Všichni Autoři a témata

Quido Mánes (1)

Quido Mánes , byl český malíř, kreslíř a ilustrátor doby romantismu a realismu. Narodil se jako syn malíře Antonína Mánesa a jeho ženy Magdalény, a jako nejmladší ze tří dětí, starší a slavnější byl bratr Josef Mánes, nejstarší sestra Amalie Mánesová. Díky otci a strýci směl již od deseti let studoval na pražské Akademii, u Františka Tkadlíka a Christiana Rubena. V letech 1870–1871 podnikl pozdní studijní cestu k B. Vautierovi do Düsseldorfu. Pět let trávil léto u rodiny Kotzových z Dobrše a u Wallisů v Kolešovicích. Rodinu Antonína Veitha navštěvoval v Liběchově, a vymaloval skupinovou podobiznu Veithových dětí, Maloval nejdříve historické a bitevní scény, později také studoval lidové typy pro galerii slovanských krojů. Jeho hlavním oborem se však stala romantická a později naturalistická malba žánrových scén s postavami z městského i vesnického života. Pitoreskní figurky z městského prostředí dokázal malovat se smyslem pro humor , věnoval se také karikaturám . Ilustroval několik knížek, nejúspěšnější z nich byly Babička Boženy Němcové , Cervantesův Don Quijote a Goethův Herrmann a Dorotka. Po smrti svého bratra Josefa žil v Praze se sestrou Amálií jako svobodný starý mládenec, trpěl srdeční chorobou.

Quido Kümpel (3)

Narozen 30.7.1931 v Plzni. Psychiatr.

Qingzhao Li (2)

Čínská básnířka a esejistka.

Puyi (1)

Pchu I , člen vládnoucího mandžuského rodu Aisin Gioro, byl posledním čínským císařem mandžuské dynastie Čching a posledním čínským císařem vůbec. V letech 1932–1945 byl formální hlavou japonského loutkového státu Mančukuo. Jako čínský císař vládl pod jménem Süan-tchung . O jeho životě byl roku 1987 natočen Bernardem Bertoluccim životopisný film. Snímek s titulem Poslední císař zaznamenal velký úspěch a získal celkem 9 oscarů. Narodil se v roce 1906 jako syn prince Čchuna . Na trůn nastoupil v necelých třech letech, několik dní po smrti faktické vládkyně Číny – císařovny vdovy Cch'-si . Korunován císařem byl 2. prosince 1908 v Síni Nejvyšší harmonie v Zakázaném městě; půdu Zakázaného města pak až do svých 18 let nikdy neopustil. Slabá regentská vláda a další dětský císař ale posléze nedokázali zabránit rozbíhajícímu se čínskému revolučnímu hnutí. Po vypuknutí Sinchajské revoluce a zradě Jüan Š'-kchaje byl Pchu I 12. února 1912 sesazen. V červenci 1917, po porážce vojsk prezidenta Li Jüan-chunga generálem Čang Sünem, byl podruhé korunován čínským císařem, avšak toto císařství nepřežilo ani dva týdny. Velkou ránou v Pchu Iho životě se stala smrt jeho matky v roce 1921, když podstoupila opiovou sebevraždu. V Zakázaném městě směl žít a pobírat vládní penzi 4 miliony jüanů ročně až do roku 1924. Rok nato bylo otevřeno jako Palácové muzeum veřejnosti. Po odchodu ze Zakázaného města se dostal do finančních potíží, které řešil prodejem cenných sbírkových předmětů. Se svou manželkou a císařovnou Wan Žung a druhou ženou Wen Siou se usadil v japonské koncesi v Tchien-ťinu. Po japonské invazi do Mandžuska a vytvoření loutkového státu Mančukuo se stal v roce 1932 formální hlavou tamního režimu. V závěru 2. světové války byl za...

Pussycat (4)

Pussycat byla nizozemská hudební skupina vedená třemi zpívajícími sestrami Toni, Betty a Marianne Kowalczykovými. Dalšími členy byli hudebníci Lou Willé , Theo Wetzels, Theo Coumans a John Theunissen. V roce 1975 zaznamenali velký úspěch s písní Mississippi. Odhaduje se, že se prodalo přes pět milionů nosičů s touto písní po celém světě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pussycat na anglické Wikipedii.

Půlnoc (1)

Půlnoc je česká rocková skupina, která vznikla koncem 80. let 20. století po rozpadu předchozí skupiny The Plastic People of the Universe, která byla známá svým odporem ke komunistickému režimu v Československu. Název " Půlnoc , což v češtině znamená "půlnoc", odrážel nový začátek členů skupiny. Půlnoc pokračovala v tradici své předchůdkyně, hrála rockovou hudbu, která byla ovlivněna různými žánry a často nesla politické konotace. Existenci kapely poznamenaly významné politické změny ve východní Evropě, včetně sametové revoluce v roce 1989, která vedla k ukončení komunistické vlády v Československu. Půlnoc Hudba skupiny zachycovala ducha změn a svobody této doby. Absolvovali mezinárodní turné, včetně vystoupení ve Spojených státech, což pomohlo rozšířit jejich hudbu i mimo jejich domovskou zemi. Přestože se na počátku 90. let rozpadli, vliv skupiny Půlnoc na českou rockovou hudbu a její role v kulturním prostředí v klíčovém období dějin země zůstávají významné.

Prouza (2)

Alternative rock band from Frýdek - Místek, Czech Republic. Founded in early 80' as Brumerová Prouza, they are known as Prouza since late 1989. The band split in 1994 and was reformed in 2001. Current members: Vladimír Franek Pavel Sabela Karel Mařík Petr Fuciman Past members: Boris Závada Jiří Málek Richard Zając Bronislav Svoboda Dušan Helštýn Tomáš Hampel

Prokop Siostrzonek (3)

Narozen 9. 8. 1957 v Českém Těšíně. Římskokatolický kněz, benediktinský mnich a arciopat břevnovského kláštera.

Prokop Maxa (3)

Prokop Maxa byl český a československý diplomat, politik, člen realistické strany, organizátor Československých legií a poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu pokrokovou. Byl profesorem na obchodní akademii a spojencem Tomáše Masaryka. Po roce 1900 byl členem České strany lidové , později Československé strany pokrokové. Vedl její pražskou organizaci. Za první světové války působil v zahraničním odboji v Rusku, kde organizoval československé legie a podporoval Masarykovu koncepci československého státu. Tam pracoval ve vedení odbočky ČSNR na Rusi . V roce 1917 se účastnil kongresu socialistických stran v Stockholmu, kde měl možnost osobně mluvit s představiteli domácí české politiky. V letech 1917–1918 byl místopředsedou Československé národní rady v Petrohradě. V době, kdy napadené československé legie vojensky vystoupily proti bolševickému režimu, byl dočasně uvězněn ruskými komunistickými úřady. V roce 1919 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou stranu pokrokovou. Mandát nabyl v květnu 1919, ale rezignoval na něj již v listopadu 1919. Byl profesí praporníkem československých legií. Brzy nato vstoupil do diplomatických služeb. Zastupoval ČSR coby vyslanec v Nizozemsku , Polsku a Bulharsku . V mezidobí zastával vysoké funkce na ministerstvu zahraničních věcí. V roce 1939 po zániku Československa emigroval coby československý velvyslanec v Bulharsku do Francie. Za druhé světové války působil opět v zahraničním odboji, nyní v Londýně, kde byl členem Státní rady Československé. Orientoval se na slovanskou vzájemnost a sbližoval se se Sovětským svazem. Byl předsedou Slovanského výboru. Po válce se vrátil do ČSR. Po únoru 1948 zůstal loajální vůči novému režimu. Vytvářel akční výbor Československé obce legionářské, což vedlo k začlenění této organizace do jednot...

Prokop a Alexandr Paulovi (4)

Procházková Iva (3)

Přívětivý Petr (4)

Priscilla Masters (3)

Narozena 21.4. 1952 Halifaxu, Yorkshire. Anglická spisovatelka.

Přemysl Tájek (4)

Narozen 1980. Botanik, pracovník Správy CHKO Slavkovský les, zaměření na problematiku mokřadů a život netopýrů.

Přemysl Koblic (4)

Přemysl Koblic byl český fotograf, publicista a chemik. Narodil se v rodině chemika Josefa Koblice a jeho manželky Anežky , rozené Kořínkové . Byl nejstarší ze čtyř dětí. Vystudoval chemii, pracoval na Patentním úřadě v Praze pro obor fotografie. Publikoval články o fotografii, experimentoval při fotografování za nepříznivých světelných podmínek i při vyvolávání filmů a fotografií. Pořizoval dokumentární snímky malými lehkými fotoaparáty vlastní výroby, které nazýval „pohotovka“ nebo „daxl“. Je autorem českého termínu osvit; zasloužil se o zavedení dalších českých výrazů do oboru fotografie, jako vývojnice.

Přemysl Houda (3)

PhDr. Přemysl Houda, Ph.D. . Absolvoval na FF UK obory historie a politologie. Tématem jeho výzkumu je folková hudba v období tzv. normalizace. Spolupracuje také s Ústavem pro soudobé dějiny AV. Narodil se v roce 1981. První vzpomínky má z 90. let. Přednáší soudobé české a světové dějiny na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Krom toho, že je historik , je také publicista. Řadu let byl editorem sobotní přílohy Lidových novin nazvané Česká pozice; dodnes pravidelně publikuje v médiích. Napsal několik knih. Se ženou překládá odbornou literaturu z angličtiny.

Přemysl Holub (2)

Autor práce z oboru elektrotechniky.

Přemysl Holčík (4)

Přemysl Herych (1)

Autor příručky pro rozhodčí v šermu.

Přemysl Dížka (3)

Amatérský fotograf, autor knih Proměny Brna ve fotografii.

Přemek Neumann (2)

Publikace v oborech Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika, Využití počítačů, robotika a její aplikace.

Pravoslav Motyčka (3)

Praskov'ja Nikolajevna Mošenceva (1)

Ruská lékařka.

Prague Smetana Theatre Orchestra (2)

Prague Smetana Theatre Orchestra , známý také jako Orchestr Smetanova divadla, je český soubor spojený se Smetanovým divadlem v Praze. Samotné divadlo má bohatou historii, je jednou z hlavních scén opery a baletu v České republice. Orchestr hraje nedílnou roli v inscenacích divadla a zajišťuje hudební doprovod k celé řadě operních a baletních děl. V průběhu let se podílel jak na živých vystoupeních, tak na nahrávání různých operních a klasických děl. Repertoár orchestru zahrnuje díla českých skladatelů, jako jsou Bedřich Smetana a Antonín Dvořák, ale i světových autorů. Přispívají k české kulturní scéně podporou tradičních představení i nových produkcí, čímž pomáhají udržovat bohaté hudební dědictví země při životě.

Pospíšil Pospíšil (1)

Portia Da Costa (3)

Anglická spisovatelka, autorka romantických a erotických knih pro ženy. Původním povoláním knihovnice.

Poňa Schwarzová (2)

Poláček Jan (2)

Pokáč (4)

Hudebník, písničkář a textař, též informatik.

Plutus (4)

Pip Williams (2)

Pip Bird (3)

Britská spisovatelka příběhů o jednorožcích pro děti.

Pillai Takaři Šivašankara (2)

Thakazhi Sivasankara Pillai byl romanopisec a povídkář. Psal Malayalamském jazyce.

Pilar Campos (3)

Španělská malířka, ilustrátorka dětské literatury.

Pietro Tarallo (1)

Italský novinář, autor cestopisných a populárně-naučných publikací z oblasti kulturních památek, též autor učebnic zeměpisu.

Piers Vitebsky (2)

Piers Vitebsky je antropolog, vedoucí oddělení sociálních věd na Scott Polar Research Institute v Cambridge. Věnoval se terénnímu výzkumu v Indii a na Srí Lance, od 80. let také na Sibiři.

Piers Morgan (3)

Britský novinář a televizní scénárista, autor vzpomínek.

Pierre Schoendoerffer (2)

Francouzský režisér a scenárista, též autor románů.

Pierre Richard (1)

Pierre Richard, rodným jménem Pierre Richard Maurice Charles Léopold Defays, je francouzský herec, komik, režisér, vinař a příležitostný zpěvák. V 70. a 80. letech 20. století proslul v řadě filmových komedií, kde povětšinou ztvárnil potrhlé, roztržité a nesmělé hrdiny. Roku 2006 získal nejprestižnější francouzskou filmovou cenu - Césara - za celoživotní dílo. Původně studoval kurzy dramatického herectví u Jeana Vilara a Charlese Dullina, ztvárnil i několik vážných rolí, například v Divadle Bruyère. Brzy ho však zlákal kabaret. "Kabaret je čistá a upřímná věc. Vaším jediným ředitelem je publikum. Když se směje, jste přijat. Když ne, máte padáka," vysvětlil později své rozhodnutí. Vystupoval poté v řadě kabaretů v pařížské Latinské čtvrti - v L’Écluse, v Galerii 55, v Cheval d'or, v Bobinu, často spolu s Jeanem Yannem, Jacquesem Fabbrim, Jacquesem Dufilhem či Victorem Lanouxem, v Bobinu pak po boku šansoniéra Georgese Brassense. V 60. letech si jeho skečů povšimli televizní tvůrci a byl pozván do televizních varieté Jean Christopha Avertyho, Pierra Koralnika či Jacquese Roziera, s nímž později natočil i film Les Naufragés de l'île de la Tortue. V televizi si ho vyhlédl Yves Robert a svěřil mu první větší filmovou roli ve filmu Alexandre le bienheureux. Zde měl Richard ztvárnit roli obyčejného parašutisty, ale Yves Robert se nechal přesvědčit, aby Richarda nechal parašutistu zahrát jako poněkud pomateného a popleteného. Velmi se jeho pojetím pobavil a odhalil jeho obrovský komický potenciál pro film. Přesvědčil ho, ať připraví filmový scénář, kde by richardovský popleta dostal maximální prostor, a slíbil, že film zprodukuje. Richard stvořil postavu, v níž se snažil uctít svůj velký vzor - Charlieho Chaplina - ale do níž vložil i něco osobitého. Tak vznikl roku 1970 film Roztržitý a jeho ústřední postava ztřeštěného reklamního tvůrce Pierra Malaqueta, kterou pak Pierre Richard varioval ve svých dalších ...

Pierre Perrault (1)

Francouzský spisovatel.

Pierre Péan (2)

Pierre Péan je renomovaný francouzský investigativní novinář a autor mnoha knih, zabývajících se politickými skandály.

Pierre Moinot (2)

Moinot Pierre byl nadřízený státní úředník, spisovatel. V roce 1954 obdržel cenu Francouzké akademie Prix du roman za dílo La Chasse Royale , v roce 1964 Cenu knihkupců za román Le Sable vif a v roce 1979 cenu Femina za práci Le Guetteur d´ombre . V roce 1982 byl zvolen do Francouzské akademie na místo Jeana Claira.

Pierre Lefèvre (4)

Narozen 1934 v severofrancouzském Lille. Od roku 1966 působí v jižním Německu jako učitel a současně se stará o duchovní růst žáků.

Pierre Joubert (3)

Francouzský ilustrátor skautské literatury, komiksů, též beletristických a historických publikací.

Pierre Jean Jouve (3)

Francouzský básník, spiovatel, romanopisec a literární kritik. Básnické začátky pod vlivem unanimismu, a pacifismu Romaina Rollanda. Po náboženské konverzi dosavadní dílo zavrhl a začal psát meditativní, mystické i eroticky exponované pravidelné a volné verše vydané v devíti sbírkách.

Pierre Jean de Béranger (3)

Pierre Jean de Béranger byl francouzský básník a autor velmi známých písní. Pocházel z chudé rodiny, vyučil se knihtiskařem, ale byl rozhodnout se věnovat literatuře. Plánoval rozsáhlé epické a dramatické básně, nikdy je ale nepublikoval. Písně, které ho později proslavily, pro něj zprvu neznamenaly příliš podstatnou část jeho tvorby. V roce 1812 se ocitl ve finanční krizi, byl finančně podpořen Lucienem Bonapartem, který byl jeho příznivcem, později díky němu získal místo na univerzitě, kde setrval až do roku 1821. Byl uveden do literárních kruhů. První píseň, která ho proslavila, byla satirická báseň Král yvetotský . Pro ostrý politický tón svých písní byl mnohdy pronásledován, pokutován a zakazován, později dokonce uvězněn. V roce 1848, po nastolení druhé republiky, kterou ve svých písních vždy podporoval, odmítl všechny nabízené pocty a poklidně strávil zbytek života, finančně zajištěn.

Pierre Descargues (2)

Publikace o malířství.

Pierre de Latil (1)

Francouzský publicista.

Pierre Bergeron (1)

Diplomat francouzského krále Jindřicha IV. Autor cestopisů.

Pierre Affre (1)

Beletrista, novelista, povídkář. Legenda evropského rybaření.

Piero Chiara (2)

Jeden z nejpopulárnějších italských autorů strávil dětství v náboženských školách. Po dokončení středního vzdělání cestoval po Evropě, kde si našel manželku – švýcarku. Několik let pracoval v soudnictví jako úředník, ale během války byl nucen emigrovat do Švýcarska. Po válce krátce učil, ale nakonec začal psát knihy, které jej brzy proslavily po celém světě. Jde o propracované příběhy ze života, lyrické a psychologicky laděné, plné poetiky a radosti. Napsal také životopis milovníka Casanovy a některé jeho příběhy spadají do žánru detektivního.

Pierluigi De Vecchi (1)

Italský historik umění, práce z oboru.

Phyllis V Schlemmer (1)

Phyllis Karas (1)

Americká spisovatelka a novinářka.

Phillipa Ashley (3)

Philippe Dominique (3)

Philippe Curval (1)

Philippa Pearce (1)

Ann Philippa Pearceová byla nejmladší ze čtyř dětí mlynáře a obchodníka s obilím Ernesta Alexandera Pearce a jeho ženy Gertrudy Alice, rozené Ramsdenové. Narodila se v obci Great Shelford v Cambridgeshiru a vystudovala angličtinu a historii na Cambridgeské univerzitě. V roce 1951 se léčila z tuberkulózy. Při dlouhém pobytu v nemocnici často vzpomínala na dávný výlet po řece na kanoi, který se stal inspirací pro její první knihu Minnow on the Say, Oxford 1955, . Asi nejúspěšnější byla její druhá kniha Tom’s Midnight Garden, Oxford 1958, která se dočkala filmového I divadelního zpracování a autorka za ni obdržela Carnegieho medaili za nejlepší kihu pro děti a mládež v roce 1958. Celkem napsala přes třicet knih. Pracovala 13 let pro BBC jako autorka a produkční rozhlasových programů pro školy. Dva roky byla editorkou dětské literatury v nakladatelství Oxford University Press a v letech 1960-67 zastávala tutéž funkci ve vydavatelství André Deutsch. Ann Philippa Pearce zemřela v roce 2006. Od roku 2008 Homertonská kolej Cambridgeské univerzity pořádá k uctění její památky každé září slavnostní přednášky o vynikajících dílech literatury pro děti. Přednášejícími bývají autoři dětských knih, učenci a kritici a jejich přednášky kladou obzvláštní důraz na neochabující důležitost tohoto druhu kvalitní literatury. Většina přednášek bývá publikována na internetu.

Philipp Lenard (2)

Narozen 7.6.1862 v Bratislavě. Vědec,fyzik,přírodověděc.

Philip Rickman (2)

Britský autor detektivních a mysteriózních románů.