Všichni Autoři a témata

Vladimír Němec (4)

Narozen 25. 12. 1958 v Bakově nad Jizerou. Hardwarový odborník, věnuje se problematice vypalování CD a úpravám nahrávek na počítači. Publikace z oboru. Také autor fantasy literatury.

Vladimir Nazor (4)

Vladimir Nazor byl chorvatský spisovatel, lyrik a překladatel. Během druhé světové války byl v partyzánském hnutí a po ní působil v politice. Vladimir Nazor se narodil jako syn státního úředníka ve vsi Postira na dalmátském ostrově Brač, zde absolvoval základní školu. Od roku 1886 navštěvoval gymnázium ve Splitu, kde v roce 1894 maturoval. Následně studoval přírodní vědy, matematiku a fyziku ve Štýrském Hradci a jeden semestr v Záhřebu. Po promoci v roce 1902 působil jako učitelský praktikant ve Splitu, jako učitel v letech 1901–1903 v Zadaru, mezi lety 1903–1906 v Pazinu, poté v období 1906–1908 v Koparu, následně v letech 1908–1918 ve městě Kastav a poté v období 1918-1920 v Záhřebu. Poté byl ředitelem dětského domova v Crikvenici, nakrátko v roce 1926 působil v Sušaku. Poslední aktivní léta před odchodem do penze strávil v Záhřebu . Vladimir Nazor žil, s výjimkou krátkého pobytu na domovském ostrově Brač, trvale v Záhřebu. Od 30. prosince roku 1940 byl na základě vládního dekretu členem Chorvatské akademie věd a umění . Od 22. března 1948 byl členem Srbské akademie věd a umění v sekci literatury a jazyka. V parlamentních volbách v roce 1938 podporoval opozici vedenou Vladko Mačekem. Přestože už byl ve vyšším věku, koncem roku 1942 uprchl společně s Ivanem Kovačićem ze Záhřebu na lodi přes řeku Kupa k Titovým partyzánům, kde působil ve vedoucí funkci. Útěk později ztvárnil v díle Čamac na Kupi. V letech 1943 až 1945 byl předsedou Zemského protifašistického výboru národního osvobození Chorvatska a po druhé světové válce byl až do své smrti předsedou předsednictva Saboru Lidové republiky Chorvatsko. Vladimir Nazor je pohřben na záhřebském hřbitově Mirogoj. Nazor byl velmi plodný chorvatský autor. Jeho dílo obsahuje básně, balady, povídky, romány i eseje. Mnoho je...

Vladimír Musil (3)

Narozen 1976. PhDr., knihovník, informační pracovník .

Vladimír Mrazík (4)

Narozen 23.11.1887 na Kladně, zemřel 1.4.1970 v Praze. JUDr., senátní president Nejvyššího soudu správního, protektorátní politik. Šachista, práce v oboru, redaktor šachistických časopisů.

Vladimír Mlynář (3)

bývalý novinář a politik, v letech 1994-1997 šéfredaktor časopisu Respekt, na přelomu 20. a 21. století poslanec Poslanecké sněmovny za Unii svobody, roku 1998 ministr bez portfeje ve vládě Josefa Tošovského a v letech 2002-2005 ministr informatiky ve vládě Vladimíra Špidly a vládě Stanislava Grosse. V současnosti ředitel komunikace investiční skupiny PPF.

Vladimír Mišík (2)

Narozen 8.3.1947. Zpěvák.

Vladimír Mikeš (4)

Vladimír Mikeš je český básník, prozaik a překladatel, držitel Státní ceny za překladatelské dílo za rok 2012. Vystudoval romanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pod vedením Václava Černého. Po absolvování povinné vojenské služby se živil jako překladatel na volné noze. Od roku 1992 přednášel na DAMU, v letech 1997–2000 byl jejím děkanem. Na DAMU rovněž založil a v letech 1999–2003 vedl Katedru divadelní antropologie. V roce 1997 se habilitoval, o dva roky později byl jmenován profesorem. Vladimír Mikeš je jedním z našich nejvýznamnějších překladatelů, který přeložil z italštiny, španělštiny, francouzštiny, portugalštiny a němčiny desítky titulů světové poezie a dramatu, v čele s novodobým kompletním překladem Dantovy Božské komedie, na kterém pracoval od 70. let. Jeho beletristické dílo zůstávalo – kromě dvou próz – takřka neznámé až do roku 2012, kdy vyšel více než čtyřicet let od svého vzniku román Škodlivý prostor , následovaný dalšími prózami a poezií. Hodnotné jsou i Mikešovy eseje o divadle a literatuře. V Itálii získal řadu prestižních ocenění: Premio Montale , Premio Circe Sabaudia , Premio A. M. Ripellino . Do italštiny překládal např. básně Jiřího Ortena. 31. ledna 2017 proběhl na Nové scéně Národního divadla večer s názvem Žasnout a mlčet, věnovaný poezii a překladům Vladimíra Mikeše, v režii Štěpána Pácla. V době normalizace propůjčil Vladimír Mikeš své jméno některým překladům autorů, kteří tehdy nesměli publikovat, včetně Václava Černého ; tzv. pokrývání bylo poměrně rozšířenou praxí. V případě Vítězslava Gardavského pokrýval Vladimír Mikeš pouze překlad hry Petera Weisse Hölderlin; překlad Hölderlinových básní ve výboru Světlo lásky je Mikešův vlastní. Překlad Náměstíčka Carla Goldoniho, slíbený Janem Vladislavem, musel Vladimír Mikeš dokončit sám. Četné překlady divadelních her...

Vladimir Michajlovič Chvostov (4)

Ruský historik, práce o historii diplomacie.

Vladimir Leonidovič Durov (4)

Vladimir Leonidovič Durov byl ruský a později sovětský krotitel, cirkusový artista a spisovatel, společně se svým bratrem Anatolijem Leonidovičem Durovem zakladatel cirkusové dynastie Durov. Pocházel ze staré šlechtické rodiny. Po ztrátě rodičů byl se svým mladším bratrem vychováván kmotrem, který je připravoval na vojenskou dráhu. Od roku 1873, resp. 1874 proto studovali na vojenském gymnáziu, školu však nedokončili, protože byli oba fascinování cirkusem. Již roku 1880 vstoupil Vladimir do moskevského cirkusového zvěřince Hugo Winklera, kde pracoval jako hlídač zvěře, klaun a akrobat. Později vystupoval v kočovných a provinčních cirkusech jako silák, kouzelník, kupletista a klaun známý svými satirickými výstupy a od roku 1887 v Moskvě již také jako krotitel. Jako slavný cirkusový umělec koupil v Moskvě dům se zahradou a stájemi a na počátku ledna roku 1912 zde otevřel divadlo , ve kterém vystupoval se zvířaty . První světová válka a následná válka občanská jeho práci přerušily. Roku 1919 bylo divadlo znovu otevřeno, ale již jako státní, a Durov byl jmenován jeho ředitelem. Durov se věnoval studiu vlivu životního prostředí na zvířata, používání hypnózy v jejich výcviku a přednáškám o jejich psychologii. Studoval díla Ivana Michajloviče Sečenova a Ivana Petroviče Pavlova a svou výcvikovou metodu postavil na podmíněných reflexech, které u zvířat vyvolával pomocí krmení. Stal se tak průkopníkem nenásilné výcvikové školy založené na humánním a laskavém přístupu ke zvířatům. Kromě publikování odborných studií se Durov věnoval rovněž psaní knih pro děti a mládež, ve kterých vypráví s láskou o zvířatech, s nimiž pracoval a která cvičil. Stal se známým nejen v Sovětském svazu, ale i v zahraničí. Na svých cestách navštívil Německo, Rakousko-Uhersko, Francii, Španělsko a Itálii. Roku 1927 mu byl udělen titul zasloužilé...

Vladimír Lébl (4)

Vladimír Lébl byl český muzikolog, divadelní a hudební publicista. Jeho syn Petr Lébl byl český divadelní režisér. Nejprve studoval na smíchovském reálném gymnáziu, které dokončil maturitní zkouškou v roce 1946. Poté nastoupil ke studiu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Hudba mu během tohoto období byla pouze koníčkem, věnoval se jí jako klavírista v barových kapelách, v sezóně 1948/49 působil v Divadle satiry. Roku 1949 přestoupil na Filozofickou fakultu, kde studoval hudební vědu a etnografii, mj. u Mirko Očadlíka. Absolvoval v roce 1953 diplomní prací Pět kapitol o Leoši Janáčkovi a dále působil na katedře hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jako asistent. Roku 1958 se habilitoval disertační prací Vítězslav Novák a získal vědecký titul CSc. Od roku 1957 vedl hudebně dramatického oddělení Divadelního ústavu Ministerstva kultury a věnoval se výzkumu hudebně dramatické tvorby na českém území. Od roku 1955 publikoval v Hudebních rozhledech, později i v časopise Divadlo a v Literárních novinách. V rámci své publicistické činnosti se věnoval zejména soudobé hudbě. V roce 1963 nastoupil do Ústavu pro hudební vědu při československé akademii věd, v rámci svého působení redigoval obsáhlý první díl knihy o dějinách české hudby počátku 20. století. Od roku 1964 zároveň budoval v ústavu zvukovou laboratoř a stál již v roce 1961 u zrodu Elektronické komise při Svazu československých skladatelů. Na tomto poli své činnosti spolupracoval s Miloslavem Kabeláčem a Eduardem Herzogem a v roce 1966 spolupořádal mezinárodní seminář nové hudby jehož se zúčastnil i Pierre Schaeffer. Roku 1965 spoluzaložil Pražskou skupinu Nové hudby, kam patřili i Marek Kopelent, Rudolf Komorous, Josef Bek, Zbyněk Vostřák, Eduard Herzog a Vladimír Šrámek. Byl v kontaktu i s progresivními brněnskými autory, jakými byli Josef Berg, Alois Piňos či Miloš Štědroň. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vydal čtyři č...

Vladimír Landovský (3)

Narozen 1929, zemřel 6.1.1979 v Praze. PhDr., CSc., hispanista, novinář a publicista, redaktor zahraničního vysílání Českého rozhlasu, překladatel ze španělštiny a autor prací o zemích Latinské Ameriky.

Vladimír Lábus Drápal (2)

Narozen 27. 3. 1964 v Lounech. Undergroundový hudebník, vlastník vydavatelství Guerilla Records a ředitel Vrchlického divadla v Lounech.

Vladimír Kubeš (2)

Spoluautor tábornické encyklopedie.

Vladimír Krychtálek (1)

Narozen 27. 1. 1903 v Brně, zemřel 22. 4. 1947 v Praze. Novinář a redaktor, v letech druhé světové války významný aktivistický žurnalista.

Vladimír Kroupa (1)

Narozen 1968 v Praze. Spisovatel, autor blogu na idnes.cz.

Vladimír Kříž (1)

Narozen 23. 6. 1940 v Praze, zemřel 3. 1. 2021. Doc. MUDr., rehabilitační lékař. Publikace z oboru.

Vladimír Kříž (4)

Narozen 20.7.1948 v Jihlavě. Dr., prozaik, básník, fejetonista, aktivní cestovatel, nĕkdejší diplomat autor cestopisůčestný člen cestovatelského klubu Hanzelky a Zikmunda GLOBE, žije v San Franciscu v USA a v Jihlavĕ.

Vladimir Krcmery (4)

prof. MUDr. Vladimír Krčméry DrSc. Dr h.c. mult. rektor Vysokej školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety 1985 Univerzita Komenského, Lekárska fakulta Bratislava, MUDr. 1990 Univerzita Komenského, Lekárska fakulta Bratislava, PhD. 1991 Londýn, FRSH 1993 DrSc. 1999 Edinburgh , FRCP 2000 Philadelphia , FACP 2005 České Budějovice ČR, Dr h.c. 2006 Scranton, Dr h.c. V súčasnosti pôsobí ako profesor medicíny na Trnavskej univerzite, na Fakulte zdravotníctva a sociálnej práce . Je tiež povereným dekanom Fakulty zdravotníctva a sociálnej práce TU. Je tiež profesorom farmakológie na Univerzite Brno, na Lekárskej fakulte v Českej republike . V rokoch 1998 - 2001 pôsobil ako profesor zdravotníckeho manažmentu a administratívy na University of Scranton, Panuska School of Professional Studies.

Vladimír Krajina (1)

Vladimír Krajina byl vědec, pedagog, politik a jeden z hlavních představitelů domácího nekomunistického odboje za druhé světové války. Byl generálním tajemníkem Československé strany národně socialistické a jejím poválečným poslancem. Po roce 1948 byl exilovým politikem. Narodil se v roce 1905 v učitelské rodině. Vystudoval gymnázium a následně Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Jeho odborným zaměřením byla botanika. Doktorát získal v roce 1927, v roce 1934 se habilitoval a v roce 1945 byl pak jmenován profesorem. Patřil k vedení Politického ústředí, neboť spravoval jeho ilegální vysílačku Sparta I., která obstarávala styk se zahraničním odbojem vedeným prezidentem republiky Edvardem Benešem. Vysílala od 15. srpna 1939 do 15. prosince 1939, od dubna 1940 do 7. května 1941, od června 1941 do 4. října 1941 a od dubna 1942 do 27. května 1942. Všechny byly vyzrazeny. Patřil k mladší generaci PÚ. Po sloučení Politického ústředí, Obrany národa a Petičního výboru Věrni zůstaneme v ÚVOD na jaře 1940 byl jedním ze šesti členů jeho koordinačního orgánu: Antonín Pešl a Václav Holý za PÚ, František Andršt a Karel Bondy za PVVZ a Josef Churavý a Josef Balabán za ON. Protestoval proti vytvoření společného orgánu s komunistickým odbojem, neboť KSČ nepodléhala Edvardu Benešovi, ale sovětskému vedení v Moskvě. Jako jediný z vedení ÚVOD nebyl odhalen za heydrichiády. Nicméně se z něj stal psanec, který se musel od 15. června 1942 ukrývat na venkově v Českém ráji. Přesto navázal kontakt s parašutisty a pokračoval od 1. prosince 1942 do 15. ledna 1943 ve vysílání do Velké Británie. Úkryt mu poskytovaly českobratrské rodiny. Většina z nich byla popravena do posledního člena. Dne 3. února 1943 byl v Turnově gestapem zatčen i sám Vladimír Krajina. Jakožto vůdci domácího odboje se mu dostalo zvláštního zacházení. Byl držen ve zvláštní vazbě v Malé pevnosti v Te...

Vladimír Kovářík (4)

Narozen 11. 2. 1921 v Brumovicích , zemřel 6. 7. 1999 v Praze. Malíř, grafik, ilustrátor.

Vladimír Kovářík (3)

Narozen 28.2.1946 v Praze. PhDr., publicista, spisovatel.

Vladimír Komárek (2)

Narozen 14.5.1949 v Praze. Doc., MUDr., dětský neurolog. Zabývá se epilepsií. Práce z oboru.

Vladimír Knoz (1)

Narozen 2.8.1904 v Brně, zemřel 31.5.1976 v Šumperku. Autor turistických průvodců a publikace o Jeseníkách.

Vladimír Klimeš (3)

Vladimír Klimeš byl slovenský a československý lékař, politik Veřejnosti proti násilí a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění po sametové revoluci. K roku 1990 je profesně uváděn jako klinický onkolog. V roce 1989 patřil mezi zakladatele koordinačního a informačního centra hnutí Veřejnost proti násilí v Popradě. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu jako bezpartijní poslanec . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990.

Vladimír Klescht (2)

Narozen 1952. Ing., autor publikace z oboru zdravé životosprávy, poradenství v oblasti výživy a kosmetiky.

Vladimír Kiseljov (4)

Narozen 27. 2. 1984 v Boskovicích. Operní režisér a scénograf, filmový režisér, výtvarník.

Vladimír Kindl (2)

Narozen 2.3.1952 v Praze. Doc., JUDr., práce z oboru dějin práva.

Vladimír Juřík (3)

Narozen 7.3.1925 ve Vsetíně. PhDr., docent, vedoucí katedry osvěty na fakultě osvěty a novinářství University Karlovy v Praze. Práce v oboru.

Vladimír Jiří Kotěšovec (2)

Narozen 1904 na Uralu . Novinář, časopisecké články, literatura pro mládež, překlad z ruštiny.

Vladimír Javor (3)

Celé generace entomologů, především těch, kteří se zabývají brouky, získávaly první informace z knížek, jež napsal a zároveň i ilustroval Vladimír Javorek. Tato osobnost se velkou měrou zasloužila o popularizaci výzkumu hmyzu v celém někdejším Československu. Narodil se v Bystřici pod Hostýnem 18. května 1914 manželům Františkovi a Štěpánce Javorkovým, jeho tatínek byl mistr stolař. V průběhu let 1929-33 vystudoval Učitelský ústav v Kroměříži, kde obdržel vysvědčení učitelské dospělosti a začal učit v obecné škole ve Všechovicích. Po dvouleté praxi složil s vyznamenáním požadované zkoušky a 25. listopadu 1935 dostal vysvědčení učitelské způsobilosti pro obecné školy. Krátce učil také v Býškovicích, během války pracoval ve škole v Osíčku a po jejím skončení v Bystřici pod Hostýnem. V letech 1941 a 1942 s vynikajícím prospěchem složil státní zkoušky pro měšťanské školy na obory přírodopis, chemie, fyzika a matematika. Ve Všechovicích se seznámil se svoji životní láskou Marií Marákovou, která na této škole rovněž učila. Vzali se 2. srpna 1938. V následujícím roce se jim narodila dcera, která však tři dny po porodu zemřela. Za tři roky 25. května 1941 se jim narodil syn Vladimír a v roce 1943 do jejich rodiny přibyl ještě Jaroslav. Po únoru 1948 jako aktivní člen Sokola neprožíval zrovna lehké období. Komunisté členům této organizace nemohli zapomenout jejich odvážný demonstrativní odpor, který novému režimu projevili během XI. všesokolského sletu v Praze. Navíc odmítl nabídku vstupu do strany a vše završilo nepravdivé udání žáků ze třídy, kterou ani neučil. Za trest byl poslán učit na Slovácko do Velkého Ořechova. Po prošetření se mu dostalo satisfakce a mohl se do Bystřice vrátit. Ovšem sám si raději vybral Vizovice, kde od roku 1949 na měšťanské škole a posléze, od roku 1954, na tehdejší obdobě gymnázia učil biologii, fyziku a hudební výchovu. Neměl aprobaci pro střední školy, a když na něj pak vedení školy a krajští inspektoři apelovali, ...

Vladimír Hrbek (3)

Narozen 8.5.1918 v Malíně. Ing., CSc., elektrotechnik, práce z oboru.

Vladimír Horváth (3)

Slovenský historik, archivní pracovník.

Vladimír Heger (1)

Narozen 1958. PaedDr., pedagog, literární kritik, šéfredaktor periodika Veřejná správa, publicistika o státní správě a samosprávě.

Vladimír Havlík (4)

Zemřel 14.7.1938 v Johannesburgu . Sládek, autor loutkových her.

Vladimír Haviar (2)

Vladimír Haviar byl slovenský a československý lékař a politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. V roce 1934 promoval na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Nastoupil na kliniku. Patřil mezi přední lékařské odborníky na kardiologii na Slovensku. Specializoval se na problematiku plicní embolie. Po návratu ze studijního pobytu v USA zavedl na Slovensku jako novou metodu katetrizaci srdce. Podílel se na vzniku slovenské kardiochirurgie v letech 1951–1953 a v roce 1965 vybudoval první koronární jednotku na Slovensku. Inicioval provedení první transplantace srdce. Angažoval se v četných odborných lékařských spolcích. Jako první Slovák byl v letech 1954–1960 předsedou Československé kardiologické společnosti. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946. Podle jednoho zdroje se v roce 1945 se stal členem Sboru pověřenců . Přehledy členů Sborů pověřenců ale jeho jméno neuvádějí. V letech 1948–1953 byl vedoucím odboru zdravotnictví města Bratislava a v letech 1955–1960 hlavním internistou na Slovensku. V letech 1968–1970 byl poslancem Slovenské národní rady. Rezignoval v dubnu 1970 v rámci hromadné obměny poslanců SNR. Ve veřejné debatě o zdravotnictví se angažoval ještě po sametové revoluci. V roce 2007 mu byl in memoriam udělen Pribinův kříž.

Vladimír Hájek (4)

Narozen 7. 4. 1929. Ing. DrSc., profesor ekonomiky, organizace a plánování staveb, práce z oboru.

Vladimír Grulich (4)

Narozen 22.3.1924 v Bukové na Moravě, zemřel 25.6.1988 Praze. PhDr., CSc., docent marxismu, práce z oboru.

Vladimír Grišin (1)

Vladimir Grigor'jevič Bragin (2)

Ruský spisovatel.

Vladimir Germanovič Lidin (3)

Medzi význačných autorov tridsiatych rokov patrí aj Vladimír Germanovič Lidin. Na jeho literárnu tvorbu vplývali z ruských spisovateľov Bunin, s ktorým sa priatelil, a Čechov, ďalej impresionisti a západní autori. V románoch, ktoré nasledovali po poviedkach, badať pátos individualistického hľadačstva. Typickým pre Lidinove romány je konflikt silného jedinca so slabým, ktorý sa nevie prispôsobiť životu.

Vladimír Gabriel (3)

Doc. Ing., CSc., narodil se v Praze, vystudoval strojní fakultu VŠST v Liberci, kde i řadu let působil jako pedagog a vědecký pracovník.

Vladimir Fedorovič Popov (2)

Ruský metalurg a spisovatel.

Vladimir Fedorovič Odojevskij (2)

Ruský spisovatel, filosof, pedagog, hudební kritik a knihovník.

Vladimír Dzuro (3)

Narozen 1961 v Kladně. Bývalý policejní rada, kriminalista a vyšetřovatel válečných zločinů haagského Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Vyšetřovatel a pracovník OSN.

Vladimír Dyk (3)

Přepravní kontrolor v Dopravním podniku města Brna. Autor revizorských humoresek a příručky o uzení masa a domácích udírnách.

Vladimír David (1)

Narozen 28. 3. 1931, zemřel 13. 1. 2009. Fotograf, autor knih o Velké pardubické.

Vladimír Czumalo (3)

Narozen 15. 12. 1954 v Karlových Varech. Teoretik a historik architektury, práce z oboru. Zaměřuje se na dějiny měst, dějiny, teorii a estetiku výtvarného umění, dějiny fotografie a dějny památkové péče.

Vladimír Chaloupka (2)

Narozen 24.3.1928 v Kladně. Konstruktér, publicista, autor kuchařských knih, vlastivědných prací z Kladenska.

Vladimír Chaloupka (2)

Vladimír Chaloupka je bývalý český fotbalový útočník. Po skončení aktivní kariéry trénuje ve Zbrojovce Brno mládež. Jeho starším bratrem je Jindřich Chaloupka. Stejně jako jeho bratr je dorosteneckým mistrem se Zbrojovkou/Boby Brno . Zbrojovácký odchovanec nastoupil v nejvyšší soutěži ke 107 utkáních a dal 6 gólů. Debutoval v dresu Boby Brno, dále hrál ve Slovácké Slavii Uherské Hradiště, Jablonci a Viktorii Plzeň. Na podzim 2000 hostoval v Semilech, v ČFL vstřelil 5 branek v pěti startech. Kariéru končil v rakouských nižších soutěžích v týmu SC Zwettl. Jaro 2011 a ročník 2011/12 strávil v SV Weitra, od 2. srpna 2012 byl hráčem FK SK Bosonohy. Po skončení hráčské kariéry se věnuje ve Zbrojovce Brno trénování mládeže.

Vladimír Businský (2)

Narozen 29. 8. 1917 v Praze, zemřel 29. 3. 2013. Spisovatel, básník, překladatel z francouzštiny a latiny. Autor mapující architektonické detaily kostelů a kamenných uměleckých památek, autor soupisů božích muk u nás, též autor fotografií.

Vladimír Borecký (4)

Vladimír Borecký byl český psycholog, filozof, kulturolog, teoretik komiky a mystifikátor. Maturoval v roce 1959 na JSŠ v Praze 7 . V letech 1959–1962 pracoval v dělnických povoláních a též absolvoval vojenskou službu, v letech 1962–1970 pracoval jako hasič v Útvaru požární ochrany v Praze. Na vysokoškolská studia se mohl přihlásit až následně z dělnické pozice, díky doporučení Hasičského sboru města Prahy, kde pracoval. Boreckého otec, orientalista Miloš Borecký , byl totiž v 50. letech během studijní cesty v Persii donucen k politickému exilu do USA. Manželka akademická sochařka Ellen Jilemnická, dcera Filomena Borecká a syn Felix Borecký. Studoval na FF UK filosofii a psychologii , titul PhDr. obhájil diplomovou práci Bachelardova psychoanalýza epistemologického pole oponovanou prof. Janem Patočkou. Následně externě studoval na FF UK jednooborovou psychologii , v roce 1977 obhájil práci Techniky universa, zaměřenou na projektivní a psychoterapeutické metody využívající hraček. V roce 1982 získal atestaci z klinické psychologie na Institutu dalšího vzdělávání lékařů a farmaceutů . V letech 1970–1990 pracoval jako klinický psycholog postupně na ILF, v Thomayerově nemocnici a v Okresním ústavu národního zdraví v Praze. V letech 1985–1989 byl externím aspirantem Psychologického ústavu ČSAV v Praze . Od roku 1991 působil na katedře kulturologie FF UK, nejprve jako odborný asistent, od roku 1998 jako docent , od roku 2005 jako profesor . V rámci své pedagogické činnosti přednášel i na dalších vysokých školách, mj. na pražské FAMU. Od své diplomové práce Bachelardova psychoanalýza epistemologického pole, obhájené u prof. Jana Patočky , se zaměřoval na otázky imaginace ...

Vladimír Barborík (4)

Slovenský literární historik a kritik.

Vladimír Baar (3)

Prof. RNDr. Vladimír Baar, CSc. vedoucí Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje OSU v Ostravě, v letech 2004-2007 byl rektorem OSU, vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, dále studoval na Karlově Univerzitě v Praze a Fakultu politických věd a Mezinárodních vztahů Univerzity Matěje Bela v Bánské Bystrici. Působil ve Výzkumném ústavu rozvoje oblastí a měst v Ostravě, na Pedagogické fakultě v Ostravě a na Přírodovědecké fakultě OU jako tajemník Katedry, dále působil jako místopředseda Akademického senátu OU, i senátu Přírodovědecké fakulty, jako rektor Univerzity, v současnosti jako vedoucí katedry. Ale je také cestovatel, otec 2 synů . Mezi jeho záliby kromě cestování patří zahrada, geografie, heraldika a vexiologie .

Vladimír Ando (3)

Mgr. Vladimír Ando vystudoval obor sinologie na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze a je vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu. V roce 1985/6 absolvoval desetiměsíční postgraduální stáž na Futanské universitě v Šanghaji a v roce 1993 dvouměsíční studijní pobyt na Čínské akademii společenských věd zaměřený na studium zdravotního čchi-kungu. Specializuje se na základní teorii tradiční čínské medicíny a na otázky teorie a praxe čchi-kungu a taoistické vnitřní alchymie.

Vladimir Aleksejevič Solouchin (3)

Vladimír Aleksejevič Solouchin, rusky: Владимир Алексеевич Солоухин byl ruský sovětský spisovatel a básník, představitel tzv. vesnické prózy.

Vladimir Aleksejevič Pronnikov (1)

Autor publikací z oblasti personálního managementu.

Vladimir Aleksandrovič Lugovskoj (2)

Vladimír Alexandrovič Lugovskoj byl ruský sovětský básník, který začínal jako konstruktivista. Psal básně plné obraznosti, emocí, vážnosti a lyricko-filosofického pozorování reality.

Vladimir Aleksandrovič Kuz'miščev (1)

Ruský historik, zaměřený na dějiny Jižní Ameriky.

Vladana Botlíková (4)

PaedDr., CSc., absolventka Fakulty tělesné výchovy a sportu UK v Praze, spoluautorka knihy Záda už mne nebolí , autorka cvičebního seriálu pro Českou televizi Aby záda nebolela , lektorka kurzů zdravotního cvičení Zdravá záda , odborná asistentka na Ústavu tělesné výchovy a sportu ČVUT Praha, kde vyučuje zdravotní tělesnou výchovu , spoluautorka knihy Pozdrav monitoru

Vláďa Vytásek (3)

Narozen 14. 10. 1961. Bylinář, léčitel, pěstitel léčivých rostlin, lektor přednášek, autor knihy o bylinách.