Všichni Autoři a témata

Walentin Chorell (1)

Finský dramatik.

Waldemar Erfurth (2)

Německý generál a historik.

Wacław Sierpiński (1)

Polský matematik specializující se zejména na teorii množin, teorii čísel, teorii funkcí a topologii. Vysokoškolský pedagog. Publikace z oboru.

Wacłav Sierpiński (1)

Waclaw Serpinki (1)

W. Tatum (1)

W. S. Van Dyk (1)

Woodbridge Strong "Woody" Van Dyke, Jr. byl americký režisér. Narodil se v San Diegu; jako dítě hrál ve vaudevillech. V Hollywoodu začal jako asistent D. W. Griffitha. Kromě režírování i hrál. Při nástupu zvukového filmu už byl známý jako jeden z nejspolehlivějších režisérů studia MGM. Mnoho z jeho filmů bylo kasovními trháky. Na Oscara byl nominován za filmy The Thin Man a San Francisco , režíroval i Oscarem oceněnou klasiku "Eskimo/Mala the Magnificent", v níž si i zahrál jednu z rolí. Nelson Eddy, James Stewart, Myrna Loyová, Johnny Weissmuller, Maureen O'Sullivanová, Eleanor Powellová, Ilona Masseyová a Margaret O'Brienová jsou mezi hvězdami, které přivedl ke slávě. Trpěl problémy se srdcem a onemocněl rakovinou. V roce 1943, po dokončení svého posledního filmu, který udělal přes noc hvězdu z M. O'Brienové, se rozloučil s manželkou, dětmi a šéfem studia, Louisem B. Mayerem, a spáchal sebevraždu.

W. Norman Walker (4)

W. J Burley (2)

Britský autor detektivních románů, též pedagog.

W. E Johns (1)

W. Clement Stone (2)

Americký autor literatury věnované osobnímu úspěchu. Podnikatel a filantrop.

W. B Maxwell (3)

Celým jménem William Babington Maxwell.

W Scott (4)

Vytautas Bubnys (3)

Litevský spisovatel.

Vratislav Vycpálek (1)

Vratislav Vycpálek, pseudonymy: Aťka, J. Koukal, V. Sázavský, Vratislav, Dr. Vp., byl český hudební vědec, skladatel a folklorista. Byl synem známého sběratele lidových písní Josefa Vycpálka a bratrem člena opery Národního divadla Lubora Vycpálka . Hudební skladatel Ladislav Vycpálek byl jeho bratrancem. Maturoval na gymnáziu v Táboře. Vstoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval učitelské obory zeměpis a dějepis. Vedle toho studoval i hudební vědu u prof. Zdeňka Nejedlého a sborový zpěv na pedagogickém oddělení Pražské konzervatoře. Doktorát filosofie získal v roce 1929 obhajobou disertační práce Jan Malát, český hudební pedagog a skladatel, kterou později značně rozšířil a vydal i tiskem. Od roku 1920 učil na obchodní akademii v Praze-Karlíně a dalších pražských středních školách. Aktivně se hudbě věnoval zejména jako sborový zpěvák. Byl členem pražského Hlaholu a Filharmonického sboru. Hudebně-vědeckými články, referáty a kritikami přispíval do denního tisku , do týdeníku Signál i do odborných hudebních a folkloristicjých časopisů. V letech 1927–1930 byl redaktorem časopisu Česká hudba. Byl činný v hudebním odboru Masarykova lidového ústavu a spolupracoval i se Svazem dělnických pěveckých jednot. Jeho blízkou spolupracovnicí se stala jeho manželka, dcera filologa a překladatele Otmara Vaňorného, rovněž rodačka z Rychnova nad Kněžnou. V roce 1934 navštívil Sovětský svaz. Své poznatky publikoval v knize Země mladých. Pro své levicové zaměření byl za války dán do předčasného důchodu. Zabýval se sběrem lidových písní a angažoval se v propagaci folklóru. Po válce se vrátil na karlínskou obchodní akademii a nějaký čas učil i na pražské konzervatoři a na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Působil také jako poradce Vycpálkova souboru písní a tanců. Za svou činnost byl v roce 1953 vyznamenán Smetanovou cenou hlavního měst...

Vratislav Nejedlý (3)

Narozen 1950. Historik umění, pedagog, práce z oboru.

Vratislav Bělský (3)

Bělský, Vratislav, varhaník a cembalista, narozen 5. 5. 1924, Česká Třebová, zemřel 26. 4. 2003, Brno. Studoval u Josefa Černockého na Státní hudební a dramatické konzervatoři v Brně a u Františka Michálka na JAMU v Brně . Od roku 1949 pracoval jako hudební pedagog na hudebních školách, včetně brněnské konzervatoře a JAMU. Vyvíjel obsáhlou koncertní činnost jako varhaník a cembalista. Spolupracoval s firmou Supraphon při vydávání pramenné edice Musica antiqua bohemica a v této činnosti pokračoval i v Editio Bärenreiter Praha. Přeložil do češtiny nejvýznamnější pozdně barokní a raně klasicistní nástrojové školy.

Volodymyr Kašyn (3)

Ukrajinský spisovatel, autor detektivních románů.

Volodymyr Ìvanovyč Savčenko (2)

Ukrajinský inženýr mikroelektroniky, spisovatel scifi.

Volker von Wirth (2)

Od roku 1985 se věnuje výhradně chovu a určování sklípkanů. Vydal četné publikace, v nichž mimo jiné popsal nově objevené druhy. Pořádá také o sklípkanech přednášky, a to s oblibou na základních školách, kde přibližuje dětem zajímavý způsob života těchto pavouků.

Volker Klüpfel (2)

Narozen v Kemptenu, strávil mnoho let v Altusriedu. Studoval politologii, žurnalistiku a historii v Bamberku, absolvoval praxi u novin v USA a v Bavorském rozhlasu. Pracuje jako redaktor kulturní rubriky a zpravodajství deníku Augsburger Allgemeine. Společně s přítelem Michaelem Kobrem je autorem krimisérie Mléčný groš, Ožínková oběť, Jezerní dno a Laická hra, ve které vystupuje postava dobráckého komisaře Kluftingera. Díky spojení napětí a peprného humoru a dokonalému vylíčení života v podhůří Alp se tato série dostala do čela nejprodávanějších knih v Německu.

Volker Goldmann (1)

Německý fotograf.

Vol'demar Èrgardovič Nagornyj (2)

Ruský publicista, autor literatury se sportovní tématikou.

Vokurková (1)

Vojtěška Vlčková (1)

Narozená 29. 5.1948 v Opočně. Sochařka, šperkařka a ilustrátorka.

Vojtěch Žák (4)

Narozen roku 1990. Spisovatel, novinář, editor a překladatel.

Vojtěch Žák (4)

Narozen 21. 8. 1979 v Praze. Doc. RNDr. Mgr. , Ph.D., fyzik, odborník v oblasti didaktiky fyziky.

Vojtěch Vomáčka (4)

Narozen 8.12.1984 v Litomyšli. Mgr., právník, práce z práva životního prostředí.

Vojtěch Vilém Kramerius (1)

Narozen 1795, zemřel 7. 9. 1864 v Mnichovicích. Kněz, knihovník a národní buditel.

Vojtěch Štolfa (3)

Narozen 12. 12. 1921 v Kojetíně, zemřel 4. 9. 2002 v Brně. Malíř, scénograf, grafik a ilustrátor.

Vojtěch Preissig (2)

Vojtěch Preissig – 11. června 1944 Dachau, Německo) byl český grafik, typograf, malíř, ilustrátor, účastník protirakouského i protinacistického odboje. Po skončení studia na pražském reálném gymnáziu a dokončení následného studia na pražské Uměleckoprůmyslové škole odjel Vojtěch Preissig v roce 1898 do Paříže. Tady se vyučil tiskařskému řemeslu. Do Prahy se vrátil až roku 1903 a to již jako renomovaný grafik. Ve Spojených státech amerických působil od roku 1910 v New Yorku. V roce 1916 dostal Preissig nabídku místa ve Wenthworth institutu v Bostonu a až do roku 1924 tu pracoval ve funkci vedoucího grafického uměleckého oddělení. Během první světové války byl Preissig činný v československém zahraničním odboji, politicky se angažoval od roku 1917, kdy pracoval pro odbočku Československé národní rady dislokovanou v New Yorku. Pro tuto odbočku vytvářel vizuální propagační kampaň . Také organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do československé zahraniční armády ve Francii. Po vstupu Spojených států do první světové války se Viktor Preissig podílel i na propagační kampani americké armády. Po skončení první světové války vytvořil Preissig soubor návrhů na československou státní vlajku, ale žádný z jeho návrhů nebyl akceptován. Ve dvacátých letech dvacátého století se věnoval volné tvorbě jakož i knižní grafice. Po návratu do Československa pracoval ve třicátých letech dvacátého století jako spolupracovník uměleckého oddělení Památníku osvobození a rovněž se věnoval volné tvorbě. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se Preissig aktivně zapojil do ilegální protiněmecké odbojové činnosti. Společně se svojí dcerou Irenou Bernáškovou byl v roce 1940 zatčen gestapem a za ilegální činnost vězněn v nacistických koncentračních táborech. Následkem celkového fyzického vyčerpání zemřel v koncentračním táb...

Vojtěch Mrázek (3)

Narozen 14.9.1864 v Praze, zemřel 31.1.1925 tamtéž. MUDr., fyziatr, práce v oboru, autor průvodců a soupisů lázeňských a léčebných míst v Evropě a severní Africe. Překladatel z francouzštiny a němčiny. Ředitel lázní v Letinách, odborný lékař v Praze.

Vojtech Mastny (1)

Vojtěch Mastný se narodil v roce 1936 v Praze. V roce 1961 využil první příležitosti opustit komunistické Československo a při turistickém zájezdu emigroval přes Tunisko do USA. Vystudoval moderní evropské dějiny na Columbijské univerzitě v New Yorku, kde také v roce 1968 zahájil svou třicetiletou profesorskou dráhu v oboru historie a mezinárodních vztahů. Přednášel na řadě světových univerzit, včetně University Illinois, Boston University a John Hopkins School of Advanced International Studies ve Washingtonu a v Bologni.

Vojtěch Král z Dobré Vody (3)

Vojtěch Král z Dobré Vody byl český heraldik, sfragistik, sběratel, ilustrátor a cvičitel Sokola. Narodil se v rodině otce Jana rytíře Krále z Dobré Vody , který byl celní výběrčí v Mladkově a pak úředník u c. k. soudů. Král byl na poli heraldiky samouk, nejdříve studoval v Benešově, v Praze absolvoval reálnou školu a studoval účetnictví. Potom sloužil dvacet let v armádě, kde byl i ve válce proti Dánsku v roce 1864 a v roce 1866 v prusko-rakouské. Po ukončení své vojenské kariéry žil v Benešově, kde byl 7. srpna 1869 jedním ze sedmdesáti účastníků ustavující valné schůze zakládající zdejší Sokol, byl zvolen do výboru jednoty a až do roku 1871 zde byl jako cvičitel. Působil také jako účetní při přestavbě budějovicko-linecké dráhy a poté většinu svého života byl mezi lety 1878–1902 zemským oficiálem českého místodržitelství v technickém oddělení pro vodní stavby. V roce 1894 navrhl zřízení stálé heraldické přílohy Časopisu Společnosti přátel starožitností českých v Praze a v dubnu toho roku přednášel "O vzniku a vývinu znaku království českého" na první akci heraldického odboru. Další přednášky byly "O znaku markrabství moravského a vévodství slezského" a pro rozvoj české heraldiky velmi významná třetí přednáška "Heraldika, její počátky, literatura a heraldické společnosti jinde". Tématu "O znaku a jeho součástech a jejich podrobný popis" byly věnovány přednášky v říjnu a listopadu 1894. Svou úřednickou kariéru musel ukončit v roce 1902. Byl suspendován kvůli tomu, že se účastnil tzv. renobilitačních procesů pražských, kdy se dostal do podezření, že falšoval materiály, na základě kterých mnoho lidí dosáhlo šlechtictví. Obžaloby byl sice zproštěn, ale místo úředníka již nemohl vykonávat. Na jeho díle je zejména ceněna kresba znaků a erbů, díky které byl přizván k ilustrování takových projektů jako byly Sedláčkovy Hrady, zámky a tvrze království Českého, nebo Ottův slovník naučný, řa...

Vojtěch Jasný (3)

Vojtěch jasný se narodil 30. 11. 1925 v Kelči v učitelské rodině. S filmem se seznámil už jako čtyřletý, když jeho otec, činovník Sokola, zakoupil pro místní sokolskou jednotu za vlastní peníze promítací přístroj a začal promítat filmy. Film Vojtěchovi doslova učaroval a o jeho životní dráze bylo v podstatě rozhodnuto. V roce 1945 sice začal studovat ruštinu a filozofii, brzy se ale díky přímluvě profesora Mathesia dostal na FAMU na obor kamera. Tady potkal člověka, který ho ovlivnil nejvíce - profesora Karla Plicku. Tento pedagog dokázal nejen rychle poznat, jak velký talent v mladém filmovém nadšenci dřímá, ale dokázal ho i naprosto přesně pojmenovat - Jasný je lyrik. V dalších letech pak Vojtěch Jasný působil jako Plickův asistent a měl tak jedinečnou možnost se mnohému přiučit. Během studií začal Vojtěch Jasný spolupracovat s Karlem Kachyňou. Vytvořili spolu tandem, který je podepsán pod řadou dokumentárních filmů, a v této činnnosti pokračovali i po studiích , NEOBYČEJNÁ LÉTA , LIDÉ JEDNOHO SRDCE . A společně vykročili i k hrané tvorbě ). První samostatným Jasného filmem byly ZÁŘIJOVÉ NOCI podle divadelní hry Pavla Kohouta. Následovalo šest filmů, z nichž tři, spojené do volné trilogie, tvoří jeho největší vklad do historie české kinematografie. Všechny tři jsou charakteristické poeticko lyrickým způsobem vyprávění. Úspěšná byla první TOUHA , mezinárodně velmi úspěšný byl AŽ PŘIJDE KOCOUR a vrcholem Jasného domácí tvorby se stali VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI , film, na který se autor připravoval více než dvacet let. Po násilné změně poměrů se Jasný stal filmařem na odpis. Když už bylo naprosto zřejmé, že doma jeho kariéra skončila, nemá-li se stát přisluhovačem režimu, rozhodl se pro odchod do exilu. Sedmdesátá léta jsou pak v jeho tvorbě vyplněna především prací pro západoněmeckou televizi. Podařilo se mu ale realizovat i několik celovečer...

Vojtěch Hrubý (1)

Adalberto Vojtěch Hrubý SDB byl český katolický kněz, člen řádu salesiánů, ředitel poutního domu Velehrad v Římě a distributor náboženské literatury v době komunistické totality. Vyučil se pánským krejčím. Pohyboval se mezi mládeží a spolupracoval s režisérem ochotnického divadla, kde se naučil dobře zpívat. Rozhodl se pro duchovní povolání a v roce 1945 nastoupil do salesiánského aspirantátu ve Fryštáku. Po absolvování noviciátu v letech 1947–1948 v Hodoňovicích složil první řeholní profesi . Dále absolvoval v letech 1948–1950 filosofický studentát v Přestavlkách, který však byl ukončen násilným přepadením Státní bezpečností v noci ze 13. na 14. dubna 1950, a přepadení v rámci Akce K skončilo internací představených. Studenti bohosloví zůstali do konce školního roku na místě pod dohledem malé policejní posádky. Když byl posléze ústav rozpuštěn, dostali klerici povolení ukončit středoškolská studia pouze na území Olomouckého kraje. Hrubý vytvořil v Lipníku nad Bečvou s několika dalšími bohoslovci „komunitu“ a v roce 1951 úspěšně složil v Lipníku nad Bečvou maturitu na tamním státním gymnáziu. Ke studiu na vysoké škole však nedostal povolení a proto pracoval jako dělník v Opavě v podniku na výrobu šicích strojů. Dne 6. července 1952 se mu podařilo ilegálně přes Rakousko odejít do Itálie. V letech 1952–1956 absolvoval teologická studia na Teologickém institutu san Tommaso v Messině na Sicílii. Prázdniny strávil na Sicílii v tamní noviciátní komunitě San Giorgio. Na kněze byl vysvěcen v Messině 29. června 1956 biskupem Tonettim společně s dalšími českými salesiány: Ladislavem Dittrichem a Janem Homolou. V letech 1956–1958 absolvoval studia na Vyšším pedagogickém institutu salesiánů v Turíně. Tato studia zakončil licenciátem teologie. V letech 1958–1959 působil v Římě v komunitě Sacro Cuore a v letech 1959–1966 pracoval pro Papežskou salesiánskou univerzitu . Dále se stal sekretá...

Vojtěch Hlaváček (1)

Vojtěch Fetter (2)

Antropolog prof. RNDr. Vojtěch Fettner, CSc., se narodil 7. 4. 1905 v Kutné Hoře, zemřel 26. 9. 1971 v Praze. Pracoval v Antropologickém ústavu UK v Praze. Podílel se na vybudování Hrdličkova muzea člověka, kde v letech 1965 - 1971 působil jako ředitel.

Vojtěch Cekota (4)

Narozen 5. 11. 1930 ve Zlíně, zemřel 9. 12. 2017. PhDr., archivář, historik a vysokoškolský učitel, autor prací z dějin střední a severní Moravy.

Vojáček Jan (1)

Vogel Aleš (2)

Vltavská 15 (1)

Vlastislav Janík (4)

Narozen 1966 v Třebíči. Historik zaměřený na problematiku domácího odboje a působení výsadkových skupin vyslaných z Anglie na území tzv. protektorátu. Práce z vojenské historie.

Vlastislav Hofman (3)

Vlastislav Hofman byl český architekt, urbanista, teoretik architektury, malíř, grafik, designér a scénograf. Studoval architekturu a pozemní stavitelství na ČVUT v Praze v letech 1902 až 1907 u prof.J.Schulze, krajinářské kreslení u J.Kouly a figurální kresbu u A.Liebschera. Od roku 1918 byl členem skupiny "Tvrdošíjní", kterou dále tvořili malíři J. Čapek, V. Špála, J. Zrzavý, R. Kremlička a O. Marvánek. Šlo o představitele kubistické architektury. Jako zaměstnanec pražského Stavebního úřadu se spolu s Vladimírem Zákrejskem podílel na záchraně pražských bastionů v katastru Hradčan. Projektoval například Jiráskův a Štefánikův most, lávky na Slovanský a Židovský ostrov, Ďáblický hřbitov nebo krematorium v Moravské Ostravě. Kromě architektury se zabýval především jevištní výpravou. Za svůj život vytvořil přes 400 výprav, z toho přes 200 pro Národní divadlo v Praze, další pak pro Divadlo na Vinohradech a Státní divadlo v Brně. Ke svým scénám navrhoval i kostýmy a masky. Spolupracoval s významnými režiséry, mj. s Karlem Hugem Hilarem, Karlem Dostalem, Janem Borem, Jiřím Frejkou, Alešem Podhorským, v opeře pak s Ferdinandem Pujmanem a J.Munclingerem. Získal mezinárodní uznání i v zahraničí, např. v roce 1925 v Paříži na Světové výstavě, v roce 1937 opět v Paříži na Mezinárodní výstavě technického umění a v roce 1940 v Miláně na Mezinárodní výstavě scénografie. Již od roku 1913 publikoval články o divadelní scénografii a rovněž kritiky v časopisech Volné směry, Umělecký měsíčník, Jeviště, apod.

Vlastislav Haeufler (3)

Vlastislav Beneš (2)

Působil řadu let v Institutu zahraničního obchodu a založil Institut mezinárodního obchodu, dopravy a spedice. V letech 1990–1995 byl obchodním přidělencem a radou ve Španělsku. V současné době se věnuje praktické obchodní činnosti, zejména vývozu českého know-how v oblasti životního prostředí do zahraničí. Specializuje se také na budování zastupitelské sítě českých podniků v zahraničí. Je lektorem španělské vysoké školy v ČR ESMA, Provozně ekonomické fakulty ČZU a Akademie Sting. Napsal celou řadu teritoriálních publikací, zejména o ibero-amerických zemích, a dále publikace z oblasti ekonomiky a techniky zahraničního obchodu.

Vlastimil Zikmunda (1)

Narozen 26.10.1925 Oponica , zemřel 5.10.1994 v Pardubicích. Muzejní pracovník, publikace z oboru dějin, turistické průvodce.

Vlastimil Žert (3)

Ing. Vlastimil Žert pracoval ako vedúci projektant vo veľkej stavebnej organizácii. Aktívne sa zapája do činnosti stavebných biológov, združených v medzinárodnej spoločnosti, ktorá rieši technické problémy ako zabezpečiť ľuďom zdravý pobyt a dobrú osobnú pohodu v obývaných priestoroch. Je autorom alebo spoluautorom početných odborných kníh, publikácií, zlepšovacích návrhov a vynálezov. So svojimi spolupracovníkmi zo Slovenska uverejnil viac odborných článkov a kníh z oblasti stavebnej biológie, ale aj radiestézie, liečiteľstva a psychotroniky. Predmetom jeho záujmu stále zostáva kontakt človeka s fyzikálnym prostredím prírodným a technickým.

Vlastimil Vávra (1)

Psycholog. Publikace z oblasti etologie a nonverbální komunikace.

Vlastimil Válek (2)

Narozen 16. 6. 1931 v Olomouci, zemřel 29. 3. 2019. Doc. PhDr., literární vědec, bohemista a vysokoškolský učitel.

Vlastimil Svoboda (3)

Narozen 12.12.1933. Autor cykloturistických cestopisů.

Vlastimil Švec (4)

Narozen 24. 9. 1947 v Mistřicích. Prof. PhDr., CSc., profesor pedagogiky, stati z oboru vyučovacích metod.

Vlastimil Štara (2)

Narozen 25. 11. 1943 v Třebětíně, okres Blansko. Doc., Ing., CSc., vysokoškolský pedagog. Práce z oboru vodních staveb.

Vlastimil Rybka (1)

Mgr., Ph.D., botanik, specializace na biologii vodních rostlin, publikace z oboru.

Vlastimil Řebec (3)

Narozen 9. 1. 1939 v Paříži, zemřel 6. 1. 2012 v Rakovníku. Učitel, školní inspektor, básník. Jako učitel začal pracovat v roce 1965 v Jesenici u Rakovníka, kde žil až do své smrti. Postupně působil na několika školách na Lounsku, například v Lubenci, v Žatci, v Lounech. Několik let pracoval i jako školní inspektor. V roce 2010 obdržel medaili ministerstva školství za vynikající pedagogickou činnost. Aktivně se věnoval i literatuře. Psal poezii a vydal několik básnických sbírek: Nebásně , Vánkovatění , Jesenicko poeticky , Ještě jsem tady! , Pootevřeno

Vlastimil Kovalčík (2)

Slovenský básník, literární kritik a redaktor, překladatel z polštiny a francouzštiny.

Vlastimil Hela (4)

Vlastimil Hela je spisovatel a publicista. Pochází ze Slovácka a je inženýrem v oboru lékařské elektroniky. Je autorem regionálních historických monografií a publikací . Vlastimil Hela působí již dvacet let jako osobní mentální kouč manažerů a lektor. Vede semináře o leadershipu, organizaci času, zvládání stresu a komunikaci se zákazníky. Pomáhá firmám a společnostem při řešení změn i zlepšování týmové práce. Při své práci využívá nových poznatků z psychologie, výzkumu lidského mozku jakož i svých dlouholetých osobních zkušeností. Publikuje v časopise "Regenerace". Je hlavním koordinátorem tzv. "Keltského telegrafu".

Vlastimil Čihák (3)

Narozen 1906, zemřel 14.5.1981 v Praze. Ing., literatura z oboru stavebnictví.

Vlasta Vrbacká (2)

Spis z oboru kožišnictví.

Vlasta Vodičková (2)

Narozena 8. 5. 1919 v Ústí nad Orlicí, zemřela 18. 11. 1999. RNDr., CSc., vědecká pracovnice Ústředního ústavu geologického v Praze. Práce v oboru paleobotaniky. Pěstitelka skalniček, autorka publikace o skalkách a skalničkách, redaktorka klubového zpravodaje Skalničky, autorka kreseb rostlin.