Výpis všech autorů

Fedor Ivanovič Šaljapin

Ruský operní pěvec a tanečník, též autor autobiografických publikací.

F. R Stocton

F Skála

Evgeni Svetlanov

Evgeni Svetlanov byl významný ruský dirigent, skladatel a klavírista, který se narodil 6. září 1928 v Moskvě. Proslavil se zejména dlouholetým působením ve funkci hlavního dirigenta Státního symfonického orchestru SSSR , kterou zastával v letech 1965-2000. Světlanov byl známý svým hlubokým porozuměním a interpretací ruské klasické hudby a zasloužil se o uvedení mnoha děl ruských skladatelů do povědomí mezinárodního publika.

Evald Schorm

Evald Schorm byl český filmový a divadelní režisér. Pocházel z rolnické rodiny, poté, co jeho rodině komunisté zabavili majetek, pracoval v dělnických profesích. Studoval vyšší zemědělskou školu v Táboře, kde se seznámil se svojí ženou Blankou, manželství uzavřeli v roce 1954 a měli spolu syna Oswalda. Během své základní vojenské služby zpíval v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, v roce 1957 se díky jistému politickému uvolnění dostal ke Karlu Kachyňovi ke studiím režie hraného filmu na FAMU, kde studoval pod vedením Otakara Vávry. Absolvoval hraným dokumentem Turista v hlavní roli s Vlastimilem Brodským a Danou Medřickou. Patří do tzv. Nové vlny českého filmu z počátku 60. let 20. století a je všeobecně považován za velmi výraznou a mimořádnou tvůrčí osobnost českého filmu i divadla. Převážná část z jeho pěti hraných snímků ze 60. let skončila na mnoho desítek let v trezoru a nesměla se vůbec promítat. Po roce 1968 mu v důsledku normalizace bylo zakázáno točit . V 70. a 80. letech mu zbylo především divadlo. Režíroval kolem osmdesáti inscenací na činoherních a operních pražských i mimopražských scénách , režíroval i v zahraničí . Významná byla také jeho práce pro pražskou Laternu magiku, opusy Kouzelný cirkus, Odysseus . Po dvacetiletém zákazu natáčení filmů mu byl povolen film Vlastně se nic nestalo, jehož premiéry se již on sám nedožil. V roce 1992 mu byl in memoriam udělen Řád T.G.M. čtvrté třídy. Po Evaldu Schormovi je pojmenováno pražské kino Evald.

Eva Střihavková

Narozena 1990. Redaktorka a editorka v televizi, v rozhlase, v časopisech a reklamních agenturách, novinářka, scenáristka internetových pořadů. Autorka románu pro ženy, divadelní herečka, dcera rockového hudebníka Kamila Střihavky.

Eva Salzmannová

Narozena 8. 10. 1958 v Karlových Varech. Herečka a divadelní pedagožka.

Eugene Scribe

Augustin Eugène Scribe byl francouzský dramatik a operní libretista. Narodil se v Paříži. Jeho otec byl obchodník s hedvábím a syn měl předurčenou dráhu právníka. Augustin však záhy studium práv opustil a začal psát pro jeviště. Jeho první hra, Prétendu sans le savoir, byla uvedena už v roce 1810 na scéně Varieté, ale neměla úspěch. Následovala řada dalších her napsaných ve spolupráci s jinými autory, ale prvního skutečného úspěchu se dočkal až v roce 1815, kdy společně s Delestre-Poirsonem napsal hru Une Nuit de la garde nationale. V dalších letech chrlil se svými spolupracovníky jednu hru za druhou. Dosáhl toho téměř pásovou organizací práce. Scribe dodával nápady a jeho spolupracovníci vypracovávali dialogy, dodávali vtipné hlášky, dvojverší apod. Spolupracovala s ním řada předních francouzských dramatiků té doby. Byli mezi nimi Jean-François Bayard, Roger de Beauvoir, Joseph-Xavier Boniface , Nicolas Brazier, Pierre François Carmouche, Jean-Henri Dupin, Philippe François Dumanoir , Anne-Honoré-Joseph Duveyrier , Charles Duveyrier , Germain Delavigne, Ernest Legouvé, Michel Masson, Edouard Joseph Mazères, Charles Gaspard Poirson , Louis Emile Vanderburch a Antoine-François Varner. Většina jeho her byly komedie a vaudevilly. Vaudevilly byly uváděny převážně v divadle Théâtre du Gymnase Marie Bell a komedie v Comédie-Française. Scribe vymyslel a ve své tvorbě prosazoval princip dokonalého divadla znamenající přesné načasování scén, příchodu jednotlivých postav, náhlé zvraty děje, prvky tajemství a momenty překvapení. Světový úspěch zaznamenal Scribe jako libretista nejslavnějších skladatelů oper té doby. Na jeho text komponovali např. Giacomo Meyerbeer , Adolphe Adam, Daniel Auber ,...

Ettore Stratta

Ettore Stratta byl italský dirigent, aranžér a hudební producent, známý svou všestranností a šíří repertoáru. Významně se uplatnil jak v oblasti vážné, tak populární hudby, přičemž ve svých projektech často oba žánry propojoval. Stratta spolupracoval s řadou orchestrů a proslul zejména svým přínosem pro crossoverovou hudbu, v níž se mísí klasika s jinými styly. Dirigoval a aranžoval hudbu pro četné nahrávky, televizní speciály a koncerty a spolupracoval s celou řadou umělců z různých hudebních prostředí. Ačkoli se během své kariéry podílel na mnoha projektech, z dostupných informací není jasné, zda produkoval konkrétně album s názvem "Porgy And Bess - In Concert". Vzhledem k jeho rozsáhlé práci s operním a divadelním materiálem by však nebylo překvapivé, kdyby se během své kariéry do takového projektu zapojil.

Ernst Sommer

Ernst Sommer byl český německy píšící spisovatel a novinář židovského původu. Profesí byl advokátem. Sommer se narodil v rodině židovského továrníka. Po maturitě v rodné Jihlavě začal v roce 1907 studovat medicínu na vídeňské univerzitě, po jednom semestru přešel na práva. Roku 1912 se stal doktorem práv. Rok nato vyšel jeho první román. V té době měl Sommer blízko k „pražskému kroužku“ kolem Maxe Broda a Franze Kafky. V letech 1912–1914 pracoval Sommer na okresním a krajském soudu v Jihlavě; roku 1915 působil ve Vídni, v roce 1915 v Mostě, Duchcově a Ústí nad Labem. Ještě v témže roce narukoval. Během války byl zřejmě nasazen na frontě a ve válečném soudu ve Felixdorfu v Dolním Rakousku. Od roku 1920 pracoval Sommer jako advokát v Karových Varech. Psal eseje, v nichž se vyrovnával s židovskou otázkou, a také expresionistické grotesky: roku 1920 to byl Der Simulant , o dva roky později Der Fall des Bezirksrichters Fröhlich . V roce 1924 vydával společně s Bruno Adlerem časopis Die Provinz . Byl také politicky činný. Jako člen německé sociální demokracie zasedal v městské radě. Intenzívně se zabýval kulturními záležitostmi a snažil se o česko-německé porozumění. Ve 30. letech začal Sommer, působící od roku 1928 také jako divadelní kritik, sepisovat historické romány. V dílech jako Die Templer z roku 1935 a Botschaft aus Granada z roku 1937 se kriticky vyrovnával se soudobými událostmi, jako bylo např. pronásledování Židů. Po uzavření mnichovské dohody odešel Sommer, který se hned od počátku angažoval proti nacismu, nejprve do Prahy a v listopadu 1938 do Spojeného království. Jeho matka spáchala v roce 1942 v terezínském koncentračním táboře sebevraždu, sestra Antonie Grünbergerová zahynula roku 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi. V Londýně pracoval Sommer v advokátní kanceláři. Během druhé světové války podporoval publici...

Ernst Schneider

Lékař, odborník na přírodní medicínu.

Eric Serra

Eric Serra je francouzský skladatel, který se výrazně zapsal do světa filmové hudby, zejména díky své dlouholeté spolupráci s režisérem Lucem Bessonem. Serra se narodil 9. září 1959 v Saint-Mandé ve Francii, svou kariéru začal jako hudebník a rychle přešel k filmové hudbě. Jeho jedinečný styl často kombinuje prvky elektronické hudby s tradiční orchestrací a vytváří tak charakteristické zvukové krajiny, které se staly synonymem Bessonových filmů.

Eran Segal

Izraelský biolog, zabývá se projektem personalizované výživy.

Emma Srncová

Emma Srncová, rozená Macenauerová, je česká výtvarnice. Ve čtrnácti letech nastoupila na gymnázium v Karlových Varech. Po roce se vrátila do Prahy, kde gymnázium dostudovala. Ve druhém ročníku začala navštěvovat kurz pro manekýny a už v šestnácti letech absolvovala svůj první zahraniční zájezd do Vídně. Po maturitě se živila jako fotomodelka nebo točila reklamy a jezdila na módní přehlídky. V roce 1960 nastoupila do Černého divadla Jiřího Srnce jako herečka a zde zůstala dvacet let. Malovat začala až v Černém divadle pod vlivem svých kolegů výtvarníků. Později spolupracovala na divadelních výpravách, dělala kulisy, malovala oponu a vytvořila celou výpravu k Modré pohádce v Bratislavě. Profesionálně začala malovat až po rozvodu s Jiřím Srncem v roce 1980. Nechala se zaregistrovat u Fondu výtvarných umělců v oboru hračka a loutka. Vystavovala už na mnoha místech světa, např. v SRN, Velké Británii, Španělsku, Monaku, Švýcarsku, Portugalsku. Má tři děti a v roce 1986 se provdala za Pavla Beránka.

Emil Svoboda

Narozen 2.10.1878 v Praze, zemřel 19.8.1948 v Českém Brodě. JUDr., profesor soukromého práva a filosofie dějin, publikace z oboru práva, náboženství a filosofie.

Emil Staiger

Emil Staiger byl švýcarský germanista, profesor na univerzitě v Curychu. Patří k významným představitelům směru literární teorie zvaného werkimanentní interpretace . Překládal také ze staré řečtiny.

Ema Sedláčková

Historička umění, pracovnice památkové péče. Absolventka dějin umění na Filozofické fakultě UK v Praze. Žačka V. Birnbauma a A. Matějčka. Poté působila ve Státním fotoměřickém ústavu v Praze. Od r. 1947 se podílela na činnosti Národní kulturní komise pro správu státního kulturního majetku. Při převzetí významných zámeckých objektů do státního majetku spolupracovala se Z. Wirthem. Specialistka na problematiku instalace historických zámeckých interiérů. - Později pracovala ve Státním oblastním archivu v Benešově, naposledy ředitelka Muzea Podblanicka se sídlem na zámku v Jemništi. - Publikovala v časopisech Zprávy památkové péče a Za starou Prahu. Autorka odborných studií a příspěvků pro monografické průvodce o památkových objektech. Spoluautorka soupisu uměleckých památek Čech.

Elena Stančoková

Elena Slobodová

Eduard Světlík

Eduard Světlík byl český spisovatel a překladatel. Reálné gymnázium v Teplicích , sociologie a teorie kultury na FF UK v Praze, státní zkouška z němčiny na Jazykové škole v Ostravě. Vyrostl v Rakovníku a Teplicích. V padesátých letech působil v tomto lázeňském městě jako flétnista v symfonickém orchestru, volný novinář a tajemník Krušnohorského loutkového divadla. Dále strávil několik let v Kolíně jako zemědělec a dělník. Na počátku šedesátých let odešel do Karviné, kde pracoval jako kulturní pracovník na hornickém učilišti a ředitel Klubu Máj Karviná. Spolu se Stanislavem Sohrem založil v Ostravě nakladatelství PULS a vydával Foglarovy knihy. Od roku 1970 žil v Praze. Nejprve tu byl ředitelem kulturní agentury Fortuna, v důsledku kádrových škraloupů za rok 1968 byl nucen živit se několik let jako hudebník , načež se mu podařilo proniknout do Ústředního domu pionýrů a mládeže, kde zastával funkci vedoucího oddělení estetické výchovy. V té době se jeho hlavní aktivita přesunula k literatuře. Od osmdesátých let pracoval jako redaktor literárních časopisů , nakladatelský lektor, organizátor a porotce literárních soutěží. Do devadesátých let vstoupil jako šéfredaktor humoristického měsíčníku Škrt a poté založil s Petrou Urbánkovou nakladatelství Marsyas, které kromě vydávání české literatury provozovalo knihkupectví a galerii na Žižkově a prodejnu slovenské literatury v Domě slovenské kultury. Po ukončení podnikatelské etapy působil jako šéfredaktor nakladatelství Pragma a časopisu Regena. Od roku 2000 se věnoval převážně překládání, zasedal v redakční radě časopisu Obce spisovatelů a byl členem tvůrčí komise DILIA. Třicet pět knižních titulů z věcné i umělecké literatury, mj. Dále romány M. Kampfové, S. Obermeiera, C. C. Berg...

Eduard Šimek

PhDr. Eduard Šimek se narodil v roce 1936 v Praze. Po gymnazijních studiích si za svou cestu vybral historii na pražské Filozoficko-historické fakultě, kterou absolvoval v roce 1959. Po té se krátce věnoval výuce žáků základní školy ve Mšeně u Mělníka a redaktorské práci v Nakladatelství Orbis Praha. V roce 1963 získal místo odborného a posléze vědeckého pracovníka numismatického oddělení Národního muzea, kterému zůstal věrný 42 let. Je autorem mnoha prací. Ve své vědecké činnosti se PhDr. Eduard Šimek zabývá hlavně obdobím 15.-18.století a vedle numismatických prací, zaměřujících se na měnový a mincovní vývoj v zemích České koruna a na studium nálezů mincí, najdeme v jeho obsáhlé bibliografii také práce obecněji koncipované z pohledu hospodářských a sociálních dějin. Do roku 2002 vykonával funkci ředitele Historického muzea Národního muzea, dosud se věnuje pedagogické činnosti a pracuje pro Pedagogické muzeum J.A. Komenského v Praze.

Edouard Schuré

Philippe Frédéric Édouard Schuré byl francouzský spisovatel, filozof a muzikolog. Světovou proslulost mu přineslo jeho dílo Les Grands Initiés. Esquisse de l’histoire secrète des religions , které věnoval významným mytologickým postavám a myslitelům jakými byli Ráma, Kršna, Hermés, Mojžíš, Orfeus, Pythagoras, Platon a Ježíš Kristus, a které je stále znovu vydáváno a překládáno do řady jazyků. Narodil se 21. ledna 1841 ve Štrasburku, v rodině protestantského lékaře Jeana Frédérica Schuré a jeho ženy Sophie Pauline Bloechelové jako jediný syn. Jeho starší sestra Pauline Adèle zemřela na zápal plic, když jí bylo pět měsíců. Matka zemřela na zánět pobřišnice, když mu byly 4 roky. O deset let později zemřel i jeho otec a mladý Édouard žil až do svých 20 let u svého profesora historie na gymnáziu Jeana Sturma. Po maturitě se zapsal ke studiu na Právnické fakultě, aby udělal radost svému dědečkovi z matčiny strany, který tam byl děkanem. Studia práv ho ale příliš nebavila a většinu odpolední trávil na Filozofické fakultě, kde sympatizoval s mladými studenty a umělci a zamiloval si především literaturu a umění. Mezi jeho nejbližší přatelé patřili hudební skladatel Victor Nessler, s jehož sestrou Mathildou se oženil, a historik Rodolphe Reuss. Ještě před dokončením studií práv se rozhodl, že se bude věnovat poezii. V roce 1860, po smrti obou prarodičů, zdědil jejich majetek a renta mu umožnila věnovat se bez obav svým zájmům. V roce 1861 získal právnický titul ale právnickou praxi nenastoupil a s velkým zájmem se pustil do studia děl proslulých filozofů. . Největší vliv na něj mělo dílo Georga Friedricha Creuzera Symbolik und Mythologie der alten Völker, které ho inspirovalo v jeho další literární činnosti. V roce 1864 odcestoval do Německa, aby shromáždil materiál pro svoji práci Histoire du Lied ou de la chanson populai...

Edmund Spenser

Edmund Spenser byl anglický básník a poeta laureatus, jeden z vrcholných epiků anglické renesance. Ve svém díle zachytil dobovou atmosféru v Anglii na konci 16. století a rozklad aristokratické společnosti. Pro zápal, s nímž ve svých politických pamfletech prosazoval zničení irské kultury, je považován za kontroverzní osobu britských dějin.

Dušan Slobodník

Dušan Slobodník byl slovenský spisovatel, literární vědec, překladatel a politik HZDS. Navštěvoval lidovou školu a později gymnázium ve Zvolenu. V květnu 1944 vstoupil do organizace Hlinkova mládež, jako důvod později uváděl svůj tehdejší zájem zúčastnit se turnaje ve stolním tenisu organizovaného touto organizací. Od 28. února do 10. března 1945 těsně před koncem 2. světové války se účastnil kurzu pro diverzanty vedeného německou tajnou službou v Sekuliach. Sám později uvedl, že do tohoto tábora byl povolán rozkazem a že při první vhodné příležitosti tábor opustil. Těsně před maturitou byl zatčen sovětskou vojenskou kontrarozvědkou, 19. května 1945 ho sovětský vojenský soud v Novém Městě na Moravě odsoudil podle § 58 odst. 6 sovětského trestního zákona na 15 let nucených prací. Z nich téměř 9 let strávil v několika sovětských pracovních a nemocničních táborech Gulagu. Po Stalinově smrti byl na základě amnestie propuštěn a v prosinci 1953 byl vrácen na Slovensko. Maturoval v roce 1954, ve studiu pokračoval v letech 1954 až 1958 na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě . V roce 1958 v době Bacílkovské prověrkové kampaně byl kvůli své minulosti vyloučen ze studií. Dopisem požádal Nejvyšší soud SSSR o rehabilitaci a 1. října 1960 ho Vojenské kolegium NS SSSR plně rehabilitovalo. Studia pak dokončil na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Svoje vzpomínky z vězení posléze uveřejnil v knize Paragraf: Polární kruh. V letech 1962-1965 pracoval v dokumentačním oddělení Výzkumného ústavu kabelů a izolantů v Bratislavě. Pak v letech 1965-1969 v Ústřední knihovně Slovenské akademie věd a v období let 1969-1973 působil v Ústavu světové literatury a jazyků SAV, kde získal doktorát z filozofie a obhájil titul kandidát věd. Od roku 1973 až do roku 1990 pracoval v Literárněvědném ústavu SAV. Překládal prozaická, dramatická i literá...

Dušan Šimko

Dušan Šimko, spisovatel, publicista a univerzitní docent působící od roku 1968 ve švýcarské Basileji, se letos v květnu představil pražskému publiku. Na knižním veletrhu Svět knihy 2009 uvedl svůj nový román GUBBIO – KNIHA UDAVAČŮ a v Lichtenštejnském paláci představil svůj úspěšný román ESTERHÁZYHO LOKAJ, který se po svém prvním vydání před devíti roky na Slovensku konečně dočkal – po maďarském a německém překladu – i české verze. A čtenáři mají nyní možnost přečíst si v češtině i Šimkovu sbírku povídek MARATON JUANA ZABALY. Autorův život je stejně zajímavý jako osudy hrdinů jeho knih. Po odchodu do Švýcarska se už po šesti letech prosazuje jako žurnalista a v němčině publikuje fejetony, recenze a literární reportáže v deníku Neue Zürcher Zeitung a v týdeníku Die Weltwoche. Otiskuje rovněž slovenské texty v exilových časopisech a v roce 1984 mu v prestižní londýnské edici Rozmluvy vychází povídkový debut MARATON JUANA ZABALY. Na slovenské vydání ve vlasti si musí ještě dalších šest let počkat. Basilej – i když mu svým kosmopolitním charakterem připomíná milované Košice – ho určitým způsobem stísňuje. Odjíždí do Asie a více než čtyři roky přednáší na univerzitách v Hongkongu a v Japonsku. Svoje zkušenosti posléze zpracoval v esejisticky laděné novele JAPONSKÝ DIVAN . O sedm let později vyšel jeho postmoderní historický román ESTERHÁZYHO LOKAJ. Šimkův literární profil je obohacen i o scénáře jeho autorských dokumentárních filmů PORTRÉT JIŘÍHO KOLÁŘE a ŠESTÝ PRAPOR .

Doris Sommer

Učitelka reiki, zabývá se též homeopatií a dalšími alternativními léčitelskými metodami.

Donald Spoto

Historik.

Domenico Starnone

Domenico Starnone je italský spisovatel, scenárista a novinář. Je autorem třinácti románů, za titul Via Gemito získal italské prestižní literární ocenění Premio Strega. Na základě jeho knih vznikly filmy La scuola a Denti. Jeho ženou je italská překladatelka Anita Raja.

Dinko Šimunović

Dinko Šimunović byl chorvatský spisovatel. Vyrůstal v malé vesnici nedaleko řeky Cetiny, severovýchodně od Splitu. Tento původní prostor s jeho patriarchálními tradicemi měl na něho mít v jeho pozdější práci silný vliv. Stejně jako jeho otec se stal učitelem. Po absolvování učitelského institutu v Arbanasi nedaleko Zadaru pracoval jako učitel v malých dalmatských vesnicích Hrvace a Dicmo . Teprve v této době se začal věnovat psaní. Roku 1905 v Zadaru vydal úryvek příběhu v časopise Lovor. Tím na sebe upozornil a byl přeložen na obchodní školu ve Splitu. Zde vyučoval od roku 1909 až do svého odchodu do důchodu a napsal zde také většinu svých literárních děl. V roce 1929 se kvůli svým dětem přestěhoval do Záhřebu, kde o čtyři roky později zemřel. Je pohřben na hřbitově Mirogoj v Záhřebu. Patřil mezi významné vypravěče chorvatské literatury 20. století. Realistickým vyprávěním oživil starý patriarchální svět jižních Slovanů, který chápal jako svět heroický a mizející a k němuž přistupoval v duchu starých lidových vyprávění. Byl svébytným typem vypravěče, který se vyvíjel nezávisle na literárních trendech své doby. Ve městě Sinj se nachází jeho pomník, jehož autorem je Ivan Meštrović. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dinko Šimunović na německé Wikipedii.

Dimitrij Škrobal

Narozen 16.11.1919 v Prostějově. RNDr., včelařský odborník, práce z oboru.

Dieter Strauss

Německý historik a germanista, zaměřený na didaktiku němčiny. Působil v Goethe-Institutu v různých zemích.

Denisa Sýkorová

Narozena 6. 11. 1986. Floristka. Publikace z oboru.

Delia Steinberg Guzmán

Delia Steinberg Guzmán je argentinská filosofka, spisovatelka a klavíristka. Od roku 1991 je prezidentkou Mezinárodní organizace Nová Akropolis. Podporuje činnost této instituce v oblasti filozofie, kultury a dobrovolnictví ve více než padesáti státech na pěti kontinentech. Jako filozofka z přesvědčení a dle svých sklonů v čele Filozofické školy OINA rozpracovala programy praktické filozofie navržené jejím zakladatelem J. A. Livragou, zvlášť zaměřené na vnitřní rozvoj člověka a jeho závazky vůči společnosti. V tomto smyslu vypracovala příručky s pedagogickým zaměřením pro výuku a praktikování filozofie na klasický způsob, což je způsob, který tím, že je zbavený přehnaného teoretizování, naplňuje své tradiční poslání usměrňovat události v životě člověka. Její profesionální a pedagogické zkušenosti v oblasti hudby jí umožnily prohloubit vztah mezi uměním a filozofií a zahrnout hudbu do praktické filozofie jako cestu dosažení vnitřního života, harmonie a rozvoje potenciálů každé lidské bytosti. Zároveň nabízí svou pomoc při podpoře nových hudebních talentů prostřednictvím Mezinárodní klavírní soutěže, která nese její jméno a byla pořádána více než třicetkrát. Její zájem o léčivé účinky hudby ji přiblížil ke komplexní terapii, a proto spolupracuje s odbornými lékaři na plánování její metodiky zkoumání a aplikace. Narodila se v Buenos Aires v roce 1943. V roce 1974 se přestěhovala do Španělska a o rok později získala španělskou státní příslušnost. V dětství začala studovat hudbu a v sedmnácti letech získala titul profesorky klavíru a skladby na Státní hudební konzervatoři v Buenos Aires. Několik let se specializovala u argentinské pianistky Flory Nudelman, a později u ruského mistra Huberta Brandenburga. Složila státní zkoušky z filozofie na Univerzitě v Buenos Aires. Její zájem o kulturu a vzdělávání jako nástrojů osobního uskutečnění ji přivedl ke studiu dalších oborů, tak absolvovala specializační kursy archeologie, dějin ...

David Sundin

Švédský televizní moderátor, stand-up komik a autor knih.

David Southwell

David Southwell, je autorem řady bestsellerů o konspiračních teoriích a organizovaném zločinu. Je také autorem scénáře pro Independent British comic books. Dříve Southwell pracoval jako novinář a také jako šéf komunikace pro British Retail Consortium.

David Soeldner

David Soeldner je český sportovní žurnalista a spisovatel, příležitostný fotograf a kameraman. Specializuje se na lední hokej, motorismus a sport handicapovaných. Věnuje se i kulturním akcím, zejména filmovému festivalu v Karlových Varech. V roce 1991 dokončil inženýrské studium na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze Dejvicích, Fakultu chemického inženýrství, obor Procesy a aparáty. V té době už spolupracoval s odborným týdeníkem GÓL, zaměřeným výhradně na fotbal a hokej, pro který psal články o zámořské National Hockey League . Podobně jako pro deník Sport. V období 1992 až 1996 byl redaktorem v obrazovém sportovním týdeníku Stadion , později v regionálních Denících. Od roku 1992 je externím reportérem sportovní redakce České televize , a se zakladatelem a hlavním tvůrcem pořadu, Robertem Zárubou, služebně nejstarším členem týmu, který připravuje hokejový magazín Buly resp. Buly-hokej živě. Působí v něm od začátku, jako autor zpravodajských reportáží z extraligových utkání resp. reportér TV přenosů mezi střídačkami. Od roku 2006 jako samostatný redaktor a kameraman vyráběl dvouminutové obrazové fejetony ze zákulisí světových šampionátů v ledním hokeji. Včetně MS 2019 jich pro ČT natočil cca 180. Pro sportovní vysílání České televize připravil rovněž původní pohledy do zákulisí NHL, s důrazem na české hokejisty . Byl spoluautorem krátkého dokumentu o nejlepším střelci hokejové ligy, Milan Nový "60", u příležitosti jeho kulatých narozenin. Zúčastnil se 29 mistrovství světa v ledním hokeji, z toho šestadvacetkrát byl oficiálně akreditován. Od roku 2006 spolupracuje s Českým paralympijským výborem . Napsal pro něj reprezentativní knihy pro vnitřní využití o nejvýznamnějších mezinárodních akcích handicapovaných sportovců České republiky: Z Atén do Pekingu , Z Pekingu do Londýna a Z Londýna do Ria . Zúča...

David Skokan

Profesionální kuchař, foodstylista, spoluautor TV pořadů na téma vaření.

David Skalický

Narozen 14. 8. 1980 v Jindřichově Hradci. Bohemista, pedagog, práce z oboru obecné jazykovědy, literární vědy a estetiky. Mgr., Ph.D.

David Šimurka

Autor publikace o správném mluveném projevu.

David Shobin

Lékař a autor medicínských thrillerů. Celou jeho tvorbou se jako červená nit prolíná otázka - kam až je člověk schopen zajít ve své touze po moci a bohatství nebo kvůli uskutečnění svých zrůdných plánů? Lékařská etika, lidský cit, zvrácená touha po moci a bohatsví - tato témata se v literatuře určitě neobjevují poprvé, ale v dnešním světě nabývají nových podob.

David Šenk

Narozen v roce 1977 v Mělníce, vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze, působí jako učitel matematiky a anglického jazyka na soukromém gymnáziu v Chebu. Žije v Plané u Mariánských Lázní. Debutoval v Ikarii 6/2000 povídkou Poslední con, od té doby jich v tomto magazínu publikoval dalších čtrnáct. Prvním textem poukazujícím na to, že se objevil nový kvalitní povídkář, byli Smrtelní bohové , dosavadního vrcholu svých tvůrčích možností dosáhl Šenk v povídkách Proudové šílenství , Na ostří přítomnosti a Před Marsem, na Marsu, za Marsem . Účastní se také Ceny Karla Čapka, v roce 2002 s prvním výraznějším úspěchem . Další dva kratší texty, Kamas a Fáze fantómových končetin, publikoval ve sbornících 2101: Česká odysea a Tváře budoucnosti .

David Peel & The Lower East Side

Darren Star

Americký spisovatel, scénárista, producent a režisér.

Darrell Schweitzer

Darrell Schweitzer je všestranně činná osobnost v oblasti hororu a fantasy, komerčního úspěchu se svou tvorbou však doposud nedosáhl. Řadu let pracoval jako redaktor časopisu Isaac Asimov’s Science Fiction Magazine a Amazing Stories, nyní je redaktorem obnoveného magazínu Weird Stories. Jeho doménou je fantasy. Do tohoto žánru patří romány The Shattered Goddess a The White Isle a sbírka volně navazujících povídek We are All Legends . Je rovněž autorem a sestavitelem mnoha teoretických knih o fantasy, SF a hororu, z nichž nejvýznamnější je monografie o klasikovi fantasy literatury Lordu Dunsany Pathways to Elfland .

Daniela Sobotková

PhDr. Daniela Sobotková, CSc. vystudovala jednooborovou psychologii na Filosofické fakultě Karlovy university v Praze. Věnuje se dětské psychologii, zejména problematice vývoje dětí raného věku a vztahu rodiče-dítě. Po mnoho let pracovala v Ústavu pro péči o matku a dítě, kde se vedle výzkumné činnosti zaměřila na dlouhodobé sledování dětí perinatálně ohrožených, především na vývoj předčasně narozených dětí. Založila Klub rodičů nedonošených dětí, který pomáhala transformovat na občanské sdružení Nedoklubko, s nímž dosud spolupracuje. Je externí lektorkou pro psychologickou vývojovou diagnostiku a vedoucí Pracovní skupiny pro raný vývoj dětí při Českomoravské psychologické společnosti. I ve svém soukromém životě je nadmíru spokojená. Má celý svůj život jednoho milujícího manžela, s nímž si pořídila dva syny. Oba mají bezvadné partnerky a po dvou dětech, takže mají čtyři krásná vnoučata – dva kluky a dvě holky a jsou šťastní a hrdí prarodiče. Doma se nezastaví, protože bydlí s manželem sami v poměrně velkém domě s velkou zahradou, takže práce je nad hlavu. Zejména při práci na zahradě si krásně pročistí hlavu a protáhne tělo na čerstvém vzduchu.

Daniel Štrauch

Daniel Sebastián Štrauch , známy pod prezývkou GoGo, je slovenský youtuber a vloger. Preslávili ho kanály GoGoManTV a GoGosVlog na YouTube. Jeho hlavný kanál je prvým najodberanejším v českej časti YouTube, najodberanejším z kanálov v slovenčine a jedným z najsledovanejších kanálov v českej a slovenskej časti YouTube. Bol jedným z prvých slovenských youtuberov a v súčasnosti je pokladaný za najznámejšieho slovenského youtubera. V roku 2013 sa umiestnil na 4. mieste vo vyhľadávaní na Youtube na slovenskom internete. 20. novembra 2015 vydal svoju vlastnú knihu GoGo chalan z internetu, v ktorej opisuje svoj život youtubera.Teraz má okolo 800 zverejnených videí. Pri príležitosti 1 milióna odberov na jeho kanále GoGoManTV vydal 29. novembra 2015 videoklip MŸSLI. Narodil sa v Bratislave. Keď sa učil chodiť popálil si obe ruky o pec. Vo svojich šiestich rokoch sa s rodinou presťahoval do rodinného domu v bratislavskej mestskej časti Rusovce, kde tiež navštevoval cirkevnú základnú školu. V štúdiu pokračoval na gymnáziu, z ktorého po štyroch rokoch prestúpil na Súkromnú strednú umeleckú školu animovanej tvorby v Bratislave, na ktorej študoval fotografiu. Zmaturoval v roku 2015. Inšpirovaný zahraničnými youtubermi, 11. júla 2010 založil jeden z prvých kanálov v slovenčine na YouTube. Svoje prvé video zverejnil 30. decembra 2011. Po vytváraní videí v žánri let's play , kde začínal so sandboxovou videohrou Minecraft, sa začal venovať aj vlogovaniu , kvôli ktorému 23. mája 2012 založil kanál GoGosVlog. Jeho najstarší a hlavný kanál GoGoManTV je druhým najodberanejším kanálom zaregistrovaným v českej časti YouTube a najodberanejším kanálom vysielaným v slovenčine. Jeho kanál GoGoEnglishTV, na ktorom uverejňoval videá v angličtine, je neaktívny (pos...

Daniel Stach

Narozen 2. 4. 1988 v Českých Budějovicích. Novinář, redaktor a moderátor.

Daniel J Siegel

Americký doktor psychiatrie a pediatrie, zabývá se též výzkumy v oblasti emoční psychologie a neurobiologie. Publikace v oboru.

Dana Stehlíková

Narozena 5. 12. 1975 v Brně. Mgr., PhD., klasická filoložka a historička, vysokoškolská pedagožka, specializace na středověkou latinskou literaturu, publikace z oboru.

Dana Stará

Narozena 10.3.1984. Ing., vysokoškolské učebnice mikro a makroekonomie.

Cyril Smolík

Curt Swan

Americký výtvarník, autor komiksů.

Csaba Szőke

Maďarský autor encyklopedií pro děti.

Crystal Smith

Americká spisovatelka, fotografka, designérka a autorka portrétů a plakátů. Crystal Smith je spisovatelka, fotografka a umělekyně, která si zamilovala vyprávění příběhů v rodině čtenářů. Bydlí v Utahu se svou středoškolskou láskou a dvěma činorodými syny.

Colette Samson

Francouzská lektorka cizích jazyků, zaměřená na angličtinu a němčinu.

Clifford Donald Simac

Clair St.

Christopher R Seitz

Christopher F Shores

Spisovatel, práce o válečných letcích.

Christoph Schönborn

Christoph kardinál Schönborn OP je rakouský katolický duchovní, dominikánský mnich a teolog, 16. arcibiskup vídeňský . Christoph Schönborn se narodil na zámku Skalka jako druhý syn hraběte Huga Damiana von Schönborn a baronesy Eleonory Ottilie Hildy Marie, rozené von Doblhoff. Měl dva bratry a jednu sestru. V září 1945 byla rodina v rámci odsunu Němců vysídlena z Československa a posléze žila převážně v Rakousku. V roce 1958 se jeho rodiče rozvedli. Christoph po maturitě vstoupil do dominikánského řádu a studoval teologii, filosofii a psychologii v Bornheimu, ve Vídni a v Paříži. 27. prosince 1970 jej kardinál König vysvětil na kněze. Získal licenciát posvátné teologie a po dalších studiích teologie v Řezně dokončil doktorát posvátné teologie v Paříži. Od roku 1975 byl profesorem na Universität Freiburg ve Švýcarsku, nejprve učil katolickou dogmatiku a později ještě teologii východních církví. Biskupské svěcení přijal v září 1991, kdy byl jmenován pomocným biskupem vídeňské arcidiecéze. V roce 1998 byl jmenován kardinálem a krátce poté i zvolen předsedou Rakouské biskupské konference. Jeho biskupské heslo zní Vos autem dixi amicos . V roce 2005 byl novináři často uváděn mezi kardinály majícími šanci na zvolení papežem . Je přímým potomkem české kněžny sv. Ludmily.