Všichni Autoři a témata

Lída Faltová-Pospíšilová (30)

Liane Schneider (29)

Německá spisovatelka. Autorka knih pro děti. Původním povoláním učitelka.

Lake & Palmer Emerson (21)

Emerson, Lake & Palmer byla průkopnická anglická progresivní rocková superskupina založená v roce 1970. Skupinu tvořili klávesista Keith Emerson, baskytarista a zpěvák Greg Lake a bubeník a perkusionista Carl Palmer. Byli známí svými propracovanými a teatrálními živými vystoupeními a také fúzí klasické hudby s rockovými, jazzovými a symfonickými prvky. Debutové album ELP s názvem " Emerson, Lake & Palmer ," vyšlo v roce 1970 a představilo jejich virtuózní hudební umění a složité kompozice. Po něm následovalo v roce 1971 album "Tarkus", které obsahovalo titulní skladbu o několika částech a ještě více upevnilo jejich pověst inovátorů progresivního rocku. Dalším pozoruhodným počinem je jejich živé album "Pictures at an Exhibition" založené na stejnojmenné klasické skladbě Modesta Musorgského; ukázalo jejich schopnost reinterpretovat klasickou hudbu v rockovém kontextu. V sedmdesátých letech se ELP těšili značnému komerčnímu úspěchu a patřili k nejlepším koncertním kapelám té doby. Koncem desetiletí však změna hudebního vkusu a vnitřní napětí vedly k poklesu jejich popularity. Skupina se v roce 1979 rozpadla, ale v následujících letech se několikrát znovu sešla, než se po Emersonově smrti v roce 2016 definitivně rozpadla.

Kylie Minogue (23)

Kylie Minogue je australská zpěvačka, skladatelka a herečka, která se proslavila po celém světě a její kariéra trvá již několik desetiletí. Svou kariéru zahájila jako herečka v australské telenovele "Neighbours" a poté se začala věnovat hudbě. Její debutový singl "Locomotion" vyšel v roce 1987 a stal se v Austrálii hitem, což vedlo k vydání jejího debutového alba s vlastním názvem, které obsahovalo celosvětově úspěšnou skladbu "I Should Be So Lucky". V průběhu let se Kylie proslavila svým výrazným hlasem, charismatickým vystupováním a schopností znovu se hudebně objevovat.

Kurt Mahr (30)

Klaus Mahn alias Kurt Mahr byl „fyzikem“ rhodanovského týmu. Narodil se roku 1934 ve Frankfurtu, po maturitě studoval stavební inženýrství, ale od letního semestru 1956 přešel na fyziku. Jako diplomovaný fyzik přesídlil do spojených států a nastoupil u firmy Pratt & Whitney. Na spisovatelskou dráhu se pustil koncem 50. let milostnými románky a westerny a nedá se řici, že by s nimi dosáhl nějakého zvláštního úspěchu. Ten se dostavil teprve když přesedlal na sciene fiction. V roce 1960 mu vyšel první román „Čas jako písek“ v sešitové řadě Terra a o rok později „Atomový poplach“ v Perry Rhodanovi. Jeho fyzikální znalosti udávaly řadě tón, jeho romány se vyznačovaly exaktní technikou a vědeckou extrapolací. Až do září 1972 žil v USA, potom se s rodinou přestěhoval do Německa. V témže roce žačal spolupracovat na sesterské řadě ATLAN. V roce 1977 se vrátil opět do USA a od roku 1985 psal spolu s Ernstem Vlckem Osnovu dalšího dějě PERRYHO RHODANA. Roku 1993 tragicky zemřel na Floridě, Johnny Bruck mu věnoval obálku jubilejního svazku Möbius

Kristin Cast (17)

Kristin Cast žije v oklahomském velkoměstě Tulsa. Studuje vysokou školu, obor komunikační studia, a její touha stát se spisovatelkou, tak jako její matka, se splnila, když spolu napsaly sérii fantasy Škola noci.

Klaus Mann (15)

Klaus Mann byl německý spisovatel, dramatik a novinář, syn spisovatele a laureáta Nobelovy ceny za literaturu Thomase Manna. Po nástupu nacismu v Německu emigroval do Amsterdamu. V Amsterdamu vydával časopis Die Sammlung. Od roku 1935 se zdržoval na mnoha místech . V témže roce získal československé státní občanství, ale v roce 1936 se rozhodl emigrovat do USA. Roku 1938 se účastnil bojů ve španělské občanské válce. Po roce 1941 se jako voják americké armády účastnil bojů v Evropě. Poválečný vývoj byl pro něho velkým zklamáním, které dával všude najevo a velmi těžce ho nesl. Spolu s jeho homosexualitou, s níž se jen těžko vyrovnával, bývá právě poválečná deziluze často uváděna jako důvod sebevraždy Klause Manna. K jeho depresím přispíval fakt, že až do smrti byl finančně závislý na svém otci. Je pochován na hřbitově 'Le Grand Jas' ve francouzském Cannes. Klaus Mann také těžce nesl opakované neúspěchy svých knih. Nedlouho před smrtí se dozvěděl, že se mu nepodaří vydat jeho nejvýznamnější knihu, román Mefisto. Za zablokováním publikace stál muž, podle kterého byla napsána, Gustaf Gründgens, v letech 1926-29 manžel autorovy sestry Eriky – viz Causa Mefisto v časopise Reflex 04/2007. Kniha pojednává o významném německém herci, který se zaprodal nacismu. Jde o tzv. klíčový román, v němž řada osob, včetně hlavního hrdiny má předlohy v žijících osobách, včetně Marlene Dietrichové, samotného autora nebo jeho otce Thomase Manna. Tou hlavní postavou románu byl Hendrik Höfgen , který udělal velkou kariéru za Výmarské republiky, pak v době nacismu a nakonec znovu po osvobození Německa. Jeho parádní rolí byl právě Mefisto. Mannovo dílo vycházelo už v předválečném Československu, například právě román Mefisto, který vyšel v roce 1937, tedy pouhý rok po vydání exilového originálu. Podle této knihy také natočil v roce 1981 stejnojmenný film maďarsk...

Klára Janečková (18)

Klára Janečková je česká spisovatelka a psycholožka. Pracuje a žije ve Zlínském kraji. V roce 2002 získala ocenění „Nejlépe prodávaná prvotina roku“. Od roku 2003 je členkou Syndikátu novinářů České republiky ve Zlíně. Od téhož roku publikuje v magazínu NewExpress. V letech 2004 - 2009 publikovala v časopisu Glanc. V letech 2009 - 2010 publikovala v časopise History revue a týdeníku Šarm . V letech 2011 – 2013 zpracovávala odborné články pro Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem.

Katie Daynes (29)

Britská editorka a autorka dětských knih. Studovala cizí jazyky na The Cambridge University, nyní píše dětské knihy, které jsou zaměřeny na poznávání světa a vzdělávání od nejútlejšího věku.

Karel Klatovský (27)

Webmaster, správce sítě a učitel IT, autor učebnic z oboru výpočetní techniky.

Julia James (25)

Americká autorka milostných románů.

Jožka Černý (14)

Jožka Černý je známý moravský lidový zpěvák, který se zasloužil o zachování a popularizaci tradiční moravské a slovenské lidové hudby. Jeho kariéra trvá několik desetiletí, během nichž se stal oblíbenou osobností v České republice, zejména v moravském regionu. Černého sytý barytonový hlas byl charakteristickým rysem jeho vystoupení a nahrávek. Na svém kontě má řadu alb, na nichž se projevuje jeho vášeň pro lidové tradice, včetně alba "Za Tú Horú, Za Vysokú ", které vyzdvihuje písně z jihomoravského regionu. Další album "Moravský lidový zpěvník " dále upevňuje jeho pověst zasvěceného interpreta moravských lidových písní. Kromě toho je "Zpívá populární moravské a slovenské lidové písně" albem, na němž Černý propůjčuje svůj hlas populárním moravským a slovenským lidovým písním, čímž dokazuje svou všestrannost a hluboký vztah ke kulturnímu dědictví těchto regionů. Jožka Černý 's work has not only entertained audiences but also played a significant role in the keeping folk music traditions of the Czech Republic alive for future generations.

Joseph Roth (15)

Joseph Roth – 27. května 1939 Paříž) byl rakouský spisovatel a novinář židovského původu, který se proslavil zejména romány Pochod Radeckého a Kapucínská krypta. Narodil se v rodině židovského obchodníka v haličském městě Brody. Jeho otec se však brzy nato na cestě z Hamburku pomátl, byl odvezen do ústavu pro choromyslné a později k zázračnému rabínovi v Haliči, kde ještě dlouho jako nesvéprávný žil. Jeho choroba uvedla rodinu do těžkého postavení, protože matka se s manželem nemohla ani rozvést a chasidští židé pokládali choromyslnost za boží trest. Po maturitě roku 1913 odešel Roth do blízkého Lvova, kde začal studovat na univerzitě. O rok později odešel do Vídně, kde studoval filosofii a germanistiku, ale roku 1916 se dobrovolně přihlásil do armády a sloužil jako armádní novinář ve Lvově. Válka, smrt císaře Františka Josefa I. a rozpad Rakouska-Uherska znamenaly pro mladého Rotha těžký otřes – nejen ztrátu rakouské vlasti, ale i konec „starých časů“, s nímž se nikdy úplně nesmířil. Po válce nemohl ve studiu pokračovat a začal psát do novin, od roku 1920 v Berlíně. Roku 1922 se ve Vídni oženil s Friederike Reichler, od roku 1923 psal fejetony pro prestižní Frankfurter Zeitung, přispíval ale i do jiných novin, např. Prager Tagblatt. V první polovině 20. let inklinoval Roth k socialismu. V tomto duchu je zaměřená jeho publicistika do rakouských listů Der Neue Tag a Vorwärts . V roce 1925 byl korespondentem Frankfurter Zeitung v Paříži a v následujících letech psal reportáže z cest např. po Sovětském svazu, který navštívil v létě 1926, Jugoslávii, Polsku a Itálii. Cesta do SSSR mu poskytla námět pro román Útěk bez konce. Už v roce 1926 začala jeho žena trpět duševní nemocí, která se stále zhoršovala, takže od roku 1930 žila po ústavech a roku 1940 zahynula jako oběť nacistické eutanázie choromyslných. Její choroba jej velice trápila a snažil se hledat pomoc i u haličského rabína. Jelikož nic ...

Josef Rybák (21)

Josef Rybák byl český komunistický publicista, kritik, básník a prozaik. Narodil se v rodině košíkáře Eduarda Rybáka a jeho manželky Marie, rozené Adámkové , jako jedno z jejich sedmi dětí. Otec mu padl v 1. světové válce. V Písku vychodil dvouletou obchodní školu a od roku 1922 pracoval na Slovensku. Do Čech se vrátil v roce 1933 a od té doby až do okupace pracoval jako novinář v komunistickém tisku . Po okupaci se vrátil do komunistického tisku, v letech 1948-1958 pracoval ve vedení kulturní rubriky Rudého práva. V roce 1959 se stal šéfredaktorem Literárních novin, ale v roce 1964, v důsledku měnícího se politického klimatu, musel z funkce odejít; několik let se neangažoval a věnoval se vydávání svého díla. Opět plně činný byl až za normalizace, v roce 1972 spoluzakládal Svaz českých spisovatelů a v letech 1977–1982 byl jeho předsedou. V roce 1973 mu byl udělen titul národní umělec. Básnické prvotiny vydal roku 1924. V básních i próze vycházel ze svého dětství na Písecku . Jeho tvůrčí názory byly blízké proletářské literatuře S. K. Neumanna a Jiřího Wolkera. Jako kritik a publicista se zaměřoval obecně na kulturu, literaturu, výtvarné umění – sám také občas přispíval ilustracemi do časopisů a novin. Ilustroval i některé své knihy. Díky svému pobytu na Slovensku měl zájem i o tamější kulturu.

Josef Pepson Snětivý (25)

Ing. Josef Snětivý, zvaný Pepson se věnuje muzice a knížkám, seč mu to podnikání a početná rodina dovolí. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, ale celý život tíhne k tónům a slovům. V kapelách nejrůznějších žánrů prožil skoro dvacet let.

Josef Haubelt (13)

*27. 7. 1932 Olšovec, okr. Přerov. †11. 3. 2013. PhDr. Josef Haubelt, CSc., historik. Po maturitě na gymnáziu v Hranicích na Moravě studoval v l. 1952–57 dějepis na FF UK. V l. 1959–67 pracoval v semináři pro diplomanty, postgraduanty a doktorandy geologa Radima Kettnera na PřF UK. V l. 1967–69 studoval zprvu na Ústavu Karla Sudhoffa pro dějiny přírodních a lékařských věd LF Univerzity Karla Marxe v Lipsku a pak na Ústavu pro dějiny přírodních věd PřF Univerzity J. W. Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. Od r. 1957 působil na katedře obecných dějin a pravěku FF UK, v l. 1979–91 jako docent . V r. 1966 získal titul PhDr. a CSc. , v r. 1987 titul DrSc. . Jako historik se zaměřuje k analýze racionalistických tradic ve středoevropských dějinách zejména osvícenské doby. Je voleným členem INHIGEO při International Union of Geological Science, a členem Associazione degli Storici Europei a Société Internationale des Études du XVIII e si`ecle. Jako místopředseda a mluvčí Volné myšlenky ČR je členem vedení Union Internationale de la Libre Pensée a International Humanic and Etical Union. Bibliografie: Studie o Ignáci Bornovi, 1972; Mikuláš Koperník, 1974; Dějepisectví Gelasia Dobnera, 1979; Zrušení nevolnictví – významná událost v dějinách našeho lidu, 1981; Život a dílo Václava Prokopa Diviše, 1982; České osvícenství, 1985; Jan Evangelista Purkyně, 1987; Kašpar Maria Šternberk, přírodovědec a geolog, 1988; Geolog Radim Kettner, 1991; Volná myšlenka hovoří, 1993; Pravda proti legendám o "svatém" Vojtěchovi, 1997. Sborníky: Z bojů o moderní přírodovědecké snahy na pražské universitě na sklonku 18. století, AUC – HUCP I, 1960; Z dějin vědeckého zájmu o českou přírodu na Universitě Karlově v 18. století, ...

John Knittel (16)

John Hermann Knittel se narodil v r.1891 v Dhárváru Indii jako syn basilejského misionáře a vnuk zvonaře z Esslingenu. V pěti letech přesídlila rodina do Švýcarska. Po absolvování gymnázia a obchodní školy odešel do Anglie, kde pracoval jako bankovní úředník, obchodoval s filmy a podílel se na vedení divadla, později se stal spisovatelem. Zimu trávil většinou v severní Africe a nakonec se usídlil u Ženevského jezera. od r. 1933 žil poblíž Káhiry, potom střídavě v Egyptě a v Maienfeldu, kde zemřel v r.1970. Kromě svého několikrát zfilmovaného světového bestselleru "Via Mala" napsal jedenáct dalších románů a mnoho povídek.

John David Barrow (15)

Jaroslav Herout (12)

Jaroslav Herout byl český památkář a historik umění, působící v odborné organizaci státní památkové péče. Široké veřejnosti je známý především důkladnými a srozumitelnými publikacemi, seznamujícími zejména s typologií, genezí, tvaroslovím a terminologií historických staveb. V letech 1946-1952 vystudoval obory dějiny umění a klasická archeologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kdy byli jeho učiteli Jan Květ, Jaroslav Pešina a Václav Mencl. Titul PhDr. obdržel v roce 1952 po obhajobě rigorózní práce Vývoj gotického domu v Čechách. Směr jeho studia i pozdější profesní dráhy ovlivnilo prostředí historické Kutné Hory, ale také vzor předchůdce a vzdáleného příbuzného prof. Josefa Braniše. Václav Mencl jej záhy přivedl k publikační činnosti V roce 1954 nastoupil do odboru kultury Rady Krajského národního výboru v Pardubicích. Zde byl pověřen fotografickou a dokumentační službou. Od 1. ledna 1955 působil v Oblastní správě státního kulturního majetku. Tehdy se pracovně setkával s arch. Břetislavem Štormem, od kterého načerpal další znalosti. Od začátku roku 1959 byl nucen zaměstnání vícekráte měnit. Ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody krátce zastupoval nemocnou pracovnici ve sbírce fotografií. Z odborného hlediska byla přínosná i několikaměsíční brigáda při stavebně-historických průzkumech, vedených dr. Dobroslavem Líbalem. Od srpna 1959 byl zařazen do koordinační komise pro kulturní využití státních hradů a zámků. Ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody byl začleněn do oddělení státního seznamu kulturních památek . V té době přes značné pracovní nároky sepsal i několik publikací o zpřístupněných hradech a zámcích (Mnichovo Hradiště, Kunětická hora, Slatiňany, Lichnice, Košumbe...

Jarmila Průchová (19)

Propagátorka nového životního způsobu člověk 21. století - makrobiotiky. Má za sebou řadu publikací, vystoupení v rozhlase i v televizi, pořádá přednášky a kurzy makrobiotického vaření.

Jarmila Hřebejková (24)

Narozena 26. 8. 1911 v Praze, zemřela 25. 9. 2001 v Říčanech u Prahy. Pedagožka, autorka a spoluautorka učebnic a metodických materiálů k výuce čtení, psaní a českého jazyka na 1. stupni základních škol.

Jan Stach (21)

Narozen 1951, zemřel 15. 2. 2011. JUDr., Ph.D., právník, vysokoškolský pedagog, specializace na oblast kriminalistiky, publikace z oboru. Zároveň novinář, autor literatury faktu a autor detektivek a povídek s kriminální zápletkou.

Jan Šmíd (13)

Narozen 4.1.1965 v Pelhřimově. Rozhlasový novinář, zahraničně politický komentátor, reportáže, knihy o sportu, biografie J. Jágra.

Jan Křesadlo (15)

Václav Jaroslav Karel Pinkava, píšící pod pseudonymem Jan Křesadlo , byl spisovatel, básník, psycholog a polyhistor českého původu. Po středoškolském studiu na Benešově gymnáziu v Praze, ze kterého byl za protektorátu dočasně vyloučen za zesměšňování němčiny, studoval na Obchodní akademii a po návratu na gymnázium v roce 1945, maturoval v roce 1947 s vyznamenáním z řečtiny. Začal studovat na Filozofické fakultě UK anglistiku, ale roku 1949 mu bylo studium znemožněno, když byl v rámci politických studijních prověrek vyšetřován a souzen za údajnou přípravu ozbrojeného povstání. Pro nedostatek důkazů byl osvobozen soudy tří instancí po dvojím odvolání prokurátora. Byl však jakožto "třídní nepřítel" vyloučen ze studií. Po tříletém období coby pomocný dělník na pstruhové farmě v Liběchově, a po vojenské službě jako prostý vojín u Domažlic, v roce 1952 pokračoval ve studiu psychologie na FF UK, kde promoval v roce 1954. V témže roce mu zemřela matka. Oženil se v roce 1957. Začal pracovat jako klinický psycholog na Ambulanci pro sexuální deviace U Apolináře. Roku 1968 získal doktorát. Po srpnové invazi do Československa emigroval do Británie se svou ženou a čtyřmi dětmi. Pracoval jako klinický psycholog, vedoucí oddělení. Po předčasném odchodu do důchodu v roce 1982 se naplno věnoval umělecké tvorbě. Za svou prvotinu, román Mrchopěvci, kterou vydalo nakladatelství '68 publishers, obdržel cenu Egona Hostovského. Svůj pseudonym si vybral částečně i proto, že ve svém občanském jménu postrádal ryze české ř. Pseudonymy měl v oblibě, například přesmyčkový Jake Rolands , dále J. K. Klement , Juraj Hron , Ferdinand Lučovický z Lučovic a na Suchým dole , Kamil Troud , a další. Skládal hudbu, složil mimo jiné Glagolskou mši. Mimo uměleckou činnost a svůj občanský obor úspěšně publikoval v matematické logice, kde vynalezl celou třídu vícehodnotových logik. Co...

Jan Hanzák (20)

RNDr. Jan Hanzák se narodil v Praze 1.září 1923, mládí prožil v Bystřici u Benešova. V roce 1943 odmaturoval, později byl totálně nasazen. Po válce absolvoval Přírodovědeckou fakultu v Praze, v roce 1946 začal pracovat v zoologickém oddělení Národního muzea. Významný český ornitolog a zoolog, dlouholetý jednatel a místopředseda České ornitologické společnosti, napsal řadu odborných publikací, známý i v zahraničních odborných kruzích. Zemřel 20.září 1994 v Praze.

Jan Filipský (12)

Jan Filipský je český indolog a překladatel. Jan Filipský se narodil v roce 1943 v Moravských Budějovicích, jeho otcem byl železniční výpravčí. Mezi lety 1957 a 1960 studoval na JŠŠ Moravské Budějovice, následně mezi lety 1960 a 1965 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1966 působil na Orientálním ústavu AV ČR, tam také získal v roce 1969 aspiranturu, v roce 1980 pak získal titul kandidáta věd a roku 1983 získal titul doktora filozofie. V Orientálním ústavu působil až do roku 1993, následně pak znovu od roku 1996. Mezi lety 1994 a 1996 pracoval jako asistent na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Několikrát absolvoval dlouhodobé pobyty v jižní Asii. Působí jako vědecký pracovník Orientálního ústavu Akademie věd ČR, za svůj život napsal několik monografií a článků. Překládá zejména z tamilštiny, sanskrtu a páli, ale i dalších jazyků.

Ivo Odehnal (23)

Ivo Odehnal je český spisovatel a básník. Od roku 1957 žije v Brně. Je autorem 20 sbírek veršů, příležitostných televizních scénářů, jako učitel filozofie zpracoval učebnici Úvod do filozofie člověka. Věnuje se také poezii pro děti. V roce 2009 vyšla v brněnském nakladatelství Doplněk jeho sbírka veršů Brněnská pasáž, která je věnována městu Brnu, v němž autor prožil přes padesát let života. Koncem roku 2013 vydalo nakladatelství SURSUM skladbu Šaman z kančích hor pouští žílou motýlům paměti, která je autorovou existenciální sebereflexí a jistým završením výpovědí o básníkově rodném Valašsku. Pochází z rodiny soudního úředníka. Studoval reálné gymnázium ve Valašských Kloboukách ; na Agronomické fakultě VŠZL v Brně absolvoval dva semestry . Několik měsíců pracoval jako inspektor státních příjmů finančního odboru ONV. Po prezenční vojenské službě se přihlásil na FF UJEP v Brně, studia filozofie a dějepisu ukončil 1962 diplomovou prací Kritika voluntarismu a marxistické pojetí vůle. V letech 1962–69 byl odborným asistentem na katedře filozofie Vysokého učení technického v Brně, , titul PhDr. obhájil roku 1968 prací Pojem vůle jako výraz aktivního vztahu člověka ke světu; složil též zkoušky z tzv. kandidátského minima. Po zrušení katedry filozofie VUT a následné výpovědi působil krátce jako vědecký pracovník při rektorátu téže školy. 1970–79 učil na Učňovské škole oděvní v Brně ; v období 1974–1977 absolvoval tři ročníky rozšiřovacího studia češtiny; 1979–89 byl ředitelem nakladatelství Blok; na funkci rezignoval, nadále ale působil jako nakladatelský redaktor. Po 1989 učil externě filozofii na Vysoké škole zemědělské v Brně a na Ústavu společenských věd VUT, kde zpracoval učební text Úvod do filozofie člověka (vyd. Akad. Nakl. CERM, Brno 200...

Ivana Mudrová (18)

Ivana Mudrová, rozená Fuksová je česká spisovatelka populárně naučné literatury historicko-místopisného a literárně-místopisného zaměření. Narodila se v Praze, kde absolvovala střední ekonomickou školu. Publikovat začala externě v časopisech, její první články vyšly v časopise Turista na cestu. V redakci Českého slova a Večerníku Praha pak několik let redigovala stránky věnované cestování, památkám a historii. Zde založila mimo jiné autorskou rubriku Kam značky nevedou, z jejíchž článků pak vznikl zárodek stejnojmenné knihy. Později se již věnovala výhradně autorské tvorbě. Kromě psaní knih také občas přispívá do časopisů cestopisného zaměření . Sama sebe charakterizuje jako "cestovatelku s literárními sklony". Knihy Ivany Mudrové jsou netradiční turistické průvodce s tipy na výlety a procházky obvykle do méně známých míst, často spojených se zajímavými osobnostmi nebo literárními díly. Doplňuje je převážně vlastními fotografiemi. Trochu odlišný charakter má kniha Tři anglické lásky, věnovaná anglickým spisovatelkám Jane Austenové, sestrám Brontëovým a Daphne du Maurier. Knihy o Česku Knihy se zahraniční tematikou

Iva Procházková (23)

Iva Procházková je česká spisovatelka, autorka literatury pro děti. Zabývá se též dětským dramatem. Narodila se v rodině spisovatele Jana Procházky. Dětství prožila v Praze. V roce 1972 maturovala na gymnáziu, ovšem z politických důvodů nepokračovala v dalším studiu. Pracovala jako pomocnice na letišti a uklízečka. Literární tvorbě pro děti se věnuje od konce 70. let 20. století, přičemž sporadicky publikovala již od počátku 70. let. V roce 1983 s rodinou emigrovala a usadila se v Rakousku a posléze v Německu. Tam s manželem, režisérem a hercem Ivanem Pokorným, rozvíjela divadelní projekty, věnovala se ale i literární tvorbě pro dospělé a dětské čtenáře. Po politickém převratu v roce 1989 začala publikovat také v českých zemích, natrvalo se do vlasti vrátila v roce 1994. Žije a tvoří v Praze. S manželem mají tři děti. Publikuje česky i německy. Její starší sestra Lenka Procházková je rovněž spisovatelka. Iva Procházková obdržela tato ocenění:

Irena Dousková (19)

Irena Dousková je česká spisovatelka, především prozaička. Narodila se v roce 1964 v Příbrami. Pochází z divadelní rodiny, matka a otčím byli herci v příbramském divadle. Původní jméno Irena Freistadtová si v 70. letech změnila, jednalo se o otcovo příjmení, a přijala matčino dívčí jméno. Otec Petr Freistadt působil jako divadelní režisér, roku 1964 emigroval do Izraele. V roce 1976 se autorčina rodina přestěhovala do Prahy. Vystudovala gymnázium, v letech 1983–1985 pracovala jako knihovnice a sekretářka, poté byla přijata na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou roku 1989 úspěšně absolvovala a získala titul Mgr. Vykonávání právnické praxe se však nevěnuje. Po ukončení vysokoškolského studia pracovala jako dramaturgyně v kulturním středisku v Praze. Později působila převážně jako novinářka . V současnosti působí jako spisovatelka z povolání. Do českého literárního kontextu Irena Dousková vstoupila nejprve jako básnířka, a to roku 1988. Vystupovala jako členka literárně-dramatického spolku LiDi, který prezentoval své básnické texty v pražské Viole. Roku 1988 vznikl příležitostně rozšiřovaný Almanach Spolku LiDi a v roce 1991 básnická sbírka, jež měla recesní název Kadění a byla vytištěna v nákladu 200 kusů na role toaletního papíru. Časopisecky autorka publikovala např. v Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu, Tvaru aj. O několik let později se autorka začala věnovat převážně tvorbě prozaické. Od počátku jejímu vypravěčskému charakteru nejvíce vyhovovaly především žánry střední epiky. Mezi hlavní charakteristické rysy autorčiny tvorby, a to jak básnické, tak i převažující tvorby prozaické, patří úsporné vyjádření se smyslem pro situační zkratku, ironii a pointu. Řada příběhů se vyznačuje autobiografickým východiskem a osobními zkušenostmi. V mnoha dílech se projevuje i bytostný zájem o jud...

Hynek Klimek (22)

Hynek Klimek je český spisovatel, novinář a publicista. Jeho bratr Antonín Klimek byl historik. Syn Tomáš Klimek je publikujícím historikem. Jeho dědeček Hynek Klimek byl soustružníkem v Nemili a patřil k předním činitelům katolického politického hnutí v Zábřehu a okolí. Hynek Klimek se narodil roku 1945 v Praze. Po základní škole se vyučil na Středním odborném učilišti v Praze jako instalatér-topenář, následně studoval Střední průmyslovou školu stavební v Praze ve Zborovské ulici , dálkově pět semestrů Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Toto studium přerušil, jak se ukázalo již trvale, po svatbě a přestěhování s manželkou Danou do Českých Budějovic. Od roku 1978 žil v Českých Budějovicích a po roce 2006 převážně na Šumavě, kde se na jaře roku 2012 usídlil natrvalo. Původním povoláním stavební technik se stal v lednu 1990 novinářem a zůstal jim patnáct roků. V roce 1990 přispíval do časopisu Hlas svědomí nebo byl krátce šéfredaktorem týdeníku Nový život. V roce 1992 byl vedoucím redaktorem Jihočesky pošti. V letech 1997–1998 byl šéfredaktorem časopisu Českobudějovické listy. Poté se rozhodl pro svobodné povolání literáta-publicisty. Po více než sedmi letech se k novinařině dočasně vrátil na čtyři a půl měsíce. Od prosince 2012 je opět svobodný literát-publicista. Je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů a Syndikátu novinářů České republiky.

Gianna Nannini (17)

Gianna Nannini je italská zpěvačka, skladatelka a hudebnice, známá svým silným hlasem a dynamickými rockovými skladbami. Narodila se 14. června 1954 v italské Sieně a od konce 70. let 20. století je výraznou osobností evropské hudební scény. Kariéra Nannini se rozjela po vydání hitu "America" v roce 1979 a mezinárodního uznání se jí dostalo s písní "I Maschi" na konci 80. let. V průběhu let vytvořila rozsáhlou diskografii, která ukazuje její schopnost míchat rock s italským popem a často do své tvorby začleňuje prvky klasické hudby.

Georges-Jean Arnaud (19)

Georges-Jean Arnaud byl francouzský spisovatel. Jde o autora bezmála 400 knih různých žánrů: špionážních thrillerů, dobrodružných románů, historických románů, detektivek, sci-fi, hororové literatury aj. Svá díla publikoval i pod pseudonymy Gil Darcy, Saint-Gilles, Georges Murey, Ugo Solenza a dalšími. Za svoji tvorbu se dočkal řady ocenění, např. Prix du Quai des Orfèvres v roce 1952 za knihu Ne tirez pas sur l'inspecteur, Zlatou palmu v roce 1966 za špionážní román Les égarés, cenu Apollo v roce 1988 za ságu Ledová společnost, aj. Jeho nejznámějším dílem je bezpochyby Ledová společnost, dnes již více než osmdesátidílná postapokalyptická sci-fi sága z Nové doby ledové. Za toto dílo obdržel G. J. Arnaud v roce 1988 literární cenu Apollo. Sága je rozdělena do tří sérií:

Georg Friedrich Händel (27)

Georg Friedrich Händel , známý také jako George Frideric Händel, byl barokní skladatel narozený v roce 1685 v německém Halle. Většinu své kariéry strávil v Anglii, kde se stal naturalizovaným britským poddaným. Händel se proslavil svými operami, oratorii, hymnami a varhanními koncerty. Mezi jeho nejznámější díla patří "Mesiáš", oratorium, které obsahuje známý sbor "Aleluja", "Vodní hudba" a "Hudba ke královskému ohňostroji". Tyto skladby se těší trvalé oblibě a často se hrají na koncertech klasické hudby po celém světě.

František Trávníček (19)

Narozen 17.8.1888 ve Spešově u Blanska, zemřel 6.6.1961 v Brně. PhDr., profesor českého jazyka, publikace z oboru.

Frank Schätzing (13)

Tento německý autor se narodil v Kolíně nad Rýnem, studoval komunikační studia, později provozoval vlastní reklamní agenturu. Spisovatelem se stal v roce 1990, je autorem několika románů a satir.Zároveň napsal několik knih žánru sci-fi a thriller.

Fran Směja (19)

Fran Směja, vlastním jménem František Směja, byl český prozaik, básník, redaktor a kulturní pracovník v oblasti Opavy. K zachycení slezské atmosféry bohatě využíval Slezské nářečí a místní dialekt. Má pamětní desku na rodném domě v Suchých Lazcích a od roku 2014 spolu s Valentinem Držkovicem v Opavě.

Framus Five (13)

Framus Five je významná česká bluesrocková skupina, která vznikla v 60. letech 20. století. V čele skupiny stál charismatický zpěvák Michal Prokop a stala se jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších kapel v historii československé hudby. Jejich styl kombinoval prvky blues, rocku a soulu s osobitým zvukem, který rezonoval u posluchačů v době kulturních změn. Framus Five si získali popularitu díky svým energickým vystoupením a hudební zdatnosti a přispěli k rozvoji československé hudební scény.

Eva Marešová (15)

Vladimír Watzke byl český spisovatel. Byl autorem desítek knížek různých žánrů, zejména dívčích a humoristických románků. Užíval různé pseudonymy, především Vláďa Zíka. Podepisoval se Vladimír Vacke-Zíka. Spisovatel Vladimir Watzke a malíř Josef Vacke byli bratři. Oba byli potomky Karla Watzka a Anny Zykové. Pár měl společně tři děti; Vladimír Watzke se narodil v roce 1900, Karel Watzke se narodil roku 1902 a Josef Watzke se narodil v roce 1907. Vladimír Watzke vystudoval gymnázium a pak pokračoval ve studiu na English University College v Praze. Školu ukončil v roce 1923 a nastoupil úřednickou práci. Kvůli přivýdělku začal v polovině třicátých let psát nenáročné příběhy pro mládež, pak už žánry měnil. Stal se i autorem sci-fi románů. Vydávalo mu je nakladatelství Zmatlík a Palička. Zmatlík byl jeho vzdálený příbuzný. Psal velice rychle, dokázal vytvořit sešitovou novelu během jednoho večera. Napsal jich desítky a podepisoval je různými pseudonymy. Mimo hlavního Vláďa Zíka také Jan Havlín, Jiří Havlín, Eva Marešová, Georg Bobbin či Eva Chválová. Některé práce dosáhly i dobré kvality, oceněn byl např. humoristický román Pan profesor a ostatní. Do roku 1939 bydlel v Praze a válečná léta prožil v Nezabudicích u Křivoklátu. V roce 1945 byl obviněn z kolaborace s Němci a tak se přestěhoval do Žatce. Přestal psát knížky, ale stal se dramaturgem pobočky divadla v Kladně. Po dvou letech se stal pracovníkem Svazu mládeže, pracoval v kulturním oddělení Družstva pěstitelů chmele a Domu osvěty.

Eoin Colfer (22)

Eoin Colfer je irský spisovatel, autor knih o Artemisi Fowlovi. Narodil se ve Wexfordu na jižním pobřeží Irska v roce 1965. Zde také vyrůstal se svými čtyřmi bratry, otcem a matkou . Poprvé začal psát příběhy již na základní škole. Příběhy o Vikinzích později vyprávěl všem svým kamarádům. Náměty pro svoje příběhy čerpal z toho, co se naučil na hodinách dějepisu. Později vystudoval Univerzitu v Dublinu a jako učitel se vrátil pracovat zpět do Wexfordu. V roce 1991 se oženil a spolu se svou ženou 4 roky cestoval a pracoval v Saúdské Arábii, Tunisku a v Itálii. Jeho první kniha, Benny a Omar, byla vydaná v roce 1998. Použil v ní své zážitky z Tuniska. Pokračování Benny a Babe následovalo v roce 1999. Po vydaní prvního svazku Artemis Fowl v roce 2001 přestal Eoin učit a soustředil se jenom na psaní. V současnosti Eoin žije v Irsku se svoji ženou a dvěma dětmi. Řekl:“Nepřestanu psát, dokud lidé nepřestanou číst nebo dokud se nezblázním“. Tituly označené hvězdičkou vyšly i v češtině. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eoin Colfer na slovenské Wikipedii.

Emilie Flygare-Carlén (25)

Rodné jméno Smith narózená 8.srpna 1807 v Strömstad , zemřela 5.února 1892 ve Stockholmu , byla provdána za lékaře, porodila několik dětí, z nich jí 2 zemřeli v útlém věku, Prožila mnoho tragických událostí a proto začala psát vážné romány, posléze se znovu provdala a začala psát romány z prostředí, které dobře znala a s nimiž slavila úspěchy. Flygare-Carlénpodle výběru témat a prostředí, stejně jako její prozíravosti a morálním postoji je považována za průkopníka ve švédské literatuře. Psala o krajině, činnosti a společenské náladě, o níž byla obeznámena.

Edwin Palmer Hoyt (14)

Edwin Palmer Hoyt byl americký spisovatel, který se specializoval na vojenskou historii. Do roku 1958 pracoval Hoyt ve sdělovacích prostředcích, poté produkoval faktografická díla.

Dan Roberts (17)

Kanadský spisovatel, dramatik a herec.

Clifford D Simak (12)

Přední americký spisovatel vědecko-fantastické literatury a novinář Clifford Donald Simak se narodil roku 1904 v Millville jako syn Johna Lewise a Margarety . Jak napovídá samotné jméno, Simakovi předci pocházeli z Čech. Simak se nikdy nepovažoval za profesionálního spisovatele, ale za žurnalistu, což bylo povolání, kterému se věnoval celý svůj produktivní věk. Novinařinu vystudoval na University of Wisconsin. V roce 1929 začal jako reportér v malém regionálním žurnálu The Iron River Reporter. Ve stejném roce se i oženil s Agnes Kuchenbergovou, se kterou měl dva syny. O tři roky později začal pracovat pro McGuiffon Newspaper z Kansasu. Díky tomu procestoval Iowu, Dakotu a jiné typicky zemědělské státy. Možná zde našel své zalíbení pro venkovský život. Nakonec Simak skončil v roce 1939 v Minneapolis Star a Tribune na různých postech, především v technických rubrikách a zpravodajství, a zůstal tam až do svého odchodu do důchodu roku 1976. Do světa science fiction vstoupil Simak povídkou The World of the Red Sun, kterou uveřejnili v roce 1931 v prosincovém čísle časopisu Wonder Stories. Následně napsal další čtyři povídky, ale poté dobrovolně přestal psát, protože tehdejší magazínová tvorba SF se svými space operami mu přestala vyhovovat. Výjimkou byla pouze novela The Creator z roku 1935, která pro svůj námět byla vydána v druhořadém časopisu Marvel Tales. K sci-fi se vrátil až roku 1938 po nástupu legendárního Johna Campbella jr. na post šéfredaktora časopisu Astouding Science Fiction. Říkal: „Pro Campbella psát můžu, ten se nespokojí s tím průměrem, co teď vychází, ten bude chtít něco nového.“ Simak za svůj život napsal kolem 30 sci-fi románů a 130 povídek z tohoto žánru. Do češtiny byl však přeložen jen zlomek jeho díla. Řada Simakových povídek byly vydána jako součást různých antologií. V Simakových prózách se objevují obvyklé hrozby – mimozemšťané, různé formy bytí, nové možnosti existence. Ale jeho příběhy nám říkají: není se čeho...

Chris Colfer (22)

Christopher Paul "Chris" Colfer je americký herec, zpěvák a spisovatel. Jeho nejznámější role je Kurt Hummel v seriálu Glee, za kterou v roce 2011 vyhrál Zlatý glóbus a tři ceny People's Choice Awards . V roce 2011 se také objevil v časopise Time na seznamu 100 nejvlivnějších lidí. Sám napsal, produkoval a hrál ve filmu Zasažen bleskem, který měl premiéru v roce 2012 na Filmovém festivalu Tribeca. Jeho kniha The Land Of Stories: The Wishing Spell se stala číslem jedna v žebříčku New York Times. Chris Colfer se narodil v Clovis, v Kalifornii. Je synem Karyn Colfer a Timothyho Colfera. Má irské předky. Jako dítě ležel 3 měsíce v nemocni kvůli operaci lymfatických uzlin. Po operaci mu zůstala jizva na krku. Již velmi brzo v životě Chris objevil vášeň pro psaní. Jeho babička byla jeho první editorka a rádce. To ona ho podpořila k napsání první novely, která se později stala "The Land Of Stories". Knihu jí po vydání v roce 2012 věnoval. Chris byl na škole šikanován a proto byl v 7. a 8. třídě vyučován doma. Další rok Chris nastoupil na Clovis East High School, kde se zapojil do řečnického a debatního kroužku a vyhrál několik titulů. Také byl členem dramatického kroužku a editorem školního literárního magazínu Destination ImagiNation. Jako maturant napsal, hrál a režíroval svojí verzi parodii Sweeneyho Todda, kterou pojemnoval "Shirley Todd". Když byl mladší, účinkoval v muzikálu Za zvuků hudby jako Kurt von Trapp. V osmnácti letech hrál roli Russela Fishe v Russel Fish: The Sausage and Eggs Incident, krátkém filmu, kdy hlavní hrdina, drzý teenager musí projít fitness testy, aby nepřestal chodit na Harvard. Jeho první televizní role přišla v roce 2009, když byl obsazen v seriálu Glee jako Kurt Hummel, homosexuál, který má velký smysl pro módu, ale je ve škole šikanován, nejen proto, že je gay, ale také proto, že je členem nepopulárního Glee klubu. Původně se ucházel o roli vozíčkáře Artieho Abrahamse, kterého nakonec hraje Kevin Mc...

Brno State Philharmonic Orchestra (22)

Brno State Philharmonic Orchestra , v češtině známý jako Filharmonie Brno, je významný český orchestr se sídlem v Brně, druhém největším městě země. Orchestr byl založen v roce 1956 a stal se jedním z předních symfonických těles v České republice. Má za sebou bohatou historii provádění českého i světového repertoáru, včetně děl velikánů klasické hudby, jako jsou Beethoven, Dvořák a Mahler, ale i současných skladatelů.

Brian Freeman (15)

Povídky a romány Briana Freemana vyšly ve více než tuctu publikací. Je editorem Dueling Minds, limitované edice vázané antologie. Když v květnu roku 2002 ukončil studia na Shippensburg University, přestěhoval se do Baltimore a na plný úvazek pracuje pro Cemetery Dance Publications.

Bonnie Bryant (19)

Bonnie Bryantová se narodila a vyrůstala v New Yorku. Žije se dvěma syny v Greenwich Village. Bonnie Bryant je autorkou více než padesáti knih pro mladé čtenáře, včetně literárního zpracování filmových hitů, jako jsou například Želví nindžové, které napsala pod jménem B.B.Hillerová přijatým v manželství. Knihy z řady Dívky v sedlech začala psát v roce 1986. Ačkoliv na koni jezdila i dříve, jezdeckému sportu se věnovala intenzivně až v době psaní těchto knížek a zjistila, že se učí společně se svými postavami Lisou,Stefi a Carol. Tvrdí, že tyto dívky jsou mnohem lepší jezdkyně než ona. B.Bryantová v rozhovoru udává, že napsala 175 knih, ze kterých 140 pojednává o koních a z nich 111 je součástí série Dívka v sedle. Celkově se jejích knih prodalo na 18 miliónů. Bryantová mluví i o pravidlech literatury pro děti a mládež a o ohlasech svých knih v různých zemích světa.

Bohuslav Šnajder (10)

1969-1970 roční cesta kolem světa od roku 1970 vystřídal řadu povolání, např. dělník, novinář, námořník, překladatel, spisovatel, čerpač, podnikatel, scénárista, včetně pobytu v Africe , a jihovýchodní Asii, stipendií na USIA a Smithsonian ve Washingtonu a Guggenheimovy nadace v New Yorku v letech 1986-1987, od r. 1992 práce pro TV jako scénárista a později jako spoluproducent Spolupráce s denním tiskem, odborné články z oboru historie a sociální psychologie, s rozhlasem a televizí – v roce 1992 autorský dokument Sarajevo 1992, v roce 1994 dokumentární film o první světové válce a tři dokumenty – společně s J.Krausovou – Rusko v mlze a v roce 1995 tři dokumenty o vztazích Čechů a Němců, pod názvem Stýkání a potýkání, dále seriály Peníze, Amsterdam východu, Neznámé Slovensko a V českém zájmu ad.

Bohumil Tožička (26)

Narodil se 22. 4. 1871 v Praze. Učitel, učebnice češtiny a psaní, literatura pro mládež, redakční a překladatelská činnost. Zemřel 5. 3. 1963 v Poděbradech.

Blondie (22)

Blondie je kultovní americká rocková skupina, která vznikla v polovině 70. let 20. století na newyorské punkové a new wave scéně. Skupinu založili zpěvačka Debbie Harry a kytarista Chris Stein a rychle se proslavili eklektickou směsicí hudebních stylů, která do jejich tvorby zahrnovala prvky disca, popu, rapu a reggae. Blondie Debutové album s vlastním názvem vyšlo v roce 1976, ale teprve jejich třetí album "Parallel Lines" je katapultovalo k mezinárodní slávě, především díky úspěchu hitového singlu "Heart of Glass". Během své kariéry zaznamenali Blondie několik hitů, které se umístily na předních místech hitparád, včetně "Call Me", "The Tide Is High" a "Rapture", což je zejména jedna z prvních písní s rapem, která se ve Spojených státech dostala na první místo.

Betty Neels (17)

Betty Neels strávila dětství a mládí v anglickém Devonshire. Vystudovala obor zdravotní sestra a porodní asistentka. Během války pracovala jako zdravotní sestra v armádě. Později pracovala ve Skotsku a Severním Irsku, kde se seznámila se svým budoucím manželem Holanďanem a celých třináct let žila v Holandsku. Jejími koníčky bylo čtení, zvířata, staré domy a psaní. Betty začala psát, až když odešla do důchodu, k čemuž ji přimělo lamentování jedné dámy v místní knihovně, stěžující si na nedostatek romantických románů. Napsala sto třicet čtyři romantických příběhů, které se převážně odehrávají v Holandsku nebo v Anglii. Moji hrdinové i hrdinky jsou vždy čestnými a dobře vychovanými lidmi, což v dnešním moderním světě není příliš obvyklé, říkala Betty. Betty Neelsová zemřela 7. června 2001 ve věku 91 let. Pro nakladatelství Harlequin pracovala téměř třicet let. V psaní pokračovala i v devadesáti. Na povolání spisovatelky se jí nejvíce líbilo, že mohla převádět svoji bohatou fantazii do slov. Vždycky chtěla, ale nikdy se nenaučila řídit auto.

Benedikt Štirský (12)

Jana Divišová se narodila v Domažlicích v roce 1974, v 18 letech odešla z domova a bydlela v hotelích, redakcích, kde byla zaměstnána, pronajatých bytech, u přátel i na ulici. Vystřídala desítky zaměstnání, z nichž asi nejzajímavější jsou sanitářka na 2. chirurgické klinice na Karlově náměstí, politická poradkyně ČSNS a technická podpora internetového providera. Dále byla vedoucí vydání, redaktorkou, grafičkou a korektorkou. Po celou tu dobu však hlavně řemeslně psala pod různými pseudonymy pro velké množství nakladatelů knihy na zakázku, přičemž svou první knihu vydal již v 21 letech. Dnes se tituly, které napsala, dají spočítat jen velmi těžko, a žánrově spadají od literatury faktu po Murphyho zákony a knižní zpracování televizních seriálů. Příjmení Divišová používá na památku své zesnulé babičky a hodlá si je natrvalo osvojit. Tímto jménem, které přijímá za své nejvlastnější, podepisuje pouze knihy, které považuje za důležité.

Arto Paasilinna (16)

Arto Paasilinna byl finský spisovatel, autor převážně humoristických románů. V současnosti je nejprodávanějším finským autorem. Jeho knihy se překládají do řady cizích jazyků. Narodil se v obci Kittilä za severním polárním kruhem. Jeho rodiče byli Väinö Paasilinna, původním jménem Gullstén, a Hilda-Maria Paasilinna . Měl čtyři bratry a dvě sestry, z nichž někteří byli také významnými osobnostmi finské kultury. Erno Paasilinna byl novinář a spisovatel, který za sbírku esejů Yksinäisyys ja uhma získal několik literárních cen. Reino Paasilinna byl mezi lety 1996 a 2009 poslancem Evropského parlamentu. Mauri Paasilinna je také spisovatelem a pracuje ve státní správě. Arto Paasilinna pracoval pro noviny Nuoren Voiman Liitto, Nuori Voima-lehti a pro týdeník Apu. V roce 1975 začal být nespokojen s prací novináře. Prodal svou loď, aby byl finančně zajištěn a mohl napsat svou první knihu Jäniksen vuosi . Kniha měla dobrý čtenářský ohlas a Paasilinna se stal nezávislým spisovatelem. Knihy Zajícův rok a Vlčí léto laponského mlynáře byly zfilmovány. V roce 2006 navštívil Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, kam jej pozvala ředitelka veletrhu, překladatelka z finštiny a bývalá kulturní atašé v Helsinkách Markéta Hejkalová. V říjnu 2009 prodělal mozkovou mrtvici, částečně ztratil paměť a od dubna 2010 žil v domě s pečovatelskou službou. Zde také v roce 2018 zemřel.

Arno Puškáš (17)

Arno Puškáš byl přední slovenský horolezec, publicista, chatař, člen Horské služby. Na svém kontě měl přes dvě stě prvovýstupů ve Vysokých Tatrách, kde dlouhé roky pracoval jako chatař v objektu Chata pod Rysmi. Dále lezl v Julských Alpách, na Mt. Blanc, Grossglockner. Pyreneje, Atlas, Olymp. V r. 1969 a 1971 se zúčastnil prvních dvou československých expedic na Nanga Parbat. Na té druhé vylezl na předvrchol Čongru a jihovýchodní vrchol Nanga Parbat . Účastnil se též dalších horolezeckých expedic Romsdal, Ahhagar, třikrát Fanské vrchy, Pamír 1979 – Kullai Ismoili Somonij. Slovenský nejvýznamnější horolezecký publicista – celkem napsal 18 knih, 2 povídky, asi 1200 článků s horolezeckou tematikou. Polyglot, fotograf, grafik. Jeho životním dílem je podrobný desetidílný Horolezecký průvodce Vysoké Tatry, jenž psal a vydával 32 let. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arno Puškáš na slovenské Wikipedii.

Antonín Novotný (20)

Narozen 15.5.1891 v Praze, zemřel 28.2.1978 v Rochesteru . PhDr., kulturní a umělecký historik, publikace o staré Praze.

Antonín Jenne (21)

Narozen 2.12.1881 v Oseku u Milevska, zemřel 17.2.1935 v Praze. Pedagog, státní úředník. Beletrista, autor divadelních her, překladatel z ruštiny.

Antonín Jedlička (11)

Antonín Jedlička vystupující také pod uměleckým pseudonymem Strýček Jedlička byl český herec, bavič, recesista, komik a humorista, imitátor a zvláštní dětský herecký idol. Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí, jeho první dětská role byl Skokánek v Lišce Bystroušce v Národním divadle. Později následovaly dětské role ve Vinohradském divadle. Jako "strýček" začal v roce 1948 s divadélkem strýčka Jedličky. Jednalo se o hravého a tvořivého člověka, který uměl nejen zpívat, ale také napodobovat tisíce různých zvuků pocházejících jak z přírody, tak i mimo ni. Mnozí lidé ani netuší, že právě Antonín Jedlička natočil snad tisíce různých zvuků, pazvuků a ruchů v mnoha českých filmech a rozhlasových pořadech – jeden příklad za všechny ostatní: hrozné mlaskání legendární masožravé byliny Adély ve filmu Adéla ještě nevečeřela je právě hlas Antonína Jedličky. V roce 1984 byl jmenován zasloužilým umělcem, byl nositelem Řádu dětského úsměvu a laureátem Haškovy Lipnice. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Anita Ganeri (24)

Indická spisovatelka, žije ve Velké Británii. Autorka populárně-naučných publikací pro děti a mládež.

Amy Newmark (19)

Americká spisovatelka, editorka a vydavatelka.