Všichni Autoři a témata

Ernst Glaeser (2)

Německo-švýcarský spisovatel a dramatik, publicista.

Ernst Georg Erich Lorenz (2)

Ernst Christian Schütt (1)

Ernesto Sábato (3)

Ernesto Sábato byl argentinský spisovatel a esejista známý v Česku jako autor románů Tunel , O hrdinech a hrobech , Abaddón zhoubce a několika knih esejů, jako např. u nás vydané knihy Spisovatel a jeho přízraky . Ernesto Sábato se narodil 24. června 1911 v městečku Rojas v provincii Buenos Aires. Pocházel z rodiny italských přistěhovalců, byl předposledním z jedenácti synů. Střední školu studoval v La Platě, kde byl jeho učitelem vynikající filolog, historik a literární kritik Pedro Henríquez Ureña. Ten v něm velmi záhy vytušil silnou citlivost a inteligenci a předpověděl mu budoucí roli spisovatele. Sábato se ale navzdory tomu svými vysokoškolskými studiemi obrátil k vědě, studoval fyziku na laplatské univerzitě. Studium zde ukončil doktorátem z fyziky roku 1938. V pozdějším díle bude pak vztah mezi vědou a uměním, jejich styčné body i zásadní protikladnost v pohledu na svět a člověka, mnohokrát promýšlet a glosovat. Již za studií se začal zajímat o politiku, zprvu sympatizoval s anarchistickým hnutím, pak s marxismem. Účastnil se demonstrací, dvakrát byl za svou činnost perzekvován. Roku 1934 jel jako delegát Komunistické mládeže na mírový kongres do Bruselu, kde poznal stalinistické praktiky komunistů a zcela znechucen utekl do Paříže. Zde se nějakou dobu protloukal mezi spisovateli a bohémy a začal psát své první, nikdy nevydané dílo La fuente muda , v němž promýšlí svůj filosofický koncept světa, svébytný mix marxismu a existencialismu. Ernesto Sábato začal svou literární dráhu esejistickou knihou Jedinec a vesmír. Esej je mu nejvlastnějším žánrem, neopustil jej po celou svou tvůrčí dráhu. Dominantními tématy jeho úvah, přesných a výstižných pojednání, je mu existenciální situace jedince ve vztahu k proměnlivé době, sociálním zvratům, revoluční...

Erin Sterling (5)

Americká spisovatelka.

Erin Craigová (4)

Erin A Craig (4)

Americká divadelní scénografka, autorka hororových románů.

Erika Kuhnová (2)

Slovenská architektka, publikace o bydlení.

Erika Kadlecová (2)

Dětství a mládí prožila v Brně, kde maturovala na klasickém gymnáziu ; do konce druhé světové války byla totálně nasazena. Ačkoli pocházela z evangelické rodiny, s církví se rozešla kvůli jejímu oportunismu ve válečném období a zapojila se do činnosti ilegální skupiny komunistické mládeže, která organizovala sociální pomoc Židům a perzekvovaným osobám. Bezprostředně po válce do komunistické strany vstoupila také oficiálně a stala se zaměstnankyní krajského výboru v Brně . V letech 1947–52 vyučovala na ústřední politické škole KSČ v Doksech , kde v letech 1951–52 rovněž vedla katedru dialektického materialismu. Zároveň vystudovala filosofii na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze . V roce 1952 se stala zaměstnankyní ČSAV, avšak až do roku 1955 byla vyslána na interní aspiranturu v Akademii věd SSSR v Moskvě. Po návratu do Československa se v roce 1955 stala členkou Kabinetu pro filosofii ČSAV. Původně byla členkou oddělení vědeckého socialismu a pracovala na tématu lidově demokratický stát jako nástroj diktatury proletariátu, avšak na počátku 60. let založila oddělení teorie náboženství, jehož se stala vedoucí. V rámci tohoto oddělení vedla a zpracovala sociologický výzkum religiozity Severomoravského kraje a naplánovala několik dalších empirických šetření, která měla mezinárodní ohlas. V polovině šedesátých let se proto uvažovalo o ustavení samostatného religionistického pracoviště ČSAV, nakonec bylo oddělení teorie a sociologie náboženství včleněno do nově zřízeného Sociologického ústavu ČSAV . Kadlecová zůstala jeho vedoucí a oddělení se podílelo na dalším empirickém výzkumu religiozity mládeže v socialistických zemích ; plánovaná šetření postojů duchovenstva, role náboženství a církví v oblasti intersubjektivních vztahů a religiozity v celostátním měřítku již nebyla realizována, nebo z nich zůstalo torzo. Také sebraná data z výzkumu relig...

Erik P Eckholm (3)

Autor publikací z oboru veřejného zdraví a životního prostředí, působí v Ústavu pro světový zdravotní dohled ve Washingtonu.

Erich von Manstein (3)

Erich von Manstein, rodným jménem Fritz Erich von Lewinski, byl německý polní maršál, považovaný za jednoho z nejlepších stratégů druhé světové války. Narodil se jako desáté dítě von Lewinských, staré pruské vojenské rodiny. Při křtu byl adoptován von Mansteiny. Lewinská a Mansteinová byly sestry. Protože manželství von Mansteinové bylo bezdětné, rozhodly se obě rodiny, že desáté dítě Lewinských ponese jméno von Manstein, což bylo umožněno císařským dekretem. Mansteinova výchova byla naprosto vojenská, což ho částečně připravilo pro budoucí kariéru. V roce 1900 začal studovat na císařské kadetní škole v Berlíně-Lichterfelde. Tam mu byly vštěpovány základní vědomosti, znalosti a způsoby chování pruského důstojníka, poslušnost. Po jejím dokončení v roce 1906 vstoupil jako praporčík ke 3. pěšímu gardovému pluku, kde v té době sloužili i Paul von Hindenburg a Kurt von Schleicher. Také započal studium na válečné akademii v Berlíně, které však musel přerušit kvůli vypuknutí první světové války a již se k němu nikdy nevrátil. Ačkoli neměl řádně ukončené vzdělání generálního štábu, již jako pobočník prokázal, jak velké měl vojenské nadání. Zúčastnil se dobytí pevnosti Namur, bitev u Mazurských jezer, na Sommě, u Soissons a Remeše. V Polsku byl těžce raněn, při boji zblízka ho zasáhly dvě kulky do ramena a do sedacího nervu. Po uzdravení nastoupil ke generálnímu štábu. V červenci 1918 se na západě zúčastnil jarní ofenzívy. Kapitulace, pád císařství a následné vyhlášení republiky pro něj byly obrovským šokem. Od této doby se stal apolitickým vojákem a o politiku se nezajímal. V lednu 1920 se seznámil s Jutty von Loeschovou , kterou o tři dny později požádal o ruku. Toto manželství vydrželo celý život a vzešly z něj tři děti . V armádě zůstal i po první světové válce. Roku 1922 byl povýšen na velitele praporu. Roku 1927 byl povýšen na majora a začal působit v generálním štáb...

Erich Terner (3)

Autor publikací o dějinách Izraele.

Erich Rackwitz (2)

Německý prozaik, cestopisná literatura, reportáže.

Erich J Lejeune (4)

Německý podnikatel, práce o pozitivním myšlení a jednání.

Eric Walz (2)

Německý spisovatel histrorických románů. Eric se po škole vyučil maloobchodním prodejcem . Poté pracoval jako úředník u společnosti zásilkového prodeje a telekomunikací a poradenské firmy, nedokončil vysokoškolské vzdělání v oboru Germanic .Pracoval na volné noze jako osobní trenér pro firmy a spisovatel na volné noze v Berlíně kde žil, ve věku 35 let se konečně plně soustředil na psaní. V roce 2002 vydal svou první knihu, gay darebák, sbírku jedenácti portrétů historických osobností, : Alexandr Veliký , Heliogabalus , papež Sixtus IV , Fridrich Veliký , Maximilien Robespierre , Alfred Redl , Ernst Rohm , J. Edgar Hoover , Yukio Mishima , Michael Kühnen und Jeffrey Dahmer . Edgar Hoover , Yukio Mishima , Michael Kuhnen a Jeffrey Dahmer .

Eric Treuille (2)

Autor kuchařek a knih o přípravě pokrmů.

Eric Melrose Brown (2)

Kapitán Eric Melrose "Winkle" Brown, CBE, DSC, AFC, FRAeS, RN je bývalý důstojník Royal Navy a testovací pilot, který má nalétáno více typů letadel, než kdokoliv jiný v historii. Je také nejvíce vyznamenávaným pilotem námořního letectva Velké Británie a drží světový rekord v počtu přistání na letadlové lodi.

Eric Lawson Malpass (3)

Anglický spisovatel.

Éric Buffetaut (4)

Eric Buffetaut vystudoval geologii a paleontologii na univerzitě v Paříži. Po obhajobě doktorské práce na téma evoluce krokodýlů nastoupil v roce 1976 do CNRS , kde pracuje dodnes . Specializuje se na výzkum fosilních obratlovců, především dinosaurů, pterosaurů a primitivních ptáků. Své výzkumy prováděl ve Francii, Španělsku, v Kanadě, Mali, Tunisku, Pákistánu, Indii, Číně a Thajsku. V současné době se podílí na výzkumu fosílií dinosaurů a dalších obratlovců svrchní křídy z jižní Francie. Je autorem asi 400 odborných článků a několika knih o dinosaurech a historii paleontologie, např. Histoire de la paléontologie a spoluzakladatelem Muzea dinosaurů v jihofrancouzském městečku Espéraza.

Erasmus Rotterdamský (4)

Erasmus Desiderius Rotterdamský, vlastním jménem Gerrit Gerritszoon, byl holandský myslitel, augustiniánský kanovník a představitel zaalpské renesance a humanismu. Holandský filolog a filosof Erasmus se narodil roku 1466 zřejmě v Rotterdamu . V náboženských sporech první poloviny 16. století byl přívržencem náboženské tolerance. Nejprve byl augustiniánským řeholníkem, od roku 1492 byl po svém kněžském svěcení ve službách biskupa v Cambrai. V letech 1495 až 1499 studoval v Paříži, jako kněz procestoval celou Evropu a stal se slavným učencem. Mezi roky 1506 a 1509 žil v Itálii a mezitím pobýval v Nizozemí a Anglii. V letech 1514 až 1521 žil v Basileji, odkud vycestovával, aby nechal u svého přítele Johanna Frobena tisknout své knihy. Od roku 1524 opět bydlel v Basileji, avšak po získání města na stranu reformace Ulricha Zwingliho odešel na protest do Freiburgu. Zemřel na tyfus. Pohřben byl v basilejské katedrále. Prvním vážnějším Erasmovým dílem je Enchiridion militis christiani . V této krátké práci se Erasmus snažil vytvořit pohled na normální křesťanský život, který posléze po zbytek svého života dotvářel. Za hlavní zlo doby považoval formalismus, respekt ke tradicím bez ohledu na skutečné Kristovo učení. Nabídl řešení: každý se má ptát v každém okamžiku, co je zásadní a co je důležité beze strachu. Svým nejznámějším spisem, satirou Chvála bláznivosti , se s výsměchem i vážností věnoval hluboce zakořeněným om...

Eowyn Ivey (4)

Americká knihkupkyně, bývalá novinářka. Autorka románu.

Enrico Banfi (1)

Italský botanik, autor prací o rostlinách i dřevinách, spoluautor publikace o botanických zahradách světa.

Engelbert Prim (4)

Emmi Ojala (1)

Publicistka a ilustrátorka v oblasti módy a životního stylu. Žije v Nizozemsku.

Emmanuel Gheerbrant (1)

Emma Vieceli (4)

Britská komiksová ilustrátorka.

Emma Raven (3)

Emma vyrostla v East Midlands ve východní Anglii. Studovala v Londýně a v současnosti pracuje jako redaktorka. Poprvé seděla v sedle v Německu u své babičky, která chová čtyři obrovské strašidelné koně. Když Emma začala psát knížku Večerní přítel, chtěla vyprávět přesně takový příběh, který by ji jako dítě bavil číst. A vždycky jí potěší, když slyší, jaks e čtenářům líbí její knihy. Emma je vdaná a má dvě malé děti. Ráda vaří, sleduje fotbal a chodí na koncerty. Jednoho dne by ráda žila u moře.

Emma McLaughlin (4)

Americká spisovatelka.

Èmma Èfraimovna Moškovskaja (3)

Ruská spisovatelka, básnířka a textařka, autorka literatury pro děti.

Emily Wibberley (3)

Americká spisovatelka knih pro mládež. Píše knihy společně se svým manželem Austinem Siegemund-Brokou. Psycholožka.

Emily Lloyd-Jonesová, (3)

Emily Hawkins (4)

Britská autorka populárně-naučných knih pro děti.

Emily Bolam (3)

Oblíbená britská ilustrátorka, autorka dětských knih. Vystudovala ilustraci na College of Art na univerzitě v Brightonu. Její první námět na dětské ilustrace byl inspirován tvorbou Rudyarda Kiplinga. Od doby studií ilustrovala přes 200 dětských knih různých autorů a spolupracovala s mnohými nakladatelstvími. Zaměřuje se na tvorbu pro předškolní děti a její ilustrace se vyznačují barevnou pestrostí.

Emília Péchyová (5)

Emilia Pardo Bazan (3)

Španělská spisovatelka a literární kritička.

Emil Zegadłowicz (3)

Polský básník, potomek jihočeských emigrantů. Věnoval českobudějovické krajině cyklus veršů Budějovické louky , v němž reflektoval vzpomínky na kraj, kde se seznámili jeho prarodiče. Osou autorovy sbírky je lyrický motiv kvetoucích budějovických luk, tematicky v meziválečné polské poezii zcela výjimečný.

Emil Vejvoda (1)

Narozen 28.8.1913 v Praze. PhDr., asistent katedry češtiny pro cizince, učebnice češtiny.

Emil Přikryl (3)

Emil Přikryl je český architekt a profesor v Ateliéru architektonické tvorby Akademie výtvarných umění v Praze. Narodil se v rodině malíře a učitele výtvarné výchovy. V letech 1962–1968 vystudoval fakultu architektury Českého vysokého učení technického v Praze v ateliéru profesora Františka Cubra. V roce 1968 se František Cubr stal profesorem Školy architektury AVU. Emil Přikryl pokračoval ve studiu na AVU v letech 1968–1970 a 1971–1972. Současně se stal v roce 1969 členem Školky SIALu pod vedením Karla Hubáčka. V SIALU byli jeho kolegy například John Eisler, Miroslav Masák, Martin Rajniš a Jiří Suchomel. V roce 1982 pracoval půl roku v ateliéru Josefa Paula Kleihuese v Západním Berlíně. V Západním Berlíně také realizoval se svými kolegy ze SIALU sociální bytový dům pro IBA Berlin. V roce 1990 opustil SIAL a byl jmenován docentem na Škole architektury AVU, kde působil do roku 2018. V roce 1991 byl jmenován profesorem. Ve stejném roce vystavoval se svými studenty na Benátském bienále. V roce 2010 byl v galerii v Lounech za celoživotní dílo a charakterní postoje vyznamenán Poctou České komory architektů. Nejvyšším oceněním v oboru v České republice.

Emil Mašín (1)

Narozen 4.9.1883 v Bělči, zemřel 2.3.1976 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, spis o ruských legiích.

Emil Ludvík (3)

Narozen 16.8.1917 v Praze, zemřel 15.4.2007. PhDr., hudební skladatel, aranžér a pianista, muzikolog, vedoucí jazzového orchestru, autor hudby k filmům a pohádkám pro děti.

Emil Heinl (1)

Narozen 11. 6. 1924 v Praze, zemřel 30. 1. 2008. MUDr., CSc., asistent katedry hygieny, zabýval se hlavně balneologií. Od r. 1940 se zabýval astronomií a astrologií, autor publikací na různá historická astrologická témata.

Emil Fafek (2)

Narozen v Kuří u Říčan u Prahy 3.6.1922, zemřel 4.8.1997 v Praze. Fotoreportér.

Emil Droonberg (5)

Německý spisovatel, autor dobrodružné literatury.

Emil Čapek (3)

Narozen 24. 12. 1880 v Jičíně, zemřel 9. 6. 1960 v Praze. Redaktor, pedagog, politik, spisovatel a odborný publicista, komeniolog, práce pedagogické a politické, překladatel filozofické literatury.

Emil Bohdan Štefan (4)

Emil Bohdan Štefan se narodil 20.8.1920 v Li­povci, v r. 1968 emigroval, zemřel 6.11.2000 v Ně­mecku. Slovenský prozaik, publicista, rozhlasový pracovník a překladatel z ruštiny a ukrajinštiny.

Emanuel Vlasák (3)

Narozen 13.8.1891 v Kutné Hoře, zemřel 5.9.1975 v Praze. Učitel, odborový pracovník, pedagogické stati v časopisech, překlad z francouzštiny, vlastivědné práce z Čelákovicka.

Emanuel Tonner (5)

Emanuel Tonner byl český pedagog, novinář, překladatel a politik mladočeské, později staročeské strany. Veřejně činný byl už od mládí. V roce 1849 se stal spolupracovníkem časopisu Slovanská lípa a za zveřejněné články byl stíhán vojenským soudem. O rok později vydal překlad srbských básní, který věnoval ve prospěch budoucího Národního divadla. Po absolvování univerzity strávil dva roky v Haliči, pak se vrátil do Prahy jako profesor nově zřízené obchodní akademie. Zaměstnání ale brzy ztratil kvůli svým politickým názorům. Učil pak na vyšší dívčí škole a po několika letech se vrátil na obchodní akademii jako ředitel. V této funkci zůstal až do smrti. Aktivní politiky se účastnil od roku 1861, kdy byl krátce po řádných zemských volbách v roce 1861 v doplňovací volbě počátkem dubna 1861 zvolen na Český zemský sněm za kurii venkovských obcí, obvod Strakonice a Horažďovice. Podle jiného zdroje byl poslancem zemského sněmu až od roku 1863 a setrval na něm do roku 1870. V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo. V prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 získal i mandát v Říšské radě , kde reprezentoval kurii venkovských obcí, Písek, Strakonice, Blatná atd. V souladu s tehdejší českou opoziční politikou pasivní rezistence ale mandát nepřevzal a do sněmovny se nedostavil. Jeho mandát tak byl prohlášen za zaniklý z důvodu absence. Původně byl členem Národní strany, ale tíhl k jejímu mladočeskému liberálnímu křídlu. V roce 1864 se ale podílel na konzultacích ohledně možnosti založení nové liberálně orientované politické strany. Účastnil se porad, které svolal Rudolf Thurn-Taxis, na nichž se profiloval program samostatné politické strany. Nakonec ale k formálnímu ustavení nezávislé mladočeské forma...

Emanuel Tocháček (4)

Emanuel Tocháček byl, katolický kněz, významný včelařský odborník, průkopník a propagátor chovu kraňského plemene včely medonosné ¨ Pocházel z početné mlynářské rodiny. Od dětství byl jeho život těsně spjat se včelařením. Prvním učitelem v tomto oboru byl jeho otec. Ještě před Únorem 1948 publikoval především v časopise Milotický hospodář. V r. 1947 společně s předními moravskými odborníky Ing. Jiřím Savvinem a Václavem Škvařilem vydal v Miloticích nad Bečvou publikaci O včelách a včelařích. Ani po roce 1948 přes nepřátelství oficiální moci vůči němu osobně jako knězi, nebyla spolupráce odborné veřejnosti přerušena. To jen svědčí o jeho odborných kvalitách. Podílel se jako spoluautor na vzniku a vydání Včelařské encyklopedie – publikace celostátního významu vydané v r 1956. Pro výše zmiňované důvody jeho jméno jako spoluautora už nesmělo být uvedeno.

Emanuel Strnad (4)

Narozen 12.12.1894 v Černých Budách, zemřel 7.1.1985 v Praze. CSc., učitel, pedagogické práce, zejména z oboru výtvarné výchovy.

Ema Holečková (4)

Promovala na pražské LF UK v r. 1949. Pracovala v Ústavu pro výzkum výživy lidu, po reorganizaci ve Fyziologickém ústavu ČSAV, v letech 1985-1991 v Patologicko-anatomickém ústavu LF UK. Profesorka v r. 1992. Cytofyzioložka. Prozaička i dramatička, některé práce píše pod jménem Ema Holmanová.

Ema Charvátová (4)

Elmar Klos (3)

Elmar Klos byl český filmový režisér, scenárista, dramaturg, pedagog a filmový manažer. Vytvořil výraznou tvůrčí dvojici s Jánem Kadárem. Začínal ještě v pionýrské éře němého filmu, kde se postupně seznámil prakticky se všemi filmovými profesemi a zahrál si i několik epizodních roliček. Od roku 1934 působil ve Zlíně-Kudlově u Baťovy reklamní filmové firmy Bať. Za nacistické okupace se také zasloužil o to, že zde začaly pracovat další významné osobnosti českého filmu jako byla Hermína Týrlová a Karel Zeman. Po válce se stal jedním z hlavních organizátorů znárodňování československého filmu. Klos se s Jánem Kadárem poprvé sešel ve studiích Krátkého filmu hned po válce, nicméně Kadár se ještě na nějakou dobu vrátil do Bratislavy. S Klosem začal spolupracovat poté, co ho vyhodili v Bratislavě a on se ho zastal. První film natočili v roce 1952 pod jménem Únos. Natočili spolu celkem osm filmů, největšího úspěchu a ohlasu doznal film Obchod na korze z roku 1965, který získal o rok později ocenění Oscar za nejlepší cizojazyčný film. Tato jejich vzájemně 17 let trvající spolupráce byla přerušena až příchodem normalizace v roce 1969, neboť Ján Kadár emigroval do USA. Elmar Klos byl politicky perzekvován a vyhozen jak z FAMU tak i od Československého státního filmu. Spolupráci si mezi sebou rozdělili tak, že Kadár více jednal s herci zatímco Klos se staral o výtvarnou, hudební část a střih filmu. Sám Klos popsal spolupráci: „Prostě dva hráči se sešli a doplňují se v tom, co umějí, ale i v tom, co neumějí. Vědí, kdy se na partnera mohou spolehnout a kdy ho sami musí podepřít.“ Na druhé straně Kadárův pomocný režisér Juraj Herz si všímal jejich propastného nesouladu a myslel si, že spolupráce je od Kadára pouze gesto vděku a samotný Klos je pro režii filmu zbytečný....

Elmar Grin (5)

Ruský sovětský prozaik.

Elley Cooper (3)

Ellen Michaud (2)

Americká autorka psychologických příruček.

Ellen Dugan (3)

Žije se svou rodinou v Missouri. Má za sebou mnoho let praxe v lesní školce a zahradním centru a příležitostně se věnuje také úpravám krajiny a zahradní architektuře. V roce 2000 získala titul v zahradnictví na univerzitě v Missouri. Od konce 80. let se vážně zabývá magií. Byla iniciována v tradici Wicca.

Ellen Berg (4)

Spisovatelka, vystudovala germanistiku, pracovala jako průvodkyně v oblasti gastronomie.

Ella Moonheart (4)

Britská autorka knih pro děti.

Elizabeth Rudnick (5)

Americká editorka a autorka knih pro děti a mládež.

Elizabeth Noble (4)

Elizabeth Noble pochází z Velké Británie, ale žije v New Yorku s manželem a dvěma dcerami. Je autorkou řady úspěšných románů, z nichž první dosáhl až na první místo žebříčku bestsellerů The Sunday Times. Častými tématy jejích knih jsou silná ženská přátelství, sesterská pouta, životní ztráty a způsoby, jak se s nimi vyrovnat.