Všichni Autoři a témata

Jean-Paul Dubois (4)

Francouzský prozaik Jean-Paul Dubois je autorem deseti románů, povídek a esejů.

Jean-Paul Clébert (1)

Francouzský spisovatel a historik.

Jean-Michel Thibaux (3)

Současný francouzský romanopisec Jean-Michel Thibaux se narodil v Toulon. Původně pracoval jako pyrotechnik u námořnictva, rozhodl se však pro radikální změnu povolání a začal se plně věnovat literatuře. Je autorem celé řady románů s historickými náměty, životopisných knih nebo i titulů špionážních. Rád cestuje a zajímá se hlavně o staré civilizace. Jeho díla byla přeložena do několika jazyků a jeho jméno získává mezinárodní věhlas. S manželkou Elyane a synem Fabianem žije nyní v Paříži.

Jean-Michel Guenassia (4)

Jean-Michel Guenassia se narodil v roce 1950 v Alžíru. Šest let pracoval jako advokát a v osmdesátých a devadesátých letech psal scénáře k televizním seriálům. Jeho prvotina „Klub nenapravitelných optimistů“ zaznamenala hned po svém vydání v roce 2009 značný úspěch, když získala Goncourtovu cenu středoškoláků za nejlepší román a hned v následujícím roce cenu čtenářů Our Time.

Jean-Michel Bernard (4)

Jean-Luc Penfornis (5)

Jean-François Paul de Gondi de Retz (2)

Narodil se na zámku Montmirail-en-Brie v champagneském kraji jako příslušník původně italské rodiny Gondi, jejíž příslušníci se kdysi živili ve Florencii jako obchodníci, bankéři a trochu lichváři. Dědeček rodu Retz, Alberto di Gondi, vystoupal po všech pomyslných stupních kariéry a stal se maršálkem Francie. Mezi jeho syny se objevilo několik významných představitelů velké politiky a nositelů vysokých církevních hodností. Náš Jean François Paul de Gondi, pozdější kardinál Retz nebyl původně určen pro dráhu církevní, ale po smrti svého bratra musel dostát rodinným tradicím a stal se už v devíti letech nositelem několika církevních hodností, jež mu vynášely slušný důchod. Jako 14letý byl již kanonikem katedrální kapituly u sv. Panny Marie Notre-Dame. Dosáhl mezitím značného vzdělání, studoval totiž nejen teologii, ale i historii, církevní dějiny a patristiku. Zvládl aktivně nejen italštinu a francouzštinu, ale též španělštinu, němčinu a též hebrejštinu, latinu a řečtinu. Doktorát na Sorbonně nezískal jako řada dalších jen díky úřadu, ale skutečně po disputaci a obhajobě své práce. Není tedy divu, že se mladý církevní činitel stal oblíbencem kardinála du Plessis Richelieu. Kardinál oceňoval jeho schopnosti, ale současně jej držel na uzdě, neboť se právem obával jeho nespoutané povahy a sklonu k intrikám. Ostatně již jako osmnáctiletý přeložil Jean François de Gondi z italštiny práci o Fiescově spiknutí z r. 1547, jež zcela vyznívala ve prospěch povstalců proti tyranům a i v soukromém životě nedával zvláště najevo, že je příslušníkem stavu kleriků. Ani ve svých pamětech se totiž nevyhýbá popisům soubojů, jež absolvoval jako mladík. Kardinál Richelieu jej tedy považoval za "nebezpečného ducha". Svěřoval mu některé úkoly, ale nedovolil mu, aby se po svém strýci stal arcibiskupem pařížským. To bylo možné až po smrti kardinála Richelieu, kdy Ludvík XIII. třicetiletému klerikovi věnoval svoji důvěru. Ten totiž u dvora okouzlil doslova všechny, zejména jako oslnivý řečník...

Jean-François Coatmeur (3)

Francouzský autor detektivních románů.

Jean-David Morvan (4)

Morvan je francouzský komiksový autor. Nejprve se pokoušel o kreslení, ale uvědomil si, že je lepší vypravěč. Jeho nejznámějším dílem je série Meteor , na které pracuje spolu s Phillipem Buchetem, coby výtvarníkem.

Jean-Claude Rage (1)

Jean Van Hamme (5)

Narozen 16. 1. 1939 v Bruselu, belgický scénárista.

Jean Pierre Andrevon (1)

Jean Lorrah (3)

Jean Lorrah je americká spisovatelka, autorka desítek románů a novel , mj. o Star Treku. Absolvovala státní univerzitu na Floridě. Učila angličtinu na Murray State University

Jean Leymarie (2)

Francouzský historik umění, autor prací z oboru.

Jean Hugon (4)

Jean Goldzink (3)

Francouzský literární vědec, pedagog, zaměřený na francouzskou literaturu 18. století.

Jean Gaspard Deburau (5)

Jean Echenoz (4)

Jean Echenoz je francouzský spisovatel a sociolog. V roce 1999 se stal za dílo Je m’en vais laureátem Goncourtovy ceny. Narodil se v rodině psychiatra v jižní Francii. V roce 1979 napsal svojí první knihu, Le Méridien de Greenwich, která zaznamenala úspěch. V roce 2009 byla do češtiny přeložena jeho kniha Běhat, věnující se českému atletu Emilovi Zátopkovi, o níž jeho manželka Dana prohlásila, že „je to škvár, který nemá hodnotu dokumentační, literární, metodickou a ani zábavnou“.

Jean de Joinville (3)

Jean de Joinville byl rytíř a senešal hrabství Champagne, syn Simona z Joinville a Béatrix z Auxonne, autor biografie francouzského krále Ludvíka IX. Rané mládí drobného šlechtice Joinvilla proběhlo ve službách navarrského krále Theobalda, který byl zároveň hrabětem ze Champagne. Joinville byl královým panošem a poté se dal do služeb mladého Ludvíka IX. Uměl číst a psát, mluvil latinsky, orientoval se v teologii. Joinville roku 1248 společně se svým králem a jeho rodinou vyrazil vstříc dobrodružství křížové výpravy. Cílem křižáků byl Egypt, kde se velice brzy podařilo dobýt a obsadit město Damietta. Výprava však nepokračovala úspěšně. Na podzim 1249 se Ludvík dal na pochod do egyptského vnitrozemí. V bitvě u pevnosti al-Mansúra zemřel králův bratr Robert I. z Artois a Joinvilla a hrstku rytířů z obklíčení vysekal princ Karel. V křižáckém táboře se začala šířit epidemie pravděpodobně díky vodě plné mrtvých těl. Nemocný král i zubožené vojsko bylo Egypťany obklíčeno a zajato. 6. dubna 1250 se do rukou mameluků dostal i Joinville a vážně onemocněl. Damiettu zatím před muslimským protiútokem uhájila malá posádka pod velením královny Markéty Provensálské. Ludvík byl posléze výměnou za město a výkupné ve výši 400 000 liver propuštěn a odjel do Palestiny, kde strávil čtyři roky budováním opevnění. Za tu dobu se mu podařilo vyjednat propuštění francouzských i palestinských křižáků, kteří byli v egyptském zajetí. Roku 1254 se z politických důvodů vrátil do Francie, která byla destabilizována úmrtím královny matky Blanky Kastilské. Události sedmé křížové výpravy popsal Joinville po více než třiceti letech ve vzpomínkovém díle "Kniha posvátných slov a dobrých skutků našeho krále Ludvíka Svatého". Další královy kruciáty se odmítl zúčastnit. Zemřel jako starý muž roku 1317 a byl pohřben v rodovém pohřebišti v kostele sv. Vavřince v Joinville....

Jean de Courberive (4)

Francouzský náboženský spisovatel, dominikán. Publikoval i pod církevním jménem Augustin Bernard.

Jean Cohen (2)

Jean Claude (4)

Jean Calvin (2)

Jean Baptiste Camille Corot (3)

Jean-Baptiste Camille Corot byl francouzský malíř, krajinář. Camille Corot se narodil v Paříži roku 1796, v nyní již zbouraném domě, na nábřeží poblíž rue du Bac. Jeho rodina patřila k buržoazii a tak na rozdíl od svých uměleckých kolegů, nikdy neměl nouzi o peníze. Poté, co získal vzdělání v Rouenu byl dán do učení k obchodníku se suknem. Nesnášel však komerční způsob života a pohrdal tím čemu říkal „obchodní triky“. Přesto zde poctivě setrval do svých 26 let, kdy otec svolil k přestupu na uměleckou dráhu. Corot se něco málo naučil od svých učitelů. Navštívil třikráte Itálii, dvě z jeho Římských studií jsou vystaveny v Louvru. Byl řádným přispěvatelem Salonu, a díky tomu byl francouzskou vládou v roce 1846 vyznamenán Řádem čestné legie a v roce 1867 povýšen na důstojníka. Přesto si řada Corotových přátel myslela, že nebyl formálně doceněný. Proto mu v roce 1874, krátce před smrtí, darovali zlatou medaili. Zemřel v Paříži a je pohřben na slavném pařížském hřbitově Père Lachaise. Řada jeho následovníků si říkala Corotovi žáci. Mezi nejznámější se řadí Eugène Boudin, Raphael Lépine, Antoine Chintreuil, Louis François, Le Roux a DeFaux. Během několika posledních let života vydělal velké množství peněz na svých obrazech, o které byl velký zájem. V roce 1871 při obležení Paříže Prusy při prusko-francouzské válce, daroval velkou čásku peněz na chudé. Během tehdy probíhajících nepokojů při Pařížské komuně byl v Arrasu s Alfredem Robaultem. V roce 1872 koupil dům v Auvers jako dar pro Honoré Daumiera, který byl slepý, bez prostředků a domova. V roce 1875 daroval 10 000 franků vdově Milletové na podporu jejích dětí. Jeho dobročinnost byla téměř pověstná. Podporoval také provoz dětského centra v rue Vandrezanne v Paříži. Práce Corota jsou umístěny v muzeích ve Francii i celém světě. Corot byl vedoucí uměleckou osobností barbizonské malířské školy ve Francii v polovině 19. století. Byl ústřední postavou krajinářského malířství. Pro jeho ...

Jean Anthelme Brillat-Savarin (2)

Jean Anthelme Brillat-Savarin byl francouzský právník, politik, ekonomický myslitel a houslista, dnes známý především jako labužník - milovník a znalec dobrého jídla a pití, autor knihy Fyziologie chuti . Vystudoval práva, chemii a lékařství v Dijonu, byl členem revolučního Ústavodárného národního shromáždění, roku 1792 však musel v důsledku revoluce emigrovat do Švýcarska a do Ameriky. V emigraci se živil vyučováním francouzštiny a hrou na housle, byl prvním houslistou v divadle v New Yorku. Roku 1797 se do Francie mohl vrátit a až do konce života působil jako soudce. "Fyziologie chuti", pestrá sbírka úvah, postřehů a anekdot o dobrém jídle a pití, patří mezi klasická díla francouzské literatury a stále vychází i v překladech. Jméno Brillat-Savarina nese jeho oblíbený sýr, ulice v Paříži a mnoho restaurací. Jako Palác Savarin je často označován palác Sylva-Tarouca v Praze Na příkopech, protože tu byla kdysi proslavená kavárna Savarin založená v roce 1927.

Je. A Kosminskij (2)

Jay Conrad Levinson (3)

Jay Conrad Levinson byl autorem více než dvaceti knih o guerilla marketingu. Bývalý viceprezident a umělecký ředitel v J. Walter Thompson Advertising a Leo Burnett Advertising. Byl předsedou Guerilla Marketing International, konzultační firmy poskytující své služby malým i velkým firmám po celém světě.

Javier Castillo (2)

Španělský spisovatel, původním vzděláním ekonom.

Jason Zweig (2)

Americký ekonom, redaktor časopisu Money, též autor materiálů pro muzeum historie amerického finančnictví.

Jason Page (3)

Autor publikací o sportu.

Jason Morgan Ward (2)

Jason Goodwin (2)

Britský spisovateľ a historik sa narodil v roku 1964.Študoval byzantskú históriu na Cambridge University.

Jason Fung (3)

Kanadský nefrolog, diabetolog, obezitolog.

Jason Fry (3)

Americký spisovatel, editor.

Jasna Navrátilová (3)

Jarošová Bohdana (5)

Jaroslava Vesecká (4)

Narozena 17.4.1962 v Kutné Hoře. Autorka učebnic a didaktických materiálů pro výuku fyziky.

Jaroslava Rozsypalová-Vykoupilová (2)

Jaroslava Pospíšilová (3)

Narozena 26. 3. 1960. Mgr., učitelka, nakladatelka a publicistka.

Jaroslava Pippichová-Scheidegger (4)

Narozena 1922 v Praze. Autorka monografie o Saint-Justovi, překlady z francouzštiny a angličtiny.

Jaroslava Moserová (2)

Jaroslava Moserová byla česká lékařka, spisovatelka, překladatelka, diplomatka a politička. Byla dvakrát vdaná. První manželství bylo rozvedeno rok po svatbě, která byla dle jejích vlastních slov „unáhleným rozhodnutím“. Svého druhého muže poznala díky své sestře, také lékařce, Boženě Moserové. Manželstvím s Milanem Davidem vyvdala nevlastního syna Tomaše Davida. Jejím tchánem byl Josef David. Během studií na gymnáziu byla vybrána v rámci amerického stipendijního programu American Field Service , aby mohla studovat ve Spojených státech amerických . Tedy spolu s dalšími 2 studenty odcestovala do Severní Karolíny. Roční studijní pobyt byl prodloužen na dva roky a právě druhý rok strávila v New Yorku na Art Students League a jako zpáteční cestu do své vlasti si zvolila cestu kolem světa, na kterou vydělala sama během studií v USA. Byla zde instruktorkou lyžování, také pracovala v obchodě s lyžařskými potřebami a byla dětskou pečovatelkou v jedné americké rodině. Ve svém původním povolání lékařky se specializovala na popáleniny a do roku 1990 pracovala na klinice popálenin Lékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy. V lednu 1969 tam byla ošetřující lékařkou Jana Palacha. Nejprve se chtěla stát plastickým chirurgem, o což se po studiích velice snažila. Na radu svého profesora se po státnicích nechala umístit v nemocnici v Duchcově, kde bylo dobré chirurgické oddělení a právě zde chtěla získat dobrou průpravu pro své zamýšlené budoucí zaměstnání. Po 5 letech se vrátila do Prahy, jelikož se jí na popud její maminky podařilo získat místo na oddělení plastické chirurgie. Tomu ale předcházela povinná praxe na výše uvedené klinice popálenin. A právě zde zakotvila, jelikož jí tato práce přirostla k srdci. Byla i vědeckou pracovnicí. K vědě se dostala právě v USA, kdy byla vybrána na odbornou stáž , kde měla působit na světově uznávané klinice popálenin v Texasu (v této době už by...

Jaroslava Hrušková (2)

Jaroslava Havlíková (4)

Autorka kuchařských knih.

Jaroslava Fišerová (2)

Narozena 10.6.1928. MUDr., CSc., docentka interního lékařství, literatura z oboru.

Jaroslav Žák (4)

Narozen 1933 ve Vrchotových Janovicích, zemřel 9. 2. 2018. Pracoval v lesnictví, dřevařském průmyslu, výzkumu a odborném školství. Autor učebnic, odborných publikací z oboru zpracování dřeva.Psal o Sidonii Nádherné.

Jaroslav Vyplel (4)

Narozen 2.12.1890 v Kroměříži, zemřel v dubnu 1969 v Brně. Učitel, prozaik.

Jaroslav Vince Pospíšil (1)

Grafik, autor přebalů hudebních nosičů, autor publikace o hudební skupině Cop.

Jaroslav Veselý (4)

Narozen 23.7.1884 v Hořepníku u Pacova, zemřel 21.11.1954 v Praze. Ing., redaktor, ředitel technického muzea, práce z oboru.

Jaroslav Vejs (5)

Jaroslav Vanča (3)

Historik umění, teoretik médií, pedagog a tvůrce videoinstalací. Vystudoval Střední průmyslovou školu filmovou v Čimelicích, výtvarnou výchovu a češtinu na Filozofické fakultě UK v Praze a postgraduálně uměleckou kritiku na katedře estetiky téže fakulty. Pedagog Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, odborný asistent Fakulty humanitních studií UK, pedagog FAMU v Praze. Později učil na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Odborný asistent Kabinetu humanitních a doplňkových studií. - Kurátor výstav. Od r. 1983 se věnuje multielementární transformaci. Tvůrce instalace s televizní a computerovou grafikou Kaple reliktní radiace.

Jaroslav Vágner (3)

Jaroslav Vágner je bývalý slovenský fotbalista a fotbalový trenér. V československé lize hrál za ZVL Považská Bystrica. Nastoupil ve 26 ligových utkáních a dal 2 góly. Po skončení aktivní kariéry působil v FK Púchov jako trenér a asistent.

Jaroslav Ullmann (2)

Narozen 27. 1. 1951, zemřel 10. 6. 2013. Botanik, zaměřený na kaktusy a sukulenty. Kurátor sbírky kaktusů Botanické zahrady Univerzity Karlovy.

Jaroslav Teisinger (2)

Univerzitní profesor , zakladatel českého pracovního lékařství. Vybudoval první kliniku nemocí z povolání a první Ústav pracovního lékařství v Československé republice. Stál u zrodu Toxikologického informačního střediska.

Jaroslav Svoboda (3)

Narozen 2.5.1900 v Kutné Hoře, zemřel 7.5.1971 v Praze. Dr., ing., profesor speciální zootechniky - včelařství, publikace z oboru.

Jaroslav Svěcený (2)

Jaroslav Svěcený je uznávaný český houslista, známý svou virtuozitou a přínosem pro klasickou hudbu. Narodil se 23. září 1956 v Praze a prosadil se jako výrazná osobnost české hudební scény. Svěcený vystudoval Pražskou konzervatoř a ve studiu pokračoval na Akademii múzických umění v Praze. Jeho kariéra se vyznačuje četnými vystoupeními jako sólisty i s orchestry, na nichž předvádí svůj talent po celé Evropě i mimo ni.

Jaroslav Suchý (5)

PhDr. Jaroslav Suchý patřil mezi zakládající členy Svazu knihovníků a informačních pracovníků a jak připomněla Věra Škraňková v doslovu k pamětnímu tisku náchodské knihovny k 80tinám JS "Cestou knihovníka", po své řeči na ustavujícím sjezdu SKIP v roce 1968 byl zvolen do výkonného výboru nejvyšším počtem hlasů. Do VV byl zvolen i po obnovení činnosti Svazu knihovníků a informačních pracovníků v devadesátých letech. Logicky se stal i členem redakční rady Bulletinu SKIP. Když se vzdal pro vysoký věk a zdravotní problémy členství ve výkonném výboru, řekl mi: "Když budeš chtít, v redakční radě Bulletinu SKIP zůstanu." Kdo by nechtěl? Na začátku roku 2002 byl Jaroslav Suchý vyzván, aby napsal pro edici Aktuality SKIP vzpomínky na svou bohatou a zajímavou životní dráhu. Už to nestihl. V roce svých osmdesátin převzal tento vzácný člověk při brněnské valné hromadě SKIP v červnu 2001 Cenu českých knihovníků, udělenou mu výkonným výborem SKIP, a o několik měsíců později v Seči Cenu Zdeňka Václava Tobolky.

Jaroslav Suchl (5)

Jaroslav Suchanek (4)

Jaroslav Suchánek je bývalý sportovní novinář, redaktor, moderátor a komentátor. Svoji kariéru začal v roce 1962 v Československém rozhlase, také pracoval ve sportovní rubrice deníku Svobodné slovo a později přešel do Československé televize, kde pracoval 25 let. V ní se věnoval především lyžování, cyklistice a gymnastice. Ve své knize uvádí, že komentoval bezmála čtyři tisíce hodin různých sportovních přenosů. Komentoval a moderoval také některé dětské sportovní i znalostní soutěže vysílané Československou televizí v rámci programů určených pro školy, děti a mládež. V současné době moderuje různé kulturní akce. Jeho synem je moderátor a herec Michal Suchánek. Mimo sportovní články v různých denících a časopisech napsal několik scénářů , redakčně se podílel na knize Václava Žilky Jak se dělá muzikant. Dále napsal knihy: V současnosti spolupracuje při vystoupeních např. s režisérem Zdeňkem Troškou a se zpěváky Yvettou Simonovou a Richardem Adamem a dalšími. V Salmovské literární kavárně v Praze uvádí svůj pravidelný pořad Vikýř.

Jaroslav Štrunc (3)

Narozen 27.2.1934 v Plzni, zemřel 2.4.1998 tamtéž. Prozaik.

Jaroslav Strnad (5)

Jaroslav Strnad je český indolog. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Zabývá se především hindštinou a sanskrtem, dále starověkou a středověkou Indií. Své badatelské úsilí směřuje především k středověké severní Indii a tamějšímu náboženskému, kulturnímu a sociálnímu vývoji. Působí v pozici vědeckého pracovníka Orientálního ústavu Akademie věd, též vyučuje na FF UK.