Všichni Autoři a témata

Hynek Klimek (22)

Hynek Klimek je český spisovatel, novinář a publicista. Jeho bratr Antonín Klimek byl historik. Syn Tomáš Klimek je publikujícím historikem. Jeho dědeček Hynek Klimek byl soustružníkem v Nemili a patřil k předním činitelům katolického politického hnutí v Zábřehu a okolí. Hynek Klimek se narodil roku 1945 v Praze. Po základní škole se vyučil na Středním odborném učilišti v Praze jako instalatér-topenář, následně studoval Střední průmyslovou školu stavební v Praze ve Zborovské ulici , dálkově pět semestrů Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Toto studium přerušil, jak se ukázalo již trvale, po svatbě a přestěhování s manželkou Danou do Českých Budějovic. Od roku 1978 žil v Českých Budějovicích a po roce 2006 převážně na Šumavě, kde se na jaře roku 2012 usídlil natrvalo. Původním povoláním stavební technik se stal v lednu 1990 novinářem a zůstal jim patnáct roků. V roce 1990 přispíval do časopisu Hlas svědomí nebo byl krátce šéfredaktorem týdeníku Nový život. V roce 1992 byl vedoucím redaktorem Jihočesky pošti. V letech 1997–1998 byl šéfredaktorem časopisu Českobudějovické listy. Poté se rozhodl pro svobodné povolání literáta-publicisty. Po více než sedmi letech se k novinařině dočasně vrátil na čtyři a půl měsíce. Od prosince 2012 je opět svobodný literát-publicista. Je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů a Syndikátu novinářů České republiky.

Hermann Schreiber (14)

Spisovatel Hermann Schreiber se narodil roku 1920 v Rakousku ve vídeňském Novém Městě. Vystudoval ve Vídni germanistiku, uměnovědu, filozofii a historii. V roce 1944 byl promován doktorem filozofie. Dnes žije v Mnichově jako nezávislý spisovatel. Proslul dvěma romány zobrazujícími realitu 50. let z francouzského prostředí "Pád do noci" a z prostředí vídeňské buržoazie "Vloupání do ráje". Popularitu si získal spolu s bratrem populárně-vědeckými pracemi, např. "Symfonie", "Číňané", "Zaniklá města", "Mořeplavci, cestovatelé, objevitelé." Hermann Schreiber ve svém nejvýznamnějším díle "Lásky a životy velkých metres", zasvěceném ženám z různých dob a zemí, které měly jedno společné - svou láskou a inteligencí často dokázaly nahradit téměř vše, čeho se králům, císařům a diktátorům nedostávalo v jejich oficiálních manželstvích. Svět vášnivých lásek, intrik, ale i intimností mocných lidí je začleněn do širšího historického rámce, počínaje rokem 1584, kdy se narodila Bianca Capellová, milenka dvou králů. Dalším příběhem je krátký příběh lásky mezi Marií Manciniovou a Ludvíkem XIV., největší a jediné lásky tohoto panovníka. Spisovatel se zaujetím popisuje život v německých rezidencích a krásu metres Magdaleny Sibylly a Aurory z Konigsmarcu. Posledním příběhem je příběh Evy Braunové milenky a později i manželky Adolfa Hitlera a Kláry Petacciové, milenky Benita Mussoliniho.

Hana Pražáková (14)

Hana Pražáková byla česká spisovatelka. Jejím otcem byl český prozaik František Křelina. Vystudovala češtinu a ukrajinštinu na Karlově univerzitě v Praze, po studiích pracovala jako nakladatelská redaktorka a překladatelka, v letech 1972 až 1990 byla redaktorkou literárně-dramatické redakce Československého rozhlasu v Brně. Je autorkou devíti knih pro děti a dívky, nejúspěšnější z nich Dárek pro Moniku, byla přeložena do několika jazyků. Česky vyšla třikrát, naposledy v roce 2000. V roce 2001 vydala memoárovou prózu Nadějí tu žijem, v níž líčí život své rodiny v padesátých letech, kdy byl její otec politickým vězněm v komunistickém vězení. Na ni pak navázala kniha Dobrý den Brno, v níž autorka zachycuje období normalizace v Brně, ale i devadesátá léta v Budapešti, kde její manžel Richard Pražák působil jako první velvyslanec České republiky. V posledních dvou letech svého života bojovala s rakovinou, ještě krátce před smrtí, 22. listopadu 2010 měla autorské čtení v Mahenově památníku v Brně.

Georges-Jean Arnaud (23)

Georges-Jean Arnaud byl francouzský spisovatel. Jde o autora bezmála 400 knih různých žánrů: špionážních thrillerů, dobrodružných románů, historických románů, detektivek, sci-fi, hororové literatury aj. Svá díla publikoval i pod pseudonymy Gil Darcy, Saint-Gilles, Georges Murey, Ugo Solenza a dalšími. Za svoji tvorbu se dočkal řady ocenění, např. Prix du Quai des Orfèvres v roce 1952 za knihu Ne tirez pas sur l'inspecteur, Zlatou palmu v roce 1966 za špionážní román Les égarés, cenu Apollo v roce 1988 za ságu Ledová společnost, aj. Jeho nejznámějším dílem je bezpochyby Ledová společnost, dnes již více než osmdesátidílná postapokalyptická sci-fi sága z Nové doby ledové. Za toto dílo obdržel G. J. Arnaud v roce 1988 literární cenu Apollo. Sága je rozdělena do tří sérií:

Franz von Liszt (17)

Fran Směja (19)

Fran Směja, vlastním jménem František Směja, byl český prozaik, básník, redaktor a kulturní pracovník v oblasti Opavy. K zachycení slezské atmosféry bohatě využíval Slezské nářečí a místní dialekt. Má pamětní desku na rodném domě v Suchých Lazcích a od roku 2014 spolu s Valentinem Držkovicem v Opavě.

Everly Brothers (5)

The Everly Brothers , kterou tvořili sourozenci Don a Phil Everlyovi, byla vlivná americká rock and rollová dvojice známá svým stylem zpěvu v úzké harmonii. Proslavili se na přelomu 50. a 60. let 20. století řadou hitů, mezi něž patřily například "Bye Bye Love", "Wake Up Little Susie", "All I Have to Do Is Dream" a "Cathy's Clown". Jejich hudba překlenula propast mezi country a rock'n'rollem a ovlivnila mnoho následujících skupin, včetně The Beatles, The Beach Boys a Simon & Garfunkel.

Eva Vrchlická (16)

Eva Vrchlická, vlastním jménem Eva Fridová byla česká herečka, překladatelka, publicistka, dramatička, básnířka a spisovatelka, osvojená dcera básníka a spisovatele Jaroslava Vrchlického, dlouholetá členka činohry Národního divadla v Praze. Vlastním jménem Eva Fridová, narodila se v rodině básníka Jaroslava Vrchlického a jeho manželky Ludmily, rozené Podlipské. Byla prostřední ze tří dětí. Jejím biologickým otcem byl pražský herec Jakub Seifert a matkou Ludmila Podlipská, manželka Jaroslava Vrchlického. Rodina ji uvedla do uměleckého prostředí, kde na ni kromě Jaroslava Vrchlického měla vliv babička Sofie Podlipská a prateta Karolina Světlá. V roce 1907 ukončila vyšší dívčí školu a před zájmem o výtvarné umění již dala trvale přednost herecké dráze. V roce 1907 získala herecké školení u Eduarda Vojana, Marie Hübnerové a Ludmily Danzerové. V roce 1908 nastoupila do divadla Uranie, v roce 1910 odešla do Národního divadla v Brně a v roce 1911 nastoupila u Jeřábkovy divadelní společnosti, ze které přešla rovnou do Národního divadla v Praze. Prvním manželem Evy Vrchlické se stal překladatel Jaromír Nevole . Manželé žili na Starém Městě, v ulici Elišky Krásnohorské. Dne 9. června 1911 se jim narodila dcera Eva. Manželství trvalo od roku 1910 do 1918, kdy bylo rozvedeno. V této době, tj. mezi sezónami 1910/1911 až 1917/1918, byla Eva Vrchlická na Národním divadle obsazena do více než padesáti rolí, většinou hlavních . Druhým manželem Evy Vrchlické se stal hoteliér Edmund Zavřel . Manželství bylo uzavřeno roku 1920, rozloučeno přibližně v roce 1930. I když se blížila střednímu věku, stále byla v Národním divadle obsazována do předních, často mladistvých rolí (např. Mimi v Loupežníkovi ...

Eva Semotanová (21)

Eva Semotanová je česká vysokoškolská pedagožka, historička zabývající se historickou geografií, dějinami kartografie a srovnávacími dějinami měst. V letech 1972–1977 vystudovala v oboru archivnictví - dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1984 nastoupila do Historického ústavu Akademie věd. Zde se nejprve věnovala jako vědecká pracovnice oddělení dějin středověku historické geografii, dějinám kartografie a srovnávacím dějinám měst. Od 1. června 2012 byla v Historické ústavu AV jmenována ředitelkou. Věnovala se zároveň přednáškám z historické geografie na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové a stala se členkou řady vědeckých a vědecko- správných rad a komisí. Je členkou ediční rady Historického atlasu měst České republiky. V letech 2005–2010 pracovala na koncepci vědeckého Akademického atlasu českých dějin. Je autorkou řady knih. 8. listopadu 2004 jí byla udělena „Cena ministryně školství, mládeže a tělovýchovy za výzkum“ za projekt Historický atlas měst České republiky a 13. prosince 2007 jí byla udělena na Jagellonské univerzitě v Krakově „Cena Waclawa Felczaka a Henryka Wereszyckého“ za výstup grantového projektu GA ČR: Kladsko. Proměny středoevropského regionu.

Erma Bombeck (12)

Erma Louise Bombecková byla americká humoristka, kterou proslavily humoristické novinové sloupky a fejetony popisující život ženy na předměstí. Později byly vydávány jejich knižní sbírky, které byly přeloženy do řady jazyků, včetně češtiny. Erma Fisteová se narodila v Daytonu v Ohiu. V roce 1949 úspěšně ukončila studia angličtiny na University of Dayton. Tentýž rok zahájila svoji novinářskou kariéru jako reportérka Dayton Journal Herald, nicméně poté, co se vdala za svého přítele ze studií, ředitele školy Billa Bombecka, opustila zaměstnání a vychovávala tři děti, které spolu měli. Když děti odrostly, začala psát humorné sloupky tematicky zaměřené na život ženy v domácnosti na předměstí. Debutovala v roce 1964 v Kettering-Oakwood Times. Placena byla po třech dolarech za sloupek. Jejich popularita byla tak obrovská, že velice rychle začaly vycházet i v dalších novinách a později vycházely třikrát týdně ve více než 700 novinách po celých Státech. Při započtení evropských novin vydávala své sloupky ve více než 800 novinách. Později vznikla řada knižních sbírek těchto sloupků, které se ukázaly být velice úspěšnými bestsellery a byly přeloženy do mnoha dalších jazyků, včetně češtiny a např. němčiny. Vznikl podle nich i sitcom Maggie. V roce 1971 se rodina Bombeckových přestěhovala do Paradise Valley v Arizoně. Zdravotní stav Bombeckové, trpící autozomálně dominantním polycystickým onemocněním ledvin, se postupně zhoršoval. V roce 1996 podstoupila transplantaci ledvin a krátce poté zemřela na pooperační komplikace. Je pohřbena na Woodland Cemetery V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erma Bombeck na anglické Wikipedii.

Eduard Stehlík (24)

Eduard Stehlík je český vojenský historik, spisovatel a bývalý voják. Zaměřuje se na československé vojenské dějiny, zejména období 1914–1956. Byl ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany a působil také jako historik Vojenského historického ústavu Praha a později jako předseda vědecké rady a 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Od roku 2020 působí jako ředitel Památníku Lidice. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor ruština – dějiny. V letech 1989–2012 byl zaměstnancem Vojenského historického ústavu Praha. V roce 1992 se stal vojákem z povolání. Již od zahájení příprav na vznik Ústavu pro studium totalitních režimů v srpnu 2008 byl členem jeho vědecké rady, 14. prosince 2010 byl zvolen jejím předsedou. V roce 2012 z vědecké rady vystoupil, když se stal v srpnu 1. náměstkem ředitele Daniela Hermana. Z funkce byl odvolán a výpověď z ústavu dostal 15. dubna 2013 s výpovědní lhůtou do 30. června. Konec jeho působení v ÚSTR byl spojený zejména s nesouhlasem s personální politikou nově jmenované ředitelky Pavly Foglové, především se záměrem odvolat ředitelku Archivu bezpečnostních složek Zlatuši Kukánovou. Výpověď ale označil v dubnu 2014 soud za neplatnou. V květnu téhož roku poslanci navrhli Stehlíka jako člena Rady ÚSTR a 18. června byl hlasy 37 ze 62 senátorů do rady skutečně zvolen. Působil jako jeden z poradců ministra obrany Vlastimila Picka. Dne 3. března 2014 byl jmenován ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany, který vedl do konce roku 2019. Tehdy také ukončil svůj pracovní poměr v armádě a odešel do zálohy. Dne 24. února 2020 se stal ředitelem Památníku Lidice. V roce 2006 začal spolupracovat s Českou televizí na pořadu Historický magazín. Dne 27. října 2006 byl vyhlášen čestným občanem Lidic. V červenci 2019 byl opět zvolen členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, získal 57 hlasů od 74 senátorů. N...

Eduard Čech (26)

Eduard Čech byl český matematik. V matematice je známý především díky zavedení tzv. Čechovy kohomologie. Eduard Čech se narodil ve Stračově v Čechách. Jeho otec byl Čeněk Čech, četník, matkou Anna Čechová, rozená Kleplová. Po absolvování gymnázia v Hradci Králové začal Eduard Čech v roce 1912 studovat matematiku na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1915 musel studium kvůli válce přerušit, neboť byl povolán do armády. Po návratu z války se do školy vrátil a vysokoškolská studia řádně ukončil. Aby se mohl věnovat učitelskému povolání, absolvoval v té době i zkoušku učitelské způsobilosti a získal aprobaci z matematiky a deskriptivní geometrie. Krátkou dobu pak učil na reálce v Praze-Holešovicích. V roce 1920 předložil odborné matematické pojednání O křivkovém a plošném elementu třetího řádu a na základě této práce byl promován doktorem filozofie. Díky stipendiu mohl Eduard Čech školní rok 1921–1922 strávit v Itálii, v Turíně, kde prohluboval své dosavadní znalosti, zejména v oblasti projektivních vlastností geometrických útvarů, u profesora G. Fubiniho. Když se Čech ze zahraničí vrátil, požádal o habilitační řízení. Roku 1922 se skutečně na univerzitě v Praze pro projektivní diferenciální geometrii habilitoval. O rok později pak byl jmenován mimořádným profesorem matematiky na Masarykově univerzitě v Brně, kde se uvolnilo místo po smrti Matyáše Lercha. Geometrii na univerzitě v Brně přednášel profesor Ladislav Seifert, na Čecha tedy zůstalo vyučovat algebru a analýzu. Přestože matematická analýza ani algebra nebyla v té době právě středem jeho zájmů, během krátké doby do ní pronikl a záhy obě disciplíny úspěšně přednášel. V roce 1928 byl jmenován řádným profesorem. V letech 1930–1931 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Od roku 1931 se začal intenzívně věnovat topologii. V roce 1935 se Eduard Čech zúčastnil speciální konference o kombinatorické topologii v Moskv...

Derek Parker (22)

Derek a Julia Parkerovi patří mezi nejznámější spisovatele zabývající se astrologií a výkladem snů. Narodili se v Anglii přesně dva měsíce po sebě ve stejném roce - Julia , 27. července, a Derek 27. května. O dvacet pět let později se vzali. Derek pracoval v redakci novin, pak se stal pracovníkem TWW, nezávislé televizní stanice v Cardiffu, Wales, jako moderátor, scenárista, novinář. Mezi lety 1965 a 1970 editoval Poetry Review a publikoval v roce 1968 krátkou biografii lorda Byrona. Již v roce 1970 publikoval studii o astrologii v moderním světě a společně s manželkou napsal mnohé další knihy na toto téma.

D. G Hessayon (15)

Britský botanik.

Colette (14)

Colette, plným jménem Sidonie-Gabrielle Colette, literární pseudonymy Willy nebo Colette-Willy byla francouzská varietní umělkyně, novinářka a spisovatelka nominovaná v roce 1948 na Nobelovu cenu za literaturu. Narodila se jako nejmladší z vlastních i nevlastních sester v početné rodině válečného veterána a majitele realit a jeho ženy Sidonie na burgundském venkově. Školu opustila v 16 letech, byla však zároveň vzdělávána doma rodiči, kteří se zajímali o literaturu a vedli bohatou korespondenci. V 16 letech se v Paříži seznámila s třicetiletým literátem Henrym Gauthierem-Villarsem, za kterého se roku 1893 provdala. Napsala sérii převážně sentimentálních románů v "Ich formě", pod pseudonymem Willy. Využila v nich vlastní vzpomínky na dětství i mládí. Po rozvodu od roku 1906 bydlela u Natalie Clifford Barneyové, věnovala se vystupování ve varieté jako herečka, mim i tanečnice, mimo jiné v Moulin Rouge. Udržovala poměr se ženami a proslula skandály. Po cestě do Itálie roku 1910 vydala autobiografický román Vagabundka, za který obdržela Goncourtovu literární cenu. Roku 1912 se podruhé provdala, za barona Henryho de Jouvenel des Ursins , žurnalistu deníku Le Matin, který v 1. světové válce vstoupil do armády a udělal vojenskou a politickou kariéru. Nadále psala romány a pravidelně také fejetony. Roku 1923 podepsala svou knihu poprvé vlastním jménem Colette. Potřetí se provdala roku 1935 za mladého a bohatého obchodníka s perlami Maurice Goudeketa , s nímž od roku 1932 ráda cestovala. Od roku 1939 byla vlivem artrózy kloubů nucena zůstat ve svém bytě v Paříži a napsala autobiografický text De ma fenêtre , který vyšel roku 1943. V letech 1943-1945 ukrývala doma židovského uprchlíka. Roku 1945 byla jmenována členkou Goncourtovy akademie a Francouzské akademie a následně jí byl udělen Řád čestné legie. V letech 1948-1950 Goudeket financoval vydání j...

Chuck Palahniuk (20)

Charles Michael Palahniuk, známější jako Chuck Palahniuk je americký postmoderní spisovatel. Věnuje se depresivním tématům na pozadí současné americké společnosti, čerpá ze svých vlastních frustrací a vlastní novinářské kariéry, jeho díla končí téměř vždy tragicky. Jeho romány byly zprvu nakladateli odmítány jako příliš temné a depresivní, brzy se ale staly kultovními. Jeho nejvýznamnějším dílem je jeho prvotina Klub rváčů , zfilmovaná v roce 1999 režisérem Davidem Fincherem. Oficiální stránky autora o sobě uvádějí, že jsou největším a nejrychleji se měnícím autorským webem na internetu. Narodil se Pascu ve státě Washington. Jeho rodiče se jmenují Carol a Fred Palahniukovi. Vyrůstal se svou rodinou v mobilním domě v přilehlém městě Burbank. Rodiče se později rozvedli, a tak Chuck a jeho tři sourozenci trávili hodně času se svými prarodiči na jejich dobytkářské farmě ve východním Wahshingtonu. Vystudoval žurnalistiku na Oregonské universitě. Školu dokončil v roce 1986. Při studiu pracoval ve stanici KLCC, která přísluší k National Public Radio v městě Eugene v Oregonu. Po studiích se přestěhoval do Portlandu. Krátkou dobu psal pro místní noviny, poté začal pracovat v továrně na kamiony Freightliner jako mechanik dieselových motorů. V této práci zůstal až do chvíle, než se rozběhla jeho spisovatelská kariéra. V té době také psal návody jak opravovat kamiony a krátkou dobu psal pro noviny . Po náhodné účasti na úvodním semináři organizace zvané Landmark Education své novinářské práce definitivně zanechal v roce 1988. Protože ve svém životě chtěl dělat něco víc než jen své zaměstnání, stal se dobrovolníkem pro útulek pro bezdomovce. Později byl také dobrovolníkem v hospici, kde vozil smrtelně nemocné pacienty na sezení jejich terapeutických skupin. S dobrovolnictvím přestal po smrti jednoho pacien...

Cathy Williams (25)

Spisovatelka.

Bonnie Bryant (19)

Bonnie Bryantová se narodila a vyrůstala v New Yorku. Žije se dvěma syny v Greenwich Village. Bonnie Bryant je autorkou více než padesáti knih pro mladé čtenáře, včetně literárního zpracování filmových hitů, jako jsou například Želví nindžové, které napsala pod jménem B.B.Hillerová přijatým v manželství. Knihy z řady Dívky v sedlech začala psát v roce 1986. Ačkoliv na koni jezdila i dříve, jezdeckému sportu se věnovala intenzivně až v době psaní těchto knížek a zjistila, že se učí společně se svými postavami Lisou,Stefi a Carol. Tvrdí, že tyto dívky jsou mnohem lepší jezdkyně než ona. B.Bryantová v rozhovoru udává, že napsala 175 knih, ze kterých 140 pojednává o koních a z nich 111 je součástí série Dívka v sedle. Celkově se jejích knih prodalo na 18 miliónů. Bryantová mluví i o pravidlech literatury pro děti a mládež a o ohlasech svých knih v různých zemích světa.

Bohuslav Šnajder (10)

1969-1970 roční cesta kolem světa od roku 1970 vystřídal řadu povolání, např. dělník, novinář, námořník, překladatel, spisovatel, čerpač, podnikatel, scénárista, včetně pobytu v Africe , a jihovýchodní Asii, stipendií na USIA a Smithsonian ve Washingtonu a Guggenheimovy nadace v New Yorku v letech 1986-1987, od r. 1992 práce pro TV jako scénárista a později jako spoluproducent Spolupráce s denním tiskem, odborné články z oboru historie a sociální psychologie, s rozhlasem a televizí – v roce 1992 autorský dokument Sarajevo 1992, v roce 1994 dokumentární film o první světové válce a tři dokumenty – společně s J.Krausovou – Rusko v mlze a v roce 1995 tři dokumenty o vztazích Čechů a Němců, pod názvem Stýkání a potýkání, dále seriály Peníze, Amsterdam východu, Neznámé Slovensko a V českém zájmu ad.

Bohumil Bauše (21)

Bohumil Bauše byl český učitel, přírodovědec, spisovatel a překladatel. Pocházel z rodiny středoškolského profesora Václava Baušeho a jeho manželky Eleonory, rozené Bartákové. Po absolvování gymnasia v Hradci Králové pokračoval studiem na filozofické fakultě Karlovy-Ferdinandovy univerzity v Praze. Po jejím ukončení, povinné praxi suplenta a složení pedagogické zkoušky nastoupil jako středoškolský učitel, postupně na gymnasiích v Jindřichově Hradci, Německém Brodě a Táboře. Po smrti první ženy Zdenky roku 1876 zakotvil v Praze, kde od školního roku 1876/77 vyučoval na c. k. vyšším reálném gymnasiu v Truhlářské ulici. Roku 1880 se podruhé oženil, s Hermínou Stiebitzovou , s níž měl syny Prokopa, Ivana a dceru Marii, které patřila k prvním posluchačkám filozofie na Karlově univerzitě. V roce 1905 odešel do důchodu s titulem školního rady. Jako veliký propagátor přírodních věd napsal mnoho článků do školních programů a výročních zpráv škol, v nichž působil, a mnoho odborných fejetonů do různých časopisů přírodovědeckých i beletristických. Některé pak vyšly knižně. Byl autorem několika odborných knížek a spoluautorem Ottova slovníku, Brehmova Života zvířat. Překládal různé články z cizích jazyků a k překladům jiných kolegů psal úvodníky či doslovy. a mnoho dalších a další

Betty Neels (17)

Betty Neels strávila dětství a mládí v anglickém Devonshire. Vystudovala obor zdravotní sestra a porodní asistentka. Během války pracovala jako zdravotní sestra v armádě. Později pracovala ve Skotsku a Severním Irsku, kde se seznámila se svým budoucím manželem Holanďanem a celých třináct let žila v Holandsku. Jejími koníčky bylo čtení, zvířata, staré domy a psaní. Betty začala psát, až když odešla do důchodu, k čemuž ji přimělo lamentování jedné dámy v místní knihovně, stěžující si na nedostatek romantických románů. Napsala sto třicet čtyři romantických příběhů, které se převážně odehrávají v Holandsku nebo v Anglii. Moji hrdinové i hrdinky jsou vždy čestnými a dobře vychovanými lidmi, což v dnešním moderním světě není příliš obvyklé, říkala Betty. Betty Neelsová zemřela 7. června 2001 ve věku 91 let. Pro nakladatelství Harlequin pracovala téměř třicet let. V psaní pokračovala i v devadesáti. Na povolání spisovatelky se jí nejvíce líbilo, že mohla převádět svoji bohatou fantazii do slov. Vždycky chtěla, ale nikdy se nenaučila řídit auto.

Benedikt Štirský (12)

Jana Divišová se narodila v Domažlicích v roce 1974, v 18 letech odešla z domova a bydlela v hotelích, redakcích, kde byla zaměstnána, pronajatých bytech, u přátel i na ulici. Vystřídala desítky zaměstnání, z nichž asi nejzajímavější jsou sanitářka na 2. chirurgické klinice na Karlově náměstí, politická poradkyně ČSNS a technická podpora internetového providera. Dále byla vedoucí vydání, redaktorkou, grafičkou a korektorkou. Po celou tu dobu však hlavně řemeslně psala pod různými pseudonymy pro velké množství nakladatelů knihy na zakázku, přičemž svou první knihu vydal již v 21 letech. Dnes se tituly, které napsala, dají spočítat jen velmi těžko, a žánrově spadají od literatury faktu po Murphyho zákony a knižní zpracování televizních seriálů. Příjmení Divišová používá na památku své zesnulé babičky a hodlá si je natrvalo osvojit. Tímto jménem, které přijímá za své nejvlastnější, podepisuje pouze knihy, které považuje za důležité.

Benedikt (24)

Jana Divišová se narodila v Domažlicích v roce 1974, v 18 letech odešla z domova a bydlela v hotelích, redakcích, kde byla zaměstnána, pronajatých bytech, u přátel i na ulici. Vystřídala desítky zaměstnání, z nichž asi nejzajímavější jsou sanitářka na 2. chirurgické klinice na Karlově náměstí, politická poradkyně ČSNS a technická podpora internetového providera. Dále byla vedoucí vydání, redaktorkou, grafičkou a korektorkou. Po celou tu dobu však hlavně řemeslně psala pod různými pseudonymy pro velké množství nakladatelů knihy na zakázku, přičemž svou první knihu vydal již v 21 letech. Dnes se tituly, které napsala, dají spočítat jen velmi těžko, a žánrově spadají od literatury faktu po Murphyho zákony a knižní zpracování televizních seriálů. Příjmení Divišová používá na památku své zesnulé babičky a hodlá si je natrvalo osvojit. Tímto jménem, které přijímá za své nejvlastnější, podepisuje pouze knihy, které považuje za důležité.

Barbara De Angelis (14)

Americká psycholožka a poradkyně v oblasti mezilidských vztahů, publikace z oboru.

Arnošt Vaněček (18)

Arnošt Vaněček byl úředník, překladatel, spisovatel, prezident českého PEN klubu. Narodil se v Nových Benátkách, které jsou dnes součástí Benátek nad Jizerou. Jako otec byl v matrice zapsán umělecký zahradník Jan Vaněček , zahradník v tehdejším Německém Brodu, jako matka jeho manželka Marie rozená Vanclová . Podle vyjádření Arnošta Vaněčka však jeho matka manžela brzy po svatbě opustila a vrátila se do rodných Nových Benátek. Tam se seznámila se skutečným otcem, notářem Arnoštem Čeřovským. Ten ale roku 1904 zemřel a ke změně matričního záznamu nedošlo. Po „matričním“ otci měl Arnošt Vaněček příjmení, po skutečném křestní jméno. Obchodní akademii začal studovat v roce 1914 v Hradci Králové, maturoval po válce roku 1918 v Praze a nastoupil jako úředník na revizní odbor ministerstva národní obrany. Další zaměstnání měl v bankách a při něm studoval politickou ekonomii, estetiku a literaturu na pražské Karlově univerzitě. Roku 1921 se stal členem Komunistické strany Československa a po roce 1930 se angažoval v Umělecké besedě. V letech 1929–1937 založil a řídil v Praze nakladatelství bibliofilií, v němž vydával bibliofilskou edici Mys dobré naděje . V roce 1940 byl zatčen gestapem a rok strávil v řadě vězení . Roku 1941 byl propuštěn a vrátil se k práci bankovního úředníka. O rok později se stal redaktorem v Nakladatelství Josef Lukasík a stal se i členem vedení Umělecké besedy. Po skončení druhé světové války pracoval v kulturní komisi Ústřední rady odborů, odtud šel do filmového odboru ministerstva informací a další změnou byl do roku 1957 archiv Svazu československých spisovatelů. Po tomto roce se stal překladatelem z angličtiny a spisovatelem z povolání. V letech 1952...

Antonín Pospíšil (19)

Antonín Pospíšil byl český a československý politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady, ministr vlád Československa a České socialistické republiky. Vyučil se soustružníkem kovů a v letech 1926–1936 pracoval jako soustružník u firmy Prokop v Pardubicích. Od mládí se angažoval v křesťanských odborech a od 1928 působil v ČSL, kde patřil k levicovému proudu. Roku 1932 byl zvolen do předsednictva Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva, od roku 1936 byl tajemníkem křesťanských odborářů v Pardubickém kraji. V době okupace zaměstnán jako odborový pracovník NOÚZ v Pardubicích a po válce tajemník ROH v Pardubicích. V poválečném období zastával post člena odborové rady Východočeského kraje. Během únorového převratu v roce 1948 patřil v rámci lidové strany k frakci loajální vůči KSČ, která v ČSL převzala moc. Patřil pak k jejím předním funkcionářům a stal se jejím generálním tajemníkem. V únoru 1948 podpořil Aloise Petra a stal se členem Krajského Akčního výboru „obrozené“ Národní fronty v Pardubickém kraji, poté předsedou Krajského výboru ČSL v Pardubicích. V letech 1948–1951 působil jako generální tajemník a od prosince 1951 do března 1968 jako místopředseda ČSL. ČSL též zastupoval v Národní frontě a ve vedení Svazu československo-sovětského přátelství. Byl mu udělen Řád Vítězného února a Řád republiky . Zastával post ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, kde v letech 1951–1954 byl ministrem dopravy a tento rezort držel pak i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do roku 1958. V této vládě potom v letech 1958–1960 zastával post ministra energetiky. Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Ve volbách v roce 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za ČSL ve volebním kraji Pardubice. Opětovně byl zv...

Alois Dostál (29)

Narozen 2.7.1858 v Kvasinách u Solnice, zemřel 13.6.1934 v Českém Brodě. Působil jako římskokatolický kněz na faře v Úvalech. Byl autorem povídek, románů a divadelních her pro mládež. Věnoval se i místní historii – je autorem monografie s názvem Ouvaly, která jako první shrnuje historii Úval.

Alistair MacLean (19)

Alistair MacLean byl britský spisovatel. Narodil se v Glasgow roku 1922 jako syn ministra, který se učil angličtinu jako druhý jazyk, jeho mateřštinou byla totiž skotská galština. Velkou část svého dětství strávil v Daviotu, nedaleko Inverness. Připojil se ke Královskému loďstvu v roce 1941, válčil v druhé světové válce jako torpédový střelec, byl Japonci zajat a mučen. Po válce, studoval angličtinu na univerzitě v Glasgow, promoval v roce 1953, a stal se učitelem. Ve volných chvílích MacLean psal povídky. Vyhrál soutěž v roce 1954 s námořním příběhem Dileas. Nakladatelství Collins žádalo o román a on odpověděl s H.M.S. Ulysses, založeném na jeho vlastních válečných zážitcích. Byl to velký úspěch a MacLean se zanedlouho mohl věnovat pouze psaní. Na začátku šedesátých let Alistair MacLean vydal dva romány pod pseudonymem „Ian Stuart“ aby dokázal, že popularita jeho knih byla způsobená jejich obsahem a ne jménem na obalu. Knihy se prodávaly velmi dobře. Stal se natolik úspěšným, že se musel odstěhovat do Švýcarska jako daňový exulant. Řídil také hotel v Anglii. MacLeanovy pozdější knihy nebyly příliš úspěšné. Také se stále potýkal s alkoholismem, který nakonec způsobil jeho smrt v Mnichově v roce 1987. Byl dvakrát ženatý a měl tři syny se svou první manželkou. Jeho nejznámější díla, například Kam orli nelétají , byla i zfilmována.

Aleš Mareček (17)

Aleš Mareček je český novinář, podnikatel a manažer. V letech 2006 až 2018 zastupitel městské části Praha 13 , od července 2020 člen Rady České tiskové kanceláře, člen ČSSD. Jako malé dítě žil v obci Nelahozeves na Mělnicku. Pochází ze sportovní rodiny. Jeho otec Ing. Otakar Mareček byl několikanásobný olympionik ve veslování a vlastní bronzovou medaili z OH 1972 v Mnichově a dlouholetý president Svazu veslování. On sám v mládežnických kategoriích posbíral také několik medailí z mistrovství republiky. Základní vojenskou službu absolvoval ve VTJ Litoměřice a ASVS Dukla Praha. Chodil do školy s rozšířenou výukou cizích jazyků, pak studoval na Gymnáziu Jana Nerudy na Malé Straně. Působil jako sportovní novinář v redakcích odborných sportovních časopisů. Dále pracoval v cestovním ruchu – byl součástí managementu Hotelu Pyramida v Břevnově. Na kandidátních listinách v letech 2006 a 2010 uváděl jako povolání „obchodní ředitel“. Působil jako předseda představenstva TPC Vidoule, posléze Rozvojové projekty a.s., byl členem představenstva Želivská provozní a.s. a Úpravna vody Želivka a.s. Je ženatý. V mládí vesloval a hrál fotbal, věnuje se též badmintonu. V komunálních volbách v roce 1998 kandidoval za ČSSD do Zastupitelstva městské části Praha 13, ale neuspěl. Nepodařilo se mu to ani ve volbách v roce 2002. Zvolen byl až ve volbách v roce 2006. Ve stejných volbách kandidoval také do Zastupitelstva hlavního města Prahy, v tomto případě však neuspěl. Ve volbách v roce 2010 obhájil mandát zastupitele městské části jako lídr kandidátky ČSSD. V listopadu 2010 se navíc stal uvolněným zástupcem starosty, na starosti měl dopravu ,životní prostředí a sociální oblast. V roce 2012 čelil výzvě k rezignaci. Ve volbách v roce 2014 opět obhájil mandát zastupitele městské části, také tentokrát byl lídrem kandidátky ČSSD. Ve funkci zástupce starosty již nepokračoval, stal se však předsedou ...

Adriana Macháčová (21)

Adriana Macháčová vo svojej tvorbe analyzuje zložité medziľudské vzťahy a povrchností, akými dnešná, čoraz viac virtuálna doba žije. Poukazuje na paradoxy a hĺbku hodnotového rebríčka, dôležitosť lásky a porozumenia nielen v rodine, ale aj v priateľstve. Narodila sa v znamení Vodnára, vyštudovala Filozofickú fakultu Univerzity J. A. Komenského v Bratislave. S manželom, synom Maximom a kokeršpanielom Boubou žije v Bratislave. Na konte má početnú zbierku románov, tri napísala spoločne s publicistom Róbertom Dydom. Knihy Adriany Macháčovej vychádzajú aj v českom a nemeckom preklade.

Zoja Turková (19)

Narozena 30. 5. 1954. Novinářka a editorka, autorka detektivních povídek.

Zdeněk Thoma (10)

Zdeněk Thoma je český fotograf, publicista a cestovatel, původním povoláním chemik. Je členem Asociace profesionálních fotografů, Syndikátu novinářů ČR a Obce spisovatelů. V roce 1970 absolvoval roční cestu do Asie, kterou od té doby systematicky fotografuje. V osmadvaceti zemích tohoto kontinentu, hlavně v Japonsku, Číně, Tibetu, Nepálu, Indii a na Filipínách strávil přes sedm let života. Výsledkem jeho práce je řada cestopisů, obrazových publikací a více než 160 fotografických výstav. Nejvíce ho zajímá kulturní historie čaje, umění orientálních zahrad a krajina v proměnách světla. Zdeněk Thoma se narodil vojenskému lékaři MUDr. Otomaru Thomovi v Praze. Od svých dětských let fotografoval a sám si také snímky zpracovával. Když se ve svých čtrnácti letech vydal s ještě mladším kamarádem na cestu autostopem kolem republiky, napsal si z putování podrobný deník ilustrovaný kresbami a svými snímky, a tehdy se začalo formovat to, co ho baví a živí dodnes: fotografování, psaní, cestování. Studoval Vyšší průmyslovou školu chemickou v Praze, maturoval 1958. Po studiu pracoval jako chemik v laboratořích Kovohutě Hostivař, ale jeho záliba ve fotografování a první publikační úspěchy ho v roce 1964 přivedly k životu na volné noze. Intenzivně spolupracoval s časopisy MY 64, Student, Univerzita Karlova, Reportér a Mladý svět. Současně v letech 1964–1970 vykonával funkci organizačního vedoucího tehdy slavného bigbeatového Divadelního klubu Olympik se scénami ve Spálené ulici a v Divadle Sluníčko založeného populární dvojicí Miloslav Šimek a Jiří Grossmann. V letech 1967–1969 studoval obor fotografie na pražské FAMU, kde jeho profesory byli Ján Šmok, Ludvík Baran a na literaturu Milan Kundera, ale školu opustil kvůli cestování. Na sklonku pražského jara se mu podařilo zorganizovat Expedici Sakura – roční cestu čtyř kamarádů autostopem napříč Asií s cílem na Světové výstavě Expo ’70 v Japonsku. Tato dobrodružná cesta pozn...

Zdeněk Šaroch (8)

Narozen 22.2.1934 v Roštíně. Dr., novinář, prozaik.

Zdeněk Rosenbaum (16)

Zdeněk Rosenbaum je český novinář, redaktor a spisovatel, mj. žánru science fiction. Publikoval i poezii. V žánru science fiction je pro něj typický vážný náhled na smysl další existence lidstva. Prvky sci-fi slouží často jako alegorie .

Zdeněk Pavlis (18)

Zdeněk Pavlis pracuje už přes čtyřicet let jako sportovní novinář a publicista. Působil v redakcích Zemědělských a poté Zemských novin, Lidových novin, Svobodného slova a nyní publikuje na nejnavštěvovanějším českém sportovním internetovém portálu www.sport.cz. Celé desetiletí spolupracoval se slovenským fotbalovým týdeníkem Tip, dvanáct let je předsedou Klubu sportovních novinářů ČR. Se sportem procestoval polovinu zeměkoule, zúčastnil se osmi evropských a pěti světových fotbalových šampionátů, pěti olympijských her, stejně jako mistrovství světa a Evropy v krasobruslení, stolním tenise, vzpírání, atletice i dalších významných sportovních podniků. V poslední době se věnuje převážně fotbalu. Z jeho předchozích knih stojí za připomenutí publikace z produkce nakladatelství XYZ Králové fotbalu a Klub ligových kanonýrů, které jsou věnovány největším postavám českého, resp. československého fotbalu, či třeba spoluautorství na knize Petra Čtvrtníčka Krev, pot a skluzy o největší korupční aféře v českém fotbale, nebo publikací o olympijských hrách a fotbalových šampionátech či největších postavách českého sportu.

Zdeněk Mézl (13)

Zdeněk Mézl byl český grafik a ilustrátor, používající osobitý styl dřevorytu, podle kterého jsou jeho díla na pohled rozpoznatelná. V letech 1949-1953 studoval u profesora Vodrážky na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze, následně v letech 1953-1956 u profesora Vladimíra Pukla na pražské akademii výtvarných umění. Studium přerušil na jeden rok kvůli studijnímu pobytu na sofijské Akademii v Bulharsku. Po návratu do Prahy dokončil studium u profesora Pukla v roce 1960. Již na Akademii se Zdeněk Mézl pouštěl do prvních ilustračních pokusů v technice dřevorytu, která jej pak provázela celý život. Zdeněk Mézl dal dřevorytu nový význam. Dokonale ovládl materiál i techniku a ve svých grafických listech a ilustracích uplatňuje smysl pro jasnou a přehlednou siluetu vyplněnou řadou jemných detailů, smysl pro jednoduché, lapidární vyjádření děje a úsměvný pohled na svět, někdy laskavý, jindy ironický. Mézl sám sebe označuje za kritického realistu - je mu blízký Hierynomus Bosch a Francisco de Goya. Volné tvorbě se věnuje po obdobích vyplněných bohatou činností ilustrátorkou. Jako ilustrátor se po svém postupně vypořádal jak s antickými bájemi, tak s Jaroslavem Haškem, Ezopovými bajkami či Danteho Peklem. Vybírá si autory, kteří mu umožňují ztvárnit ironizující nadsázku. Během své kariéry ilustroval více než 100 knih, vytvořil 3 poštovní známky a řadu svébytných grafických listů, obrazů a plastik. Celkem za svůj život vyryl 170 000 centimetrů čtverečních zimostrázových a hruškových desek. Samostatně vystavoval v Čechách, Belgii, Itálii, Holandsku, Německu, Japonsku, v Jihoafrické republice. V roce 2002 byl ve Velké Británii prohlášen za jednoho z nejlepších světových dřevorytců 20. století. Zemřel ve věku 81 let v jedné z pražských nemocnic.

Vladimíra Kolocová (20)

Lektorka němčiny a autorka učebnic.

Vladimíra Gebhartová (20)

* 4.ledna 1931, vystudovala knihovnictví, češtinu a literární vědu na Karlově Univerzitě v Praze,kritikou a historií literatury pro děti a mládež se zabývá od studentských let. Učila na malotřídce, na filosofické fakultě, i na fakultě pedagogické, kde působí externě dodnes. Od roku 1973 do roku 1986 řídila časopis pro děti Sluníčko. Sestavila řadu čítanek pro základní i zvláštní a speciální školy, uspořádala výbor z české poezie pro děti od obrození po dnešek "Voňavá jablíčka", výbor z díla Mileny Lukešové" Aby oslíci měli kde spát", výbor z díla Václava Čtvrtka "Pohádkový rok". Je autorkou přehledné učebnice "Literatura pro děti" a literárního atlasu "Tvůrci dětské knihy", spoluautorkou prvního českého kurikula "Rok v mateřské škole".

Vladimír Šustr (13)

Vladimír Šustr byl český spisovatel, autor dobrodružných románů pro mládež i pro dospělé. Šustr vystudoval roku 1930 obchodní školu v Olomouci a do roku 1936 pracoval jako úředník. Poté působil jako nezávislý reportér v Jižní Americe . Po návratu do vlasti pracoval do roku 1943 opět jako úředník, poté jako reklamní textař a od roku 1950 jako scenárista Československého státního filmu. V letech 1952–1958 však musel pracovat jako pomocný dělník a topič. Od roku 1958 se mohl zcela věnovat literatuře. Šutr je autorem řady dobrodružných románů odehrávajících se většinou v Jižní Americe, přispíval i do Rodokapsu a Rozruchu. Psal také divadelní hry pro mládež.

Vladimír Müller (16)

Vladimír Müller byl český publicista a spisovatel. Vladimír Müller se narodil 8. srpna 1904 v Praze. Vystudoval dějiny moderních literatur na Filozofické fakultě Karlovy university. Přátelil se s Voskovcem a Werichem, v premiéře jejich Vest Pocket Revue 19. dubna 1927 hrál fotografa Blažeje Josseka. V letech 1930–1931 byl odpovědným redaktorem časopisu Jas , 1930–1935 přispíval do kulturní rubriky Národních listů. V období 1936–1943 zaměstnancem Čs. Rozhlasu . Svůj první román Žebrák s erbem vydal v roce 1941. Historickým románům z doby Rudolfa II. a životopisům osobností se věnoval zhruba do roku 1949, opět se k nim vrací v závěru života. Po osvobození prochází různými funkcemi a v letech 1948–58 se stává vedoucím dokumentačního oddělení kulturního nakladatelství Dilia. Svobodné povolání vykonával od roku 1958. Vladimír Müller zemřel 2. října 1977 v Praze. Vladimír Müller je též autorem překladů, doslovů, rozhlasových her a úprav textů pro rozhlas a pro knižní vydání. Opera Maxmiliána Hájka Rožmberští rybníkáři z roku 1956 je zhudebněním divadelní hry Rybníkář Kuba.

Viola Larsen (27)

Autorka románů pro ženy.

Viktor Emil Frankl (20)

Viktor Emil Frankl byl rakouský neurolog a psychiatr, zakladatel existenciální analýzy a logoterapie. Viktor Frankl se narodil ve Vídni v židovské rodině krátce poté, co se jeho rodiče do Vídně přistěhovali z Pohořelic u Brna. Jeho otec byl státní úředník. Vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě, během studia se specializoval na neurologii a psychiatrii. Od nadšení ze Sigmunda Freuda a jeho redukce člověka na bytost ovlivňovanou více či méně skrytými sexuálními impulzy „přešel“ ke škole Freudova oponenta Alfreda Adlera, ovšem ani s jeho výkladem člověka nebyl spokojen dlouho. Když začal po skončení studia pracovat jako psychiatr ve Vídni a pomáhal bu­dovat síť poraden po celém Rakousku zachváceném krizí, začal přicházet k názoru, že terapii je třeba vést do hlubších a duchovnějších sfér, má-li být běžnému člověku se všemi jeho starostmi užitečná. Tvrdil, že přestal poslouchat své učitele a naučil se naslouchat svým pacientům a učit se od nich. Pracoval také v poradně pro mládež, kde se mj. zabýval problémem sebevražd při vydávání vysvědčení. Roku 1937 si založil soukromou praxi, specializovanou na neurologii a psychiatrii. V roce 1938, když Rakousko obsadili Němci, musel kvůli židovskému původu přestat léčit „árijské" pacienty. Ač­koli mohl mladý Frankl uprchnout do zahraničí, zůstal kvůli svým blízkým, kteří povolení vycestovat nedostali. V roce 1940 začal pracovat v Rothschild Hospital, kde vedl neurologické oddělení. Šlo o jedinou nemocnici ve Vídni, ve které tehdy byli ještě přijímání i Židé. Jeho lékařské diagnózy v několika případech zachránily nemocné před eutanazií podle nacistického programu. V prosinci 1941 se oženil s Tilly Grosser. V roce 1942 byl odeslán do koncentračního tábora. V průběhu války byl vězněn v Terezíně, Osvětimi a Türkheimu. Za pobytu v koncentračních táborech se mu začaly rýsovat hlavní myšlenky logoterapie. Organizoval tajná setkání a přesvědčoval spoluvězně, že budou-li mít pr...

Veronika Bendová (18)

Veronika Bendová je česká spisovatelka. Veronika Bendová vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Debutovala v roce 2012, knižně jí vyšly dvě novely. Nonstop Eufrat byl přeložen do španělštiny jako Non-stop Éufrates. Vytěženej kraj byl nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii Litera za prózu.

Václav Hons (19)

Václav Hons je český básník a překladatel, autor milostné a přírodní lyriky a písňových textů, v době normalizace výrazně prorežimní autor. Narodil se v rolnické rodině. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Kolíně roku 1956 začal studovat na Vysoké škole ekonomické v Praze, ale po roce přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, na obor čeština a historie. Studium ukončil roku 1962. Po základní vojenské službě pracoval v letech 1964–1967 v Ostravě v redakci kulturněpolitického měsíčníku Červený květ. Poté, od roku 1968 do roku 1969, působil na Ministerstvu kultury a informací jako vedoucí literárního oddělení a roku 1969 v normalizačním týdeníku Tvorba. Pak pracoval v Československém rozhlase v Praze, nejprve jako šéfredaktor hlavní redakce literárně-dramatického vysílání, později jako dramaturg rozhlasové stanice Vltava. Od roku 1990 je ve svobodném povolání. Debutoval časopisecky koncem padesátých let v týdeníku Kultura, dále přispíval například do Literárních novin, Tváře, Plamene, Hosta do domu, Rudého práva a do dalších periodik. Jeho první básnická sbírka Co je před očima, obsahující verše mladistvého okouzlení životem, vyšla roku 1962. Po sbírkách citových reflexí přešel autor v době normalizace k politicky orientované tvorbě, čímž se zařadil mezi výrazně prorežimní básníky, ale i v této době psal milostné a rozverné básně, ve kterých se projevila jeho improvizační lehkost. Napsal také několik stovek písňových textů, zvláště šansonů . Sametovou revoluci nejdříve přivítal, v pozdějších letech však zaujal k polistopadovému politickému vývoji kritický postoj a začal v týdeníku Obrys-Kmen publikovat ostře satirické básnické komentáře k aktuálním politickým událostem. Po dlouhé odmlce vydal v letech 2015–2019 v rychlém sledu dvanáct sbírek, obsahujících básně různého zaměření, humorné, milostné či lehce erotické...

Trygve Gulbranssen (18)

Trygve Emanuel Gulbranssen byl norský spisovatel a novinář. Aktivně pracoval v norském sportovním hnutí a zaměřil se na sportovní činnost mládeže. Světové proslulosti získal románovou trilogií Věčně zpívají lesy , Vane vítr z hor a Není jiné cesty . Jedná se o rodovou ságu z drsného norského selského prostředí. Romanticky v ní ale líčí severskou přírodu v kontrastu s tvrdým životem i vztahy venkovských Seveřanů.

Tomáš Sedláček (11)

Tomáš Sedláček vystudoval teoretickou ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde obdržel titul PhDr. a vyznamenání děkana. Dnes zde vyučuje filozofii, ekonomii a dějiny ekonomických teorií. Za diplomovou práci o etice a ekonomii získal Hlávkovu cenu. Je stipendistou Yale University a přednáší pro mnohé české a zahraniční univerzity. V roce 2006 jej Yale Economic Review zařadil do pětice mladých perspektivních ekonomů . V letech 2001 až 2003 pracoval jako ekonomický poradce prezidenta Václava Havla. Byl také expertním poradcem ministra financí - věnoval se reformám a snižování schodku veřejných rozpočtů. Založil Ekonomický klub, je členem programového výboru nadace Forum 2000 a členem poradních či dozorčích rad mnoha dalších neziskových organizací. V současné době pracuje jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB a je členem Národní ekonomické rady vlády . Je žádaným řečníkem a pravidelným komentátorem ekonomického i společenského dění. Tomáš Sedláček je hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Působil jako poradce prezidenta Václava Havla a v letech 2004-2005 jako poradce ministra financí. Přednáší filozofii a ekonomii, dějiny ekonomických teorií a aktuality na FSV UK a hostuje na dalších univerzitách. Je stipendistou Yale University. Ze všeho nejraději jezdí na kole a lyžuje.

Ted Andrews (17)

Je mezinárodně uznávaný autor, učitel, vypravěč a mystik, lídr v oblasti lidského potenciálu se specializuje na metafyzické a duchovní oblasti. Zaměřuje se na překlady ezoterických materiálu, aby byly srozumitelné a praktické pro všechny.

Tamara McKinley (21)

Tamara McKinley se narodila 25.2.1948 v australském Launcestonu v Tasmánii. Od šesti let ji vychovávala babička. Později byla nucena jít do Anglie s babičkou, kde dokončila své vzdělání v dívčí škole v Sussexu a tam již zůstala. Její zkušenosti z dětství a trvalé vzpomínky na její úžasnou babičkou a dvou mimořádných skvělých tet, tvoří převážně ve svých románech, které jsou z milované Austrálie. Do Austrálie se ráda vrací, aby tam hledala náměty nových děl. Vychovávala tři děti v oblasti Eastbourne, začala psát psychologické thrillery, než se vrátí ke svým kořenům v podobě australských rodinných ság stanovených na pozadí vnitrozemí průkopníků. Její osm románů do dnešního dne jsou zveřejněny nejméně v 15 různých jazycích. Působila též v Německu, kde její knihy jdou rovnou do seznamu bestsellerů, s každým titulem prodeje přibližně 4 milióny výtisků. Její knihy jsou také populární ve Skandinávii, zejména ve Švédsku, kde její první sága, Matildy Poslední valčík byl zvolen knihkupci za román roku. Nakonec se vdala za svou životní lásku z dětství a společně sdílejí dvě dcery, tři syny a šest vnoučat, která jsou rezeseta všude možně po světě. Nyní žije a píše na jižním pobřeží Anglie, v Sussexu, ale každoročně cestuje do rodné země na podporu své práce, kde čerpá další atmosféru pro další psaní a též navštěvuje svého nejstaršího syna a její dva vnuky. Knihy píše též pod pseudonymem Ellie Dean - viz http://www.ellie-dean.co.uk/

Stanislav Grof (19)

Stanislav Grof je americký psychiatr českého původu, jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie. Kromě teoretického nástinu tohoto hnutí zkoumal také využití změněných stavů vědomí pro léčení. Vyvinul metodu holotropního dýchání, napsal několik knih s poznatky z aplikace této metody a na téma psychospirituální krize. Jeho práce mu přinesla několik ocenění, např. cenu VIZE 97 manželů Dagmar a Václava Havlových. Na druhou stranu ho jeho kritikové obviňují z podporování nevědecké psychologie a je nositelem dvou Bludných balvanů. Pochází z České Třebové, jeho matka pocházela z katolické rodiny, rodina jeho otce byla bez náboženského vyznání. Dohodli se, že malého Stanislava i jeho bratra budou vést k náboženství a nechají je rozhodnout se v pozdějším věku, „aby si našli svoji vlastní cestu“. Na vysokou školu se dostal na přelomu 40. a 50. let 20. stol. Původně se chtěl stát psychoanalytikem – uchvátil ho Freudův Úvod do psychoanalýzy. Pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze Bohnicích pod doc. Jiřím Roubíčkem, jenž v průběhu 50. let dostal v rámci výzkumu zásilku LSD, které následně Grof osobně vyzkoušel. Grof byl jedním z desítek lékařů, kteří s diethylamidem kyseliny lysergové v socialistickém Československu legálně experimentovali. Pocity a stavy vědomí spjaté s použitím této drogy na něj udělaly zásadní dojem. Grof poté začal studovat použití psychotropních látek v jiných kulturách a náboženstvích včetně mysticismu a různých koncepcí spirituality jako protipól západní medicíny, která se podle jeho slov tyto zážitky snaží patologizovat. V roce 1967 dostal stipendium do Spojených států amerických – v Maryland Psychiatric Research Centre v Baltimore. Zde se účastnil několika výzkumných projektů . Po srpnu '68 se rozhodl v USA zůstat, v marylandském výzkumném ústavu povýšil na vedoucího výzkumu. V té době dostal nabí...

Sophie Weston (21)

Sophie Westonová se narodila v Londýně, kam se také pokaždé vrací ze svých cest, které miluje. Svoji první knihu - včetně ilustrací - napsala ve čtyřech letech, ale na první romanci si musela ještě chvíli počkat. Vybrat si povolání pro ni znamenalo velký problém - ne snad proto, že by nevěděla, co chce dělat, ale z toho důvodu, že by ráda dělala všechno. Nakonec zkusila řadu zaměstnání od psaní zpráv pro latinskoamerické vyslanectví v Londýně, přes vyučování v Arabském zálivu až po servírku v Paříži. Všechna ta místa pak využila ve svých romancích.

Songling Pu (4)

Čínský prozaik a básník. Psal naučnou prózu, divadelní hry, fantastické povídky a výpravné básně.

Simon Welfare (10)

Tv producent a scenárista. Více než 10 let spolupracuje s Arthurem C. Clarkem. Patří k předním osobnostem skupiny, které se podařilo vytvořit z vědy jeden z nejpodnětnějších a fantazii probouzejících aspektů dokumentárního vysílání nezásvislé televize. Jako zkušený scénárista napsal a uváděl Discovery, The Scientists a mnoho dalších filmů tohoto druhu.

Rolf Börjlind (12)

Cilla & Rolf Börjlind patří mezi nejzkušenější švédské spisovatelé, kteří se pohybují hlavně v oblasti filmu a televize, a mimo jiné stojí za uznávanou detektivní sérií Tomb a Morden. Napsali scénář pro více než dvacet filmů a posbírali řadu úspěchů v televizi a na stříbrném plátně. V jejich první knize, Skočný příliv , se představil Tom Stilton a Olivia Rønning. Kniha přitáhla zaslouženou pozornost a byla prodána do více než dvaceti zemí světa.

Richmal Crompton (12)

Richmal Cromptonová byla anglická spisovatelka, úspěšná svými dětskými knížkami o Williamovi. V češtině jsou známé pod titulem Jirka, postrach rodiny. Narodila se v severoanglickém městě Bury v rodině pastora, pracovala jako učitelka latiny. Napsala přes čtyřicet psychologických společenských románů, které dávno upadly do zapomnění. Daleko větší úspěch měla její kniha Just William, vydaná roku 1922. Popisovala uličnictví školáka Williama Browna a jeho party Psanců. Čtenáři si rychle vynutili pokračování. Nakonec Cromptonová napsala 50 knih o Williamovi. V těch posledních využívala aktuální rekvizity jako televizi nebo lety do vesmíru. Přitom sama autorka byla bezdětná, postava Williama je inspirována jejím bratrem a synovcem. Série získala oblibu jako typická ukázka anglického humoru, byla také zfilmována. Do českého prostředí uvedl Williamovy příběhy jako první nakladatel J. R. Vilímek, který je vydával od roku 1935. Většinu překladů pro něj zajišťoval překladatel J. A. Trpák. Pro hlavního hrdinu zvolil pro české prostředí příhodnější jméno Jirka, čehož se drží i ostatní překladatelé.

Ransom Riggs (16)

Ransom Riggs je americký spisovatel, známý především díky knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Riggs se narodil v Marylandu v roce 1979 na 200 let staré farmě, a vyrůstal na Floridě, kde navštěvoval Pine View School for the Gifted. Studoval anglickou literaturu na Kenyon College a film na Univerzitě Jižní Kalifornie. Jeho práce na krátkých filmech, které zveřejňoval na internetu, a také blogování pro Mental Floss mu přinesly práci na The Sherlock Holmes Handbook, příručce která byla vydána v návaznosti na film Sherlock Holmes v roce 2009. Riggs shromáždil sbírku kuriózních starých fotografií, kterou přinesl do vydavatelství Quirk Books s nápadem, využít je v obrázkové knize. Na návrh šéfredaktora, Riggs použil fotografie jako východisko pro sepsání příbehu. Výsledkem byla kniha Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti , která se umístila na seznamu bestsellerů, zveřejněném v deníku The New York Times. Další knihy inspirované starými fotografiemi byly Talking Pictures publikované nakladatelstvím Harper Collins v říjnu 2012. Pokračování série Sirotčinec slečny Peregrinové pod názvem Podivné město  byl vydán 14. ledna 2014. Třetí díl série s názvem Knihovna Duší, byl vyhlášen na začátku roku 2015 a oficiálně vydaný byl dne 22. září 2015. Riggs v současné době žije v Santa Monice v Kalifornii a v roce 2013 se oženil se spisovatelkou Tahereh Mafi. S autorem Johnem Greenem jsou dobří přátelé. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ransom Riggs na anglické Wikipedii.

Radka Zadinová (19)

Narozena v září 1970. Spisovatelka.

Petr Piťha (22)

Petr Piťha je český katolický kněz, bohemista, lingvista a pedagog. V letech 1992–1994 zastával post ministra školství v první vládě Václava Klause, kam byl delegován coby nestraník Křesťanskodemokratickou stranou. Papež František jej 13. listopadu 2015 jmenoval kaplanem Jeho Svatosti. Je autorem řady odborných a populárně naučných knih z oblasti výchovy, učení a lingvistiky a jedním ze zakladatelů české matematické lingvistiky. Mimo to sepsal řadu životopisů významných osobností katolické církve, např. sv. J. N. Neumanna, Zdislavy z Lemberka či Jana Sarkandera. Za své dílo obdržel řadu ocenění, mimo jiné New Europe Prize a Komenského medaili UNESCO. Východočeská Univerzita v Hradci Králové mu udělila čestný doktorát z Pedagogiky. V letech 1957–1966 vystudoval český jazyk, obecnou lingvistiku a historii na FF UK, roku 1966 získal titul kandidáta věd. Soukromě vystudoval katolickou teologii, na kněze byl tajně vysvěcen roku 1969 v Nizozemsku pro diecézi Breda. Začátkem 70. let 20. století působil v Leidenu. V roce 1988 a znovu v akademickém roce 1994-95 působil na Netherland Institut of Advanced Studies. V letech 1962–1990 působil na MFF UK a spolu s P. Sgallem, J. Panevovou a E. Hajičovou se zasloužil o zrod oboru matematická lingvistika. V r. 1991 se na brněnské Masarykově univerzitě habilitoval v oboru Bohemistika a téhož roku na podzim byl navržen na profesora v oboru Dějiny a teorie kultury . V r. 1992 byl prezidentem V. Havlem jmenován. Od roku 1990 byl vedoucím katedry občanské výchovy na PedF UK, od roku 1992 jako profesor. Reformoval studium učitelství v tomto oboru a zpracoval vzdělávací projekt „Obecná škola“ pro základní školy. Roku 1998 odešel do důchodu. Od září 2012 zastává úřad probošta Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském. Mons. Petr Piťha přednesl 28. září 2018 v katedrále sv. Víta u příležitosti svátku svatého Václava a za přítomnosti kardinála Duky kázání, ve kterém ostře ...

Pete Moore & His Orchestra (2)

Pete Moore byl britský skladatel, aranžér, dirigent a vedoucí orchestru, známý svou tvorbou v žánru easy listening. Uznání si získal díky své schopnosti vytvářet svěží orchestrální aranžmá, která byla populární v 60. a 70. letech 20. století. Pete Moore & His Orchestra vydal řadu alb, na nichž se projevil jeho charakteristický styl, v němž se mísil tradiční orchestrální zvuk se současným popovým cítěním. Jeho dílo se často objevovalo v rozhlase a televizi a přispíval do knihoven náladové hudby, které se používaly pro vysílání a filmovou hudbu. Vliv Petea Moora přesahoval rámec jeho vlastních nahrávek, protože aranžoval hudbu i pro jiné umělce, čímž pomáhal utvářet zvuk populární hudby ve své éře.

Pavlína Brzáková (12)

Pavlína Brzáková je česká publicistka a etnoložka. Po ukončení gymnázia v Novém Bydžově absolvovala Filozofickou fakultu UK, obor etnologie V rozmezí let 1991–2001 opakovaně studijně pobývala na Sibiři, věnovala se tamějším původním národům , ve svých knihách popsala jejich mytologii, písně, lovecké zážitky a setkání s duchovními světy. Později se zaměřila na působení šamanů v jihosibiřské republice Tuva. Navštívila též Peru. Zabývala se také tzv. automatickou kresbou, některé knihy si ilustrovala sama. Jako redaktorka nebo šéfredaktorka prošla řadou časopisů .

Pavel Valíček (20)

Pavel Valíček je český botanik, agronom a zemědělec, zaměřený na užitkové rostliny tropů a subtropů, zvláště na asijské léčivé rostliny. Po ukončení základní školy studoval na Střední zemědělské škole v Poděbradech a od roku 1957 na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze. Více než třicet let pracoval v Institutu tropického a subtropického zemědělství, katedře tropických a subtropických plodin. Od roku 2000 je v důchodu, věnuje se zahradám léčivých rostlin v Třebíči a Sádku, přednáší a publikuje. Pavel Valíček je autorem desítek publikací, odborných pojednání i populárních knih. Byl vedoucím autorského kolektivu rozsáhlé publikace Užitkové rostliny tropů a subtropů, dále knih Rostliny pro zdravý život, Léčivé rostliny třetího tisíciletí, Rostliny a omamné drogy a v poslední době například Léčivé rostliny Číny a Vietnamu.