Všichni Autoři a témata

Karl Beurlen (1)

Publikuje v oblastech: atlasy geologické; paleobotanika; paleontologie; paleozoologie; určování; zkameněliny

Karl Barth (5)

Karl Barth byl švýcarský protestantský teolog, iniciátor a vůdčí osobnost tzv. dialektické teologie . Řada autorů jej považuje za nejvýznamnějšího a nejvlivnějšího teologa 20. století. Mezi nejvýznamnější Barthova díla patří jeho komentář k Pavlovu listu Římanům a především několikasvazková Církevní dogmatika . V nich se snaží navázat na teologii kříže, zdůrazňuje Boží moc a iniciativu. Barth přijímá kritiku náboženství a sám kritizuje lidskou snahu se dostat k Bohu. Oproti tomu staví víru, že Bůh ve své lásce sestoupí k lidem sám. Víra se tak stává spíše pasivním přijetím toho, že tím, kdo je aktivní, je Bůh. Z Čechů byl Barthovým přítelem evangelický teolog Josef Lukl Hromádka, studovali u něj také například biblista Jan Heller či husitský teolog Zdeněk Kučera.

Karina Reynolds (3)

MUDr., autorka publikace věnované těhotenství.

Karina Divišová (3)

Narozena 10.1.1979 ve Stodu u Plzně. Kynoložka, autorka prací z oboru.

Karin Michalis (5)

Karin Lednická (4)

Karin Lednická je česká nakladatelka, překladatelka a spisovatelka. Narodila se v Karviné, vyrostla v Havířově a nyní žije v Ostravě. Dá se tedy říct, že celý život strávila v regionu, jehož historii se ve svém autorském debutu věnuje. Měla v úmyslu studovat knihovnictví a žurnalistiku, ale to jí bohužel z různých důvodů nevyšlo. Po maturitě tedy vykonávala celou škálu profesí v Benzině, Tesle Havířov a v Moravských chemických závodech Ostrava. Zkraje 90. let se konečně dostala k vysněné profesi: začala psát pro regionální periodika, dělala zprávařku v jednom z prvních soukromých rádií a věnovala se kulturní publicistice. V letech 1993-1994 pobývala v Londýně, kde studovala angličtinu a anglickou historii. Po návratu z Anglie 2 roky překládala beletrii, 20 roků vydávala knihy a nyní se plně věnuje vlastnímu psaní. Její prvotina Šikmý kostel, první díl zamýšlené trilogie, se stala absolutním vítězem ankety Kniha roku a získala celou řadu dalších ocenění. Podobně si vede i druhý díl trilogie, po němž dostala za mimořádný přínos k reflexi novodobých dějin Cenu za svobodu, demokracii a lidská práva, kterou každoročně uděluje ÚSTR. V březnu 2022 vyšlo literární dokudrama s názvem Životice: obraz zapomenuté tragédie; aktuálně pracuje na třetím díle Šikmého kostela, který dovede děj do poloviny 60. let.

Karin Horváthová (4)

Slovenská účetní. Autorka románu.

Karin Härjegård (3)

Kari Köster-Lösche (3)

Německá spisovatelka.

Karen Young (3)

Australská psycholožka, zakladatelka webové stránky Hey Sigmund, autorka knih pro děti.

Karen Traviss (5)

Autorka sci-fi románů ze světa Star Wars, Gears of War a Halo.

Karen Harter (2)

Americká spisovatelka.

Karen Gravelle (4)

Americká spisovatelka a fotografka. Autorka knih pro děti a mládež.

Karel Zehnula (3)

Prof. Ing. Karel Zehnula, CSc. , práce z oboru měřící techniky, práce o výzkumu neelektrických veličin.

Karel Žebera (3)

Podobné zájmy, jako měl Joachim Barrande o století dříve, nalezneme i u našeho rodáka, významného geologa a archeologa pana Karla Žebery, narozeného 3. 3. 1911. Po vystudování vysoké školy se měl původně stát vojenským geologem. Přišla však válka a doktor Žebera nastoupil v roce 1939 jako stavebni geolog na Generální ředitelství stavby dálnic v Praze. Odtud byl, z příkazu tehdejšího ministra hospodářství a práce Bertsche, roku 1941 převeden do Úřadu pro výzkum půdy v Čechách a na Moravě . Po válce bylo jeho prvním počinem ukončení prezenční služby, a tak nastoupil do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Ke konci služby bylo doktoru Žeberovi nabídnuto, aby v tomto ústavu setrval i nadále, ale jeho srdce ho táhlo zpět do ÚÚG. Kromě vlastní vědecké práce po roce 1947 začal jako lektor také přednášet kvartérní a urbanistickou geologii nejdříve na geologicko - geografické fakultě UK, později i na fakultě filosofické UK a na ČVUT. Díky svému velkému pracovnímu nasazení a kvalitním vědomostem se brzy stal náměstkem ředitele ÚÚG a posléze i jeho ředitelem. Při praktické činnosti se často dostával do styku s pravěkými pozůstatky člověka. Této své druhé lásce pak věnoval většinu svého volného času. Zapomenout bychom neměli ani na jeho publikační činnost. Sepsal mnoho článků zabývajících se jak geologií tak archeologíí. Kromě této časopisecké práce vydal i několik samostatných knih. Za všechny jmenujme: "Nejstarší pozůstatky lidské práce z Čech", "Československo v nejstarší době kamenné", "Mapa čtvrtohor a zvětralinového pláště ČSSR" či populárně vědeckou knihu "Říp, hora v jezeru". RNDr. Karel Žebera, DrCs. zemřel krátce před svými 75. narozeninami 23. 1. 1986.

Karel Vratišovský (3)

Narozen 29. 7. 1979 v Praze. PhDr., germanista, autor prací z didaktiky německého jazyka a dějin německy mluvících zemí.

Karel Vrána (4)

Karel Vrána byl katolický kněz, teolog a filosof, profesor teologie a filosofie na Papežské lateránské univerzitě a Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy, rektor papežské koleje Nepomucenum v Římě a předseda Křesťanské akademie v Římě. Karel Vrána pocházel z městečka Zahrádka u Ledče nad Sázavou, kde v dětství ministroval při bohoslužbách tehdejšímu kaplanovi a později faráři Josefu Toufarovi . Vrána se později vyjádřil, že Toufar byl jedním z jeho kněžských vzorů. Karel Vrána v roce 1945 nastoupil po absolvování gymnázia ke studiu teologie. Na studia byl představenými poslán do Říma, kde strávil následujících šest let. Vzhledem ke komunistickému převratu v roce 1948 se již do Československa nevrátil. I po kněžském svěcení pokračoval ve studiích. Od roku 1955 pak vyučoval na teologickém institutu v Beneventu. Od roku 1978 pak působil jako rektor v římském Nepomucenu. Zároveň přednášel filosofii na Lateránské univerzitě. V Římě také dosáhl řádné profesury. V roce 1992 se vrátil do Československa a začal vyučovat na Katolické teologické fakultě v Praze. Tato fakulta se snažila o jeho jmenování profesorem, protože italská profesura nebyla v Čechách uznána. K tomu však vlivem krize fakulty v letech 1994-2003 nikdy nedošlo, protože fakulta na přechodné období ztratila potřebné akreditace. 28. října 2001 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy.

Karel Voříšek (4)

Narozen 12. 10. 1963 ve Slaném.Televizní moderátor.

Karel Vondráček (3)

Narozen 20.12.1897 v Praze, zemřel 19.3.1965 v Brně. RNDr., profesor zoologie, publikace z oboru.

Karel Vladimír Herain (4)

Narodil se 29. 12. 1890 v Praze. Po studiích dějin umění na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a působení v Památkovém úřadu pro Čechy v letech 1916-1918 pracoval v knihovně Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, jemuž věnoval své celoživotní úsilí a v letech 1934-1948 byl jeho ředitelem. Badatelsky se zaměřoval na umělecký průmysl a užitou tvorbu, přispíval do historických časopisů, byl členem Společnosti sběratelů a přátel umění, autorem přednášek a četných předmluv ke katalogům výstav. Zemřel 2. 4. 1953 v Praze.

Karel Valter (4)

Karel Valter byl český malíř, grafik, pedagog, člen SČVU. Karel Valter se narodil v rodině hostinského na lineckém předměstí Českých Budějovic. Měl hudební nadání a jako mladý hrával občas na varhany v kostele sv. Jana Nepomuckého. V letech 1924–1928 studoval kreslení a matematiku na místním Učitelském ústavu a v letech 1933-1935 ještě 4 semestry na Vysoké škole pedagogické v Praze. Pedagogickou dráhu začal v roce 1928 jako učitel matematiky, kreslení a pravopisu na škole v Českých Velenicích. V Českých Velenicích se Valter setkal s Josefem Bartuškou, a ten jej v roce 1931 přivedl do avantgardní jihočeské umělecké skupiny Linie . Tady Valter brzy upoutal svojí uměleckou nekonvenčností, stal se členem Linie, přispíval k činnosti skupiny jako malíř, grafik, kolážista a fotograf. V roce 1938 se musel Valter z Němci obsazeného pohraničí odstěhovat, přešel do školy v Mladé Vožici a odtud pak v roce 1940 do Tábora. V roce 1939 se skupina Linie rozpadla pro vzájemné názorové rozpory a v důsledku německé okupace, a Valter byl přijat do Sdružení jihočeských výtvarníků. Po třech letech působení na místních školách byl jako člen odbojové skupiny Březen německými okupanty zatčen a uvězněn, nejprve ve věznicích gestapa v Táboře a Kladně, pak internován až do konce války v koncentračních táborech v Terezíně a Buchenwaldu. V Buchenwaldu se setkal i s vězněnými malíři Emilem Fillou a Josefem Čapkem. Sám pracoval na bloku, kde se chovala laboratorní zvířata, a mohl zde kreslit a malovat. Za okupace bylo sedm členů skupiny postupně zatčeno, a tři z nich zavražděni. Valter věznění přežil, a po návratu domů dále vyučoval na různých táborských školách , a 12 let působil jako pedagog v táborské Lidové škole umění . Po únoru 1948, i v pozdějších dobách, jeho názorové střety jak s politickými funkcionáři, ...

Karel Václavík (3)

PhDr., CSc., autor slovníku cizích slov.

Karel Tušek (2)

Narozen 9.11. 1909 v Brandýse nad Labem, zemřel 3.5. 1992. Hudebník a hudební publicista.

Karel Trázník (2)

Dr. Ing. Karel Trázník je český publicista, novinář, přírodovědec, zemědělský a lesnický inženýr.

Karel Synek (4)

Narozen 1942 v Praze. Strojní ing., diplomat v Německu, malíř, fotograf a spisovatel.

Karel Stehlík (1)

Karel Stehlík byl český malíř. Nejprve se malířství učil u milevského malíře Oldřicha Pejši, poté v letech 1945–1948 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u v ateliéru krajinářské malby Otakara Nejedlého. Významné je jeho krajinářské dílo, v kterém na mnoha akvarelech, olejomalbách a kresbách zachytil proměny jižních Čech . Ve svém rodném kraji také vyučoval na školách výtvarnou výchovu. Byl členem Sdružení jihočeských výtvarníků a SVU Mánes. Za angažovanou tvorbu spojenou se členstvím v aparátu KSČ a za působení v předsednictvu SČVU mu byl udělen titul zasloužilý umělec , národní cena ČSR a národní umělec . Milevské muzeum vydalo v roce 2013 knihu jeho vzpomínek s názvem Tady jsem doma. Jeho vzdáleným příbuzným byl spisovatel Ladislav Stehlík. Akademickým malířem-krajinářem byl rovněž jeho starší bratr Jindřich . Malířem, grafikem a keramikem, byl jeho syn Ctirad Stehlík .

Karel Štech (5)

Karel Štěch byl český malíř, ilustrátor a grafik, známý díky svým dřevorytům. Studoval na Umělecko-průmyslové škole u Zdeňka Kratochvíla a na Akademii výtvarných umění v Praze u T. F. Šimona. Věnoval se krajinomalbě a tvořil díla se silným sociálním vyzněním. Byl členem uskupení SČUG Hollar , Sdružení jihočeských výtvarníků , Svaz československých výtvarných umělců , Svaz českých výtvarných umělců . Za své dílo byl oceněn několikrát, mj. Řádem práce a čestným titulem národní umělec . Je pohřben na hřbitově v Mladém.

Karel Srnka Jelínek (4)

Autor dobrodružné literatury pro mládež.

Karel Souček (2)

Narozen 26.9.1915 v Kročehlavech , zemřel 26.11.1982 v Kladně. Akademický malíř, ilustrátor, grafik a pedagog.

Karel Šonka (3)

Narozen 26.4.1957 v Praze. Prof., MUDr., DrSc., docent, neurolog, specialista na klinickou elektroencefalografii a poruchy spánku.

Karel Šmíd (4)

Karel Šmíd byl český malíř, kreslíř, karikaturista a výtvarný pedagog a také textař a hudební skladatel. Karel Šmíd pocházel z české podnikatelské rodiny, která po vzniku Československa přesídlila do Čech. Roku 1932 maturoval na malostranské reálce v Praze- Roku 1938 ukončil studium na Českém vysokém učení technickém v Praze . Roku 1945 byl přijat do Syndikátu výtvarných umělců, roku 1946 do Jednoty umělců výtvarných v Praze, roku 1950 se stal členem SČSVU. Roku 1946 vstoupil do komunistické strany a zůstal jejím angažovaným členem až do smrti. Do roku 1955 vyučoval kreslení na různých středních školách ve Spišské Nové Vsi a v Praze. Roku 1959 se stal odborným asistentem Pedagogického institutu v Praze, Od roku 1964 se na pozvání Cyrila Boudy stal členem katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a předsedou komise SČSVU pro výtvarnou výchovu. Roku 1968 byl na pedagogické fakultě jmenován docentem kresby a vyučoval kreslení v Praze a v Brandýse nad Labem. Roku 1973 se stal komisařem galerie Čs. spisovatel v Praze, vedl dramaturgii výstav současných umělců, psal úvody do jejich katalogů a výstavy také uváděl. Zemřel v Praze, pohřben je ve Čkyni. Karel Šmíd byl bystrý pozorovatel a vždy angažovaný glosátor současnosti. Ve výtvarné sféře se projevoval především jako bytostný kreslíř, ilustrátor a karikaturista s lapidární lineární kresbou. Stylově zůstal poněkud závislý na svých vzorech Františku Bidlovi, Antonínu Pelcovi a především na Adolfu Hoffmeisterovi. Po 2. světové válce začal ilustracemi do týdeníku My, pak do časopisu Těsnopisné rozhledy , do Čtení pod lavici , angažované karikatury publikoval občas v týdeníku Tvorba a od roku 1978 až do smrti pravidelně v týdeníku Svět v obrazech. Zúčastnil se mnoha kolektivních výstav a měl i řadu výstav sa...

Karel Slavíček (3)

Karel Slavíček byl katolický kněz, jezuita, misionář v Číně, matematik, astronom, hudebník a první český, resp. moravský sinolog. Karel Slavíček se narodil v domě U Slunce na jimramovském náměstí 24. prosince 1678. Po studiu na brněnském gymnáziu absolvoval dva roky bohosloví a studoval tři roky na Filosofické fakultě Olomoucké univerzity. Čtyři roky zde zůstal jako pedagog a poté odešel do Prahy, kde se věnoval další čtyři roky studiu teologie. Jeho koníčkem se stala matematika a astronomie. Jako student také sestavil podrobný plán Prahy. Po studiích působil dva roky jako kněz v Jičíně a pak se stal profesorem matematiky na gymnáziu ve Vratislavi. Roku 1710 byl profesorem hebrejštiny a matematiky na katolické univerzitě v Olomouci, kde dosáhl kromě jiného doktorátu filosofie a složil řádové sliby jezuitského řádu. Odtud odešel do Brna, kde požádal roku 1714 o vyslání na misijní cestu. V létě 1715 se vydal do Lisabonu. Tam se spolu s jezuity bavorským Ignacem Köglerem a portugalským Ondřejem Pereyrou v březnu 1716 nalodili na loď do Číny a po půlroční plavbě se dostali do Macaa. Cestu si krátil studiem čínštiny. V Číně pak Slavíček strávil zbytek života. Kromě odborných prací z oboru astronomie napsal i pojednání o čínské hudbě. Stal se autorem prvního plánu Pekingu. Pro svou zdatnost v přírodních vědách se stal oblíbencem císaře. Karel Slavíček zemřel v Pekingu 24. srpna 1735 a je pochován pod dodnes zachovalým náhrobkem s čínským nápisem na hřbitově poblíž městského paláce.

Karel Šedivý (3)

Autor prací o kulturistice a posilování.

Karel Schmeidler (2)

Narozen 27. 2. 1951 v Ivančicích, zemřel 9. 11. 2021. Doc. Ing. arch. PhDr., CSc., vysokoškolský pedagog, vědec, publicista a výzkumný pracovník v oblasti architektury, urbanismu, sociologie města a dopravy.

Karel Scheinpflug (2)

Narozen 28.8.1899 ve Slaném, zemřel 15.12.1987 v Praze. JUDr., práce z oboru, autor vzpomínek na K. Čapka.

Karel Řežábek (3)

Narozen 21. 1. 1968 ve Dvoře Králové nad Labem. Pastor Křesťanského společenství Plzeň, náboženské práce, též hudebník.

Karel Rejsek (2)

Narozen 20.9.1914 v Úpici, zemřel 11.5.1987. MUDr., DrSc., profesor patologie vnitřních nemocí na lékařské fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru.

Karel Pinc (2)

Narozen 7.10.1906 v Křenovicích, zemřel 11.3.1982 v Praze. Učitel, práce z oboru včelařství, pověsti.

Karel Pichl (4)

Karel Pichlík byl český historik, zaměřený na české a slovenské dějiny 20. století a na dějiny rakousko-uherské a československé armády. Patřil do skupiny původních signatářů Charty 77. Nositel státního vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně . Karel Pichlík se narodil v Praze. V roce 1947 odmaturoval na reálném gymnáziu v Praze na Vyšehradě. V témže roce vstoupil do KSČ. V letech 1949 – 1953 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze historii. Po ukončení studia zůstal na katedře historie jako asistent a později odborný asistent. V roce 1958 nastoupil jako vědecký pracovník do Vojenského historického ústavu v Praze. V letech 1959 – 1965 a 1968 – 1969 byl členem redakční rady časopisu Dějiny a současnost. Roku 1962 získal titul kandidáta věd , roku 1967 doktorát filozofie . Habilitoval se roku 1968, ale docentem byl z politických důvodů jmenován až v roce 1990. Po okupaci Československa v srpnu 1968 byl jako stoupenec společenských a politických reforem Pražské jaro 1968 pronásledován normalizačním režimem. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ a propuštěn z Vojenského historického ústavu. Na mnoho let mu byla zakázána nejen vědecká, ale i jakákoliv kvalifikovanější práce. V letech 1970 – 1988 pracoval jako pomocný dělník v podniku Vodní zdroje. Práci ve vlastním oboru se mohl věnovat pouze soukromě a více méně tajně. Na konci roku 1976 v první skupině signatářů podepsal prohlášení opoziční iniciativy Charta 77. Teprve po listopadu 1989 se mohl vrátit ke své profesi. V letech 1990 – 1994 pracoval v Historickém ústavu Čs. armády , z toho první tři roky ve funkci ředitele Památníku odboje. V letech 1995 – 1997 působil jako konzultant Kanceláře prezidenta republiky. Byl předsedou redakční rady v časopisech Dějiny a současnost a Historie a vojenství (1990 –...

Karel Petráček (4)

Karel PETRÁČEK - český arabista, semitista, islamista a afrikanista a překladatel arabské a africké poezie jak středověké, tak i moderní a autor celé řady vědeckých prací z oblasti filologie se narodil 6. 2. 1926 v Praze, kde také 1. 7. 1987 zemřel. V letech 1945 – 1950 studoval arabštinu, perskou a tureckou literaturu a egyptologii na UK, kde také v následujícím období působil jako pedagog a získal postupně tituly PhDr, CSc., v r.1980 byl jmenován řádným profesorem semitské filologie. V letech 1968 – 1974 vedl katedru věd o zemích Asie a Afriky, působil v redakčních radách časopisů Archív orientální a Nový Orient. Jeho působení na UK bylo neobyčejně plodné, zanechal za sebou řadu vědeckých prací a několik generací studentů různých směrů filologie. Vědecké zájmy jeho samého byly velmi rozsáhlé, mimo ně se však intenzivně věnoval oblasti arabské literatury, zpracoval dějiny arabské literatury, systematicky překládal klasickou i moderní arabskou poezii, středověkou lidovou literaturu i literaturu moderní.

Karel Paťha (5)

Karel Paťha byl český překladatel, autor povídek a odborné literatury z oblasti účetnictví. Jeho rodiče vlastnili v Kuňovicích zájezdní hostinec tzv. Kuňovku. Jeho bratranec byl malíř Josef Krčil. Vystudoval gymnázium v Benešově a v letech 1935–1939 Vysokou školu obchodní v Praze obor hospodářské právo. Za druhé světové války pracoval jako zemědělský revizor. Do roku 1951 pracoval jako referent Úřadu předsednictva vlády pro účetnictví komunálních podniků v celé republice. V roce 1951 v rámci přesunu 77 500 administrativních pracovníků do výroby byl přeložen jako dělník do dolů do Ostravy a poté do ČKD Sokolovo. Po r. 1955 nastoupil jako účetní na ministerstvo zdravotnictví a v r. 1958 nastoupil do firmy SPOFA. Překládal hlavně z rumunštiny a z italštiny. Dále pak z francouzštiny, němčiny, maďarštiny, latiny. Překládal hlavně divadelní hry. Dále psal eseje prózu a povídky, které vycházely novinách a časopisech.

Karel Pala (3)

Narozen 15. 6. 1939 ve Zlíně, zemřel 15. 2. 2023. Prof. PhDr., CSc., jazykovědec, informatik a vysokoškolský pedagog, věnoval se počítačovému zpracování přirozeného jazyka a bohemistice, se zaměřením na komputační lingvistiku.

Karel Nešvera (1)

Karel Nešvera je bývalý český fotbalista, který nastupoval jako útočník a záložník. Začínal v Rozdělově. V československé lize hrál za SONP Kladno. Nastoupil v 68 ligových utkáních a dal 8 ligových gólů.

Karel Neset (4)

Narozen 11. 6. 1907 v Zábřehu na Moravě, zemřel 6. 10. 1993 v Ostravě. Univ. prof. Ing., DrSc., vysokoškolský pedagog, práce z důlního měřictví.

Karel Musil (3)

Karel Musil je bývalý český fotbalista. V československé lize hrál za TJ Dynamo České Budějovice. Nastoupil v 1 ligovém utkání.

Karel Müller (4)

Narozen 12.12.1899 v Praze, zemřel 16.5.1977 v Praze. Malíř, středoškolský profesor.

Karel Meister (4)

Narozen 21. 2. 1943 v Horní Bříze. Fotograf a herec.

Karel Marysko (3)

Karel Marysko byl český spisovatel a hudebník. Jeho otec byl houslistou orchestru Záhřebské opery, takže dětství strávil v Chorvatsku. Později otec získal post kapelníka v Nymburku, kde Marysko poznal mladého Bohumila Hrabala, s nímž ho pak pojilo celoživotní přátelství. V letech 1929–1936 studoval pražskou konzervatoř, obor violoncello a klavír. V letech 1940–1943 působil jako učitel na hudební škole v Čáslavi. V období 1939–1946 se vrátil na konzervatoř a vystudoval violoncello u profesora Ladislava Zelenky. Za války působil jako cellista v orchestru Národního divadla, na konci války byl totálně nasazen v továrně na léky. Hudbu učil na Kubě a v Norsku , tam hrál rovněž v Městském orchestru ve Stavangeru. Po návratu z Norska šel do důchodu, dále však hrál v orchestru Smetanova divadla v Praze, v promenádním orchestru ve Františkových Lázních a v pražském motolském a nymburském krematoriu. Během studií v Nymburku se spolu s Hrabalem přihlásili k surrealismu a posléze založili vlastní směr, který nazvali neopoetismus. Maryskovy básně z tohoto období vyšly roku 1970 pod názvem Poetický zápisník, což je jediná kniha, která mu za života vyšla oficiálně. Verše psal ale i později, nazýval je „veršelíny“. Ty vyšly až v letech devadesátých a zejména pak v sebraných spisech, které uspořádalo nakladatelství Pražská imaginace ve 12 svazcích. Obsahují krom poezie i prózy ve stylu neorealismu, detektivní příběhy, parafráze operních libret a velmi rozsáhlou korespondenci s Bohumilem Hrabalem. NK ČR uvádí tato díla Karla Marysky:

Karel Malý (3)

Karel Malý je český právník v oboru právních dějin a bývalý rektor Univerzity Karlovy v Praze. Ve své profesní kariéře se specializuje na české a československé právní dějiny, úzce pak na dobu předbělohorskou. Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze. Po vystudování v roce 1954 se stal asistentem na katedře teorie a dějin státu a práva, v roce 1957 odborným asistentem tamtéž. V roce 1965 byl jmenován docentem, v roce 1985 získal titul JUDr. V roce 1990 byl jmenován profesorem právních dějin na Univerzitě Karlově. V období 1990–1993 předsedal Radě vysokých škol. Také působil jako předseda České komise pro vědecké hodnosti. Je vedoucím Centra právněhistorických studií Historického ústavu Akademie věd ČR a PF UK a předsedou redakční rady Právněhistorických studií. Na Právnické fakultě UK je členem Ústavu právních dějin, který v minulosti vedl. V letech 1990 až 1994 zastával funkci prorektora Univerzity Karlovy. V roce 1993 zvítězil ve volbách na post rektora nad tehdejším děkanem 3. LF UK prof. Cyrilem Höschlem a od 1. února 1994 se stal na dvě funkční období 505. rektorem Univerzity Karlovy. V letech 1961 až 1968 byl členem Komunistické strany Československa. Poté již nikdy nevstoupil do žádné politické strany. Je ženatý, jeho jediný syn Petr Malý je profesorem na MFF UK, odborně zaměřen na časově rozlišenou spektroskopii. Byl členem dozorčí rady Komerční banky a společnosti MAFRA, a. s.

Karel Lažnovský (5)

Karel Lažnovský byl novinářem, redaktorem a politickým publicistou. Na přelomu dvacátých a třicátých let byl aktivním komunistou, až do roku 1933 psal pro Rudé právo. Poté psal pro deník České slovo. V období Protektorátu patřil do skupiny aktivistických novinářů vytrvale podporujících okupační moc. Byl otráven členy demokratického odboje během tzv. chlebíčkové aféry, podle závěrů pitvy zemřel na břišní tyfus. Atentát byl proveden z popudu tehdejšího premiéra Aloise Eliáše.

Karel Lankaš (2)

Narozen 8. 9. 1930 v Hradci Králové, zemřel 11. 10. 2009 ve Šluknově. Lesník, publicista z oboru loveckého střelectví, spoluautor mysliveckých učebnic a odborných monografií.

Karel Květ (2)

Narozen 18.7.1898 v Hluboké nad Vltavou, zemřel 3.8.1981 v Praze. Ing., docent elektrotechniky, práce z oboru.

Karel Krška (3)

Narozen 27.11.1938 v Brně. RNDr., CSc., geograf a meteorolog, práce z oboru, fejetony.

Karel Křivský (1)

Narozen 17. 7. 1927 ve Žlebech u Čáslavi, zemřel 8. 1. 2012. Ing., zemědělsko-zahradnický odborník a šlechtitel zahradnických rostlin. Autor publikací o šlechtění zelí.

Karel Kreibich (3)

Karl Kreibich byl československý politik německé národnosti, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou v ČSR, později za KSČ. Vyrůstal v německé, socialisticky orientované rodině, vystudoval vyšší obchodní školu a působil jako úředník spořitelny. Od roku 1902 byl členem rakouské sociální demokracie a redaktorem jejího stranického tisku. Od roku 1911 byl šéfredaktorem novin Vorwärts, které byly vydávány v Liberci a které během první světové války měly protiválečnou orientaci. Bezprostředně po vzniku Československa vystupoval proti státu z nacionalistických pozic, kdy např. 28. prosince 1918 na shromáždění zástupců německého území pravil: „Měli bychom váhat bojovat o své právo ve státě, který teprve včera byl utvořen a jenž nemá jiného podkladu než bodáky vítězné Dohody? Měli bychom se bát v době, kdy vše je zachváceno nepokojem, kvasem a převratem? I kdyby rozhodnutí mírové konference vyznělo proti nám, ani pak není naše věc ztracena.“ V parlamentních volbách v roce 1920 získal mandát v Národním shromáždění za německé sociální demokraty. Během roku 1921 přešel do nově vzniklé KSČ. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925. Podle údajů k roku 1925 byl profesí novinářem v Praze-Žižkově. Počátkem 20. let 20. století patřil v rámci německé sociální demokracie k radikální levicové skupině, která odmítala záměr vstoupit do vlády. Kritizovala také opatrný kurz, který vyznával Bohumír Šmeral. Patřil mezi zakládající členy KSČ. Naopak v roce 1924 byl Kreibich kritizován na 5. kongresu Komunistické internacionály z levicových pozic jako centrista. V letech 1927–1933 žil v Moskvě jako redaktor německé mutace časopisu Komunistická Internacionála. Pak se vrátil do Československa, kde byl v letech 1934–1938 šéfredaktorem německého komunistického deníku Rote Fahne a vydal studii Šedesát let dělnického hnutí. ...

Karel Král (3)

Narozen 1913 v Chrudimi. JUDr., právnická literatura.

Karel Koželuh (2)

Karel Koželuh byl československý všestranný sportovec. Československo reprezentoval v tenise, ledním hokeji a oblékl též fotbalový reprezentační dres. Od roku 2006 je členem Mezinárodní tenisové síně slávy. Koželuh hrál fotbal za Spartu Praha již za první světové války, klubů vystřídal za svou fotbalovou kariéru několik. Ve 46 zápasech za Spartu vstřelil 34 branek. Roku 1917 byl členem rakouského národního fotbalového týmu. V roce 1923 si připsal také dva starty za československou fotbalovou reprezentaci a vstřelil jeden gól. Ve stejném roce již reprezentoval i na mistrovství Evropy v ledním hokeji, kde se dočkal třetího místa. Na zisku hokejového titulu mistra Evropy se pak podílel o dva roky později gólem, kterým rozhodl klíčový zápas se Švýcary. Při sedmi reprezentačních startech v hokejové reprezentaci to byl jeho jediný úspěšný střelecký zápis. V hokejové reprezentaci nastupoval v obraně s Káďou. Dále již ovšem na takto vysoké úrovni nemohl v těchto kolektivních sportech pokračovat. Mezinárodní federace ledního hokeje totiž stanovila pravidlo, podle něhož se mezinárodních mistrovských hokejových turnajů nemohli účastnit sportovci, kteří byli v jiném sportu profesionály. Koželuh byl však již v té době profesionální tenista. V roce 1925 se stal profesionálním mistrem světa a o sedm let později vyhrál Evropskou profesionální soutěž. Podobné tituly získával dále na mezinárodních mistrovstvích ve Francii a v USA . Souběžně již také trénoval hráče v klubu I. ČLTK Praha. V letech 1947 až 1949 byl nehrajícím kapitánem československého daviscupového týmu. Profesionální mistr světa 1925 a 1930 a třikrát nejlepším profesionálním tenistou USA 1929, 1932 a 1937. Syn pekařského pomocníka Josefa Koželuha a jeho ženy Marie. Měl šest bratrů a sestru. Všichni vyrostli na tenisových dvorcích LTC Praha, kde byl Josef Koželuh správcem a kde si bratři přivydělávali jako sběrači míčků. Bratr Jan se stal te...

Karel Kovář (2)

Narozen 11. 9. 1996 v Pardubicích. Karel Kovář, známý jako Kovy, je český youtuber, vloger a moderátor. Oceněn jako Bloger roku 2016 a Video bloger roku 2017.

Karel Koukal (1)

Karel Kolman (5)

Narozen 26.8.1892 v Zahrádkách u Jindřichova Hradce, zemřel 28.3.1962 v Trhovém Štěpánově u Vlašimi; spisovatel, člen a kazatel Jednoty českobratrské , vychovatel v sociálním ústavu ve Waiern , propagátor abstinenčního spolku Modrý kříž na Slovensku, učitel v Nové Bani, Žirovnici, v Trhovém Štěpánově , zakladatel sboru a kazatel Jednoty českobratrské v Trhovém Štěpánově , kronikář Trhového Štěpánova, ředitel Biblického ústavu v Kutné Hoře .