Všichni Autoři a témata

Pasi Ilmari Jääskeläinen (3)

Pasi Ilmari Jääskeläinen je považován za jedno z nejlépe střežených finských literárních tajemství. Na začátku 70. let když mu bylo 5 let, bydlel v činžáku vedle starého hřbitova a věřil na upíry. V 80. letech měl pořád upírské sny a zamiloval se do Jeanne Moreau z Truffautova Julese a Jima. O 10 let později napsal své první povídky. Čtyřikrát vyhrál spisovatelskou sci-fi a fantazy soutěž a rozhodl se, že bude spisovatelem. Nyní je nejen spisovatelem, ale i učitelem finštiny a literatury na vyšší střední škole a otcem tří synů. Nepřestal mít rád upíry, Jeanne Moreaua a starou filmovou klasiku. Jako romanopisec a autor povídek proslul zejména v oblasti sci-fi a fantasy a vyhrál řadu žánrových ocenění .

Papus (4)

Papus , vlastním jménem Gérard Anaclet Vincent Encausse, byl francouzský esoterik, zakladatel Martinistického řádu. Narodil se v galicijském městě A Coruña jako syn Louise Encausseho, původem z jižní Francie, a Španělky Iñes Perrez-Vierra, v době kdy jeho otec pokoušel prodávat svůj vlastní vynález, Encaussův generátor, místním lékařům. Mělo se jednat o lázeň umožňující transdermální absorbci léčiv. V důsledku obchodního neúspěchu se rodina přestěhovala do Paříže kde Gérard později studoval rétoriku na Collège Rollin, přičemž svá studia nedokončil. Poté bral večerní hodiny lékařství, prošel dobrovolnou vojenskou službou a od roku 1885 se počal zajímat o okultismus, především o dílo Alexandra Saint-Yves d’Alveydre. V roce 1887 publikoval svůj první článek a to v teosofickém časopise Lotus a v téže době se stal jednou z hlavních osobností lóže Isis vedené Félixem Gaboriau. Následně pak založil vlastní lóži Hermès a časopis L’Initiation a Le Voiled’Isis a především Groupe indépendant d’Études ésotériques, brzy přejmenovanou na École Hermétique „Hermetickou školu“, jež představovala svého druhu univerzitu okultismu. Tyto aktivity byly významným mezníkem dobového pronikání esoterismu do veřejného prostoru. V téže době publikoval různé knihy s tématy jako kabala, sanskrt, tarot, homeopatie a okultismus obecně a zabýval se nejnovějšími poznatky lékařské vědy. Přestože jeho odborné znalosti byli povrchní a jeho aktivitám scházela serióznost tak dobře uspokojoval dobovou poptávku po legitimizaci esoterismu skrze vědu a uvedení vědy v soulad s uměním a náboženstvím. V roce 1891 opustil Teosofickou společnost a založil, respektive podle svých slov obnovil, společně s Augustinem Chaboseau l'Ordre martiniste „Martinistický řád“. Oba zakladatelé tvrdili že skrze „apoštolskou posloupnost“ navazují na řád jež založil Louis-Claude de Saint-Martin. Kromě nedokazatelnosti tvrzení o poslo...

Pan Nagabe, (1)

Palička Jan (3)

Paisley Hope (5)

P. F. M Fellowes (1)

P Týc (1)

Owen Wister (4)

Owen Wister byl americký právník, romanopisec, povídkář, esejista, básník a autor biografií. Díky svému románu The Virginian je považován za zakladatele westernu z kovbojského prostředí. Narodil se roku 1860 v Germantownu v rodině úspěšného lékaře, který si přál, aby se stal bankéřem. V letech 1870–1873 žil s rodiči Evropě a chodil do základních škol v Anglii a ve Švýcarku. Po návratu studoval na střední škole v Concordu v New Hampshire a po jejím dokončení se zapsal na Harvardovu univerzitu. Během studia začal psát příspěvky pro studentský satirický časopis The Harvard Lampoon a spřátelil se s pozdějším americkým prezidentem Theodorem Rooseveltem. Po ukončení studia roku 1882 se rozhodl studovat hudbu a strávil dva roky na konzervatoři v Paříži, ale otec jej roku 1884 povolal zpět do vlasti, aby si našel stálé zaměstnání. Po návratu pracoval krátce v bance v New York a roku 1885 začal podruhé studovat na Harvardu, tentokrát na Harvardově právnické škole . Studium ukončil v roce 1888 a pak provozoval ve Filadelfii právnickou praxi. Od roku 1891 by rovněž činný jako spisovatel. Protože onemocněl neurastenií podnikal na radu svého lékaře zdravotní cesty na ranče ve Wyomingu i do jiných konců amerického Západu. Kultura a povaha těchto oblastí na něj zapůsobily natolik, že se rozhodl psát příběhy odehrávající se v tomto prostředí. V jeho odhodlání jej podpořilo i to, že se roku 1893 na cestě do Yellowstonského národního parku setkal a spřátelil s Frederikem Remingtonem, který maloval obrazy s tematikou Divokého západu. Roku 1895 vydal sbírku povídek Red Men and White , následoval román Lin McLean a po něm další sbírka povídek The Jimmyjohn Boss and Other Stories . Roku 1902 pak vyšel jeho nejslavnější román The Virginian , ve kterém ...

Ottokar Janetschek (2)

Rakouský spisovatel.

Otto Strachota (4)

Otto Strachota se narodil 11. září 1884 ve Veselí nad Moravou, kde prožil celé své dětství. Vyučil se zámečníkem ve Vídni, ale záhy se vrátil domů na Moravu kde se oženil a usadil v Bílovicích u Uh. Hradiště. Tato obec je spjata s počátky rodinného podnikání, založil zde malou výrobu limonád. Tady se mu narodily čtyři děti; za války narukoval, ale frontě se vyhnul, když působil jako “provianťák” v Brně na Špilberku. V roce 1918 se celá rodina stěhuje do Starého Města, kde otevírají pálenici, stáčírnu piva, sodovkárnu a korkárnu. Postupný a trvalý rozvoj firmy neunikl pozornosti Baťově, a tak v roce 1927 přemísťuje Strachota svůj podnik do Zlína, o deset let později rozšiřuje své působení do Otrokovic. Koncem 40. let je Strachotova sodovkárna jednou ze dvou nejvýznamnějších firem v tomto oboru na jižní Moravě. To však již přišel rok 1948, s ním znárodnění a konec podnikání. Otto nějaký čas pracoval v sodovkárně jako její zaměstnanec, poté v kafilérii v Otrokovicích a po dovršení důchodového věku si ještě řadu let přivydělával v Podniku bytového hospodářství jako skladník a topič. Literárně tvořit začal Otto Strachota až v dospělém věku. Z jeho povídkové tvorby vyšla knižně jenom část a sice v letech 1922, 1923 a 1949 byly postupně vydány knižní soubory s názvem “Slovácké figurky” v nakladatelstvích Slovácká knihtiskárna K. Novotného Uh. Hradiště a třetí po druhé světové válce v brněnské Rovnosti. V padesátých letech už psal své povídky díky totalitnímu režimu pouze pro sebe – “do šuplíku” a tak to trvalo až do jeho smrti s jedinou výjimkou, kterou bylo novinové vydání Slováckých figurek v tehdejších Slováckých novinách . Zemřel v osmdesáti sedmi letech, 19. listopadu 1971.

Otto Prokop (2)

Prof. Otto Prokop se narodil 29. 9. 1921 v Sankt Pölten v Rakousku a zemřel 20. 1. 2009 v Ottendorfu v Německu. Medicínu vystudoval ve Vídni, profesorem soudního lékařství byl na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Vědecky se zabýval především problematikou násilných úmrtí, forenzní genetikou, sérologií a analýzou stop a také medicínskoprávním a přírodovědným hodnocením nevědeckých léčebných metod.

Otto Pick (3)

Narozen 22. 5. 1887 v Praze, zemřel 25. 10. 1940 v Londýně. Českoněmecký novinář, beletrista, básník, literární historik a kritik, kulturní redaktor, překladatel moderní české poezie do němčiny.

Otto Ludwig (4)

Německý prozaik a dramatik.

Otto Levinský (3)

Spoluautor encyklopedie z oboru textilnictví.

Otto Herber (3)

Narozen 11. 3. 1924 v Praze, zemřel 25. 4. 1994 tamtéž. Praktický lékař a sexuolog. Numismatik, sběratel medailí.

Otto Günsche (1)

Hitlerův pobočník a major SS.

Otomar Tibitanzl (5)

Narozen 8.10.1927 v Českých Budějovicích. Pedagog. Díla z oboru stavební technologie.

Otomar Kittnar (4)

Narozen 1953. Prof. MUDr., CSc., MBA. Lékař vnitřních nemocí, fyziolog, biokybernetik. Přednosta Fyziologického ústavu 1. LF UK v Praze. Zabývá se kardiofyziologií, biomechanikou a biokybernetikou. Publikace z oboru. Syn dr. Erika Kittnara. 1. lékařská fakulta - Fyziologický ústav 1. LF UK v Praze 3. lékařská fakulta - Mimofakultní pracoviště Fakulta tělesné výchovy a sportu - 1. lékařská fakulta UK Zasloužil se o použití počítačů v lékařském výzkumu - Asistovaná práce počítače, biologické systémy modelování, matematické a počítačové modely, vyhodnocovací systém, biosignály a jejich zpracování Zasloužil se o elektrofyziologické metody v lékařském výzkumu - Informace, hlášení, signály; proces a jeho vlastnosti; typy biosignálů; nahrávání, pre-zpracování a zpracování elektrických biosignálů v časové a frekvenční sféry; charakteristika a analýza EKG a EEG signálů; evokované potenciály; Oscilometrické signál TK.

Otmar Doležal (4)

ing. Otmar Doležal narozen 26. 9. 1920 v Brně- předseda Společnosti Jána Maliarika-SJM dne 19. ledna 2002 byl ustanoven na základě přímého pověření Jána Maliarika a dědického práva. Vydavatelství Sulabha bylo založeno jako vlastní vydavatelství SJM z pověření dědiců Mistrova odkazu. Obsahově navazuje na vydavatelskou činnost Jána Maliarika, jeho žáků a především pak syna Otmara Maliarika a dále na dlouholetou vydavatelskou činnost zakladatele SJM ing. Otmara Doležala , který jednak za dob totality neúnavně připravoval, vydával, filozoficky rozvíjel a šířil významné tituly z Mistrova díla samizdatovou formou a po r. 1989 tuto činnost ještě zintenzivnil. Celkem takto připravil bezmála na dvě stě knih, publikací, scénářů a dalších literárních prací. V dnešní době vydavatelství Sulabha pokračuje v této linii a pracuje nejen na vydávání samotných děl z Mistrova odkazu, ale podporuje jejich rozvíjení, další umělecké, vědecké a filozofické zpracování. ing.Otmar Doležal zemřel 14. 6. 2008

Otakar Vrána (4)

Narozen 18.12.1915 v Kněžmostu u Mnichova Hradiště, zemřel 1.5.1975 v Praze. RNDr., docent ekonomické geografie, publikace z oboru.

Otakar Vávra (5)

Profesor Otakar Vávra byl český filmový režisér, scenárista a pedagog. Mezi jeho významná režijní díla patří filmy husitské trilogie Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem , Romance pro křídlovku a Kladivo na čarodějnice . Hodnocení jeho osobnosti je značně rozporuplné: bývá označován za nejvýznamnějšího představitele českého filmu, který se přizpůsobil každému režimu, ale také za jednu z jeho nejpřínosnějších osobností. Vychoval také řadu tvůrců tzv. nové vlny. Narodil se v rodině ředitele všeobecné úvěrní společnosti v Hradci Králové Aloise Vávry a jeho manželky Marie, rozené Beiglové ; rodiče byli oddáni v Hradci Králové 11. února 1902, necelý měsíc před narozením jeho staršího bratra, spisovatele a scenáristy Jaroslava Raimunda Vávry. Studoval v Brně a Praze architekturu. Během let 1929–1930, kdy stále ještě studoval, spolupracoval na několika dokumentech. Roku 1931 produkoval experimentální film Světlo proniká tmou . Od roku 1937, kdy natočil Filosofskou historii, byl profesionálním filmovým režisérem. V době nacistické diktatury za druhé světové války se soustředil převážně na tvorbu politicky neutrálních psychologických filmů. Za svou činnost tehdy přijal státní ocenění Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí svatého Václava, za což byl později výrazně kritizován.Když se jednou Arnošt Lustig ptal Otakara Vávry, proč přijal toto vyznamenání, odpověděl mu: „To jsem si myslel, že jste chytřejší, pane Lustigu. Kdybych Svatováclavskou orlici nepřijal, do večera jsem skončil v Kobylisích na popravišti.“ Od roku 1945 byl v KSČ. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. V roce 2001 byl vyznamenán Českým lvem za celoživotní přínos české kinematografii i Cenou za mimořádný umělecký...

Otakar Štáfl (4)

Otakar Štáfl byl český malíř a ilustrátor. Narodil se 30. prosince 1884 v Německém Brodě . Jeho otec Josef Štáfl byl místním řezbářem, mimo jiné vyřezal i známého brodského Hnáta. Od roku 1897 studoval na místním gymnáziu, které však s nesouhlasem rodičů v roce 1903 opustil. Odešel do Prahy věnovat se své zálibě – malířství. Kreslit a malovat začal již v mládí. V Praze byl přijat do krajinářské školy Ferdinanda Engelmüllera. Už jako žák získal za akvarely vystavené v Rudolfinu první honorář. Svou pilnou prací si postupně získával vážnost a jméno v uměleckém světě. Kreslil pražská zákoutí a roku 1907 je vystavil v Počátkách. Perokresbami zdokumentoval Chrudim pro knihu profesora Mušky O staré Chrudimi . Velké množství jeho obrázků, převážně s architektonickými motivy, bylo publikováno téměř okamžitě v časopisech Český svět, Zlatá Praha a jiných uměleckých časopisech té doby. Roku 1910 se oženil s dcerou ředitele nakladatelství Politika Václavou Brychtovou. V tomto nakladatelství získal zaměstnání jako grafik a navrhoval plakáty. Na vídeňské výstavě Ex libris v roce 1913 byly velmi úspěšné jeho knižní značky. Jeho fantazie a láska k přírodě se nejvíce projevila v knižních ilustracích, zejména pro děti a mládež. Kresbou, dřevorytem i akvarelem ilustroval desítky knih. Za první světové války organizoval humanitární akce ve prospěch sirotků a válečných vdov a angažoval se ve veřejném životě rodného města. Po válce se zasloužil o vybudování pomníku Karla Havlíčka a o vznik Havlíčkova muzea. V roce 1917 se rozvedl a v roce 1927 znovu oženil s Vlastou Koškovou, v té době známou spisovatelkou pohádek a dívčích románů. Od 1. dubna 1929 byli manželé Štáflovi nájemci chaty u Popradského plesa v Tatrách. Iniciovali vznik Symbolického cintorína u Popradského plesa pod západní stěnou Ostrvy, kde mají také od roku 1947 pamětní tabuli. Nejproslulejší je jako malíř Tater, kde prožil značnou část ...

Otakar Šetka (4)

Narozen 17. 3. 1889 v Jindřichově Hradci, zemřel 20. 2. 1969 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, lexikografické práce, dramata, písňové texty, překlady z francouzštiny a němčiny.

Otakar Rada (1)

Ing. Otakar Rada CSc. Před odchodem do důchodu pracoval jako vysokoškolský profesor. Nyní žije ve Křtinách, kde vlastní firmu na údržbu stromových porostů. Sbírá motorové pily, kterých vlastní 60, a uvažuje o zřízení muzea, kde by je vystavil

Otakar Procházka (3)

Narozen 30. 1. 1910, zemřel 90. 9. 1978. Reportér Československého rozhlasu, práce o fotbalu.

Otakar Procházka (2)

Ilustrátor, převážně odborných publikací.

Otakar Nahodil (5)

Narozen 1.12.1923 v Praze, zemřel 4.12.1995 v Praze. PhDr., DrSc., etnolog a kulturolog, práce z oboru, žil v emigraci. Prof. univerzity ve Freiburgu.

Otakar Moravec-Robur (4)

Narozen 25.12.1887 v Praze, popraven 10.6.1943 v Drážďanech . Novinář, korektor a literární kritik, autor publikací z oboru historie, jazykovědy, zdravotnictví a autor prací o armádě a kulturních a politických osobnostech.

Otakar Kutvirt (3)

Narozen 29.3.1867 v Plzni, zemřel 25.7.1929 v Praze. MUDr., profesor laryngologie, práce v oboru.

Otakar Klapka (1)

Otakar Klapka byl český právník, politik a odbojář. Odborník na správní právo a později dlouholetý poslanec Československé strany socialistické se stal ke sklonku druhé republiky pražským primátorem. Kvůli spolupráci s čs. odbojem byl v roce 1940 německými okupanty zatčen a o rok později popraven. Vystudoval gymnázium a poté Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po úspěšných studiích absolvoval notářskou praxi a pracoval jako advokátní koncipient. Byl také na stáži na Sorbonně a jako právní vědec se věnoval územní samosprávě. Podílel se na přípravě Ústavy z roku 1920 i na vzniku zákona o organizaci politické správy, který byl proveden v roce 1928 . Od roku 1909 byl členem České strany národně sociální, za tuto stranu byl poprvé v roce 1925 zvolen poslancem Poslanecké sněmovny, kdy ale nastoupil až v roce 1928 coby náhradník za mandátu zbaveného Jiřího Stříbrného. Po rozpuštění zastupitelstva hlavního města Prahy v únoru 1939 se stal předsedou správního výboru a po zahájení německé okupace nastoupil na post pražského primátora. Jeho náměstkem byl jmenován sudetoněmecký historik Josef Pfitzner, který zastupoval zájmy nacistů. Klapka navenek spolupracující s okupanty postupoval zejména metodou pasivní rezistence, kdy doslovným lpěním na předpisech a průtahy zdržoval například odstranění nepohodlných pomníků, přejmenování ulic či zavedení němčiny jako úřední řeči na magistrátu. Klapka také zařazoval bývalé důstojníky československé armády na různá důležitá místa na magistrátu, rovněž z magistrátních peněz finančně podporoval pozůstalé rodiny po popravených odbojářích. Byl též v čilém kontaktu s přední postavou odboje, generálem Aloisem Eliášem. V létě 1940 začalo na pražském magistrátu zatýkání a 9. července došlo i na Klapku. Poté byl přes rok vězněn a mučen v různých českých i německých věznicích, nakonec byl na pokyn K. H. Franka odsouzen k trestu smrti a po nástupu ...

Otakar Hons (5)

Narozen 1947. Český amatérský jachtař, lodní kapitán. Ve spolupráci s manželkou napsal cestopisnou knihu, též autor doprovodných fotografií.

Otakar Gregora (1)

Autor kalendářů a publikací o automobilech.

Otakar Černoch (4)

Narozen 23.10.1907 ve Znojmě, zemřel 9.6.1967 v Praze. Dramatik a romanopisec.

Otakar Bílský (3)

Autor učebnic matematiky a fyziky, publikoval v 60. a 70. letech 20. století.

Otakar A Horna (3)

Autor publikací z oboru radiotechniky.

Ota Ženíšek (2)

Ota Sládek (4)

Narozen 23. 1. 1958 v Praze. Divadelní herec, později redaktor a publicista. Jako scenárista a moderátor spolupracoval s televizí i rozhlasem. Autor literatury faktu.

Ota Ornest (2)

Ota Ornest, vlastním jménem Otto Ohrenstein , byl český divadelní dramaturg, režisér, herec, překladatel a někdejší ředitel Městských divadel pražských. Ve druhé polovině 30. let studoval na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. Byl hercem a režisérem Středočeské činohry J. Burdy, košického Národního divadla a pak plzeňského Městského divadla. Krátce po 15. březnu 1939, který jej zastihl v plzeňském angažmá, odešel přes Ostravu a Polsko do exilu ve Velké Británii. Za 2. světové války se i nadále věnoval divadlu, v Londýně připravil vzpomínkový večer věnovaný Karlu Čapkovi, uvedl zde v Arts Theatre také Lidové suity E. F. Buriana, redigoval časopis Mladé Československo a od roku 1941 působil spolu s Pavlem Tigridem a Josefem Schwarzem v československém rozhlasovém vysílání BBC, nejdříve jako překladatel a hlasatel, později i jako spoluautor a autor relací. Po skončení druhé světové války nastoupil do Realistického divadla. Z Londýna se ovšem vrátil už jako přesvědčený komunista a stal se jednou z vůdčích postav revolučních přeměn v našem divadelnictví. Od roku 1950 do roku 1972 zastával funkci ředitele Městských divadel pražských a patřil ke vůdčím osobnostem tzv. „zlaté éry“ Městských divadel také jako režisér a dramaturg. Pražskému publiku představil řadu významných autorů, v mnoha případech ve vlastním překladu . Spolupracoval také s Alfrédem Radokem. O své politické přesvědčení postupně přicházel a začal se stýkat s lidmi komunistickému režimu nepřátelskými. V únoru roku 1972 byl odvolán z funkce ředitele Městských divadel pražských a nahrazen nomenklaturním kádrem Lubomírem Poživilem, bývalým ředitelem Divadla pracujících v Mostě. Byl však ponechán v divadle jako režisér do doby svého plánovaného penzionování v roce 1977 . V roce 1977 však byl zatčen a při závěrečném přelíčení ve dnech 17.–18. října 1977 u Městského soudu ...

Ota Hugo Richter (5)

Oswalt Kolle (2)

Oswalt Kolle byl v Německu narozený publicista, spisovatel a filmový producent, známý zejména v Německu svými filmy o sexuální výchově. Od roku 1969 Kolle žil v Amsterodamu a měl holandské občanství. Oswalt Kolle dobře ví, že láska není kouzlo, že není něčím, čeho by se člověku dostalo bez jeho vlastního přičinění, a že vybudovat harmonické manželství je velkým uměním, které předpokládá nejen dobrou vůli, charakterové vlastnosti, citový vztah — ale i rozumovou úvahu, vycházející z faktických znalostí. Kolle je publicista a má rozsáhlé zkušenosti z poradenské praxe. Ve spolupráci s odborníky — je to zejména prof. Giese, přednosta sexuologického ústavu v Hamburku, — sepsal několik knih, které vyšly ve velkých nákladech, a je spoluautorem filmů, jež shlédlo 140 miliónů diváků. Ve všech svých pracích převádí do řeči, srozumitelné dnešnímu člověku, výsledky současné psychologie, sexuologie a sociologie, vychází z nejnovějších vědeckých výzkumů i z problémů, kterými žije člověk dnešní civilizace, jak o nich svědčí četné dopisy čtenářů, kteří se na něho obracejí o radu. A Kolle jim radí věcně, otevřeně a s velkou dávkou životní moudrosti, jak lásku opatrovat, jak ji šetřit před poškozením a jak ji pěstovat, aby sloužila k radosti. — — Přesto se s ženou a třemi dětmi v 70. letech odstěhoval do liberálnějšího Amsterodamu, aby unikl útokům novinářů na svou rodinu. V roce 2000 mu byla udělena Medaile Magnuse Hirschfelda.

Osvald Hons (4)

Narozen 1938 v Mimoni. Místopředseda Spolku historie Mimoňska , vlastivědné práce z Mimoňska.

Oskar Maria Graf (4)

Oskar Maria Graf se narodil 22.7.1894 v Bergu na jezeře Starnberg v Bavorsku. Byl nejmladším synem z 8 dětí pekaře. Otec zemřel v roce 1905 a tak se také začal učit pekařem u svého bratra Maxe. V roce 1911 uprchl do Mnichova, kde se přidal k cikánské skupině. Navázal styky s anarchistickou skupinou "Die Tat". Brzy však došlo ke zklamání a začal psát poezii, která byla brzy v roce 1914,byla publikována v expresionickém periodiku Die Aktion . Graf narukoval do armády v roce 1915 a sloužil na východní frontě do roku 1916, kdy byl z psychických důvodů z armády propuštěn. Vrátil se do Mnichoav, kde pracoval jako dělník a psal články do München-Augsburg Abendzeitung. V roce 1918, Grafpublikoval svojí 1. knihu Wir sind Revolutionäre, oženil se s Karoline Bretting, s kterou měl své jediné dítě dceru Annemarie. V roce 1918, také potkal Mirjam Sachs, sestřenici básnířky Nelly Sachs, která se později stala jeho druhou ženou. V tomto roce se rovněž zúčastnil povstání a založení Sovětské bavorské republiky a po jejím potlačení byl vězněn. V roce 1920 se stal produkčním socialistikého dělnického divadla "Die neue Bühne" v Mnichově a v roce 1922, publikoval díla Frühzeit a Zur freundlichen Erinnerung. Avšak až v roce 1927 se dočkal mezinárodního uznání s publikací Wir sind Gefangene. Od roku 1933 žil v Rakousku, kde se zapojil do protinacistického hnutí a vydal několik děl. Kupodivu jeho knihy nebyly nacisty páleny a tak 1933 vydal "Verbrennt mich!" jednu z nejvíce antinazi knih vůbec. V témže roku uprchl do Brna.kde zůstal do roku 1938. Dalším exilem se pro něj stal New York. Po válce se nechtěl vrátit do Německa ani přijmout občanství USA až do 1958 kdy nebylo přijetí občanství podmíněno nošením zbraně. Poté ještě 4x navštívil Německo. Jeho druhá žena zemřela na rakovinu v roce 1959 a v roce 1962se oženil s Giselou Blauner. Oskar Maria Graf zemřel 25.7 1967 v New York City. Jeho popel byl rozptýlen v Mnichově.(zdroj životopisu: http://library.albany.edu/speccoll/finda...

Original Dixieland Jazz Band (2)

The Original Dixieland Jazz Band byl neworleanský jazzový soubor, který je považován za jednu z prvních kapel, které zpopularizovaly jazzovou hudbu. Skupina vznikla v roce 1916 a tvořilo ji pět hudebníků: Nick LaRocca , Eddie Edwards , Larry Shields , Henry Ragas a Tony Sbarbaro . Často se jim připisuje zásluha za nahrání první jazzové gramofonové desky "Livery Stable Blues" v roce 1917, která se stala velkým hitem a pomohla rozšířit jazzový žánr mezi širší publikum.

Ondřej Ždichynec (5)

Narozen v roce 1991. Fotograf, věnuje se letecké fotografii.

Ondřej Šmigol (3)

Narozen 1991. Novinář, redaktor Týdeníku Echo zaměřený na zahraniční politiku, studoval historii.

Ondřej Pavlůsek (4)

Publikace o automobilech a motocyklech.

Ondřej Netík (3)

Filozof a mág, optimista, snílek, komediant, vypravěč – takto se označuje Ondřej Netík na svém webu Vše je odvozené od jeho zájmů a aktivit: Vyprávění a vytváření příběhů, a to skrze slova básně, prózy, divadla i hry RPG, skrze obrázky, kresby a fotografie, občasné hraní hodnotných larpů, komediant a tanečník skupiny MIMI FORTUNAE. Osobní heslo jest: Dokud budu živ, CHCI TVOŘIT! Neboť právě schopností tvořit jsme stvořiteli nejpodobnější…

Ondřej Matějka (3)

Narozen 13. 2. 1979 v Praze. Mgr., politolog a historik, jednatel Společnosti Bernarda Bolzana, od r. 1998 člen občanského sdružení Antikomplex. Byl mluvčím Česko-německého fóra mládeže a členem Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra . Zabývá se sudetoněmeckou problematikou.

Ondrej Kučera (2)

Narozen 1976 ve Zlíně, Mgr., sinolog, zaměřený na dějiny a politiku moderní Číny, politiku Taiwanu, vztah politiky a práva a evropsko-čínské vztahy.

Ondřej Koželuh (5)

Mgr., pedagog, působil jako učitel na mateřské škole, zaměřený na oblast předškolní výchovy a čtenářské pregramotnosti, autor článků z oboru. Také autor autobiografické publikace, osvětových a zábavných článků z prostředí mateřské školy a autor fantasy románů.

Ondřej Holitscher (1)

Narozen 22.11.1901. Zemřel 1986. Ing., vědecký pracovník v okrasném zahradnictví, práce a redakční činnost v oboru.

Ondřej Hes (4)

Narozen 21. 7. 1968 v Plzni. Prof. , MUDr., PhD. Patolog , konzultant Bioptické laboratoře Plzeň. Práce z oboru.

Ondřej Beran (5)

Narozen 25. 8. 1979. Mgr., Ph.D., filosof a překladatel, publikace z oboru.

Ondřej Anton (3)

Óndra Łysohorsky (3)

Óndra Łysohorsky, vlastním jménem Ervín Goj, byl lašský básník, překladatel a pedagog. Své básně psal lašsky a německy. Některé své básně do němčiny přeložil. Narodil se jako deváté dítě horníka Josefa Goje a Aloisie Palikové. Po středoškolských studiích ve Frýdku, Místku, Ostravě a po promoci a získání doktorátu na Německé univerzitě v Praze se natrvalo usadil na Slovensku. Od konce roku 1930 až do nacistické okupace působil jako profesor nejprve v Kremnici, potom v Bratislavě, kde začal spolupracovat s levicovým tiskem. 30. července 1939 byl propuštěn ze státní školské služby. V září 1940 začal přednášet na První státní moskevské pedagogické vysoké škole cizích jazyků. Na jaře 1944 byl povolán na Vysokou vojenskou školu cizích jazyků Rudé armády. Na obou vysokých školách v Moskvě působil až do 30. května 1946. Po návratu do vlasti byl devět měsíců bez zaměstnání. Nakonec dostal místo na gymnáziu, vedl však kursy němčiny pro učitelky mateřských škol. Jeho verše byly přeloženy do 30 světových jazyků, byl členem mnoha literárních organizací, získal dva čestné doktoráty a v roce 1970 byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel po těžké a dlouhodobé nemoci v Bratislavě 19. prosince 1989. Byl uložen do rodinného hrobu na frýdeckém hřbitově.

Olov Svedelid (2)

Olov Svedelid má na svém kontě rozsáhlou a mnohostrannou produkci knih. Spolupracoval na více jak 122 knihách v mnoha různých žánrech. Většinu tvoří detektivky, ale i historické romány, satiry, populárně vědecké knihy, filozofie.

Olivier Legrand (5)

Francouzský scenárista komiksů, autor rolových her, středoškolský učitel literatury, punkový zpěvák.

Oliver Sievers (3)

Oliver Sacks (4)

Oliver Harris (3)

Britský lektor americké literatury, editor díla Williama S. Burroughse.