Všichni Autoři a témata

František Váhala (5)

Narozen 29.1.1911 v Jičíně, zemřel 29.12.1974 v Praze. PhDr. CSc., filolog, bohemista, egyptolog, publikace z oboru českého jazyka.

František Ulč (3)

Narozen 23. 4. 1933 v Mladé Boleslavi, zeřmel 19. 10. 2010 tamtéž.. Skautský pracovník, ilustrátor.

František Trojánek (4)

Ing., autor příruček z technologie povrchových úprav kovů.

František Teplý (6)

František Teplý byl římskokatolický kněz, archivář v Jindřichově Hradci a regionální historik - amatér. Narodil se v selské rodině v Marčovicích, kde dodnes stojí jeho rodná chalupa. Studoval v Budějovicích na gymnáziu a poté v klatovském semináři. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze. Až do roku 1909 působil jako farář v různých místech jižních Čech, ze zdravotních důvodů tuto činnost ukončil. Přijal místo v jindřichohradeckém archivu, který vedl až do roku 1923. Stáří trávil v Malenicích č.p. 102. Ve svém romantickém nadšení se nechal někdy unést, jak se to krajovým historikům stávalo, např. ve svých Dějinách města Volyně vyslovuje odvážnou hypotézu, že hlavní sídlo Marobudovy říše se nacházelo na Věnci u Lčovic.

František Swidzinski (4)

Narozen 12.12.1913 v Bolestrašicích , zemřel 31.5.1982 v Praze. Nakladatelský redaktor, prozaik, překladatel z polštiny, němčiny a angličtiny.

František Šusta (5)

RNDr. František Šusta, PhD. je autorem desítek odborných, vědeckých i popularizačních článků. V letech 2008 až 2017 pracoval jako specialista tréninku zvířat v Zoo Praha a po odchodu ze zoo pokračuje v této práci jako profesionální trenér zvířat \"na volné noze\". Je členem České a slovenské etologické společnosti a několika odborných organizací sdružujících trenéry zvířat – jako první Čech se stal členem Animal Behavior Management Alliance a International Marine Animal Trainers’ Association. V roce 2014 se jako držitel čtyř různých ocenění ABMA stal nositelem historicky největší sbírky cen udělovaných touto celosvětovou asociací profesionálních trenérů zvířat . Další award přidal i v roce 2016, takže v současné době jich je pět. Od roku 2012 vede semináře i praktické lekce především pro majitele psů a koní se zájmem o trénink pozitivním posilováním.

František Steiner (4)

Narozen 20. 3. 1925 v Praze. Zemřel 14. 12. 2013 v Praze. Sportovní novinář, publikace a překlad z oboru.

František Štajgr (4)

Narozen 14.11.1895 v Bělkovicích u Olomouce, zemřel 31.8.1972. JUDr., DrSc., profesor civilního práva, práce z oboru.

František Šorm (4)

František Šorm byl český a československý chemik, biochemik, vysokoškolský učitel, předseda ČSAV, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Vystudoval Chemicko-technologickou fakultu Vysoké školy technické v Praze a začal pracovat v laboratoři Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze. Po skončení druhé světové války se habilitoval a roku 1946 nabyl titul profesora Ústavu technologie lučebnin organických a výbušných na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. V roce 1950 se stal profesorem organické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde se podílel na vzniku katedry biochemie, která do té doby v Československu jako vědecký obor nebyla rozvíjena. V roce 1950 byl z jeho iniciativy založen Ústřední ústav chemický. Roku 1952 byl jedním ze zakládajících členů Československé akademie věd jako činovník Ústředí vědeckého výzkumu a Chemického ústavu, který řídil do jeho rozdělení v roce 1960 na Ústav teoretických základů chemické techniky a Ústav organické chemie a biochemie. Od roku 1962 nastoupil po zemřelém Zdeňkovi Nejedlém do čela ČSAV. Na této pozici setrval až do roku 1969. Podílel se na zřízení Ústavu přístrojové techniky ČSAV a Tesly Brno. Přičinil se o vznik prvního přístroje pro měření nukleární magnetické rezonance v Československu. Byl nositelem četných vyznamenání. Po volbách roku 1960 byl za KSČ zvolen do Národního shromáždění ČSSR za hlavní město Praha. Mandát nabyl až dodatečně v červenci 1962 jako náhradník poté, co zemřel poslanec Zdeněk Nejedlý, kterého tak nahradil nejen v čele ČSAV, ale i v poslanecké lavici. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. Zastával i stranické funkce. 11. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sje...

František Šlachta (4)

Slovenský autor vlastivědné literatury, též autor fotografií.

František Skácelík (2)

prozaik, dramatik Skácelík František , pseud. F. Skalný, Fr. Marek prozaik, dramatik * 25.11.1873 Přerov ) + 26.12.1944 Praha ) poezie, kritika, literatura, žurnalistika Ministerský rada ministerstva veřejného zdravotnictví. Redigoval Lumír, Samostatnost, Humoristické listy, Raracha. Od počátku 90. let přispíval prózami, veršemi, fejetony a referáty literárními, divadelními i výtvarnými do časopisů Niva, Samostatnost, Radikální listy, Časopis pokrokového studentstva, Pozor, Čas, Volné směry, Národní listy, Národní politika, Lidové noviny, Fronta, Šibeničky, Kolo, Neděle aj.

František Šebor (4)

František Antonín Šebor, v německé podobě Franz Anton Schebor, byl český inženýr, podnikatel, poslanec Panské sněmovny Rakouské říšské rady a spolutvůrce cukrovarnické a chemické výroby vývoje v Polabí. Jeho mladším bratrem byl hudební skladatel a houslový virtuóz Karel Šebor. Narodil se hospodskému Josefu Šeborovi a jeho manželce Kateřině, rozené Douchové, v Brandýse nad Labem. Vyrůstal u svého dědečka, učitele Antonína Douchy, v Zeměchách , který roku 1905 zakládá v Neratovicích chemickou výrobnu pod názvem Továrna na výrobu lučebnin, zvláště čpavku , která je historickým z...

František Saleský (5)

Svatý František Saleský byl katolický teolog, spisovatel, mystik, biskup ženevský a Učitel církve. Jeho spisy o duchovním životě patří ke klasice francouzské mystiky i literatury 17. století a měly velký vliv na katolickou spiritualitu nové doby. Jeho svátek se slaví 24. ledna. Narodil se jako nejstarší z dvanácti dětí v savojské šlechtické rodině, studoval v Annecy a od roku 1578 v Paříži, kde se setkal s učením Jana Kalvína o predestinaci, které ho silně ovlivnilo. Vzal je s takovou vážností, že pochyboval o svém životě a dostal se do hluboké osobní krize. Roku 1587 při modlitbě náhle pochopil, že Bůh je láska a že tedy cokoli se s ním v životě stane, bude to k jeho dobru. V letech 1588–1592 vystudoval práva v italské Padově, ale přes naléhání svého otce se rozhodl stát knězem. Roku 1593 byl vysvěcen a stal se proboštem v Annecy. Na základě vlastního zážitku se snažil přesvědčovat kalvinisty v Savojsku, aby se vrátili ke katolické víře, ale protože účast na jeho kázáních se někde přísně trestala, začal používat tištěné letáky a s mnoha lidmi si dopisoval; během života napsal přes 20 tisíc dopisů. Z pověření svého biskupa odjel roku 1598 do Říma, kde složil biskupské zkoušky a roku 1599 se stal pomocným biskupem v Annecy. 1601 byl v Paříži, kde jeho kázání udělala velký dojem, a roku 1602 po smrti svého předchůdce se stal biskupem ženevským, který však vzhledem k pronásledování katolíků v Ženevě musel sídlit v Annecy. Působil nejen duchovní hloubkou, ale i neobyčejnou laskavostí a optimismem. Roku 1604 se setkal s ovdovělou Františkou Frémiot de Chantal, která s jeho pomocí založila řád Navštívení Panny Marie , rozšířený hlavně ve Francii. Roku 1609 vyšel jeho „Úvod do zbožného života“ a roku 1616 jeho hlavní teologické dílo, „Pojednání o Boží lásce“ , které dodnes patří mezi...

František Rauch (4)

František Rauch byl významný český klavírista a pedagog, který se narodil 5. července 1910 v Plzni a zemřel 23. ledna 1996. Ačkoli není příliš známý díky produkci alb v moderním slova smyslu, jeho kariéra se vyznačovala výjimečným uměním koncertního klavíristy. Studoval na Pražské konzervatoři a později na Mistrovské škole pod vedením Viléma Kurze. Rauch proslul interpretací klasického a romantického repertoáru, zejména děl Beethovena, Schumanna a českých skladatelů. Jeho výkony byly vysoce ceněny a významně přispěl k české hudbě jako interpret i jako pedagog. Po celou dobu své kariéry vyučoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze a ovlivnil celou generaci klavíristů. Ačkoli v této odpovědi nejsou podrobně popsána konkrétní alba, Rauchův odkaz je zachován prostřednictvím různých nahrávek a úcty, které se těší u milovníků klasické hudby.

František Prošek (6)

Narozen 4. 5. 1946 v Praze. Ing., autor publikací o městské hromadné dopravě v Praze.

František Podzimek (4)

Jazykové příručky z angličtiny, italštiny, ruštiny a francouzštiny.

František Pleva (4)

Narozen 21. 1. 1945 v Ledči nad Sázavou, zemřel 20. 10. 2009 v Havlíčkově Brodě. Fotograf, vedoucí informačního centra v Ledči nad Sázavou, fotografie a publikace o Ledči nad Sázavou.

František Píšek (6)

Narozen 24.4.1886 v Praze, zemřel 10.3.1970. Ing., dr. techn., profesor nauky o strojnickém materiálu, práce z oboru.

František Pažout (3)

František Pažout byl český botanik, pražský pěstitel kaktusů, specialista na rod Gymnocalycium.

František Pátek (5)

Narozen 21.11.1882 ve Velké Losenici u Žďáru nad Sázavou, zemřel 15.3.1962 v Praze. Pedagog, práce v oboru, beletrista, autor divadelní hry.

František Páta (4)

František Páta byl český pedagog, literární historik, spisovatel, překladatel, vydavatel, redaktor a knihovník popravený nacisty. František Páta se narodil 26. března 1885 v Němčicích v dnešním svitavském okrese. Po jeho narození se rodina přestěhovala do Litomyšle, kde se mu narodili ještě dva bratři Josef a Jindřich. V Litomyšli vystudoval místní gymnázium stejně jako jeho bratr Josef. Oba zde pro budoucnost ovlivnil profesor českého jazyka Jan Voborník, vydávali zde časopis. František Páta pokračoval ve studiu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy obor moderní filologie, doktorát zde obdržel v roce 1909. Byl členem Sokola. Mezi lety 1911 a 1912 vyučoval na dívčích školách v Praze, poté tamtéž na Státní grafické škole. Od roku 1920 působil i jako knihovník české knihovny Národního muzea, dále jako překladatel a editor . Na přání Aloise Jiráska prováděl jazykové revize a úpravy jeho spisů a stejně tak Babičky Boženy Němcové. Byl spolutvůrcem Literárního atlasu československého, působil ve spolcích Český čtenář, Klub rodáků a přátel Litomyšle, Spolek českých bibliofilů. Četné literární práce věnoval Litomyšli a jeho okolí. Byl zastáncem slovanství a slovanské vzájemnosti, už od mládí udržoval s bratrem styky zejména s Lužickými Srby což se oběma stalo nakonec osudným. Nacistům, kteří plánovali asimilaci event. vysídlení Lužických Srbů byla činnost obou bratrů nepříjemná, Josef byl navíc aktivní v odbojovém Výboru revoluční inteligence Vladislava Vančury. Oba byli postupně zatčeni gestapem, vyslýcháni a v obdobní Heydrichiády popraveni na kobyliské střelnici, Josef Páta 24. června 1942, František Páta 2. července 1942. Dcera Františka Páty Zora Pátová byla dlouholetou předsedkyní Klubu rodáků a přátel Litomyšle, dcera Jarmila Vrchotová-Pátová byla operní pěvkyní a pedagožkou na AMU....

František Papež (6)

František , vlastním jménem Jorge Mario Bergoglio SJ , je 266. papež katolické církve, římský biskup a suverén státu Vatikán, jehož zvolilo konkláve dne 13. března 2013. Stal se prvním papežem pocházejícím z amerického kontinentu a prvním z Tovaryšstva Ježíšova . Jde rovněž o prvního mimoevropského papeže od 8. století, kdy římskokatolickou církev vedl Řehoř III., pocházející ze Sýrie. Středoškolským vzděláním je chemik. Ve 21 letech vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, na jehož fakultách studoval filosofii, teologii a sociální vědy, vyučoval a získal titul profesora teologie. Mezitím v letech 1973 až 1979 působil jako jezuitský provinciál v Argentině. Od roku 1998 až do svého zvolení papežem byl arcibiskupem Buenos Aires a argentinským primasem a od roku 2001 také kardinálem. Jeho biskupským a nyní i papežským heslem je „Miserando atque eligendo“ . Na stránkách arcibiskupství volbu svého hesla spojoval s evangelijním příběhem povolání celníka Matouše podle 21. homilie Bedy Ctihodného.

František Odehnal (3)

František Odehnal byl český voják. František Odehnal se narodil v roce 1914 v Čikově, vystudoval gymnázium v Třebíči a následně absolvoval základní vojenskou službu a v armádě zůstal a stal se vojákem z povolání. V roce 1939 přes Maďarsko a Jugoslávii odešel do francouzského Agde, kde nastoupil do československé armády. Bojoval ve Francii a následně, po její porážce, odešel do Velké Británie. Tam nadále sloužil v armádě, posléze byl jako voják z povolání přesunut do SSSR, kde sloužil u 1. československého armádního sboru. Později bojoval v dukelském průsmyku a při osvobození Slovenska. V lednu 1945 se stal velitelem praporu. Při bojích na Slovensku byl těžce zraněn a v Kyjevě mu byla amputována noha. Po skončení druhé světové války se vrátil do Československa a odešel do Berouna, zemřel roku 1981.

František Obhlídal (3)

Narozen 29.4.1911 v Šaraticích , zemřel 4.12.2000 v Pardubicích. Ornitolog, ochranář přírody, publicista.

František Oberpfalcer (4)

František Nachtikal (4)

František Nachtikal byl český fyzik a pedagog. Vystudoval gymnázium v Klatovech, poté filosofickou fakultu Karlovy univerzity a po získání doktorátu ještě po jednom semestru na universitě v Götingenu a pařížské Sorboně. V letech 1899–1902 učil na středních školách , poté dalších 19 let na Vyšší státní průmyslové škole v Brně. V letech 1921–1926 působil jako profesor na brněnské technice , poté se přestěhoval do Prahy, kde pokračoval v práci na ČVUT. Hlavním tématem jeho prací byla akustika a pružnost, byl ale také například propagátorem teorie relativity. Byl jedním ze zakládajících členů Čsl. statistické společnosti. Během své kariéry napsal řadu učebnic, skript a odborných prací.

František Mrázek (5)

František Mrázek byl český kontroverzní podnikatel. Z řadového veksláka se stal jednou z vedoucích figur českého podsvětí. Byl vyučený lakýrník. Zařídil si invalidní důchod a již před rokem 1989 měl výborné kontakty na policisty a politiky. Díky podvodům s realitami se jemu a jeho společníkům po roce 1989 podařilo vylákat z bank stamilióny korun. Mrázek sám své jmění odhadoval na miliardy korun. Byl podezříván policií, že si objednal několik vražd. V roce 2006 byl zavražděn nájemným vrahem. František Mrázek „podnikal“ už za socialismu. Spekuloval se vším možným, s hodinkami, walkmany, šátky. Jeho jméno figurovalo v případu vyřizování účtů mezi veksláky na Kolínsku. V roce 1986 byl dva měsíce ve vyšetřovací vazbě a poté odsouzen k podmíněnému trestu. Po roce 1989, když už měl několik milionů korun, se zaměřil na skupování realit, díky kterým pak získali lidé spojení s Mrázkem stovky milionů korun, protože je zastavili u bank za poskytnuté úvěry. Policie pak vyšetřovala podezření, že šlo o podvod, protože odhady nemovitostí byly nadhodnocené. V první polovině roku 1993 založil s Karlem Gottem a Miroslavem Provodem Nadaci Karla Gotta Interpo. Jejím cílem bylo pomáhat dětem policistů, kteří přišli o život při výkonu služby. Gott při založení nadaci věnoval čtyři miliony korun, Mrázek a Provod dali každý půl milionu. Mrázek byl také sponzorem českobrodské nemocnice, které dal 200 tisíc korun na nákup nového ultrazvuku. Mrázek byl považován za mozek finanční skupiny, která kontroluje potravinářský kolos Setuza a olejářskou společnost Český olej. Podnikal spolu s Tomášem Pitrem a Miroslavem Provodem, kteří byli nepravomocně odsouzeni za daňové podvody. On sám nebyl po roce 1989 obžalován a souzen za hospodářské delikty nebo za násilnou trestnou činnost. Sám o sobě řekl, že kontroluje majetek ve výši několika miliard. Měl vliv také na politiku. Podle jeho slov měl „telefony na sedmnáct poslanců z různýc...

František Macků (4)

Narozen 29.11.1919 v Hartmanicích , zemřel 8.5.2000 v Itálii. MUDr., CSc., profesor gynekologie. Práce v oboru.

František Mácha (5)

Narozen roku 1881 v Sepekově, zemřel 26.8.1962 v Praze. Ing. chem., profesor průmyslové školy. Autor učebnic a příruček pro průmyslové školy.

František Loucký (4)

František Loucký je poměrně významnou postavou mezi československými zahraničními letci. Nejde snad ani o jeho operační létání, o počet akcí, sestřelených nepřátel nebo počet nalétaných hodin. Jde o dvě knihy, které napsal po válce. Ta první vyšla poprvé již roku 1946 v nakladatelství Orbis a nesla název "Zůstal jsem sám". František Loucký v knize především upozornil na osud sedmi mladých mužů z fotografie pořízené roku 1941 v letecké škole RAF. Z oněch sedmi československých pilotů se on jediný dožil konce války a návratu domů do Československa. Kniha se pochopitelně dočkala i dalších vydání. Druhá kniha se jmenuje "Mnozí nedoletěli" a vyšla až roku 1989, tedy po smrti Františka Louckého. Vydalo ji ještě za minulého režimu nakladatelství Naše Vojsko a obsahuje dlouhý abecední seznam příslušníků československého letectva, kteří v období druhé světové války položili svoje životy za naši svobodu. Každý z těchto mužů má v knize krátký medailonek s fotografií a několika základními životopisnými údaji. Připomenuti jsou také padlí příslušníci československých jednotek jiných národností nebo letci, kteří zahynuli ve službách domácího protinacistického odboje. Je těžko uvěřitelné, jak rozsáhlý a různorodý materiál dokázal autor v knize ve své době a v tehdejších podmínkách zpracovat.

František Loskot (5)

František Loskot, křtěný František Josef byl český kněz, náboženský historik, filozof a religionista. Po vystoupení z římskokatolické církve působil jako redaktor časopisů hnutí Volná myšlenka a později se stal redaktorem agrárních deníků. Zabýval se českými náboženskými a kulturními dějinami, napsal řadu spisů o představitelích české reformace. Dále publikoval práce o křesťanství a jeho vzniku i práce ze srovnávacích dějin náboženství. Narodil se 9. února 1870 ve Vraclavi jako jediný syn ze čtyř dětí rolníka Františka Loskota, jenž zastával různé funkce v okresním výboru a býval i obecním starostou. Rodina byla katolická, hoch od dětství ministroval v kostele. Obecnou školu navštěvoval ve Vraclavi a v roce 1881 odešel na gymnázium do Vysokého Mýta. Měl dobrou paměť, a aby se zdokonalil ve znalosti jazyků, chodil ještě i na soukromé hodiny francouzštiny a němčiny. Maturoval v roce 1889 a byl přijat do bohosloveckého semináře v Hradci Králové. Po jeho absolvování byl v roce 1893 vysvěcen na kněze a v prosinci téhož roku se stal kaplanem v Jablonci nad Jizerou. V tomto svém prvním působišti se ihned zapojil do vlastenecké činnosti, jeho kázání pro pracující lid ve smíšeném česko-německém území byla oblíbená. V německém tisku však byl za ně napadán. Došlo i k žalobám ke konzistoři do Hradce Králové a nakonec i k žalobě pro pobuřování u krajského soudu v Jičíně. Od konzistoře sice obdržel napomenutí, ale biskup Brynych se ho ujal. Loskot se stal členem a později i jednatelem Národní Jednoty Severočeské. V letech 1894–1899 přednášel na mnoha schůzích, večírcích i akademiích na rozličná vlastenecká témata a pořádal četné kulturní akce. Před volbami v roce 1897, kdy bylo třeba vymezit se proti tamním Němcům, napsal a vlastním nákladem vydal brožuru Jste Čechové! Několik upřímných slov k Čechům Krkonošským. Napomínal v ní Čechy, aby si vážili rodné země i mateřského jazyka, prosil je...

František Lev (6)

Narozen 16.6.1948. Autor pověstí a legend.

František Laichter (4)

Narozen 29. 10. 1902 v Praze, zemřel 29. 5. 1985 tamtéž, PhDr., nakladatel, vedoucí nakladatelství Jan Laichter ; předseda nakladatelského spolku Kmen , zaměstnanec vydavatelského oddělení Synodní rady ČCE , faktický vedoucí církevního vydavatelství Kalich; vystudovaný filolog; syn nakladatele Jana Laichtera , bratr spisovatele Jana J. Laichtera .

František Kramerius (3)

Příručky pro kutily.

František Kopečný (5)

František Kopečný byl český bohemista a slavista. Zabýval se etymologií a dialektologií. Narodil se v Určicích, v říjnu 1909, ovšem po několika letech se s rodiči přestěhoval do Vrahovic. Studoval na prostějovském gymnáziu a později na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . Doktorát dostal v roce 1935. Dostal nabídku pracovat u Českého slovníku, ale nabídku nepřijal. Práci mu nabídli znovu r. 1945, on ji opět nevzal a šel učit na Univerzitu Palackého. Od r. 1949 pracoval na Staroslověnském slovníku. Roku 1952 odešel do Slovanského ústavu ČSAV, kde se psal Ethymologický slovník. V listopadu 1970 obdržel Plaketu J. Dobrovského a šest let nato odešel do důchodu. Články F. Kopečného ve Slově a slovesnosti

František Jungeirth (6)

František Hvížďálek (6)

Narozen 29.4.1886 v Praze, zemřel 3.9.1955 v Praze. Ing., úředník, autor šansonů, písní a operet, překladatel písňových textů z ruštiny, němčiny, francouzštiny a angličtiny.

František Horečka (6)

František Horečka byl český spisovatel a malíř, valašský vlastivědný pracovník, regionální literární historik. Narodil se v rodině obuvníka ve Frenštátě Rajmunda Horečky a jeho manželky Terezie, rozené Krištofové. Vystudoval učitelský ústav v Příboře, učitelské povolání vykonával v Kunčicích pod Ondřejníkem a v Tiché u Frenštátu. Do první světové války byl povolán v roce 1915, sloužil na haličské a italské frontě. Po propuštění z vojenské služby učil na různých místech, naposledy ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde žil i po odchodu do důchodu. Dne 27. prosince 1924 se v Tiché oženil s Julií Fialovou. Jejich syn Svatopluk Horečka byl redaktor a překladatel. Ve většině svého díla se František Horečka věnoval Valašsku. Drobné práce Františka Horečky se objevovaly např. v ostravském měsíčníku Černá země a Lidových novinách František Horečka byl též příležitostný malíř. Příklady spisovatelů, kteří byli současně malíři, rozvedl ve studii zveřejněné v Rozpravách Aventina. V ní také popsal svůj vztah k malířství. Když byla v roce 2013 otevřena schránka, která byla uložena do podstavce sousoší Cyrila a Metoděje na Radhošti v roce 1931, byla v ní nalezena kniha Františka Horečky O památném Radhošti.

František Hochmann (5)

František Hochmann byl český fotbalista, brankář, československý reprezentant. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1924–1931 sedm utkání. Byl členem silného týmu Sparty Praha druhé poloviny 20. let , měl našlápnuto být reprezentačním gólmanem č. 1 na poměrně dlouhou dobu, jenže měl smůlu: roku 1926 vstoupil do reprezentace fenomenální František Plánička a Hochmann byl odsouzen do konce své kariéry do role jeho náhradníka. Ve Spartě hrál v letech 1922–1930, odchytal za ni 299 zápasů a stal se s ní mistrem Československa roku 1926 a 1927 i středočeským mistrem roku 1923, kdy šlo o nejvyšší a nejprestižnější soutěž v zemi. Český sportovní novinář a historik Zdeněk Šálek ho charakterizoval slovy: "Pomenší, sporý, pružný a obětavý".

František Groh (3)

František Groh byl český klasický filolog a archeolog, profesor a děkan Filozofické fakulty UK, který se zabýval řeckým divadlem, překládáním a vydáváním zejména řecké literatury. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze studoval v letech 1883–1889 na Filozofické fakultě UK klasické jazyky. V roce 1893 se oženil, v 90. letech vyučoval na pražských gymnáziích: do školního roku 1896/97 na Jiráskově gymnáziu v Žitné ulici a 8.8.1998 byl jmenován řádným profesorem na Akademickém gymnáziu. V letech 1897–1898 studoval jako rakouský stipendista v Berlíně a v Lipsku, roku 1899 se habilitoval v Praze, roku 1903 cestoval jako stipendista po Itálii a Řecku a roku 1905 byl jmenován profesorem. V letech 1914–1915 byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. S manželkou Marií, rozenou Musilovou, měl syna Vladimíra a tři dcery. Je pochován na vyšehradském hřbitově. Vedle dlouhé řady odborných článků vydal knihy o topografii starověkých Athén, o řeckém divadle, upravil a znovu vydal řadu překladů řeckých autorů a vysokoškolských učebnic. Působil také jako redaktor Listů filologických a spolupracovník Ottova slovníku. Zabýval se také španělskou literaturou a byl propagátorem česko-španělských kulturních vztahů.

František Goldscheider (5)

Narozen 6.4.1924 v Plzni, zemřel 14.1.1991 ve Frankfurtu nad Mohanem . Filmový kritik a publicista, redaktor.

František Glanc (3)

Spis Dílenské tabulky.

František Frolík (3)

Narozen 10.1.1906 v Praze, zemřel 14.10.1962 tamtéž. Novinář, redaktor Nedělního a Poledního listu, autor dobrodružných a detektivních románů. Vedl prvního dva a půl ročníku Večerů pod lampou, byl jednatelem Klubu autorů dobrodružných románů.

František Forst (5)

František Forst byl český hudební skladatel. František Forst byl synem Jan Forsta, varhaníka a ředitele kůru v poutním kostele Panny Marie na Svaté Hoře u Příbramě. Otec byl skladatelem chrámové hudby. Jeho četné skladby však zůstaly v rukopise. Základy hudebního vzdělání tak získal v rodině. Vystudoval učitelský ústav v Českých Budějovicích a vykonal státní zkoušky z klavíru, varhan, houslí a zpěvu. Pokračoval studiem skladby u Vítězslava Nováka a Leoše Janáčka. V roce 1920 se stal učitelem hudby na učitelském ústavu v Hořovicích a sbormistrem tamního pěveckého sdružení Slavík. Od roku 1924 působil jako profesor učitelského ústavu v Příbrami. Za okupace byl nucen odejít do výslužby. Po osvobození se na ústav vrátil a byl jeho ředitelem až do roku 1951, kdy odešel do důchodu. Kromě pedagogické činnosti na učitelském ústavu byl i ředitelem městské hudební školy a dirigentem Příbramské filharmonie. Věnoval se i koncertní činnosti jako klavírní doprovazeč a četnými přednáškami pro školy i širokou veřejnost se zasloužil o popularizaci vážné hudby. Zanechal řadu chrámových skladeb v rukopise. Věnoval se sbírání a úpravám hornických písní z Příbramska. Po roce 1945 psal i estrádní hudbu.

František Fobl (5)

Autor učebnic a příruček o pravidlech silničního provozu.

František Ferkl (6)

Narozen 1893, zemřel 1.12.1961. Ovocnář, literatura z oboru.

František Faldyna (3)

Narozen 1939. Právník, autor prací z oboru obchodního a občanského práva.

František Egermayer (4)

Narozen 15. 8. 1913 ve Zbůchu u Plzně, zemřel 13. 10. 1989 v Praze. RNDr., DrSc., profesor statistiky, matematik, technik, ekonom, členem mezinárodních organizací pro řízení jakosti, práce z oborů.

František Duchoň (4)

František Duchoň byl v letech 2002–2012 soudcem Ústavního soudu. Práva vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1969, v roce 1981 zde získal i titul doktora práv a v letech 1982–1984 absolvoval postgraduální studium v oboru správní právo a státní správa. V průběhu 90. let se zúčastnil řady zahraničních odborných stáží a mezinárodních právních konferencí. V letech 1997–98 se v Radě Evropy podílel na vypracování Charty o statutu evropského soudce. Nejdříve působil jako justiční čekatel a poté od roku 1971 jako soudce na občanskoprávním úseku u Okresního soudu v Ústí nad Labem. V roce 1978 ale na svou funkci rezignoval a šel pracovat jako podnikový právník k Okresnímu ústavu národního zdraví a Okresní hygienické stanici do Jihlavy. Do justice se vrátil v roce 1991, a to jako soudce Okresního soudu v Jihlavě, kde se poté stal i místopředsedou soudu. V roce 1995 přešel k Nejvyššímu soudu, kde se stal předsedou senátu jeho občanskoprávního kolegia. Do KSČ vstoupil už za studií, vystoupil na jaře 1969. Soudcem Ústavního soudu byl jmenován prezidentem Václavem Havlem dne 6. června 2002.

František Drtikol (4)

František Drtikol byl český fotograf tvořící v letech 1901 až 1935, příležitostně se věnoval i grafice a překladatelství. Proslavil se zejména svými portréty a akty ve stylu pozdní secese, později ovlivněné kubisticko-futuristickými prvky. Je řazen k nejúspěšnějším českým klasikům fotografie aktu všech dob. Je znám také svou duchovní praxí východních učení, Bhagavadgity a buddhismu, a je označován za zakladatele českého buddhismu. Drtikolův život románově zpracoval Jan Němec v díle Dějiny světla . Narodil se 3. března 1883 v Příbrami v rodině drobného obchodníka jako nejmladší ze tří dětí Františka Drtikola a jeho ženy Marie, rozené Opplové. Po studiích na místním gymnáziu se vyučil fotografem v příbramském fotografickém ateliéru Antonína Mattase. Významným krokem pro jeho další rozvoj bylo studium na odborné fotografické škole Učebním a výzkumném ústavu pro fotografii v Mnichově v letech 1901 až 1903. Tato bavorská metropole byla v té době prostoupena secesí, která studium ovlivnila. Po jejím ukončení získával zkušenosti v ateliérech v Německu, ve Švýcarsku a v Čechách. Po tříleté vojenské službě v roce 1907 založil v Příbrami svůj první vlastní fotografický ateliér, jehož provoz ovšem z finančních důvodů musel po třech letech ukončit. V roce 1912 si otevřel nový ateliér v Praze ve Vodičkově ulici. Zde se specializoval na portrétní fotografii a brzy dosáhl v tomto oboru značného uznání. V roce 1911 se jeho společníkem stal Augustin Škarda, se kterým společně vydal album padesáti olejotisků s názvem Z dvorů a dvorečků staré Prahy. Jejich firma nesla název Drtikol a spol. a fungovala i během první světové války. V ní byl Drtikol nasazen na frontu, zatímco ateliér byl pod Škardovým vlivem. Drtikol v této době nefotografoval, zabýval se především kresbou a psal. Historička umění Anna Fárová označila Drtikolovy válečné texty jako epistolární román. Po svém návratu Drtikol portrétoval ...

František Čuba (1)

František Čuba byl český agronom, pedagog a politik, známý jako předseda JZD Slušovice. V letech 2012 až 2016 působil jako zastupitel a člen Rady Zlínského kraje, od roku 2013 byl poradcem prezidenta republiky pro oblast zemědělství a hospodářství. V říjnu 2014 byl jakožto člen SPO zvolen senátorem za obvod č. 78 – Zlín. Od roku 2016 se neúčastnil jednání senátu, na mandát rezignoval 28. února 2018. Narodil se v obci Březová, obci vzdálené 2,5 km od Slušovic. Vystudoval střední školu v Rožnově pod Radhoštěm. V roce 1960 promoval na Vysoké škole zemědělské v Praze, provozně-ekonomické fakultě. Poté působil jako agronom v JZD Březůvky. Následně pracoval na Okresním národním výboru v Gottwaldově jako zástupce vedoucího zemědělského odboru. Přes mnohé spory a neustálé kontroly ze strany komunistického režimu od poloviny šedesátých let postupoval po žebříčku KSČ až do zemědělské komise ústředního výboru. Řadu let působil v České komisi pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. V letech 1963 až 1990 byl předsedou JZD Slušovice. Je považován za člověka, který podnik změnil v gigant s obratem několika miliard korun. V řízení zavedl nové prvky hodnocení pracovníků, stimulační faktory – seberealizační, hmotné zainteresovanosti, morálního ocenění, radosti z práce apod. V roce 1989 dosahoval Agrokombinát Slušovice obratu 7 miliard a ročního zisku téměř 850 milionů. Tehdejšímí pracovníky, kteří na éru Slušovic dle svých slov vzpomínají zpravidla jako na úžasné a nezapomenutelné období, jsou jako hlavní přednosti docenta Františka Čuby jmenovány tyto: sociální cítění, vizionář, geniální podnikatel, řídící pracovník. Pravidelnými návštěvníky JZD Slušovice byly výpravy z celého světa, které sledovaly například v průměru až trojnásobnou produkci krav oproti zažitým standardům. Za úspěchem podniku podle něj bylo využívání vědeckých a technických poznatků. Jako předseda JZD Slušovice se v roce 1989 setkal s Donald...

František Chudoba (4)

František Chudoba byl český anglista, literární historik a překladatel. Od roku 1920 byl profesorem anglické filologie na Masarykově universitě v Brně. V roce 1897 maturoval na Vyšším reálném gymnáziu v Přerově. Začal studovat na lékařské fakultě University Karlovy, studium ale po třetím semestru ze zdravotních důvodů přerušil. Přešel na filosofickou fakultu UK, kde vystudoval obor čeština – němčina. Zde byl mimo jiné žákem Jana Gebauera a Václava Emanuela Mourka. Studium zakončil doktorátem v roce 1905 a to prací o Janu Blahoslavovi. Dále studoval v Lipsku , Berlíně a Oxfordu . Habilitoval v roce 1912 v Praze. V roce 1920 byl jmenován řádným profesorem anglické filologie na filosofické fakultě Masarykově universitě v Brně. Nejprve působil jako středoškolský profesor v Kroměříži a Velkém Meziříčí , Brně a v Praze . Od roku 1920 až do své smrti působil jako řádný profesor anglické řeči a literatury na FF MU v Brně. V roce 1927–1928 byl též děkanem fakulty. Vedle toho byl v letech 1920–1922 externím profesorem českého jazyka a literatury na King's College v Londýně. V redakci časopisu Novina se seznámil s F. X. Šaldou, se kterým je pak pojilo celoživotní přátelství. Zemřel v roce 1941 a je pohřben na městském hřbitově v Přerově-Šířavě. Jeho synem byl historik, politik a publicista Bohdan Chudoba. Praha : Jan Laichter, 1941–1947, 4 svazky:

František Čech (5)

Narozen 8.5.1898 v Olomouci, zemřel 19.11.1951 tamtéž. Ing., autor a vydavatel loutkových her, redaktor loutkářských edicí, publicista, loutkoherec, režisér.

František Burian (2)

František Burian byl český lékař. Je považován za zakladatele československé a za jednoho z průkopníků světové plastické chirurgie. Jeho zásluhou byla v ČR coby první zemi na světě plastická chirurgie v roce 1939 uznána jako samostatný medicínský obor. Burian inicioval vybudování pracovišť plastické chirurgie v Brně, Bratislavě a Košicích. František Burian mluvil anglicky, francouzsky, německy, italsky i latinsky a ve stáří se ještě učil rusky. Plastickou chirurgii v Československu dovedl na špičkovou úroveň, a to o generaci dříve než ve většině rozvinutých zemí. František Burian se narodil v Praze na Malé Straně a studoval na Malostranském gymnáziu a maturoval v roce 1900. Lékařství studoval na pražské Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Promoval 6. dubna 1906 a získal titul MUDr. Již během studia na vysoké škole začal ztrácet sluch, čímž značně psychicky trpěl. Pracoval pak jako asistent v patologicko-anatomickém ústavu, který vedl Jaroslav Hlava, a v dubnu 1908 přešel na chirurgickou kliniku, kde byl nejdříve demonstrátorem s ročním stipendiem 600 korun a poté dva roky neplaceným asistentem u profesora Kukuly. V roce 1910 se oženil s lékařkou Annou Lankašovou. V závěru října 1912 odjel do Bělehradu a později do Sofie , kde působil jako chirurg v balkánské válce a řídil velkou vojenskou nemocnici. Po návratu z Balkánu si v lednu 1914 zřídil soukromou praxi v domě ve Škrétově ulici v Praze, kde bydlel. V srpnu téhož roku byl povolán k vojsku. Rok a půl pak pracoval jako vedoucí chirurg pražské záložní vojenské nemocnice, umístěné v Rudolfinu. Stále experimentoval a vymýšlel nové způsoby léčby. Od roku 1916 byl šéflékařem vojenské nemocnice v Temešváru, další rok působil tamtéž jako konziliární chirurg VII. armádního sboru. Po válce pracoval v pražské posádkové nemocnici. Na základě svých zkušeností válečného chirurga prosadil zřízení stanice plastické chirurgie v Jedli...

Franta Kocourek (4)

Franta Kocourek byl český bavič, silák, herec, znalec brněnského hantecu, který se proslavil řadou happeningů, ze kterých vychází ve svých vystoupeních Miroslav Donutil. Vyučil se písmomalířem na brněnském výstavišti, pracoval v uhelných skladech. Od mládí se věnoval zápasení v družstvu Zbrojovky Brno. V roce 1975 vstoupil do povědomí celého Československa, když se rozhodl, že udělá z Rudy Kovandy Zlatého slavíka, což se téměř podařilo. Když se organizátorům začaly hromadit hlasy pro Rudyho, dopátrali se toho, že o celé akci vůbec netuší a že se vlastně jedná o recesi. Anulovali všechny jeho hlasy a vyhrál opět Karel Gott. Postava Franty Kocourka je neoddělitelně spojena s městem Brnem, kde žil a působil. Smrt ho zastihla předčasně a nečekaně ve Víru. Selhalo mu srdce, když seděl s přáteli v restauraci. Mnoho lidí si tehdy myslelo, že zpráva o jeho smrti je jen další recese. Je pohřben na hřbitově v Brně-Řečkovicích . V roce 2017 o něm režisér a scenárista Jiří Vondrák natočil televizní dokument Král železa a smíchu Franta Kocourek.

Franklin D Roosevelt (3)

Americký politik, v letech 1933 - 1945 prezitdent USA.

Frank Yerby (2)

Frank Garvin Yerby byl afroamerickým autorem historických románů. Do literatury vstoupil prózou s rasovou tematikou „Health Card“ která roku 1944 získala O.Henryho cenu. Po období učitelování a práce v průmyslu se Yerby rozhodl věnovat se literatuře profesionálně a využít obliby žánru historicko-romantických románů. V roce 1946 vydal bestseller „The Foxes of Harrow“, v roce 1947 zfilmovaný . Film získal Oscara za nejlepší výpravu. Psal o křižáckých výpravách , o francouzské revoluci , o americké revoluci , o středověkém Španělsku , o starém Řecku . Další romány jsou zasazeny do moderní doby. Celkově napsal 33 románů. V roce 1955 Frank Yerby opustil USA na protest proti rasové diskriminaci. Navštívil Francii a od roku 1959 až do své smrti žil ve Španělsku, jeho druhá manželka byla Španělka. Yerby zemřel v roce 1991 v Madridu na srdeční selhání a zde byl také pohřben.

Frank Tallis (5)

Spisovatel a klinický psycholog, publikace z oboru a próza.

Frank Retlow (5)

Německý autor dobrodružné literatury.

Frank Rehfeld (5)

Německý spisovatel fantasy a sci-fi literatury.