Všichni Autoři a témata

Jan Píše (1)

Jan Pirk (2)

Jan Pirk je český kardiochirurg, přednosta Kardiocentra IKEMu. Studia dokončil v roce 1972 a začal pracovat v nemocnici v Nymburce. Vyhrál konkurz na místo vědeckého aspiranta v IKEMu a od 1. října 1974 zde pracuje. Zabýval se žilními štěpy a v roce 1978 se stal kandidátem lékařských věd, o deset let později získal doktorát. V letech 1983 - 1984 absolvoval stáž na Mayo Clinic v USA. V roce 1990 působil v dánském Odense. V roce 1991 se stal přednostou Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEMu, o čtyři roky později pak i přednostou celého Kardiocentra IKEMu. Přednostou Kliniky kardiovaskulární chirurgie byl až do roku 2017 a od té doby je již pouze přednostou Kardiocentra. Roku 1991 provedl první transplantaci srdce. V roce 1997 se stal docentem a byl mu udělen titul nejlepšího manažera ve zdravotnictví. V dubnu 2012 jeho tým nahradil českému pacientovi, hasiči Jakubu Halíkovi, srdce dvěma čerpadly. Pacient poté čekal na transplantaci, ale v říjnu téhož roku zemřel na selhání jater a ledvin. Ačkoli se pro něj nepodařilo najít vhodného dárce srdce, léčba tohoto pacienta podle Pirka posunula světovou medicínu. Před českými lékaři obdobný zákrok provedli jen jejich kolegové v americkém Texasu, ale jejich pacient již po týdnu zemřel. Od roku 2013 je členem Učené společnosti ČR. Ročně se svým týmem uskuteční asi 250 operací srdcí, dříve to bývalo i 330. Za jeho život jich bylo asi 7000, kromě toho má za sebou přes 300 úspěšných transplantací srdcí . Tato čísla ho řadí k vysoce uznávaným operatérům srdcí v Evropě. Provádí také bezkrevní zákroky, tzn. že operuje bez použití krevní transfuze. V rozhovoru pro Lidové noviny uvádí, že právě díky Svědkům Jehovovým doznala kardiochirurgie určitého pokroku, protože zjistili, co všechno se dá udělat na srdci bez krve i jaké naředění krve člověk snese. Díky Svědkům Jehovovým byl v roce 2008 počet operací, prováděných bez krve, 40 %. Byl členem KSČ. V roce 2012 se Pirk stal ...

Jan Pichrt (6)

Narozen 12.6.1965 v Praze. JUDr., práce z oblasti pracovního práva.

Jan Petránek (4)

Jan Petránek je český novinář, komentátor, literát a disident. Před pražským jarem 1968 působil v Československém rozhlase. Pro své proreformní vystupování v letech 1968 a 1969 však byl nucen za normalizace manuálně pracovat. Stal se signatářem Charty 77 a přispíval do samizdatových Lidových novin. Novinářské práci se věnuje i po odchodu do důchodu roku 1993.

Jan Pavel (6)

Narozen 26. 10. 1973 v Praze. Scénárista, rozhlasová publicistika, autor básní i prózy, redaktor nakladatelství Slovart, překladatel z angličtiny a slovenštiny.

Jan Paul (5)

PAULÍK Jaroslav Jan Narodil se v Pelhřimově v rodině profesora gymnázia, po absolvování pražské filozofické fakulty a dosažení doktorátu učil moderní filologii na obchodní akademii v Praze. Vedle tohoto občanského povolání byla mnohostranně literárně činný - jako překladatel, jako redaktor časopisů Prospekt , Rozpravy Aventina externě spolupracoval s nakladatelstvím Sfinx, kde připravoval české vydání Larousse. Významnou složkou jeho mnoha činností byla i divadelní a filmová kritika. Již v letech 1925-1927 spolupracoval s deníkem Lidové noviny, kam napsal kritické články a filmové recenze. V roce 1929 spolupracoval s časopisem Signál, kam psal recenze o divadelních představeních v tehdejší Praze. .V letech 1932-1934 také spolupracoval s časopisem Rozhledy po literatuře a umění, kde působil jako filmový referent. Jeho zájem o film , byl dán jeho estetickým vnímáním filmu jako nového způsobu vyjáření a jazykovou průpravou . Spolupracoval také s Literární noviny , Kromě toho hodně cestoval – zejména po západní Evropě a severní Africe. Jeho literární tvorba je poměrně obsáhlá, rozptýlená, ale převážně na stránkách časopisů – jsou to básně, trampské písničky, cestopisné črty, fejetony, literární, filmové a divadelní kritiky a studie. První jeho vydanou knihou byla knížka próz „Zadní Indie“. Následuje první román „Arizona“, jež byl kritikou označen jako první český trampský román. V roce 1931 vycházejí „Sentimentální cesty“ – cestopisné črty z Evropy, Balkánu a Alžíru. Stejně exotický je však pro J. J. Paulíka i půvabný kopec Křemešník, k němuž se jako domovu rád vrací z dalekých cest ve svých fejetonových črtách i v osobním vzpomínání. „Technika flirtu neboli umění nedokonale milovati“ – to je kniha patnácti vtipných a ironických esejí o flirtu a lásce, o muži a ženě. Pro další román „Utonulá“ si vybral J. J. Paulík místo děje Pelhřimov . Tento román je maloměstsko...

Jan Parandowski (5)

Jan Oščádal (3)

Před rokem 90 zástupce šéfredaktora Moravskoslezského týdne, 87–89 ředitel jazzového festivalu Jazztival Brno, do 95 Janáčkova opera Brno, od 96 redaktor nakl. AF 167. Nyní svobodné povolání. Má manželku a syna Filipa. Poslouchá jazz a čte hlavně mainstream literaturu. SF se však nevyhýbá. Rokem 88 vstoupil do fandomu, 91–96 zakladatel a koordinátor SF&F Workshopu.

Jan Novák (4)

Narozen 24.6.1943. Doc. RNDr., DrSc., botanik, publikace z oboru, podílí se na renovaci krajiny severních Čech.

Jan Moravec (3)

Narozen 1924 v Ledvicích u Duchcova. V letech 1951-1969 přednášel dějiny KSSS. Pracovník sekretariátu ÚV KSČ ve dnech 22.-27. VIII. 1968.

Jan Mlčoch (6)

Narozen 1943. Ekonom.

Jan Miroslav Květ (4)

Narozen 22.2.1887 v Lenešicích u Loun, zemřel 23.6.1961 v Praze. Hudební historik, autor monografií o českých skladatelích, překladatel z angličtiny.

Jan Minář (3)

Autor kriminálního románu.

Jan Menšík (4)

Narozen 26.1.1885 ve Stádlci u Tábora, zemřel 18.4.1949 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, lektor slovenštiny, literární historik, publikace z oboru české a slovenské literatury.

Jan Matouš (3)

Jan Matouš je bývalý československý biatlonista, olympionik a vicemistr světa. Jeho otec byl na zimní olympiádě v Cortině d'Ampezzo dvacet šest let před ním v roce 1956. V roce 1983 zvítězil na předolympijských závodech v Sarajevu. Na zimních olympijských hrách 1984 v Sarajevu byl mezi jednotlivci byl 9. na 10 km a 10. na 20 km, ve štafetě šestý, účastnil se také ZOH 1988 v Calgary. Na mistrovství světa 1990 v Oslu získal ve štafetě stříbro . V roce 1987 vyhrál závod světového poháru a v celkovém hodnocení se umístil na třetím místě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Matouš na anglické Wikipedii.

Jan Martinovský (3)

RNDr. Jan Martinovský je český botanik, dendrolog a autor publikací z oboru.

Jan Maršík (4)

Publikace o lyžování.

Jan Maria Novotný (2)

Narozen 9.11.1898 ve Lvově . JUDr., profesor finančního práva, publikace z oboru.

Jan Marhan (4)

PhDr., učebnice angličtiny.

Jan Machač (4)

Autor a redaktor publikací pro děti, překlady dětské literatury.

Jan Mach (4)

Narozen 8. 3. 1954 v Písku. Právník, odborné práce ze zdravotnického práva.

Jan Lopatka (3)

Jan Lopatka byl významný český literární kritik, redaktor a editor, signatář Charty 77. Laureát Ceny Revolver Revue za rok 2015. Otec Jana Lopatky byl zedník, matka švadlena. Po základní škole absolvoval ve Vimperku jedenáctiletou střední školu. V letech 1958–1962 studoval dvojobor český jazyk – historie na Filosofické fakultě UK v Praze, zapisoval si také přednášky a semináře z estetiky. Titul PhDr. mu byl přiznán v roce 1964 po obhajobě rigorózní práce o rozhlasové adaptaci Vančurových literárních textů. V šedesátých letech byl zaměstnancem Českého rozhlasu Praha, proslul však zejména jako redaktor nekonformního časopisu Tvář . Zde se zabýval kritikou prozaických textů, publikoval a se sympatiemi komentoval některá literární díla, často nevšední kvality – mj. Bambino di Praga Bohumila Hrabala, Cholupický den Ladislava Klímy, Sešity Jana Hanče, prózu Jakuba Demla. Výrazně se zasloužil o docenění próz Karla Poláčka a o adekvátnější porozumění Osudům dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška. Po zastavení Tváře v roce 1969 měl Lopatka, který nikdy nebyl členem KSČ a pro svůj krajně skeptický odstup od režimu se nekompromitoval ani veřejným přitakáním pražskému jaru 1968, relativně snadnou ústupovou cestu do vnitřní emigrace a společenské „šedé zóny“. Pracoval jako technik a programátor, zabýval se soukromě dílem Egona Bondyho; v první polovině sedmdesátých let nepublikoval ani v ineditních sbornících. V roce 1975 však začal spolupracovat s Václavem Havlem na vydávání samizdatové literatury a v roce 1976 podepsal Chartu 77. V letech 1977–1989 proto pracoval v nekvalifikovaných profesích, např. jako umývač nádobí. Je též znám mimo coby zakladatel a vydavatel kritického samizdatového časopisu Kritický sborník a spoluautor exilového vydání Slovníku českých spisovatelů . Později nakrátko přišel na Filosofickou fakultu UK v Praze jako pedagog a publikova...

Jan Lejnar (2)

Znalec léčivých bylin, autor knih o léčivkách.

Ján Lebiš (3)

Narozen 1.6.1931 v Moravském Krumlově, zemřel 9.10.1996 v Bratislavě. Malíř, ilustrátor, grafik.

Jan Larisch (4)

Narozen 14.11.1963 ve Vítkově.P. ThLic. Římskokatolický duchovní.

Jan Langhans (3)

Narozen 9.7.1851 Klášter u Vilémova , zemřel 22.3.1928 Černošice. Český fotograf.

Jan Kybal (1)

Narozen 16.3.1927, zemřel 2001. RNDr., CSc., publikuje v oboru botanika, autor příručky o koření.

Jan Kudáček (6)

Jan Kříž (5)

Jan Kříž je český historik a teoretik umění, kritik, kurátor výstav a vysokoškolský pedagog. Napsal knihy Emila Medková , Šmidrové , Michael Rittstein , Karel Kuklík. , Aleš Lamr , Český dřevák katalog výstavy v Alšově jihočeské galerii , Xénia Hoffmeisterová .

Jan Křeček (1)

Narozen 1943. RNDr., CSc., entomolog, stati z oboru.

Jan Kravčík (6)

Pochází z Prahy, ale je hrdý na své slovenské kořeny. Vystudoval chorvatskou filologii, životní zkušenosti sbíral v Budapešti, Záhřebu a pod Olympem. V současnosti opět žije v Praze, jeho druhou rodinou je Vukogvazdská družina, společenství hráčů Dračího doupěte, se kterými už od roku 1996 tvoří fantastický svět založený na syntéze baltské, slovanské a ugrofinské mytologie. V roce 2011 založil nakladatelství Gorgona a pustil se do vydávání fantasy. Jeden z autorů Letopisů Vukogvazdské družiny – špinavé fantasy, která se skromně snaží ukázat, že tento žánr lze dělat i bez tradičních klišé a stereotypů. Překládá z polštiny, chorvatštiny a ruštiny.

Jan Kouba (6)

Jan Kouba byl český a československý tesař, rolník, politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po absolvování základní školy se vyučil tesařem a pracoval na řadě míst. Od roku 1931 pomáhal na rodinném hospodářství, které v roce 1941 převzal. V letech 1949–1957 působil jako předseda JZD Komařice, v období 1957–1967 v témže JZD pracoval jako tesař. Členem ČSL byl již za první republiky, ale více se politicky uplatnil až po roce 1948. Rychlý vstup do JZD mu zaručil oblibu ze strany „obrozeného“ vedení ČSL. V letech 1945–1953 zastával post člena MNV Komařice, v letech 1950–1960 byl předsedou okresního vedení ČSL v Trhových Svinech a členem Ústředního výboru ČSL. Byl dlouholetým poslancem za ČSL a nositelem vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Ve volbách roku 1954 byl zvolen za ČSL poslancem ve volebním obvodu České Budějovice. Mandát obhájil ve volbách v roce 1960 a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. K roku 1954 se profesně uvádí jako předseda JZD v obci Komařice. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 za ČSL do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971. K roku 1968 je profesně uváděn jako člen JZD.

Jan Komenda (5)

Narozen 19.9.1954. Doc., Ing. v oboru strojírenství, Ing., CSc. Znalec v oboru střelivo a výbušniny, publikace z oborů balistika, zbraně a munice.

Jan Kňákal (1)

Překladatel z ruštiny.

Jan Knaisl (2)

Jan Karník (6)

Narozen 16. 8. 1870 v Novém Městě na Moravě, zemřel 27. 12. 1958 tamtéž. MUDr., lékař, básník, prozaik, publicista , překladatel z polštiny.

Jan Kališ (4)

Narozen 1973. Elektroinženýr se specializací na mikroelektroniku, věnuje se novým technologiím společnosti Microsoft.

Jan Kačer (3)

Narozen 3.10.1936 v Holicích. Doc., herec a režisér.

Ján Kačala (6)

Slovenský jazykovědec a vysokoškolský pedagog, zabývá se výzkumem slovenského spisovného jazyka, jeho kultury a dějin, věnuje sa výzkumu sémantické syntaxi, lexikologie a lexikografie.

Jan Jungmann (5)

Narozen 1799 v Praze, zemřel 4. 4. 1872 tamtéž. Středoškolský profesor, matematik, autor učebních koncepcí a zpráv o stavu školství, vydavatel pedagogického časopisu.

Jan Jeřábek (5)

Jan Jeřábek je český písničkář, grafolog a psychoterapeut. Zakladatel České grafologické komory. Do roku 2003 působil také jako hudební antikvář. Absolvent katedry kulturologie na FF UK,PhDr. Je autorem několika knih a nahrál řadu CD. V roce 1990 zvítězil v písničkářské soutěži O ptáka Noha. Jeho biografie je zahrnuta do publikace Who is who.

Ján Januš (3)

Narozen 1985. Mgr., novinář, zaměřený na oblast práva.

Jan Janula (4)

Narozen 13.8.1950 v Praze. Nezávislý novinář, články v časopisech, společenské rizikové skupiny a sexuální tematika.

Jan Jandora (2)

Narozen 22. 12. 1970 v Havlíčkově Brodě. Doc., Ing., Ph.D., vysokoškolský pedagog na stavební fakultě VUT v Brně, zaměřený na oblast matematického modelování proudění vody, hydrauliky, využití vodní energie, přehrad a vodního hospodářství.

Ján Horecký (5)

prof. PhDr. Ján Horecký, DrSc. bol slovenský jazykovedec . Od roku 1943 po skončení vysokoškolských štúdií začal pracovať vo vtedajšom Jazykovednom ústave Slovenskej akadémie vied a umení v Bratislave.

Jan Holzer (2)

Narozen 1969. PhDr., politolog a historik, práce v oboru politické systémy Ruska a integrované žánrové typologie.

Jan Hlávka (6)

Narozen 7. 4. 1979. Český spisovatel sci-fi a fantasy, překladatel, publicista.

Jan Hendl (5)

Narozen 17. 6. 1947 v Praze. Vysokoškolský pedagog, autor či spoluautor knih o metodologii výzkumné práce a aplikacích statistiky v biomedicínských oborech, též autor, editor a překladatel publikací o divadle Latinské Ameriky.

Jan Havel (3)

Narozen 7.3.1914 v Českých Budějovicích, zemřel 2.8.2005. Kriminalista, autor prací z oboru.

Jan Hartman (4)

Jmenuju se Honza Hartman a \"su\" rodák z Uherského Hradiště , momentálně ale žiju v Praze. V osobním životě sice pracuju ve službách na manažerské pozici, ale ve volných chvílích jsem spisovatel. Pokud by vás zajímalo, čemu se věnuju vedle psaní , pak mám rád archeo-astronautiku a také se s oblibou rekreačně potápím V mé tvorbě pro mě byla inspirací Brownova Pavučina lží , Crichtonův Jurský park nebo Pokud přijde zítřek od S. Sheldona. To jsou čistokrevné akční thrillery, při jejichž čtení jsem zapomínal dýchat. A to je umění, které bych se rád naučil. O čem píšu? Začínal jsem jako autor krimi příběhů s trochu naivní debutovou prvotinou z prostředí italské mafie Zabiju tě bezbolestně , kterou jsem sepsal už v 19 letech na psacím stroji, knižně vyšla o sedm let později, a tím se splnil můj velký dětský sen. V jedné z mých posledních knih s titulem Bohové a stvůry se mi podařilo říznout žánr krimi prvky sci-fi. Do příběhu jsem začlenil poznatky právě z archeo-astronautiky. Tato kniha sklidila úspěch u nejednoho čtenáře a kladné reakce mě motivovaly, abych vydal další thrillery, z nichž ten poslední, Krev ve stopách , boří ty nejznámější mýty evropské historie. V současné době zůstávám věrný mystery thrillerům, ale aby mí čtenáři poznali mou tvorbu ještě blíže, pravidelně pro ně publikuju kapitoly do svého internetového románu Cizinka ve tvojí zemi.

Jan Hanuš (6)

Knižní grafik.

Jan Hanč (4)

Jan Hanč byl český básník a prozaik, představitel Skupiny 42. V mládí se věnoval závodně lehké atletice, zejména běhu na 200 m. V roce 1935 absolvoval obchodní akademii, pracoval jako nákupčí Pragofructu a od roku 1948 jako plánovač v ČKD, vedle se věnoval práci atletického trenéra, zejména sprinterů. Od roku 1961 byl v invalidním důchodu. Byl bratrem chemika a rychlobruslaře Oldřicha Hanče. Jeho literární dílo představují básně a deníkové zápisky které byly vydány po jeho smrti. První básně publikoval v roce 1946, poté ještě v katalogu výstavy Václava Bartovského a Kamila Lhotáka. V roce 1948 publikoval literární odbor Umělecké besedy vedený Jiřím Kolářem sbírku veršů a próz Události. Pod stejným názvem vyšlo ještě několik souborů posmrtně, výrazně rozšířených o materiály z pozůstalosti . Jako pozoruhodný literární fenomén ho objevil posmrtně kritik Jan Lopatka. Ke stému výročí narození byla u Masných krámů v Křižíkových sadech v Plzni odhalena Cesta Jana Hanče. Skládá se ze sedmi reliéfů od Viktora Karlíka s texty z básnických sbírek a próz Události od Jana Hanče, které jsou umístěny přímo v chodníku.

Jan Hábl (6)

Jan Hábl je pedagog, komeniolog a bratrský farář. Po studiích filozofie výchovy při University of Wales působil na Univerzitě v Hradci Králové. V současné době přednáší v oborech na rozhraní pedagogiky, antropologie, etiky a historie vzdělávání na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. K jeho publikacím patří monografie Ultimate Human Goals in Comenius and Modern Pedagogy , Lekce z lidskosti v životě a díle Jana Amose Komenského . Je též autorem mnoha drobnějších studií, například Teaching Essentials through Parables , Etika výchovná a nevýchovná. Otázky pedagogické prevence sociálně nežádoucích jevů a Vzdělání mravné a nemravné. Vztah poznání a ctnosti v Komenského pedagogice .

Jan Haber (2)

Narozen 1952. Internista, hematolog, onkolog, autor publikací z oboru.

Jan Guillou (5)

Jan Oscar Sverre Lucien Henri Guillou je švédský spisovatel a novinář. Proslavil se jako autor dvanáctidílné knižní série o smyšleném švédském špiónovi Carlu Hamiltonovi přezdívaném „Coq Rouge“ , a také jako autor Křižácké trilogie.

Jan Fröhlich (3)

Narozen 6.2.1898 v Praze, zemřel 4.2.1944 tamtéž. JUDr., docent obchodního a směnečného práva, literatura z oboru.

Jan Folný (3)

Narodil se v Karlových Varech. Vystudoval Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni. Povoláním učitel českého a ruského jazyka, aktuálně vyhořelý. Autor knihy Od sebe / k sobě , „nejlepší bisexuální novely Prahy 6 o Irsku všech dob“, v níž zúročil své zkušenosti a zážitky z tříletého pobytu v Irsku. V současnosti žije a pracuje v Londýně.

Jan Findejs (3)

http://prazsky-krysarik.cz/index.php?id=104 myslím že v poděkování chovatelů pražských krysaříků i chodského psa je shrnut celý životopis autora

Jan Evangelista Urban (6)

Jan Evangelista Urban byl římskokatolický kněz a františkán, jeden z předních českých teologů a filosofů 20. století. Narodil se v rodině železničáře a pradleny jakožto Josef Urban . Studoval na gymnáziu, v roce 1918 vstoupil do řádu františkánů. Studoval na františkánském institutu v Bolzanu a filosofii a teologii v Praze, na kněze byl vysvěcen v roce 1924. V roce 1927 založil řeholní institut sester Apoštolátu III. řádu sv. Františka , jehož posláním byl laický apoštolát, katecheze a sociální a charitní služby. V roce 1930 získal doktorát filosofie na FF UK . V letech 1933–1948 byl šéfredaktorem časopisu Serafínský prapor. V roce 1937 založil Studium catholicum a byl ustanoven jeho rektorem. Mimo to se soustředil na pastorační a sociální práci na pražské periferii. V letech 1938–1941 byl provinciálem řádu, po druhé světové válce byl jedním z vážných kandidátů na úřad pražského arcibiskupa. V březnu 1950 byl zatčen a počátkem dubna odsouzen v monstrprocesu Machalka a spol. s představiteli řádů ke 14 letům vězení. Urban byl v tomto procesu obviňován ze spolupráce s gestapem. Vězněn byl na Mírově a ve Valdicích. Ve vězení onemocněl tuberkulózou a jelikož mu byla odepírána nutná léčba, trpěl v důsledku toho doživotními následky. Po propuštění se mohl k duchovní službě vrátit až v roce 1968; v roce 1974 mu však byl státní souhlas znovu odebrán. V době pádu komunistické diktatury byl už vážně nemocen. V současné době je zkoumána možnost jeho svatořečení.

Jan Evangelista Kosina (4)

Jan Evangelista Kosina byl český pedagog, filolog, publicista a spisovatel. Byl také národní buditel a vlastenec. Byl v letech 1867–1877 prvním ředitelem Slovanského gymnázia v Olomouci. Na jeho popud bylo založeno několik spolků, např. Matice školská, Spolek učitelů moravských, Vlastivědné muzeum a Vlastivědná společnost muzejní.