Všichni Autoři a témata

Jaroslav Kojzar (5)

Narozen 30.8.1917 v Šebestově, zemřel 27.6.1982. PaeDr., CSc., vědecký pracovník Kabinetu Zdeňka Nejedlého. Publicista, editor projevů Zdeňka Nejedlého, překladatel z ruštiny.

Jaroslav Kohout (4)

Autor publikací z oboru podnikání, reklamy, komunikace.

Jaroslav Klodner (6)

Narozen 24. 5. 1953 v Poličce. RNDr., pedagog, autor učebnic matematiky.

Jaroslav Kestřánek (1)

Hydrolog.

Jaroslav Kándl (1)

Narozen 17.1.1917 v Szegedinu , zemřel 1979. Ing.architekt, grafik, autor ilustrací a kreslených filmů.

Jaroslav Kalivoda (6)

MUDr., lékař v oboru diabetologie, publicista, populárně naučné knihy pro diabetiky, příběhy z lékařského prostředí, též autor průvodců.

Jaroslav Kabeš (5)

Jaroslav Kabeš ] byl český a československý ekonom, bankéř a politik KSČ, v poúnorovém období ministr financí, v 50. letech generální ředitel Národní banky Československé. V letech 1907–1914 vystudoval reálné gymnázium a pak abiturientský kurz při Obchodní akademii v Chrudimi. Od roku 1920 pracoval na pozici účetního v Agrární bance československé a v jejích dceřiných společnostech Centrocarbon a Agrocarbon v uhelném průmyslu. Členem KSČ byl již od jejího založení roku 1921. V září 1945 byl jmenován ředitelem Zemědělské banky , v září 1946 se stal prvním náměstkem vrchního ředitele Živnobanky. Působil i v Národní bance Československé jako člen její dočasné správy a pak i člen bankovní rady. V dubnu 1949 se stal ministrem financí v československé vládě Antonína Zápotockého. Na postu setrval do září 1953. Za jeho ministerského období byla provedena československá měnová reforma. V letech 1954 - 1957 byl generálním ředitelem Národní banky Československé. Zastával i významné stranické funkace. VIII. sjezd KSČ a IX. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. X. sjezd KSČ a XI. sjezd KSČ ho pak zvolil za člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. V roce 1961 mu byl udělen Řád republiky. Kromě politických aktivit se věnoval též poezii. Vydal několik básnických sbírek.

Jaroslav K. Man (4)

Jaroslav Jiránek (5)

Český hudební vědec. Narozen 21. 8. 1922 v Praze, zemřel 19. 7. 2001 tamtéž. PhDr., CSc., hudební vědec a kulturně politický pracovník, lektor marxismu-leninismu na pražských vysokých školách, docent dějin a teorie novodobé hudby, autor muzikologických publikací a publikací z oblasti marxistické filosofie a estetiky.

Jaroslav Jílek (5)

Narozen 8. 2. 1931 v Olomouci, zemřel 7. 11. 2007. Prof., Ing., CSc., ekonom, statistik, práce a překlady z oboru.

Jaroslav Humberger (4)

Jaroslav Humberger, vlastním příjmením Jaroslav Humburger byl český spisovatel a novinář, oběť holokaustu. Narodil se v rodině obchodníka z Nových Dvorů Josefa Humburgera a jeho manželky Hedviky, rozené Lengsfeldové . Poté, co vychodil obecnou školu v rodišti absolvoval v letech 1915–1918 měšťanskou školu v Kutné Hoře. Vyučil se elektrotechnikem a vystudoval v letech 1918–1920 dvouletou živnostenskou školu v Nových Dvorech. Jako novinář pracoval ve 20. a 30. letech 20. století. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Pro svůj židovský původ byl po vzniku Protektorátu perzekvován, již v listopadu 1939 bylo vydání jeho knihy oznámeno s poznámkou „t. č. mimo redakce“. V srpnu 1942 byl odtransportován do Terezína, odsud v říjnu 1944 do Osvětimi, kde zahynul. Dne 5. listopadu 1938 se v Kutné Hoře oženil s Hedvikou Polákovou . Manželé Humburgerovi měli dceru Hedviku . Celá rodina byla vyvražděna v průběhu holokaustu. V Osvětimi zahynuli i rodiče Jaroslava Humbergera. Jaroslav Humberger byl především znám jako autor životopisných děl. Literární věda jim vyčítá, že zachycují dobový kolorit, ale méně se zajímají o tvůrčí život popisovaných osobností. Lépe je z tohoto pohledu hodnocen román o Prokopu Divišovi. Podobně se již v roce 1939 vyjádřil F. X. Šalda o románu Mikuláš Dačický z Heslova: „...nedovedl Dačického dotvořit a dobásnit v zákonný typ, nenalezl v něm a nevynesl vnitřního dramatu.“ Přispíval zejména do Národního osvobození, Lidových novin a dalších deníků, psal humoresky do Humoristických listů.

Jaroslav Hojdar (5)

PhDr. Jaroslav Hojdar se narodil 26. 6. 1933 v Klenovicích, okr. Tábor. Stal se učitelem a jeho celoživotním zájmem je historie. První zaměstnání získal v českokrumlovském pohraničí, kde učil děti rumunských krajanů. Po čase se vrátil na Táborsko a byl učitelem v Sezimově Ústí a Táboře. Dálkově vystudoval Pedagogickou fakultu UK. Kromě práce ve škole ho pohltila regionální historie válečných let. Setkal se téměř se všemi pamětníky, kteří se na Táborsku a v okruhu jižních Čech zapojili do protinacistického odboje, studoval dostupnou literaturu i dobové prameny a napsal mnoho článků o odboji. Po propuštění ze školství na počátku sedmdesátých let pracoval jako klempířský dělník a poté topič v kotelně v Plané nad Lužnicí. Nepřestal však psát, byť články mohly vyjít až po roce 1989. Po převratu se nakrátko vrátil do školství, ale brzy odešel do důchodu. Publikuje příspěvky o dějinách jihočeských obcí, sestavil knihu o táborském popravišti a heydrichiádě a také knihu o sovětském poručíkovi Michejenkovi, který utekl z koncentračního tábora Mauthausen přes Šumavu až na Táborsko.

Jaroslav Hofman (5)

RNDr. Jaroslav Hofmann se narodil 23. 4. 1961 v Praze, kde také vystudoval biologii na přírodovědecké fakultě UK. Pět let pracoval v základním výzkumu v tehdejší Československé akademii věd, od roku 1990 působí pracovně střídavě či najednou ve dvou oblastech – v oblasti redakčně-editorské a v cestovním ruchu. Kromě toho je od poloviny 80. let aktivní jako publicista, fotograf, lektor a překladatel, procestoval na 50 zemí pěti kontinentů. Většinu svých aktivit propojil ve svém aktuálním zaměstnání – od roku 2006 je odpovědným redaktorem cestopisného měsíčníku Země světa.

Jaroslav Gazda (3)

Narozen 23. 4. 1926 v Litvínovicích, zemřel 9. 10. 2010. Doc., RNDr., CSc., botanik, florista a vysokoškolský učitel.

Jaroslav Foit (5)

Literatura z oboru elektroenergetiky.

Jaroslav Dostál (5)

Jaroslav Dostál je mezinárodně uznávaný geolog, od roku 2006 emeritní profesor na St.Mary’s Universitě v Halifaxu v Kanadě, kde pracoval od roku 1975. Zabývá se širokým spektrem problémů v mineralogii, geochemii a petrologii vyvřelých hornin. Publikoval přes 300 článků v odborných časopisech a podílel se na mnoha výzkumných projektech. Během působení na universitě významně přispěl k rozvoji katedry geologie i university jako celku. 12 let působil jako vedoucí katedry geologie. Byl členem Akademického senátu i rady guvernérů university. Je vědecký pracovník v oboru geochemie vyvřelých hornin a její aplikaci ke studii pohybu ker zemské kůry a v souvislosti s tím ložisek nerostných surovin. Jaroslav Dostál se narodil roku 1941 v Praze. Po základní škole studoval od roku 1955 na Průmyslové škole geologické v Praze, kterou ukončil maturitou a odbornou prací "Návrh na průzkum tuhového ložiska u Českého Krumlova" v roce 1959. Dále pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě University Karlovy, obor geologie se specializací mineralogie. Studium dokončil v roce 1964 jako promovaný geolog. Diplomová práce "Geologické a petrografické podmínky v oblasti Maršíkova". V letech 1964–67 pracoval jako asistent a do roku 1969 jako odborný asistent na katedře ložiskové geologie. V srpnu 1968 byl účastníkem světového geologického kongresu, který předčasně ukončila invaze vojsk. V roce 1967 na konkurz získal stipendium na graduální studium.do Kanady na Mc Master Universitě v Hamiltonu, kam s obtížemi po invazi odjel..Studium dokončil v roce 1974 s titulem PhD. Od roku 1975 přednášel a pracoval na výzkumných úkolech St.Mary’s Universitě v Halifaxu, od roku 1980 do 2006 jako řádný a po roce 2006 emeritní profesor.

Jaroslav Čížek (2)

Autor kriminálních příběhů.

Jaroslav Černý (4)

Narozen 20.8.1882 ve Stěžerách, zemřel 24.3.1958 v Poděbradech. Dr.techn., ing., vodohospodář, profesor vodního práva a zákonodárství, práce z vodní techniky.

Jaroslav Čech (3)

Prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc. je český historik specializující se především na novověké sociální dějiny, konflikty, rebelie, kriminalitu, stavovskou politiku a politickou kulturu sněmování. Základní vzdělání získal na školách ve Štáhlavech a Starém Plzenci, gymnázium absolvoval úspěšně v Blovicích. Jaroslav Čechura vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor historie-politická ekonomie. Tituly kandidáta a doktora věd získal na Akademii věd. V letech 1990-92 studoval v SRN. Od roku 1992 docent a od roku 2000 profesor na FF UK v Praze. V letech 1977 až 1986 byl pracovníkem Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze. Dále pracoval do roku 2002 ve vedení Archivu Národního muzea. Od tohoto roku přednáší na Ústavu dějin FF UK a je zaměstnán jako odborný pracovník ANM. Také přednáší na Technické univerzitě v Liberci.

Jaroslav Bradna (3)

Autor publikací z oblasti technického zařízení budov.

Jaroslav Bína (3)

Autor prací z oboru chemie.

Jaroslav Bém (3)

Elektrotechnické práce.

Jaroslav Bartl (4)

Narozen 2.8.1906 v Hradci Králové, zemřel 1.7.1945. Ředitel školy v Praze, práce dějepisné a zeměpisné i beletrie.

Jaroslav Balík (4)

Jaroslav Balík byl český scenárista, režisér a filmový pedagog. U československého filmu začínal po druhé světové válce v různých asistentských funkcích. Zároveň s tím studoval na pražské FAMU, kterou dokončil v roce 1952. Po ukončení školy působil jako asistent režie a pomocný režisér, od roku 1957 pak jako samostatný režisér. V letech 1973 až 1990 vyučoval na pražské FAMU. Hned na počátku své kariéry natočil dodnes poměrně ceněný film Bomba, známý je i snímek z roku 1962 Blbec z Xeenemünde z Václavem Sloupem v hlavní roli, poněkud pozapomenuta zůstala česká filmová komedie Slečna Golem z roku 1972 v Janou Brejchovou v hlavní roli. Z televizní tvorby na počátku 70. let patří mezi jeho nejznámější díla Případ Mauricius z roku 1970, legendární televizní film Romeo a Julie na konci listopadu a milostný film Milenci v roce jedna s Martou Vančurovou a Viktorem Preissem v hlavní roli. Úspěch zaznamenaly i další celovečerní filmy Jeden stříbrný z roku 1976, Stín létajícího ptáčka z roku 1977 a snímek Konečná stanice z roku 1981.

Jaroslav Bálek (5)

Narozen 8. 10. 1946 v Praze. Ing., ekonom, též spisovatel.

Jaromír Zápal (2)

Akademický malíř Jaromír Zápal byl český ilustrátor, malíř a spisovatel. Je znám zejména jako ilustrátor dětských knih. Zápal studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Po studiích pracoval jako grafik a výtvarný redaktor ve Státním nakladatelství dětské knihy , z něhož se v roce 1969 stal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež. K jeho nejznámějším dílům patří umělecké ztvárnění příběhů Medvídka Pú a ilustrace trilogie o Neználkovi od Nikolaje Nosova . Též napsal a ilustroval několik dětských knížek . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaromír Zápal na anglické Wikipedii.

Jaromír Vonka (2)

Narozen 29. 10. 1982 v Žatci, žije v Plzni. Projektový manažer v nakladatelství, absolvent oboru geografie.

Jaromír Šmaha (2)

Jaromír Plch (4)

Narozen 24. 7. 1918 ve Vyskři u Turnova, zemřel 2. 12. 1990. Profesor českého jazyka a literatury, práce z oboru. Organizátor knihovnictví na Mnichovohradišťsku. Inspektor pro kulturu rady ONV v Mnichově Hradišti.

Jaromír Plachý (6)

Narozen 1986. Výtvarník, animátor, autor komiksů a her, ilustrátor.

Jaromír Mysliveček (4)

Narozen 23. 9. 1922 v Humpolci, zemřel 14.6.1997. Prof. MUDr., DrSc., fyziolog. Zabýval se neurofyziologií v průběhu ontogenetického vývoje, vlivem časné dekortikace na vývoj funkcí a elektrogeneze mozku, vývojem sluchového a zrakového analyzátoru u různých živočišných druhů, ontogeneticky podmíněnými odchylkami vlivu neuromediátorů a dalších biologicky aktivních látek, studiem mechanizmů učení a paměti v nejranějších etapách postnatálního vývoje s ohledem na působení neurotransmiterů, včetně účinků oxidu dusnatého.

Jaromír Křivan (2)

Jaromír Křivan se narodil v roce 1929 v Praze. Vystudoval fakultu sociálních věd a publicistiky . Po studiích začal pracovat jako novinář pro ČTK. Od roku 1967 začíná jeho dráha spisovate a spolu s R.Cílkem vydává literárně reportážní rekonstrukci "Smrtelný byl druhý zásah.." ,kde popisuje případ vraždy vojína československé armády. Druhým románem "Zastavte expres 63" ,se snaží pomocí faktů zrekonstruovat slavný případ únosu vlakové soupravy do Německa.

Jaromír Kazda (5)

PhDr., divadelní historik, publikace z oboru. Narozen 30.12. 1948 v Praze.

Jaromír Janoušek (3)

Narozen 19. 3. 1931 v Polici nad Metují, zemřel 10. 10. 2017. Psycholog, vědec a vysokoškolský pedagog. Působil v řadě institucí . Specializoval se zejména na sociální psychologii, lidskou psychiku, sociální a verbální komunikaci aj. Publikace v oboru.

Jaromír Herle (6)

Jaromír Herle byl český hudební skladatel a sbormistr. V dětství byl žákem Josefa Förstera a Karla Förstera. Byli to děd a strýc Josefa Bohuslava Foerstera. Ve čtrnácti letech byl přijat na varhanickou školu v Praze, studoval u Františka Zdeňka Skuherského. U svého strýce, hudebního nakladatele Františka Augustina Urbánka se seznámil s předními českými hudebními skladateli: Antonínem Dvořákem, Zdeňkem Fibichem, Karlem Bendlem, Josefem Bohuslavem Foersterem aj. Po absolvování školy, až do roku 1894, hrál na housle a lesní roh ve vojenské hudbě 28. pěšího pluku v Praze. Odešel do Srbska a stal se na další čtyři roky učitelem zpěvu na gymnáziu v Šabaci. Zde získal i první zkušenosti sbormistra smíšeného pěveckého sboru. Od roku 1898 působil v souboru Dvorní opery ve Vídni. Nejprve jako sborový zpěvák, ale hned následujícího roku se stal zástupcem sbormistra. Byl rovněž sbormistrem vídeňských pěveckých sdružení Lumír a Slovanský zpěvácký spolek. S Lumírem ve Vídni provedl kantátu Svatební košile Antonína Dvořáka , Bouři Vítězslava Nováka , Českou píseň Bedřicha Smetany a Stabat Mater Josefa Bohuslava Foerstera. Ve Vídní nastudoval i Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany a další české opery. Po vzniku Československé republiky se vrátil do Prahy a působil jako ředitel kůru,zpěvák, sbormistr a varhaník v řadě pražských chrámů. Ve spolupráci s vídeňskou Dvorní operou a sborem Lumír však pokračoval až do roku 1921. Vyvrcholením jeho kariéry se stal rok 1921, kdy byl jmenován sbormistrem Národního divadla, dirigentem činoherního orchestru a sbormistrem pražského Hlaholu. S tímto souborem provedl v Praze vrcholná díla českého i světového kantátového a oratorního repertoáru. Mimo jiné nastudoval Devátou symfonii Ludwiga van Beethovena, Requiem Hectora Berlioze, Stabat Mater Antonína Dvořáka, či Kantátu o posledních věcech člověka Ladislava Vycpálka. Jako skladatel komponoval především...

Jaromír Farník (4)

Jaromír Farník , sběratel, jehož snem je vybudovat muzeum českých herců. Od roku 1980 shromažďuje veškeré památky na divadlo, film a zábavu v Čechách. Sbírá fotografické, tiskové, hudební i osobní materiály našich herců a zpěváků. Jako hudební redaktor působil v rádiu ECHO. Uspořádal několik výstav, léta spolupracuje s Ondřejem Suchým. Je členem Společnosti VLASTY BURIANA. Podílel se na výzdobě restaurace MONTMARTR. Ze svých knih si nejvíce cení „Album Vlasty Buriana“ a také „Voskovec & Werich aneb Válka s lidskou blbostí“.

Jaromír Adamec (3)

Narozen 15.9.1940 v Praze. PhDr., historik umění a výtvarný pedagog, práce z oboru, publicista, turistické průvodce, překlady z angličtiny, němčiny, italštiny a ruštiny.

Jarmila Závadová (3)

Úpravy a překlady pohádek z ruštiny, ukrajinštiny a slovenštiny.

Jarmila Sýkorová (3)

Narozena 1954. RNDr., bioložka, odborné práce o chráněných územích a přírodních rezervacích.

Jarmila Slováková (6)

Jarmila Podhorná (5)

Bylinkářka, léčitelka, věnuje se této problematice roky, vzdělaná, sečtělá a charismatická dáma. V letech, kdy se jiní těší do důchodu a na to, že budou mít konečně čas na vnoučata, začala spřádat smělé plány. Když Jarmila Podhorná přišla o milovaného manžela, chtěla pomáhat lidem se zdravotními problémy. Začala pěstovat byliny a z nich vyrábět tinktury. Založila firmu Naděje, vzala si úvěr a zadlužila se až po uši. Dnes, kdy má vše splaceno, by mohla složit ruce do klína a radovat se z vykonané práce. Naše věhlasná bylinkářka však zakládá obrovskou stromovou zahradu pro další výrobu léčivých preparátů. Zaměstnává 27 lidí, denně vyřídí 40 až 50 mailů, ve kterých se pisatelé svěřují se svými zdravotními problémy, pořádá semináře pro veřejnost, ale i pro lékaře a léčitele po celé republice a v 72 letech sní o vybudování regeneračního centra...

Jarmila Minaříková (5)

Narozena 25.11.1909 v Praze. Autorka beletrie pro děti, překladatelka z polštiny.

Jarmila Ligasová (3)

Novinářka, sportovní publicistka, práce o cyklistice a cykloturistice.

Jarmila Jindrová (5)

Narozena 14.5.1923 v Mukačevu. PhDr., ředitelka Muzea hlavního města Prahy. Práce v oboru dějin umění, památkové péče a muzejnictví.

Jarmila Hašková (3)

Narozena 28.6.1887 v Praze, zemřela 20.9.1931 v Praze. Novinářka, prozaička, autorka humoristických povídek, románů a knih pro děti a mládež, vzpomínkové črty o J. Haškovi.

Jarmila Gleichová (5)

Narozena 1901, zemřela 1977. Slavistka, zabývala se srovnávací srbocharvátsko-českou charakteristikou, autorka učebnic a slovníků.

Jarmila Brožová (3)

Narozena 1. 9. 1923 v Praze, zemřela 17. 2. 2012. PhDr. CSc., pracovnice Umělecko-průmyslového muzea, práce o uměleckém historickém sklu a užitém umění obecně.

Jarmila Abrahamová (4)

Učitelka, spoluautorka učebnic češtiny.

Jarda Cervenka (4)

Narozen 15. 3. 1933 v Praze. MUDr., lékař, genetik, plastický chirurg, práce z oboru, též spisovatel , překladatel básní Jaroslava Seiferta do angličtiny, od r. 1968 žije a tvoří ve Spojených státech amerických.

Jára Novotný (4)

Narozen 26. 3. 1939 v Myslkovicích. Fotograf a novinář, autor publikace o sochaři Františku Bílkovi.

Janusz Meissner (4)

Janusz Meissner, literární pseudonym „poručík Herbert“ , kapitán – pilot polského vojska, spisovatel a autor deníků. Narodil se ve Varšavě v rodině řezbáře Jana Wiktora Meissnera, jeho bratrem byl kapitán Tadeusz Meissner. Od roku 1915 navštěvoval strojní a elektrotechnickou školu Wawelberga a Rotwanda ve Varšavě. Od července 1917 byl v POV, v listopadu 1918 vstoupil do polského vojska, nejprve sloužil jako letecký mechanik v 2. eskadře v Lublinu a v 7. eskadře ve Lvově. Koncem roku 1919 ukončil pilotní kurz v nižší pilotní škole v Krakově a v březnu 1920 ve vyšší pilotní škole v Poznani. Od července 1920 se účastnil polsko-ruské války v nově zformované toruńské eskadře v hodnosti seržanta - pilota. Za bojový let ze dne 16. července 1920 byl vyznamenán válečným křížem. Po skončení války se účastnil přípravy třetího slezského povstání. Po roce 1921 byl nadále činný v polském letectvu i jako sportovní letec. Po vypuknutí druhé světové války se účastnil jediného bojového letu při obraně Polska v září 1939, poté byl 19. září 1939 evakuován do Rumunska , odkud se dostal do Francie a po jejím pádu roku 1940 do Velké Británie. Zde byl redaktorem satirického časopisu Polski Spitfire, vyšlo však jen jediné číslo ve dvou exemplářích. Jeho kritika nezískala pochopení u představitelů polské exilové vlády, byl převelen do zálohy. Od 1. dubna 1941 byl korespondentem u letectva, účastnil se i bojových letů, 22. října 1942 uvolněn z vojenské služby, stal se ředitelem exilového Polského rádia - oddělení ministerstva informací. V lednu 1945 se stal šéfem oddělení propagandy, tisku a informací polských leteckých sil. V roce 1946 se vrátil do Polska, usadil se v Zakopaném. Od roku 1956 žil v Krakově, kde i zemřel. Má dva syny - Andrzeje a Jerzyho. Napsal řadu knih popularizujících tematiku letectva a námoř...

Janouch Viktor (2)

János Czibor (1)

Janko Kráľ (6)

Janko Kráľ byl slovenský národní buditel a jeden z nejvýznamnějších a nejradikálnějších básníků štúrovské generace. Pocházel z rodiny řezníka a krčmáře. Vzdělání získával v Liptovském Svätém Mikuláši, v letech 1835–1837 na gymnáziu v Gemeru, v letech 1837–1841 na lyceu v Levoči, v letech 1841–1842 studoval na lyceu v Kežmarku a od roku 1842 studoval na lyceu v Prešpurku, kde se aktivně zapojoval do činnosti Ústavu řeči a literatury československé. V roce 1844 na protest proti odvolání Ľudovíta Štúra odešel z Prešpurku a ve studiu už dále nepokračoval. Nastoupil jako praktikant do advokátní kanceláře v Pešti, později hodně cestoval jak po Slovensku, tak i po Dolní zemi . V roce 1848 podněcoval slovenský lid, aby povstal, za což byl uvězněn v Šahách a Pešti až do ledna následujícího roku. Po propuštění znovu organizoval dobrovolnické oddíly a byl opět vězněn, po propuštění odjel do moravského Hulína k příteli Bedřichu Rozehnalovi a v listopadu roku 1849 se stal kapitánem dobrovolnického sboru. Po propuštění ještě v témže roce pracoval jako vládní komisař, v roce 1854 byl přeložen do Čadce, v roce 1858 se přestěhoval do Martina, od roku 1860 byl pomocným úředníkem v Kláštoru pod Znievom a od roku 1862 přísedícím u soudu ve Zlatých Moravcích. V roce 1867 ho propustili ze státních služeb, a tak si dělal státní zkoušku a působil v Zlatých Moravcích jako přísežný pravotár a písař v advokátních kancelářích. Zemřel údajně na tyfus a je pochován na slovenském Národním hřbitově v Martině. Jeho přesná podoba není známa, ale dochovaly se víceré populární podobizny. Jedna z nich byla použita při modelování sochy Janka Kráľa, umístěné ve stejnojmenném parku v bratislavské Petržalce. První verše začal psát už v době studií na bratislavském lyceu. Zpočátku psal v češtině, později začal používat spisovnou slovenštinu a byl jedním z prvních bá...

Janet Geringer Woititz (2)

Americká poradkyně, zakladatelka a prezidentka Institutu pro poradenství a školení, specializovaného na práci s dysfunkčními rodinami a jednotlivci. Práce z oboru.

Janet Beavin Bavelas (4)

Profesorka psychologie. Publikace v oblastech: sociální komunikace; psychoterapie.

Janet Balaskas (3)

Britská autorka knih z oblasti porodnictví.

Janek Szymanowski (4)

Fotograf.

Janek Ledecký (5)

Janek Ledecký je významný český zpěvák, skladatel a hudebník, který je ve své vlasti široce uznáván za svůj přínos rockové a popové hudbě. Ledecký se narodil 27. července 1962 v Praze, svou hudební kariéru zahájil v 80. letech 20. století a rychle si získal popularitu svým výrazným hlasem a melodickými skladbami. Než se vydal na úspěšnou sólovou dráhu, byl členem skupiny Žentour. Během své kariéry vydal Ledecký řadu alb, která ukazují jeho uměleckou všestrannost, od rocku až po popové balady.

Jane Roberts (3)

Jane Roberts bola americkou spisovateľkou, poetkou, psychickým a špirituálnym médiom, ktorá sprostredkovala správy od špirituálnej entity menom Seth. Zverejnením textov, známych pod názvom "Seth Materials", si vybudovala vedúcu pozíciu v oblasti paranormálnych javov. Yale University Library spravuje kolekciu pod názvom Jane Roberts Papers, ktorá dokumentuje prácu a život Jane Roberts vrátane denníka, poézie, korešpondencie, audio a video nahrávok a iných materiálov, ktoré daroval po jej smrti jej manžel, známi a rôzne organizácie. Narodila sa v Saratoga Springs v štáte New York do chudobných pomerov. Rodičia sa rozviedli, keď mala Jane dva roky a ďalej ju vychovávala matka u starých rodičov. V roku 1954 sa vydala za maliara Roberta F. Buttsa. Písala knihy v rôznych žánroch: poéziu, poviedky, literatúru pre deti, literatúru faktu, sci-fi a fantasy a romány. V roku 1963 po pokusoch s Ouija tabuľkou spolu so svojím manželom začali prijímať správy od entity, ktorá samu seba nazývala Seth. Čoskoro potom Roberts hlásila, že počuje správy vo svojej hlave. Začala miesto používania Ouija tabuľky diktovať správy sama. Tento proces popísala ona sama ako stav tranzu. Ona diktovala text, jej manžel ho zaznamenával. Tieto sedenia, trvali celkovo 21 rokov, až do Jane-inej smrti a zúčastnilo sa ich celkovo viac ako 100 osôb. Roberts bola jednou zo zakladateliek hnutia New Age. Veľa z najuznávanejších mysliteľov a autorov tohto hnutia, ako napr. Deepak Chopra, Louise L. Hay, Shakti Gawain, Richard Bach, otvorene priznávajú vplyv Sethových materiálov na ich vlastný proces prebudenia. Marianne Williamson povedala: Seth bol mojim prvým metafyzickým učiteľom. Zostane navždy zdrojom vedomostí a inšpirácie v mojom živote. Na začiatku roka 1982 strávila Roberts mesiac v nemocnici kvôli závažnému zníženiu funkcie štítnej žľazy, dvojitému videniu, takmer celkovej strate sluchu, anémie, preležaninám a stafylokokovej infekcii. Zotavila sa, no zomrela o dva a pol roka neskôr v roku 1984 po t...