18661–18720 z 153175 Autoři
Jozef Horák (5)
Jozef Horák, pseudonymy Ivan Mráz, Ján Adam, Ján Adamov, Jožo H. Tepliansky byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik, básník, redaktor, literární teoretik, tvůrce čítanek a učebnic, autor literatury pro děti a mládež, kulturní a osvětový pracovník. Narodil se v rodině horníka Jána Horáka a jeho manželky Kataríny jako jedno z jejich čtyř dětí. Otec mu zemřel v roku 1914 v 1. světové válce a o rodinu se potom starala pouze matka, která zemřela v roce 1923. Studoval na gymnáziu v Banské Štiavnici, později na učitelském ústavu. Působil lako učitel v Teplé, v letech 1946-1948 působil jako lidověvýchovný referent v Matici slovenské v Martině, kde se také stal redaktorem dětského časopisu Slniečko a redigoval edice Most a Kvety. Po odchodu z Matice slovenské působil od roku 1953 jako ředitel na škole ve Svatém Antonu, později v Podsitnianské a v letech 1964-1967 v Banské Štiavnici. Zemřel 11. června 1974 v Prešově, pochován byl v Banské Štiavnici. Jeho beletristická díla čerpají z banskoštiavnického prostředí, odkud sám pocházel. Napsal téměř čtyři desítky knížek. Debutoval v roce 1927 básní Ecce! v regionálním periodiku Hlasy spod Sitna, sbírkou pověstí Sitniansky vartár. 1856
Více od autora
Jozef Heriban (6)
Jozef Heriban je slovenský spisovatel, scenárista a filmový režisér, bývalý poslanec Národní rady Slovenské republiky, pozorovatel a poslanec Evropského parlamentu. Věnuje se profesionálně literatuře a filmu. Je bývalým prezidentem Slovenského centra PEN, místopředseda Rady Audiovizuálneho fondu a člen Slovenské filmové a televízní akadémie. 39 let byl ženatý se známou televízní moderátorkou a bývalou ředitelkou Slovenského institutu ve Vídni, Alenou Heribanovou, s kterou má dvě dcery. Spisovatelku a novinářku Tamaru Šimončíkovú Heribanovou a marketingovú a PR managerku Barbaru Jagušák. Vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě kombinaci estetická výchova – slovenština. Poté jedenáct let působil v Slovenské filmové tvorbě v Bratislavě jako dramaturg, scenárista, režisér a vedoucí skupiny hraných filmů. Je autorem rozhlasových her, knih, filmových a televizních scénářů. Mnohé z nich byly oceněny na rozhlasových a filmových mezinárodních festivalech. Později pracoval v oblasti marketingu . V roce 2002 byl zvolen poslancem Národní rady SR za slovenskou politickou stranu Aliancia nového občana. V Národní radě SR působil jako člen Výboru pro evropské záležitosti a Výboru pro lidská práva, národnosti a postavení žen. V letech 2003 a 2004 byl pozorovatelem a několik měsíců poslancem Evropského parlamentu. Knižně debutoval novelou Niekto na mňa stále píska , která získala v roce 1993 v anonymní soutěži Literárního fondu 1. místo. Autorův osobitý smysl pro humor a schopnost vytvářet metaforickou linii vyprávění ozvláštňuje příběh mladého studenta hudby z počátku sedmdesátých let. V následující knize Úspech má srdce žraloka , která zvítězila v čtenářské anketě časopisu Knižní revue "Kniha roku 2007", Jozef Heriban reaguje na nejno...
Více od autora
Jozef Gregor-Tajovský (5)
Jozef Gregor Tajovský ; byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik a básník. Narodil se v početné rodině řemeslníka, ale své dětství strávil u dědečka. Vzdělání získal v rodném Tajově, později v Banské Bystrici a na učitelském ústavu v Kláštore pod Znievem. Pracoval jako učitel na různých místech Slovenska. Vystřídal mnoho učitelských míst, protože se většinou neshodl s vrchností, ať už církevní nebo státní, pro své národní přesvědčení. Nakonec odešel znovu studovat, tentokrát do Prahy na obchodní akademii, kde jeho studium finančně podporovala Českoslovanská jednota. Po studiu nastoupil do Vesnické lidové banky, později do Tatrabanky, ale současně pracoval i ve slovenských Lidových novinách. V roce 1907 se oženil s Hanou Lilgovou, která se stala v literárním světě známou pod jménem po manželovi jako Hana Gregorová. Tajovský se v roce 1912 stal tajemníkem Slovenské národní strany v Martině, ale v období 1. světové války se stal redaktorem Národného hlásnika. V roce 1915 byl povolán k vojsku a odvelen na ruskou frontu, ale zběhl do ruského zajetí. Po válce se vrátil do Martina, v roce 1925 byl penzionován. Vrátil se do Bratislavy, kde žil a tvořil až do smrti. Spolu s manželkou se stal podporovatelem chudých začínajících autorů. Pochován je v Tajově. Velká část života prozaika a dramatika Jozefa Gregora Tajovského je spojená s rodným Tajovem, s Banskou Bystricou a s obcemi v jejím okolí: Pohorelá, Lopej, Horná Lehota, Podlavice. Citově přilnul zejména k Tajovu, ke kterému se vracel po celý život. V Banské Bystrici navštěvoval měšťanskou školu. Zde se započalo jeho národní uvědomění, v tomto městě vedl v roce 1891 prvomájovou demonstraci banskobystrických proletářů. Do tohoto města sa vrátil jako absolvent učitelského ústavu v Kláštore pod Znievem, aby zde učil krát...
Více od autora
Josie Lloyd (5)
Britská spisovatelka, lektorka tvůrčího psaní na školách a v knihovnách, manažerka firmy zaměřené na profesionální redigování textů. Spolupracovnice rozhlasové stanice pro ženy. Některé knihy píše s manželem Emlynem Reesem.
Více od autora
Josiah Bancroft (4)
Americký autor fantasy literatury, dříve básník, vysokoškolský lektor, rockový hudebník a autor komiksů.
Více od autora
Josephine Butler (2)
Josephine Elizabeth Butlerová rozená Greyová, byla britská anglikánská aktivistka, feministka, sociální reformátorka a bojovnice proti vykořisťování žen. Soustředila se na pomoc chudým ženám a prostitutkám a boj proti dvojímu metru viktoriánské sexuální morálky. Byla iniciátorkou a hlavní vůdkyní kampaní, které vedly ke zrušení „Contagious Diseases Acts“ a ke zvýšení věku způsobilosti k pohlavnímu styku z 13 na 16 let.
Více od autora
Joseph Kanon (4)
Narozen ve městě Nanticoke. Podle jeho předlohy byl v roce 2005 natočen film s G. Clooneym
Více od autora
Joseph Gabet (3)
Joseph Gabet byl francouzský misionář a cestovatel. Je považován za zakladatele moderní katolické misie v Mongolsku. V roce 1833 byl vysvěcen na kněze. O rok později se připojil k lazaristům a již následujícího roku byl vyslán na misijní cestu do Asie. Ve druhé polovině 30. let 19. století byl vyslán do Mongolska. Mezi lety 1844–1846 se zúčastnil misijní cesty do Tibetu, a to společně s kolegou lazaristou Évariste Régis Hucem a mladým Tibeťanem, který jim dělal překladatele. Stal se známým především díky této své tibetské cestě, jelikož Huc o ní podal podrobnou cestopisnou zprávu .
Více od autora
Joseph E Stiglitz (5)
Americký ekonom, profesor Columbijské univerzity. Je nositelem Medaile Johna Batese Clarka a Nobelovy ceny za ekonomii . Zastával funkci viceprezidenta a hlavního ekonoma Světové banky. Zabývá se zejména problematikou ekonomického rozvoje a globalizačních procesů ve světové ekonomice. V širším povědomí je znám jako kritik činnosti mezinárodních institucí a liberálních ekonomů . Ekonomům a politikům v České republice a ostatních tranzitivních ekonomikách je znám jako kritik "šokové terapie" transformace ekonomiky a metody kupónové privatizace. V roce 2000 zakládá při Columbijské univerzitě Iniciativu pro politický dialog , think tank zaměřený na otázky mezinárodního rozvoje. Stiglitz bývá nejčastěji řazen k ekonomické škole tzv. "nových keynesiánců," navazujících na ekonomickou teorii a závěry J. M. Keynese, prosazujícího státní zásahy do ekonomiky, zejména prostřednictvím fiskálních stimulů. Cílené státní zásahy do ekonomiky podle Stiglitze přinášejí v řadě oblastí efektivnější výsledky, než jakých by bylo dosaženo samovolným působením neregulovaných tržních mechanismů . Často pracuje s teorií existence tzv. asymetrických informací, příčiny nezaměstnanosti dle něj tkví v problematice tzv. efektivních mezd, což, spolu s Carlem Saphirem, osvětluje v tzv. Saphirově-Stiglitzově modelu.
Více od autora
Joseph Delteil (3)
Narozen 20.4.1894 v Pieusse, zemřel 12.4.1978. Francouzský prozaik.
Více od autora
Josefa Slánská (2)
Josefa Slánská, rozená Hašková byla manželkou Rudolfa Slánského, dlouholetého člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa a generálního tajemníka ÚV KSČ , který byl po zkonstruovaném procesu v roce 1952 popraven. Narodila se v rodině fotografa ve Vršovicích Antonína Haška a jeho manželky Josefy, rozené Hurychové . Byla nejmladší ze čtyř dětí. Na své dětství vzpomínala jako na chudé, kdy otec a dva sourozenci byli bez zaměstnání a ona sama nedokončila pátou třídu gymnázia a nastoupila do zaměstnání. Od mládí byla levicového smýšlení, v roce 1927 se stala členkou Československého Komsomolu, v roce 1929 KSČ. V roce 1929 se též seznámila s Rudolfem Slánským a s dalšími tehdejším předními členy KSČ . V roce 1931 odjela na rok do Sovětského svazu, po návratu pracovala jako administrativní síla, tlumočnice a překladatelka. Dne 20. dubna 1937 byli s Rudolfem Slánským oddáni, syn Rudolf se narodil o dva roky dříve, již v roce 1935. Po Mnichovské dohodě byl Rudolf Slánský povolán do Sovětského svazu, Josefa Slánská odcestovala se synem za ním. Po zatčení Rudolfa Slánského byla vyloučena z KSČ, jejíž členkou byla od roku 1929. Členství jí bylo navráceno po rehabilitaci jejího manžela v roce 1963, v roce 1969 byla znovu vyloučena. V roce 1977 podepsala spolu se synem Rudolfem Chartu 77 a s chartisty aktivně spolupracovala. Svou víru v socialismus si však zachovala. Josefa Slánská měla s manželem tři děti, Rudolfa, Naďu a Martu. Dcera Naďa se narodila během pobytu v Moskvě a jako tříměsíční zde byla v roce 1943 unesena. Případ nebyl nikdy objasněn. Rudolf Slánský mladší byl signatářem Charty 77 a po sametové revoluci československým velvyslancem v Rusku, do roku 2004 českým velvyslancem na Slovensku. Dcera Marta je podnikatelkou – vlastnila realitní kancelář. Josefa Slánská napsala knihu vzpomínek Zpráva o mém muži, ve které popisuje fyzické...
Více od autora
Josef Zvěřina (5)
Josef Zvěřina byl český římskokatolický kněz, teolog, historik umění, filozof a vysokoškolský pedagog. Narodil se na Českomoravské vysočině, rodina se ale brzy přestěhovala do Vídně, kde otec Josef Zvěřina pracoval jako strojní zámečník, jeho matka se za svobodna jmenovala Marie Vedralová. Roku 1918 se vrátil s rodiči do Stříteže a na studium dlouho neměl pomyšlení. Na doporučení místního faráře se nakonec přece odhodlal ke studiu a shodou okolností se dostal 1924 do Prahy. V roce 1932 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu. Poté byl poslán do římské papežské koleje Nepomucenum studovat teologii a filosofii na lateránském Ateneu. Na kněze byl vysvěcen 11. července 1937 v Římě a rok tam byl představeným české koleje. 1938 se vrátil do vlasti a byl kaplanem nejprve v tehdejším Falknově , kde zažil národnostní napětí i nenávist, naposledy u svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze. Po zrušení českých vysokých škol v roce 1939 přednášel na náhradním teologickém učilišti, pro protiněmecký postoj byl však v letech 1942 až 1943 13 měsíců internován v Zásmukách. Po válce nastoupil na obnovenou teologickou fakultu jako asistent prof. J. Cibulky pro obor křesťanská archeologie a dějiny umění. Jeho zájem sice směřoval k dogmatice, ale tu mu na fakultě nebylo dopřáno přednášet. Nebyl pro něj však problém se zakousnout do jakéhokoliv oboru. Během ročního studijního pobytu v Paříži v letech 1946–1947 stihl sepsat disertaci o freskách v jihofrancouzském Tavant, která byla pochvalně přijata na mezinárodním fóru. Doktorát mu dala Univerzita Karlova. Po zrušení teologických učilišť v roce 1950 byl povolán na vojenské cvičení, kde 13 měsíců manuálně pracoval v útvarech PTP. Začátkem roku 1952 byl spolu s dalšími třiceti katolíky zatčen a odsouzen na 22 let vězení, konfiskaci veškerého m...
Více od autora
Josef Zimovčák (3)
Josef Zimovčák je český manažer a živnostník, cyklista, několikanásobný mistr světa i ČR v jízdě na vysokém kole. Narodil se v Příbrami, matka však pocházela z Veselí nad Moravou a rodina se tam vrátila, když byl zhruba v páté třídě. Vyučil se kuchařem a soustružníkem, později vystudoval hotelovou školu v Piešťanech. Po sametové revoluci podnikal několik let v pohostinství, následně se začal živit jako pojišťovací agent. Dlouhodobě žije ve městě Veselí nad Moravou na Hodonínsku. Má dvě děti. Známý je především jako cyklista na vysokém kole. Na něm jezdí od roku 1972, kdy absolvoval dojezd Závodu míru. Je několikanásobným mistrem světa v jízdě na vysokém kole na 1 míli i na 100 mil. Je rovněž držitelem světového rekordu, když v roce 1996 za 24 hodin ujel na brněnském velodromu 522,25 kilometru. Projel za 28 dnů trasu dlouhou 4 356 km napříč Spojenými státy americkými z Los Angeles do Jacksonvillu, přičemž strávil v sedle vysokého kola celkem 222 hodin a 32 minut. Na vysokém kole v roce 2005 ujel také celou trasu Tour de France ve stejných denních dávkách jako profesionální závodníci, dále pak trasy závodů Giro d'Italia a Vuelta a España . Věnuje se také organizaci charitativní akce „Na kole dětem“ na podporu onkologicky nemocných dětí. V roce 2005 získal za své aktivity Cenu Jihomoravského kraje v kategorii sport. Ve stejném roce obdržel také Cenu města Veselí nad Moravou za mimořádné sportovní výkony a propagaci města. V březnu 2007 byl oceněn cenou Českého klubu fair play za svůj sportovní postoj, když měl předchozího roku na trase Giro d’Italia doprovodný vůz nehodu, při níž zahynul německý motocyklista, a Zimovčák svou výpravu v předposlední etapě ukončil. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník v obvodu č. 79 – Hodonín. Původně zvažoval nabídku od ODS či hnutí STAN, nakonec se rozhodl pro hnutí ANO 2011. Se ziskem 17,77 % hlasů skončil na 3. mís...
Více od autora
Josef Zdeněk Raušar (5)
Narozen 4. 1. 1862 v Budislavicích, zemřel 22. 7. 1947 v Pardubicích. Inženýr, cukrovarský chemik, publicista, autor cestopisů, propagátor česko-srbských styků, překladatel ze srbštiny a do ní. Podrobněji viz Josef Páta: J. Z. Raušar 1862–1932. Československo-jihoslovanská revue 2, 1931–1932, č. 5.
Více od autora
Josef Žalman (3)
Josef Žalman byl lesní ředitel lichtenštejnských velkostatků, spisovatel, publicista a zakládající člen Českomoravské myslivecké jednoty. Narodil se 26. července 1884 v Dlouhé Třebové jako syn lichtenštejnského hajného Josefa Žalmana z Dlouhé Třebové čp.1 a Marie Žalmanové rozené Duškové z Čermné čp. 506. Otec i děd Josefa byli výkonní lichtenštejnští hajní v Dlouhé Třebové a Výprachticích, a tak bylo Josefovi předurčeno, že bude též lesníkem. Po ukončení školní docházky odešel studovat na dvouletou revírnickou školu v Písku a po jejím ukončení přešel na dvouletou vyšší školu, kde svá lesnická studia dokončil v r. 1904. Po ukončení škol nastoupil jako lesník v Českotřebovském polesí, kde poznal svoji budoucí manželku Václavu, dceru knížecího hajného Vincence Staňka. V roce 1912 byl povolán na lesní správu do Pozořic, kde byl pověřen prací hajného v Olšanech u Vyškova, kam se po svatbě v roce 1913 s Václavou Staňkovou oba stěhují. Jeho příchodem obec získala jednoho z předních organizátorů kulturního, společenského a politického života. Mimo jiné se jako člen zastupitelstva zasadil o zlepšení podmínek pro lesní dělníky. V průběhu válečných let, kdy byl povolán na bojiště první světové války, se manželům Žalmanovým narodil syn Emil Žalman zvaný po celý život Miloš, známý psychiatr jak v Česku tak ve světě. V roce 1920 se jim narodila dcera Marie později provdaná za MUDr. Miroslava Mrázka, známá tanečnice, choreografka, profesorka a prorektorka brněnského JAMU. Po návratu z války se intenzivně věnoval práci v lesnických organizacích a později, společně se svými spolupracovníky spojoval různé myslivecké spolky a sdružení v jeden celek. V roce 1923 založil Českomoravskou mysliveckou jednotu organizaci fungující dodnes. Josef Žalman byl na první ustavující schůzi zvolen jejím jednatelem. Později založil také časopis "Stráž myslivosti". V Olšanech pobývali Žalmanovi do roku 1923, kdy byl Josef Ža...
Více od autora
Josef Vohryzek (4)
Josef Vohryzek byl český redaktor, literární kritik, prozaik a překladatel . Pocházel z rodiny pražského židovského advokáta. Od roku 1937 studoval na Reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. Rodiče, kteří později zahynuli v nacistickém sběrném táboře, jej roku 1940 poslali do Švédska, čímž jej zachránili před transportem. Roku 1950 se vrátil zpět do Československa a roku 1951, po absolvování ročního Státního kurzu pro přípravu pracujících na vysokou školu, zakončeného maturitou, začal studovat češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium úspěšně ukončil roku 1956, pak byl do roku 1957 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel a následně odborným pracovníkem Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Díky svým příspěvkům do měsíčníku Svazu československých spisovatelů Květen, které zpochybňovaly komunistickou ideologizaci umění, se brzy stal jednou z vůdčích osobností tohoto časopisu. Když byl časopis roku 1959 po ostré ideologické kritice Ladislava Štolla zakázán, byl Vohryzek vyloučen z KSČ a musel opustit svou práci v Ústavu. Živil se jako překladatel a externí překladatel Československého rozhlasu a v letech 1964–1970 byl opět redaktorem nakladatelství Československý spisovatel, ale pouze na poloviční úvazek. V době normalizace pracoval jako dělník a své překlady publikoval pod propůjčenými jmény. Patřil k zakládajícím členům Charty 77 a roku 1987 byl jedním z jejích mluvčích. Naplno se k literární kritice vrátil až po roce 1989 . Jako kritik se zabýval především současnou českou prózou. Publikovat začal roku 1952 v Lidových novinách, později hlavně v časopise Květen a v Literárních novinách. Jako první popsal skutečnost, že nejhodnotnější díla první poloviny padesátých let vznikala mimo oficiální publikovanou literaturu a v zásadním rozporu s ní. Po nuceném odmlčení publik...
Více od autora
Josef Vodrážka (3)
Narodil se 30.7.1900 v Praze. Grafik, autor ex-libris, ilustrátor.
Více od autora
Josef Vlach (4)
Josef Vlach byl významný český houslista, dirigent a komorní hudebník. Narodil se 15. června 1923 v Moravské Třebové v Československu a zemřel 23. února 1988. Vlach je patrně nejvíce znám jako zakladatel a vedoucí Vlachova kvarteta , které založil v roce 1950. Kvarteto si získalo mezinárodní uznání díky své interpretaci klasické hudby, zejména děl českých skladatelů.
Více od autora
Josef Veselý (4)
Narozen 1875 v Jičíně, zemřel 27. 4. 1934 v Praze. Dělnický novinář, prózaik, autor společenskovědních prací a překladů.
Více od autora
Josef Velfl (5)
Josef Velfl je český historik a muzejník, ředitel Hornického muzea v Příbrami. Je autorem mnoha článků i knih z dějin příbramského regionu. Josef Velfl se narodil v Rakovníku, ale už když mu byl rok, přestěhovala se rodina do Příbrami. V roce 1975 absolvoval příbramské gymnázium a poté Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Hned poté nastoupil do příbramského Hornického muzea, jehož ředitelem se v roce 1994 stal. Za jeho působení se areál muzea rozšířil o několik objektů, včetně historických dolů Anna a Vojtěch, řadu památek pomohl zachránit a expozici muzea modernizovat. Pomáhal také při budování muzea obětí komunismu, který podle jména pracovního tábora nese označení Památník Vojna. V letech 1990 až 1992 byl zmocněncem federální vlády pro analýzu událostí let 1967–1970. Založil country skupinu Bonanza. Napsal více než 200 článků do odborného tisku a je též autorem několika monografií. Podílel se i na vzniku několika dokumentárních filmů a výstav. Třikrát získal Medaili mezinárodního sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice, v roce 2007 oceněn Zlatou medailí Českého báňského úřadu, v roce 2008 Medailí Středočeského kraje. Další ocenění obdržel od Armády ČR, ministerstva obrany či spolků účastníků odboje a politických vězňů. Je čestným členem Českého svazu bojovníků za svobodu. 4. dubna 2015 mu Čestné občanství udělila obec Chotilsko.
Více od autora
Josef Vašica (5)
Josef Vašica byl český teolog, filolog, slavista, biblista, literární historik, editor, publicista, překladatel, katolický kněz a vysokoškolský pedagog, který významným způsobem přispěl k poznání staroslověnského písemnictví a české literatury období baroka. Vystudoval gymnázium v Opavě, kde na něj měl veliký vliv tehdejší ředitel Vincenc Prasek. Později absolvoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci. V roce 1906 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1907 studoval na vídeňské univerzitě slavistiku a klasickou filologii. Mezi jeho učiteli byl i známý slavista prof. Vatroslav Jagić. Po studiích nastoupil jako profesor latiny a češtiny na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. V roce 1919 získal docenturu a později se stal profesorem na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci a založil zde stolici staroslověnštiny. V roce 1937 se přestěhoval do Prahy, kde vyučoval na teologické fakultě UK. Jeho zásluhy o vědní obory staroslověnský jazyk a literatura a česká literatura byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění , dopisujícím členem Královské české společnosti nauk se stal 9. 1. 1935, mimořádným v roce 1937. Od října 1940 byl členem Pražského lingvistického kroužku. V roce 1950 byl po reorganizaci českého bohosloveckého vysokého školství poslán do důchodu. V závěru života pobýval rád v Klimkovicích. Josef Vašica se ve své práci zaměřoval na studium staroslověnského jazyka, nejstarší překlady bible do češtiny a literaturu českého baroka. Byl prvním badatelem, který upozornil na významná literární díla baroka, která byla pozapomenuta nebo ostatními badateli opomíjena . Vašica významným způsobem přispěl k poznání barokní literatury – především poezie – a pomohl tak změnit převládající negativní hodnocení kultury ob...
Více od autora
Josef Valenta (6)
Narozen 29. 7. 1954 v Brandýse nad Labem. Doc., PhDr., CSc., činný na katedře pedagogiky FF UK a katedře výchovné dramatiky DAMU, vysokoškolský pedagog, divadelní teoretik a praktik. Práce z oboru psychologie dramatické výchovy, scénologie každodenního chování, vzdělávání dospělých, didaktiky osobnosti a sociální pedagogiky.
Více od autora
Josef Teige (5)
Josef Teige byl český právník, historik a dlouholetý pracovník Archivu města Prahy. Zabýval se hlavně českými dějinami ve středověku, dějinami a topografií Prahy i jednotlivých objektů ve městě, genealogií a diplomatikou. Byl také jedním z prvních obránců pražských památek, včetně tehdy bořeného židovského ghetta. Po maturitě na malostranském gymnáziu studoval práva na pražské české univerzitě, kde roku 1889 obhájil doktorát. Dva roky studoval pomocné vědy historické na univerzitě v Mnichově a od roku 1890 studoval v Ústavu pro rakouský dějezpyt ve Vídni. Roku 1893 tam složil státní zkoušky a v Praze získal doktorát filosofie. Dva roky pracoval jako stipendista v Instituto austriaco di studi storici ve vatikánských archivech, kde se zabýval hlavně papežskou korespondencí s českými panovníky. Roku 1896 nastoupil do Archivu města Prahy, kde pracoval až do smrti. Od roku 1907 byl ředitelem Archivu s titulem archivář hlavního města Prahy, od téhož roku dopisující člen 1. třídy České akademie věd a umění. Přispíval do Ottova slovníku, vydával Sborník příspěvků k dějinám Prahy a roku 1902 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk.
Více od autora
Josef Sula (4)
Narozen 11.6.1909 v Praze, zemřel 25.3.1973 v Olomouci. RNDr., profesor botaniky, publikace z oboru.
Více od autora
Josef Strouhal (3)
Josef Strouhal byl český herec, režisér a divadelní ředitel. Pocházel z rodiny tkalce, byl nejstarším ze třech dětí. Po přestěhování do Brna se učil na německé škole. Brněnský vlastenec, úředník banky Jan Rublecký mu umožnil další studium na slovanském gymnáziu . Láska k veršům jej přivedla k divadlu. Začínal v roce 1874 jako ochotník u Zöllnerovy společnosti v brněnském Besedním domě. Ve škole mu však bylo ochotničení zakázáno a proto se rozhodl pokračovat ve studiu v Praze. Hrál s divadelním spolkem Jana Postla a v listopadu 1881 odešel se společností Františka Ludvíka do Berouna. Ještě v tomtéž roce pokračoval s F. Ludvíkem do Kladna, kde soubor působil v sále „U Plecitých“. Zde zůstal až do roku 1883, pak odešel na vojenskou službu. Po návratu působil v souborech ředitele Košnera, Václava Svobody, Václava Chuděry , Jana Kozlanského a Františka Josefa Čížka . V roce 1885 získal ředitel František Pokorný působiště v Brně a angažoval i Josefa Strouhala. Po roce, když Pokorný odešel, ujal se řízení souboru Pavel Švanda ze Semčic. V souboru působil rovněž Eduard Vojan a po jeho odchodu do ND převzal Strouhal mnoho jeho rolí. V létě 1887 přešel Strouhal k nově založenému souboru Vendelína Budila, po dvou letech se však vrátil ke Švandovi na Smíchov a po jeho smrti zpět k Františku Ludvíkovi. V listopadu 1893 odjel Strouhal se ženou a čtyřletou dcerou za Ludvíkovým souborem do USA, který tam již v tu dobu 8 měsíců působil. Divadlo cestovalo po USA za Čechy–krajany a nakonec se usídlilo v Thalia–Hall v Chicagu. Po představeních byly organizovány kulturní programy a Josef Strouhal zde recitoval české básníky. V divadle hrál např. i František Kovářík . V květnu roku 1898 se celá společnost rozloučila Strouhalovou beneficií s Chicagem a vrátila se domů do Evropy. Již v červnu 1898 společnost vystoupila pohostinsky v Pištěkově aréně v Praze. Úspěšné vystoupení mělo za následek, že Pištěk nabídl ...
Více od autora
Josef Soukup (5)
Josef Soukup byl český středoškolský profesor a autor soupisů památek Pelhřimovska a Písecka. Narodil se 25. července 1854 v Písku jako syn tamního učitele Josefa Věnceslava Soukupa, původem ze Sedlčan. Vyučoval v letech 1885-1900 na gymnáziu v Pelhřimově a pak do konce života na reálce v Praze-Malé Straně. Byl přijat za člena archeologické komise České akademie. 13. února 1886 se v pražském kostele Panny Marie Vítězné oženil s Barborou Beránkovou, dcerou pražského krejčovského mistra. Děti neměli. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:
Více od autora
Josef Schrötter (5)
Narozen 26. 2. 1949 ve Šternberku. Ing., profesně se zabývá zabezpečovací technikou v železniční dopravě, psychotronik, záhadolog.
Více od autora
Josef Rosický (5)
Narozen 22. 2. 1860 v Nových Dvorech u Přibyslavi, zemřel 17. 11. 1936. Středoškolský profesor, autor učebnic z oboru přírodopisu a zemědělství.
Více od autora
Josef Rezler (3)
Narozen 24.10.1855 v Košťálově u Jilemnice, zemřel 13.2.1925 v Semilech. Dělník, spoluzakladatel sociální demokracie, autor vzpomínkové knihy.
Více od autora
Josef Prokop (3)
Narodil se a studoval v Praze . Po krátké pedagogické praxi zakotvil roku 1992 v Českém rozhlase, kde je redaktorem a moderátorem. Kromě toho je také autorem více než dvou stovek rozhlasových pořadů, spoluautorem televizních pořadů a autorem dvou divadelních her. Aktivně koncertuje na varhany, a to nejenom v Čechách, ale ve většině zemí Evropy. Je aktivní i v muzikologické práci, mj. je zakladatelem a předsedou České společnosti Jana Ladislava Dusíka. Vychovává mladé klavíristy v ZUŠ Jana Zacha v Čelákovicích.
Více od autora
Josef Prokeš (1)
Narozen 12. 9. 1980 v Rudolfově. Kněz českobudějovické diecéze, věnuje se pastorizaci mládeže, duchovní rádce skautů.
Více od autora
Josef Polák (1)
Narozen 6.2.1841 v Nebovidech u Kolína, zemřel 12.12.1928 v Kutné Hoře. Učebnice českého jazyka, uspořádal výbor mravoučných povídek pro mládež.
Více od autora
Josef Petrů (5)
Narodil se 13.12. 1965 v Červeném Kostelci. Je novinářem. Po půlročním studijním pobytu v USA se stal v letech 1996 - 2000 moderátorem České televize. Žije v Hradci Králové.
Více od autora
Josef Pecák (2)
Narozen 11.1.1941 v Praze. CSc., docent, kameraman, práce z oboru fotografování, vidění a snímání obrazu, překlad odborné publikace z maďarštiny.
Více od autora
Josef Pavlovský (1)
Narozen roku 1939, zemřel 1994. Ing., projektant, spoluautor průmyslových vzorů saun, publikace z oboru.
Více od autora
Josef Pánek (3)
Narozen 1966 v Praze, vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou tamtéž, na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy získal doktorát. Pracuje jako molekulární genetik v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd České republiky. Dlouhodobě pobýval v zahraničí . Je autorem sbírky povídek Kopáč opálů a novely Láska v době globálních klimatických změn , oceněné Magnesií Literou za prózu. Na otázku „Co vás přimělo k psaní?“ odpovídá: „Potřeba vyznat se v lidech, sám v sobě, ve světě, který se globalizuje, v lidské omezenosti, v předsudcích.“
Více od autora
Josef Panáček (3)
Narozen 5. 12. 1900 v Jičíněvsi, zemřel 3. 1. 1973 v Doksech. Železniční úředník, redaktor Dopravního nakladatelství v Praze, autor publikace K.H.Mácha v kraji svého Máje.
Více od autora
Josef Otto Novotný (3)
Narozen 1.2.1894 v Hořovicích, zemřel 22.9.1971 v Praze. Novinář, redaktor, autor historické literatury, fejetonů, editor spisů Viktora Dyka, překladatel z angličtiny, francouzštiny, řečtiny.
Více od autora
Josef Novák (3)
Narozen 7. 11. 1902 v Praze, zemřel 2. 7. 1987 tamtéž. Malíř, grafik, karikaturista, ilustrátor, profesor VŠUP. Autor ilustrací k dobrodružným románům.
Více od autora
Josef Molín (3)
Josef Molín byl český politik, v 90. letech 20. století poslanec Poslanecké sněmovny za ODS. Vystudoval Univerzitu J. E. Purkyně v Brně . Do roku 1990 pracoval jako učitel na základní škole. V letech 1990-2007 vyučoval na Gymnáziu Dr. Karla Polesného ve Znojmě, z toho v prvních sedmi letech jako ředitel tohoto ústavu. Ve volbách v roce 1996 kandidoval do poslanecké sněmovny za ODS , ale nebyl zvolen. Do parlamentu se dostal až dodatečně srpnu 1997 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Michal Frankl. Ve sněmovně setrval do voleb v roce 1998. Byl členem sněmovního výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Dlouhodobě byl aktivní v komunální politice. Po sametové revoluci byl kooptován do Městského národního výboru ve Znojmě jako jeho místopředseda. Po komunálních volbách roku 1990 byl navržen do funkce starosty Znojma, ale ve volbě prohrál s Janem Hartem. Ten mu nabídl post místostarosty, ale Molín to odmítl. V komunálních volbách roku 1994 a komunálních volbách roku 1998 byl zvolen za ODS do zastupitelstva města Znojmo. Byl předsedou ODS ve Znojmě, ale v roce 1999 zbaven členství ve straně kvůli spolupráci s KSČM na komunální úrovni. Přestoupil pak do formace SNK-ED. Mezitím byl opětovně zvolen do znojemského zastupitelstva v komunálních volbách roku 2002 a komunálních volbách roku 2006 . V letech 2003-2006 zastával funkci místostarosty Znojma. V senátních volbách roku 2008 neúspěšně kandidoval za senátní obvod č. 54 - Znojmo. Získal necelá 2 % hlasů a nepostoupil do 2. kola. K roku 2008 se uvádí jako důchodce. Je ženatý, má dvě děti.
Více od autora
Josef Mašín (2)
V roce 1946 obdržel od prezidenta Beneše československou medaili Za chrabrost. Později vytvořil spolu s bratrem Ctiradem menší protikomunistickou skupinu. Se skupinou se Josef zúčastnil přepadu služebny Sboru národní bezpečnosti , při níž Ctirad zabil přítomného příslušníka, a přepadení vozu s výplatami, při níž byl zabit pokladník Josef Rošický. Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Josef se tam dostal v doprovodu těžce zraněného Milana Paumera nedlouho po Ctiradovi v listopadu 1953. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové divize. Po uplynutí pětiletého závazku služby v americké armádě, jenž byl potřebný pro získání amerického občanství, odešli bratři do civilu a začali se věnovat podnikání. Po odchodu do civilu bratři podnikali společně s Paumerem, po roce se jejich cesty rozešly a Josef podnikal v oblasti kovů, slitin, poté letadel a nakonec v oboru počítačových čipů. V roce 2008 obdržel čestnou plaketou předsedy vlády ČR Mirka Topolánka. U příležitosti pohřbu bratra Ctirada obdržel rezortní vyznamenání Zlaté lípy.
Více od autora
Josef Mašek (5)
Josef Mašek byl český a československý politik a poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Působil jako vrchní inspektor a dlouholetý přednosta pozemkového katastru na Moravě . V roce 1900 se stal prvním docentem nauky o katastru a pozemkových knihách na české technice v Brně. V roce 1928 publikoval své poznatky v Zeměměřickém věstníku. Byl také velmi aktivním žurnalistou. Psal do moravských katolických listů Hlas, Našinec a Den. Tiskem vydal několik odborných i politických publikací: Od kolébky Riegrovy, Chceme všeobecné rovné či poměrné právo? nebo Styk katastru s knihou pozemkovou. Roku 1908 spoluzakládal Moravskou agrární a průmyslovou banku, byl jednatelem moravského odboru Národní rady české, téměř dvacet let člen výboru Družstva Národního divadla v Brně. Na sklonku života mu byl udělen titul vládního rady. Zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou stranu lidovou. Na mandát rezignoval na 35. schůzi v březnu 1919. Byl uváděn jako penzista.
Více od autora
Josef Mařatka (2)
Josef Mařatka byl český sochař. Josef Mařatka se narodil v rodině obuvníka Viléma Mařatky a jeho manželky Anny, rozené Metznerové, jako starší ze dvou synů . Rod Mařatků pocházel z Vysokého nad Jizerou v Podkrkonoší, ale rodiče Josefa Mařatky se přestěhovali do Prahy a jejich syn se narodil v ulici Žitná 564/14 v Praze, kde bydlel také Antonín Dvořák nebo malíř Jaroslav Věšín. V letech 1889–1896 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Celdy Kloučka, následně pak, do roku 1899, u Josefa Václava Myslbeka, se kterým přešel do nově zřízeného ateliéru sochařství na Akademii výtvarných umění. V roce 1900 získal za sochu Ledaři na Vltavě Hlávkovo stipendium a odjel do Paříže, kde do roku 1904 pracoval v ateliéru Auguste Rodina jako jeho asistent. V roce 1902 uspořádal v Praze výstavu jeho díla. V letech 1908–1909 opět pobýval v Paříži a se Stanislavem Suchardou podnikl studijní cestu po francouzských katedrálách. V roce 1909 zorganizoval v Praze výstavu Antoina Bourdella, která významně ovlivnila vývoj sochařství v Čechách. V roce 1912 byl na studijní cestě v Itálii. Za 1. světové války během vojenské služby zhotovil několik portrétů generálů. Další studijní cesty do Francie a Itálie podnikl v letech 1924, 1926, 1930. Od roku 1920 působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Byl členem SVU Mánes, České akademie věd a umění a roku 1920 jmenován řádným členem Société des Beaux Arts v Paříži. Byl pochován na Olšanských hřbitovech . Dne 23. června 1912 se na Královských Vinohradech oženil se Zdeňkou Procházkovou . Jeho synem byl lékař, internista a gastroenterolog, univerzitní profesor Prof. MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc. a vnuky jsou MUDr. Tomáš Mařatka, lékař kardiolog, Dora M. Brodie M.D., lékařka gastroenteroložka žijící v USA, Apolena Mařatková, MUDr. Irena Závadová, lékařka internistka a hudební skladate...
Více od autora
Josef Kozák (2)
Josef Kozák byl československý volejbalista, úspěšný reprezentační trenér. Byl vyhlášen nejlepším volejbalovým trenérem 20. století. S volejbalem se seznámil v rodném Zvolenu. Po přestěhování do Prahy začal hrát trampskou ligu v týmu AFC Waldes. V roce 1941 byl zatčen gestapem Jindřich Waldes, zakladatel týmu a celý tým přešel pod SK Slavia Praha. Za reprezentaci hrál v roce 1947 a stal se akademickým mistrem světa na Světových akademických letních hrách v Paříži. Jeho hlavní přínos našemu volejbalu spočíval právě v jeho trenérské práci. Stal se tvůrcem nových tréninkových metod. Kladl důraz na rychlost a obratnost, založenou na výborné fyzické kondici hráčů. Hra byla založena na kolektivním pojetí. Reprezentačním trenérem byl v roce 1953-1960 a dosáhl s týmem mimořádných úspěchů ve světovém měřítku. Tyto výsledky vzbudily velký zájem v zahraničí a doc.Kozák se stal vyhledávaným odborníkem v celém volejbalovém světě. Pomáhal vytvořit koncepci přípravy reprezentace Francie, Itálie, Rakouska, Jugoslávie. Přednášel na mezinárodních školení trenérů FIVB. Nejvíce pomohl rozvoji italského volejbalu a zprostředkoval řadě našich hráčů angažmá v italské lize A1. Prvním byl Zdeněk Humhal a po něm následoval Josef Musil, Petr Kop, Bohumil Golián, Ladislav Toman a další.
Více od autora
Josef Kotrč (5)
Narozen 15.1.1892 v Táboře, zemřel 1952 v Písku. Středoškolský profesor, kulturní pracovník, publikace z oboru české a slovenské literatury.
Více od autora
Josef Kotalík (5)
Narozen 2.1.1896 v Klukách u Písku, zemřel 19.10.1987 v Písku.Středoškolský profesor, literární historik, publikace z oboru a literatura o Písku.
Více od autora
Josef Kodada (5)
Autor učebnice elektrotechnologie pro střední průmyslové školy. Činný v letech 1957-1972.
Více od autora