Všichni Autoři a témata

Leoš Středa (4)

Leoš Středa je český lékař, vysokoškolský pedagog a rytíř filipínského Řádu Josého Rizala. Je autorem odborných knih, popularizoval léčebnou pedagogiku, zdravou výživu, dietologii, estetickou medicínu a kosmetiku v tisku, rozhlase a televizi. Vyvíjel léčebné a kosmetické přístroje, dietní preparáty a kosmetické přípravky. Studium medicíny dokončil v roce 1987 na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy . Po pádu socialismu založil Institut lékařské regenerace a kosmetiky. Během několika let vytvořil síť jeho poboček po celém světě . Podnikání postupně ukončil do roku 2000. Působí jako vědecký pracovník na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a přednáší na Pedagogické fakultě téže univerzity a lékařům v rámci celoživotního vzdělávání České lékařské komory. V roce 2008 byl na Filipínách pasován rytířem Řádu Josého Rizala. Kosmetické a lékařské poradny dr. Středy vycházely v 90. letech minulého století pravidelně ve většině deníků a časopisů ČR a SR. V letech 1995 a 1996 vydával vlastní časopis určený pro odbornou kosmetickou veřejnost Ars cosmetica. Po roce 2000 zúžil publikační činnost v periodikách jen na několik časopiseckých titulů a internet. S humorem popisuje dr.Středu spisovatel František Nepil v poví...

Leoš Šedo (4)

Leoš Šedo se narodil roku 1952 ve Vysokém Mýtě, v letech 1957–1961 pobýval ve Finsku. Tam mu potřásl rukou Gagarin, objal ho Chruščov a poprvé slyšel rock´n´roll. Kdysi chtěl být automechanikem, motocyklovým závodníkem, později rockovým hudebníkem nebo filmovým scenáristou. Nakonec se stal zubním lékařem . Od roku 1977 žije v Sázavě, v roce 1993 si zřizuje privátní praxi. Zúčastnil se Středoevropské scenáristické dílny pořádané Sundance Institutem s filmovou povídkou I Saw Them Standing There aneb Beatles přiletí do Prahy dnes večer . Příležitostně se věnuje publicistice, román Kleště je jeho prozaickou prvotinou. Je ženatý a má dvě dcery. Bibliografie 2005 Kleště, Petrov

Leoš Šatava (5)

Leoš Šatava je český vysokoškolský učitel a etnolog, zabývající se tematikou evropských národnostních menšin , jenž zastával v letech 2003–2006 pozici předsedy Společnosti přátel Lužice. Vystudoval národopis a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po získání malého a velkého doktorátu , se v roce 1996 habilitoval a o devět let později byl na FF UK v Praze jmenován profesorem. Jeho nejznámější publikací z oboru je pak kniha Národnostní menšiny v Evropě: Encyklopedická příručka .

Leoš Navrátil (6)

Narozen 7. 8. 1954 v Praze. Prof., MUDr., CSc., MBA, dr.h.c., lékař, radiobiolog, internista, odborník v oblasti medicíny katastrof, předseda Společnosti pro radiobiologii a krizové plánování ČLS JEP.

Leoš Kyša (4)

František Kotleta, vlastním jménem Leoš Kyša , je spisovatel a bývalý novinář. Píše akční sci-fi a fantasy literaturu, a je srovnáván s Jiřím Kulhánkem. Jako František Kotleta Kyša poprvé veřejně vystoupil v pořadu Drive televize Óčko. Jeho prvním vydaným románem byl Hustej nářez , první kniha ze série Bratrstvo krve. Jedná se o silně emotivní příběh o několikasetletém upírovi Janu Bezzemkovi, který se svojí upírskou „rodinou“ brání Zemi před invazí mimozemských okupantů. V roce 2012 vyšlo pokračování Fakt hustej nářez a roku 2013 třetí díl Mega hustej nářez. Z roku 2013 pochází i první díl staroslovanskou mytologií inspirovaného dvojdílného románu Perunova krev, jehož druhý díl vyšel o rok později. V roce 2014 vyšla rovněž sbírka povídek Příliš dlouhá swingers party, v roce 2015 pak román Lovci a prequel k trilogii Bratrstvo krve, novela Vlci. V roce 2016 vyšla kniha Velké problémy v malém Vietnamu a první díl trilogie Spad. Druhý a třetí díl této trilogie Poločas rozpadu a Rázová vlna vyšly v roce 2017. V roce 2018 vychází kniha Poslední tango v Havaně.

Leopold Suhodolčan (2)

Narozen 10. 8. 1928, slovinský prozaik, autor knih pro děti a mládež. Téměř celá jeho tvorba je soustředěná k problématice tzv. malého člověka, k jeho citovým a mravním krizím uprostřed poválečného shonu a nelítostného existenčního boje. Zemřel 8. 2. 1980.

Léopold Sedar Senghor (2)

Narodil se v malé rybářské vesnici bohatému otci z kmene Serer a peulské matce. Sererové na počátku 20. století vyznávali směs animismu a křesťanství a jejich společnost byla značně matriarchální. Navštěvoval katolickou misijní školu, poté studoval v Dakaru a později v Paříži, kde roku 1932 získal francouzské občanství. Ve Francii několik let působil jako učitel. Podílel se na vytvoření konceptu literárního hnutí négritude spočívajícího v odmítnutí koloniálních hodnot a v oslavě africké minulosti a tradičního uspořádání africké společnosti. Négritude se výrazně projevuje v jeho básnické tvorbě plné takřka mýtických obrazů z africké minulost. Po vypuknutí 2. světové války vstoupil do francouzské armády, byl zajat a rok a půl strávil v zajateckém táboře. Po válce byl opakovaně zvolen jako zástupce Senegalu do francouzského Národního shromáždění. V dubnu 1959 se po vzniku Federace Mali stal předsedou jejího federálního shromáždění. Když se Senegal stal po krátkém životě Federace Mali 5. září 1960 nezávislým, Senghor se stal jeho prvním prezidentem. Senghorovy politické postoje byly blízké socialismu, nikdy však nebyl marxistou. Socialismus podle Senghora nebyl v Africe ničím novým, Senghor viděl jeho blízkost kolektivistickému uspořádání tradiční africké společnosti, tak opěvované konceptem négritude. Roku 1962 po odhaleném spiknutí vedeném předsedou vlády, převzal Senghor i tento úřad a nová ústava z března 1963 posílila prezidentské pravomoci. Senghorův Union progressiste sénégalaise se roku 1966 stal jedinou povolenou politickou stranou. Blízká byla Senghorovi i myšlenka africké jednoty. Pod jeho vedením se stal Senegal roku 1974 zakládajícím členem ECOWAS – Západoafrického ekonomického společenství. Po studentských nepokojích v 70. letech byl Senghor nucen od politické monopolizace ustoupit. Uvolňování politického systému začalo povolením dalších dvou stran...

Leopold Peřich (2)

Leopold Peřich byl český historik, archivář a ředitel Zemského archivu v Opavě. Vystudoval české gymnázium v Opavě a poté v letech 1921–1925 češtinu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Souběžně v letech 1922–1925 navštěvoval Státní archivní školu. V roce 1926 získal titul PhDr. Po vysoké škole krátce pracoval v Archivu země České v Praze, než začátkem roku 1927 nastoupil jako archivář do Zemského archivu v Opavě. Po odchodu Václava Hauera do důchodu se stal ředitelem Zemského archivu. Po okupaci Opavy v roce 1938 odešel nejdříve do Brna a lednu 1941 do Prahy. Po skončení 2. světové války se vrátil do Opavy, kde se opětovně stal ředitelem Zemského archivu. V roce 1955 byl za údajné protistátní výroky zatčen a odsouzen na pět let do vězení. Po návratu z vězení žil jako důchodce v Opavě.

Leopold Koželuh (4)

Leopold Koželuh , narozený roku 1747 jako Jan Antonín Koželuh a později přijal jméno Leopold, aby se odlišil od svého stejnojmenného bratrance, byl významný český skladatel a hudební pedagog klasicistní éry. Byl současníkem Mozarta a Haydna a jeho kariéra vzkvétala ve Vídni, která byla v té době centrem hudební činnosti. Koželuh byl plodným skladatelem, jehož katalog zahrnuje řadu symfonií, koncertů, komorních skladeb, sonát a vokální hudby. Jeho styl se vyznačoval klasickými přednostmi, jako je jasnost, vyváženost a forma.

Leontij V Kopecký (5)

Leonid Vasil'jevič Solov'jev (2)

Ruský spisovatel a scenárista. Autorka próz, příběhů pro děti a divadelních her. Jeho díla jsou spojena s folklórem a způsobem života ve Střední Asii, ve které do svých dvaceti pěti let žil.

Leonid Solovjov (2)

Leonid Sergejevič Sobolev (5)

L. Sobolev se narodil 21. července 1898 v Irkutsku v rodině důstojníka a šlechtice. V letech1910 - 1916 studoval na kadetní akademii Alexandra III a v květnu 1916 byl přijat do Námořního kadetního sboru. Zúčastnil se bitvy na Baltu a přemístění Baltské flotily. V roce 1918 - 1931 sloužil v Rudé armádě v námořnictvu jako navigátor na válečných lodích. Později pracoval jako novinář. Účastnil se bojů v druhé světové válce. V letech1957 - 1970 - předseda Svazu spisovatelů RSFSR. Zastřelil se v únoru 1971 kvůli rakovině žaludku a s ní spojenými krutými bolestmi.

Leonid Pervomajs'kyj (3)

Ukrajinský básník a prozaik.

Leonid Kogan (5)

Leonid Kogan byl vynikající sovětský houslista, proslulý svou virtuózní technikou a vášnivými výkony. Narodil se 14. listopadu 1924 v ukrajinském Dnipru a stal se jedním z předních houslistů 20. století. Koganova kariéra se vyznačovala hlubokým porozuměním a interpretací široké škály repertoáru, od barokních až po současná díla. V roce 1951 zvítězil v prestižní soutěži královny Alžběty v Bruselu, což přispělo k jeho mezinárodní kariéře.

Leonard Roggeveen (2)

Nizozemský učitel a spisovatel, autor a ilustrátor knih pro děti a mládež, také redaktor dětských časopisů a tvůrce rozhlasových programů.

Leonard Q Ross (2)

Leo Babauta (4)

Leo Babauta je americký spisovatel, autor bestselleru The Power of Less . Jeho kniha Zen To Done už v názvu odkazuje na metodu GTD Davida Allena. Babauta je autorem titulů The Simple Guide to a Minimalist Life, The Essential Motivation Book a The Zen Habits Handbook for Life. Otevřeně říká, že jej inspiruje prostá filozofie zenového buddhismu, praktikuje zazen a miluje minimalistickou estetiku. Svůj blog nazval Zen Habits, protože termín „zen“ vystihuje jeho filozofii. Blog Zen Habits se soustředí na hledání jednoduchosti v každodenním chaosu. Je o umění koncentrovat se na věci, které jsou důležité, a docílit spokojenosti se svou prací, životem, sám se sebou. Na blogu jsou každý týden publikovány tři články týkající se: jednoduchosti, zdraví a fitness, motivace a inspirace, střídmosti, rodinného života, štěstí, životních cílů, o tom, jak mít hotovo a přitom žít okamžikem. „Věřím, že každá změna ve vašem životě, kterou stojí za to udělat, vyžaduje vybudování dobrých návyků, a to nikoli přes noc,“ říká Babauta. „Tyto návyky je třeba kultivovat denní praxí.“ Zen v názvu jen připomíná potřebu jednoduchosti v životě, potřebu udržení soustředěnosti a klidu na cestě k vytvoření dobrých návyků a dosažení cílů. S více než 185 tisíci návštěvníky patří Zen Habits mezi TOP 100 blogů světa. Má šest dětí . Donedávna žil na ostrově Guam v Tichomoří, odkud se v červnu 2010 přestěhoval do San Franciska, kde strávil léta svého dospívání. Babauta o sobě tvrdí, že je běžec-maratonec a vegetarián. Česky dosud vyšly tři jeho tituly: Síla jednoduchosti , Zen a hotovo , Soustředění a 52 změn . Síla jednoduchosti: 6 klíčových principů efektivity, které změní váš život . Jak dosáhnout primárních cílů, pokud den má omezený p...

Lenka Velebová (4)

Autorka knihy o konstruování oděvních střihů.

Lenka Vdovjaková (5)

Lenka Vdovjaková pochází z Pováží na Slovensku. Vykládání karet se věnuje již od svých dvanácti let. Pořádá kurzy vykládání karet a channelingu a spolupracuje s regionální televizí, pro niž připravuje a moderuje měsíčník "Za hranicí vědomí" věnovaný alternativní tematice.

Lenka Vargová (2)

Narozena 1960. MUDr., Ph.D., v odborné práci se zabývá osteologií a historickou antropologií.

Lenka Pecharová (4)

Mgr., učitelka. Autorka publikace z oboru matematiky, též průvodkyně v pražské ZOO. Germanistka a překladatelka.

Lenka Krátká (6)

Narozena 17. 4. 1969 v Praze. Mgr. et Mgr., historička, zaměřená na novodobé hospodářské a sociální dějiny a metodologii orální historie.

Lenka Dycková (4)

Lenka Barborová (3)

Středoškolská učitelka ekonomiky, tělesné výchovy a angličtiny, spoluautorka učebnice.

Leena Lehtolainen (4)

Leena Katriina Lehtolainen, přechýleně Leena Katriina Lehtolainenová je současná finská spisovatelka detektivních románů. První kniha, román Ja äkkiä onkin toukokuu , vyšel Leeně Lehtolainenové již v roce 1976, když jí bylo teprve dvanáct let . V sedmnácti letech vydala další knihu, román o kytaristovi školní punkové kapely Kitara on rakkauteni . Po studiích literatury v Helsinkách se zabývala zkoumáním detektivních románů psaných ženami a působila také jako novinářka. Kromě britských klasiček žánru jako je Agatha Christie, P. D. Jamesová nebo Dorothy L. Sayersová se věnovala také dílu průkopnice ženské detektivky ve Finsku Eevy Tenhunenové. Ke psaní vlastních detektivních příběhů se dostala proto, že již v mládí chtěla být policistkou nebo spisovatelkou. Její první detektivní román vyšel roku 1993 pod názvem Ensimmäinen murhani a je to zároveň první kniha ze série o energické inspektorce Marii Kalliové. V současné době žije autorka v Espoo, kde se také odehrává většina jejích příběhů. Leena Lehtolainen vypráví psychologicky propracované detektivní příběhy, v nichž do současných zločinů často zasahují dávné události. Zároveň však líčí civilní život své hrdinky, čímž navazuje na tradici severské detektivky, jejíž nedílnou součástí je zobrazení životního stylu postav. Maria Kalliová se tak kromě pátrání zabývá také tím, jak skloubit policejní kariéru s běžným životem, s partnerskými vztahy, se založením rodiny atp. Kromě série o Kalliové napsala Leena Lehtolainen několik dalších detektivních románů a dvě sbírky detektivních povídek. Autorka získala za svou tvorbu různá ocenění - několikrát například cenu Johtolanka pro nejlepší detektivku roku.. Její knihy byly zdramatizovány a byly přeloženy do více než deseti jazyků. Její do češtiny přeložené tituly jsou vydávány nakladatel...

Led Zeppelin (5)

Led Zeppelin byla průkopnická anglická rocková skupina založená v roce 1968, kterou tvořili kytarista Jimmy Page, zpěvák Robert Plant, baskytarista a klávesista John Paul Jones a bubeník John Bonham. Skupina je všeobecně považována za jednu z nejúspěšnějších, nejinovativnějších a nejvlivnějších rockových kapel v historii. Jejich zvuk měl kořeny v blues a rock'n'rollu, ale čerpali také ze široké škály vlivů, včetně folku a východní hudby, které do své hudby zakomponovali a vytvořili tak jedinečnou směs, která byla zároveň těžká i melodická.

Leah Konen (5)

Leah Konen vyrostla ve venkovském městečku ve Washingtonu. Poté se odstěhovala do Jižní Karolíny, kde na univerzitě vystudovala žurnalistiku a kreativní psaní. Následně se odstěhovala do New Yorku, kde se snažila uchytit jako spisovatelka. V současnosti žije se svým snoubencem a jejich psem Farley v Brooklynu.

Lea Divišová (3)

Narozena 23.3.1885 v Běruničkách, okres Poděbrady, zemřela 22.6.1951 v Praze. Učitelka, redaktorka, spisy pro mládež, kuchařské knihy.

Le Corbusier (5)

Le Corbusier , vlastním jménem Charles-Édouard Jeanneret byl původem švýcarský architekt, urbanista, teoretik a malíř. Svým radikálním dílem i výtvarným citem výrazně ovlivnil vývoj moderní architektury. Charles-Édouard Jeanneret se narodil 6. října 1887 v La Chaux-de-Fonds ve Švýcarsku, kde v roce 1902 nastoupil do učení rytectví na škole uměleckých řemesel École des Arts Décoratifs. Jeho pozornost k architektuře obrátil jeho učitel a tak již v 17 letech vytvořil v La Chaux-de-Fonds svoji první realizaci – dům pro rytce Louse Falleta. Dům pojal natolik tradičně, že se k němu později ani nechtěl hlásit. Získal však díky němu přízeň místních obyvatel a současně další zakázky. V letech 1907 – 1914 za vydělané peníze cestoval. Poznával Itálii, Řecko, Istanbul, Německo, Paříž. Roku 1911 se také podíval do Prahy. Na svých cestách studoval významné památky a hodně kreslil. Bez architektonického vzdělání, pouze na základě skic z poznávací cesty, byl ve svých dvaceti letech přijat do ateliéru bratrů Perretových, který byl proslulý používáním tehdy progresivního železobetonu. O tři roky později pracoval také u dalšího výrazného moderního architekta – Petra Behrense, kde poznal i Miese van de Rohe. V letech 1912–1917 žil střídavě v Paříži a ve svém rodném městě, kde postavil několik domů pro bohaté podnikatele. V roce 1916 postavil jeden z prvních domů se železobetonovou konstrukcí - vilu továrníka Schwoba s dvojí výškou centrální části. V letech 1914-15 vytvořil pro válkou postižené obyvatele Flander známý projekt Dom-Ino . Navrhl zcela prostou skeletovou konstrukci, kterou by si obyvatelé sami podle libosti dokončili stavbou nenosných zdí a příček. Projekt nakonec nebyl realizován. Konstrukční systém Dom-Ina byl obrazem nového stylu, který se pomalu prosazoval v Americe i v Evropě a byl později nazván funkcionalismus. Roku 1917 odjel do Pa...

Lazar Berman (3)

Lazar Berman byl sovětský klasický klavírista, proslulý svou virtuózní technikou a silnou interpretací romantického klavírního repertoáru. Berman se narodil 26. února 1930 v Leningradě v Sovětském svazu a již od útlého věku projevoval mimořádný talent. Studoval na moskevské konzervatoři pod vedením Alexandra Goldenweisera a později se stal významnou osobností sovětské klasické hudební scény.

Laurie Halse Anderson (2)

Laurie Halse Andersonová je americká spisovatelka známá dětskými a young adult romány. V roce 2010 obdržela od Americké asociace knihoven cenu Margaret A. Edwards Award za příspěvek k literatuře young adult. Poprvé byla uznána za svůj román Mluv, publikovaný v roce 1999. Laurie Beth Halse se narodila 23. října 1961. Ve škole projevila zájem o psaní, konkrétně během druhé třídy. Anderson si jako teenager užívala čtení, zejména sci-fi a fantasy, ale nikdy si nepředstavovala, že se stane spisovatelkou. Během Andersonova studia se ve věku šestnácti let odstěhovala z domu svých rodičů a žila třináct měsíců jako výměnná studentka na prasečí farmě v Dánsku. Po svých zkušenostech v Dánsku se Anderson přestěhovala domů a začala pracovat v obchodě s oděvy za minimální mzdu. To ji motivovalo ke studiu na vysoké škole. Po studiu na Onondaga Community College se v roce 1981 přešla na Georgetown University a v roce 1984 promovala na bakalářském studiu jazyků a lingvistiky. Anderson zahájila svou kariéru jako novinářka na volné noze a v raných letech své kariéry pracovala v The Philadelphia Inquirer. Během této doby, Anderson také začala psát dětské a young adult romány. Během své rané kariéry Anderson napsala několik kusů literatury faktu. Ocenění a vyznamenání: Anderson obdržela v roce 2009 Cenu "ALA Margaret A. Edwards Award", která oceňuje jednoho spisovatele a konkrétní soubor práce „za významný a trvalý přínos mladé literatuře pro dospělé“, a to za tři romány vydané v letech 1999 až 2002: Speak , Fever 1793 a Catalyst . ALA nazvala romány „poutavým a výjimečně dobře napsaným“ a předsedkyně panelu uvedla, že „Laurie Halse Andersonová mistrovsky zobrazuje mladé postavy. V roce 2017 obdržela cenu Anne V. Zarrow za literaturu mladých čtenářů "Tulsa City-County Library". Několik Andersonových dětských obrázkových knih bylo umístěno na doporučených seznamech a některé získaly ceny. Za román Mluv, Anderson získala cenu Golden Kite, cenu Edgara Allana Poea a Los Angeles Times Boo...

Laurie Gilmorová (6)

Laurens Van der Post (2)

Sir Laurens Jan van der Post se narodil 13. prosince 1906 v malém městečku Philippolis ve Svobodném státě Oranžsko . Pocházel ze smíšené holandsko-německé rodiny a už z místa narození je zřejmé, že byl Bur . Dětství prožil na farmě rodičů, vzdělání získal jednak četbou otcovy rozsáhlé knihovny, navštěvoval základní a střední školu v Blomenfontein, V roce 1925 nastoupil své první zaměstnání jako reportér v novinách v Durbanu, o rok později s přáteli vydává satirický časopis Bič, zaměřený na rasové problémy – pro radikální názory byl časopis zakázán. V roce 1928 uzavírá v Anglii sňatek s Marjorie Edith Wendt, vrací se do Kapského Města pracuje jako novinář, udržuje styky se skupinou intelektuálů s protirasistickým smýšlením, opět se ale v r.1931 vrací do Anglie, kde navazuje přátelství s členy skupiny Bloomsbury, včetně Virginie Wolfové a její manžel vydává van der Postův první román, zabývající se rasovou problematikou. Koncem roku 1934 kupuje farmu v jižní Anglii a dělí svůj čas mezi práci na farmě a cestami do Londýna, kde pracuje jako korespondent pro jihoafrické noviny. Seznamuje se s anglickou herečkou Ingaret Giffard a tento fakt a předzvěst druhé světové války jej zřejmě přimějí k odeslání své rodiny zpátky do Jižní Afriky. Propadá depresím , začíná pít. V roce 1940 vstupuje do britské armády, působí jako zpravodajský důstojník ve východní Africe , prodělá malárii, je nasazen pro jazykové schopnosti na Jávě v Indonezii. Po japonské okupaci je v zajetí v zajateckém táboře v Bandungu, kde se proslaví organizováním táborového života, táborové univerzity a celkovým vlivem na udržení morálky zajatců různých národností. Své zkušenosti zúročil později ve dvou knihách. Po kapitulaci Japonska zůstává na Jávě a pomáhá při navazování kontaktu mezi nacionalisty a nizozemskou vládou. V roce 1947 se vrací do Jižní Afriky, ...

Lauren Elder (1)

Lauren Elderová je umělkyně a návrhářka, která se stala slavnou poté co přežila jako jediná havárii lehkého letadla v pohoří Sierra Nevada v roce 1976. O tomto incidentu napsala dobrodružnou knihu Já, jediná jsem přežila.

Laurel King (2)

Autor psychologické literatury.

Laura Teller (6)

Laura Pearson (1)

Laura Lippman (6)

Laura Lippman dnes patří k nejrenomovanějším autorkám detektivních příběhů, je držitelkou všech nejprestižnějších cen, které jako autorka tohoto žánru mohla získat. Pracovala dvanáct let jako reportérka pro baltimorský Sun. Za své příběhy s ústřední postavou Tess Monaghanovou získala cenu Edgara, Agathy, Shamuse, Anthonyho a Nero Wolfa. Žije v Baltimoru v Marylandu.

Lasse Holm (3)

Lasse Holm je autorem oceňovaných historických detektivek The Roman, The Greek a The Republican, které se odehrávají v antickém Římě. Na Graphical College v Kodani vystudoval grafický design a své romány ilustruje nádhernými mapami zemí a měst.

Larry Stillman (1)

Laney Salisbury (2)

Americká spisovatelka.

Lambert Klabusay (5)

Narozen 1929 v Dřevohosticích, zemřel 1994. MUDr., CSc., docent vnitřního lékařství, spis z oboru farmakologie.

Lalita Ahmed (3)

Indická autorka kuchařek, píše anglicky.

Lajos Hevesi (1)

Lajos Hevesi, německy Ludwig Hevesi, vlastním jménem Lajos Lőwy byl maďarský a rakouský novinář a spisovatel židovského původu. Studoval medicínu a klasickou filologii v Budapešti a ve Vídni, ale studia nedokončil, protože se začal aktivně věnovat novinařině a psaní knih, od roku 1872 pod pseudonymem Hevesi podle svého rodiště. Svá díla psal maďarsky i německy. Od roku 1866 redigoval budapešťský německý deník Pester Lloyd a přispíval humoristickými fejetony do Breslauer Zeitung. V letech 1871–1874 vydával časopis pro mládež Kleine Leute. Roku 1875 se usadil ve Vídni, pracoval jako zástupce šéfredaktora deníku Fremden-Blatt, věnoval se hlavně divadelním recenzím a další umělecké kritice a stal se jedním z nejvýznamnějších uměleckých kritiků v posledních desetiletích existence Rakouska-Uherska. Roku 1910 spáchal ve svém vídeňském bytě sebevraždu. Je autorem cestopisů, monografií, esejů, povídek a jednoho románu. Ve spolupráci s několika přáteli založil maďarský humoristický list Borsszem Janko, který se brzy stal velice populární.

Lajos Grendel (5)

Maďarský spisovatel, literární kritik, redaktor a vysoškolský pedagog, působící na Slovensku.

Laini Taylor (4)

Laini Taylorová je americká autorka fantasy pro dospívající mládež . Narodila se v Kalifornii, vyrostla jako vojenské dítě v Evropě a Kalifornii, vystudovala angličtinu na UC Berkeley. Nyní žije s manželem a dcerou v Portlandu v Oregonu. Vždycky chtěla být spisovatelkou, ale než dokončila svou první novelu, bylo jí 35. V roce 2004 napsala grafickou novelu ilustrovanou jejím manželem, kterým je Jim Di Bartolo. První novelka jí vyšla v roce 2007. V roce 2011 vydala knhu Dcera kostí a dýmu, kterou Amazon označil za Nejlepší Teen knihu roku 2011. Od té doby vydala řadu dalších knih.

Lafcadio Hearn (3)

Lafcadio Hearn, řecky Πατρίκιος Λευκάδιος Χερν, známý též jako Koizumi Yakumo, japonsky 小泉 八雲 byl řecko-irsko-japonský spisovatel a novinář píšící anglicky a japonsky, proslulý zejména sbírkami japonských legend a pověstí, z nichž nejznámější je sbírka Kwaidan , jež vyšla prvně roku 1904, krátce po autorově smrti. Jeho otec byl Ir ve službách britské armády , matka Řekyně. Oba Lafcadia brzy opustili. Z rodného Řecka byl poslán již ve dvou letech, roku 1852, do otcova rodiště v Irsku, kde se jeho výchovy ujala teta z otcovy strany. V roce 1861 ho teta, která vyznávala katolicismus, v obavě, že Lafcadio ztrácí katolickou víru, poslala na církevní školu ve francouzském Yvetotu. Lafcadio si zde katolicismus ještě více zošklivil, avšak naučil se výborně francouzsky, takže později přeložil z francouzštiny do angličtiny řadu děl, zejm. Guy de Maupassanta, Gérarda de Nervala, Anatola France a Pierra Lotiho . Roku 1863 přešel na katolickou St. Cuthbert's College na univerzitě v Durhamu. Zde si nešťastně zranil oko, na nějž nakonec zcela oslepl, navíc druhé oko bylo silně krátkozraké, takže měl s viděním do konce života velké potíže. Kvůli finančním problémům svých pěstounů studia ovšem nedokončil. V 19 letech byl tedy poslán do Spojených států. Finančně pomoci mu tam měli příbuzní manžela jeho tety, kteří žili v Cincinnati, avšak ti to odmítli a Lefcadio se ocitl zcela bez prostředků. Pracoval ve stájích a skladištích, později v tiskárně socialisty Henry Watkina, který ho vedl k četbě utopických socialistů , byť Hearn sám sebe později označoval spíše za liberála v duchu učení Herberta Spencera. V letech 1872–1875 pracoval jako novnář pro Cincinnati Daily Enquirer, kam psal hlavně zprávy o zločinech. V roce 1874 začal vydávat s přítelem a budoucím malíře...

Ladislav Vycpálek (5)

Ladislav Vycpálek byl český hudební skladatel. Pocházel z rodiny, která se po generace zabývala hudbou. Jeho strýc, Josef Vycpálek, byl významným sběratelem lidových písní a bratranec, Vratislav Vycpálek, se stal rovněž hudebním skladatelem. Od čtyř let hrál na housle a na klavír. Maturoval na gymnáziu na Vinohradech a poté studoval na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity češtinu a němčinu. To mu poskytlo i znalost literatury pro volbu vynikajících textů, které zhudebňoval, ale i pro vlastní literární tvorbu. Jeho texty byly zhudebněny nejen jím samým, ale i takovými skladateli, jako byli Vítězslav Novák nebo Josef Suk starší. Studia na Filozofické fakultě ukončil dizertační prací "Apokryfy o mladosti Mariině a Ježíšově v literatuře české, zvláště staročeské". Stal se odborným pracovníkem Univerzitní knihovny a vedle svého zaměstnání studoval soukromě skladbu u Vítězslava Nováka. V době svého působení v knihovně vybudoval její Hudební oddělení a až do roku 1942 jej vedl. Vedle toho dál provozoval hudbu prakticky. Jako violista účinkoval v několika komorních souborech a samozřejmě pilně komponoval. Jeho prvními veřejně provedenými skladbami byly Dvě písně v roce 1909. Věnoval se i organizační činnosti. Od roku 1924 byl členem České akademie věd a umění. Od roku 1930 byl členem poradního sboru Národního divadla. Byl také vedoucím hudebního odboru Umělecké besedy. Když byla činnost Besedy v padesátých letech komunistickým režimem utlumována, snažil se všemožně o její přežití. Likvidaci Umělecké besedy v roce 1960 se mu však zabránit nepodařilo. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Ladislav Votruba (5)

Ladislav Votruba , byl český stavební inženýr-vodohospodář, vyučující na ČVUT, Stavební fakultě, katedře hydrotechniky. Na Stavební fakultě ČVUT působil plných padesát roků. Po vynikajícím absolutoriu Vysoké školy inženýrského stavitelství při ČVUT působil na Ústavu vodních nádrží a využití vodní energie. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 za protektorátu pak na stavbě přečerpávací vodní elektrárny Štěchovice. Po skončení 2. světové války pokračoval na ČVUT v Praze v pedagogické a organizátorské práci i ve výzkumu. Zaměřoval se na řadu oblastí vodohospodářské a hydrologické vědy a inženýrských staveb. Byl ženatý. Na Fakultě inženýrského stavitelství byl v několika funkčních obdobích děkanem, popř. proděkanem Stavební fakulty pro vodní stavby a vodní hospodářství a členem vědeckých rad rektorátu ČVUT. V sedmdesátých letech byl vedoucím Katedry hydrotechniky Stavební fakulty ČVUT v Praze. Po dlouhá léta své pedagogické činnosti přednášel řadu profilových předmětů zaměřených na vodní stavby, soustavy a přehradní komplexy, z nichž mnohé vůbec jako první koncipoval a prosadil jejich zavedení do vědy a školství. Jeho výukou prošlo mnoho vědeckých pracovníků. Podílel se na práci Komise pro vodní hospodářství ČSAV. Hydrologické a vodohospodářské vědě přispěl zejména aplikací pravděpodobnostních metod a teorií spolehlivosti na vodohospodářská řešení, systémovým přístupem k vodohospodářským soustavám, teorií teplotního a ledového režimu na hydrotechnických dílech. V oboru hydrotechnických staveb se nejprve zabýval využitím vodní energie a vodními elektrárnami, ale později věnoval svůj zájem postupně otázkám nádrží a přehrad, ať již šlo o vodohospodářská řešení, betonové či sypané přehrady, moderní technologie a materiály pro výstavbu přehrad, odkaliště, technicko-bezpečnostní dohled na vodních dílech, zimní provoz vodních toků a vodních děl a další. Stal se předsedou Československého pře...

Ladislav Vlasák (6)

Narozen 7. 12. 1963 v Ústí nad Labem. Autor námětů ke kresleným vtipům. Spolupracuje s kreslířem Petrem Maděrou.

Ladislav Vašek (5)

Narozen 24.1.1871 v Opavě, zemřel 11.11.1949 v Ivančicích u Brna. Pedagog, archivář, památkář, správce muzea v Ivančicích. Práce v oboru, autor kroniky Bezručova rodu.

Ladislav Sutnar (5)

Ladislav Sutnar byl designér, typograf, avantgardní umělec, „génius kompozice“. Od roku 2014 je po něm pojmenována Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Patří k zásadním evropským výtvarným umělcům v oborech užité i komerční grafiky či vizuální komunikace jako byl kupř: Jan Tschichold, El Lisickij, Herbert Bayer a László Moholy-Nagy, kteří stáli u zrodu fenoménu grafický design a vizuální komunikace. Sutnarova grafická tvorba vyniká kontrastem, přehledným členěním informací, koncepční prací s fotografií, koláží, fotomontáží a s jinými do té doby výhradně kinematografickými postupy. Jeho typickým rysem byla diagonální kompozice navozující pocit pohybu v prostoru, dekorativní prvky. Jeho grafické práce zahrnují: plakát, knižní grafiku, obchodní design, hračky, užité předměty, typografii... Výrazná byla dále jeho práce pro Artěl, design stolního nádobí a náčiní, zejména souprav picího skla a příborů. Velký posun způsobil také v oblasti výstavní tvorby. Byl to doslova převrat. Dovedl banální předměty vystavit s neobyčejnou výtvarnou grácií. Fenomenální úspěch měla výstava československého umění a uměleckého průmyslu na podzim roku 1931, kterou připravil s architektem Bohuslavem Fuchsem ve Stockholmu. Pro komunistický režim byl aktivní antikomunista Sutnar nepohodlný, takže poválečná tvorba tohoto mezinárodně uznávaného grafického designéra byla u nás prakticky neznámá. Dluh splatila až retrospektivní výstava v Jízdárně Pražského hradu a monografie v roce 2003. Jeho kniha Visual Design in Action je vedle knižního odkazu německého typografa Jana Tschicholda Die Neue Typographie považována za jedno z nejpodnětnějších děl o grafickém designu. "Dobrý vizuální design má velice vážný úkol. Obecné sdělnosti by neměl dosahovat ani zneužíváním vnímání minulosti, ani podbízením se takzv...

Ladislav Slovák (6)

Ladislav Slovák byl slovenský dirigent, známý mimo jiné interpretací děl Antonína Dvořáka a Dmitrije Šostakoviče. Narodil se 11. listopadu 1919 na Slovensku a významně ovlivnil dění na scéně klasické hudby, zejména ve východní Evropě. Slovákova kariéra byla úzce spjata se Slovenskou filharmonií, kde v letech 1961-1981 působil jako její šéfdirigent. Jeho působení v orchestru vedlo k četným nahrávkám a mezinárodnímu uznání.

Ladislav Skříček (5)

Autor učebnic matematiky pro střední školy.

Ladislav Quis (5)

Ladislav Quis byl český spisovatel, básník, právník, novinář, překladatel, literární historik a kritik, představitel skupiny ruchovců. Pocházel z rodiny čáslavského městského lékaře Ignáce Quise a jeho manželky Veroniky, rozené Matiekové. Studoval nejprve akademické gymnázium v Praze a od roku 1863 gymnázium v Táboře . Po maturitě Quis pokračoval studiem práv v Praze a celé studium zakončil roku 1874 doktorátem. V roce 1872 nastoupil jako redaktor do Slovanu , kde psal především literární články a fejetony. Brzy odešel do Národních listů. Jelikož se u Quise projevila oční choroba, byl nucen zanechat novinářské práce. Od roku 1881 byl advokátem v Čáslavi a od roku 1884 v Přelouči, kde se usadil. Ve městě se JUDr. Ladislav Quis těšil velmi dobré pověsti a úctě, zasloužil se mj. o realizaci stavby místního evangelického novorenesančního chrámu s elegantní věží a vedle stojící fary. Místní nadšenci založili ve městě již v roce 1902 muzeum, byli to vesměs významní lidé tehdejší doby – a mezi nimi i literát Ladislav Quis. Mimořádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 30. listopadu 1901 . Již jako nadaný a aktivní žák Václava Křížka založil v táborském gymnáziu literární spolek Slavoj a vydával časopis Lužnice. Své první básně i povídky uveřejňoval v místním časopisu Tábor . Ladislav Quis přispíval do mnoha novin a časopisů, např. Květy, Tábor, Lumír, Svoboda, Paleček, Humoristické listy. Podílel se na almanachu Ruch , Máj Umělecké Besedy a Almanachu českého studentstva. Psal prózu a básně, překládal. Vydal básnické spisy a plnou korespondenci K. H. Borovského . Pro Knihovnu Ottovu opatřil vydání Čelakovského Ohlasů a Erbenovy Kytice ...

Ladislav Lukavský (5)

Práce z oboru řemeslnické práce v domácnosti.

Ladislav Kužela (4)

Slovenský lékař, kardiochirurg. V roce 1968 uskutečnil první transplantaci srdce ve střední a východní Evropě. Autor prací z oboru.

Ladislav Kupka (3)

Narozen 1899 v Dirné, zemřel 1984. Strojní inženýr, práce o jeřábech.

Ladislav Josef (3)

Ladislav Josef Čelakovský byl český botanik, profesor pražské univerzity a člen České akademie věd. Jím popsané rostlinné druhy mají autorskou zkratku ČELAK. Studoval gymnázium ve Vratislavi, kde jeho otec působil jako profesor slavistiky. Když otec zemřel, postaral se o něho Jan Evangelista Purkyně, který zde byl též profesorem, měl také velký vliv na jeho výchovu. Maturitu složil na Akademickém gymnáziu v Praze. Po maturitě učil na gymnáziu v Chomutově a roku 1860 se stal kustodem botanického oddělení Národního muzea. Roku 1866 se habilitoval na pražské technice , roku 1871 byl jmenován mimořádným a roku 1880 řádným profesorem botaniky na pražské Univerzitě Karlově. Stal se prvním ředitelem Katedry botaniky. Od roku 1869 byl členem Královské české společnosti nauk, od roku 1890 České akademie věd a umění a byl také členem řady učených společností v cizině. Jeho syn Ladislav František Čelakovský byl také botanikem a mykologem. Zabýval se hlavně morfologií rostlin, zejména květenství nahosemenných, systematikou, kde popsal řadu rostlinných druhů a kříženců. Navázal na své předchůdce, zejména na Karla Bořivoje Presla, a vytvořil první vědecký soupis květeny Českých zemí. Široce založenou „Fylogenetickou morfologii“ nedopsal a zůstala v rukopise. Byl u nás první, kdo roku 1877 referoval o Darwinově teorii a roku 1894 o ní vydal knihu nazvanou Rozpravy o Darwinově theorii. V roce 1899 prosadil zřízení botanické zahrady pro českou část pražské univerzity v Praze, Na Slupi, kde existuje dodnes. Přispíval do Riegrova slovníku a do Ottova slovníku naučného a napsal desítky článků do časopisů Vesmír, Živa, Osvěta a dalších. Kromě toho napsal několik učebnic a populárních knih o rostlinách a houbách. Je pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech. Secesní náhrobek ze švédské žuly je vyplněn kromě jeho jména i jménem jeho manželky Luisy. V horní části náhrobku je jeho podobizna, dílo sochaře Bohumila Kafky....