Výpis všech autorů

Václav Šolín

Václav Solín byl knězem Jednoty bratrské, hudebníkem a spisovatelem. Roku 1557 byl na synodu ve Slížanech ordinován na kněze. Byl jedním z prvních spolupracovníků ivančické tiskárny a do počátku roku 1564 jejím správcem. Jako korektor se již v roce 1561 podílel na vydání Šamotulského kancionálu a v roce 1564 také tzv. Ivančického kancionálu, o němž zaznamenal záhajení a ukončení tiskových prací . Částečně spolupracoval i na prvním vydání Blahoslavova překladu Nového zákona, vytištěného v roce 1564 v Ivančicích. Před dokončením obou tisků z neznámých důvodů Ivančice opustil a od ledna 1564 až do své smrti působil jako správce bratrského sboru v Třebíči. V roce 1565 se společně s budoucím biskupem Ondřejem Štefanem jako doprovod zástupců bratrské šlechty účastnil deputace do Vídně, vyslané k pohřbu českého krále Ferdinanda I. a k audienci u Maxmiliána II. V dubnu 1559 se Václav Solín účastnil v Ivančicích rozmlouvání zástupců Jednoty bratrské se slavkovskými křtěnci, o němž zanechal pod názvem Summa rozmlouvání mezi bratřími a novokřtěnci slavkovskými zprávu v desátém svazku sbírky bratrských pramenů Acta Unitatis fratrum. Svůj podíl na některých tiscích vyjadřoval monogramem V.S., jako v případě Šamotulského kancionálu, pro nějž vytvořil dřevořezový portrét Mistra Jana Husa. V tomto kancionále jsou také otištěny čtyři Solínovy písně: „Aj všickni křesťané milí“ , „Jezu Kriste, náš přeslavný králi“ , „O všickni lidé, kdožkoli touto cestou jde“ a „Važmež věrní nábožně smrt Kristovu nevinnou“ . Dříve byl pokládán za autora tištěného spisu Muzika, to jest Zpráva k zpívání náležitá , který vyšel pod pseudonymem Jana Josquina. Následující badatelé však tuto hypotézu odmítli. ...

Souad

Souad vyrůstala v jordánské vesnici, kde panují doslova středověké poměry a v rodině má hlavní slovo otec. Ženy platí za méně než dobytek, jsou denně bity pro sebemenší maličkost, nemají nárok na vlastní názor, na vzdělání, na jediné slovo. Mohou pouze sloužit a být absolutně poslušné. A pokud se jen podívají na cizího muže, vyřknou nad sebou ortel smrti. Souad tento řád porušila: zamilovala se. Její štěstí však netrvalo dlouho, a když otěhotněla, mladík ji opustil. Dívka těhotenství tajila, protože věděla, co ji čeká. Sama zažila, jak byla z důvodu "cti" zavražděna její sestra. Nakonec rodina rozhodla - děvče se nemůže vdát, je bezcenné, proto je třeba ho odstranit. Úkolu se ujal švagr, který měl popravu provést. Když nazítří prala Souad na dvoře rodného domu prádlo, polil ji benzinem a škrtl zápalkou. Jenže dívka přežila. Ocitla se v nemocnici, ale lékaři i ošetřovatelky ji zanechali jejímu osudu, proto pomalu umírala. Nakonec se však přece jen dočkala pomoci: o její případ se začala zajímat pracovnice humanitární organizace, která ji po nekonečných peripetiích odvezla do Švýcarska. Po mnoha operacích a dlouhém léčení se Souad naučila znovu žít. Dokonce založila i rodinu. Nyní, po dvaceti letech, se rozhodla o svých zážitcích napsat. Nikoho neodsuzuje, uvědomuje si, že takový je prostě život tamějších lidí, kteří nepoznali nic jiného. Chápe, že matka vraždí své dcery, chápe, že její bratr zavraždil sestru, dlouho měla pocit, že i její "trest" byl zasloužený. Tato kniha je burcující výpovědí ženy, která se rozhodla porušit tabu nesnesitelného mlčení a promluvit za všechny, které podobné svědectví už vydat nemohou. Souad, stále tají místo současného pobytu a pravé jméno, protože se i po tolika letech obává pomsty své rodiny. Sama neumí psát a francouzsky dokáže přečíst pouze krátké články, proto svůj příběh vypráví spoluautorce. Její osud, který rozhodně není ojedinělý, je psán prostým nevyumělkovaným stylem, díky němuž ještě markantněji vyznívá otřesnost celého ...

Saulius Sondeckis

Saulius Sondeckis byl významný litevský dirigent a houslista, narozený 11. října 1928 v Šiauliai. Byl zakladatelem a prvním dirigentem Litevského komorního orchestru , který vedl v letech 1960-2004. Pod jeho vedením získal LCO mezinárodní uznání pro svůj vytříbený zvuk a interpretační dokonalost. Sondeckis působil také jako profesor na Litevské hudební a divadelní akademii, kde se o své zkušenosti podělil s mnoha studenty.

Pražští Žesťoví Sólisté

Pražští Žesťoví Sólisté , což v překladu znamená Pražští žesťoví sólisté, je dechový soubor známý svým klasickým i současným repertoárem. Jejich zaměření na dechovou hudbu jim umožňuje zkoumat celou řadu skladeb od barokních až po moderní díla, přičemž často upravují skladby pro své specifické nástrojové obsazení. Přínos souboru pro tento žánr by byl významný pro propagaci a zachování dechové hudby v klasickém i současném kontextu.

Philippe Soupault

Philippe Soupault byl francouzský dadaistický a surrealistický básník, spisovatel a dramatik. Vyrůstal v bohaté rodině, hodně cestoval. Spolu se svými přáteli André Bretonem et Louisem Aragonem patřili k předním osobnostem hnutí Dada. Spolu také v roce 1919 založili literární revui Littérature, ve které byly otištěny první surrealistické texty. V roce 1927 navštívil spolu s Léonem Pierre-Quintem Prahu, kde se spřátelil se členy Devětsilu. Ve stejném roce napsal též báseň Do Prahy. V mládí jej ovlivnili Arthur Rimbaud, Comte de Lautréamont, Rainer Maria Rilke a Walt Whitman. V roce 1919 napsali spolu s André Bretonem sbírku Les Champs magnétiques , což byla první kniha automatických textů. Během druhé světové války pracoval jako reportér. V pracích z této doby opouští surrealismus. Jeho dramatická tvorba neměla výraznější ohlas.

Petr Sovadina

Otakar Sommer

Otakar Sommer byl český právník a vysokoškolský profesor, který se zabýval hlavně římským soukromým právem. Maturoval na malostranském gymnáziu, v roce 1907 vystudoval práva na Karlově univerzitě a o dva roky později zde získal titul doktora práv. V letech 1910–1911 studoval římské právo a papyrologii v Berlíně a v Lipsku, před tím i po návratu z Německa absolvoval praxi v justici. Roku 1912 pracoval jako úředník zemského výboru a roku 1913 se habilitoval pro obor římského práva. Od roku 1918 byl referentem pro vysoké školy na ministerstvu školství, roku 1920 byl v Praze jmenován mimořádným a 1921 řádným profesorem na nedávno založené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zde byl také v letech 1924–1925 děkanem právnické fakulty a hned v následujícím období rektorem celé univerzity. Zasloužil se o vybudování romanistické knihovny a vydávání Prací ze semináře práva římského i Sborníku právnické fakulty University Komenského, nicméně roku 1928 převzal po prof. Leopoldu Heyrovském stolici římského práva na pražské právnické fakultě. Věnoval se reformám právnických studií a mezi roky 1933–1934 byl děkanem fakulty. Od roku 1933 byl členem tzv. Šestky spolu s historiky umění V. Birnbaumem, A. Matějčkem, J. Pečírkou, Z. Wirthem, F. Žákavcem, později též J. Štencem, J. Šustou, E. Bassem). Sommer byl členem rozhodčího soudu česko-německého, členem Šafaříkovy učené společnosti, mimořádným členem České akademie, Královské české společnosti nauk aj.

Ondřej Sokol

Narozen 16. 10. 1971 v Šumperku. Český herec, režisér a scénárista.

Naďa Šormová

Český klasický zpěvák a pedagog. Narodil se 24. dubna 1938 v Kamenici nad Lipou .

Milan Šotek

Narozen 16. 9. 1985 v Praze. Dramaturg, zakladatel divadla Cabaret Calembour, textař a herec.

Martin Šolc

Martin Šolc je pedagog, odborník na fyziku komet i historii astronomie a také její popularizátor. Podílel se na organizaci mezinárodních konferencí, především v oblasti historie vědy, pracoval v redakčních radách řady odborných i populárních časopisů a přeložil několik knižních titulů. Martin Šolc vystudoval v roce 1972 Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, zaměření astronomie a astrofyzika. Poté zde na katedře astronomie a astrofyziky působil jako interní aspirant a posléze odborný asistent. V roce 1986 se stal docentem astronomie. V letech 1986–1987 získal stipendium Maxe Plancka v Ústavu Maxe Plancka pro jadernou fyziku v Heidelbergu, kde se účastnil na zpracování dat z experimentů na sondách Giotto/Vega k Halleyově kometě. V roce 1987 se stal vedoucím katedry astronomie a astrofyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. V této funkci pokračoval i do roku 1999 poté, kdy se katedra transformovala v Astronomický ústav UK. V letech 1999–2002 působil jako předseda Asociace Univerzita třetího věku České republiky, v letech pak jako předseda Společnosti pro dějiny věd a techniky při Radě vědeckých společností Akademie věd ČR. Od roku 2010 je členem grémia Rady seniorů ČR, od roku 2014 členem Rady celoživotního vzdělávání Univerzity Karlovy. Martin Šolc napsal celkem 56 publikací z oboru astrofyziky, fyziky komet a meziplanetární hmoty a 67 původních článků o historii astronomie. Byl autorem nebo spoluautorem celkem 8 učebnic: nejen pro vysoké školy, ale i pro střední a základní školy .

Louisa Somerville

Americká autorka populárně-vědeckých knih pro děti a mládež.

Liz Soar

Leandra Sold

Narozena 1987. Spisovatelka, autorka fantasy románů.

Jurij Vjačeslavovič Sotnik

Ruský autor publikací pro děti a mládež.

Josef Souček

Josef Souček byl český evangelický teolog, duchovní, jeden ze spoluzakladatelů a v letech 1918–1938 první synodní senior Českobratrské církve evangelické. Po absolvování teologických studií v zahraničí působil jako vikář v reformovaných sborech Velim , Německé pro Daňkovice , Praha-Nové Město , od 11. listopadu 1897 do 31. prosince 1932 farář tamtéž, byl také seniorem pražského obvodu. Kromě plnění svých pastoračních povinností se s plným osobním nasazením zúčastnil procesů směřujících k sjednocení českých, moravských a slezských evangelíků. Již 28. listopadu 1903 předsedal v pražském Národním domě na Vinohradech Prvnímu sjezdu českých evangelíků z Čech a Moravy, který mj. dal podnět k založení první ekumenické organizace na našem území – Kostnické jednoty. V dalších letech se klimentský sbor stal jedním z ideových a organizačních center řady akcí, které vedly po vzniku samostatného československého státu ke spojení helvetských a augsburských farních sborů do nového církevního společenství – Evangelické církve bratrské, od roku 1919 Českobratrské církve evangelické. Do jejího čela generální sněm , konaný ve dnech 17. – 18. prosince 1918 v Praze, zvolil Josefa Součka, který jako synodní senior v letech 1918–1932 souběžně působil také ve funkci faráře klimentského sboru v Praze 1, následně od 1. ledna 1933 až do své smrti zastával pozici synodního seniora bez dalších služebních závazků. Patřil k váženým a uznávaným představitelům ČCE, pod jeho vedením došlo k poměrně rychlé organizační konsolidaci života ve stávajících a nově zakládaných sborech, seniorátech i na celocírkevní úrovni, výstavbě a rekonstrukcím bohoslužebných a farních budov, nárůstu počtu kazatelů a jejich hmotného zebezpečení. K významným událostem této doby patřily zejména vznik Husovy československé ...

John Soar

Jaroslav Soukup

Narozen 19. 11. 1946 v Plzni. Scénárista a filmový režisér, práce v oboru.

Jaroslav Šonka

Narozen 23. 8. 1918 v Praze, zemřel 22. 10. 1990 tamtéž. JUDr., překladatel z francouzštiny, angličtiny a řečtiny.

Jan Sobotka

Narozen 11.1.1944 v Jičíně. PhDr., středoškolský učitel, od 1989 ředitel Obchodní akademie v Olomouci, humorista, autor literárního i kresleného humoru, editor starší české literatury, autor pohádek.

J Sokol

Fedor Soldan

Jeho otec František Soldan , básník z okruhu Moderní revue, vydal sbírky Soumraky , Z mého panoptika a Faunovy melodie . Fedor Soldan studoval v Praze na gymnáziu a na FF UK češtinu a historii . 1929–1938 byl zaměstnán v Ottově slovníku naučném nové doby, nejprve jako redaktor literární rubriky, od 1934 jako vedoucí interní redakce. Od 1938 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, pak na ministerstvu školství, od 1940 působil v nakladatelství Melantrich jako redaktor Českého slova. Za články v tomto deníku během okupace byl 1946 očistnou komisí Syndikátu spisovatelů na čtyři roky distancován, a tím i suspendován z publikační činnosti. Po odchodu z Melantrichu pracoval Soldan od 1946 v nakladatelství Orbis a poté ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění . Od roku 1954 učil na Vyšší pedagogické škole v Ústí nad Labem, krátce na FAMU a 1961–1975 na Pedagogickém institutu UK . Habilitoval se 1964 na plzeňském Pedagogickém institutu prací Jiří Wolker. Debutoval 1927 v Lidových novinách, dále přispíval do periodik: Literární rozhledy, Literární noviny, Rozpravy Aventina, Levá fronta, Index, Kultura doby, České slovo, Mladá fronta, Rudé právo, Tvorba, Večerní Praha aj. V první polovině 30. let byl členem literární skupiny Levá fronta. 1936–1939 redigoval časopis Kultura doby. V knižní prvotině z 30. let Karel Hlaváček, typ české dekadence se Soldan představil jako literární kritik a historik, jenž k literatuře přistupuje s ideologickými kritérii uplatňovanými u nás globálně až později, v 50. letech. Dokázal zde ještě spojit popis s poučením strukturalismu a ocenit dekadenci, ale jen proto, že dekadentní individualismus pojímal jako nutné stadium myšlenkové revoluce. V následujícím eseji O Nezvalovi a poválečné generaci vrcholí přímočarost Soldanova ideologického pojetí v přesvědčení, že ...

Dorota Sopčáková

Donald Sommerville

Donald Sommerville vystudoval historii vojenství na univerzitách v Oxfordu a Londýně. Specializuje se na období první a druhé světové války.

Čeněk Sovák

Narozen roku 1902, zemřel 12.4.1982 v Praze. Autor loutkových her, říkadel pro děti, překladatel z angličtiny.

Anna Sováková

Učitelka, manželka J. Sováka. S hercem Jiřím Sovákem se vzali na podzim 1960 a žili spolu až do Sovákovy smrti v roce 2000, jejich manželství bylo bezdětné V roce 1978 učila dotyčná dáma ve Starých Splavech na soustředění posluchačů předmětu "Obrana socialistické vlasti" první pomoc.

Vladimír Soják

Narozen 11.7.1915 v Horních Krčmách u Zábřehu. PhDr., CSc., profesor, pracovník Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. Práce v oboru mezinárodních vztahů a dějin dělnického hnutí, autor životopisu Bernarda Bolzana. Překlad z němčiny.

Vladimir Aleksejevič Solouchin

Vladimír Aleksejevič Solouchin, rusky: Владимир Алексеевич Солоухин byl ruský sovětský spisovatel a básník, představitel tzv. vesnické prózy.

Veronika Souralová

Narozena 1968. Fotografka, publicistka.

Václav Soukup

Václav Soukup je český antropolog a kulturolog působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve své výzkumné, publikační a pedagogické činnosti se zaměřuje na kulturní antropologii, paleoantropologii a kulturní ekologii. Vydal řadu odborných studií a monografií, které jsou věnovány teorii kultury a dějinám antropologického myšlení. Mezi další oblasti jeho odborného zájmu patří pravěká archeologie, konkrétně problematika evoluce člověka a lidské kultury. K jeho významným vědeckým monografiím patří Dějiny sociální a kulturní antropologie , Přehled antropologických teorií kultury , Dějiny antropologie , Antropologie: teorie člověka a kultury a Prehistorie rodu Homo . Společně s českou antropoložkou a historičkou umění Barborou Půtovou realizoval mezinárodní výzkumný projekt věnovaný hledání kořenů lidské kreativity a geneze umělecké imaginace. Výsledky tohoto projektu byly publikovány společně se studiemi předních světových paleoantropologů a archeologů v knize The Genesis of Creativity and the Origin of the Human Mind . Ve vědecké monografii Umění a kultura království Benin se zaměřil na analýzu a interpretaci dějin, umění a kultury stejnojmenného afrického království. Za knižní publikace věnované rozvoji antropologie obdržel Cenu Vojtěcha Suka na Masarykově univerzitě v Brně a Cenu rektora Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2016 byl zvolen rektorem Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha, o.p.s., kterou profiluje jako moderní vysokoškolské a vědecko-výzkumné pracoviště vychovávající odborníky v oblasti diplomacie, antropologie, veřejné správy a public relations.

Sylva Součková

Narozena 22. 2. 1930 v Praze. V roce 1968 emigrovala do Velké Británie. Novinářka.

Štěpán Šoltész

Narozen 24.9.1889 v Rovném u Roudnice, zemřel 18.8.1975 v Praze. ThDr., českobratrský farář, autor teologických publikací.

Stanislav Sohr

Narozen 27.12. 1925 v Hodoníně, zemřel 18.12.2000. Redaktor Ostravského kulturního zpravodaje, autor beskydských pohádek a pověstí, meditativní a ezoterické literatury, práce o dispoziční prognostice, básník.

Sóšicu Sen XV

Sóšicu Sen se narodil v Kjótu roku 1923. Po smrti svého otce v roce 1964 se stal patnáctým Velkým čajovým mistrem školy Urasenke. Od roku 1950 Sen aktivně šířil tradici čadó i v zahraničí, takže Urasenke je dnes nejrozšířenější čajovou školou mimo Japonsko. Sen se aktivně podílí na činnosti mnohých kulturních organizací. Dostalo se mu ocenění od japonského císaře a od vlád Brazílie, Itálie a Spolkové republiky Německo, i čestného uznání od univerzity v Sao Paulu, Seton Hall University a Havajské univerzity. Všechna tato ocenění obdržel za propagaci světového míru a dobré vůle. K těmto metám totiž směřuje i čadó.

Sophocles

řecký tragéd. Narodil se asi 497/6 př. n. l. a zemřel v zimě 406/5 př. n. l. Sophocles napsal během svého života více než 120 her, ale v kompletní podobě se jich dochovalo pouze sedm.

Saša Sokolov

Alexandr Vsjevolodovič Sokolov, rusky: Александр Всеволодович Соколов je sovětský ruský spisovatel, představotel postmodernismu. Narodil se v kanadské Ottavě v sovětské diplomatické rodině. Jeho otec byl zástupce vojenského atašé a v roce 1947 byl v souvislosti s velkou špionážní aférou kolem atomové bomby z Kanady vykázán a byl nucen vrátit se i s rodinou nazpátek do Moskvy. Saša Sokolov vyrůstal v Moskvě jako typický příslušník zlaté mládeže té doby. První svou povídku napsal ve dvanácti letech, skládal epigramy a parodie na učitele, měl kázeňské přestupky a hrozil mu přestup do zvláštní školy. V devatenácti se pokusil s kamarádem o útěk ze SSSR přes turkmensko-ruskou hranici, byl však zatčen a krátkou dobu vězněn. Aby se vyhnul povinné vojenské službě, simuloval duševní nemoc a strávil tři měsíce ve vojenské psychiatrické léčebně. Po skončení školy pracoval jako zřízenec v márnici a v roce 1962 na naléhání rodičů začal studovat prestižní Vojenskou fakultu cizích jazyků, z které po třech letech odešel a přešel na žurnalistiku na Moskevské státní univerzitě. V roce 1965 vstupuje do literární skupiny SMOG, která však svou činnost končí po rozehnání první demonstrace na obranu lidských v SSSR, jež se konala v prosinci 1966 na Puškinově náměstí. V letech 1969–1971 pracoval v listě Literární Rusko a již jako vystudovaný novinář se stává hajným v povolžských lesích. V letech 1971–1973 píše svůj první román Škola pro hlupáky. Román nelegálně putuje na západ, kde v roce 1976 na doporučení Vladimira Nabokova vychází v USA. V roce 1974 se seznamuje s rakouskou slavistkou Johannou Steidelovou, která přednáší na Moskevské univerzitě němčinu, opuští svou první ženu a snaží se dostat na západ, je pronásledován KGB, dívka vyhoštěna ze SSSR a aféra nabývá mezinárodních rozměrů. Tehdejší rakouský kancléř Bruno Kreisky se v této záležitosti dvakrát obrací na Leonida Brežněva a v říjnu 1975 dostává Sokolov konečně povolení k výjezdu. Svou kariéru v emigraci začíná ja...

Rudolf Sosík

Ing.Rudolf Sosík Od roku 1988 se systematicky zabývá cvičením čchi kung. V letech 1991-93 absolvoval dlouhodobý kurz čchi kung v Mnichově u čínského učitelee Čchin Šan Liu. Od té doby vede kurzy a pravidelná cvičení ČCHI – KUNG – čínská cvičení pro zdraví a dlouhověkost v Olomouci a Prostějově.

Rachel Lynn Solomon

Americká spisovatelka, novinářka a redaktorka. Autorka romantických příběhů.

Primus Sobotka

Primus Sobotka byl český novinář, spisovatel, překladatel a etnograf. V mládí přispíval překlady i vlastními drobnými pracemi do literárních časopisů. Později pracoval jako redaktor Světozoru, populárně-vědecké edice Matice lidu, Riegrova a Ottova slovníku naučného. Věnoval se slovanské mytologii a etnografii, především ve vztahu venkovského lidu k přírodě. Sbíral lidové pověsti a vyprávění. Překládal z angličtiny a v menší míře ze slovanských jazyků. Narodil se 31. ledna 1841 ve mlýně Horní Nouzov u Velimi. Vystudoval akademické gymnázium a pražskou filozofickou fakultu, obor klasické a slovanské jazyky. Koncem 60. let působil jako vychovatel u Dobřenských na Potštejně a v následujícím desetiletí u rytíře Neuberka v Čejeticích u Mladé Boleslavi. Pobytem na šlechtických sídlech získal vybrané chování. V 70. letech spolupracoval při tvorbě Riegrova slovníku naučného, určitou dobu byl i členem redakce společně s profesory Josefem Perwolfem a Janem Gebauerem. V letech 1879–84 řídil časopis Světozor, poté byl až do důchodu zaměstnán jako oficiál české univerzitní kanceláře. Vedle toho literárně tvořil , v letech 1886–92 vedl populárně-naučnou edici Matice lidu a 1896–1908 byl ředitelem redakční kanceláře Ottova slovníku naučného. Jako dlouholetý člen se podílel na činnosti literárního odboru Umělecké besedy. Zemřel na mrtvici, pohřben byl na Olšanech. Jeho bratr Ferdinand Sobotka byl známý jako básník-samouk. První literární práce, vlastní i překlady, uveřejňoval v časopisech počátkem 60. let. Roku 1865 mu v Literárních listech vyšel překlad anglické povídky Vypravování starého mládence a vlastní novela Márinka. Zaujaly i jeho překlady básní Alfreda Tennysona a dalších anglických textů. V menší míře překládal i z ruštiny, polštiny a srbštiny. V pozdější době se začal podrobně zabývat slovanskou mytologií a folklórem, zejm...

Piotr Socha

Polský grafik, projektant, ilustrátor, též deskových her.

Petr Sommer

Petr Sommer je český historik a archeolog, ředitel Centra medievistických studií Akademie věd České republiky a Univerzity Karlovy v Praze. Odborně se zabývá církevní archeologií a středověkou duchovní kulturou. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor prehistorie-dějepis. Pracoval jako archeolog ve Východočeském muzeu v Pardubicích a později v Muzeu hlavního města Prahy. V roce 1976 začal pracovat v Archeologickém ústavu ČSAV, kde rovněž po dvě volební období zastával funkci ředitele. V současnosti působí jako ředitel Centra medievistických studií Akademie věd České republiky a Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2015 člen Učené společnosti ČR V roce 2017 mu bylo uděleno nejvyšší české vědecké ocenění – Národní cena Česká hlava 2017.

Pavel Soukup

Pavel Soukup je český herec, dabér a voiceover. Po maturitě na SVVŠ Budějovická roce 1967 vystudoval fakultu žurnalistiky na Univerzitě Karlově v Praze a divadelní fakultu AMU . Prošel divadly v Olomouci , Liberci a Městskými divadly v Praze . Později se stal členem souboru Hudebního divadla v Karlíně. Účinkuje v televizním propagačním pásmu věnovanému zvýšení bezpečnosti silničního provozu na českých silnicích natočeném ve spolupráci s organizací BESIP. Věnuje se rovněž dabingu. Jeho hlas je spjat zejména s herci Arnoldem Schwarzeneggrem a Dolphem Lundgrenem. Ve videohře Mafia II namluvil postavu Jimmyho. Pavel Soukup

Naděžda Sochová

Rozená Koutná, občanským jménem Naděžda Jakšová . Pseudonym si zvolila podle rodného jména matky. Narodila se v rodině lékaře, majitele sanatoria. Navštěvovala měšťanskou školu Komenium v Olomouci a od roku 1938 souběžně studovala Anglický ústav v Praze, Rotterovu školu užitkové grafiky a módní kresby a kurzy obchodní korespondence a těsnopisu. Složila státní zkoušky z angličtiny a němčiny a učila na soukromých jazykových školách, v roce 1944 pak byla jako telefonistka a písařka totálně nasazena v Avii Čakovice. Po válce pracovala v prvním odboru ministerstva informací jako redakční tajemnice anglicky vydávaných časopisů , 1946–48 jako redaktorka anglické mutace zahraničněpolitického zpravodajství v tiskové agentuře Telepress. Od roku 1949 byla v domácnosti, s manželem pak žili v Kryštofových Hamrech, od roku 1953 v Kadani. Za manželova uvěznění vystřídala několik zaměstnání: byla domácí dělnicí, šičkou a prodavačkou. V roce 1953 se stala sekretářkou na Okresním svazu spotřebních družstev v Kadani. Roku 1962 se vrátila do Prahy a postupně pracovala jako hospodářka v Pražské odborové radě, úřednice Městského výboru odborového svazu zaměstnanců v chemickém průmyslu a v Odborovém svazu pracovníků spotřebního průmyslu . Poté byla cizojazyčnou korespondentkou v Pragoinvestu, kde pracovala na částečný úvazek i po odchodu do důchodu .

Martin Sobkuljak

Překladatel z německého jazyka.

Marie Součková

Narozena 1946. JUDr., práce z oboru.

Lidija Šober

Ladislav Šourek

Ladislav Šourek byl český právník, bankéř, diplomat a podnikatel, jeden ze zakladatelů Radiojournalu , kde v letech 1925 až 1938 působil jako faktický ředitel. V rámci své finančnické kariéry zastával vysoké pozice v Živnostenské bance, roku 1919 se pak stal ředitelem Pražské úvěrní banky. Narodil se v Praze, po dosažení středního vzdělání vystudoval Právnickou fakultu UK, kde dosáhl titulu doktora práv. Posléze nastoupil Šourek na místo úředníka Živnostenské banky se sídlem na pražských Příkopech za působení ředitele Apolla Růžičky. Banka se původně zaměřovala na financování malých a středních českých podniků, a také byla zastřešující organizací sítě malých českých spořitelních a úvěrových družstev. Financována výhradně českými podílníky, její vznik měl tedy v rámci české národní emancipace podstatný význam. Se svým růstem se banka pouštěla do větších finančních operací, například úvěrování průmyslových podniků. Pro tyto procesy bylo v bance roku 1917 zřízeno hypoteční a průmyslové oddělení, jehož se Šourek stal ředitelem. V době probíhající první světové války odmítal Šourek spolu s ředitelem Růžičkou poskytovat válečné úvěry rakousko-uherské vládě, za což byli oba a další úředníci Živnobanky trestně stíhání. Po vzniku samostatného Československa roku 1918 byl pak roku 1919 pak Ladislav Šourek přijal místo generálního ředitele Pražské úvěrní banky, druhého největšího českého bankovního ústavu v zemi, v této pozici se začal věnovat především zahraničnímu obchodu. Díky svým schopnostem a jazykové vybavenosti nastoupil roku 1922 na Ministerstvo zahraničních věcí vedené tehdejším ministrem Edvardem Benešem, následně působil ve Francii, kde se v Paříži zabýval hospodářskou agendou. Šourek následně začal projevovat zájem o rozvíjející se obor rozhlasového vysílání. Po svém návratu z Francie se stal členem správní rady společnosti Radioslávie, kryté kapitálem 500 000 Kčs, která se zabýva...

Ken'ichi Sonoda

Japonský výtvarník, autor komiksů.

Karel Sochor

Narozen 12.6.1903 v Lenešicích, zemřel v r. 1996. PhDr., filolog, pracovník Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru, publikoval též slovensky.

Josef Solnický

Narozen 24.3.1931 ve Skřipově u Opavy. Pracuje jako fotograf Slezského muzea v Opavě. Samostatné výstavy: 1960 krásy Moravice- ve Slezském muzeu 1970 Zámecké parky ve Slezku a na severní Moravě- v arboretu Nový Dvůr u Opavy 1974 Jeseníky ve fotografii- ve Slezském muzeu. Získal řadu cen a čestných uznání. JOSEF SOLNICKÝ dovede stejně jako kraj, v němž od narození žije, rozdávat krásu a radost všem, kteří se dívají pzornýma očima a vnímají citlivým srdcem.

Josef Bohumil Souček

Prof. ThDr. Josef Bohumil Souček, dr. h. c. byl český teolog, biblista-novozákoník, duchovní Českobratrské církve evangelické, profesor Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké , po roce 1950 profesor a děkan Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze a iniciátor ekumenického překladu Bible. Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu studoval teologii a historii na UK v Praze, v letech 1923–1925 také v Basileji, v Paříži a v Aberdeenu. Poté byl vikářem v Hořicích , následně vikářem a farářem v Krabčicích , v letech 1930–1945 zastával funkci tajemníka Synodní rady ČCE. Na základě úspěšné obhajoby disertační práce Theologické výklady Kralické šestidílky získal doktorát teologie a v roce 1933 habilitoval na HČEFB v oboru novozákonní věda. Roku 1945 byl jmenován profesorem, na KEBF ve třech funkčních obdobích byl jejím proděkanem, v letech 1966–1970 děkanem. Roku 1961 inicioval práci na českém ekumenickém překladu Bible a až do své smrti vedl její novozákonní skupinu. Mezi jeho žáky patří prof. M. Balabán, prof. L. Hejdánek, prof. J. Heller, prof. Petr Pokorný, prof. M. Prudký, Jan Šimsa a další. Roku 1960 získal Souček čestný doktorát univerzity v Aberdeenu, 1969 v Basileji a v roce 2000 byl vyznamenán Medailí za zásluhy I. stupně in memoriam. Souček byl v mládí ovlivněn švýcarským teologem K. Barthem, R. Bultmannem, svým starším kolegou J. L. Hromádkou i celoživotním přátelstvím s J. Patočkou. Jeho velmi rozsáhlé dílo svědčí jak o jeho vědecké svědomitosti a originalitě, tak také o starosti a péči o život jeho církve. Odtud vycházel i jeho upřímný zájem o ekumenismus a spolupráci křesťanských církví. Souček pečlivě sledoval vývoj teologického myšlení, zejména v německé a anglické oblasti, v mezinárodních diskusích a polemikách si však získával respekt svou střízlivostí. Sledoval...

Jiří Sozanský

Jiří Sozanský je český sochař, malíř, grafik, tvůrce multimediálních projektů a environmentů. V letech 1960 -1963 se vyučil zedníkem a do roku 1967 jako zedník pracoval. V letech 1967 - 1973 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze . Od roku 1973 se věnuje malbě, kresbě, grafice, plastice, instalacím, environmentům a filmovým dokumentům. Je členem SVU Mánes a SČUG Hollar. Spolu s prof. Jiřím T. Kotalíkem a svojí ženou PhDr. Olgou Sozanskou založil v roce 1992 občanské sdružení Symposion , které realizuje projekty navazující na jeho neoficiální aktivity ze sedmdesátých a konce osmdesátých let dvacátého století. Činnost Symposionu je podle jeho vyjádření zaměřená výhradně na nekomerční projekty s širším civilizačním dosahem a zahrnuje několik desítek domácích i mezinárodních projektů. "Jiří Sozanský patří mezi ty umělce, jejichž dílo bezprostředně rezonuje pulsem doby, v níž žijí. Vstoupil na českou uměleckou scénu v polovině 70. let, v době vrcholící normalizace a tvůrčí nesvobody. Celou svou uměleckou tvorbou se angažoval proti všem formám násilí, zvůle a ideologického diktátu, pošlapávajícího lidská práva a důstojnost člověka. Je znám jako nekonformní umělec a člověk vyhraněných názorů a postojů, vyjadřující se prostřednictvím rozsáhlých multimediálních projektů vázaných ke konkrétnímu místu. Svými aktivitami v neobvyklých místech a prostorách oživoval utlumenou výtvarnou scénu 70. let. Jeho akce promlouvaly ke svědomí „normalizující se" společnosti i za cenu nemalého osobního rizika. Zajímá ho člověk v mezních situacích, jeho niterné rozpoložení a vnější reakce směrem k lidské komunitě. Jeho obrazy, kresby, plastiky, objekty, instalace, environmenty i performance reagují na konkrétní prostředí a společenskou situaci v poloze naléhavého varovného mementa. Takové byly jeho akce v Terezíně, Mostě, Vysočanech či Veletržním paláci, na něž logicky navázaly projekty realizované po roce 1990 ve valdi...

Jindřich Sochor

Jaroslav Šonka

Autor prácí z oblasti automatizovaných informačních systémů.

Jana Šouflová

Tři roky práce jako výtvarná redaktorka v nakladatelství Magnet-Press a částečně jako illustrátorka Nemesis – . Teď u firmy ICZ – Web design. Jana Šouflová se narodila roku 1975 a vystudovala obchodní akademii. Je malířkou, ilustrátorkou a designérkou. Tři roky pracovala v nakladatelství Magnet-Press a částečně jako illustrátorka Nemesis . V současné době pracuje pro ICZ jako webový designér. Většina jejich obrazů je malována smíšenou technikou akvarelu a akrylu. O své technice říká: „Ke své dosti prapodivné technice jsem došla coby naprostý samouk po dlouhém bádání a k mé radosti spojuje rychlost akvarelu s efekty, které je možné dosáhnout pouze olejomalbou. Akryly používám vždy jen dva - základní barvu a bílou.“ Jako ilustrátorka má na svědomí řadu knih , pro knihkupectví Krakatit namalovala nástěnou malbu draka. Jako designérka vytvořila několik webů a také logo pro Fantasyplanet nebo pamětní medaily pro lékaře. Od roku 2001 se věnuje hře na keltskou harfu a je členem Harfové společnosti. Také se věnovala orientálnímu tanci, který se učila tři roky u Anife Vyskočilové a pak ho na její škole rok učila. Bohužel musela přestat kvůli zdravotním potížím způsobeným boreliózou. Její další velkou zálibou je jachting, ke kterému říká: „Na moři jsem začila jedny z nejkrásnějších chvil. Pro mnohé mé přátele bylo překvapením, když jsem si v letošním roce udělala "kapitánské papíry" a protože mi hrdost nedala, bylo to pěkně pocitvě zde v Čechách. Mnozí si, at ut kvůli tomu, že jsem dívka nebo kvůli mé miniaturní postavě, mysleli, že jde o vtip. Ne, opravdu nejde. :-) Takže až uvidíte něco zrzavého v pruhovaném tričku, co není za kormidlem vidět a málem rozboří městské molo, pak jste se pravděpodobně setkali se mnou.“ I když je především ilustrátorkou českých fantasy knížek, napsala několik fantasy povídek...

Jan Soukup

PhDr. Jan Soukup, Ph.D., je klinický psycholog a psychoterapeut, pracoval v neziskových organizacích i ve zdravotnictví, vyučuje na katedře adiktologie 1. LF UK v Praze, lektor výcviků v motivačních rozhovorech. Absolvoval výcviky v rogersovské psychoterapii, v motivačních rozhovorech, v taneční a pohybové terapii

Ján Solovič

Ivan Soulek

Autor příručky pro cyklisty.

Holger Sonnabend

Hana Soukupová

Narozena 1. 8. 1960 v Ústí nad Labem. PhDr., redaktorka, etnografka, rozhlasová publicistka, autorka prací o ochraně památek, o krajanech v zahraničí a o pěstounských rodinách.