Všichni Autoři a témata

Wolfgang Tilgner (2)

Wolfgang Tilgner se narodil v roce 1932 ve slezském městě Zobten. Po přestěhování navštěvoval Thomas školu v Lipsku studoval germánská dramata. Kromě přechodných zaměstnání jako kulturní důstojník a nakladatelský redaktor, vedl více než 20 let, dramatickou scénu v Berlíně Friedrichstadt paláce. Od poloviny 60. let publikoval-Tilgner vlastní lyrické texty, které se objevily v mnoha antologiích. V současné době žije v Německu v Hohen Neuendorfu.

Wolfgang Joho (3)

Wolfgang Joho se narodil v roce 1908 v Karlsruhe, promoval na univerzitě v Heidelbergu a koncem třicátých let ho gestapo zatklo pro rozšiřování letáků. Za války byl nasazen do trestního komanda 999.. V roce 1947 byl propuštěn z anglického zajetí a od té doby se věnoval literární činosti. Ve svých literárních dílech soustřeďoval zájem na současnost, jejíž hrdinové poznamenaní minulostí svádějí úporný zápas se sebou samými, aby našli nové místo v socialistické společnosti.

Wolfgang Hetze (1)

Wolf Funfack (2)

Německý internista, odborník na výživu. Publikace z oboru.

Wojciech Dutka (5)

Polský historik, novinář, básník, spisovatel, autor kriminálních, historických a senzačních próz, učitel.

Włodzimierz Zagórski (5)

Polský spisovatel, satirik, též armádní důstojník.

Władysław Jarnicki (4)

Polský prozaik.

Witold Makowiecki (2)

Witold Makowiecki byl polský spisovatel, autor dvou dobrodružných knih pro mládež. Witold Makowiecki byl synem publicisty Zygmunta Makowieckého . Jeho bratr Tadeusz byl básník a literární historik. Povoláním byl Makowiecki zemědělským inženýrem. Nemoc mu znemožnila pokračovat v kariéře a tak se věnoval psaní. V letech 1940-1945 napsal pro své děti dva poutavé a napínavé, které vyšly až po jeho smrti. Děj obou knih, které na sebe volně navazují, je zasazen do starověkého Řecka.

Winfried Löschburg (2)

Historik a knihovník.

William Wisher (1)

Americký scenárista a autor. Mezi jeho scenáristické práce patří první dva díly Terminátora nebo čtvrtý díl Smrtonostné pasti.

William W Andrews (3)

Americký spisovatel. Dříve marketingový manažer a vlastník reklamní agentury.

William Ury (5)

absolvent Harvardovy a Yaelovy univerzity - je mezinárodně respektovaným odborníkem na vyjednávání, jehož poradenských služeb využívají společnosti, jako jsou IB, AT&T či Aerican Express. Působil rovněž jako poradce Bílého domu, ministerstva zahraničí USA a Pentagonu. Je spoluzakladatelem a jednou z vůdčích osobností Programu vyjednávání na právnické fakultě Harvardovy univerzity a spoluautorem bestselleru Getting to Yes, vydaného ve více než dvaceti světových jazycích.

William Trevor (6)

William Trevor byl irský spisovatel, autor románů a povídek, ale také divadelních, rozhlasových a televizních her. Za svá díla získal třikrát Whitbreadovu cenu a pětkrát byl nominován na Man Bookerovu cenu. V roce 2002 byl oceněn Řádem britského impéria.

William Tex (6)

William Peter Blatty (3)

Americký spisovatel, autor sci-fi a dobrodružné literatury. Též filmový producent, režisér a scenárista.

William Mark Goldman (2)

William Le Queux (6)

William Tufnell Le Queux , byl novinář a spisovatel. Pracoval jako diplomat , byl také cestovatel , fanoušek letectví, a průkopník bezdrátového vysílání, který vysílal hudbu ze své vlastní rozhlasové stanice dlouho předtím, než byla všeobecně dostupná. Jeho nejznámějšími prózami jsou válečné SF knihy: The Great War in England in 1897 a The Invasion of 1910 , které byly ve své době fenomenálními bestsellery.

William L Shirer (3)

Americký historik, novinový dopisovatel a rozhlasový hlasatel, zaměřený na události Třetí říše.

William Kowalski (2)

Slova autora: "Jsem autor, pedagog, manžel a otec, ale obvykle ne v tomto pořadí. Vyrostl jsem v Erie v Pennsylvania a žil na mnoha místech: Boston, Santa Fe, Albuqerque, Kalifornie Mojave Desert, New York City, Toronto. Nyní žiji v Nova Scotia se svou ženou, kterou jsem potkal na večírku v roce 1999 a od té doby jsme stále spolu. Máme dvě malé děti, které zabírají většinu našeho času."

William H Masters (1)

William Howell Masters byl americký gynekolog, nejznámější jako starší polovina výzkumného týmu Masters – Johnsonová.

William H Lovejoy (3)

Americký spisovatel, vietnamský veterán.

William E Western (5)

Byl učitel, psycholog a spisovatel. Vedl sešitovou edici dobrodružných románů Polnice. Používal řadu pseudonymů, např. William E. Western, Jiří Meduna, William Chesters. Psal detektivky, dobrodružné romány, publikace pro školy i odbornou literaturu. Spolu s autorem Václav Havránek https://www.databazeknih.cz/autori/vaclav-havranek-64580 napsali knihy pod pseudonymem Harry W. Harmattan.

William Didden (4)

Prof., M.D., Ph.D., lékař, spoluautor publikace z oboru genetiky.

William Colt MacDonald (4)

Autor dobrodružné literatury.

Wilhelm Treue (2)

Wilhelm Schram (5)

Narozen 24. 4. 1850 v Opavě, zemřel 12. 12. 1925 v Brně. Historik, filolog, pedagog a knihovník, publikace z přírodních věd, mnemotechniky, historie a knihovnictví.

Wilfrid Stinissen (6)

Belgicko-švédský katolický kněz, bosý karmelitá, duchovní spisovatel, autor křesťanské literatury.

Wilfrid Bade (4)

Německý novinář, spisovatel, též autor knih pro mládež.

Wiesław Ochman (4)

Wiesław Ochman je proslulý polský tenorista, který vystupuje v operních domech po celém světě. Ochman se narodil 6. února 1937 ve Varšavě a svou hudební kariéru zahájil jako barytonista, poté přešel k tenorovým rolím. Studoval na Státní vyšší hudební škole ve Varšavě a debutoval ve Vratislavské opeře jako Bogdan v Moniuszkově "Strašidlech".

Wiesław Jeżewski (2)

Werner Färber (6)

Německý pedagog, anglista, autor a překladatel dětské literatury.

Waylon Jennings (5)

Waylon Jennings byl významnou osobností americké country hudby, známý svou rolí v popularizaci hnutí outlaw country, které se bouřilo proti konzervativním omezením nashvillského zvuku. Jennings se narodil 15. června 1937 v Littlefieldu v Texasu a svou kariéru začal jako rozhlasový DJ, než se začal věnovat profesionální hudbě. Hrál na baskytaru Buddyho Hollyho a byl součástí nešťastného turné "Winter Dance Party", kterému se shodou okolností vyhnul díky tomu, že se vzdal svého místa v letadle, které v roce 1959 havarovalo a Hollyho zabilo.

Watt Erin (3)

Walter M Bortz (6)

Americký univerzitní profesor lékařství, knihy z oboru diabetologie, životosprávy a gerontologie.

Walter Kerr (3)

Lord Walter Talbot Kerr byl britský admirál. Pocházel z vlivné skotské šlechtické rodiny a do služeb Royal Navy vstoupil v roce 1853. Sloužil na různých místech britské koloniální říše, později působil v námořní administraci. V závěru aktivní kariéry zastával funkci prvního námořního lorda , v roce 1904 dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála . Pocházel z významného skotského rodu Kerrů, narodil se na rodovém sídle Newbottle Abbey jako čtvrtý syn Johna Kerra, 7. markýze z Lothianu , a Cecil Talbot , dcery irského místokrále 2. hraběte Talbota. Jako mladší syn markýze užíval od dětství titul lorda, do královského námořnictva vstoupil jako kadet v roce 1853. Zúčastnil se krymské války, později byl zraněn během povstání v Indii. V roce 1872 dosáhl hodnosti kapitána, poté sloužil v Lamanšském průlivu a ve Středomoří, v roce 1880 byl pověřen diplomatickou misí do Albánie. V letech 1885–1890 byl tajemníkem ministra námořnictva G. F. Hamiltona, mezitím v roce 1889 dosáhl hodnosti kontradmirála. V letech 1890–1892 velel ve Středozemním moři, poté znovu působil na admiralitě, kde byl čtvrtým námořním lordem a druhým námořním lordem . V roce 1895 byl povýšen na viceadmirála a v letech 1897–1899 byl vrchním velitelem v Lamanšském průlivu. V roce 1899 byl znovu druhým námořním lordem a nakonec v letech 1899–1904 zastával funkci prvního námořního lorda. Od roku 1899 byl též členem Tajné rady a do roku 1901 námořním pobočníkem královny Viktorie. V roce 1900 dosáhl hodnosti admirála a nakonec byl v roce 1904 povýšen do nejvyšší hodnosti velkoadmirála. Na admiralitě podporoval rozvoj válečného námořnictva a mimo jiné prosazoval výstavbu ponorek. V roce 1902 obdržel velkokříž Řádu lázně, byl též nositelem španělského Řádu Karla III.. V roce 1909 odešel do výslužby, zemřel na zámku Melbourne Hall (Derbyshire...

Wally Olins (3)

Anglický odborník a konzultant v oblasti marketingu, reklamy a propagace, zdůrazňuje význam obchodní značky. Publikace v oboru.

Wallace Davenport (2)

Americký jazzový trumpetista, narozen 30. června 1925 v New Orleans, Louisiana, USA, zemřel 18. března 2004 v New Orleans, Louisiana, USA.

Waldo Fleming (2)

Americký spisovatel indiánského původu.

Wahlgrenis (4)

Autorka publikace Horoskopy.

W. M Khiboney (6)

W. E Johnson (1)

Vsevolod Vladimirovič Ovčinnikov (2)

Ruský publicista, autor knih z vojensko-politického prostředí a publikací o kultuře Anglie a Japonska.

Vsevolod Petrovič Sysojev (2)

Ruský proazik, prózy z dálného Východu.

Vsevolod Michajlovič Garšin (5)

Vsevolod Michajlovič Garšin, rusky: Всеволод Михайлович Гаршин byl ruský spisovatel, básník a umělecký kritik. Narodil sa 14. februára 1855 v Jekaterinoslavskej gubernii v schudobnenej šľachtickej rodine. Otec bol kyrysnícky dôstojník a matka dcéra námorného dôstojníka. Jeho prvé detské dojmy sa spájali s atmosférou pluku, životom vojakov z povolania. Keď mal päť rokov jeho rodičia sa rozišli a to zanechalo v jeho povahe ťažké, nezmazateľné stopy. V rokoch 1864 - 1874 Garšin študoval na jednom z petrohradských gymnázií. Veľmi zavčasu sa uňho prebudil hmlistý pocit nevyhnutnosti zápasu so \"zlom celého sveta\", potreba zariadiť \"šťastie celého ľudstva\", ako spomínali Garšinovi spolužiaci. K rokom na gymnáziu sa viažu aj prvé literárne pokusy. Neprijali ho na univerzitu, tak s nevôľou šiel študovať na Banský inštitút. Táto budova susedila s Akadémiou výtvarných umení, kde sa zoznámil s krúžkom mladých umelcov. Priateľstvá, ktoré vznikli medzi nimi a Garšinom, pretrvali celý život a ovplyvnili aj jeho literárnu tvorbu. Prvá uverejnená poviedka Pravdivý príbeh o schôdzi zastupiteľstva v N. satirickým spôsobom vysmieva zasadanie zemstva. Štúdium banského inžinierstva nedokončil. V apríli 1877 Rusko vyhlásilo vojnu Turecku. Zo sympatie k oslobodeneckému boju Bulharov, Srbov a Čiernohorcov sa Garšin prihlásil do armády ako dobrovoľník. Zážitky z tejto vojny našli odraz v jeho poviedke Štyri dni , kde hrdina popri neznesiteľných fyzických útrapách prežíva ešte horšie muky, spôsobené neodbytnými úvahami o tom, čo a kto je pravou príčinou tohto neprirodzeného, neľudského stavu, v ktorom sa ocitajú tisíce nevinných ľudí. Neskôr vychádzajú aj poviedky Boj o Ajaslar , Veľmi krátky román , Zbabelec a Zo spomienok radového vojaka Ivanova . V auguste 1877 v bitke pri Ajaslare bol Garšin ranený do nohy a po dlhom liečení odišiel do výslužby. Po skončení vojny sa venoval výlučne literatúre a stal sa prispievateľom Oteč...

Vsevolod Igorevič Avdijev (2)

Ruský historik a orientalista.

Vratislav Řehák (4)

Spoluautor publikací z oboru interní medicíny.

Vratislav Košťál (4)

Vratislav Košťál je absolventem Právnické fakulty MU v Brně a Fakulty sociálních věd UK . Architektuře, historii, jakož i fotografování bývalých sídel české šlechty, se systematicky věnuje již od roku 1999.

Vratislav Jan Žižka (2)

Narozen 19. 7. 1926 v Trněném Újezdě u Kralup nad Vltavou. Zemřel 11. 4. 2011 v Praze. Akademický malíř, grafik, astrolog, vysokoškolský pedagog, historik - badatel v oblasti kulturních dějin, restaurátor obrazů. Autor a spoluautor knižních grafik a ilustrací, odborných publikací zaměřených na kulturu a historii.

Vondruška Vlastimil (4)

Volker Dierschke (6)

Německý biolog, autor příruček, slovníků a encyklopedií o ptačích druzích.

Vojtěch Tlustý (5)

Narozen 5. 1. 1921 v Praze, zemřel 22. 8. 1989 v Praze. PhDr., CSc., filozof a sociolog, docent dialektického materialismu, publikace z oboru, překlad z angličtiny.

Vojtěch Suk (2)

Významný lékař, antropolog a antropobiolog, etnograf, cestovatel a spisovatel, bojovník za rovnoprávnost lidských plemen; zakladatel a dlouholetý ředitel Antropologického ústavu PřF MU, 1932–1933 děkan PřF MU, ředitel Ústavu pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy při MU. Své bohaté sbírky a knihovnu věnoval Náprstkovu muzeu v Praze, jeho osobní fond je uložen v Archivu Národního muzea v Praze.

Vojtech Španko (6)

Slovenský autor kuchařek a prací o výživě a stravování.

Vojtěch Sailer (1)

Autor byl vězeňským lékařem za války v Terezíně a pomohl mnohým vězňům. Dr. Vojtěch Sailer byl oblíbený poděbradský lékař a za protektorátu, v rámci boje proti odbojovým skupinám, jej gestapo zatklo společně s dalšími poděbradskými lékaři MUDr. Kryšpínem a MUDr. Filipem. Ti všichni byli poté odsouzeni a převezeni k výkonu trestu do terezínské Malé pevnosti, kde tehdy byla policejní věznice gestapa. Ani vězeňský úděl neodradil tyto lékaře od plnění jejich občanské, vlastenecké a lékařské povinnosti. Pomáhali svým spoluvězňům a mnohým zachránili život. Jejich odbojovou činnost i průběh věznění popsal po válce Dr. Sailer v knize vzpomínek nazvané prostě „Byli tři lékaři“. Když válka skončila pomáhal Dr. Sailer léčit bývalé vězně, věnoval se i pozůstalým po obětech nacistické zvůle a plně se zapojil do nelehkého díla poválečné obnovy. Od roku 1947 pracoval jako závodní lékař poděbradských skláren. Dr. Sailer bydlel ve vile Astra v bývalé Wilsonově . Poté co ovdověl a ztratil syna, zemřel takřka zapomenut v domově důchodců.

Vojtěch Němeček (6)

Narozen 1957. Ing., Ph.D., plukovník v záloze, zaměřený na bezpečnostní politiku, vojenskou strategii a krizové řízení.

Vojtěch Kyncl (4)

Vojtěch Kyncl je český historik se zaměřením na dějiny 20. století. V letech 2002–2007 vystudoval obory germanistika/historie na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde také v roce 2008 obhájil rigorózní práci Ležáky. Obyčejná vesnice, Silver A a pardubické gestapo v zrcadle heydrichiády. Současně začal studovat na Filozofické fakultě JČU doktorát, který ukončil roku 2011 na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice obhajobou disertační práce Nacistický teror druhého stanného práva. Zúčastnil se též studijnícha stipendijních pobytů v Jeně, Berlíně, Pasově, Dublinu a Torontu. V současné době působí v Historickém ústavu Akademie věd ČR jako vědecký pracovník v oddělení 20. století, vyučuje též na několika fakultách Univerzity Karlovy. Badatelsky se zaměřuje na dějiny nacismu, druhou světovou válku i na poválečné dopady nacistické doby. Za svoji práci získal řadu ocenění – v roce 2013 získal prémii Otto Wichterleho AV ČR a tentýž rok obdržel za knihu Bez výčitek Cenu Akademie věd a Cenu Josefa Pekaře. Monografie Lidice. Zrození symbolu byla vybrána do celonárodního hodnocení výzkumných organizací Rady pro výzkum, vývoj a inovace Pilíř II, jako excelentní výsledek Historického ústavu AV ČR  za léta 2011–2015. Roku 2015 publikoval v knize Lidice. Zrození symbolu zjištění, že v seznamu lidických obětí chybí jméno židovské dívky Štěpánky Mikešové, kterou měla podle poválečného hlášení udat Alžběta Doležalová, jedna z přeživších lidických žen. S odstupem několika let tato zjištění vyvolala kauzu, kdy se po reportáži ČT V předvečer tragédie proti historickým zjištěním ohradila lidická pobočka Českého svazu bojovníků za svobodu, prezentovaná Janou Bobošíkovou, a starostka Lidic Veronika Kellerová. Vzniklý spor nakonec vedl k rezignaci tehdejší ředitelky Památníku Lidice Martiny Lehmannové. Postavila se za ni významná část zaměstnanců památníku, která spolu s Lehmann...

Vojtěch Kopský (2)

Narozen 1936. Prof., RNDr., CSc., fyzik, specialista v oblasti krystalografie, autor publikací z oboru.

Vojtěch Houška (4)

Narozen 5.12.1915. Dr., pracovník v oddělení ideologie a propagandy Československé strany socialistické, spoluautor světových encyklopedických příruček.

Vojtěch Fiala (3)

Spoluautor publikací o kulturistice.

Vlastimil Uher (3)

Narozen v Herálci u Hlinska v rodině venkovského živnostníka s evangelickou tradicí. V letech 1920–1924 absolvoval učitelský ústav v Čáslavi. V letech 1927–1929 plnil svou vojenskou povinnost. Poté složil zkoušky způsobilosti pro obecné a měšťanské školy, přispíval do odborných pedagogických časopisů a dále se vzdělával na ŠVSP v Brně. V roce 1930 byl vybrán pro zahraniční působení v Německu, kde byl do roku 1933. V roce 1934 se oženil. Po válce studoval na Pedagogické fakultě v Olomouci, kde studium zakončil doktorátem z pedagogiky . Po další praxi na 1. měšťanské škole v Olomouci přijal místo odborného asistenta na PF UP v Olomouci. V roce 1954 se habilitoval a byl ustanoven jako první děkan Vyšší pedagogické školy v Opavě. Se svými nejbližšími spolupracovníky a dalšími interními a externími učiteli budovali novou vysokoškolskou instituci pro budoucí učitele. Po šesti letech však nastala opět změna. Vznikl Pedagogický institut v Ostravě, podřízený KNV. Stěhování a nový systém vyžadoval další pracovníky. V čele zůstal ve funkci ředitele opět doc. Uher . Přijatí učitelé podepisovali smlouvy, že se do 10 let působení habilitují, to znamenalo získat doktorát a kandidaturu věd ze svého oboru. V roce 1964 vznikla na základech PI samostatná Pedagogická fakulta. Doc. Uher se stal profesorem pedagogiky a založil samostatnou katedru pedagogiky. Pozice pedagogiky se posunul na mezinárodní úroveň. Nadějný rozvoj byl přerušen v letech 1970–1979, kdy byl prof. Uher penzionován. Zemřel v roce 1984 v Kralupech nad Vltavou u svého zetě a vnuka.