15661–15720 z 156485 Autoři
Otto Lochmann (5)
Narozen 17.1.1939. Doc. MUDr., CSc., klinický mikrobiolog. Primář Ústavu lékařské mikrobiologie FN Motol Praha . Zabývá se zejména antibiotiky.
Více od autora
Otto Bonhoff (6)
Syn německého teologa, po válce pracoval jako divadelní herec, vystudoval dramaturgii na konzervatoří v Lipsku. Později pracoval jako novinář, dramaturg a scénárista. Je autorem řady knih, především s tématy antifašismu a špionáže.
Více od autora
Otomar Krejča (5)
Otomar Krejča byl český divadelní režisér, herec a zakladatel slavného Divadla za branou, manžel herečky Marie Tomášové. Narodil se roku 1921 ve Skrýšově, pozdější součásti města Pelhřimova. V letech 1946–1951 byl členem Městského divadla na Král.Vinohradech, kam jej přivedl režisér Jiří Frejka. V období 1956–1961 působil jako ředitel činohry Národního divadla. V roce 1965 patřil k zakladatelům Divadla za branou a působil zde jako režisér. Přechodně v roli režiséra působil jako host i v zahraničních divadlech, například ve Vídni, Havaně a Bruselu. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 podepsal petici 2000 slov. V reakci na to byl v roce 1970 vyloučen z KSČ, Divadlo za branou bylo zrušeno o dva roky později. V Československu mohl zase režírovat až po sametové revoluci v roce 1989. Roku 1998 byl vyznamenán medailí Za zásluhy I. stupně. Dne 24. května 2002 mu Akademie múzických umění v Praze udělila čestný doktorát. Zemřel roku 2009 v Praze. Pohřben byl na městském hřbitově v Pelhřimově.
Více od autora
Oto Přibyl (4)
Narozen 9.3.1977 v Prostějově. Matematik, práce z oboru, též autorem beletrie.
Více od autora
Oto Novotný (6)
Oto Novotný byl český právník, vysokoškolský profesor, významný představitel české trestněprávní a kriminologické nauky. Studoval gymnázium, z kterého byl v roce 1942 vyloučen. V letech 1944-1945 byl vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození obdržel podle zákona č. 255/1946 Sb., o účasti na národním odboji za osvobození osvědčení o účasti na národním odboji. V Praze začal studovat práva na Univerzitě Karlově, které ukončil v roce 1957. Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy působil i po jejím dokončení a to jako odborný asistent a poté jako docent. V průběhu šedesátých let se zúčastnil kongresů, pořádaných Mezinárodním sdružením pro trestní právo . V tehdejší Československé socialistické republice otevřel otázku zrušení trestu smrti a k tomu připravil expertizu pro Federální shromáždění. Oto Novotný přispěl k převedení vězeňství z resortu Ministerstva vnitra do resortu Ministerstva spravedlnosti, k celostátnímu zavedení sociálních kurátorů a vzniku experimentálního střediska ambulantní nápravné péče v Praze. V roce 1967 byl jmenován ředitelem Výzkumného ústavu kriminologického při Generální prokuratuře v Praze, z této funkce byl odvolán po čtyřech letech za snahy o prosazení ústavních, trestně právních a vězeňských reforem. Od roku 1971 do roku 1989 působil na Právnické fakultě Univerzity Karlovy jako odborný pracovník, ale nesměl přednášet ani publikovat. Až v roce po revoluci v roce 1990 se stal předsedou akademického senátu, vedoucím katedry trestního práva a byl jmenován vysokoškolským profesorem. Vedl tým autorů dokumentu Českého helsinského výboru „Právo občanů na bezpečnost“, obsahující kritické hodnocení realizace opatření systému proti kriminalitě. Za mimořádné zásluhy o rozvoj české penologie obdržel v roce 1997 Plaketu Vězeňské služby České republiky I. stupně, v roce 1998 mu byla udělena medaile Univerzity Karlovy a v roce 1999 převzal Randovu medaili, kte...
Více od autora
Otakar Sommer (4)
Otakar Sommer byl český právník a vysokoškolský profesor, který se zabýval hlavně římským soukromým právem. Maturoval na malostranském gymnáziu, v roce 1907 vystudoval práva na Karlově univerzitě a o dva roky později zde získal titul doktora práv. V letech 1910–1911 studoval římské právo a papyrologii v Berlíně a v Lipsku, před tím i po návratu z Německa absolvoval praxi v justici. Roku 1912 pracoval jako úředník zemského výboru a roku 1913 se habilitoval pro obor římského práva. Od roku 1918 byl referentem pro vysoké školy na ministerstvu školství, roku 1920 byl v Praze jmenován mimořádným a 1921 řádným profesorem na nedávno založené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zde byl také v letech 1924–1925 děkanem právnické fakulty a hned v následujícím období rektorem celé univerzity. Zasloužil se o vybudování romanistické knihovny a vydávání Prací ze semináře práva římského i Sborníku právnické fakulty University Komenského, nicméně roku 1928 převzal po prof. Leopoldu Heyrovském stolici římského práva na pražské právnické fakultě. Věnoval se reformám právnických studií a mezi roky 1933–1934 byl děkanem fakulty. Od roku 1933 byl členem tzv. Šestky spolu s historiky umění V. Birnbaumem, A. Matějčkem, J. Pečírkou, Z. Wirthem, F. Žákavcem, později též J. Štencem, J. Šustou, E. Bassem). Sommer byl členem rozhodčího soudu česko-německého, členem Šafaříkovy učené společnosti, mimořádným členem České akademie, Královské české společnosti nauk aj.
Více od autora
Otakar Šimek (5)
Otokar Šimek byl český literární historik, romanista, středoškolský profesor a překladatel z francouzštiny, autor prvních českých ale nedokončených dějin francouzské literatury. Vystudoval gymnázium v Brně a v Kolíně a poté francouzštinu a češtinu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Svá studia prohloubil studijním pobytem na Sorbonně v Paříži, kde ještě stihl přednášky Gastona Parise, a dalšími pobyty ve Francii a Belgii. Po ukončení studií působil nejprve na Obchodní akademii v Kolíně a od roku 1902 až do odchodu do důchodu v roce 1938 byl profesorem francouzštiny, češtiny a němčiny na Obchodní akademii v Hradci Králové. Současně se podílel na českém literárním životě, do kterého vstoupil již za studentských let jako člen skupiny mladých autorů, kteří se hlásili k F. X. Šaldovi . Stal se autorem mnoha předmluv, doslovů, článků a statí a věnoval se i překladatelské činnosti. Během první světové války se ale Šimkův zájem začal postupně přesouvat od kritiky k literární historii, zejména k dějinám francouzské literatury. Významně se rovněž podílel na rozvoji česko-francouzské kulturní spolupráce . Již roku 1918 vydal první svazek plánovaných šestidílných Dějin francouzské literatury v obrysech, a to první část jejich třetího dílu Klasický věk. Století XVII.. Roku 1923 následovala druhá část třetího dílu a díl druhý Renesance a reformace. Století XVI.. První díl Středověk vyšel však až roku 1947. Další dva plánované díly, Věk osvícenský a Věk romantický, byly společně s fragmentem dílu šestého nalezeny v pozůstalosti v jednom exempláři psaném na stroji, a byly roku 1962 společně vydány pod názvem Dějiny francouz...
Více od autora
Otakar Nehera (7)
Narozen 25. 10. 1917 v Olomouci, zemřel 23. 10. 2009 v Bratislavě. Fotograf.
Více od autora
Otakar Frankenberger (3)
JUDr. Otakar Frankenberger absolvoval právnickou fakultu University Karlovy, věnoval se však především studiu vojenské historie a je dnes nestorem českých historiků vojenství. Dlouhá léta pracoval ve Vojenském historickém ústavu , dnes je v důchodu. Z jeho četných článků, studií a publikací jmenujme alespoň Husitské válečnictví po Lipanech, Češi v roce 1866, Zeměbrana v českých zemích v roce 1809, Václav Radecký z Radče.
Více od autora
Otakar Filip (7)
Narozen 1.7.1874 v Praze, zemřel 10.4.1931 tamtéž. Novinář, redaktor, prozaik, překladatel.
Více od autora
Oskar Wöhrle (2)
Byl alsaský německý básník, spisovatel a nakladatel s rušným životem. Narodil se jako nejstarší ze synu obuvníka Bohdana Wöhrleho. Navštěvoval školu v Colmaru a začal studovat učitelství. Toto studium nedokončil a začal vést bohémský život ve Francii, Itálii. Nasledně vstoupil do cizinecké legie, kde dostal tyfus a z lazaretu v Marseille dezertoval přes Francii, Itálii a Švýcarské zpět do Alsaska. Tam pracoval jako barvíř v továrně. Sepsal příběhy ze svého bohémského života. V roce 1912 se stal žurnalistou v časopise "Die Lese". V roce 1933 se počítal k 131 spisovatelům, kterým národní socialisté spálili knihy. Prchl přes Alsasko do Prahy, ale v roce 1937 se vrátil do Neměcka a usadil se v Badenu. Ve své práci se pokoušel přizpůsobit současné kulturní politice. Později kolaboroval s nacisty a pracoval jako pomocný dělník pro německé úřady v Mülhausenu. V roce 1944 prchl do Basileje, kde v roce 1946 umírá na klinice v Gloterbadenu po amputaci nohy následkem cukrovky, kterou trpěl od roku 1920.
Více od autora
Osip Èmil'jevič Mandel‘štam (4)
Ruský básník, prozaik a překladatel. Narozen v Polsku.
Více od autora
Ondřej Škrabal (4)
Narozen v roce 1992 v Uherském Hradišti. Divadelní režisér, prozaik. Též autor divadelních a literárních recenzí.
Více od autora
Ondřej Šefců (7)
Absolvent fakulty architektury ČVUT Praha, obor architektura a územní plánování. Od roku 1983 zaměstnán jako odborný pracovník Státního ústavu památkové péče . V 80. letech pracoval na regeneraci městských památkových rezervací . V 90. letech působil jako památkových dohled na obnově paláců pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky, Valdštejnského paláce pro Senát ČR, na obnově Staronové synagógy, Klementina, paláce Kinských pro Národní galerii a dalších objektů. V současné době pověřen odbornou garancí při obnově Karlova mostu, zámku Kratochvíle, hradu Křivoklát, hradu ve Strakonicích atd. Je členem vědecké rady Národního památkového ústavu v Pardubicích. Od roku 1996 je místopředsedou Společnosti pro technologie obnovy památek, kde pořádá odborné semináře. Publikuje odborné články a zabývá se kresbou historických památek a městskou vedutou.
Více od autora
Ondřej S. Nečas (6)
Vystudoval Fakultu informatiky na Masarykově univerzitě v Brně, v současnosti pracuje v univerzitním vydavatelství zaměřeném na publikace v Brailleově písmu a občas také učí logiku. Jako autor se nejprve prosadil v žánru fantasy , v poslední době se pak zaměřil na pohádky . Většinou Nečasovy tvorby se ve větší či menší míře prolínají detektivní a historické prvky, jichž naplno využil v sérii historických detektivek s rytířem Mojmírem Mrázem ze Žezlic. Ondřej S. Nečas žije v Brně s manželkou a třemi dětmi.
Více od autora
Ondřej Hýsek (8)
Narozen 16.10.1979. Mgr., středoškolský pedagog, práce ze starší české literatury a historie.
Více od autora
Olle Mattson (2)
Olle Mattson byl švédský spisovatel především knih pro mládež. Olle Mattison se narodil v městě Uddevalla v jihozápadním Švédsku. V letech 1945–1948 studoval literaturu a skandinávské jazyky, poté pracoval jako novinář. Od roku 1953 se věnuje literatuře. Jeho romány pro dospělé se většinou odehrávají v 19. století v jeho rodném kraji Bohuslänu. Pro děti napsal okolo dvacítky knih a kromě toho je autorem několika rozhlasových her. Jeho dcera, Ellen Mattsonová , je také úspěšnou švédskou spisovatelkou.
Více od autora
Olga Votočková-Lauermannová (6)
Olga Votočková Lauermannová byla česká spisovatelka lidové četby. Narodila se 10. října 1877 v domě 759-II jako dcera spisovatelky Anny Lauermannové Mikschové a veřejně činného majitele domu Josefa Lauermanna; z otcovy strany byla také pravnučkou Josefa Jungmanna. Od roku 1886 navštěvovala obecnou školu v Římě, kde se zdržovala se svou churavou matkou . Zde absolvovala další soukromé studium zejména v oboru literatury a umění. Stýkala se s umělci, kteří navštěvovali její matku, jako byli malíři Knüpfer, Liška, Patzka, Skramlík, architekt Pokorný aj. Do Prahy se vrátila r. 1889. 23. listopadu 1905 se v kostele Panny Marie Sněžné provdala za MUDr. Jana Otakara Votočka, bratra známého chemika Emila Votočka. Absolvovala další cesty do Německa, Francie a Itálie. Byla činná v oboru sociální péče, předsedkyně sociálního komitétu při Ústředním spolku českých žen, jenž pečoval o děti odkázané na chudinskou péči obecní a opatřovala jim výchovu v rodinách. Sama byla poručnicí deseti dětí. Pořádala literární čaje s debatami, jichž se účastnila řada osob z českého světa literárního, uměleckého a vědeckého. Byla členkou Společenského klubu, Umělecké besedy, Společnosti Národního musea, zakladatelka Welcomeclubu, klubu pro péči o cizí hosty v Praze. Době svého pradědečka se přiblížila v historických románech z časů obrození. Psala též povídky pro mládež a populární medailony význačných osobností národní kultury. Zemřela roku 1964 a byla pohřbena v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.
Více od autora
Olga Skalníková (7)
Narozena 11. 5. 1922 v Praze, zemřela 1. 3. 2012. Etnografka, práce z oboru.
Více od autora
Olga Sixtová (6)
Narozena 20.9.1968 v Mostě. Mgr., kurátorka starých tisků a rukopisů, hebraistka-judaistka. Práce z oboru.
Více od autora
Olga Marečková (5)
Narozena 12. 6. 1939 v Praze. Doc. MUDr., CSc., specializace: metabolismus a výživa. Práce nefrologicko-gastroenterologické.
Více od autora
Olga Knoblochová (5)
První česká vizážistka, kosmetička, pracovala v Ústavu kosmetiky od jeho založení roku 1958.
Více od autora
Oldřich Vinař (5)
Narozen 9. 12. 1925 v Brně. Doc. MUDr., DrSc., psychiatr, zaměřen na psychofarmakologii, též autor katalogů výtvarných výstav . Manželka je lékařka, stejně jako dvě dcery, třetí dcera je farmaceutka.
Více od autora
Oldřich Šmrha (4)
Narozen 13.11.1922 v Týnci, zemřel 27. 3. 2011. Ing., CSc., ekonom, spoluzakladatel vědeckého oboru nutriční ekonomika, práce o správné výživě.
Více od autora
Oldřich Med (4)
Kněz, člen inspektoriální rady salesiánů, překladatel, spisovatel, farář v Rosicích. Pocházel z Jihlavy. Salesiánskou formaci prodělal v Radně v Jugoslávii, po noviciátu se vrátil do vlasti a pracoval jako vychovatel u P. Ignáce Stuchlého ve Fryštáku u Zlína. Absolvoval kroměřížské arcibiskupské gymnázium, poté jej páter Stuchlý doporučil do italského Turína, kde studoval a byl vysvěcen na kněze. Po návratu domů působil v Ostravském salesiánském ústavu. Ten byl krátce po heydrichiádě Němci rozpuštěn. Ihned poté páter Med s nasazením života shromáždil opuštěné salesiánské aspiranty ve Dvorku u Přibyslavi a pokračoval s nimi v přerušené výuce. Po válce se stal ředitelem Fryštáckého salesiánského ústavu. Jako první z českých Salesiánů byl komunisty uvězněn a po návratu z vězení působil v Hodoňovicích u Frýdku-Místku až do 13. dubna 1950, kdy nastala hromadná likvidace řeholníků v Československu. Byl odvlečen do koncentračního tábora v Oseku u Duchova, odtud transportován a šest let převychováván v táboře nucených prací na Želivě u Humpolce. Po propuštění působil jako kaplan v Měříně, Jihlavě, farář ve Slavonicích a nakonec v Rosicích. Přes mnoho výslechů na STB, především v Jihlavě a Slavonicích, o něj v Rosicích ztratila STB zájem s tím, že zde se mu nemůže nic zdařit a jako kněz nemůže v žádném případě uspět. V krátké době však zahájil výuku náboženství jak ve škole, tak na faře, organizoval duchovní obnovy a cvičení, jako člen inspektoriální rady vedl porady a shromáždění duchovních laiků, pořádal přednášky, vzdělávací kurzy, založil oratoř Dona Bosca, připravoval proces blahořečení P. Ignáce Stuchlého, zorganizoval a zahájil stavbu Panny Marie Pomocnice v Brně-Žabovřeskách. Napsal: Pod modrým nebem , třídílný katolický katechismus , Kniha víry, Kniha naděje , Životopis svatého Dominika Savio. Životopis patera Ignáce Stuchlého, Život...
Více od autora
Oldřich Kryštofek (7)
Oldřich Kryštofek byl český básník, novinář, spisovatel, autor literatury pro děti a v letech 1968–1969 předseda České rady Pionýra. V letech 1956-1961 byl šéfredaktorem Pionýrských novin. Jako jeden z vedoucích představitelů reformních demokratizačních proudů v pionýrské organizaci stál v dubnu 1968 u vzniku samostatného Pionýra, v červnu 1968 byl pak zvolen předsedou České rady Pionýra. Po začátku normalizace v průběhu roku 1969 však z funkce předsedy ČRP odstoupil a 24. ledna 1970 byl z Pionýra vyloučen. Po roce 1970 následně nemohl oficiálně publikovat.
Více od autora
Oldřich Klobas (5)
Skaut, absolvent bučovického gymnázia , člen protikomunistické odbojové skupiny Sodan , politický vězeň v Jáchymově a na Mírově , dělník z donucení, spisovatel.
Více od autora
Oldřich Doskočil (7)
PhDr. Oldřich Doskočil historik, zabývá se regionálním malířstvím Litoměřicka. Působí v Oblastním muzeu Litoměřice.
Více od autora
Oldřich Blažíček (4)
Narozen 5.1.l887 ve Slavkovicích u Žďáru nad Sázavou, zemřel 3.5.1953 v Praze. Akademický malíř, profesor kreslení a malby, memoárová literatura.
Více od autora
Oldřich Bělič (7)
Narozen 9.6.1920 v Násedlovicích u Kyjova, zemřel 13.6.2002. Prof., PhDr. DrSc., docent dějin španělské literatury na filosofické fakultě University Karlovy, práce a překlady z oboru.
Více od autora
Nikolaj Semenovič Tichonov (6)
Nikolaj Semjonovič, *4.12.1896 – †8.2.1979, ruský sovětský básník a prozaik; veřejný pracovník. Od roku 1946 poslanec Nejvyššího sovětu SSSR, od roku 1949 předseda sovětského výboru obránců míru. Pro jeho tvorbu je charakteristická revoluční romantika, téma boje o Leningrad za 2. světové války, přátelství mezi národy a boj za mír. Autor poém , básnických sbírek , črt a povídek . Česky výbory básní Písně a balady, Zivot pod hvězdami, próz Cesty východu, Křižovatky blesku.
Více od autora
Nikolaj Nikolajevič Michajlov (6)
Nikolai Michajlov - ruský sovětský spisovatel, autor cestopisů . Laureát Stalinovy ceny třetího stupně . Uskutečnil mnoho expedic a cest všech částí Sovětského svazu.
Více od autora
Nikolaj Gavrilovič Černyševskij (5)
Nikolaj Gavrilovič Černyševskij byl ruský spisovatel, filosof-utopista, revolucionář, literární kritik a publicista. Černyševskij navštěvoval saratovský seminář a roku 1846 odjel studovat do Petrohradu. Žil zde velice nuzně, nicméně navázal styky s revolučními demokraty, básníkem Někrasovem a kritikem Dobroljubovem, s nimiž vydával časopis Sovremennik. Pro svou revoluční činnost byl roku 1862 uvězněn v Petropavlovské pevnosti; zde vytrvale psal, mimo jiné své nejslavnější dílo, román Co dělat? ; přes zpochybňované literární kvality jej tento román proslavil a získal v Rusku nesmírný vliv, přirovnávaný až ke vlivu Marxových děl. Po vynesení rozsudku r. 1864 byl Černyševskyj poslán do vyhnanství do Jakutie na východní Sibiři. I zde pokračoval v psaní. V roce 1883 byl přemístěn do Astrachaně a o šest let později se mohl vrátit do Saratova, kde také zemřel. V éře Sovětského svazu byl Černyševskij jakožto revoluční demokrat, nepřítel carismu, atheista a materialista vycházející z Feuerbacha vysoce ceněn; byly po něm pojmenovány nejrůznější objekty a vystavěny jeho pomníky. Proti tomuto pohledu se postavil spisovatel Vladimir Nabokov v románu Dar , kde vykresluje Černyševského jako tragikomickou figurku bez talentu a uměleckého cítění; odmítá také jeho zjednodušující pohledy na literaturu . Dle T. G. Masaryka „odpůrci Černyševského rozkřičeli jeho estetiku a estetiku jeho školy pro přepínání a z úzkosti před materialismem a utilitarismem jako nepřátelskou umění – neprávem. Černyševskij přece sám nejen napsal známý nám román, ale on právě se v nejdůležitějších otázkách života utíkal k umění!" „Černyševského filozofie a jeho literární činnost má úplně ráz osvícenské filozofie,...
Více od autora
Nicki Thornton (2)
Britská knihkupkyně, novinářka, autorka mystery detektivek pro děti a mládež, propagátorka čtení na školách a na akcích pro veřejnost.
Více od autora
Nick Spalding (5)
Britský autor humoristické a vědecko-fantastické prózy, zaměřený též na masmédia a marketing.
Více od autora
NEJ (1)
Více od autora
Nathalie Petit (8)
Francouzská novinářka, koučka a osobní trenérka. Zabývá se neurovědou.
Více od autora
Natalie Haynes (6)
Anglická spisovatelka, autorka románů, publicistka, televizní a rozhlasová hlasatelka, též literární kritička.
Více od autora