Všichni Autoři a témata

Tomáš Vávra (1)

Autor publikacez oboru elektrotechniky.

Hildburg Thiemeyer (1)

Německá autorka a ilustrátorka knih pro děti.

Lynn ten Kate (1)

Josef Ladislav Micka (1)

Narozen 15.8.1903 v Praze, zemřel 2.9.1993. PhDr., profesor houslové hry na Akademii múzických umění, publikace z oboru.

Amadeus Wolfgang Mozart (1)

Jarmila Vrchotová-Pátová (1)

Narodila se v Praze. Pocházela z rodinného prostředí, které kultuře všestranně přálo. Její otec František Páta, známý slavista, překladatel a spisovatel, byl za okupace 2. 7. 1942 popraven nacisty. Vystudovala zpěv na konzervatoři a hudební pedagogiku na Univerzitě Karlově. Patřila k našim nejvýznamnějším pěvkyním, koncertovala doma i v zahraničí, nahrávala gramofonové desky a CD pro Supraphon, Panton a Eternu. Ceněny jsou například její interpretace děl Janáčkových, Dvořákových, Foerstrových, Martinů a lužickosrbské vokální tvorby. Pedagogickou činností se zabývala na fakultě UK a na AMU, kde také několik let vedla katedru zpěvu a operní režie. S velkým uznáním na ni vzpomíná řada významných pěvců, působících na domácích i zahraničních scénách . Napsala celou řadu statí a knih pedagogických, například po roce 1989 opakovaně vydávanou Didaktiku zpěvu pro sólisty, sborové pěvce a budoucí pěvecké pedagogy. Byla roky předsedkyní federální komise pro obhajoby kandidátských disertačních prací v oboru teorie hudební výchovy. Zabývala se dále činností lektorskou a recenzentskou, odbornými přednáškami na krajské a celostátní úrovni, referáty na mezinárodních pěvecko-pedagogických konferencích atd.

Oberpfalcer František (1)

Ladislav Kruta (1)

Paolo Risso (1)

František Pavlík (1)

František Pavlík byl moravský truhlářský dělník, člen brněnského Sokola, oběť demonstrace za zřízení druhé univerzity v Brně vyučující v češtině. Jeho pohřeb se stal národní manifestací, které se podle dobových odhadů účastnilo až 80 tisíc lidí Narodil se v Ořechově nedaleko Brna, vyučil se stolařským dělníkem. Byl členem cvičenecké jednoty Sokol Brno II a sympatizoval s českými národními myšlenkami. V říjnu roku 1905 se František Pavlík zúčastnil série demonstrací za zřízení česky vyučující univerzity v Brně, tak jak toho bylo v předešlých letech dosaženo v Praze. Dav byl shromážděn před Besedním domem, kde byl Pavlík v tlačenici před Besedním domem smrtelně poraněn bodákem na pušce jednoho z příslušníků 49 c. k. pěšího pluku, který pomáhal rakouské policii dostat dav pod kontrolu. Byl převezen do městské Zemské nemocnice, kde svým zraněním podlehl. Na místě před Besedním domem byla ještě několik dnů po činu patrná krev, lidé sem začali přinášet květiny. Pohřbu Františka Pavlíka v Brně a smutečního průvodu na Ústřední hřbitov do Štýřic se účastnily desetitisíce lidí, uvádí se, že až 80 tisíc. Pietní obřad sloužil P. Tomáš Eduard Šilinger, nad hrobem zemřelého promluvil za Sokoly brněnský župní činitel a politik Ladislav Pluhař. Celá událost se obešla bez bezpečnostních incidentů, byla však výraznou manifestací ve snaze o českou, respektive moravskou, národní emancipaci vůči většinově německy mluvícímu brněnskému prostředí. Rakouskými úřady nebyl případ nikdy došetřen a vojín, na jehož bodáku byla nalezena krev, nebyl nijak potrestán. V souvislosti s odvody mužů v říjnu 1905 k nástupu základní vojenské služby byl rodině Františka Pavlíka posmrtně doručen jeho povolávací rozkaz. Jeho krajané z Ořechova tak přijeli k odvodu do Brna odění v černé se smutečně ozdobeným vozem a velkou podobiznou Pavlíka v sokolském kroji. Po vzniku samostatného Československa byla Františku Pavlíkovi odhalena na zdi Besedního d...

Boža Čvančarová (1)

Narozena 1.4.1907 v Praze. Redaktorka, memoáry z pobytu v Argentině.

Josef Rožan (1)

Narozen 11.5.1897 v Semilech, zemřel 4.10.1971 v Praze. Ing., dr., profesor Vysoké školy chemicko-technologické, pracovník laboratoře pro výzkum barev a laků, publikace z oboru.

Jiří Dousek (1)

Narozen 18.12. 1944 v Praze. MVDr., místopředseda Ústřední komise pro ochranu zvířat, práce z oboru veterinární hygieny a ochrany zvířat. Otec advokáta J. Douseka.

Karel Horák (1)

Narozen 30. 12. 1919 v Praze, zemřel 20. 6. 2005. Prof. Ing., CSc., elektrotechnik, profesor Vysoké školy dopravní, práce z oboru elektrotechniky.

Hyman Fagan (1)

Autor knih a článků o anglické historii. Též komunistický politik.

Henri Michaux (1)

Henri Michaux byl belgicko-francouzský malíř, spisovatel a básník. Vystudoval jezuitskou střední školu, kde ho ovlivnil jezuitský mysticismus. Zde začal psát první básně. Po maturitě se prohloubil jeho zájem o mysticismus, uvažoval dokonce o studiu teologie, na přání otce však začal studovat medicínu. Již po roce však studia opustil. Stal se topičem na francouzské obchodní lodi. Opustil ji zhruba za rok, pár dní před tím, než se potopila. Poté nastoupil vojenskou službu, byl však brzy propuštěn kvůli srdeční vadě. Při jejím léčení začal znovu psát básně. V té době také začal trpět depresemi. Roku 1924 odešel do Paříže. Zde se živil jako nakladatelský redaktor. Roku 1937 měl v Paříži první samostatnou výstavu v galerii Pierre. Za války obrátil svou pozornost k literatuře. Jeho dílo bylo nacisty zakázáno, což mu paradoxně dopomohlo k popularitě. Roku 1948 tragicky zahynula jeho žena, když vzplály její večerní šaty a ona zemřela na následky popálenin. Po této události se Michaux upnul k tvorbě a také k drogám. V 50. letech užíval meskalin. Pod jeho vlivem se výrazně změnil jeho styl, stal se přímočařejším. S mezcalinem experimentoval deset let. I kvůli tomu brzy patřil ke kultovním postavám hnutí Beatniků. V roce 1955 získal francouzské občanství. Roku 1965 získal Velkou francouzskou cenu za literaturu. Odmítl ji však přijmout s tím, že není spisovatel, ale pouze zaznamenává své vnitřní pochody. Z jeho díla se staly nejznámějšími jeho knihy věnované ezoterismu a mystice . Z beletrie se proslavily jeho příběhy o panu Plumeovi, který bývá považován za jednoho z nejzvláštnějších hrdinů světové literatury. Psal také básně a cestopisy . V malířství je jeho dílo řazeno k tzv. Informelu....

Ludmila Menclová (1)

Vlastimil Venclík (1)

Vlastimil Venclík je český dramatik, scenárista, režisér a herec. Od května 2018 do března 2020 člen Rady České televize. V roce 1966 začal studium oboru filmové a televizní režie na FAMU, ale kvůli rozporům obsahu jeho autorského filmu „Nezvaný host“ s tehdejším režimem musel fakultu opustit a přes dvacet let pracoval ve zdravotnictví. Teprve pak se začal prosazovat jako dramatik, scenárista a příležitostný herec. Po roce 1989 režíroval některé své scénáře a hry a také natočil dokumentární seriál „Zprávy o stavu společnosti“. Po zvolení do hlavního výboru Masarykova demokratického hnutí spolupracoval na jeho kulturních podvečerech v divadle Kolowrat. Byl spoluautorem projektu společnosti CET 21, která získala licenci na vysílání nezávislé televize. V letech 1990 až 1995 vystupoval také v doprovodných programech na výstavách , které uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí. V květnu 2018 se stal členem Rady České televize. Funkci vykonával do března 2020. Jeho syn Filip Venclík byl v roce 1993 zabit při incidentu v pražském metru .

Konstantin Ivanovič Skrjabin (1)

Biolog.

Václav Hána (1)

Narozen 3.9.1956 v Praze. Profesor vnitřních nemocí , MUDr., CSc., endokrinolog na III. interní klinice VFN a 1. LF UK v Praze. Publikace z oboru.

Stanley Bradleay (1)

Ellen Potter (1)

Ellen Potter je americká autorka je děti i dospělé knih . Vyrůstala v Upper West Side, New York a studovala tvůrčí psaní na univerzitě Binghamton a nyní žije v Candor v severní části státu New York. Byla přispěvatelem Cimarron recenze, Epocha, Hudson Review, a sedmnáct.

Hans Krijt (1)

Narozen v nizozemském Zaandamu, bydlí od roku 1948 s menšími přestávkami v Československu, kde vystudoval v roce 1955 filmovou fakultu Akademie můzických umění. Do poloviny šedesátých let pracoval jako režisér - dokumentarista v Čs. televizi, později působil jako učitel nizozemštiny a začal překládat českou, sporadicky i slovenskou beletrii do nizozemštiny.

Han Nolan (1)

Jaroslav Radvan (1)

Ing., lesnický odborník, působil jako inspektor bezpečnosti práce. Autor prací z oblasti chovu a uplatnění koní a z oblasti bezpečnosti práce v lesním hospodářství. Také spisovatel, autor beletrie.

Tadeusz Borowski (1)

Tadeusz Borowski byl polský básník, prozaik a publicista, vězeň nacistických koncentračních táborů. Narodil se 12. listopadu 1922 v Žytomyru . V mládí žil u své tety, protože jeho rodiče byli deportováni jako disidenti na Sibiř. Teprve v roce 1932 se jeho otec vrátil a rodina se přestěhovala do Varšavy. Po napadení Polska Německem v září 1939 bylo zakázáno jakékoliv vyšší vzdělání, a proto začal Borowski navštěvovat ilegální školy. Za těchto podmínek se mu podařilo v roce 1940 odmaturovat, počemž nastoupil ke studiu na tajné Varšavské univerzitě . Během studia pracoval jako noční hlídač ve skladu firmy Pędzich. Právě při této práci začal psát válečnou poezii a v roce 1942 vytiskl vlastním nákladem svou prvotinu Gdziekolwiek ziemia. 24. února 1943 byla zatčena Borowského snoubenka Marie Rundová a o den později i on samotný. Nejprve byl vězněn dva měsíce v proslulém vězení na Pawiaku ve Varšavě, odkud byl převezen transportem do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau v Osvětimi. V Auschwitz byl až do srpna roku 1944, kdy byl transportován do malého tábora Dautmergen a odtud na začátku roku 1945 do Dachau, kde se již dočkal osvobození. Až do září 1945 žil ve sběrném karanténním táboře v Mnichově. Po propuštění zůstal ještě několik měsíců v Mnichově, kde začal pracovat u Polského červeného kříže. Zde se snažil pátrat po své nezvěstné snoubence Marii a začal znovu psát. Do Polska se Borowski vrátil až v červnu roku 1946. Tam se konečně setkal se svou snoubenkou Marií a oženil se s ní. Stal se asistentem na Varšavské univerzitě, působil jako šéfredaktor vlastního literárního měsíčníku Nurt a byl také redaktorem měsíčníku Świat Młodych. V letech 1949–1950 pracoval v Polském tiskovém středisku v Berlíně. 3. července 1951 zemřel na následky otravy výpary z plynových kamen . Je pochován na hřbitově 'Cme...

Antonín Heveroch (1)

Antonín Heveroch byl český psychiatr a neurolog. Narodil se v Minicích , dcerou pražského uzenáře a soukromníka Jana Cirkla a jeho manželky Anny rozené Staré. Zemřel bezdětný. Pohřben je na Vinohradském hřbitově v Praze, na jeho hrobě je socha ženy od sochaře a přítele Jaroslava Horejce . Do praxe vstoupil jako praktický lékař ve Všeobecné zemské nemocnici v Praze na Karlově náměstí. Odtud přešel roku 1899 na místo sekundárního lékaře do ústavu choromyslných v Kateřinkách. Téhož roku 1899 se habilitoval z psychiatrie a neurologie, roku 1906 se stal mimořádným profesorem, roku 1921 řádným profesorem na lékařské fakultě Karlovy Univerzity. V roce 1908 zřídil a vedl ústav pro epileptiky v Praze Libni v původně viniční usedlosti Malovaný lis . Roku 1919 se stal vrchním ředitelem pražského ústavu pro choromyslné. Byl mj. členem Československé akademie věd a umění, Akademie práce, Státní zdravotnické rady. Byl také místopředsedou Společnosti Národního divadla . Ve více než 100 původních pracích a článků se věnoval různorodým tématům: afázie a agnózie, jak si uvědomujeme jsoucno, o představách slov, o životním rytmu a jeho poruchách, o intuici, o ztrátě uvědomění svých citů, o vztahovačnosti a problému kauzality, o podvržených a vyzrazených myšlenkách, o obsesích, o bludu, o halucinacích u liliputů, o mrákotných stavech, o duši davu, o dětech chorobně lhavých, o dětech neposedných, o zločinech školní mládeže, o báchorkác...

Pavel Poláček (1)

Narozen 13.6.1938 v Praze. Ing., CSc., autor publikací o zemědělství, zahraničním obchodu, mezinárodních vztazích a Evropské unii.

Witold Supiński (1)

Polský vojenský historik, odborník na dějiny 2. světové války, autor publikací z oboru.

Harald Lange (1)

Německý autor cestopisných reportáží, fotograf.

Jaroslav Pasovský (1)

Jaroslav Šimánek byl profesor češtiny a francouzštiny, původně vyučoval na Obchodní akademii v Hořicích v Podkrkonoší. V Berouně od roku 1924 do roku 1950. Pod pseud. Jaroslav Pasovský vydal množství básní, povídek, novel a románů , psal i divadelní hry. Po pečlivé přípravě vydal v roce 1935 životopis K. H. Mácha. Po válce vyšel jeho vrcholný román o J. A. Komenském Bouře a duha. Pod pseudonymem Kamil Daneš od počátku 50. let psal i rozmarné verše. Společnosti se ale spíše stranil, byl samotářem.

Jack M Broughton (1)

Jolana Macková (1)

Narozena 8. 3. 1970. Zakladatelka, majitelka a principálka Divadélka Koloběžka v Nymburce. Autorka publikace pro děti. Spoluautorka vzpomínkové publikace na lidické děti.

Lubomír Nemeškal (1)

Narozen 10. 1. 1927 v Banské Bystrici , zemřel 6.10.2002 v Praze. PhDr. CSc., historik a numismatik, práce z oboru.

Jane Cutler (1)

V roce 1993 vydala první dětskou knihu. Více na http://www.janecutler.com/allabout2.html

R Riedl (1)

Josef Kotek (1)

Josef Kotek byl český novinář, národní socialista a příslušník prvního odboje z řad civilistů. Od roku 1913 působil jako redaktor časopisu Pokrok v Prostějově. Pro pobuřující protidynastické řeči byl rakouským zeměbraneckým polním válečným soudem odsouzen k smrti a popraven. Jeho odsouzení bylo v rozporu i s tehdejším platným rakouským trestním právem.

Dan Bárta (1)

Dan Bárta je český zpěvák, textař a fotograf. Je známý mimo jiné ze skupin Alice, Die el. Eleffant!?, Sexy Dancers, J.A.R. nebo z jazzového projektu Illustratosphere. V devadesátých letech zpíval také v muzikálech Jesus Christ Superstar a Evita a také se účastnil na projektu kytaristy Jiřího Urbana a basisty Zdeňka Kuba z Arakainu – Project KAIN z roku 1999. Je jedenáctinásobným držitelem ceny Akademie české populární hudby v kategorii Zpěvák roku a Zpěvák čtvrtstoletí, v roce 2006 se umístil třetí v anketě Český slavík. Hrál také v několika filmech. Nejznámější zůstává asi role vodníka ve filmu Kytice režiséra F. A. Brabce z roku 2000. V současnosti studuje aplikovanou ekologii na Ostravské univerzitě, kde se mimo jiné podílel na vývoji aplikace Lovec vážek. Původně vystudovaný rentgenologický laborant. Rok pracoval jako pomocná síla na operačních sálech v Plzeňské nemocnici. Až poté začal profesionálně muzicírovat. Se Sexy Dancers natočil album Butcher's On The Road v roce 1998, které bylo jediným albem skupiny, na kterém se podílel i autorsky, a které produkoval Roman Holý. Se skupinou Illustratosphere natočil již pět studiových alb a jedno živé retrospektivní dvojalbum Retropicture Livě v roce 2005. Objevil se dále na několika dalších projektech, jako jsou soundtracky Snowboarďáci, Rafťáci, Horem pádem, Crushing Bliss. Jako host pak na albech Monkey Business , na albu romské skupiny Gulo čar a albu Coveranto Xaviera Baumaxy. Koncertuje jak s Illustratosphere, tak s J.A.R. a v neposlední řadě i s jazzovým Robert Balzar Triem . Amatérsky se zabývá fotografováním vážek. V roce 2008 vystavoval fotografie v Galerii a literární kavárně knihkupectví Academia v Praze...

Luboš Holý (1)

Luboš Holý byl folklórní zpěvák moravských lidových písní a zároveň i vysokoškolský pedagog Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. Jeho zpěvnost vycházela především z kulturní tradice jeho rodného regionu Horňácka na Moravě, ovlivněn byl také muzikantskou atmosférou nedalekého Strážnicka, kde absolvoval středoškolská studia. Proslul, mimo jiné, zpěvem v netypickém barytonu, který jej odlišuje od mnoha jiných horňáckých lidových pěvců. Narodil se v horňácké vesnici Hrubá Vrbka v muzikantské rodině jako starší bratr Dušana Holého, taktéž známého zpěváka lidových písní. Oba bratři byli od dětství formováni rodinným prostředím a také existencí dvou vyspělých kapel přímo v rodné vesnici. Luboš docházel společně s bratrem na Střední školu do nedaleké Strážnice a poté odešel studovat veterinární lékařství do Brna. Přinesl si s sebou bohatou písňovou zásobu a vyhraněný hudební i taneční projev. V letech 1950–1954 se uplatnil jako primáš cimbálové muziky Vysoké školy veterinární v Brně a brněnského Slováckého krůžku. V Brně působil dále v několika dalších souborech, snad nejvíce je jeho hudební činnost spjata s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů , se kterým spolupracoval od jeho založení po mnoho let a natočil s ním mnoho nahrávek, vystupoval v televizi i v rozhlase. Dlouhodobě zpíval též s ostravskou cimbálovou muzikou vedenou cimbalistou Janem Rokytou, který patří dnes k významným propagátorům a teoretikům jeho hudby. Mezi muzikanty je znám svou agogickou rozvahou, intuitivním přístupem a strhujícím emocionálním provedením. Jeho posledním albem bylo Rabudeň, rabudeň . Vedle zpěvu se dříve zabýval též tancem, ve kterém mu partnerku dělala mj. známá etnochoreoložka Zdenka Jelínková. Působil jako profesor na brněnské Veterinární a farmaceutické univerzitě. V roce 1964 získal titul kandidát věd. Měl za sebou dl...

František Chaun (1)

Jan Ledeč (1)

Narozen 8. 3. 1922 v Praze, zemřel 6. 6. 2009 tamtéž. Muzikolog, hudební publicista, sbormistr, práce a redakční činnost v oboru.

Aloys Schmitt (1)

Hudební skladatel, klavírista a pedagog.

Bohuslav Opitz (1)

Literatura pro děti a mládež.

Miloslav Hustoles (1)

Pitirim Aleksandrovič Sorokin (1)

Narozen 21.1.1889, zemřel 12.2.1968. Sociolog ruského původu, práce v oboru, publikoval též rusky.

Pavel Marek (1)

Pavel Marek je český historik, specializující se na moderní české politické a kulturní dějiny. Pavel Marek vystudoval střední vzdělávací školu v Prostějově. Poté vystudoval dějepis a ruský jazyk na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého a dálkově archivnictví a historii na Univerzitě Karlově v Praze . Poté ještě obdržel tituly PhDr. a PaedDr. na Univerzitě Palackého. V letech 1991–1995 absolvoval postgraduální doktorské studium na Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Mezi léty 1982–1992 působil ve Vlastivědném muzeu Prostějovska, které po Sametové revoluci do roku 1992 řídil. Mezi léty 1992–1994 působil na Pedagogické fakultě UP, poté mezi léty 1994–2007 na Katedře politologie FF UP. Zde získal docenturu a profesuru . V roce 2007 přešel na Katedru historie FF UP. V současné době působí Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého a na Filozofické fakultě Katolické univerzity v Ružomberoku. Věnuje se politickým dějinám , kulturním a církevním dějinám v 19. a 20. století. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Marek

Elio Baldacci (1)

Italský publicista, vysokoškolský pedagog, publikace z oboru botaniky.

Victor Basch (1)

Francouzský filozof a politik, profesor estetiky na pařížské Sorbonně. Publikace z oboru.

Alois Ladislav Kaiser (1)

Narozen 6.3.1897 v Praze, zemřel 4.6.1961 v Praze. Beletrista, publicista.

A. V Hrstka (1)

Gajda (1)

Arkadij Petrovič Golikov , známý především pod pseudonymem Arkadij Gajdar , byl sovětský spisovatel populárních knížek pro děti. Narodil se v učitelské rodině, mládí strávil ve městě Arzamas. V roce 1918 vstoupil jako dobrovolník do Rudé armády. Během občanské války v Rusku se zúčastnil řady bojů a byl postupně povyšován. Z armády byl propuštěn v roce 1924, kdy se začaly projevovat následky zranění z bojů. Poté se věnoval psaní knížek pro děti, v nichž propagoval sovětský systém idealizovaným popisem kamarádského prostředí Rudé armády, obvykle viděným z pohledu dětských hrdinů. Druhé světové války se zúčastnil nejprve jako válečný korespondent, později jako kulometčík partyzánského oddílu na Ukrajině. Zde padl v boji u vesnice Laplavoje. Je pohřben ve městě Kaněv. Svému synovi, který se narodil v roce 1926, dal jméno Timur a o 14 let později po něm pojmenoval i svého dětského hrdinu. Skutečný Timur měl syna Jegora, který se v 90. letech pokusil reformovat ruskou ekonomiku.

Bohuslav (1)

Bohuslav Reynek byl básník křesťanského zaměření, překladatel a vydavatel poezie, grafik. Bohuslav Reynek se narodil v rodině statkáře v Petrkově. S Petrkovem spojil téměř celý život. Vystudoval reálku, začal studovat techniku, ale větší zájem měl o poezii a malířství. Proto studium vzdal a vrátil se do Petrkova. Spolupracoval s vydavatelem J. Florianem na jeho edicích, účastnil se na nich překlady, svými pracemi i grafikou. Sám vydával bibliofilskou edici Sešity poezie. Po studiích reálky žil Bohuslav Reynek ve Francii, kde se oženil s francouzskou básnířkou Suzanne Renaudovou a pravidelně žil s rodinou půl roku v Petrkově a půl roku ve Francii. Od roku 1936 žili trvale v Petrkově, a to i po znárodnění statku po roce 1948. Bohuslav Reynek žil křesťansky pokorným životem, do roku 1957 pracoval jako zemědělský dělník. Potom se věnoval psaní poezie a grafické tvorbě.

Pavel Sajal (1)

Pavel Sajal byl český a československý politik; poválečný poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR za Československou sociální demokracii, po roce 1948 za Komunistickou stranu Československa. Byl vyučen zámečníkem. Od 1927 měl živnost na výrobu kovového zboží a železářský obchod na Žižkově. V letech 1918–1919 bojoval jako dobrovolník na Slovensku proti maďarské armádě. Od roku 1918 byl členem sociální demokracie. V době rozkolu ve straně se přiklonil k levicovému marxistickému křídlu. Od roku 1921 až do roku 1926 byl členem KSČ. V komunistické straně zastával funkci župního důvěrníka mládeže. V roce 1926 se vrátil do sociální demokracie. Ve straně působil v odborovém hnutí a v Jednotném svazu sociálně demokratických živnostníků. Byl vedoucím funkcionářem Svazu stavebních živností a Ústředny pro kovodělné živnosti. Za druhé světové války se podílel na odboji. Po osvobození se opět zapojil do politického dění. Roku 1945 se stal předsedou Ústředního svazu československých řemesel. V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokraty, respektive za Ústřední svaz řemesel. Po parlamentních volbách v roce 1946 usedl za sociální demokracii do Ústavodárného Národního shromáždění. Během únorového převratu v roce 1948 patřil k frakci loajální vůči KSČ, která v sociálně demokratické straně převzala moc. Podílel se na fúzi ČSSD s komunisty. Ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 byl zvolen za ČSSD ve volebním kraji Mladá Boleslav. V červnu 1948 po sloučení sociální demokracie s KSČ přešel do poslaneckého klubu komunistů. V parlamentu zasedal do roku 1954. Přispíval do odborných a politických periodik. Napsal příručku Stavební zámečnictví a byl spoluautorem několika národohospodářských spisů: Blahobyt všem , Jak budovat hospodářství v nové republice ....

Jaroslav Lešetický (1)

Narozen 5.8.1866 v Písku, zemřel 6.10.1936 v Praze. Knihovník a archivář, beletrista, odborné práce z oboru filatelie, redaktor filatelistického časopisu.