Všichni Autoři a témata

Pavel Vošický (1)

Pavel Vošický byl český malíř a grafik. Vyrůstal v rodině policejního úředníka, který byl v únoru 1948 propuštěn z politických důvodu. V letech 1954–58 absolvoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově, obor umělecké kovářství a zámečnictví. V říjnu 1959 byl vojenskou kontrarozvědkou zatčen a následně odsouzen k odnětí svobody na 18 měsíců nepodmíněně poté, kdy byl sledován jako podezřelý ze špionáže. V květnu 1960 byl z vězení propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky. Základní vojenskou službu dokončil jako příslušník technických praporů. Po dvou letech dělnického povolání byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou , kterou absolvoval v roce 1969. V šedesátých letech vystupoval jako zpěvák, například v Divadle Apollo. V roce 1969 odešel do exilu, v roce 1976 se stal občanem USA. Pracoval jako grafik, podílel se vedle jiného jako art director na prezidentské kampani Jimmyho Cartera. V první polovině devadesátých let se přestěhoval zpět do České republiky. Své obrazy a kresby vystavoval ve Vídni, Norimberku, New Yorku a Praze. O jeho díle, včetně reprodukcí, více na stránkách Art for Good.

Dan Hope (1)

Odborník na horská kola. V 18 letech závodil za Velkou Británii na mistrovství světa v Durangu ve státe Colorado. Je uznávanou autoritou v nejnovější technice horských kol a se svým partnerem konstruuje kola na zakázku, prodávaná v jejich speciálním obchodě v Londýně. Autor publikace La mountain bike z roku 1998.

Joža Mettlerová-Toucová (1)

Jan Duchoň (1)

Narozen 18.11.1898 v Horažďovicích, zemřel 1977.. Autor loutkových her, maloval též divadelní dekorace. Jan Duchoň se narodil 18. listopadu 1898 v Horažďovicích, zemřel 1. února 1977 v sušické nemocnici ve věku 78 let. Bydlel s rodiči v Horažďovicích v čísle 165. Nejlepší léta svého života věnoval loutkovému divadlu. V roce 1923, když se vrátil z vojny, založil pod tělovýchovnou jednotou Sokol v Horažďovicích kroužek loutkového divadla. Začali v podstatě z ničeho. Sami členové loutkového divadla vyrobili za tím účelem konstrukci samotného loutkového divadla a vyřezali první dřevěné marionety. I pan Jan Duchoň vyrobil sám několik loutek, malování kulis bylo jeho výhradní záležitostí., sháněl a rozepisoval scénáře. Pro loutkové divadlo psal pan Duchoň sám i divadelní hry.

Hans Schlag (1)

Narozen 1948, německý spisovatel,autor historických románů.

Alfonso Vinci (1)

Italský horolezec, geolog a spisovatel. „Indiana Jones z Valtelliny.“

Ivan Ryčovský (1)

Překladatel z angličtiny a velštiny .

Jan Horký (1)

Ing., práce z oboru matematiky a elektrárenské statistiky.

Daniel-Henry Kahnweiler (1)

Daniel-Henry Kahnweiler byl německý obchodník s obrazy, vydavatel a spisovatel. Je spojen s nástupem kubismu v letech 1907–1914. Narodil se v rodině německého židovského finančníka. Jeho strýc vlastnil zlaté doly v Jižní Africe. Vystudoval gymnázium ve Stuttgartu. Zabýval se hudbou a uvažoval o kariéře dirigenta. Otec jej poslal na zkušenou do Paříže, kde pracoval u burzovního makléře. Ve volném čase intenzivně navštěvoval muzea, galerie a divadla. Spřátelil se s Eugène Reignierem. V letech 1903–1904 zakoupil první grafické listy. V roce 1904 se oženil s Lucií Godon. V roce 1905 odešel do strýcovy firmy v Londýně. Vedle práce i zde hojně navštěvoval galerie a cestoval po Anglii. Na konci roku 1906 mu strýc nabídnul místo v jeho dolech v Jižní Africe. Kahnweiler se ale rozhodl stát se obchodníkem s uměním. Strýc mu poskytl částku 1 000 liber a dal mu roční lhůtu na to, aby se jeho galerie stala soběstačnou. Na Salonu nezávislých nakoupil obrazy nebo kresby od Henri Matisse, André Deraina, Maurice de Vlamincka, Kees van Dongena, Paula Signaca, Othona Friesze, Charlese Camoina a Georgese Braqua. S většinou z těchto malířů se osobně seznámil. Kahnweiler se rozhodl obchodovat s obrazy svých vrstevníků. V létě se seznámil s Pablem Picassem a byl jedním z prvních, kdo v jeho ateliéru viděl přelomový obraz Avignonské slečny. V roce 1908 otevřel svou první galerii ve Vignonově ulici. Zde vystavil i obrazy Georgese Braqua, které byly odmítnuty na Podzimním salonu. Při této příležitosti použil kritik Louis Vauxcelles poprvé pojem kubismus . Galerie neměla žádnou inzerci ani propagaci, informace o ní se šířily pouze ústně. Obrazy ze své sbírky zapůjčoval na výstavy mimo Francii. Byly to výstavy především v Německu, ale též v Rusku, Anglii, USA i jinde. Paradoxně byly tedy kubistické obrazy nejméně známé ve Francii. Kahnweiler postupně získával smlouvy o výhradním zastupování malí...

Frank Edward Manuel (1)

Historik. Práce zaměřené na dějiny utopistických ideologií.

Bibhútibhúšan Bandjopádhjáj (1)

Narodil se ve vesničce Muratipuru jako nejstarší z pěti dětí vesnického bráhmana. Prostředí svého dětství vylíčil ve své románové prvotině s autobiografickými rysy Píseň o cestě. Po studiích pracoval několik let jako úředník u různých firem a nakonec zakotvil v učitelském povolání. Ačkoliv druhou polovinu života strávil v městském prostředí, vracel se ve své tvorbě na bengálský venkov, zejména do povodí řeky Ičhámatí, kam zasadil děj několika svých děl. Napsal 17 románů a mnoho povídek. Svým osobitým stylem si zajistil pevné místo v moderní bengálské literatuře.

L. A. Čarská (1)

Lydie Čárská, Лидия Алексеевна Чарская, vlastním jménem Čurilová , rozená Voronová byla ruská herečka a spisovatelka, která se proslavila na poli penzionátního dívčího románku. U nás byla hojně překládána ve 20. letech. Na rozdíl od ostatních evropských autorek líčila život nikoli bohatých měšťanských dívek, nýbrž mladých ruských šlechtičen, jak to odpovídalo situaci v Rusku. Názory na výchovu se v nich sice nelišily, ale rozdílné jsou vnější znaky, charakterizující prostředí domovů šlechtických dívek. Jako Ruska mohla Čárská poskytnout svým hrdinkám širší pole působnosti, umístit je na Kavkaz nebo na Sibiř . Charakteristický rys Čárské: literární konstrukce neopírající se o skutečný život. Byla oficiální hlasatelkou ideologie rozkládající se buržoazně-feudální ruské společnosti. Její hrdinky byly sentimentální a falešně humánní šlechtické slečny, hrdinové skvělí důstojníci, ušlechtilí aristokraté. Nejraději pracovala s tajemstvím, intrikami, neuvěřitelnými dobrodružstvími, milostnými zápletkami s žárlivostí. Nelze jí přitom upřít značnou řemeslnost dovednost, schopnost, fabulovat, fantazii, kterou se lišila od ostatní průměrné dívčí literatury a která byla příčinou, proč Čárská pronikla daleko za hranice své země a zaplavovala evropské knižní trhy.

Boris Anisimovič Rubin (1)

Ruský biochemik.

Milena Černohorská (1)

Narozena 4. 7. 1933 v Opavě, zemřela 11. 1. 2009. Promovaná historička, hudební teoretička, publicistka, práce z oboru.

Heinz Schimmelbusch (1)

Jana Komárková (1)

Nar. v r. 1965. Dietní sestra. Publ. z oboru.

Jevgenij Junga (1)

Ruský spisovatel.

Oldřich Formánek (1)

John Gunn (1)

John Gunn je australský spisovatel především knih pro mládež. John Gunn se narodil Anglii, ale již ve třech letech se s matkou odstěhoval do Austrálie. Roku 1939 začal studovat na Royal Australan Naval College a roku 1942 se stal navigátorem na torpédoborci a plavil se po Tichem oceánu a ve Středomoří. Jeho zájem o létání jej však brzy přivedl do řad Fleet Air Arm, kde působil jako pilot. Kromě toho se začal věnovat literatuře a stal se velmi oblíbeným autorem dětských knih a knih zaměřených na australskou historii. Nyní žije poblíž Sydney. Poklad v horách. Na motivy knihy Johna Gunna Chatrč v horách s použitím překladu Ladislava Pekaře napsala Martina Drijverová. Výběr hudby a režie Jan Berger. Dramaturg Ivan Hubač. Režie Jan Berger. Účinkují: Ota Sklenčka, Bořík Procházka, Josef Vinklář, Filip Žák, Radim Špaček, Jiří Janát, Šárka Krásová, Tomáš Longa, Martin Bouček, Jiří Neužil, Kristýna Píchová, Vilemína Kracíková a Helena Ševčíková a Markéta Danhelová. Natočeno v roce 1984.

Ladislav Dostál (1)

Mgr., učitel základní školy, též herec a autor regionální publikace.

Antonín Dolejší (1)

Narozen 15.1.1932. Historický a politický pracovník, zabývá se hlavně dějinami ruského revolučního hnutí.

J. V Staněk (1)

Michal Kubát (2)

Michal Kubát je český politolog. Působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Zabývá se především komparativní politologií. Vystudoval politologii na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy . Absolvoval řadu studijních pobytů, včetně ročního studia na Institutu politických věd Jagellonské univerzity v Krakově. Doktorát získal v roce 2005 v oboru mezinárodní teritoriální studia na FSV UK. Habilitoval se v roce 2009 v oboru politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. V roce 2019 byl na návrh vědecké rady Masarykovy univerzity jmenován profesorem v oboru politologie. V letech 2010–2016 působil jako proděkan nejprve pro doktorské studium a následně pro vědu a výzkum na FSV UK. Je členem vědecké rady Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a řady oborových a redakčních rad. Působí jako garant a předseda oborové rady doktorského studijního programu Mezinárodní teritoriální studia na FSV UK. Kromě domovské FSV UK působí také na částečný úvazek na Katedře politologie a mezinárodních vztahů Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Zabývá se komparativní politologií a politickými systémy zemí střední Evropy. Věnuje se také analýze díla slavného italského politologa Giovanniho Sartoriho, který je jeho hlavním odborným vzorem. Je autorem mnoha odborných monografií a časopiseckých studií publikovaných v češtině, polštině, angličtině, němčině a francouzštině. Věnuje se také překladatelské činnosti. Byl aktivním účastníkem diskusí o reformách českého demokratického režimu. Ve svých komentářích a odborných publikacích se vyslovoval proti zavedení přímé volby prezidenta. Namísto toho navrhoval celkovou racionalizaci českého parlamentarismu včetně zavedení doukolového většinového volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny ...

J. L Cloudsley-Thompson (1)

Britský přírodovědec, zoolog, vysokoškolský učitel se zaměřením na pouštní faunu. Profesor zoologie na univerzitě v Chartúmu a správce Súdánského přírodovědného muzea.

Roger Gheyselinck (1)

Belgický geolog, publikace z oboru.

Pavel Škranc (1)

Čes. historik umění, pedagog, publikace v oboru umění, architektura, kulturní dědictví.

Vladimír Peša (1)

Narozen 20.9.1972 v Praze. Archeolog a etnolog, specialista na speleoarcheologii, práce z oboru.

Antonín Přecechtěl (3)

Narozen 6.11.1885 v Srbcích u Přerova, zemřel 5.2.1971 v Praze. MUDr., DrSc., profesor otorinolaryngologie, práce z oboru.

Pavel Bartušek (1)

Narozen v Hranicích, Ing., CSc., odborník v oboru ochrana a integrovaná prevence životního prostředí, čištění odpadních vod a ekologicky šetrné technologie výroby především v textilním průmyslu.

Ladislav Rosival (1)

Prof. MUDr., DrSc., slovenský hygienik, publikace v oboru hygiena a preventivní lékařství.

Lubomír Hájek (1)

Lubomír Hájek byl ředitel Hlavní báňské záchranné stanici a uznávaný odborník v oblasti báňského záchranářství. V roce 1967 se stal předsedou Štábu báňské záchranné služby . Následně se podílel na vybudování nového moderního areálu Hlavní báňské záchranné stanici v Ostravě na ulici Lihovarská, která byla uvedena do provozu v roce 1979. Lubomír Hájek se narodil v Tisovci na Slovensku dne 15. srpna 1927 v rodině vojáka z povolání. Po maturitě v roce 1946 v Bratislavě se zapsal na studium oboru hornictví na tehdejší Vysoké škole technické v Bratislavě. Po první státní zkoušce v roce 1948 v polovině studia přestoupil na Vysokou školu báňskou v Ostravě, kterou úspěšně dokončil v roce 1950. Na této škole pak pedagogicky působil jako odborný asistent profesorů Karla Vorálka a Vojtěcha Sládečka až do roku 1956, kdy přešel do provozu na tehdejší Důl Stalin v Ostravě Heřmanicích do funkce vedoucího větrání, a ihned také převzal tehdy ještě kumulované vedení závodní báňské záchranné stanice. Dnem 14. října 1958 nastoupil na HBZS Ostrava jako její vedoucí. V této funkci, která započala dne 14. října 1958 a postupně se změnila na ředitelský post setrval dlouhých 27 let, až do 31. ledna 1986. Stal se v celé naší vlasti i v zahraničí uznávaným odborníkem v oblasti záchranářství, a to nejen báňského. Jeho působení v báňské záchranné službě je nerozlučně spojeno s rozsáhlou modernizací v celém pojetí organizace, taktiky a technického vybavení báňského záchranářství v OKR. V aktivním věku se zúčastnil mnoha záchranářských akcí, kde působil jako velitel záchranářských sborů. Zúčastnil se důlního neštěstí na dole Hlubina v roce 1960, které si vyžádalo 54 obětí a o rok později na dole Dukla v roce 1961 v Dolní Suché se 108 mrtvými horníky. Pracoval také ve Vědecko výzkumném uhelném ústavu v Ostravě Radvanicích a spolupracoval také s Hlavní báňskou záchrannou stanici v Essenu. Rostoucí poče...

Petr Faster (1)

Petr Faster byl český vlastenec, místopředseda Svatováclavského výboru a člen Národního výboru v revolučním roce 1848. Narodil se a vyrůstal v rodině řezníka Kašpara Fastra a Salomeny, rozené Čechové. Studoval gymnázium v Klatovech, z něhož byl za svoji vzpouru-roztrhání „knížky hanby“ ze studia vyloučen. Vyučil se mlynářem a pak byl na „vandru“ po mlýnech v Čechách, Rakousku a Štýrsku. Brzy však odešel do Prahy, kam ho vedlo jeho vlastenecké smýšlení i snaha najít práci. Zde se 19. července 1824 oženil v Břevnově s Marií Kejmarovou; spoluvlastnil zde krupařský obchod. V roce 1834 se přestěhovali Fastrovi na najatý mlýn a pilu v Zadní Třebáni. V manželství se narodilo celkem čtrnáct dětí, z toho se dospělosti dožilo osm . S rodinou se opět v roce 1839 usadil v Praze; nejprve na Smíchově, najal si zájezdní hospodu „U čísla prvního“. Od roku 1843 vlastnil kafírnu ve Svatováclavských lázních a později byl hoteliér U zlaté husy na Koňském trhu . Kafírna v lázních se brzy stala střediskem literátů, malířů a dalších svobodomyslných vlastenců. Faster se podílel na založení české průmyslové školy a na vzniku Besedy měšťanské v Praze-spolku českého měšťanstva, prvního v celých Čechách. Stal se členem Tajné politické společnosti Český Repeal . V roce 1848 byl spolupracovníkem Josefa Václava Friče, Františka Braunera, Antonína Strobacha. Právě u něj doma se konaly tajné i veřejné schůze. Rozšiřoval také české knihy; zasloužil se o shromáždění 11. března v Praze ve Svatováclavských lázních, kde jako mluvčí shromáždění přednesl petici za zrovnoprávnění češtiny s němčinou. Byl v deputaci s peticí k císaři do Vídně . Patřil ke...

Kamil Typovský (1)

Narozen 13.4.1913 v Ostravě. Zemřel 3.10.1992. MUDr. CSc., práce z oboru traumatologie.

Werner Braun (1)

Německý muzikolog, též hudební vydavatel.

Eva Hanyková (1)

Narozena 23. 12. v České Třebové, zemřela 4. 10. 2020. Karlovarská novinářka a spisovatelka, též redaktorka Lázeňského časopisu. Autorka publikací o Karlových Varech.

Renée Randolph (1)

Spoluautorka astronomického průvodce pro úspěch v kariéře.

Karen Christino (1)

Americká astroložka.

Vladimír Regal (1)

Narozen 25.9.1924 v Domažlicích. Ing. dr., DrSc., profesor Vysoké školy zemědělské v Praze. Práce v oboru pícninářství.

Miroslav Pinc (1)

Miroslav Pinc byl český ilustrátor knih z oblasti botaniky, resp. dendrologie. Během života publikoval své perokresby ve více než dvou stovkách knih. V roce 1981 byla Ing. Pincovi udělena Výroční nakladatelská cena Státního zemědělského nakladatelství za ilustraci knihy Karel Hieke – Pokojové rostliny. Mezi jeho první práce patří Sadovnická dendrologie od autorů Ing. Václava Hurycha a Ing. Ernesta Mikuláše. Z dalších českých titulů lze jmenovat např. M. Wolf a kol.: Květinářství, V. Hurych: Sadovnictví – okrasné dřeviny pro zahrady a parky, B. Wágner: Sadovnická tvorba, Č. Böhm: Okrasná zahrada, F. Mareček: Zahradnický slovník, Zákrejs: Pěstujeme orchideje, M. Součková: Pnoucí dřeviny na zahradě i v bytě aj.

Joan D Vinge (1)

Americká spisovatelka, autorka sci-fi románů.

Hieronym Oravský (1)

Slovenský autor literatury faktu a publikací z oboru klempířství.

Josef Herbst (1)

Narozen 12.4.1877 v Neveklovicích u Mnichova Hradiště, zemřel 15.1.1950 v Turnově. Profesor šperkařské školy, publikace o Turnovsku.

Jiří Bauer (5)

PhDr., CSc., profesor marxisticko-leninské filozofie, práce a překlady z oboru.

Lumír Pecold (1)

Fotograf, kameraman, výtvarník a nazávislý novinář. Publikuje časopisecky, v rozhlase i televizii.

Miroslav Vildman (1)

Narozen 30.10.1937 v Praze, zemřel 30.9.1991. Divadelní režisér, dramatizace.

Jaroslav Šíma (3)

Jaroslav Šíma byl český hokejista. Byl odchovancem Karlových Varů, kde hrál již v sedmnácti letech druhou nejvyšší soutěž na pozici útočníka. V roce 1963 narukoval do jihlavské Dukly, kde se však neprosadil do ligového kádru a hrál za VTJ Litoměřice a VTJ Hodonín. Po odchodu do civilu získal angažmá v Gottwaldově, kde ho trenér Vladimír Kobranov zařadil do obrany. V roce 1968 utrpěl vážnou nehodu na motocyklu a v průběhu rekonvalescence byl vyřazen z kádru, takže přijal nabídku na přestup do HC Sparta Praha. Zde se stal oblíbencem fanoušků jako průkopník v roli „zlého muže“ vyhledávajícího tvrdé osobní souboje. V roce 1974 byl silně medializován jeho likvidační zákrok na Jaroslava Holíka, za který byl distancován na dva měsíce. Po osmi sezónách ve Spartě se vrátil do Gottwaldova a kariéru ukončil ve Spolaně Neratovice. V nejvyšší soutěži odehrál 412 utkání a vstřelil 73 branek. Za československou reprezentaci nastoupil k sedmnácti zápasům.

James Bedford (1)

James Bedford Hiram byl z Kalifornské univerzity profesor psychologie, který napsal několik knih o profesní poradenství.

Rambousek (1)

Ota Rambousek je americký spisovatel českého původu, účastník odboje proti komunistické diktatuře. Ve svých 22 letech se zúčastnil boje o rozhlas při Pražském povstání. Po roce 1948 odešel do exilu, kde přistoupil na spolupráci se zahraničním protikomunistickým odbojem. Jako agent chodec se čtrnáctkrát vrátil do Československa se zpravodajskými úkoly. Při jedné akci v říjnu 1949 byl však zrazen a zatčen Státní bezpečnosti. Při soudní procesu dostal doživotí, i když mu hrozil trest smrti. Propuštěn byl v roce 1964, ale po srpnové okupaci, odešel po druhé do emigrace. Ve Škvoreckého vydavatelství 68 Publishers vydal knihu svých vzpomínek nazvanou Krochnu s sebou. Později se se Škvoreckým dostal do sporu, když Škvorecký odmítl vydat jeho knihu o bratrech Mašínech – údajně kvůli tomu, že Václav Havel byl proti tomu. Kniha vyšla později, v roce 1990, v Praze v Nezávislém tiskovém středisku pod názvem Jenom ne strach. V roce 1999 vyšly jeho memoáry Paměti lichoběžníka. Rambouskův vnuk Lukáš Rambousek zahynul při teroristickém útoku 11. září 2001 v New Yorku. Pracoval v jedné z věží newyorského World Trade Center. V roce 1999 prezident Václav Havel udělil Otakaru Rambouskovi Medaili Za zásluhy a v roce 2008 ho ministryně obrany Vlasta Parkanová ocenila Záslužným křížem ministra obrany ČR.

Miloš Nový (1)

Miloš Nový byl český herec, režisér a divadelní ředitel. Byl synem tajemníka a inspektora První české vzájemné pojišťovny, publicisty, herce a režiséra pražského ochotnického spolku Pokrok Antonína Karla Nového a strýcem herce a zpěváka Oldřicha Nového. Nedokončil gymnaziální studia, za účast v hnutí Omladiny mu bylo zakázáno studovat na rakouských středních školách. V šestnácti letech začal hrát na ochotnických jevištích, vystupoval také v Divadle v Národním domě na Královských Vinohradech, herectví studoval soukromě u herce ND Josefa Šmahy. Následně prošel divadelními společnostmi Antonína Chlumského , Jana Pištěka a Vendelína Budila . V letech 1898–1900 byl herecky činný ve Švandově divadle na Smíchově a v Pištěkově aréně na Královských Vinohradech . Jako herec a režisér umělecky dozrál pod vedením Vendelína Budila v Městském divadle v Plzni . Od roku 1914 se stal členem pražského Národního divadla , kde působil do roku 1926, poté ještě v letech 1931–1932 . V období 1926–1930 byl ředitelem, šéfem činohry, režisérem, scénickým výtvarníkem většiny svých inscenací a hercem ostravského Národního divadla moravsko-slezského. Poté se nakrátko vrátil do pražského Národního divadla, ale brzy byl nucen odejít do penze kvůli ztrátě paměti. Zemřel ve všeobecné nemocnici na mrtvici. Patřil k výrazným divadelním osobnostem své doby, v plzeňské éře herecky vynikl v rolích klasického repertoáru, později se uplatnil především jako uznávaný představitel salónního oboru v konverzačních komediích a mondénních společenských hrách, které také v Plzni a v Praze nejčastěji režíroval. Během své...

Antonín Král (1)

Narozen 8.10.1897 v Praze, zemřel 8.4.1980 tamtéž. Divadelní pracovník, publikace z oboru.

Ladislav Šíma (1)

Tento kněz, spisovatel a pedagog se nesmazatelně zapsal do našich vzpomínek svojí laskavostí a otcovskou láskou, kterou se staral o své svěřené ovečky. Otec Simajchl byl dlouholetým příznivcem a duchovním správcem KR Tři STudně. V poslední době, kdy se jeho zdravotní stav zhoršil často říkával : "Už se těším, až mě Pán povolá k sobě a já se setkám se svými přáteli." nebo nás posiloval slovy: "Až zemřu, tak nebuďte smutní, ale radujte se !"

Michael Jackson (1)

Michael Jackson , známý jako "král popu", byl americký zpěvák, skladatel a tanečník, jehož kariéra trvala více než čtyři desetiletí. Je jednou z nejvýznamnějších kulturních osobností 20. století a je považován za jednoho z největších bavičů v dějinách hudby. Jacksonův přínos hudbě, tanci a módě spolu s jeho medializovaným osobním životem z něj učinily celosvětovou osobnost populární kultury.

Anežka Svobodová (1)

Milan Švankmajer byl český historik, který se specializoval na ruské novověké dějiny. Publikoval i pod pseudonymem Anežka Svobodová.

Ethel Sybil Turner (1)

Australská prozaička a spisovatelka knih pro děti . Narodila se 24. ledna 1872 v Doncasteru v Anglii. Když jí byly dva roky, zemřel ji otec. Matka se znovu provdala , ale zakrátko opět ovdověla. Spolu s Ethel a jejími dvěma sestrami se v roce 1879 přestěhovala do Austrálie, kde se potřetí vdala . Ethel začala svou spisovatelskou dráhu v 18 letech, kdy spolu se sestrou Lilian začala vydávat časopis pro mladé lidi Parthenon. Přispívala i do dětských rubrik v novinách a časopisech. V roce 1896 se vdala za advokáta Herberta Curlewise. Měli spolu dceru Jean, která byla také spisovatelkou knih pro děti, ale úspěchů své matky nedosáhla. Ethel zemřela 8. dubna 1958. Neslavnější a nejoblíbenější knihou se stala hned její prvotina Sedm malých Australanů , která je považována za klasické dílo australské dětské literatury. Je autorkou dalších 40 románů pro děti a mládež.

Frantz Funck-Brentano (1)

Francouzský knihovník, historik a spisovatel. Po mnoho let byl kurátorem a výzkumným pracovníkem pařížské Bibliothèque de l'Arsenal, kde se jeho zájem soustřeďoval na období tzv. Ancien régime , tedy na období francouzských dějin od středověku do Velké francouzské revoluce. Přístup do rozsáhlých archivů zúročil v propracovaných a odborně ceněných historických publikací. O francouzské historii a kultuře přednášel v Evropě i Spojených státech.

Nikolaj Nikolaev (1)

Učebnice bulharštiny.

Růžena Nikolaevová (1)

Učebnice bulharštiny.

Jiřina Rybáčková (2)

Narozena 20. 4. 1942 v Praze. Absolventka Filozofické fakulty UK, po roce 1968 žila v USA. Redaktorka, publicistka, spisovatelka, publikuje česky a anglicky, podílela se též na tvorbě tematických encyklopedií. Též autorka překladů z angličtiny.

Reynold Alleyne Higgins (1)

Britský historik.

Emil Flégl (1)

Narozen 6. 2. 1902 Studenec u Jilemnice , zemřel 6. 7. 1977 Vrchlabí . Archivář, muzejní pracovník, vlastivědný pracovník Krkonošska, literatura z oboru.