Všichni Autoři a témata

Norbert Holub (1)

Norbert Holub je současný český básník, esejista a překladatel. Vystudoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde také v současnosti žije.

Blanka Albrechtová (1)

Blanka Albrechtová je česká básnířka, novinářka a učitelka. Narodila se roku 1951. Absolvovala Pedagogickou fakultu Univerzity v Hradci Králové, a to obory český jazyk a výtvarná výchovu. Obhájila zde diplomovou práci Sepětí textu a ilustrace v Zapadlých vlastencích Karla Václava Raise. Posléze v letech 1973 až 1974 vyučovala na základní škole v Pardubicích, v letech 1980–1982 a od roku 1990 zase na základní škole v Praze. Mezi lety 1974 a 1976 působila v redakci časopisu Jiskra Rychnovska v Rychnově nad Kněžnou. V mezidobích byla na mateřské dovolené. Od devadesátých let se poezií aktivně nezaobírá. Poezii Blanky Albrechtové tvoří jak folklorně stylizovaná milostná lyrika, tak básně reflexivní, které poměřují kosmický prostor lidskou dimenzí. Svým knižním debutem Pukání pecek Albrechtová obohatila soudobou ženskou poezii o prvek hravosti a folklorní zpěvnosti. Její další práce se však zintimňují a monotematizují. Začíná v nich převažovat osobní prožitek milostného citu a každodennosti manželství, jemuž ale nechybí momenty sebeironie. Tyto díla jsou charakteristické také poetizací všední skutečnosti či lyrizací vzpomínek na vlastní dětství. Dále se v ní objevuje využití dětských jazykových hříček a postupně sílící výraz určité životní deziluze. Poezie Blanky Albrechtové vycházela především časopisecky v periodikách Kmen, Literární měsíčník, Mladá fronta, Mladý svět, Práce, Nové Hradecko a Pochodeň.

Ivan Pivec (1)

Autor básnické sbírky.

Boris Abramovič Sluckij (1)

Boris Abramovič Sluckij byl sovětský básník židovského původu píšící rusky. Dětství a mládí prožil v Charkově. V roce 1937 začal studovat práva na univerzitě v Moskvě a v letech 1939 až 1941 studoval na Institutu literatury Maxima Gorkého. V letech 1941 až 1945 sloužil v Rudé armádě a jeho válečné zkušenosti velmi ovlivnily jeho poezii. Po druhé světové válce odešel z armády v hodnosti majora a v letech 1948 až 1952 pracoval v rozhlase. V roce 1956 způsobil Ilja Erenburg senzaci, když ve svém článku citoval řadu dosud nepublikovaných Sluckého básní. O rok později vydal Sluckij první sbírku svých básní s názvem Память . Společně s Davidem Samojlovem se Sluckij řadí pravděpodobně k nejvýznamnějším představitelům válečné generace ruských básníků a patří, vzhledem k povaze své poezie, mezi zásadní postavy poststalinského obrození. Již zhruba v letech 1953 až 1954, tedy před XX. sjezdem KSSS, Sluckij ve svých verších odsuzoval stalinský režim. Jeho verše kolovaly v samizdatu 50. let a v roce 1961 byly otištěny v antologii v Mnichově. Autorství však Sluckij veřejně nepotvrdil, ani nevyvrátil. Ve svých dílech se Sluckij vyjadřoval také k židovským tématům, včetně židovské tradice, antisemitismu , dále holokaustu atd. Sluckij rovněž překládal do ruštiny poezii psanou jidiš, například od Kvitka, Verghelise, Galkina, Shvartzmana, Sternberga a dalších. Jedním z jeho bratranců byl izraelský generál a třetí ředitel Mosadu Me'ir Amit. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boris Slutsky na anglické Wikipedii.

Naděžda Verecká (1)

Naděžda Verecká je česká básnířka, spisovatelka, psychoterapeutka. Narodila se 2. května 1958 v Praze. Od dětství byla literárně činná, první texty byly zveřejněny v roce 1981 v básnickém almanachu Jen jednou ponejprv . Její první samostatná básnická sbírka Obrace vyšla v roce 1986 v Mladé frontě; v roce 1990 vyšla v nakladatelství Československý spisovatel sbírka Karikatura mého panenství. V roce 1981 ukončila studium psychologie na FFUK a začala pracovat jako psycholog. V roce 1984 získala titul PhDr. psycholog. Od roku 1996 pracuje jako psychoterapeut v soukromé praxi, vede konstelační výcviky a semináře. Během let absolvovala řadu specializovaných výcviků zaměřených zejména na alternativní terapii . Ve své terapeutické praxi se specializuje na ponory do podvědomí. Vzhledem k literární činnosti byla zařazena od roku 2001 do publikace WHO IS WHO v České republice. V současné době publikuje léčebné texty a nahrávky na svém osobním webu Moje-psycholozka.cz. Její manžel byl novinář a fejetonista Ladislav Verecký, dcera je básnířka a autorka rozhlasových a divadelních her Tereza Verecká.

Östen Sjöstrand (1)

Östen Sjöstrand se narodil 16.6.1925 v Göteborgu. Původně pracoval jako bankovní úředník, ale brzy se začal věnovat literární kritice, překládání a vlastní tvorbě. Jeho prvotina s názvem Unio vyšla v roce 1949. Roku 1975 se stal členem Švédské akademie. Je spoluautorem několika oper. Zemřel 13.5.2006.

Marta Zbyslava Gärtnerová (1)

Marta Zbyslava Gärtnerová Místem narození se jí stal Chomutov, kde však nikdy nebydlela. Dětství prožila v Okounově a na samotě Skrytín v okrese Děčín, pubertu v Přerově u Děčína a v Roztokách u Děčína, dospělost pak v Litvínově a v Mostě. V Děčíně vystudovala Obchodní akademii. Začínala psaním básní, k nim se pak přidalo psaní drobných prozaických a žurnalistických útvarů, později i povídek. Občas se zabývá i tvorbou koláží a fotografováním, také počítačovým malováním. Vydala 4 sbírky básní: Tichá návnada, Autogenesis, Svodidla noci, Létající vlak. Od roku 1990 se zabývá kolážemi.V roce 2004 vydala knížku fejetonů O různosti bublin, která už byla ilustrována jejími kolážemi. Píše také povídky, které vyšly např. ve sbornících Možná mi porozumíš, Nevěry, Povídka roku 2006 a Nejlepší detektivní povídky roku. Její poezie a próza se nachází v množství různých almanachů, koláže pak na několika webech. Autorsky se podílela na publikaci Báseň mého srdce /poezie jako výraz osobnosti, vydalo nakladatelství Host r. 2005/.

Mila Haugová (1)

Mila Haugová, pseudonym Mila Srnková je slovenská básnířka a překladatelka. Vystudovala Vysokou školu zemědělskou v Nitře a pracovala jako agronomka, později jako učitelka. V roce 1972 se přestěhovala do Bratislavy, v letech 1986-1996 pracovala jako redaktorka v časopisu Romboid. V současnosti žije v Bratislavě. Svá první díla začala uveřejňovat v roce 1976 v časopise Nové slovo, knižně debutovala v roce 1980 sbírkou básní Hrdzavá hlina. Ve svých dílech zachycuje každodenní události, tragické okamžiky blízkých lidí, partnerské vztahy, jejich křehkost a případný rozpad. Část její tvorby je ovlivněna malbami jejího životného druha Petra Ondreičky. Stala sa poetkou kultivovaného tvaru, zaměřovala se na jednoznačně ženskou poezii plnou vyjádřených citů i za cenu, že tím stupňuje zranitelnost a křehkost člověka. Kromě vlastní literární tvorby se také věnuje překladům. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mila Haugová na slovenské Wikipedii.

Eva Šulcová (1)

Eva Šulcová je česká básnířka a překladatelka, klinická psycholožka se specializací na výzkum chování novorozence. Narodila se v Kolíně 14. prosince 1944, kde také absolvovala gymnázium. Po maturitě zahájila studium na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, které nedokončila, a po praxi zdravotní sestry v Psychiatrické léčebně v Bohnicích se navrátila na Karlovu univerzitu ke studiu psychologie na Filozofické fakultě. Po promoci v roce 1978 se věnovala klinické praxi i výzkumu, zvláště se zaměřením na chování novorozence. Je autorkou Pražské metody hodnocení chování novorozenců. Psychologie novorozence byla rovněž tématem jejích odborných publikací i přednášek v České republice i v zahraničí. Od roku 2014 do roku 2020 pracovala jako klinická psycholožka na dětském oddělení v nemocnici v Havlíčkově Brodě. Po odchodu do důchodu uplatnila svou odbornost v hospicích v Benešově a Čerčanech. Bydlela v Praze-Libni, poslední léta tráví ve Třech Dvorech v blízkosti Kolína. Básně poprvé publikovala v časopise Divoké víno v roce 1972 a svou básnickou prvotinu s názvem Zálivy těšení ve Středočeském nakladatelství a knihkupectví pak v roce 1987 . V pardubickém nakladatelství vyšly i její následující sbírky Voda v ohni , Tančící zrnko prachu a Trvalé okamžiky . Přírodní a spirituální lyrika její poezie se vyznačuje citovou vřelostí a oddaností lásce k člověku a k Bohu. Věnovala se také překladům polských básníků, mj. též básní Karola Wojtyly, které publikovala v časopisech Vokno a Souvislosti. Během překládání Wojtylových básní z cyklu Píseň o skrytém Bohu dospěla ke konverzi ke katolickému křesťanství a v roce 1993 vstoupila do noviciátu třetího řádu Karmelu v Kostelním Vydří, kde po několika letech složila i věčné sliby. Byla iniciátorkou vzniku edice Polabští básníci a zakladatelkou edice Polabští překladatelé v roce 2017. ...

Jana Bednářová (1)

Mgr. Jana Bednářová Ph.D. je česká spisovatelka a básnířka, držitelka Evropské medaile Franze Kafky za uměleckou činnost , vysokoškolská pedagožka a editorka .

Gabriela Veinerová (1)

Narozena 10.10.1940 v Kladně. Básnířka.

Émile Namer (1)

Francouzský historik, překladatel z italštiny.

André Wiesler (1)

Německý spisovatel fantasy a překladatel z angličtiny do němčiny.

Joseluis (1)

Milan Noháč (1)

Narozen 1920, zemřel 16.1.1965 v Doksech. Publicista, filmový scénárista, publikační a redakční činnost v oboru.

Rudolf Jaroš (1)

Rudolf Jaroš , byl československý politik, meziválečný senátor a poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Původní profesí byl jirchářem, pak dlouho působil jako úředník nemocenské pokladny. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Už od počátku 90. let 19. století se angažoval v odborovém hnutí a sociální demokracii. V roce 1896 založil Svaz kožedělníků, kterému potom předsedal. Byl redaktorem odborářského listu Kožedělník. Patřil zároveň mezi významné funkcionáře Odborového sdružení českoslovanského , napojeného na sociální demokracii. V roce 1907 se stal zemským tajemníkem Českoslovanské sociálně demokratické strany. Roku 1908 náležel mezi spoluzakladatele Velkonákupní společnosti konzumních družstev, jejímž předsedou byl v období let 1908–1923. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 048. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie. V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění, kde zastupoval sociální demokraty. Byl předsedou rozpočtového výboru. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925. V parlamentních volbách v roce 1929 byl zvolen do Národního shromáždění znovu, nyní ovšem do dolní komory, jako poslanec. Fakt, že netradičně přešel z horní do dolní komory, byl způsoben vnitřními rozpory sociální demokracie v jižních Čechách, kde pak Jaroš jako výpomoc kandidoval. Zemřel během funkčního období. Uprázdněné poslanecké křeslo již vzhledem k blízkosti voleb nebylo obsazováno. Podle údajů k roku 1930 byl profesí úředníkem a starostou obce Husinec u Klecan. Za ...

Dave King (1)

Anglický fotograf, knihy o focení a fotografické ilustrace publikací.

John Coleman De Graft-Johnson (1)

Nigerijský historik. Zabývá se dějinami Afriky.

T. A Jackson (1)

Anglický novinář a historik.

Maurice Gerschon Hindus (1)

Nina Aleksandrovna Dmitrijeva (1)

Ruská teoretička výtvarného umění, autorka obrazových publikací o historii ruského výtvarného umění, portréty významných osobností světového výtvarného umění.

Aleksandr Ivanovič Ertel' (1)

Ruský prozaik.

Michail Markovič Šejnman (1)

Autor tendenční církevněhistorické studie.

Ján Vanovič (1)

Ján Vanovič byl slovenský a československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu, respektive za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu . Vystudoval právo v Bratislavě a Budapešti, od roku 1886 působil jako advokát v Martině. Dlouhodobě se angažoval v Matici slovenské. V letech 1931–1939 byl jejím předsedou. Už v 3. třetině 19. století patřil mezi nejvýznamnější politiky Slovenské národní strany. Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti. Patřil mezi signatáře Martinské deklarace. Podle údajů k roku 1920 byl profesí advokátem v Turčianském Svätém Martině. V letech 1919–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. Usedl sem na 30. schůzi v únoru 1919. Byl členem Slovenského klubu . V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Slovenskou národní a rolnickou stranu poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Strana později splynula s Republikánskou stranou zemědělského a malorolnického lidu . V letech 1922–1938 byl generálním dozorcem evangelické církve na Slovensku.

Pavol Čičmanec (1)

Pavol Čičmanec, též Pavel Čičmanec , je slovenský vysokoškolský učitel, bývalý československý politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Kresťanskodemokratické hnutie. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za KDH. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V roce 1994 se zmiňuje jako vyučující na Fakultě matematiky, fyziky a informatiky Univerzity Komenského v Bratislavě.

Štefan Veis (1)

Narodil sa v Iliji. Po maturite na Štátnom slovenskom gymnáziu v Banskej Štiavnici študoval matematiku a fyziku na Prírodovedeckej fakulte Slovenskej univerzity v Bratislave. Po absolvovaní sa stal asistentom prof. Viléma Kunzla na vtedajšom Fyzikálnom ústave Slovenskej univerzity, ktorý bol zárodkom fyzikálneho výskumu na Slovensku. Tu sa zaoberal hlavne vákuovou fyzikou a v roku 1952 získal doktorát z fyziky za prácu Transformátorový olej ako čerpací prostriedok do vysokovákuových vývev. Od r. 1958 začal na PFUK ako jedinom pracovisku na Slovensku rozvíjať fyziku plazmy. Vo svojich prácach z tejto oblasti spresnil Sahovu rovnicu pre jednonásobne ionizované atómy, ako aj pre dvojteplotnú čiastočne ionizovanú plazmu. Vypočítal tiež mernú elektrickú vodivosť viacerých plynov v širokom intervale tlakov. Jeho výsledky prispeli k výskumu magnetohydrodynamických generátorov elektrickej energie. V tomto období sa podieľal na založení seminára z fyziky plazmy. Od roku 1975 sa intenzívne venoval elementárnym procesom v nízkoteplotnej plazme so zameraním na plazmochémiu a plazmové technológie. Na základe habilitačnej práce Teória odporového manometra bol v r. 1961 vymenovaný za docenta. V tom istom roku 1961 sa stal vedúcim novovytvorenej Katedry experimentálnej fyziky PFUK a viedol ju až do r. 1976, keď ho z tejto funkcie neprávom odvolali. V roku 1966 bol vymenovaný za mimoriadneho profesora experimentálnej fyziky. V šesťdesiatych rokoch bol prodekanom PFUK a pracoval tiež v najrozmanitejších odborných a skúšobných komisiách, radách a výboroch. V týchto funkciách venoval veľa úsilia nielen rozvoju fyziky, ale aj výstavbe nového areálu Prírodovedeckej fakulty v Mlynskej doline. K rozvoju fyziky plazmy i ostatných fyzikálnych odvetví prispel aj ako člen redakčnej rady časopisu Czechoslovak Journal of Physics. Uverejnil vyše 70 prác, napísal monografiu i učebnicu, založil vedeckú školu z fyziky plazmy na Slovensku a významným spôsobom sa podieľal na výchove...

Greta Vaillant (1)

Francouzská spisovatelka.

Pat Morgan (1)

Anglická novinářka, autorka publikace o svobodném zednářství.

Vladimír Stříhavka (1)

Nikolaj Michajlovič PrževaI'skij (1)

Yves Lanceau (1)

Francouzský fotograf specializující se na přírodu. Jako fotograf na volné noze se živí od roku 1967.

A. A Jessen (1)

Alena Vávrová (1)

Alena Vávrová je česká spisovatelka, zejména poezie. Je dlouholetá organizátorka literárního života v západních Čechách. Alena Vávrová dosud žije, pracuje a tvoří ve Františkových Lázních, kterých je velkou patriotkou. Vystudovala na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor český jazyk – výtvarná výchova . V uměleckém životě enklávy západočeských lázeňských měst patří Alena Vávrová k osobnostem z nejvýraznějších. Záhy po účasti v mladofrontovním sborníku Klíčení vydalo Západočeské nakladatelství v Plzni její knižní prvotinu Druhotina . Značný ohlas měla další kniha básní Nahatma vydaná nakladatelstvím Československý spisovatel ; autorka za ni získala Cenu Pražské imaginace z Nadace Bohumila Hrabala. Ozvou na tento úspěch i na přátelství s B. Hrabalem je sbírka Soukromá Hrabaliana . Ocenil ji Václav Havel, Josef Škvorecký a Zdena Salivarová. Zároveň Vávrová vydává jako jediná žena knihu básní věnovanou vínu s předmluvou a kolážemi Miroslava Horníčka – Modrý pierot aneb Poháry plné cherubínů . Jestliže jsme zmínili svébytné postavení Aleny Vávrové v uměleckém životě západočeských lázní, o to méně nadneseným nám připadá název jiné básnické sbírky Mé a Františkovy aneb Z jiného světa . Vávrové básnické stopy najdeme i ve sbornících Milostné mosty a Krajina v nás , vydanými plzeňským Střediskem západočeských spisovatelů. Oddíl básní Carmina Burana, který autorka publikovala v almanachu ADIEU 2000, je částí obsáhlejší rukopisné sbírky Poetické teroristické komando. Dále pak Vávrová vydala roztomilou bibliofílii, ručně šitou – Marcikáj aneb Čajovou báseň , kterou do své antologie o čaji PIJU ČAJ, převzal básník Ludvík Kundera . Ihned byla rozebrána její pozoruhodná kniha pro rodiče s dětmi Rodinné balení /all inclusiv . Následovaly troje básnické miniatury, Záložky, které si 2x sama ilustrovala. Dále pak rozsáhlejší kniha Síť plná rybářů, kniha plná smutku a des...

Pat Alexander (1)

Pat Alexander je spoluzakladatelkou a dřívější ediční vedoucí nakladatelství Lion Publishing. Žije v Oxfordu .

David Alexander (1)

Britský geomorfolog.

Julia Niepmann (1)

Německá autorka výtvarných příruček.

Zuzana Tarabusová (1)

Ve dvaceti letech se vydala do Indie. Půl roku cestovala po této zemi jako markeťačka jedné oděvní firmy. Odmítla nabídku svého šéfa stát se jeho druhou manželkou, vrátila se do České republiky a napsala knihu Jak voní Indie. U exotiky ale trochu zůstala, když pracovala na propagaci v ZOO Zlín. Pak už se vydala mezi „mediální zvířata“ do týdeníku Květy, později působila jako šéfredaktorka v cestovatelském časopise Travel digest. Dnes vede portál Malý dobrodruh, doma má dvě malé dobrodružky a jednoho velkého dobrodruha.

Petr Špaček (1)

Petr Špaček je český violoncellista. Pochází z muzikantské rodiny, jeho otec Josef Špaček je violoncellistou České filharmonie, bratr Josef Špaček mladší je houslista, koncertní mistr České filharmonie. Na violoncello hraje od svých šesti let. V letech 2003–2008 studoval Pražskou konzervatoř, poté se vzdělával v zahraničí, od roku 2009 je studentem bostonské New England Conservatory. Je vítězem rozhlasové soutěže Concertino Praga z roku 2007. Jako sólista hrál s několika českými orchestry. Je spoluzakladatelem violoncellového kvartetu Prague Cello Quartet, který hraje vlastní úpravy skladeb od klasické hudby přes jazz a filmovou hudbu po heavy metal.

Pavel Jirásek (1)

Pavel Jirásek je český a moravský režisér dokumentarista, scenárista, literát, hudebník a pedagog. Absolvoval Gymnázium Boskovice . Vystudoval estetiku a hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde byl žákem Miloše Štědroně a Jiřího Fukače. Studium estetiky zakončil prací Estetické aspekty konceptů umělecké skupiny Bratrstvo , studium hudební vědy prací Pokus o komplexní výklad rockové scény v Brně . V letech 1997–2002 absolvoval interní postgraduální studium hudební vědy rovněž na FF MU . V roce 2020 dokončil studijní program Dramatická umění na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně disertační prací Loutka mezi divadlem, filmem a televizí . Studijní pobyty Londýn, Berlín, Hong Kong. Je zakládajícím členem uměleckého sdružení BRATRSTVO, které významně působilo hlavně v letech 1989 –1994. Byl iniciátorem stejnojmenné rockové skupiny. Společně s Bratrstvem realizoval řadu hudebních a mediálních projektů . V devadesátých letech spolupracoval s Českým rozhlasem a kulturními časopisy Opus Musicum, Živel, Host, Tamto. Od roku 1998 začal pravidelně spolupracovat s Českou televizí – nejprve jako moderátor pořadů o umění a kultuře, později především jako scenárista a režisér. Od roku 1985 je sběratelem a badatelem v oboru historických loutek , kurátorsky se podílel na řadě výstav v tuzemsku i v zahraničí. Publikuje odborné studie v časopisech a knihách. Sbírka loutek a dekorací loutkového divadla, kterou vytvořil a dlouhodobě vystavuje se svojí ženou, patří k nejkomplexnějším kolekcím v České republice. Od roku 2009 pedagogicky působí v Ateliéru audiovizuální tvorba a divadlo na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, kde se soustředí na problematiku filmového jazyk...

Magdalena Sodomková (1)

Novinářka a reportérka, zaměřená na sociální témata.

Steven Rosen (1)

Redaktor, autor příruček o hinduismu a Indii, člen hnutí Hare Krišna.

Alessandro Pronzato (1)

Alessandro Pronzato je italský kněz a publicista. Teologii studoval v Casale Monferrato, na kněze byl vysvěcen v r. 1956. Místní biskup a později i sám Pavel VI. objevili jeho literární nadání a povzbudili ho, aby se věnoval také službě pera. Napsal desítky závažných i humorných knih, které jsou překládány do všech světových jazyků.

Alexandra Benedict (1)

Americká autorka romantických románů.

Arnold Kac (1)

Narozen 15.4.1895, zemřel 20.5.1960 v Praze. Ing., DrSc., vědecký pracovník v agrobiologii. Popularizační práce v oboru.

F. Schenk (1)

Viktor O. J Seifert (1)

Autor a redaktor populární četby, překladatel. Kolem r. 1920 v Praze pro nakladatele Jandu redigoval, překládal a psal okultistickou literaturu a spisky o různých otázkách životního stylu.

Zinken Hopp (1)

Zinken Hopp , rozená Signe Marie Brochmann. Zinken byla její přezdívka z dětství. Byla norskou spisovatelkou, básnířkou a dramatičkou. Nejvíce se v Norsku proslavila jako překladatelka díla Lewise Carrolla - Alenka v říši divů. Její vlastní tvorba byla zaměřena především na knihy pro děti - pohádkových příběhů a veselých básní. V České replublice je známa především Kouzelná křída. Napsala však více než tucet dalších.

Seb Hunter (1)

Curtis Peebles (2)

Odborník v oblasti historie letectví a kosmonautiky.

Alexander Bröstl (1)

Vysokoškolské štúdium práva ukončil v 1976 na Právnickej fakulte Univerzity P. J. Šafárika v Košiciach, o rok neskôr obhájil doktorát na Právnickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. V roku 1984 ako externý ašpirant získal titul CSc. na Ústave štátu a práva SAV v Bratislave. V roku 1987 bol vymenovný ako docent teórie štátu a práva. V 1987 nastúpi na Fu-tanskú univerzitu v Šanghaji, kde do roku 1989 študoval čínštinu a čínske právo. V roku 1990 sa na Univerzite v Norimbergu-Erlangene venoval štátovede a právnej filozofii. V rokoch 1992 až 1994 bol 1. tajomníkom a konzulom Veľvyslanectva Slovenskej republiky v Číne . Potom až do roku 1997 bol dekanom Právnickej fakulty Univerzity P. J. Šafárika v Košiciach. Neskôr učil na Právnickej fakulte Trnavskej univerzity v Trnave. V januári 2000 bol vymenovaný za sudcu Ústavného súdu SR v Košiciach. V marci 2002 bol vymenovaný za profesora teórie štátu a a práva. Po skončení funkčného obdobia ústavného sudcu sa v roku 2007 stal prorektorom pre zahraničné vzťahy a legislatívu Univerzity P. J. Šafárika v Košiciach a učiteľom Právnickej fakulty tejto univerzity. V roku 2011 bol vymenovaný vládou ako člen Súdnej rady SR. 26. 9. 2012 vláda Roberta Fica ho z postu člena Súdnej rady odvolala. Má široké jazykové schopnosti, hovorí nemecky, rusky, anglicky, čínsky, francúzsky, publikuje a prekladá.

Igor Hrušovský (1)

Igor Hrušovský byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. V květnu 1914 se účastnil v Pešti porady Slovenské národní strany, na které bylo rozhodnuto o utvoření Slovenské národní rady. Zároveň se vedení Slovenské národní strany rozhodlo vypracovat ucelený stranický program. Hrušovský se následně účastnil koncipování jeho kapitol o hospodářské politice. Patřil do okruhu tzv. hlasistů. Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění, zpočátku za slovenskou delegaci , později přestoupil do Čs. socialistické strany. 26. května 1919 se na sjezdu v Bratislavě ustavila slovenská organizace Československé strany socialistické. Hrušovský byl zvolen jejím předsedou. Ve 20. letech 20. století měl blízko k anarchistickému, levicovému křídlu v Československé straně socialistické. Na rozdíl od Bohuslava Vrbenského ale ve straně zůstal. Od roku 1930 zasedal v její programové komisi. Profiloval se jako čechoslovakista a odpůrce slovenského autonomismu. V dopise adresovaném T. G. Masarykovi například odhadoval, že dojde ke splynutí obou národů, přičemž český národ díky své větší síle otiskne do československého národa více svých charakteristik. Když v roce 1928 Vojtech Tuka formuloval svou úvahu o vacuum iuris , patřil Hrušovský mezi poslance, kteří obvinili Tuku z vlastizrady. V parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění a mandát obhájil ve všech následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 i parlamentních volbách v roce 1935. Na poslanecký mandát rezignoval roku 1936. V Ná...

Eva Uchalová (1)

Narozena 1944. PhDr., historička umění, vedoucí kurátorka sbírky textilu a módy, zaměřena na dějiny módy do roku 1948.

Pietro Secchia (1)

Italský komunistický politik.

Aleksandr Petrovič Sennikov (1)

Ruský botanik, práce z oboru.

David Ernest Duke (1)

Americký politik.

Eduard Hlasivec (1)

Fillipo Tommaso Marinetti (1)

Vladimir Abramovič Dychovičnyj (1)

Ruský spisovatel, satirik.

Michael Vescoli (1)

Švýcarský psycholog, terapeut, autor prací z fyziognomie, chirologie, astrologie a srovnávací mytologie.

Ján Kováčik (1)

Slovenský Ing., učebnice matematiky pro ZŠ a SŠ..