Výpis všech autorů

Milan Štefl

Práce z oboru svařování.

Milan Silný

Narozen 27. 2. 1970 ve Slaném. Cestovatel a sportovec - hráč futsalu, autor netradičního cykloturistického průvodce po kopcích České republiky.

Milan Salajka

Milan Salajka byl český teolog, duchovní Církve československé husitské, profesor a děkan Husovy československé bohoslovecké fakulty v Praze, po roce 1990 profesor Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy, publicista, překladatel z němčiny, novinář, redaktor, editor a ekumenický pracovník. Dětství prožil ve slezském Bohumíně , po polské okupaci Těšínska se rodina přestěhovala do Moravské Nové Vsi . Středoškolské vzdělání získal na Reálném gymnáziu v Hodoníně , po skončení války v letech 1945–1947 studium dokončil a maturitní zkouškou uzavřel na Reálném gymnáziu v Ostravě-Přívoze. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně studoval filozofii a český jazyk, v roce 1949 přešel na Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze, kde roku 1952 absolvoval a nato byl svou církví v témže roce vysvěcen na kněze patriarchou Dr. Františkem Kovářem. Po následném vypovězení z asistentského místa na fakultě odešel do duchovní správy. Do roku 1968 působil jako farář v diasporních náboženských obcích se sídlem v Třešti, Hrušovanech u Brna a na Starém Brně, poté byl ustanoven do Prahy-Žižkova a nakonec jako duchovní do Prahy-Holešovic. V roce 1953 se oženil s Evou roz. Hlaváčkovou; děti Martin , Karel , Milena . Zimní semestr roku 1968 strávil studiem v Ženevě pro svou doktorskou a pozdější habilitační práci o ekumenismu. V letech 1968–1990 byl na HČBF postupně odborným asistentem , docentem , profesorem praktické teologie a ekumenismu , současně suplentem pro obor církevního práva. Voleným děkanem Husovy československé bohoslovecké fakulty byl v letech 1976–1989; následně působil do roku 1999 jako profesor na Husitské teologické fakultě, inkorporované do svazku Univerzity Karlovy. Po odchodu do důchodu od roku 2002 až do své smrti v lednu 2012 přednášel na Vyšší odborné škole Husův institut teologickýc...

Michala Šmikmátorová

Narozena 1979. Redakční práce na didaktických materiálech pro tvůrčí činnost dětí a mládeže.

Michal Semín

Narozen 21.9.1967 v Praze. Mgr., sociální filozof, pracovník Občanského institutu, práce z oboru sociální a křesťanské filozofie.

Michal Šanda

Michal Šanda je český básník, prozaik a dramatik. Narodil se u sv. Apolináře, dětství prožil na pražském Smíchově. Po maturitě na Gymnáziu Jana Nerudy vystřídal řadu zaměstnání, od roku 1991 je zaměstnán jako archivář v Institutu umění – Divadelním ústavu. Věnuje se i ediční práci a kulturní publicistice, byl šéfredaktorem časopisu Dobrá adresa. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák. Před vánočními svátky 2012 jako jeden z prvních na svých webových stránkách zveřejnil veškerou svou tvorbu k volnému stažení jak ve formátu PDF, tak jako Ebooky. V prosinci 2013 získal ocenění Zlaté pero Ondřeje Pavelky za divadelní hru Sorento. Povídková kniha Hemingwayův býk byla nominována na cenu Magnesia Litera 2019.

Michail Ščigol

Michail Ščigol se narodil 26. srpna r.1945 v Čeljabinsku Ruské federaci ukrajinským rodičům. Vystudoval Kyjevskou Národní univerzitu stavebnictví a architektury a nástavbu urbanistiky Vysoké školy architektury v Moskvě. Už v té době se soustavně věnuje architektuře, sochařství a malbě. Od roku 1969 pořádá samostatné výstavy a prezentuje své umění : Ukrajina, Československo, Česká republika, Německo, Slovenská republika, USA, Rakousko, Italie, Belgie. K dnešnímu dni je to je to 90 samostatných výstav, nejdůležitější z nichž : sidlo Evropského parlamentu v Bruselu 2008 ,muzeum Andy Warhola 1991,2005, parlament České republiky 2004, muzeum Moderního umění Ukrajiny v Kyjevě 2011, Art-centr Oděssa 2011, Katedrála Sv. Vita v Praze 2011 V roce 1970 se stává členem Svazu architektů Ukrajiny. V roce 1993 je přijat do Unie výtvarných umělců ČR a je členem International Association of Art UNESCO. Na jaře roku 1990 přijíždí do Československa, kde se sbližuje s významnými českými umělci – malíři Vladimirem Komárkem, Karlem Valtrem a sochařem Viktorem Koněčným. Jeho první výstava v Československu se uskutečnila v muzeu města Železnice v létě 1990. V roce 1999 mu bylo uděleno české státní občanství. Od roku 1988 se umělec věnuje výhradně malbě. Tvoří rozsáhlé cykly: Velká třešňová loupež , Noci v Železnici , Tristan a Isolda , Ateliér, z černobílého soukromí , Skicák strýčka Tea , Jsem Tančící dům , Biblické náměty , Povodňová zátiší , Se Šporkem a Braunem , A.V.E. Valdštejn , Jen krátká návštěva potěší , Kalvárie XX století , Křižova cesta pro kostel Sv. Bartoloměje , Deníky Franze Kafky , a další celkem víc než 500 obrazů. Pro jeho malované příběhy jsou typické nadsázka, prvky grotesky a jemná sebeironie. Michail Ščigol patří k výrazným osobnostem současné české výtvarné scény. Ve svém díle vychází z evropského expresionismu. Spouje zde ...

Metod Suchdolský

Maxmilián Strmiska

Narozen 1961. Prof. PhDr., Ph.D., politolog se zaměřením na srovnávací politologii a výzkum soudobých politických stran a stranických systémů, autor prací z oboru.

Martin Suter

Martin Suter je švýcarský spisovatel, známý zvláště díky svým sloupkům Business Class a od konce devadesátých let také díky svým románům. Martin Suter je ženatý s architektkou Margrith Nay Suter. Žije střídavě na španělském ostrově Ibiza a v zimě v guatemalském Panajachelu. Původně pracoval v reklamní agentuře, pak založil vlastní, svého času ve Švýcarsku největší a také předsedal sdružení Art Directors Club. Psal také reportáže pro časopis Geo a je autorem řady televizních a filmových scénářů. Od roku 1991 pracuje zprvu jako žurnalista, dnes spisovatel na volné noze. Proslavil se svými pravidelnými týdenními sloupky Business Class zprvu v časopise Die Weltwoche a nyní ve víkendové příloze Das Magazin deníků Tages-Anzeiger, Basler Zeitung, Berner Zeitung a Solothurner Tagblatt. Výběry sloupků vycházejí také knižně, poprvé v roce 2000 pod názvem Business Class. V roce 1995 Cena rakouského průmyslu na soutěži Josepha Rotha v Klagenfurtu, za Bussines Class. Small World byl oceněn 1997 Čestným darem kantonu Curych a 1998 francouzskou Cenou prvního zahraničního románu . Ein perfekter Freund získal 2003 druhé místo Německé ceny detektivek .

Martin Stoll

Martin Štoll je český režisér, scenárista, kameraman a dramaturg dokumentárních filmů, dále teoretik filmu a médií, pedagog a nakladatel. Absolvoval FAMU jako žák Jana Špáty. Vyučoval zde a pak pracoval jako dramaturg Centra publicistiky a dokumentaristiky v České televizi . Dále působil na Literární akademii v Praze, kde zastával různé pozice . Docentem byl jmenován na Fakultě filmové a televizní Vysoké školy múzických umění v Bratislavě , kde také vyučoval v Ateliéru dokumentárnej tvorby . 18. května 2017 byl prezidentem Andrejem Kiskou v Bratislavě jmenován profesorem v oboru Filmové umění a multimédia. Hlavním úvazkem pracuje na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy , kde je vedoucím Katedry mediálních studií , garantem oborů Mediální studia a Komunikační studia a členem oborové rady doktorského studia. Bývá členem porot mezinárodních festivalů i národních přehlídek , založil s Jiřím Flídrem festival dokumentárních filmů se sociální tematikou NADOTEK Ústí nad Orlicí, jehož byl programovým ředitelem . Zastupoval Českou republiku na mnohých odborných sympoziích , konferencích a festivalech . Podílel se na programové náplni bilanční přehlídky česko-slovenského dokumentárního filmu na Cine du Réel v Paříži , na výběru filmů do Visegrád Documentary Library nebo na katalogu o českém filmu pro českou expozici na světové výstavě Aichi . Byl hlavním auto...

Martin Stejskal

Martin Stejskal je český malíř, esejista a esoterik hlásící se k surrealismu. Vystudoval Odbornou školu výtvarnou v Praze. V r. 1963 se spřátelil s básníkem Karlem Šebkem, který ho seznámil se surrealistickým okruhem. Od roku 1968 se podílí na činnosti Surrealistické skupiny v Československu a je členem redakční rady revue Analogon. Koncem 60. let poznal českého alchymistu a hermetika Theofana Abbu a spolupracoval s ním až do jeho smrti. Podle jeho dispozic vytvořil velké tarotové karty, které vydal vlastním nákladem i tiskem jako samizdat s názvem 22 arkán Theofana Abby. Později spolupracoval na českých překladech knih francouzského alchymisty Fulcanelliho. . Koncem 60. let 20. století se dvakrát účastnil spolu s několika výtvarníky ze Surrealistické skupiny experimentace s kyselinou lysergovou a psilocybinem ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze-Bohnicích. Zážitky z pokusů natrvalo ovlivnily jeho tvorbu. Je autorem interpretačních metod konturáže, leptomanie a fázovaných ilusí, v nichž vždy metamorfuje několik statických obrazů v cyklu následných fází. V roce 1976 vydal v Paříži v nakladatelství Editions surréalistes velkoformátovou knihu-bibliofilii 14 vlastních litografií Maisons , doprovázenou básnickými texty francouzského surrealisty Vincenta Bounoura. Podle autorových kreseb litografie zhotovil prestižní pařížský litografický atelier Babette Pons. Přispěl svým textem do kolektivního sborníku La civilisation surréaliste . Začátkem 90. let byl zvolen do prvního předsednictva obnovené společnosti čs. hermetiků Universalia. Spolupracoval na koncepci souborné hermetické expozice Opus Magnum v roce 1997 v Domě U kamenného zvonu v Praze a napsal text pro obsáhlý katalog-knihu, kterou i graficky upravil. Podíl...

Martin Stangl

Německy píšící autor publikací o pěstování ovocných stromů.

Martin Staněk

Narozen 29. 5. 1989. PhDr., Mgr., pedagog, speciální pedagog, výchovný poradce a lektor. Autor projektu "V lavici" .

Martin Slaný

Narozen 31. 12. 1982 v Brně. Ing., v letech 2007-2013 ekonomický poradce Václava Klause, absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze, zaměřen na měnovou politiku, ekonomii trhu práce a ekonomické aspekty evropské integrace; editor publikace Prezident republiky k Lisabonské smlouvě.

Mark T Sullivan

Pochází z Bostonu, jako dítě vášnivě rád lyžoval a zajímal se o lov. Vystudoval angličtinu na Hamilton College, pak dva roky působil jako dobrovolník mírových sborů v malé oáze na karavanové stezce mezi Tripoli a Timbuktu v Nigeru. Za domorodci zajížděl hluboko do pouště, ponořil se do jejich nomádské kultury a učil děti zdejších obyvatel. Po návratu do USA pokračoval ve studiu žurnalistiky a během něj se seznámil se svou příští ženou Betsy. Vystřídal v rámci profese několik působišť v renomovaných tiskových agenturách, jako investigativní novinář byl za své reportáže dvakrát nominován na Pulitzerovu cenu. Pustil se také do psaní beletrie a jeho povídky se brzy uplatnily v několika literárních časopisech. Úspěch získal knižními thrillery Ozvěna duchů a Očistný obřad Sullivan žije ve Vermontu se svou ženou a dvěma syny.

Mark Slouka

Mark Slouka je americký romanopisec a esejista, kterému bylo v roce 2005 uděleno Guggenheimovo stipendium. Od roku 2001 přispívá do Harper's Magazine. Narodil se v rodině československých imigrantů . V roce 1987 promoval na Kolumbijské univerzitě a stal se učitelem. V letech 1985 až 1989 působil jako pedagog na Harvardově univerzitě, kde přednášel americkou literaturu. Na dalších amerických univerzitách poté vyučoval kreativní psaní. V současnosti žije v České republice. Důležitým tématem ve Sloukových prózách je vyrovnání se s minulostí svých rodičů, jejich integrací do středostavovské americké společnosti a konfrontace s reáliemi střední Evropy 20. století. V roce 2011 získal cenu PEN/Diamonstein-Spielvogel Award for the Art of the Essay za sbírku esejů Essays from the Nick of Time. Ta o rok později získala také cenu O. Henry Award. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mark Slouka na anglické Wikipedii.

Marie Steigerová

Narozena 1951. Filoložka, redaktorka německých a ruských slovníků.

Margit Sandemo

Margit Sandemo se narodila 23. dubna 1924 na farmě ve městě Lena v Norsku. Jejím otcem byl básník Anders Underdal - nemanželský syn slavného norského spisovatele a nositele Nobelovy ceny Bjørnstjerneho Bjørnsona. Margitina matka byla švédská hraběnka Elsa Reuterskiöld jejímž rodem prošlo na 800 králů a 112 císařů a její rod sahá až do roku 350 před kristem. O svůj titul ovšem přišla, když si vzala "neurozeného" Anderse Underdala. Underdal koupil farmu, kam se přestěhovali a měli 5 dětí, Margit jako druhou nejstarší. Manželství se v roce 1930 rozpadlo, matka se vrátila zpět do Švédska a spolu s ní i děti. Margit nikdy neměla se svým otcem dobré vztahy. Během německé okupace Norska za II. světové války Underdall otevřeně podpořil nacisty a to mu nikdy neodpustila. Jak malá navštěvovala 9-ti letou školu pro dívky, později navštěvovala různé noční školy. Měla nadání na umění - malování, zpěv, hraní. Ale neměla v plánu stát se autorkou románů. Do věku osmi let žila spokojené dětství, než se stala čtyřikrát obětí znásilnění. O tom však promluvila až ve věku 60-ti let. V roce 1946 se vdala a porodila tři syny. Svůj první román Tři ctitelé napsala ve svých čtyřiceti. Slavnou ságu prokletých začala psát v roce 1981 a první díl ze 47 - Morová rána vyšel v roce 1982. Dále napsala 15-ti dílný román Häxmästaren a 20-ti dílný fantasy román Legenden om Ljusets rike . Na začátku roku 2010 dokončila autobiografii Livsglede. Autorka zemřela 1. září 2018

Marek Šmíd

Narozen 27. 5. 1979 v Praze. Historik a politolog. Zaměřuje se na české a světové dějiny 20. století a na církevní dějiny 19. a 20. století.

Manfred Schneider

Německý autor, biograf.

Luděk Svoboda

MUDr., publikace z oboru gynekologie.

Lucie Suchá

Designerka, nezávislá publicistka, lektorka kursů vědomého porodu a automatické kresby, pořadatelka workshopů a seminářů, autorka publikace o těhotenství a porodu.

Louie Stowell

Britská spisovatelka, editorka a ilustrátorka, především knih pro děti a mládež, učitelka kreslení, dříve vyučovala angličtinu a francouzštinu.

Libuše Švecová

Narozena 21. 11. 1977. RNDr., Ph.D., autorka publikací z oboru fyziky a teorie vyučování fyziky.

Leoš Šedo

Leoš Šedo se narodil roku 1952 ve Vysokém Mýtě, v letech 1957–1961 pobýval ve Finsku. Tam mu potřásl rukou Gagarin, objal ho Chruščov a poprvé slyšel rock´n´roll. Kdysi chtěl být automechanikem, motocyklovým závodníkem, později rockovým hudebníkem nebo filmovým scenáristou. Nakonec se stal zubním lékařem . Od roku 1977 žije v Sázavě, v roce 1993 si zřizuje privátní praxi. Zúčastnil se Středoevropské scenáristické dílny pořádané Sundance Institutem s filmovou povídkou I Saw Them Standing There aneb Beatles přiletí do Prahy dnes večer . Příležitostně se věnuje publicistice, román Kleště je jeho prozaickou prvotinou. Je ženatý a má dvě dcery. Bibliografie 2005 Kleště, Petrov

Leoš Šatava

Leoš Šatava je český vysokoškolský učitel a etnolog, zabývající se tematikou evropských národnostních menšin , jenž zastával v letech 2003–2006 pozici předsedy Společnosti přátel Lužice. Vystudoval národopis a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po získání malého a velkého doktorátu , se v roce 1996 habilitoval a o devět let později byl na FF UK v Praze jmenován profesorem. Jeho nejznámější publikací z oboru je pak kniha Národnostní menšiny v Evropě: Encyklopedická příručka .

Léopold Sedar Senghor

Narodil se v malé rybářské vesnici bohatému otci z kmene Serer a peulské matce. Sererové na počátku 20. století vyznávali směs animismu a křesťanství a jejich společnost byla značně matriarchální. Navštěvoval katolickou misijní školu, poté studoval v Dakaru a později v Paříži, kde roku 1932 získal francouzské občanství. Ve Francii několik let působil jako učitel. Podílel se na vytvoření konceptu literárního hnutí négritude spočívajícího v odmítnutí koloniálních hodnot a v oslavě africké minulosti a tradičního uspořádání africké společnosti. Négritude se výrazně projevuje v jeho básnické tvorbě plné takřka mýtických obrazů z africké minulost. Po vypuknutí 2. světové války vstoupil do francouzské armády, byl zajat a rok a půl strávil v zajateckém táboře. Po válce byl opakovaně zvolen jako zástupce Senegalu do francouzského Národního shromáždění. V dubnu 1959 se po vzniku Federace Mali stal předsedou jejího federálního shromáždění. Když se Senegal stal po krátkém životě Federace Mali 5. září 1960 nezávislým, Senghor se stal jeho prvním prezidentem. Senghorovy politické postoje byly blízké socialismu, nikdy však nebyl marxistou. Socialismus podle Senghora nebyl v Africe ničím novým, Senghor viděl jeho blízkost kolektivistickému uspořádání tradiční africké společnosti, tak opěvované konceptem négritude. Roku 1962 po odhaleném spiknutí vedeném předsedou vlády, převzal Senghor i tento úřad a nová ústava z března 1963 posílila prezidentské pravomoci. Senghorův Union progressiste sénégalaise se roku 1966 stal jedinou povolenou politickou stranou. Blízká byla Senghorovi i myšlenka africké jednoty. Pod jeho vedením se stal Senegal roku 1974 zakládajícím členem ECOWAS – Západoafrického ekonomického společenství. Po studentských nepokojích v 70. letech byl Senghor nucen od politické monopolizace ustoupit. Uvolňování politického systému začalo povolením dalších dvou stran...

Laděna Štíbrová

Autorka publikací o ručních pracích.

Krystal Sutherland

Narodila se v roce 1990, vyrůstala v Townsville v severovýchodní Austrálii. Je dcerou svědků Jehovových, díky tomu bylo její dětství dosti zvláštní, byla od vrstevníků odloučená. Odstěhovala se do Sydney a na University of New South Wales studovala anglickou literaturu a film.

Konstantin Sergejevič Stanislavskij

Konstantin Sergejevič Stanislavskij, vlastním jménem Konstantin Sergejevič Alexejev byl ruský herec, podnikatel, divadelní režisér, divadelní teoretik a pedagog, který společně s Vladimírem Ivanovičem Němirovičem-Dančenkem spoluzaložil legendární Moskevské umělecké akademické divadlo . Divadlo MCHAT představovalo velmi významné tvůrčí období jak v ruském, tak i ve světovém měřítku. On sám vytvořil svoji vlastní metodiku výchovy herců , která později velmi ovlivnila světovou divadelní praxi a znamenala přelom i v divadelní pedagogice. Pocházel z velmi vlivné a bohaté, vážené, vzdělané a kulturně založené ruské rodiny, jeho bratranec Nikolaj Alexandrovič Alexejev byl v letech 1885–1893 starostou města Moskvy, zahynul po atentátu. Otec Sergej Alexejev byl továrník a pro svých deset dětí zřídil na svém statku u Moskvy soukromé divadlo, kde mladý Konstantin získal první herecké zkušenosti. Po studiích na rodinném gymnáziu studoval v letech 1878-1881 na Lazarevském institutu východních jazyků. Proto také velmi dobře ovládal většinu světových jazyků včetně francouzštiny, němčiny a angličtiny. Potom začal pracovat v rodinné firmě a současně se zapojil do moskevského kulturního života, navázal styky s mnoha známými umělci. Od r. 1884 vystupoval jako herec v ochotnickém divadle. V roce 1888 založil moskevskou Společnost pro divadlo a literaturu. Tato společnost měla za cíl nejen kulturní osvětu a všeobecnou vzdělanost, hrála i amatérské divadlo, jehož vznik podpořil vlastními finančními prostředky. On sám zde působil pod svým uměleckým jménem zprvu jako její herec. Během následujících deseti let divadelní práce ve Společnosti se vypracoval až do nejužší špičky tehdejšího ruského divadla. Ztvárnil několik desítek postav a od r. 1891 také režíroval. Spolu s Vladimír...

Kitty Sewell

Kitty Sewellová se narodila ve Švédsku. Dlouho se nemohla usadit, žila na mnoha místech: ve Španělsku, Kanadě, Anglii i Walesu. V zasněžené severní Kanadě provozovala realitní kancelář, poté pracovala jako psychoterapeutka a později jako sochařka. Od roku 1991 píše oblíbené „poradní" sloupky, které jsou otiskovány v různých denících v celé Británii. Její první - životopisnou - knihu What Took You So Long vydalo nakladatelství Penguin v roce 1995. Druhá kniha, román Ice Trap, byla nominována na cenu Wales Book of the Year 2006. V současné době žije Kitty Sewellová s manželem střídavě ve Walesu a ve Španělsku.

Karolína Skácelová

Knižní blogerka pracující v knižním marketingu. Autorka povídky.

Karl P. N. Shuker

Karel Štěpánský

Narozen v květnu 1910 v Rtyni. Kynolog, práce z oboru.

Karel Smrž

Karel Smrž byl filmový historik a kritik, scenárista, kameraman, dramaturg, publicista a docent Filmové fakulty Akademie múzických umění v Praze. Narodil se 19. dubna 1897 v Sobotce v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji do učitelské rodiny. V roce 1908 začal studovat na jičínské vyšší reálce, po přestěhování rodiny do Prahy, dokončil školu na vyšší reálce na Malé Straně, kde v roce 1915 odmaturoval. Už od mládí se jeho zájem soustřeďoval na právě se rodící kinematografii, zejména o její technickou stránku a historii. Již jako student vyšší reálky si vyrobil svou první primitivní přijímací kameru. Na svá první setkání s "živými fotografiemi" po letech vzpomínal takto: Tento zájem byl určující i pro jeho další studium. Po maturitě se zapsal na strojní a elektrotechnické inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze , kterou absolvoval v roce 1926. Během studia byl zaměstnán jako asistent fyzikálního ústavu ČVUT, stal se tajemníkem Československé společnosti pro vědeckou kinematografii a začal publikovat své první práce věnující se technickým a historickým otázkám filmu. První knihou byla v roce 1922 vydaná Vývoj a význam kinematografie a filmu, v roce 1924 vychází první větší česká publikace o filmu s názvem Film: podstata, historický vývoj, technika, možnosti a cíle kinematografu. Během studií rovněž zkonstruoval svou první amatérskou kameru na normální film, kterou nazval Kinetom, a se kterou natočil svůj první krátký dokumentární film Madame Curie v Praze . Několik let pracoval společně s odborníky na dlouhém populárně vědeckém filmu Radium, tajemství života a stvoření, který byl dokončen v roce 1930. V roce 1926 spoluzakládá měsíčník Kinematografie, který vydává Československá společnost pro vědeckou kinematografii. Byl to jeden z prvních českých periodik věnujících se filmové technice. V následujících letech působí jako redaktor a přispěvatel do dlouhé řady časopisů zabývajících se filmem (n...

Karel Šimon

Autor sociologické analýzy.

Karel Sellner

Narozen 23.10.1873 v Daliměřicích, zemřel 25.2.1955 v Mladé Boleslavi. Učitel, redaktor, prozaik.

Kamil Šimon

Kamil Šimon, vlastním jménem Miloš Krejčí je český novinář a spisovatel. Pracoval jako obchodní expert a ředitel obchodní společnosti v cizině, byl spolupracovníkem Československého rozhlasu a zahraničním redaktorem Rudého práva. Za dvacet let zahraničního pobytu viděl šedesát sedm zemí ze čtyř světadílů, z toho osm let žil v Africe, kde působil v Jihoafrické republice jako konzul. Pod pseudonymem psal dobrodružné příběhy z exotického prostředí určené především mládeži, pod vlastním jménem politologické práce, většinou v duchu tehdejší oficiální ideologie.

Jurij Ščerbak

Jurij Mykolajovyč. *12.10.1934, ukrajinský prozaik a dramatik. Autor povídek, románů a dramat, v nichž se snaží řešit mravní a psychologické problémy současného člověka .

Jules Supervielle

Francouzský básník, prozaik a dramatik uruguayského původu.

Jozef Smida

Jozef Smida byl bankovní úředník a účastník Slovenského národního povstání. Smida studoval na Obchodní akademii v Banské Bystrici. Během svých studií absolvoval studijní cestu do Paříže. Působil jako bankovní úředník v Banské Bystrici, Olomouci, Bratislavě a v Prešově. Od 30. let pracoval jako úředník filiálky Slovenské národní banky v Ružomberku, později Státní banky československé. Účastnil se protinacistického odboje. Filiálka České národní banky v Ružomberku pod jeho vedením kryla všechny potřeby povstalců, další část peněžní hotovosti dal před pádem Ružomberka odvést do Banské Bystrice, současně se mu podařilo zachránit před Němci trezory. Smida byl také členem Matice Slovenské. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Smida na slovenské Wikipedii.

Jozef Škultéty

Jozef Škultéty byl slovenský literární kritik, historik, jazykovědec, publicista a překladatel. V letech 1881 – 1919 redigoval Slovenské pohľady, od roku 1919 sa stal doživotním správcem Matice slovenské. Psal o významných osobnostech slovenské literatury, pro maďarskou veřejnost vydal stručné Dejiny slovenskej literatúry. Literaturu pokládal za hlavní projev národního života . Překládal z ruské literatury. Během druhé světové války se jménem Škultéty označovala druhá divize slovenské armádní skupiny „Bernolák“. Vedl ji brigádní generál A. Čunderlík a divize se účastnila například útoku Německa na Polsko v září 1939. Literární historie: Vědecké dílo: Jazykovědné práce: Ediční práce – spisy: Jiné: Překlady: Výběry:

Josie Silver

Britská spisovatelka.

Josef Šrejtr

Narozen 11.2.1901 v Maršově, zemřel 26.7.1968 v Praze. Ing., Dr.techn., DrSc., profesor technické mechaniky, práce z oboru.

Josef Slowík

Narozen 1973 ve Vlašimi. PhDr., Ph.D., speciální pedagog, práce z oboru, též autor počítačových příruček.

Josef Skála

PhDr. CSc., práce o mezinárodních a mediálních otázkách, politické překlady z ruštiny.

Josef Šíma

Josef Šimánek byl český básník, prozaik, dramatik a člen společnosti Universalia. Dětství a mládí strávil na Jindřichohradecku, jehož magická krajina se mu stala trvalou inspirací. Studoval gymnázium v Jindřichově Hradci, pak světovou literaturu a moderní filologii na Karlo–Ferdinandově universitě v Praze . Začínal jako typický dekadentní básník. Patřil do okruhu České moderny. Ve svých textech se často věnoval okultním a mystickým tématům, lze jej považovat za jednoho z průkopníků české sci-fi literatury. Náměty si s oblibou vybíral z období antiky. Pracoval jako tajemník Českého Zemského Svazu cizineckého a odborný rada v knihovně ministerstva zemědělství. Redigoval Pokrokovou revui , Knihovnu západních literatur , Knihovnu pro filosofii, umění a život , Zrcadlo, satirickou přílohu časopisu Samostatnost , časopis Týden světem , Nový obzor a další. Od roku 1918 pracoval v Zemské komisi pro péči o mládež, v letech 1924–49 byl vedoucím knihovny Pozemkového úřadu. Byl také generálním sekretářem Svazu skautů. Jeho přáteli byli grafik Josef Váchal, překladatel a autor mystické literatury Karel Weinfurter, básník Jaromír Borecký, psychiatr Vladimír Vondráček, manželé filosof Vladimír Hoppe a výtvarnice Marie Hoppeová–Teinitzerová, a především básník Jaroslav Vrchlický . Spřátelil se také s operní pěvkyní Emou Destinnovou a navštěvoval ji v zámečku Stráž nad Nežárkou. Destinnová si jeho knihy oblíbila a vozila si je s sebou na své koncertní cesty.

Josef Schmidtmayer

Narozen 26.9.1914 v Českých Budějovicích, zemřel 23.4.1979 v Praze. CSc., docent, publikace z oboru matematiky.

Jörg Sommer

Gert Kopietzová a Jörg Sommer se znají od mládí ze společné pedagogické práce. Pracují a žijí společně s jejich čtyřmi dětmi přímo na „jejich“ jezeru v jedné severowürttembergské obci.Není divu, že každodenní množství činností v domě Kopitz-Sommer dáváno příkazem. Někdo je vždy přímo někým uražený, má mnoho řečí k mnohým domácím úkolům, nebo velmi málo chuti uklízet, nebo má pozváno půl tuctu kamarádů na hraní.. Je den, kdy tu sedí více jak tucet lidí u dlouhého kuchyňského stolu. Ale nějak se všichni vždy nasytí.Gerit Kopietzová a Jörg Sommer jsou mimořádně produktiví autoři. Mají již vydáno přibližně 160 titulů s celkem přes 3 miliony exemplářů vydaných buď pod jejich vlastními jmény nebo pod různými pseudonymy v různých nakladatelstvích. Byly přeloženy již do 29 jazyků. Publikují zpočátku samostatně, od r.1998 ale převážně společně v týmu.Zpočátku psali většinou knihy o výchově určené pro rodiče a odborné knihy pro pedagogy, od 1997 pak četné povídky a detektivky pro děti a mládež. Píší dále scénáře pro televize, skripta pro zábavná vysílání a televizní show, zvukové knihy, divadelní hry a dokonce i texty k písním, vyvíjejí stolní a počítačové hry, komiksy a eperimentují stále v různých sdělovacích prostředcích a různými způsoby. Mimo to píší tzv. „sloupky“ na pedagogická témata pro více než dvacet deníků a časopisů.

John Scalzi

Narodil se 10. 5. 1969 ve Fairfieldu, v Kalifornii. Vyrůstal v jižní Kalifornii, ve východní části San Gabriel Valley. Žil tam v různých městech, ale za rodné město obvykle považoval Claremont. Středoškolské vzdělání získal na Webb School of California, což považuje za velmi pozitivní zkušenost. Na vysokou školu šel na University of Chicago. Opět pozitivní zkušenost. První zaměstnání po škole: filmový kritik, v novinách Fresno Bee. Spousta legrace. Ve Fresnu poznal svou ženu Kristine, vzali se v roce 1995. Dosud je šťastně ženatý. Z Fresna odešel v roce 1996 za prací v America Online. Tu vykonával až do roku 1998. V roce 1998 se stal spisovatelem na volné noze, kterým je dosud. V září 1998 začal provozovat internetovou stránku Whatever, více či méně denní blog, který dosud píše. V prosinci 1998 se mu narodila dcera Athena. První non-fiction kniha mu vyšla v roce 2000, od té doby publikoval ještě šest dalších populárně-naučných knih. V roce 2001 se přestěhoval do Bradfordu v Ohiu, kde doposud žije. První román publikoval v roce 2005. Spolu s různými samostatnými kratšími díly vydal sedm dalších, a dále sestavil několik antologií. Jeho romány byly přeloženy do mnoha jazyků – ruštiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny, hebrejštiny, čínštiny, japonštiny, korejštiny, polštiny, bulharštiny, češtiny, portugalštiny, rumunštiny a estonštiny. Získal různá ocenění, z nichž jsou nejznámější Hugo a John W. Campbell Award pro nejlepšího nového spisovatele. V roce 2008 se jeho román Poslední kolonie dostal na žebříček bestsellerů New York Times. V roce 2008 začal psát týdenní sloupek na sci-fi filmy, který se v současné době nachází na FilmCritic.com. V roce 2009 získal pozici kreativního konzultanta v televizním seriálu Stargate: Universe. V květnu 2010 byl zvolen předsedou amerických spisovatelů science fiction. V únoru 2011 Paramount Pictures oznámila, že plánuje natočit film Válka starého muže podle jeho prvního publikovaného románu. Režie se ujal Wolfgang Petersen....

John P Strelecky

Americký spisovatel a cestovatel. Zakladatel a lektor kurzů osobního rozvoje.

John L Sherrill

Americký spisovatel a publicista.

Joel Spector

Producent a režisér, spoluautor životopisu Elvise Presleyho.

Joanna Simon

Anglická autorka publikací o víně a kuchařských knih.

Joachim Alfred P Scheiner

Joachim Alfred P. Scheiner- mistr Feng-šuej- vede přednášky a semináře.

Jitka Sani

Narozena 11. 3. 1969 v Pardubicích. Spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež, také autorka prací z oboru astrologie.

Jiřina Švorcová

Jiřina Švorcová byla česká divadelní a filmová herečka a politička KSČ, po Sametové revoluci KSČM. Absolvovala pražskou DAMU a v roce 1951 se stala členkou souboru Divadla na Vinohradech . Její hereckou kariéru a popularitu zásadním způsobem ovlivnila politická angažovanost po roce 1968, kdy se stala jednou z klíčových postav normalizační kultury. Už na počátku roku 1969 na sebe upozornila účastí na založení Leninského svazu mladých, který měl navázat na zaniklý ČSM. Zakládající schůze v tanečním sálu žižkovského hotelu Tichý sklidila velmi negativní veřejný ohlas a byla všeobecně vnímána jako provokativní akce konzervativních komunistů. Svaz neměl naději na existenci a jeho živoření skončilo v roce 1970 se vznikem SSM. Švorcové však tato akce přinesla punc vášnivě zapálené komunistky, ambivalentní postoje veřejnosti i zájem normalizační politické špičky. Od počátku sedmdesátých let se Švorcová zapojovala na různých úrovních do probíhajícího procesu normalizace, cenzurnímu procesu přispívala například svým zasedáním v poradním sboru ústředního dramaturga Filmového studia Barrandov. V roce 1976 byla zvolena do ÚV KSČ a stala se také předsedkyní nově vzniklého Svazu českých dramatických umělců, kterou zůstala až do jeho zániku v roce 1990. Svou veřejnou pověst Švorcová poznamenala i aktivní účastí na přípravě a prezentaci tzv. Anticharty v roce 1977. Režim její činnost ocenil Řádem Vítězného února a titulem národní umělkyně . Své postoje nezměnila ani po sametové revoluci, zůstala komunistkou. Pokračovala v angažování se ve prospěch komunistické myšlenky, působila na kampaních a akcích KSČM jakožto recitátorka komunistické poezie. V roce 1996 neúspěšně kandidovala za KSČM do Senátu na Litoměřicku. V roce 2011 obdržela od TV Barrandov cenu Prominent roku. Zemřela v pražské léčebně dlouhodobě nemocných na Malvazinkách. Česká televize odmí...

Jiří Šulc

vystudoval právnickou fakultu v Praze. Patnáct let působil v bezpečnostních složkách ČR, v současné době pracuje v Evropské komisi v Bruselu. Za svůj literární debut s tématem atentátu na Heydricha, román Dva proti Říši, získal v roce 2007 Literární cenu Knižního klubu. Své první dva romány autor napsal nejdřív v angličtině, do češtiny je přeložil poté, co pro ně nenašel nakladatele. Narodil se v Praze a dlouho z ní nevytáhl paty. Prošel tam základní i střední školou, a posléze Karlovou univerzitou, kde vystudoval právo. Ve všech těchto ústavech se snažil bavit spolužáky psaním povídek a příběhů. Během čtyř let střední školy v Resslově ulici chodil denně kolem kostela se stopami kulometných projektilů ve zdech. Hodně času tehdy strávil i studiem bojových umění, ale s postupující leností už v něm zůstal jen zájem o asijskou kuchyni. Počátkem devadesátých let opustil svůj dětský sen stát se kriminalistou a vstoupil do tajné služby, kde strávil skoro šestnáct let. Na psaní mu tehdy mnoho času nezbývalo. Přesto se k němu po několikaleté odmlce vrátil, zejména díky své ženě Marii, a po několika neúspěšných pokusech vznikl román „Dva proti Říši“ – popis událostí, které se kdysi skutečně staly, a na které bychom nikdy neměli přestat být hrdí. Když mu začalo táhnout na čtyřicítku, rozhodl se změnit svůj život a odešel z Prahy do Belgie, kde začal po nějakém čase pracovat pro Evropskou komisi v Bruselu. Psát nepřestal, a tak nedávno vyšel další napínavý román z druhé světové války. „Operace Bruneval“ tentokrát popisuje jak skutečné události , tak fiktivní špionážní příběh, prolínající se historickými skutečnostmi. Ve volném čase, pokud mu ještě nějaký zbývá, se snaží ještě trochu sportovat, a když to jen trochu jde, i cestovat – především do své milované Itálie, země, kde se dá najít všechno, c...

Jiří Suk

Jiří Suk je český historik a politolog, zabývá se moderními dějinami Československa, pracuje v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Vystudoval archivnictví a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v doktorském studiu pokračoval na Ústavu politologie téže fakulty. Dne 12. října 2016 mu byl AV ČR udělen titul doktora věd . Jeho práce Labyrintem revoluce. Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize. Od listopadu 1989 do června 1990 o mocenské změně v Československu v roce 1989 a po něm byla roku 2004 odměněna cenou Magnesia Litera v kategoriích populárně naučná kniha a nejlepší kniha roku 2003. V roce 1996 byl oceněn Cenou Josefa Hlávky. V roce 2013 vydal knihu Politika jako absurdní drama. Václav Havel v letech 1975–1989.