13561–13620 z 153130 Autoři
Jan Šabršula (6)
Jan Šabršula byl přední český romanista. Narodil se v Bojkovicích, když měl čtyři roky, přestěhovala se jeho rodina do Třebíče. Jeho otec tam učil na gymnáziu a byl náčelníkem sokolské župy. Před 2. světovou válkou se stal ředitelem obchodní školy v tehdejším Německém Brodě. Maturoval na gymnáziu v Třebíči a v roce 1939 chtěl nastoupil na filozofickou fakultu Karlovy univerzity. V říjnu 1937 vstoupil Jan Šabršula dobrovolně do armády. Od té doby, co v Německu převzal moc Adolf Hitler, měl totiž jasno v tom, co bude dělat po škole. V květnu 1938 byl v rámci mobilizace převelen do Dačic a pak Slavonic. Od března 1939 byl opět civilistou. Dne 16. listopadu 1939, den poté, co se zúčastnil pohřbu Jana Opletala, byl zatčen. Posléze byl převezen do koncentračního tábora Sachsenhausen. Propuštěn byl před Vánocemi roku 1940. Pracoval pak bez nároku na mzdu v záložně v Havlíčkově Brodě, později ve strojnické pojišťovně v Praze. Oženil se, před koncem války se mu narodila dcera. Po válce učil na středních školách, zejména filozofii a francouzštinu, ale i další cizí jazyky. Po roce 1948 začal učit na Vysoké škole politických a hospodářských věd, později na katedře romanistiky Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Nikdy nevstoupil do KSČ. Po skončení druhé světové války nastoupil na FF UK na studium francouzštiny a filozofie, posléze mezi roky 1945 a 1946 studoval v Grenoblu. V roce 1947 absolvoval a nastoupil na pozici pedagoga v Praze. Od roku 1951 pak pracoval jako asistent na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy politických a hospodářských věd. Po zrušení školy byl převeden do oddělení jazyků Právnické fakulty UK a následně do jazykového oddělení FF UK. V roce 1960 byl jmenován docentem a roku 1964 získal titul doktora filologických věd, v roce 1966 byl jmenován řádným profesorem francouzského jazyka a románské lingvistiky. Přednášel v ČR i na zahraničních univerzitách. Na UK pracoval ...
Více od autora
Jan Otto (6)
Narozen 8.11.1841 v Přibyslavi, zemřel 29.5.1916 v Praze. Nakladatel, vydavatel Ottova slovníku naučného, učebnic, časopisů, české a světové literatury.
Více od autora
Jan Novotný (6)
Narozen 28.7.1930 v Rokycanech, zemřel 6.3.2005. PhDr., CSc., historik, publikace o česko-slovenské vzájemnosti, literární monografie.
Více od autora
Jan Nouza (4)
Prof. Ing. Jan Nouza, CSc. je vysokoškolský profesor na Technické univerzitě v Liberci , který v roce 1995 stál za založením Laboratoři počítačového zpracování řeči na této univerzitě. Toto pracoviště patří k vedoucím v oboru hlasových technologií v České republice. Laboratoř organizačně spadá pod Ústav informačních technologií a elektroniky Fakultu mechatroniky na TUL. V roce 1981 získal titul inženýra, v roce 1986 titul kandidáta věd a v roce 1996 titul docenta. 11. října 1999 jej prezident Václav Havel jmenoval na základě návrhu akreditační komise a vědecké rady TUL profesorem. V současné době je členem Vědecké rady FM TUL, dále členem Vědecké rady Elektrotechnické fakulty ČVUT, členem IEEE SPS , členem ESCA a dále je členem WEB-SLS editorial board. V roce 2008 neúspěšně kandidoval na funkci děkana Fakulty mechatroniky na TUL. V oblasti výzkumu se věnuje především analýze, zpracování a automatickému rozpoznávání řeči a dále pak číslicovému zpracování signálů. Jeho tým je v oblasti tohoto výzkumu velmi úspěšný, a to nejen v oblasti teorie, nýbrž i zavedení do praxe. Jeho koníčkem je turistika, zejména pak poznávání rozhleden.
Více od autora
Jan Musil (6)
Jan Musil je český právník, v letech 2003 až 2013 a opět 2014 až 2019 soudce Ústavního soudu ČR. Přednáší trestní právo na Fakultě právnické Západočeské univerzity a externě také na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pak přednáší kriminologii. Práva vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1963, kde také od roku 1967 do roku 2003 vyučoval, v roce 1985 se habilitoval a v roce 1993 byl jmenován profesorem a vedl katedru trestního práva. V letech 1992–1998 byl i rektorem a poté až do roku 2003 prorektorem Policejní akademie České republiky. Odborně se věnuje především kriminalistice a trestnímu právu procesnímu. Absolvoval mnoho zahraničních stáží a přednáškových pobytů, je předsedou vědecké rady Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, předsedou redakční rady časopisu Kriminalistika, členem Společnosti pro kriminalistiku, Národní skupiny Mezinárodní společnosti pro trestní právo a čestným členem Bílého kruhu bezpečí. Pravidelně hostuje na Institutu Maxe Plancka pro mezinárodní a zahraniční trestní právo ve Freiburgu im Breisgau. Členem KSČ byl od roku 1960, roku 1969 na vlastní žádost vystoupil. Soudcem Ústavního soudu byl jmenován prezidentem Václavem Klausem dne 27. listopadu 2003. Funkci zastával po celou dobu desetiletého mandátu až do 27. listopadu 2013. Ještě před skončením mandátu byl do funkce znovu navržen prezidentem Milošem Zemanem. 26. listopadu 2013 podpořil jeho kandidaturu ústavně právní výbor Senátu. Následně získal 17. prosince 2013 rovněž podporu senátního výboru pro lidská práva. Senátoři během schvalování vyslovili obavy, zda Musil funkci ve svých 72 letech ještě zvládne. Ten je ujistil, že síly na to ještě má. O den později jeho jmenování schválilo i plénum Senátu, když se pro něj vyslovilo 49 senátorů ze 72 hlasujících. Před hlasováním přišel Musila a dalšího kandidáta Jiřího Zemánka do Senátu podpořit i prezident Zeman. Ten n...
Více od autora
Jan Maria Augusta (5)
Jan Maria Augusta, vlastním jménem Václav Augusta byl český spisovatel, básník, překladatel, bibliofil a redaktor, stoupenec české dekadence a symbolismu. Narodil se jako jediný potomek poštovního úředníka Václava Augusty a jeho manželky Marie, rozené Kaufmannové, v Praze na Královských Vinohradech. Po absolutoriu gymnázia vystudoval dějiny literatury a estetiku na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde roku 1921 absolvoval disertační prací Konstrukce a kritika Nietzschovy estetiky. Během studií již začal pracovat jako redaktor Dalibora a uveřejňovat kritické stati v Moderní revui a v Kmeni, později také ve Světozoru, Lumírovi a dalších. Soustavně se věnoval práci redaktora a psal o knižní kultuře, ilustracích a grafické úpravě knih, zejména bibliofilií. Byl členem Spolku českých bibliofilů. Přispíval do časopisů Knihomol a Knihomil, které redigoval, jeho stati uveřejňovaly také Topičův sborník nebo Rozpravy Aventina . Jeho teoretická a kritická díla nepozbyla kvality. Přátelil se s V. H. Brunnerem, Zdenkou Braunerovou, Františkem Bílkem a pražským nakladatelem Ludvíkem Bradáčem , který vydával jeho díla. Překládal z francouzštiny. Jeho vlastní tvorba básnická a dramatická je poznamenána českou dekadencí a symbolismem , a vlivem Nietzscheho názorů na umění. Jsou to zásadně bibliofilská vydání knížek s ilustracemi a v umělecké vazbě, pro svůj malý náklad málo dostupná. Pro patos a pseudolyrické podání jsou dnešnímu čtenáři vzdálené. Jeho svérázná politická aktivita v tzv. Lize svobodných vyzývala k obrodě veřejného života na principech monarchie. Byl místopředsedou Napoleonské společnosti; roku 1933 spoluorganizoval v Praze III. mezinárodní napoleonský kongres a tematickou výstavu napoleonik z českých a moravských sbírek. Rád skrýval svou identitu, psal pod pseudonymy: Otakar Černý, Dluhoš, Isqui, Netušil, RIXOR, Jiří Úhoř; také pod šiframi: A.J. MA...
Více od autora
Jan M Valuch (3)
Narozen 1945. Autor publikací o vlivu magnetismu na lidský organismus. Spoluzakladatel firmy Galaxy, která se specializuje na AVS přístroje - psychowalkmeny. Otec Jana Valucha, který se též věnuje psychowalkmenům.
Více od autora
Jan Lukeš (5)
MUDr. Jan Lukeš byl český spisovatel a hudební skladatel. Psal také pod pseudonymem Car Osten a mnoha jinými. Byl autorem několika rozsáhlých románů žánru science fiction, pro které vytvořil také několik umělých jazyků. Část svého života strávil v psychiatrické léčebně se spornou diagnózou paranoidní schizofrenie. Mimo jiné i proto se většina jeho díla dochovala pouze ve zlomcích a útržcích. Narodil se na Královských Vinohradech č. p. 240 , v rodině berního oficiála Františka Lukeše a jeho manželky Heleny, rozené Pytlíkové , která byla neteří básníka Antonína Sovy. V Praze absolvoval gymnázium a vystudoval lékařskou fakultu Karlovy univerzity, kde byl 5. 4. 1938 promován. Působil jako lékař v rozličných nemocnicích, v roce 1946 byl jako paranoidní schizofrenik hospitalizován. Poté pracoval manuálně a půl roku jako sekundární lékař v psychiatrické léčebně v Kosmonosích. V roce 1952 mu byl přiznán trvalý důchod a byl zbaven svéprávnosti. Od roku 1970 byl opět hospitalizován, zemřel po zhoubné nemoci v domově důchodců pro duševně choré v Terezíně. Za svého života používal různé pseudonymy, například za druhé světové války psal ironicky pronacistické básně a literární eseje pod pseudonymem Jan Kalíř, v období své hospitalizace svá díla podepisoval jménem Car Osten a sebe označil za překladatele . Psal od dětství , napsal několik rozsáhlých románů a různé drobnější beletristické i odborné práce, vesměs nedokončené či nedochované. Jeho nejvýznamnější díla spadají do žánru sci-fi, jsou to několikasvazkový fiktivní sci-fi cestopis Pěšky napříč Marmokojem, jakási kronika trestné výpravy do vzbouřené provincie Marmokoj na fiktivní planetě Thetis, na níž se také většina Lukešových prací odehrává, a román Dcera vědy, rozsáhlý životopis Lukešovy fiktivn...
Více od autora
Jan Květ (1)
Narozen 26.8.1933 v Praze. RNDr., CSc., botanik, biolog a ekolog, práce z oborů, překladatel z angličtiny a ruštiny.
Více od autora
Ján Krištín (5)
Slovenský autor prací z oboru rostlinné zemědělské výroby, nauky o prostředí rostlin, zahradnictví a vinohradnictví.
Více od autora
Jan Kotík (7)
Jan Kotík byl český malíř, průmyslový výtvarník, grafik a pedagog. Jan Kotík byl synem malíře a profesora kreslení na reálce v Mladé Boleslavi Pravoslava Kotíka. Vyučil se typografem. V letech 1935–1941 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze . Podnikl studijní cesty do Drážďan a do Paříže . Během války v letech 1941–1943 vyučoval na soukromé umělecké škole v Praze. Člen Skupiny 42 , Umělecké besedy a SČUG Hollar . Byl členem redakčního kruhu časopisu Tvar . V letech 1947–1953 pracoval v ÚLUV v Praze, od roku 1951 vedl návrhářské ateliéry a vzorové dílny a spolupracoval se sklárnou ve Škrdlovicích, v letech 1957–1968 byl členem skupiny průmyslových výtvarníků Bilance při UB. Zúčastnil se Světových výstav Expo 58 v Bruselu a Expo 67 v Montrealu, a jako člen předsednictva SČVU také 32. Benátského bienále roku 1964. Roku 1965 byl na pozvání British Art Council na studijním pobytu ve Velké Británii. Články přispíval do časopisů Tvar, Výtvarná práce, Umění a řemesla, Ateliér, aj. Roku 1969 byl na jednoročním pobytu v Západním Berlíně v rámci Deutscher Akademischer Austausch Dienst a do Československa se už nevrátil. Roku 1976 byl v nepřítomnosti odsouzen ke třem letům vězení za nepovolený pobyt v zahraničí a roku 1979 zbaven čs. státního občanství. Od roku 1972 působil jako pedagog na Hochschule für Gestaltung v Ulmu, 1974 zakladatel skupiny Systhema a pracovní pobyt v Olevanu Romanu. Roku 1980 byl hostem Cité Internationale des Arts v Paříži, v letech 1982–1983 byl na pracovním pobytu v New Yorku. Do Československa se vrátil poprvé roku 1989. V letech 1991–1992 působil jako externí docent AVU. V letech 1992–2002 byl členem berlínské Akademie der Kunste. Rané období souvisí s civilizačním programem Skupiny 42 a vychází z postkubistické stylizace reality . Procházel obdobím geometrické abstrakce, v 60. letech v obrazu up...
Více od autora
Jan Kořínek (6)
Jan Kořínek byl jezuitský kněz, filozof a spisovatel. Již v šestnácti vstoupil do jezuitského řádu, kde nejprve přednášel filozofii, v roce 1666 se stal rektorem na jezuitské koleji v Litoměřicích a poté působil na více místech, především na koleji v Kutné Hoře. Za svého života se seznámil s Bohuslavem Balbínem a stal se jedním z jeho nejodvážnějších zastánců a je autor Balbínova přízviska „český Livius“. Kořínek se stal známý především díky své historické práci věnované městu Kutná Hora nazvanému Staré paměti kutnohorské. Toto dílo spadá do kategorie vlasteneckých historických děl hojně vznikajících pod vlivem Balbína, ale Kořínkova historie se oproti ostatním dílům vymyká především jazykem, který je notně ovlivněn havířskou mluvou. Jedním takovým slovem je handštán, které Kořínek používá k dělení díla a v hornické mluvě označuje rudný kámen. Text Kořínek doplňoval krátkými veršováními.
Více od autora
Jan Jaroslav Fišer (4)
Narozen 18. 3. 1893 v Praze, zemřel 14. 4. 1966 tamtéž. Ředitel dívčí školy v Praze-Vršovicích, autor dobrodružné literatury, překladatel z němčiny. Vydával detektivní romány a westerny pod pseudonymem H. G. Rubbel, další práce také pod jménem Jan Jaroslav Fišer.
Více od autora
Jan Houška (4)
RNDr., CSc., pracovník Výzkumného ústavu pedagogického, zabývá se vzděláváním v matematice na SŠ, autor a překladatel učebnic matematiky.
Více od autora
Jan Hlávka (7)
Jan Hlávka je český spisovatel žánru sci-fi a fantasy. Kromě roku narození a přehledu vydaných knih není o autorovi nic známo. Podle jeho vlastního vyjádření, si autor chrání své soukromí a nemyslí si, "že by třeba jeho bydliště, vzdělání či podobné věci měly pro čtenáře jeho výtvorů nějaký signifikantní význam." Publikovat začal roku 2002 v časopise Ikarie povídkou Devatenáctka, dvakarát zvítězil v literární soutěži Ikaros: roku 2005 povídkou Pátrači a roku 2007 povídkou Krvavá práce. Kromě Ikarie vydává povídky také v časopise Pevnost. Známý je především jako autor zatím tří úspěšných románů ze série Agent JFK. Spolu s Janou Vybíralovou pracuje na sci-fi cyklu Algor, jehož první díl Mráz a hry vyšel v září 2013. Cyklus má tvořit celkem pět dílů, z nichž jsou již hotové čtyři.
Více od autora
Ján Hála (6)
Po ukončení střední školy v Praze-Karlíně nastoupil jako dělník v automobilových opravnách. Teprve po absolvování vojenské služby byl přijat na FF UK, obor filozofie – dějepis; studium ukončil v r. 1968, doktorát filozofie získal v r. 1972. Nastoupil do redakce nakladatelství Mladá fronta, kde do r. 1988 působil jako redaktor, později zástupce šéfredaktora na úseku nebeletristické literatury. Potom přešel do redakce Lidového nakladatelství, kde zastával funkci šéfredaktora. Koncem r. 1990 odešel na základě konkurzu na nově vzniklou Fakultu sociálních věd UK. Zde přednáší na Institutu masové komunikace a žurnalistiky problematiku knižní kultury, masové komunikace, literatury faktu apod. Externě přednášel od r. 1978 na VŠE, po r. 1990 na ČVUT, FF UK, opět na VŠE, a to převážně dějiny filozofie, problematiku osvícenství, existencialismu aj. V r. 1989 dosáhl titulu kandidáta věd na téma osvícenského pokroku. Je členem Obce spisovatelů, Syndikátu novinářů, vzdělávacích a jiných organizací, redakčních rad. Vzhledem ke svému vzdělání a praxi se věnuje především popularizaci filozofie a historie v publikační, ediční a přednáškové činnosti; v teoretické oblasti a vlastní filozofické produkci se zabývá zejména problematikou osvícenství. Interdisciplinárně se zabývá otázkami sociologie knihy a psychosociologie čtení i problematikou masové komunikace v oblasti knižní kultury, kde se zároveň podílel na několika empirických výzkumech. Bibliografie: Čítanka z dějin filozofie , 1979; Osudy moudrých, 1981, 2. vyd. 1985; Osvícenství – věk rozumu, 1984; Něžná revoluce v pražských ulicích, 1990 ; Lexikon české šlechty I–III, 1992–94; Člověk a kniha, 1993; Průvodce evropským myšlením, 1996. Čas. přísp.: Osobnosti filosofie , Sedmička 1977–78; Německá klasická filosofie, Osvícenství, Empirismus, Utopisté, Montaigne, Diderot, Rousseau, Voltaire ad., Společenské vědy ve škole 1984–89; Ženy a láska k moudrosti , Žena a móda 1987–88; V...
Více od autora
Jan Gross (2)
Slovenský neurolog a psychiatr. V roce 1968 emigroval do Německa, krátce předtím působil i v Praze. Publikace z oboru, též z oblasti sexuální výchovy, manželství, zdravotnické osvěty
Více od autora
Jan Drejs (4)
Narozen 11. 4. 1908 v Praze, zemřel 19. 10. 2002. Spisovatel, autor literatury faktu a knih pro děti.
Více od autora
Jan Císař (5)
Jan Císař byl český divadelní pedagog, dramaturg, historik, teoretik a kritik. Narodil se v rodině právníka v Hradci Králové, kde také v roce 1951 odmaturoval na klasickém gymnáziu. Divadelní vědu vystudoval na DAMU, kde po svém absolutoriu v roce 1955 je přijat jako vědecký aspirant. Po skončení aspirantury odešel do Vesnického divadla, kde do roku 1960 působil ve funkci dramaturga. V dalších letech pracoval v redakci časopisu Divadlo a v roce 1963 se stal šéfredaktorem Divadelních novin, které se za jeho vedení rozšířily na Divadelní a filmové noviny. Své články věnované teorii divadla a divadelní kritice začal publikovat i v dalších odborných periodikách a denním tisku. Od roku 1965 působil jako odborný asistent na DAMU, kde se v roce 1966 habilitoval prací Divadla, která našla svou dobu. V roce 1985 byl jmenován profesorem. Vedl katedru činoherní režie a dramaturgie a pak katedru teorie a kritiky. V letech 1970–1972 byl děkanem DAMU. Vedle pedagogické práce byl v roce 1970 uměleckým šéfem Divadla Jaroslava Průchy na Kladně, 1971–1972 ředitelem Krajského divadla v Kolíně, 1981–1985 dramaturgem Národního divadla. Od počátku 70. let se jako lektor a porotce soustavně věnoval amatérskému divadlu. Pro amatérské divadelníky napsal několik publikací . V letech 1991–1999 a 2004–2007 byl předsedou odborné rady ARTAMA pro amatérské činoherní divadlo.
Více od autora
Ján Čajak (7)
Ján Čajak byl slovenský spisovatel a překladatel. Narodil se v rodině štúrovského básníka a evangelického faráře Janka Čajaka a Agneši Čajakové, rozené Medvecké , už jako čtyřletému mu předčasně zemřel otec a jeho matka se provdala podruhé za Pavola Dobšinského. Základního vzdělání se mu dostalo doma, později studoval na gymnáziu v Martině, poté co ho uzavřeli pokračoval ve vzdělávání na maďarském gymnáziu v Rimavské Sobotě a německém gymnáziu v Kežmarku. Později studoval i v Lučenci, Banské Štiavnici, Bratislavě, odkud byl vyloučen pro své politické názory. Učitelské zkoušky nakonec složil v roce 1889 v Kláštore pod Znievem. Pracoval v advokátní kanceláři Petra Jamnického v Pezinku, učil v Liptovské Kokavě, Rajci a v Kráľové Lehotě. V roce 1893 se natrvalo přestěhoval na Dolní zem do Báčky , později Selenče a v roce 1899 se usadil v jugoslávském Petrovci. Zde zůstal více než 40 let a byl v centru kulturních a politických snah dolnozemských Slováků. Zasloužil se také o založení slovenského gymnázia v Petrovci a v roce 1924 odešel do důchodu. Dále však působil jako předseda literárního a národopisného odboru Matice slovenské v Jugoslávii a i v pokročilém stáří sledoval politický a kulturní vývoj na Slovensku. Začátky jeho literární tvorby sahají do období jeho přestěhování do Petrovce v roce 1899 a tvorbou se řadí do druhé vlny realistických spisovatelů; jeho tvorba byla silně ovlivněna Svetozárem Hurbanem-Vajanským. V Jugoslávii začal přispívat do mnoha periodik a stal sa stálým spolupracovníkem pražského měsíčníku Naše Slovensko. Založil slovenský politický týdeník Národná jednota, později také kulturní a literární měs...
Více od autora
Jan Bažant (7)
Narozen 2.8.1950 v Písku. Doc., PhDr., CSc., klasický archeolog, práce o antickém, středověkém a renesančním umění.
Více od autora
Jan Bárta (5)
Jan Barta je český internetový podnikatel, investor a obchodník na burze. Narodil se v Kalifornii, kam jeho rodiče emigrovali. V devadesátých letech se s rodiči přestěhoval zpět do jižních Čech, kde vyrůstal. Barta pochází z rodu vynálezce obloukové lampy Františka Křižíka. Podnikat začal v patnácti letech. Studoval na The English College in Prague a je absolventem londýnské University College London. Podnikat začal na základní škole. Začal prodejem melodií a tapet na mobily a obchodováním na burze. Později působil jako internetový podnikatel, který vydělal miliony korun na obchodování a zpeněžování návštěvnosti internetových domén, které bylo zastřešeno firmou Elephant Orchestra. V roce 2013 se společníky otevřel největší výstavní a prodejní galerii drahých kamenů v Evropě Mineralia. V doménovém segmentu se stále pohybuje, i když už ho nechce dál rozvíjet. Jako investor má ale podíl i v dalších projektech - například Extra.cz, Crazy Tomato, Semantic Visions, Mineralia, v současnosti se chystá na produkci biomasy a rozjíždí i projekt, který se bude týkat obchodování na burze. Barta je hlavní akcionář ePojištění.cz. Jan Barta podporuje několik výzkumných projektů, podporuje neziskové organizace a pomáhá studentům z chudých rodin. Každý rok si vybírá jedno až dvě děti ze sociálně slabých rodin, kterému po dobu 6 let platí školné a kapesné. Díky lásce k fotbalu, který hrál v mládí, v roce 2016 sponzoruje českou fotbalovou ligu.
Více od autora
James Gordon Farrell (4)
James Gordon Farrell byl britský romanopisec. Jeho nejvýznamnějším dílem je tzv. Empire Trilogy skládající se z Troubles , The Siege of Krishnapur a The Singapore Grip . Jeho otec Bill Farrell byl Angličan, účetní v Liverpoolu, který jako manažer často cestoval po zemích Dálného východu a Indii, matka Jo byla Angličanka vychovaná na irském venkově. Do Irska se v roce 1945 rodina přestěhovala. Tyto geografické vazby ho zřejmě ovlivnily i v pozdější tvorbě. Sám později poznamenal, že v Irsku byl považován za Angličana, v Anglii za Ira. V polovině 50. let odjel do Kanady, kde za 7 měsíců vystřídal několik zaměstnání. Po návratu v roce 1956 začal studovat v Oxfordu právo na Brasenose College, kde se projevoval mj. i jako nadšený sportovec, onemocněl však obrnou, jejíž následky nesl celý zbytek života . Studium ukončil v roce 1960. Zabýval se rovněž studiem francouzštiny a španělštiny, 2 roky se ve Francii živil jako učitel jazyků. Svou prvotinu vydal v roce 1963 , díky ní obdržel dvouroční stipendijní pobyt v New Yorku. Výš zmíněná zkušenost onemocnění obrnou ho inspirovala v díle The Lunge , v roce 1967 vydal další knihu A Girl in the Head . Vrcholu své tvorby a uznání Farrell dosáhl volnou trilogií Empire Trilogy sestávající z děl Troubles , , The Siege of Krishnapure 1973 a The Grip of Singapore . Za Obléhání Krišnapuru obdržel prestižní cenu Booker Prize za rok 1973. V březnu 1979 se přestěhoval do Bantry Bay , kde se 11. srpna nešťastně utopil při rybolovu (vlna ho smetla do moře ...
Více od autora
James George Frazer (3)
Sir James George Frazer byl skotský antropolog, etnolog a etnograf ovlivněný pozitivismem. Zabýval se problematikou nejstarších náboženství, rituály, mýty a magií. Magii považoval za předchůdce náboženství a vědy. Zdůrazňoval funkci mýtu při organizaci společenského života. Frazer se narodil v presbyteriánské rodině skotského lékárníka Daniela Frazera v Glasgow. Na zdejší univerzitě studoval klasickou filologii. Jeho profesoři byli: George Gilbert Ramsay , John Veitch a Lord Kelvin . Studium ukončil v roce 1879 na Trinity College v Cambridgi disertační práci, která byla věnována Platónově teorii idejí. Zde byl také zvolen do funkce vědeckého pracovníka . Své první práce věnoval klasické filologii. V průběhu 80. let úspěšně připravil k tisku několik prací antických autorů. Současně se věnoval studiu prací Johna Stuarta Milla, Herberta Spencera a Augusta Comta. Rozhodující roli při změně jeho vědecké orientace sehrál William Robertson Smith. Ten v roce 1886 přiměl mladého vědce ke zpracování hesel „totemismus“ a „tabu“ pro Britskou encyklopedii a probudil tak jeho trvalý zájem o studium národopisu, etnologie a antropologie. V roce 1890 vydal první verzi knihy The Golden Bough: A Study in Magic and Religion , která mu přinesla velkou slávu. Pro institucionalizaci antropologie jako vědy o společnosti má veliký význam Frazerovo působení na liverpoolské univerzitě. Zde v roce 1908 stanul v čele katedry, která poprvé nesla název oddělení sociální antropologie. Brzy se ale funkce vzdal, aby se vrátil ke knihám do ticha vědecké pracovny na Trinity College v Cambridgi. V roce 1921 mu byla udělena čestná docentura pro sociální antropologii na univerzitách v Oxfordu, Cambridgi, Glasgow a Liverpoolu. Byl členem Royal Society a Institut de France. Po zbytek svého života ale již na delší dobu neopustil svoji vědeckou knihovnu. Předávání akade...
Více od autora
James Clear (7)
Americký lektor a poradce v oblasti profesního i osobního rozvoje a zdravého životního stylu. Též fotograf.
Více od autora
James Bowen (4)
James Anthony Bowen je britský spisovatel. Jeho memoáry A Street Cat Named Bob , The World According to Bob a A Gift from Bob se staly mezinárodními bestsellery. V knihách vypráví, jak se z života na ulici, doprovázeného kromě chudoby i drogovou závislostí, dostal k normálnímu životu, v čemž pro něj bylo klíčové nalezení pouličního kocoura, kterého pojmenoval Bob, a se kterým pak žil. Příběh Jamese Bowena a kocoura byl i zfilmován, roku 2016 vyšel film Kocour Bob. Bowenovi jeho díla přinesla slávu a bohatství, které využil také k dobročinnosti - po své vlastní zkušenosti podporuje charity zaměřeřené na bezdomovectví, gramotnost či práva zvířat.
Více od autora
Jakub Turek (4)
Jakub Turek je český novinář. Používá také jméno Kuba Turek nebo redakční zkratku kt. Jeho otec je spisovatel Jiří Turek, bratři jsou výtvarník Filip Turek a podnikatel Ondřej Turek, syn je spisovatel Ondřej Turek. Narodil se v Sokolově, dětství prožil v západočeských městech a poté se přestěhoval do Prahy. Vystudoval Střední průmyslovou školu zeměměřickou v Praze a pracoval jako geodet. Po roce 1989 vystudoval informační vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a pracoval jako knihovník. Od roku 1992 působil v těchto médiích: ekonomický teletext OK3, deník Mladá fronta DNES, ekonomický časopis Profit, sportovní časopisy Outdoor a Bike. V současnosti vede outdoorový portál Horydoly, který vydává společnost UpDown Media. Specializuje se na cestovní ruch, ekonomiku a spotřebitelská témata. Do roku 1997 byl členem Ski klubu novinářů České republiky. Od roku 2010 je členem vedení Czech Travel Press. Je instruktorem Českého horolezeckého svazu s kvalifikací high alpine leader,. Je autorem 14 prvovýstupů, spravoval skalní oblasti Údolí Zábrdky a Děvínské polesí. V letech 2014 a 2017 inicioval informační směrnici, která měla za cíl zprůhlednit činnost ČHS, ale Valné hromady ji neschválily. V roce 2018 byl podmínečně vyloučen z ČHS se zkušební dobou 6 měsíců kvůli zveřejnění smlouvy mezi ČHS a společností Seznam. Pod jeho vedením získal ocenění Zlatý středník firemní časopis Kraft Foods za rok 2003, Cenu poroty Tour Region Film portál Horydoly.cz za rok 2006 a ocenění Tourmap série Outdoorových průvodců za rok 2007.
Více od autora
Jakub Smolík (3)
Jakub Smolík je český zpěvák a hudebník známý svou tvorbou v žánru pop music. V hudebním průmyslu působí již několik desetiletí, svou kariéru zahájil v 80. letech 20. století. Smolíkova hudba se často vyznačuje romantickými melodiemi a procítěnými texty, které mají ohlas u širokého publika. V průběhu let vydal řadu alb a singlů, čímž si vytvořil rozsáhlou diskografii, která ukazuje jeho pěvecký talent a uměleckou konzistenci. Jeho přínos české hudbě mu vynesl věrnou fanouškovskou základnu a uznání v rámci hudebního průmyslu.
Více od autora
Jakub König (4)
Jakub König , je český bloger, autor komiksů, textař a písničkář v současnosti nahrávající pod pseudonymem Kittchen. Od roku 1994 je frontmanem skupiny Obří broskev, se kterou vydal tři alba. Od roku 2011 je i na sólové dráze, kdy vytvořil projekt Kittchen, tedy maskovaného zpívajícího kuchaře. V rámci tohoto projektu vydal již tři alba, která se setkala především s oceněním z řad kritiků. V roce 2016 založil mnohočlennou kapelu Zvíře jménem Podzim, se kterou v roce 2017 vydal eponymní desku, kterou doprovází stejnojmenná kniha a výstava tisků. Jakub König se narodil v roce 1978 v České Lípě. Studoval na katedře scenáristiky FAMU. Později zakončil obor text a scénář na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Žije v Praze s manželkou a dcerou. V roce 2003 založil svůj vlastní blog na stránkách canny.obribroskev.cz, kde pod přezdívkou canny sděluje své zážitky a pocity. Blog se od roku 2017 nachází na adrese jakubkonig.cz. Svůj deník i v rámci projektu Kittchen psal na webu kittchen.cz . Na svém blogu začal v roce 2004 publikovat i své komiksové stripy. Jejich soubor byl v březnu 2011 vydán v knize s názvem Anjel. Dějově pojednává o padlém andělu, který přišel o svá křídla a na Zemi si odpykává svůj trest. Knihu vydalo nakladatelství Plus. Od prosince 2011 do února 2012 probíhala na hradu Lipý výstava jeho vybraných stripů s tematikou Anjela. V roce 2013 publikoval i e-knihu s názvem NAty. Jedná se o temnou povídku o milostném příběhu mladé dvojice. V březnu 2017 vyšla v nakladatelství Plus kniha Když piješ... Na sudých stránkách najdeme krátké básně o alkoholu a alkoholovém opojení, na lichých stránkách je doprovází ilustrace, které při prolistování fungují jako flipbook. König je autorem básní i ilustrací. Na podzim 2017 vydal bohatě ilustrovanou knihu Zvíře jménem Podzim, která rozvíjí příběh ze stejnojmenné desky....
Více od autora
Jakub Hötzl (8)
Narozen 2.11.1863 ve Staněticích u Domažlic, zemřel 18.4.1944 v Praze. Pedagogický spisovatel, autor učebnic, editor výborů z literatury pro děti.
Více od autora
Jacques Breuil (5)
Jacques Breuil se narodil dne 26. dubna 1950 v Saint-Etienne ve Francii. Promoval jako lékař na univerzitě v Lyonu, poté se ještě vzdělával na klinice Bircher-Benner ve švýcarském Curychu v oboru dietetiky. Věnuje se i alternativní medicíně. V současné době pracuje jako lékař v jedné vesničce ve francouzském departmentu Alpes-de-Haute-Provence.
Více od autora
Jack Kornfield (3)
Má doktorát z vědecké psychologie. Jako buddhistický mnich studoval východní duchovní učení v Thajsku, Barmě a Indii a od roku 1974 začal po celém světě vyučovat meditaci. Po promoci na Dartmouth College v roce 1967 vstoupil do Mírových sborů a byl přidělen k veřejným zdravotnickým službám na severovýchodě Thajska, které je domovem několika buddhistických pralesních klášterů, jež patří k nejstarším na světě. Zde potkal buddhistického mistra Adžan Čá, který se na mnoho let stal Kornfieldovým učitelem. Po návratu do Spojených států v roce 1972 obnovil Jack Kornfield v Barre v Massachusetts společnost Insight Meditation Society a společně s učiteli meditace Sharonem Salzbergem and Josephem Goldsteinem zde vyučovali umění východní meditace. Jack Kornfield se časem stal jedním z klíčových učitelů, kteří Západu zpřístupnili buddhistické cvičení théraváda. Mnoho let se jeho práce soustředila na přinášení a integrování východního duchovního učení. Přibližoval jej srozumitelnou cestou a svými knihami, audio nahrávkami a učením inspiroval nespočet studentů západního buddhismu. Zároveň se stal průkopnickým učitelem Spirit Rock Center ve Woodacre v Kalifornii, kde v současné době žije a vyučuje. V roce 1992 se zúčastnil pražské konference Mezinárodní transpersonální asociace, které předsedal dr. Stanislav Grof. Všechny Kornfieldovy knihy, včetně Cesty srdce a Hledání srdce moudrosti, se staly celosvětovými bestsellery.
Více od autora
J. Z Svoboda (4)
Zuzana rozená Renčová, provdaná Nováková , básnířka, beletristka, malířka a ilustrátorka, spisovatelka pro děti a mládež, autorka televizních pohádek a romantických příběhů. Dívčím rodným jménem Renčová, pod nímž také vstoupila do literatury. Jako dcera básníka, překladatele a dramatika Václava Renče však byla od roku 1970 nucena publikovat pod občanským jménem Nováková. Dětství prožila většinou v Kloboukách u Brna; po otcově odsouzení pro velezradu byla rodina z Brna úředně vykázána . Od roku 1957 žila Nováková v Karlových Varech, pak krátkodobě na různých místech, zejména v Praze, kde také absolvovala střední školu pro pracující ; pracovala jako dělnice a sanitářka. Od roku 1965, kdy se provdala za redaktora a literárního teoretika dětské literatury Jaroslava Nováka , žije trvale v Brně a věnuje se literatuře a výtvarné tvorbě . Dcery Luisa Nováková a Ester Nováková se rovněž věnují literární tvorbě a ediční činnosti. Od samého počátku své tvorby si Nováková vytvořila osobitý a v podstatě romantický básnický svět, v němž se často prolíná snová pohádkovost s realitou, kde lidé i věci touží po harmonii, lásce, něze a čistotě a kde obdobně jako v biblickém ráji lidé a zvířata žijí v láskyplné symbióze. Její poezie střídá písňově prostý verš s volným tokem asociací; chce plnit funkci jakéhosi očistného zaklínadla, jímž autorka touží vyvolat ze zapomenutí dětsky původní obraz světa a definovat jej láskou. Dramatičnost této poezie vyrůstá z konfliktu mezi čistotou vize a špínou reálného zla, neustále útočícího na člověka. Byla-li v 60. letech poezie Novákové leckdy ohrožována zdobnou dekorativností, zásadní význam pro její tvorbu znamenalo mateřství, které její obraznost i tematiku pevněji připoutalo k životní konkrétnosti . Projevilo se to nejen ve větší intenzitě a hutnosti básnického výrazu, ale i těsnějším sepětím s jistotami domova a rodi...
Více od autora
J Lynn (6)
Americká spisovatelka, autorka knih pro mládež. Lektorka vzdělávání lidí se zrakovým postižením.
Více od autora
J Jerza (7)
Narozen 1869 ve Sběři . Sestavovatel okultních příruček, autor pohádek a veršíků pro děti, knihkupec a nakladatel v Praze.
Více od autora
Ivona Raimanová (4)
Narozena 12.10.1956 v Liberci. PhDr., Výtvarná historička a kurátorka výstav, autorka katalogů.
Více od autora
Ivona Ďuričová (6)
Slovenská zemědělská inženýrka. Též básnířka, autorka knih pro děti a překladatelka.
Více od autora
Ivo Žídek (5)
Ivo Žídek byl proslulý český operní tenorista, který se proslavil na české i světové operní scéně. Narodil se 21. května 1926 v Brně v Československu a jeho vášeň pro hudbu se projevila již v raném věku. Žídkova kariéra se rozjela po druhé světové válce a byla spojena zejména s Národním divadlem v Praze, kde byl dlouhá léta předním tenoristou. Jeho repertoár byl rozsáhlý a zahrnoval širokou škálu rolí od klasických oper Mozarta a Verdiho až po české opery skladatelů, jako byli Bedřich Smetana a Leoš Janáček.
Více od autora
Ivo Telec (8)
Ivo Telec je český právník, odborník na právo duševního vlastnictví. Zabývá se též souvisejícím právem proti nekalé soutěži a osobnostním právem. Kromě toho i právem spolkovým a nadačním a právem veřejné prospěšnosti. V letech 1978–1982 vystudoval Právnickou fakultu tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde roku 1983 získal titul doktora práv. V akademické sféře působí od roku 1991. Roku 1992 mu Vědecké kolegium věd o státu a právu Československé akademie věd v Praze udělilo vědeckou hodnost kandidáta právních věd na základě práce Právo výkonných umělců v agenturní a ochranné praxi. Roku 1996 se na Masarykově univerzitě habilitoval v občanském právu prací Vybrané kapitoly z českého autorského práva a roku 2003 získal i profesuru pro obor občanské právo. Od roku 2004 je vedoucím katedry občanského práva a pracovního práva na Právnické fakultě Univerzity Palackého, vyučuje také na Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně, na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně a na Fakulte práva Paneurópské vysoké školy. V roce 1998 obdržel Cenu rektora Masarykovy univerzity za vynikající tvůrčí čin – dílo Autorský zákon, Komentář. Kromě toho působí i v právní praxi, v 80. letech 20. století několik let jako státní notář a úředník, dále jako soudní znalec a od roku 1990 jako advokát. Působil také jako člen pracovní komise Legislativní rady vlády pro občanské právo a zastupoval Česko ve Vysoké skupině autorskoprávních odborníků Komise Evropských společenství a stále je mezinárodním rozhodcem ve sporech o doménová jména .cz, dříve též .eu. Ivo Telec byl rovněž členem rozkladové komise Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze i lektorem České advokátní komory v oboru autorského práva. Profesor Telec patří mezi spoluautory českého autorského zákona z roku 2000, působil i v rekodifikační komisi pro nový občanský zákoník z roku 2012. Vyhlášen byl Právníkem roku 2006 v k...
Více od autora