Všichni Autoři a témata

Josef Richard Marek (6)

Josef Richard Marek byl český kreslíř, grafik, překladatel a spisovatel. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Dále napsal úvodní statě k řadě výstavních katalogů.

Josef Reyl (6)

Narozen 3.2.1889 v Dolním Dehtově u Dvora Králové. Žurnalista.

Josef Pospíchal (8)

Narozen 16. 6. 1963 v Turnově. Malíř, knižní ilustrátor, básník, autor komiksů.

Josef Novotný (3)

Učitel cizích jazyků, publikace o kanadském venkově.

Josef Meisner (7)

Narozen 5.3.1904 ve Valdicích u Jičína, zemřel 16.2.1978 v Praze. RNDr., CSc., docent, práce v oboru psychologie, sociologie, pedagogiky a biologie člověka, překladatel.

Josef Mára (3)

Rukověti zahrádkáře.

Josef Ladislav Turnovský (6)

Josef Ladislav Turnovský byl český herec, novinář, spisovatel, překladatel a veřejný činitel. V mládí hrál nepříliš úspěšně divadlo s kočovnými společnostmi. Roku 1860 se oženil s Annou Forchheimovou-Rajskou, švagrovou Josefa Kajetána Tyla, a společně vychovávali Tylovy děti. Od roku 1866 žil v Praze a od 70. let působil jako novinář, zejména ve staročeských listech, a účastnil se zakládání a vedení vlasteneckých spolků. V letech 1887–99 vykonával funkci ředitele kanceláře Ústřední matice školské. Byl autorem Tylova životopisu, divadelních her, povídek a pamětí. Současníci ho oceňovali pro rozsáhlou nezištnou činnost ve prospěch českého školství a kultury. Narodil se v Sobotce 9. února 1838. Podle přání rodičů se měl stát obchodníkem, ale jako osmnáctiletý vstoupil do Prokopovy kočovné herecké společnosti, s níž cestoval po Čechách. Dne 27. dubna 1861 se v Jindřichově Hradci oženil s o šestnáct let starší Annou Forchheimovou-Rajskou , švagrovou a milenkou Josefa Kajetána Tyla. Manželé převzali do výchovy šest Tylových dětí, jejichž matkou byla sice Anna Forchheimová-Rajská, ale předtím je primárně vychovával Josef Kajetán Tyl s manželkou Magdalenou . V 60. letech pracoval v pražském Kobrově knihkupectví. Roku 1866 se vrátil k divadlu a s manželkou založil vlastní hereckou společnost; nebyla však úspěšná a pokus znamenal pro Turnovského finanční ztráty. Potom určitou dobu hrál u Muškovy společnosti, se kterou cestoval převážně po Moravě. Již od 60. let se věnoval žurnalistice. Roku 1872 se stal redaktorem časopisu Slovan, o rok později vstoupil do redakce staročeského listu Pokrok. V roce 1880 se stal jeho redaktorem. Přátelil se s Josefem Barákem a psal fejetony do Národních listů. Aktivně se účastnil českých vlasteneckých aktivit – pořádal přednášky, psal brožury. Byl zakládajícím členem Ústřední matice školské, Národní jednoty severočeské a Národní ...

Josef Kotík (7)

Narozen 5.3.1905 v Uhřicích u Hodonína. Hudební skladatel, hudební veselohry, školy hry na kytaru a harmoniku.

Josef Koritta (3)

Narozen 31.10.1903 ve Vodňanech,zemřel 5.2.1995. Ing., dr., vysokoškolský profesor, publikace z oboru strojírenských materiálů.

Josef Klimeš (1)

Josef Klimeš byl český sochař. V roce 1947 maturoval na reálném gymnáziu ve Velkém Meziříčí. Poté pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě, obor Dějiny umění a estetika. Soukromě modeloval u profesora Karla Lidického. V letech 1949 až 1954 pracoval na Akademii výtvarného umění v ateliéru Jana Laudy. V letech 1954–6 absolvoval vojenskou službu. Po skončení základní vojenské služby pracoval pro zavedené sochaře a následně se stal jedním z autorů realizace českého pavilonu na výstavě Expo 58. Mezi lety 1960 a 1970 působil ve skupině Etapa. V roce 1991 se stal členem spolku výtvarných umělců Mánes. Od roku 1994 do roku 1997 působil jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT.

Josef Klíma (7)

Narozen 8. 3. 1887 ve Vranově na Plzeňsku, zemřel 30. 9. 1943 v Brně. Matematik, pedagog a autor skript a učebnic. Publikace zejména v oboru deskriptivní geometrie a jejích aplikací.

Josef Kejha (5)

Spisovatel a novinář, člen Českého centra mezinárodního P.E.N. klubu, žije v Plzni.

Josef Káninský (4)

Novinář, absolvent Fakulty žurnalistiky UK, začínal ve sportovních časopisech, v současné době je vedoucím editorem deníku Sport. Je autorem nebo spoluautorem publikací o sportu.

Josef Kandert (2)

Josef Kandert je český orientalista, religionista, etnolog, muzejník a vysokoškolský pedagog. Po maturitě vystudoval orientalistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nastoupil jako kurátor afrických sbírek do Náprstkova muzea a především se věnoval přednáškám a psaní odborných i populárních knih z orientalistiky a religionistiky. Jako dlouholetý zaměstnanec Náprstkova muzea vícekrát cestoval do Afriky. Podílel na mnoha výstavách a publikacích muzea, společně s Věrou Šťovíčovou psal cestopisy a v době kdy byla chartistkou, dělal jejím publikacím svým jménem pokrývače. Překládá oborové publikace z angličtiny Vyučuje na katedře sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, obhájil kandidátskou disertační práci, habilitoval se a byl jmenován profesorem sociologie. Manželka Olga Kandertová je amerikanistka. Napsal přes 90 publikací, nejcennější jsou jeho monografie o Africe, jejích obyvatelích a umění, o mytologii a náboženských systémech, také sociologické a etnologické studie o českých zemích a Slovensku ve 2. polovině 20. století.

Josef Jinoch (2)

Josef Jinoch je bývalý fotbalista, záložník. Po skončení aktivní kariéry působí jako fotbalový funkcionář. Má 3 děti, dceru Terezu a syny Josefa a Jana. Hrál za Slavia Praha, SK Dynamo České Budějovice, SK Hradec Králové, FC Slovan Liberec, v Japonsku za Consadole Sapporo, 1. FK Příbram, ve druhé lize za SK Dynamo České Budějovice a v lize končil v Bohemians Praha. V lize odehrál 180 utkání a dal 22 gólů. Působil jako sportovní ředitel SK Slavia Praha, FC Slovan Liberec a FC Vysočina Jihlava. Jako trenér vedl mládež SK Slavia Praha.

Josef Jedlička (6)

Josef Jedlička byl český prozaik a esejista, po roce 1968 v emigraci. Po většinu života nesměl v Československu publikovat. Po 2. světové válce studoval v Praze filosofii, v roce 1948 byl však ze studia vyloučen. V letech 1953–1968 žil v Litvínově, kde napsal prózu Kde život náš je v půli se svou poutí. Posléze emigroval do Západního Německa, kde pracoval pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa a kde se v 80. letech oženil s básnířkou Violou Fischerovou. Jedličkova nejvýraznější próza Kde život náš je v půli se svou poutí, jejíž název odkazuje na Dantovo Peklo, je situována do průmyslového Litvínova 50. let. Text nemá jasnou dějovou linii, jde zejména o prolínání epizodických příběhů s lyrizujícími a úvahovými odbočkami. Novela vyjadřuje deziluzi z vývoje, kterým se ubíralo Československo po roce 1948: Próza byla poprvé knižně vydána během politického uvolnění v roce 1966 a kritikou byla přijata velmi příznivě. Jedlička je také autorem rozsáhlé vzpomínkové prózy Krev není voda, souboru esejů České typy a řady článků a rozhlasových pořadů. Některé jeho práce byly přeloženy do němčiny a francouzštiny.

Josef Hvězda (4)

Josef Hanzal (7)

Josef Hanzal byl český historik, archivář a zabýval se též publicistickou činností. Ve své badatelské činnosti se specializoval především na české dějiny od 17. do 20. století. Josef Hanzal se narodil v Radhosticích na Prachaticku v rodině drobného zemědělce. Vystudoval gymnázium v Plané u Mariánských Lázní, kde maturoval v roce 1953. Po absolvování filosofické fakulty UK nastoupil do Libochovic jako archivář do zemědělsko-lesnického oddělení Státního archivu v Litoměřicích, kde pracoval zde do roku 1962. Poté přešel do Archivu Univerzity Karlovy v Praze. V tomto archivu a v Historickém klubu, jehož jednatelem byl od roku 1965, pracoval až do jeho úřední likvidace na počátku 70. let. Na počátku 70. let 20. století přišel Josef Hanzal vlivem nastupující normalizace o zaměstnání, a pracoval poté v Kabinetu Zdeňka Nejedlého při Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Tam setrval až do roku 1986, kdy byl po zásahu tehdejších orgánů zbaven místa. Jeho dalším působištěm se stal archiv Národní galerie v Praze, odkud po listopadové revoluci přešel v roce do Historického ústavu ČSAV , kde působil jako vědecký pracovník až do své náhlé smrti v roce 2002. V mladších letech se zabýval především dějinami 17.-18. století, v pozdějších letech to byla problematika 19.-20. století, zvláště otázky historiografie. Podílel se na činnosti řady organizací sdružujících historiky. Byl členem historického klubu a dalších historických spolků jako Matice česká, Masarykova společnost a Pekařova společnost – Český Ráj.

Josef Glivický (5)

Narozen 15. 5. 1903 v Bojkovicích u Uherského Brodu, zemřel 4. 7. 1991 v Prostějově. Matematik, středoškolský a vysokoškolský pedagog, také redaktor, editor bibliofilií.

Josef Emler (8)

Josef Emler byl český historik, archivář a nejvýznamnější vydavatel edic. V letech 1856–1859 studoval historii a filologii na univerzitě ve Vídni, poté následovalo studium na Ústavu pro rakouský dějezpyt v letech 1859–1861, kde byl žákem předních vědců té doby jako byli např. Theodor von Sickel, Albert Jägr, Josef Aschbach a další. V roce 1860 získal stipendium pro studium v jihoněmeckých archivech, kde zpracovával kancelářské listiny Konráda II. a Jindřicha III. Krátce učil na gymnáziu v Ječné . V roce 1869 obhájil na pražské univerzitě doktorát a v roce 1872 získal habilitaci na základě spisu O zbytcích desk zemských v r. 1541 pohořelých. V 70.–80. letech 19. století vykonával funkci jednatele Národního muzea a člena redakční rady časopisu Památky archeologické. Z titulu této funkce také přednesl jeden ze zahajovacích projevů při otevření nové budovy muzea v roce 1891. V roce 1886 vytvořil na žádost městské rady vlajku Prahy. Barvy vlajky jsou odvozeny ze znaku města . Dne 21. února 1865 se v Nymburku oženil Manželé Emlerovi měli tři dcery a jednoho syna.

Josef Ehrenberger (8)

Josef Ehrenberger , byl český vlastenecký kněz a spisovatel historické prózy. Narodil se v rodině sedláka. Rodiče původně nepředpokládali, že by v budoucnu studoval, neposlali ho proto do školy a až do dvanácti let se učil jen doma. Ve volném čase si četl české knihy z bohaté domácí knihovny. Teprve když se mu narodil mladší bratr, dostali rodiče obavy z odvodu jednoho z nich na vojnu a poslali jej na studie. Na gymnáziu a filozofii v Litomyšli si získal oblibu učitelů svými znalostmi Hájkovy kroniky a prací historika Beckovského, které si přinesl z domova. Studium ukončil absolvováním kněžského semináře v Hradci Králové, na kněze byl vysvěcen 25. července 1841. Až do roku 1868 pak působil jako kaplan a farář ve Skuhrově nad Bělou a v Solnici na Rychnovsku. U obyvatel obou farností měl velký respekt. Byl známý svými působivými kázáními, z nichž některá poslouchal i kralovéhradecký biskup. Měl i hluboké znalosti zemědělství, díky čemuž byl zvolen za předsedu rychnovského odboru hradecké hospodářské společnosti. Na jeho přednášky občas chodil i hrabě Kolovrat. Za zásluhy o rozvoj regionu jej město Solnice jmenovalo čestným občanem. Roku 1868 se stal sídelním kanovníkem Vyšehradské kapituly a čestným konsistorním radou u kardinála. Literární práce začal uveřejňovat roku 1838 v časopisech Květy, Musejník, Lumír a České perly i v kalendářích; později je vydával vlastním nákladem, případně v nakladatelstvích Dědictví maličkých a Dědictví svatojánské. Těžištěm jeho tvorby byly historické povídky, tehdy velmi populární jako lidová četba. Vyprávěl českou historii s vlasteneckým patosem a snažil se morálně ovlivňovat čtenáře. K jeho dílům patřily např. Ostruhy krále Jana nebo Boj a vítězství pravdy Boží v Čechách. Ke konci života napsal román o výminkářích – Lidé dle starého a nového rázu, čili jak bývá na výminku. Jeho kázání vyšla souborně v letech 1852 – 53 a 1874 – 75. Charakter většiny Eh...

Josef Dušátko (2)

Josef Dušátko je bývalý československý atlet českého původu, který se specializoval na hod oštěpem. Začínal ve Slavoji Podmokly a poté byl členem oddílu Slavoj Čáslav , RH Praha , Spartak Stalingrad – Bohemians , RH Praha , Start Karlovy Vary .. V roce 1966 se zúčastnil mistrovství Evropy, ale nepostoupil do finále.

Josef Dobeš (6)

Narozen 23. 2. 1885 v Praze, zemřel 13. 11. 1957 tamtéž. Hudební skladatel.

Josef Dědič (3)

Josef Dědič byl český krasobruslař, rozhodčí krasobruslení a sportovní funkcionář. V roce 1938 se stal juniorským mistrem Československa, v letech 1941 až 1944 byl mistrem Protektorátu Čechy a Morava a v roce 1947 zvítězil na mistrovství Československa. Získal bronz na Světové zimní univerziádě 1947. Na mistrovství Evropy v krasobruslení v roce 1948 skončil devátý a následně opustil soutěžní sport. Následně se stal krasobruslařským rozhodčím a získal si značné renomé i v mezinárodním měřítku. V roce 1957 vstoupil do technického výboru krasobruslení Mezinárodní bruslařské unie , v letech 1959 až 1967 byl jeho předsedou. V letech 1967 až 1984 byl členem rady ISU za sekci krasobruslení. V roce 1984 byl zvolen místopředsedou ISU a zůstal jím až do své smrti v roce 1993. V letech 1990 až 1993 působil také jako předseda Českého krasobruslařského svazu. Významně se zasloužil o přidělení i o následný organizační úspěch velkých soutěží na československém území a měl důležité slovo také v organizaci tradičních závodů Pražská brusle. Věnoval se také metodice krasobruslení a byl autorem několika zásadních knih, jeho publikace Krasobruslení z roku 1972 se stala oficiální příručkou ISU. Významně se podílel na propagaci krasobruslení také svým komentováním televizních přenosů, kde spolupracoval zejména s Karlem Mikyskou. Vystudoval Karlovu univerzitu v Praze a stal se středoškolským učitelem. Po celou svou pedagogickou dráhu vyučoval na gymnáziu ve Voděradské ulici v Praze 10. V roce 1998 byl posmrtně uveden do Světové krasobruslařské síně slávy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Dědič na anglické Wikipedii.

Josef Černý (7)

Narozen 4. 5. 1863 ve Vinarech u Nového Bydžova, zemřel 19. 12. 1942 v Praze. Pedagog, autor prací na téma reformy učitelského vzdělání, překladatel díla L. N. Tolstého, redaktor a publicista, též politik a poslanec.

Josef Čermák (5)

Narozen 6.6.1929 v Praze. MUDr., asistent katedry anatomie a biomechaniky, literatura z oboru.

Josef Burgr (4)

Narozen 1926 v Dřetovicích. Kriminalista a grafolog, práce z oboru grafologie, též autor autobiografických vzpomínek.

Josef Bohumil Souček (6)

Prof. ThDr. Josef Bohumil Souček, dr. h. c. byl český teolog, biblista-novozákoník, duchovní Českobratrské církve evangelické, profesor Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké , po roce 1950 profesor a děkan Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze a iniciátor ekumenického překladu Bible. Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu studoval teologii a historii na UK v Praze, v letech 1923–1925 také v Basileji, v Paříži a v Aberdeenu. Poté byl vikářem v Hořicích , následně vikářem a farářem v Krabčicích , v letech 1930–1945 zastával funkci tajemníka Synodní rady ČCE. Na základě úspěšné obhajoby disertační práce Theologické výklady Kralické šestidílky získal doktorát teologie a v roce 1933 habilitoval na HČEFB v oboru novozákonní věda. Roku 1945 byl jmenován profesorem, na KEBF ve třech funkčních obdobích byl jejím proděkanem, v letech 1966–1970 děkanem. Roku 1961 inicioval práci na českém ekumenickém překladu Bible a až do své smrti vedl její novozákonní skupinu. Mezi jeho žáky patří prof. M. Balabán, prof. L. Hejdánek, prof. J. Heller, prof. Petr Pokorný, prof. M. Prudký, Jan Šimsa a další. Roku 1960 získal Souček čestný doktorát univerzity v Aberdeenu, 1969 v Basileji a v roce 2000 byl vyznamenán Medailí za zásluhy I. stupně in memoriam. Souček byl v mládí ovlivněn švýcarským teologem K. Barthem, R. Bultmannem, svým starším kolegou J. L. Hromádkou i celoživotním přátelstvím s J. Patočkou. Jeho velmi rozsáhlé dílo svědčí jak o jeho vědecké svědomitosti a originalitě, tak také o starosti a péči o život jeho církve. Odtud vycházel i jeho upřímný zájem o ekumenismus a spolupráci křesťanských církví. Souček pečlivě sledoval vývoj teologického myšlení, zejména v německé a anglické oblasti, v mezinárodních diskusích a polemikách si však získával respekt svou střízlivostí. Sledoval...

Josef Albrecht (4)

Josef Albrecht pracoval jako redaktor a editor v MF DNES, spolupracuje se serverem iDNES.cz. V ostravském studiu České televize byl nejprve editorem v redakci zpravodajství, nyní je dramaturgem v Centru publicistiky a dokumentu. Systematicky se věnuje soudobým dějinám, především období totality. Projekty, na nichž se podílel, získaly několik profesních ocenění, těmi nejvýznamnějšími jsou Trilobit a cena Elsa za cyklus Příběhy železné opony. K divácky úspěšným a oblíbeným patří i cykly V zajetí železné opony a Tajné akce StB. V současné době se podílí na projektu Přísně tajné vraždy. Je podepsán pod několika celovečerními dokumenty, například Mlynáři od Babic, Můj otec generál, Dopisy z cely smrti nebo Přechodné adresy Jaromíra Šavrdy. Patří k zakládajícím členům Občanského sdružení PANT, které se věnuje popularizaci soudobých dějin. Je jedním z autorů projektu internetového portálu www.moderni-dejiny.cz, který provozuje právě Občanské sdružení PANT.

José Martí (3)

José Martí byl kubánský národní hrdina, vůdčí osobností kubánského hnutí za nezávislost na Španělsku. Byl také básníkem, novinářem, spisovatelem a politickým teoretikem. Jeho verše jsou základem známé písně Guantanamera. Byl synem Mariana Martího Navarry a jeho ženy Leonor Pérez Cabrera. Již v 16 letech se dostal do vězení za psaní novinových článků na podporu povstání a po dvouletém vězení musel opustit Kubu. Po studiích práv a filozofie v Madridu a Zaragoze se nejdříve usadil v Mexiku, později se přestěhoval do New Yorku. V americkém exilu se dlouhá léta snažil sjednotit kubánské politiky usilující o nezávislost své země. Zastával názor, že v budoucím politickém vývoji Kuby nemá hrát armáda hlavní roli. Jeho další názory, jako například odpor k USA, volání po rovnosti ras a důraz na vzdělání kubánského lidu byly klíčové nejen pro nadcházející boj o nezávislost ostrova, ale i pro další vývoj Kuby. Zahynul ve srážce povstaleckých oddílů se španělskou armádou v únoru 1895. Jeho manželkou byla María del Carmen de Zayas-Bazán e Hidalgo , s níž měl syna Josého Francisca Martího y Zayase Bazána .

Jordi Vigué (6)

Vigué vystudoval medievistiku na Univerzitě Barcelona a historii umění na pařížské Sorbonně. Žije a pracuje v Barceloně jako editor La princesa y el guisante, publikoval množství monografií a časopiseckých článků o výtvarném umění a rovněž redigoval několik výtvarných encyklopedií.

Jon Davis (5)

Americký lingvista a překladatel žijící v ČR, autor knihy o zážitcích ze života v Česku.

Johnson Pete (7)

John Walsh (2)

Americký historik umění a pedagog. V letech 1983-2000 ředitel J. Paul Getty Musea.

John Piper (7)

Americký kazatel, biblista, zakladatel Bethlehem Baptist Church, duchovní literatura.

John Petrie (5)

Autor několikadílného románu ze starověkého Egypta.

John Mosier (3)

Americký vojenský historik.

John Loudon (2)

Americký spoluautor psychologické publikace.

John Locke (4)

John Locke byl anglický filosof. Proslul zejména svou empiristickou teorií poznání a svou politickou filosofií, v níž hájil přirozenou svobodu a rovnost lidí. Hluboce ovlivnil britské osvícenství a pozdější liberální myšlení. John Locke se narodil ve Wringtonu poblíž Bristolu do puritánské rodiny. Jeho otec - také John Locke, původně právník - se účastnil občanské války jako důstojník vojsk parlamentu. Roku 1647 byl mladý John poslán na prestižní Westminster School v Londýně. Poté byl přijat na Christ Church v Oxfordu. Byl pilným studentem, avšak kritizoval zkostnatělost tehdejších osnov. Jeho přítel z Westminster School Richard Lower jej seznámil s medicínou a experimentální filosofií. Díky němu se Locke také stal členem anglické Royal Society. Roku 1656 získal bakalářský titul ve filosofii a v roce 1658 magisterský. Získal ještě bakalářský titul v medicíně a již tehdy spolupracoval s významnými mysliteli a vědci jako Robert Boyle, Thomas Willis a Robert Hook. Roku 1667 se přestěhoval do domu lorda Coopera, hraběte ze Shaftesbury, v Londýně jako jeho osobní lékař – hrabě trpěl infekcí jater. Později, když infekce začala být životu nebezpečná, provedl Locke operační zákrok, a zachránil tak Shaftesburymu život. Shaftesbury se v roce 1672 stal lordem kancléřem. Locke se tak dostal do vysokých politických kruhů a dokonce získal několik funkcí, což mu poskytlo zkušenosti k sepsání pozdějších politických a ekonomických spisů. V roce 1675 výrazně klesla Shaftesburyho popularita a Locke odjel na čtyři roky do Francie. Po návratu napsal svá „Dvě pojednání o vládě“. Kvůli podezření z účasti na spiknutí proti králi musel Locke roku 1683 uprchnout do Nizozemí, kde se věnoval převážně psaní. Do Anglie se vrátil až po Slavné revoluci, jako doprovod manželky Williama Oranžského . Krátce po návratu vydal svá stěžejn...

John H Watson (2)

Fiktivní postava vymyšlená Arthurem Conanem Doylem. Jde o přítele, příležitostného spolubydlícího a také životopisce detektiva Sherlocka Holmese.

John Escott (8)

Anglický spisovatel, autor knih pro děti a komiksových scénářů. Též píše literární adaptace za účelem výuky angličtiny se zaměřením na detektivní a mysteriosní příběhy.

John Eric Adair (7)

Historik, práce v oboru managementu a vůdcovství.

John Butterworth (3)

Autor přehledu náboženství a duchovních hnutí.

John Ashbery (4)

John Ashbery byl americký básník, kritik a novinář. Studoval na Harvardově a na Columbijské univerzitě. Mnoho let strávil v Paříži, kde pracoval jako zpravodaj a umělecký kritik. Po návratu domů vydával různé časopisy. Setkával se s newyorskou básnickou skupinou. Jeho díla jsou výjimečná svými metaforami a brilantním vyjadřováním a prací s jazykem, v čemž ho silně ovlivnil francouzský jazyk. Často se věnoval zobrazování ciziny i domova, nebo popisy podvědomí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Ashbery na slovenské Wikipedii.

John Allan (3)

Britský autor, zabývá se parapsychologií a záhadnými jevy.

Johannes F Coy (3)

Německý biolog, výzkumný pracovník.

Johann Strauss Sr. (5)

Johann Strauss Sr. byl rakouský romantický skladatel, který proslul zejména svými valčíky a popularizací valčíku ve Vídni v 19. století. Narodil se 14. března 1804 ve Vídni a byl současníkem slavného skladatele Johanna Baptisty Strausse, s nímž nebyl příbuzný. Strauss starší si získal renomé skladbou "Radeckého pochodu", op. 228, který dodnes patří ke stálicím koncertů vážné hudby, zejména jako přídavek na vídeňském novoročním koncertu.

Joe Simpson (6)

Joe Simpson je anglický horolezec, spisovatel a motivační řečník. Proslavil se knihou Pád do ticha, podle které byla v roce 2003 natočena i filmová adaptace. Joe Simpson se narodil v Kuala Lumpur v Malajsii, kde jeho otec sloužil jako příslušník britské armády. Od osmi let Simpson cestoval mezi školou v Británii a mnoha zeměmi, kde jeho otec zrovna pobýval. S horolezectvím začal díky učiteli tělocviku na Ampleforth College. Ve čtrnácti letech si přečetl knížku Bílý pavouk od Heinricha Harrera o prvovýstupu na Eiger severní stěnou, který podnikl Anderl Heckmair, Fritz Kasparek a Ludwig Vörg v roce 1938. Navzdory nebezpečím popsaným v knize, které horolezcům hrozí, v něm kniha probudila vášeň pro tento sport. V roce 1985 Simpson a jeho partner Simon Yates provedli prvovýstup na neslezenou západní stěnu hory Siula Grande v Cordillera Huayhuash v peruánských Andách. Během sestupu si Simpson zlomil nohu, což se za daných podmínek rovnalo jisté smrti. Přesto se ho Yates pokoušel postupně spouštět na laně. Simpson ale během jednoho spouštění zůstal bezmocně viset pod převisem a Yates, kterému hrozil pád a nevěděl, co se s jeho partnerem stalo, lano přeřízl. Simpson pád přežil a dokázal se i se zlomenou nohou vrátit do tábora. Po návratu se na Yatese snesla kritika za to, že lano přeřízl. Simpson ho ale vždy obhajoval. O své zkušenosti napsal později knihu Pád do ticha, která se dočkala i filmové inscenace. Simpson prodělal řadu komplikovaných operací kvůli zranění, které si na Siula Grande způsobil. Doktoři tvrdili, že jeho horolezecká kariéra skončila a že po zbytek života bude mít patrně potíže s chůzí. Po dvou letech rehabilitace se ale Simpson vrátil zpět na hory. Po vymknutí levého kotníku během lezení s Malem Duffem na hoře Pachermo v Nepálu napsal knihu This Game of Ghosts , kde tento zážitek popsal. Celkem šestkrát se pokusil o zdolání severní stěny Eigeru v letech 2000 až 2003 se svým partner...

Joe Schreiber (7)

Americký spisovatel.

Joe Dispenza (4)

Americký spisovatel a lékař Joe Dispenza se věnuje mnoha oborům. Jeho hlavním středem zájmu je však neurologie od které dále sleduje výzkum dalších vědců, ale také se sám na mnoha podílí. Kromě neurologie vystudoval Dispenza také chemii, neurovědy, neurologii v rámci mozku, ale je také vystudovaným chiropraktikem.

Joanne Rock (7)

Autorka romantických příběhů.

Joanne Asala (1)

Americká autorka knih z oblasti folklóru a vaření.

Joan Seymour (3)

Joan Fleming (4)

Britská spisovatelka, autorka románů, thrillerů a knih pro děti.

Joakim Zander (3)

Švédský spisovatel a právník.

Joachim Schönherr (3)

Německý autor příruček rukodělných prací.

Jo Thomas (4)

Novinářka, spisovatelka, autorka romantických příběhů.

Jitka Soukupová (6)

Narozena 27. 5. 1968 v Praze. Mgr., novinářka, rozhlasová a regionální publicistka, působila jako tisková mluvčí města Berouna, autorka publikací o Berounu a z oblasti zdravé výživy.

Jitka Rubínová (8)

Narozena 1. 4. 1974, žije ve Všetatech. Mgr., Ing., jednatelka a spolumajitelka společnosti Výukové programy s.r.o., která se věnuje vydávání školních učebnic. Autorka interaktivních učebnic pro základní školy.

Jitka Přikrylová (4)

Mám ráda vše, co vzbuzuje vášeň. Zajímavé muže, dobrou hudbu, poutavé příběhy - v literatuře, filmu nebo zachycené dotykem kamery. Krásu přírody, sladké víno, melancholii. Nějaký ten pohyb i marnivé lenošení. Ráda se koukám na svět okolo sebe, společnost i politiku.