Všichni Autoři a témata

P. Adámková (3)

P Trojanovskij (3)

P Matuška (6)

Slovenský autor publikací o vinařství a víně.

Owen King (4)

Americký spisovatel, editor. Syn Stephena Kinga.

Otto Skorzeny (2)

Otto Skorzeny byl SS standartenführer Waffen-SS za druhé světové války. Také byl znám svou účastí při osvobození italského vůdce Benita Mussoliniho ze zajetí. Původem Rakušan, který pocházel ze středostavovské rodiny. Jako buršák se věnoval mensuře, při jednom ze zápasů utržil jizvu na tváři, která mu již zůstala. Vystudoval technickou univerzitu a po studiích si založil soukromou firmu. Protože neuspěl v žádostech o službu v letectvu, přihlásil se do jednotek Waffen SS, kde byl zařazen nejprve k divizi SS Leibstandarte, později k Das Reich. Byl raněn na východní frontě a posléze pracoval v pomocných jednotkách. Avšak v roce 1943 se chopil příležitosti, kterou mu nabídl Adolf Hitler. Jednalo se o provedení riskantní operace, kterou bylo vysvobození italského duceho Benita Mussoliniho ze zajetí. V září 1944 zorganizoval v Budapešti převrat , který znamenal pokračování války Maďarska proti Sovětskému svazu. Koncem roku 1944 zorganizoval záškodnickou akci v Ardenách, při nichž němečtí vojáci v amerických uniformách tajně přešli frontu, obraceli směrové tabule a přerušovali spojení. Další akce, kterou mělo být obsazení a zlikvidování mostu u Remagenu, mu však nevyšla. Otto Skorzeny byl koncem roku 1944 pověřen vybudování tzv. Stíhacích svazů SS . Tyto speciální oddíly měly provádět protipartyzánské akce nebo za frontou uskutečňovat různé sabotážní akce. Po válce se dostal Skorzeny do amerického zajetí. 26. ledna 1948 na něj vydal krajský soud v Uherském Hradišti zatykač pod číslem 7372, na jehož základě byla podána oficiální žádost o jeho vydání u komise OSN pro válečné zločiny. Skorzeny však v červenci 1948 z amerického zajateckého tábora uprchl do Španělska a od té chvíle byl na útěku. Dle některých pramenů mu v útěku měla pomoci zpravodajská služba USA. Poté pracoval pro egyptskou a argentinskou vládu. V době studené války, kdy bylo zastaveno vydávání osob mezi Východem...

Otto Lochmann (5)

Narozen 17.1.1939. Doc. MUDr., CSc., klinický mikrobiolog. Primář Ústavu lékařské mikrobiologie FN Motol Praha . Zabývá se zejména antibiotiky.

Otto Bonhoff (6)

Syn německého teologa, po válce pracoval jako divadelní herec, vystudoval dramaturgii na konzervatoří v Lipsku. Později pracoval jako novinář, dramaturg a scénárista. Je autorem řady knih, především s tématy antifašismu a špionáže.

Oto Přibyl (4)

Narozen 9.3.1977 v Prostějově. Matematik, práce z oboru, též autorem beletrie.

Otakar Zejbrlík (2)

Narozen 18. 1. 1890 v Praze, zemřel 15. 4. 1968. Malíř, průmyslový výtvarník, ilustrátor.

Otakar Vočadlo (4)

Otakar Vočadlo byl český pedagog, lingvista, anglista a amerikanista. Narodil se v Klatovech na náměstí v domě č. 154, kde jej dosud připomíná pamětní deska. Jeho otec Vilém Vočadlo byl profesorem klatovského gymnasia, dědeček Jan Wočadlo byl v Praze oficiálem zemského soudu a na Vyšší dívčí škole vyučoval francouzštinu. Po studiu na klatovském gymnáziu odešel do Prahy, kde v letech 1914–1921 vystudoval anglickou a slovanskou filologii a filozofii na filozofické fakultě Karlovy univerzity. 21. května 1921 obhájil disertační práci s titulem Anglická kritika shakespearská a Hamlet. V letech 1922–1928 působil na Ústavu slovanských studií Londýnské univerzity. V letech 1933–1938 založil a budoval katedru anglistiky na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zde byl také jmenován profesorem anglického jazyka a literatury. Od roku 1939 přednášel na Univerzitě Karlově v Praze. Během II. světové války 1942–1945 byl vězněn v koncentračních táborech . V roce 1949 byl z politických důvodů z Univerzity Karlovy propuštěn a rehabilitace se dočkal až na sklonku života v roce 1968. Za svého života příležitostně přednášel také na řadě amerických univerzit, kde zdůrazňoval význam studií slavistiky. Byl důvěrným přítelem Karla Čapka a také jeho průvodcem po Anglii. Místem jeho posledního odpočinku se stala rodinná hrobka v Klatovech.

Otakar Sommer (4)

Otakar Sommer byl český právník a vysokoškolský profesor, který se zabýval hlavně římským soukromým právem. Maturoval na malostranském gymnáziu, v roce 1907 vystudoval práva na Karlově univerzitě a o dva roky později zde získal titul doktora práv. V letech 1910–1911 studoval římské právo a papyrologii v Berlíně a v Lipsku, před tím i po návratu z Německa absolvoval praxi v justici. Roku 1912 pracoval jako úředník zemského výboru a roku 1913 se habilitoval pro obor římského práva. Od roku 1918 byl referentem pro vysoké školy na ministerstvu školství, roku 1920 byl v Praze jmenován mimořádným a 1921 řádným profesorem na nedávno založené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zde byl také v letech 1924–1925 děkanem právnické fakulty a hned v následujícím období rektorem celé univerzity. Zasloužil se o vybudování romanistické knihovny a vydávání Prací ze semináře práva římského i Sborníku právnické fakulty University Komenského, nicméně roku 1928 převzal po prof. Leopoldu Heyrovském stolici římského práva na pražské právnické fakultě. Věnoval se reformám právnických studií a mezi roky 1933–1934 byl děkanem fakulty. Od roku 1933 byl členem tzv. Šestky spolu s historiky umění V. Birnbaumem, A. Matějčkem, J. Pečírkou, Z. Wirthem, F. Žákavcem, později též J. Štencem, J. Šustou, E. Bassem). Sommer byl členem rozhodčího soudu česko-německého, členem Šafaříkovy učené společnosti, mimořádným členem České akademie, Královské české společnosti nauk aj.

Otakar Šimek (5)

Otokar Šimek byl český literární historik, romanista, středoškolský profesor a překladatel z francouzštiny, autor prvních českých ale nedokončených dějin francouzské literatury. Vystudoval gymnázium v Brně a v Kolíně a poté francouzštinu a češtinu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Svá studia prohloubil studijním pobytem na Sorbonně v Paříži, kde ještě stihl přednášky Gastona Parise, a dalšími pobyty ve Francii a Belgii. Po ukončení studií působil nejprve na Obchodní akademii v Kolíně a od roku 1902 až do odchodu do důchodu v roce 1938 byl profesorem francouzštiny, češtiny a němčiny na Obchodní akademii v Hradci Králové. Současně se podílel na českém literárním životě, do kterého vstoupil již za studentských let jako člen skupiny mladých autorů, kteří se hlásili k F. X. Šaldovi . Stal se autorem mnoha předmluv, doslovů, článků a statí a věnoval se i překladatelské činnosti. Během první světové války se ale Šimkův zájem začal postupně přesouvat od kritiky k literární historii, zejména k dějinám francouzské literatury. Významně se rovněž podílel na rozvoji česko-francouzské kulturní spolupráce . Již roku 1918 vydal první svazek plánovaných šestidílných Dějin francouzské literatury v obrysech, a to první část jejich třetího dílu Klasický věk. Století XVII.. Roku 1923 následovala druhá část třetího dílu a díl druhý Renesance a reformace. Století XVI.. První díl Středověk vyšel však až roku 1947. Další dva plánované díly, Věk osvícenský a Věk romantický, byly společně s fragmentem dílu šestého nalezeny v pozůstalosti v jednom exempláři psaném na stroji, a byly roku 1962 společně vydány pod názvem Dějiny francouz...

Otakar Nehera (7)

Narozen 25. 10. 1917 v Olomouci, zemřel 23. 10. 2009 v Bratislavě. Fotograf.

Otakar Hönig (7)

Narozen 10.4.1903 v Jihlavě, zemřel 7.9.1973 v Praze. PhDr., profesor průmyslové školy, autor středoškolských učebnic.

Otakar Frankenberger (3)

JUDr. Otakar Frankenberger absolvoval právnickou fakultu University Karlovy, věnoval se však především studiu vojenské historie a je dnes nestorem českých historiků vojenství. Dlouhá léta pracoval ve Vojenském historickém ústavu , dnes je v důchodu. Z jeho četných článků, studií a publikací jmenujme alespoň Husitské válečnictví po Lipanech, Češi v roce 1866, Zeměbrana v českých zemích v roce 1809, Václav Radecký z Radče.

Otakar Filip (7)

Narozen 1.7.1874 v Praze, zemřel 10.4.1931 tamtéž. Novinář, redaktor, prozaik, překladatel.

Oskar Wöhrle (2)

Byl alsaský německý básník, spisovatel a nakladatel s rušným životem. Narodil se jako nejstarší ze synu obuvníka Bohdana Wöhrleho. Navštěvoval školu v Colmaru a začal studovat učitelství. Toto studium nedokončil a začal vést bohémský život ve Francii, Itálii. Nasledně vstoupil do cizinecké legie, kde dostal tyfus a z lazaretu v Marseille dezertoval přes Francii, Itálii a Švýcarské zpět do Alsaska. Tam pracoval jako barvíř v továrně. Sepsal příběhy ze svého bohémského života. V roce 1912 se stal žurnalistou v časopise "Die Lese". V roce 1933 se počítal k 131 spisovatelům, kterým národní socialisté spálili knihy. Prchl přes Alsasko do Prahy, ale v roce 1937 se vrátil do Neměcka a usadil se v Badenu. Ve své práci se pokoušel přizpůsobit současné kulturní politice. Později kolaboroval s nacisty a pracoval jako pomocný dělník pro německé úřady v Mülhausenu. V roce 1944 prchl do Basileje, kde v roce 1946 umírá na klinice v Gloterbadenu po amputaci nohy následkem cukrovky, kterou trpěl od roku 1920.

Osip Èmil'jevič Mandel‘štam (4)

Ruský básník, prozaik a překladatel. Narozen v Polsku.

Ondrej Kalamár (7)

Slovenský básník, též autor vzpomínkové publikace.

Oliver Onions (8)

Oliver Onions je italská hudební skupina, kterou založili bratři Guido a Maurizio De Angelisovi. Proslulí jsou svými skladbami filmové hudby, zejména prací na spaghetti westernech a akčních komediích s populární dvojicí Bud Spencer a Terence Hill. V průběhu 70. a 80. let 20. století vytvořili Oliver Onions řadu hitů, které se staly synonymem pro filmy, které doprovázely, včetně "Dune Buggy" pro film "Altrimenti ci arrabbiamo" a "Flying Through the Air" pro "...più forte ragazzi!".

Olga Votočková-Lauermannová (6)

Olga Votočková Lauermannová byla česká spisovatelka lidové četby. Narodila se 10. října 1877 v domě 759-II jako dcera spisovatelky Anny Lauermannové Mikschové a veřejně činného majitele domu Josefa Lauermanna; z otcovy strany byla také pravnučkou Josefa Jungmanna. Od roku 1886 navštěvovala obecnou školu v Římě, kde se zdržovala se svou churavou matkou . Zde absolvovala další soukromé studium zejména v oboru literatury a umění. Stýkala se s umělci, kteří navštěvovali její matku, jako byli malíři Knüpfer, Liška, Patzka, Skramlík, architekt Pokorný aj. Do Prahy se vrátila r. 1889. 23. listopadu 1905 se v kostele Panny Marie Sněžné provdala za MUDr. Jana Otakara Votočka, bratra známého chemika Emila Votočka. Absolvovala další cesty do Německa, Francie a Itálie. Byla činná v oboru sociální péče, předsedkyně sociálního komitétu při Ústředním spolku českých žen, jenž pečoval o děti odkázané na chudinskou péči obecní a opatřovala jim výchovu v rodinách. Sama byla poručnicí deseti dětí. Pořádala literární čaje s debatami, jichž se účastnila řada osob z českého světa literárního, uměleckého a vědeckého. Byla členkou Společenského klubu, Umělecké besedy, Společnosti Národního musea, zakladatelka Welcomeclubu, klubu pro péči o cizí hosty v Praze. Době svého pradědečka se přiblížila v historických románech z časů obrození. Psala též povídky pro mládež a populární medailony význačných osobností národní kultury. Zemřela roku 1964 a byla pohřbena v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Olga Hrabáková (1)

Chovatelka psů, autorka publikací o chovu a výcviku psů.

Olga Čechová (5)

V letech 1941–1944 studovala na Škole uměleckých řemesel v Brně. 1944–1945 totálně nasazena . 1946–1951 absolutorium Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze . Od roku 1960 členka skupiny Trasa a od roku 1967 členkou výboru Svazu českých umělců grafiků Hollar Praha. 1956–2000 soustavná ilustrační spolupráce s časopisy Sluníčko a Mateřídouška, od roku 1960 s nakladatelstvím Albatros . Za knižní ilustrační práci získala 15 ocenění. S kresleným filmem Barrandov-Praha vytvořila čtyři kreslené filmy a sedmidílný seriál pro děti. Od studijních let na UMPRUM se věnovala volné grafice a kresbě v úzké souvislosti s psaním poezie. Základ jejího díla tvoří volná grafika a tematicky propojené grafické cykly s motivy imaginárních příběhů. Citlivé linie grafiky, které se staly její nejvlastnější doménou. Autorka vytvářela své grafické listy nejčastěji technikou suché jehly. Fantazie a intimní výraz autorčiných prací na papíře jsou také blízké poetice jejích lyrických básní. V šedesátých letech se připojila k autorům, kteří se věnovali fenoménu těla a rozvíjeli formy Nové figurace. Zúčastnila se mnoha výstav, kde prezentovala své práce, a získala řadu ocenění v rámci mezinárodních přehlídek grafiky a ilustrací, výstav ex libris anebo v expozicích české grafiky v zahraničí. Významnou částí díla Olgy Čechové se staly ilustrace, v nichž prokazuje značnou empatii pro poezii a osobitý talent provázet verše básníků metaforickými významy; je autorkou ilustrací například k básnické sbírce Vladimíra Holana Na sotnách anebo knihy veršů Jaroslava Seiferta Koncert na ostrově . Od doby studií Olga Čechová ilustrovala rovněž řadu knížek pro děti. Více než padesát let spolupracovala s časopisy Sluníčko a Mateřídouška. Od roku 1960 vytvořila ilustrace pro více než sto třicet dětských knih vydaných nakladatelstvím Alb...

Oleg Sarin (3)

Generálmajor sovětské armády, historik, publikace z oboru vojenství.

Oleg Kuzovkov (6)

Ruský scenárista, režisér a producent.

Oldřich Vinař (5)

Narozen 9. 12. 1925 v Brně. Doc. MUDr., DrSc., psychiatr, zaměřen na psychofarmakologii, též autor katalogů výtvarných výstav . Manželka je lékařka, stejně jako dvě dcery, třetí dcera je farmaceutka.

Oldřich Šmrha (4)

Narozen 13.11.1922 v Týnci, zemřel 27. 3. 2011. Ing., CSc., ekonom, spoluzakladatel vědeckého oboru nutriční ekonomika, práce o správné výživě.

Oldřich Rafaj (8)

Oldřich Rafaj – 29. dubna 2010, Praha) byl český literární historik, kritik, básník a překladatel, bratr prozaika Miroslava Rafaje. Vyrůstal v rodině krejčího. Po maturitě na reálném gymnáziu v Novém Jičíně roku 1953 vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně češtinu a polštinu . Po základní vojenské službě byl od roku 1960 redaktorem Krajského nakladatelství v Ostravě, od roku 1965 redaktorem pražského nakladatelství Československý spisovatel a na přelomu let 1967–1968 Literárních novin. Pak krátce pracoval v Úřadu pro tisk a informace, od roku 1969 byl redaktorem časopisu Květy a od roku 1970 šéfredaktorem literárně-dramatické redakce Československého rozhlasu. Postupně se stal jednou z ústředních postav normalizačního Svazu českých spisovatelů, a proto se roku 1974 stal šéfredaktorem Literárního měsíčníku, který aktivně prosazoval normalizační kulturní politku. Od ledna roku 1989 do ledna roku 1990 byl ředitelem nakladatelství a vydavatelství Panorama. Je autorem marxisticky orientovaných literárních studií a od 80. let i básnických knih. Jeho verše jsou politicky proklamativní, jsou založené na černobíle prezentované polaritě světa a zpracovávají témata jako je láska k socialistické vlasti, nacistická zvěrstva z doby okupace, osvobození Československa rudou armádou atp. Rozhlasová hra Soudruhům, kteří přijdou po nás zpracovává téma posledních dnů Julia Fučíka. Své literárněkritické práce, které publikoval od 70. let v Literárním měsíčníku, v Tvorbě a v Rudém právu, knižně je postupně vydal ve čtyřech svazcích. Od poloviny devadesátých let publikoval především přírodní lyriku. Překladatelsky se zaměřoval zejména na současnou polskou a slovenskou literaturu....

Oldřich Med (4)

Kněz, člen inspektoriální rady salesiánů, překladatel, spisovatel, farář v Rosicích. Pocházel z Jihlavy. Salesiánskou formaci prodělal v Radně v Jugoslávii, po noviciátu se vrátil do vlasti a pracoval jako vychovatel u P. Ignáce Stuchlého ve Fryštáku u Zlína. Absolvoval kroměřížské arcibiskupské gymnázium, poté jej páter Stuchlý doporučil do italského Turína, kde studoval a byl vysvěcen na kněze. Po návratu domů působil v Ostravském salesiánském ústavu. Ten byl krátce po heydrichiádě Němci rozpuštěn. Ihned poté páter Med s nasazením života shromáždil opuštěné salesiánské aspiranty ve Dvorku u Přibyslavi a pokračoval s nimi v přerušené výuce. Po válce se stal ředitelem Fryštáckého salesiánského ústavu. Jako první z českých Salesiánů byl komunisty uvězněn a po návratu z vězení působil v Hodoňovicích u Frýdku-Místku až do 13. dubna 1950, kdy nastala hromadná likvidace řeholníků v Československu. Byl odvlečen do koncentračního tábora v Oseku u Duchova, odtud transportován a šest let převychováván v táboře nucených prací na Želivě u Humpolce. Po propuštění působil jako kaplan v Měříně, Jihlavě, farář ve Slavonicích a nakonec v Rosicích. Přes mnoho výslechů na STB, především v Jihlavě a Slavonicích, o něj v Rosicích ztratila STB zájem s tím, že zde se mu nemůže nic zdařit a jako kněz nemůže v žádném případě uspět. V krátké době však zahájil výuku náboženství jak ve škole, tak na faře, organizoval duchovní obnovy a cvičení, jako člen inspektoriální rady vedl porady a shromáždění duchovních laiků, pořádal přednášky, vzdělávací kurzy, založil oratoř Dona Bosca, připravoval proces blahořečení P. Ignáce Stuchlého, zorganizoval a zahájil stavbu Panny Marie Pomocnice v Brně-Žabovřeskách. Napsal: Pod modrým nebem , třídílný katolický katechismus , Kniha víry, Kniha naděje , Životopis svatého Dominika Savio. Životopis patera Ignáce Stuchlého, Život...

Oldřich Kryštofek (7)

Oldřich Kryštofek byl český básník, novinář, spisovatel, autor literatury pro děti a v letech 1968–1969 předseda České rady Pionýra. V letech 1956-1961 byl šéfredaktorem Pionýrských novin. Jako jeden z vedoucích představitelů reformních demokratizačních proudů v pionýrské organizaci stál v dubnu 1968 u vzniku samostatného Pionýra, v červnu 1968 byl pak zvolen předsedou České rady Pionýra. Po začátku normalizace v průběhu roku 1969 však z funkce předsedy ČRP odstoupil a 24. ledna 1970 byl z Pionýra vyloučen. Po roce 1970 následně nemohl oficiálně publikovat.

Oldřich Klobas (5)

Skaut, absolvent bučovického gymnázia , člen protikomunistické odbojové skupiny Sodan , politický vězeň v Jáchymově a na Mírově , dělník z donucení, spisovatel.

Oldřich Jendrulek (5)

Narozen 19.10.1927. Publicista, překladatel z ruštiny.

Oldřich Egem (3)

Narozen v říjnu 1925, zemřel 22. 8. 2009 v Praze. Novinář, nakladatel, spoluautor cestopisů, prozaik.

Oldřich Doskočil (7)

PhDr. Oldřich Doskočil historik, zabývá se regionálním malířstvím Litoměřicka. Působí v Oblastním muzeu Litoměřice.

Oldřich Blažíček (4)

Narozen 5.1.l887 ve Slavkovicích u Žďáru nad Sázavou, zemřel 3.5.1953 v Praze. Akademický malíř, profesor kreslení a malby, memoárová literatura.

Oldřich Blažek (2)

Literatura pro děti.

Olav Gullvåg (6)

Norský prozaik.

Novotná Ivana (8)

Norihiro Yagi (8)

Nora Baráthová (6)

Narodila sa 7. júna 1944 v Kežmarku v rodine inžiniera. Po maturite na Jedenásťročnej strednej škole v rodisku pokračovala v štúdiu na filozofickej fakulte v Prešove . Po skončení školy začala pracovať a dosial' pracuje v Mestskom múzeu v Kežmarku. Jej prozaickú tvorbu i publicistické príspevky ovplyvnila história rodného mesta. Debutovala románom Ad revidendum , ktorý je kronikou posledného školského roka pred maturitou. Autorka v ňom prejavila svoj pozorovací talent a celkovo sa zaradila do prúdu próz venujúcich sa vstupu mladých ľudí do života, ktoré v našej literatúre vznikali v 60. rokoch. Roku 1975 vydala historický román Muž, ktorý kráčal za smrťou, čerpajúci z čias protihabsburského povstania Františka II. Rakóciho a odohrávajúci sa v Kežmarku na prelome 17. a 18. storočia. Určujúca je v ňom dobrodružno-sentimentálna fabula. Voľným pokračovaním tohto diela je historický ro¬mán Aj zradcom sa odpúšťa . Ešte roku 1976 však vydala Baráthová prózu pre mládež Snívať zakázané, atakujúcu rodičovskú ľahostajnosť na príbehu chovanky detského domova. Po historickej téme siahla Baráthová znova v románe Nepokojné mesto , v ktorom sledujeme dobrodružné udalosti okolo bojov slobodného kráľovského mesta Kežmarku s majiteľmi hradu Tôkôlyovcami. Dej je situovaný do 17. storočia a zaujme najmä tým, ako vie autorka zachytiť reálie, zvyky a spôsob života vtedajšieho mesta. Tak je Baráthovej próza najsilnejšia práve svojou poznávacou hodnotou. Ďalšou prózou pre mládež je sviežo napísaný román Najlepšia trieda ; ktorý približuje život súčasných gymnazistov, ale načiera aj do minulosti a prostredníctvom starých písomností sa dozvedáme čosi o nezvyčajných trestoch a povinnostiach študentov dávnych čias. Románom Plavovlasé hviezdy sa Baráthová podujala zaplniť jednu z medzier v slovenskej literatúre v oblasti pôvodných diel zo života stredoškolskej mládeže. Píše o tých, ktorí dospelým neraz aj vedome unikajú, lebo sa...

Nikolaus Lenau (6)

Rakouský básník.

Nikolaj Gavrilovič Černyševskij (5)

Nikolaj Gavrilovič Černyševskij byl ruský spisovatel, filosof-utopista, revolucionář, literární kritik a publicista. Černyševskij navštěvoval saratovský seminář a roku 1846 odjel studovat do Petrohradu. Žil zde velice nuzně, nicméně navázal styky s revolučními demokraty, básníkem Někrasovem a kritikem Dobroljubovem, s nimiž vydával časopis Sovremennik. Pro svou revoluční činnost byl roku 1862 uvězněn v Petropavlovské pevnosti; zde vytrvale psal, mimo jiné své nejslavnější dílo, román Co dělat? ; přes zpochybňované literární kvality jej tento román proslavil a získal v Rusku nesmírný vliv, přirovnávaný až ke vlivu Marxových děl. Po vynesení rozsudku r. 1864 byl Černyševskyj poslán do vyhnanství do Jakutie na východní Sibiři. I zde pokračoval v psaní. V roce 1883 byl přemístěn do Astrachaně a o šest let později se mohl vrátit do Saratova, kde také zemřel. V éře Sovětského svazu byl Černyševskij jakožto revoluční demokrat, nepřítel carismu, atheista a materialista vycházející z Feuerbacha vysoce ceněn; byly po něm pojmenovány nejrůznější objekty a vystavěny jeho pomníky. Proti tomuto pohledu se postavil spisovatel Vladimir Nabokov v románu Dar , kde vykresluje Černyševského jako tragikomickou figurku bez talentu a uměleckého cítění; odmítá také jeho zjednodušující pohledy na literaturu . Dle T. G. Masaryka „odpůrci Černyševského rozkřičeli jeho estetiku a estetiku jeho školy pro přepínání a z úzkosti před materialismem a utilitarismem jako nepřátelskou umění – neprávem. Černyševskij přece sám nejen napsal známý nám román, ale on právě se v nejdůležitějších otázkách života utíkal k umění!" „Černyševského filozofie a jeho literární činnost má úplně ráz osvícenské filozofie,...

Nikolaj Aleksejevič Ostrovskij (7)

Ruský prozaik.

Niko Tinbergen (3)

Nizozemský zoolog a etolog, v roce 1973 Nobelova cena za objevy v oblasti smyslového vnímání zvířat.

Nikl Petr (8)

Nicky Hayes (4)

Britská psycholožka. Autorka učebnic o metodách vyučování psychologie.

Nicki Thornton (2)

Britská knihkupkyně, novinářka, autorka mystery detektivek pro děti a mládež, propagátorka čtení na školách a na akcích pro veřejnost.

Nick Spalding (5)

Britský autor humoristické a vědecko-fantastické prózy, zaměřený též na masmédia a marketing.

Nick Sekunda (4)

Polský historik starověku a archeolog.

Nick Crumpton (6)

Zoolog, paleontolog a novinář.

Nicholas Goodrick-Clarke (3)

Historik, germanista, specialista na politické vědy a ekonomii.

Nejedlý Jan (6)

NEJ (1)

Neff Ondřej (5)

Nathalie Petit (8)

Francouzská novinářka, koučka a osobní trenérka. Zabývá se neurovědou.

Natalie Anderson (7)

Novozélandská spisovatelka a knihovnice.

Natalia Rolleczek (3)

Je to polská spisovatelka a dramatička, především pro mládež a děti. Jako dítě byla v letech 1931-1933 v sirotčinci, což jí později posloužilo jako námět k polskému filmu z roku 1965: Dřevěný růženec.

Nadězda Spatenková (6)

PhDr. et Mgr. Naděžda Špatenková, Ph.D., MBA, roz. Kubíčková vystudovala jednooborovou psychologii a sociologii -andragogiku v profilaci na sociální práci. Působila jako sociální pracovnice v rodinné poradně, externí pracovník a odborný garant linky SOS ve Zlíně, středoškolská učitelka, ale také např. jako specialista personalistiky v eBance. V současné době je odborným asistentem na Ostravské univerzitě a na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde také vede Univerzitu třetího věku. Věnuje se lektorské činnosti a spolupracuje s řadou institucí, např. Hospicovým hnutím-Vysočina, občanským sdružením InternetPoradna.cz apod. Vzdělání: 1996 - Mgr. obor sociologie-andragogika v profilaci na sociální práci, FF UP Olomouc 1999 - Ph.D. obor sociologie ve studijním programu andragogika, FF UP Olomouc 2001 - Mgr. obor psychologie FF UP Olomouc

Naděžda Kubů (6)

Narozena 30. 7. 1954. PhDr., CSc., historička, pracovnice památkového úřadu, publikace o hradech a zámcích.

Naďa Profantová (4)

Naďa Profantová je česká historička a archeoložka specializující se na období starší a střední doby hradištní. Externě působí na katedře archeologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové.