Všichni Autoři a témata

Radislav Matuštík (6)

Jeden z najvýznamneších slovenských kritikov a historikov umenia.

Radim Kalfus (4)

Kdo by neznal jméno významného lékaře a vědce dr. Albert Schweitzera a jeho světově proslulé gabunské nemocnice v Lambaréné? Málokdo ale ví, že jedním z přátel slavného člověka byl Novopačák Radim Kalfus, který svému velkému vzoru věnoval i svoji knížku vzpomínek. Dr. Radim Kalfus se narodil před osmdesáti lety, 23. ledna 1920 v Liberci. Jeho otec byl ředitelem 1. české literární měšťanky. V devíti letech se rodina stěhovala do Prahy, kde Radim v roce 1939 maturoval. Zajímavé je, že jeho spolužákem byl později významný český herec Rudolf Hrušínský. Po dokončení střední školy se zapsal na práva, ale počátek 2. světové války a uzavření českých vysokých škol po 17. listopadu udělalo škrt přes plány mladého studenta. Byl dokonce členem studentské delegace na pohřbu Jana Opletala. Podařilo se mu utéct před razií a spolu s otcem se skrýval a pracoval jako zemědělský dělník. Po osvobození se vrátil do rodného Liberce a v letech 1945 až 1947 se stal kazatelem jednoty bratrské. Od roku 1947 zastával funkci ředitele libereckého rozhlasu až do svého pověření funkcí ústředního tajemníka jednoty bratrské v Nové Pace v roce 1950. Během svého života vykonal s pověřením ministerstva školství a ministerstva kultury celou řadu velkých cest a v letech 1957 až 1969 procestoval prakticky celý svět, snad s výjimkou Austrálie. Jen na ukázku uvedu, že v roce 1957 byl v USA, v Západní Indii, Velké Británii a Nizozemsku, ale zřejmě nejvíce jej lákala Afrika. Svoje vzpomínky z cest po Africe vydal knižně pod názvem Vzpomínky na dr. Alberta Schweitzera a na Lambaréné. Oboustranná náklonnost mezi oběma muži se projevila častokrát, nejlepším důkazem je, že Dr. Schweitzer si Radima Kalfuse pozval jako věrného přítele na skromnou oslavu svých devadesátých narozenin v lednu 1965 do Lambaréné. Kniha vzpomínek je poutavá a čtivě zajímavá, takže se čtenář dozví řadu věcí z života Dr. Schweitzera a černého kontinentu vůbec. Radimu Kalfusovi nebylo dopřáno dožít se devadesátky, jako jeho velkému vzor...

Radek Blažek (6)

Narozen v Třebíči. Manažer pro sociální média, bloger a správce sociálních sítí ve firmě Euromedia Group. Pracovník v oblasti knižního marketingu. Redaktor. Autor románů a povídky ve vánoční antologii.

Radana Lipusová (3)

Autorka knihy pro děti, které se začínají učit číst.

Rachel Warren Chadd (3)

Autorka a editorka publikací o alergii, astmatu a zdravém životním stylu.

Rachel Lynn Solomon (6)

Americká spisovatelka, novinářka a redaktorka. Autorka romantických příběhů.

Rachel Harris (5)

Americká spisovatelka.

Rachel Gillig (8)

Quintus Flaccus Horatius (6)

Římský básník, autor satirické i reflexivní a filozofující lyriky.

Quido Záruba (6)

Quido Záruba, narozen jako Quido Pfeffermann, psán též Quido Záruba-Pfeffermann byl český stavební inženýr, geolog a vysokoškolský pedagog, zakladatel československé školy inženýrské geologie. Narodil se v jihočeské rodině stavitele a astronoma Josefa Záruby-Pfeffermanna a jeho manželky Marie, rozené Janáčkové . Quido byl nejstarší z osmi dětí. Okolo roku 1910 se rodina přestěhovala do Bubenče . Quido Záruba-Pfeffermann vystudoval inženýrské stavitelství na ČVUT v Praze. Otcova firma se podílela na stavbě význačných budov v Praze, později vodního díla Štěchovice i československého pohraničního opevnění. Quido v ní zřídil a vedl oddělení geologického průzkumu. To se později stalo jádrem předního pracoviště inženýrskogeologického průzkumu u nás. Zájem o geologii ho přivedl v 30. letech 20. století na přírodovědeckou fakultu Karlovy university, kde se habilitoval na docenta. Docenturu získal v roce 1936 i na ČVUT, kam byl po znovuotevření vysokých škol v roce 1945 povolán, aby zajistil výuku geologie pro budoucí stavební inženýry a kde byl v roce 1946 jmenován profesorem. V té době rodina ze svého jména vypustila německy znějící část. V únoru 1948 byla firma znárodněna. Quido Záruba se pak věnoval výuce, založil československou školu inženýrské geologie, spočívající v aplikaci geologických oborů bezprostředně na stavbách, především tunelů a přehrad. Kolem sebe vychoval postupně řadu specialistů, uplatňujících znalosti geologických poměrů při projektování a realizaci především inženýrských staveb. Jako odborník s velkou praxí byl povolán na stavby u nás i v zahraničí, kde radil při zdolávání geotechnických problémů. Po vzniku Československé akademie věd se stal členem - korespondentem, později akademikem. V roce 1968 se stal prvním voleným prezidentem nově vzniklé mezinárodní asociace inženýrských geologů IAEG. Publikoval stovky článků a referátů, vyšlo mu několik monografií ...

Quentin Tarantino (6)

Quentin Jerome Tarantino je americký filmový režisér, scenárista a herec, který začátkem devadesátých let proslul jako svěží, drsný i černohumorný vypravěč, který vnesl do tradičních amerických archetypů nový život. Svoji filmovou kariéru začínal jako uvaděč v kině. Nějaký čas byl i uvaděčem v pornokině. Tuto práci označil jako úplně nejlepší, filmová režie je podle něj až na druhém místě. Když mu bylo 22 let odešel z práce v pornokinu a pracoval následujících pět let ve videopůjčovně VideoArchives. Než se stal slavným scenáristou a režisérem, pobyl krátce i ve vězení, kde skončil kvůli nezaplacenému parkování. V jeho filmech se skoro vždy objevuje akce, násilí i krvavé scény, a to i přesto, že se nejedná o typický hororový film. On sám přiznal, že je velkým fanouškem tzv. splatter hororů a je velkým obdivovatelem italského hororového mistra Daria Argenta. V říjnu 2015 Tarantino podpořil hnutí Black Lives Matter v New Yorku, veřejně odsoudil policejní násilí na černošském obyvatelstvu ve Spojených státech a prohlásil: „Vraždu musím nazývat vraždou a vrahům musím říkat vrazi“. Tarantinova slova odmítla policejní oddělení po celých Spojených státech, včetně New Yorku a Los Angeles, a vyzvala k bojkotu jeho nového filmu Osm hrozných. Několik dní předtím byl v New Yorku zavražděn policista při výkonu služby, proto někteří policisté kritizují Tarantinovy výroky jako obzvláště necitlivé. Po odhalení, že přední hollywoodský producent Harvey Weinstein měl sexuálně obtěžovat desítky žen, Tarantino v říjnu 2017 přiznal, že věděl o Weinsteinově chování desítky let a je zahanben, že nic nepodnikl. V reakci na to známý šéfkuchař a spisovatel Anthony Bourdain obvinil Tarantina ze „spoluviny“.

Publilius Syrus (2)

Publilius Syrus, také Publius Syrus byl římský dramatik a básník 1. století př. n. l. Jeho "Myšlenky" byly velice oblíbenou četbou ve středověku i v raném novověku. Dnes málo známý, ale kdysi významný dramatik a filosof se narodil na počátku prvního století př. n. l. v syrské oblasti Antiochia. Už jako mladý však padl do otroctví a byl převezen do Říma, kde působil na dvoře jednoho dramatika. Zde se poprvé setkal s hranými příběhy, které ho okouzlily a inspirovaly k vlastní tvorbě. Nejdříve pomáhal s tvorbou svému pánovi a pro svůj talent a moudrost si tak vysloužil propuštění na svobodu. Následně, již jako svobodný plebej, začal shrnovat a ucelovat své vlastní myšlenky a živil se psaním improvizovaných mimů a herectvím. S přibývajícím časem byla jeho divadla stále známější a žádanější, a oblibu v něm nacházel dokonce i samotný Gaius Julius Caesar, který Publilia Syra považoval za jednoho z nejmoudřejších lidí v Římě. Často ho zval ke svému stolu a rozmlouval s ním, což vyvolalo nevoli druhého významného dramatika – starého Decima Laberia. Ten se po letech tvorby pro svého císaře cítil zrazený a odstrčený a záviděl Publiliovi ohromnou slávu. Caesar proto s ohleduplnosti k oběma tvůrcům uskutečnil v roce 46 př. n. l. umělecký souboj, jehož vítězem se stal Publilius Syrus. Tím jeho sláva v Římě ještě vzrostla. Caesar chtěl dokonce tomuto umělci za zásluhy udělit čestný titul a chtěl mu nechat vystavět palác, ovšem 15. března roku 44 př. n. l. byl sám zabit. V Římě nastaly zcela jiné poměry. Publilius Syrus přestal psát mimy a hrát v amfiteátrech, zbytek života strávil v ústraní a věnoval se dokončení svého celoživotního díla „Sententiae“, z něhož se dodnes zachovalo asi 700 citátů. O konci Publilia Syra z Antiochie se tak, vzhledem k jeho „ústupu ze slávy“, nedochovaly žádné spolehlivé zprávy....

Prokop Toman (7)

Prokop Toman byl český právník, tvůrce slovníku výtvarných umělců. Narodil se v rodině advokáta JUDr. Hugo Tomana a jeho manželky Marie Amalie, rozené Heymdtové . V roce 1900 se oženil s Antonií, rozenou Ptákovou , se kterou měl syna Prokopa . Studia práv ukončil promocí v roce 1907. Byl zakladatelem Kroužku přátel malířského umění , který uspořádal například výstavu Petra Brandla v Rudolfinu v září a říjnu 1911. Od roku 1933 byl členem mezinárodní komory znalců umění se sídlem v Paříži. Je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech, spolu s manželkou Antonií a synem Prokopem . Jeho nejvýznamnějším dílem je Nový slovník československých výtvarných umělců, který poprvé vyšel v roce 1936, 5. vydání v roce 2000. Slovník je dodnes významným a ceněným zdrojem informací. Na třetím rozšířeném vydání s ním spolupracoval jeho syn Prokop Hugo Toman.

Primo Levi (5)

Primo Levi byl italský židovský chemik a spisovatel, jehož nejproslavenější dílo Je-li toto člověk je autobiografickou výpovědí o jeho věznění v koncentračním táboře Auschwitz. Narodil se v Turíně roku 1919 Cesaru a Ester Leviovým . V roce 1934 nastoupil na prestižní gymnázium Liceo Massimo d’Azeglio. Původním povoláním byl chemik, chemii vystudoval v letech 1937 až 1941 na turínské univerzitě. V roce 1933 vstoupil do Avangardisti – hnutí pro mladé fašisty. V roce 1942 vstoupil do ilegální Strany akce a obstarával styk s ostatními protifašistickými organizacemi, po německé okupaci Itálie působil v partyzánském oddílu, na konci roku 1944 byl zajat a jako Žid deportován do sběrného tábora v Carpi-Fossoli. Odtud byl deportován do pracovního tábora Osvětim-Monowitz, kde pracoval v průmyslovém komplexu Buna, který byl součástí IG Farben. Přežil krutý život v Osvětimi – po osvobození tábora byl krátce nato internován do ruského tábora pro bývalé vězně nacismu a po kapitulaci Německa a smrti Hitlera se po delších peripetiích vrátil vlakem přes dnešní Ukrajinu , Rumunsko, Maďarsko, Slovensko, Rakousko a Německo zpět do Turína. V roce 1947 se oženil a začal pracovat ve výzkumné laboratoři a psát. V 67 letech spáchal sebevraždu. Levi byl jedním z lidí, kteří trpěli tzv. komplexem přeživšího – tj. výčitkami svědomí těch, kteří přežili smrtící prostředí a likvidační selekce a ptají se, zdali to nebylo na úkor jiných. První Leviho román, Je-li toto člověk , se zabývá jeho zkušeností z táborů. Otázka pronásledování Židů se pak vrací i v jeho dalších knihách, mj. Kdy, ne-li teď? a Potopení a zachránění . Zážitky z poválečné cesty zpět do rodného Turína byly hlavním tématem nejznámějšího Leviho r...

Priest (8)

Přemysl Šil (4)

Autor alternativní učebnice psychologie, středoškolský učitel.

Přemysl Raban (6)

Narozen 29.6.1949 v Údolí Sv. Kryštofa. Doc., JUDr, Csc., advokát, publikace z oboru práva a investiční a bytové výstavby.

Precedens (6)

Poppy O'Neill (7)

Britská spisovatelka, publicistka a redaktorka. Autorka knih o duševním zdraví dětí a dospělých. Vystudovala tvůrčí psaní.

Pola Gojawiczyńska (7)

Polská prozaička a publicistka.

Pointer Sisters (7)

The Pointer Sisters je americká pěvecká skupina R&B z Oaklandu v Kalifornii, která dosáhla úspěchu v hlavním proudu v 70. a 80. letech 20. století. Skupina vznikla v roce 1969 a původně ji tvořily sestry Bonnie Pointerová, Anita Pointerová, Ruth Pointerová a June Pointerová . Jsou známé svým eklektickým rozsahem hudebních žánrů zahrnujícím R&B, soul, pop, jazz, elektronickou hudbu, bebop, blues, dance, country a rock. Skupina Pointer Sisters má dynamickou pódiovou prezentaci a je uznávaná pro své pevné vokální harmonie.

Poco (8)

Poco je americká country rocková skupina, která vznikla v roce 1968 po rozpadu skupiny Buffalo Springfield. Původní sestavu tvořili Richie Furay, Jim Messina, Rusty Young, George Grantham a Randy Meisner. Skupina byla součástí raného country rockového hnutí a významně se podílela na formování nového žánru tím, že spojila vlivy country hudby s rock and rollem. V průběhu let prošla skupina Poco mnoha změnami v sestavě, přičemž jediným stálým členem byl až do svého odchodu v roce 2021 Rusty Young.

Pippa Young (5)

Ilustrátorka a autorka knih pro děti.

Pippa Grant (4)

Pilkey Dav (8)

Piers Bizony (4)

Piers Bizony je americký spisovatel, publicista, organizátor výstav a také režisér televizních dokumentů. Je mezinárodně úspěšným a uznávaným autorem populárně psaných publikací o výzkumu vesmíru, filmu a speciálních filmových efektech a také knih s technologickou tematikou. Žije v Londýně.

Pierre Miquel (4)

Francouzský historik a spisovatel.

Pierre Grimbert (4)

Francouzský spisovatel.

Pierre Augustin Caron de Beaumarchais (4)

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais byl francouzský dramatik proslulý svými třemi hrami o Figarovi. Za svého života byl také hodinářem, vynálezcem, hudebníkem, politikem, tajným agentem, nakladatelem, obchodníkem se zbraněmi a v neposlední řadě i revolucionářem ve dvou revolucích . Pierre-Augustin Caron se narodil v neurozené rodině pařížského hodináře jako jediný syn mezi pěti dcerami. Rodina jeho otce byla obstojně zámožná, a tak Pierrovo dětství proběhlo šťastně a bezstarostně. Ve třinácti letech byl vzat do učení, aby mohl pokračovat v otcově podniku. Pierre v učení dobře prospíval, někdy mezi léty 1751–1753 dokonce vylepšil hodinový strojek co do přesnosti určování času. O tento vynález se rozhořel spor s dalším hodinářem M. Lepautem, královským hodinářem, který si vynález nárokoval, a spor byl přednesen až před Akademii a rozřešen ve prospěch mladého Carona. Tato aféra z něj udělala svým způsobem celebritu jak mezi pařížskými měšťany, tak u dvora. Král si ho dal předvést a získal i skvělé zakázky, např. vytvořil hodinky připevněné na prsten pro Madame de Pompadour. Caron se při první příležitosti zbavil své živnosti a zařídil si u dvora sinekuru – stal se v roce 1756 jako výborný flétnista a harfeník učitelem hry na harfu dcer Ludvíka XV. K tomuto postu mu pomohla Marie-Madeleine, žena nižšího královského úředníka Francqueta . O rok později její manžel zemřel a vdova se brzy nato – 22. listopadu 1756 – provdala znovu – za Pierre-Augustina Carona. Caron tak získal podstatné jmění a podle vyženěných pozemků le Bois Marchais začal po brzké manželčině smrti užívat jméno Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais. V letech 1759–1760 se spřátelil s M. Pâris-Duverneym, stárnoucím podnikatelem a bankéřem a pod jeho vedením se pustil do spekulací. S Pâris-Duverneyho pomocí získal roku 1760 úřad královského sekretáře. V roce 1763 si zakoupil další úřad a stal se tak ve...

Philippa Carr (7)

Britská autorka Eleanor Alice Burford Hibbert napsala kolem dvou set historických románů pod pseudonymy Jean Plaidy, Philippa Carr a Victoria Holt. Pro každý okruh svých námětů používala jiný pseudonym. Jean Plaidy je považována za nejúspěšnější a nejoblíbenější spisovatelku v tomto žánru. Vydala kolem osmdesáti historických románů a jen od její smrti se prodalo na třináct milionů jejích knih.

Philip Wilkinson (5)

Britský autor populárně naučných knih pro mládež.

Philip Fracassi (5)

Philip Fracassi je spisovatel a scénárista žijící v Los Angeles. Pracuje přes 20 let v zábavním průmyslu, byl spoluzakladatelem nakladatelství/ knihkupectví Equator Books ve Venice v Kalifornii a sedm let byl také hudebním producentem v House of Blues Entertainment, kde produkoval koncertní DVD pro kapely The Psychedelic Furs a Public Enemy a více než 3000 živých internetových vysílání například s kapelami The Cure, Motley Crue a Depeche Mode.

Philip D Yancey (7)

Americký publicista, redaktor časopisu, autor knihy Ježíš, jak jsem ho neznal.

Petřinová Iva (5)

Petra Santlerová (5)

Narozena 24. 2. 1987. Autorka knihy příběhů pro děti. Auditorka.

Petra Š. Jirglová (4)

Petra Klůfová (4)

PhDr., anglistka a bohemistka, básnířka, překladatelka a autorka románů. Vlastní románovou tvorbu publikuje autorka pod rodným příjmením Vernerová, překlady pod vdanými jmény - Petra Klůfová-Štechová, Petra/Petruše Klůfová, Petra/Petruše Štechová, Petruše Máchová .

Petra Fantová (6)

Autorka učebnic pro žáky 1. stupně ZŠ.

Petr Zvolský (7)

Narozen 12. 9. 1933 v Praze, zemřel 29. 10. 2014. Prof., MUDr., DrSc., psychiatr, vysokoškolský pedagog, publikace z oboru.

Petr Zima (4)

Doc. PhDr. Petr Zima, CSc. vystudoval Filozofickou fakultu UK. Přednáší obecnou a africkou lingvistiku na Fakultě humanitních studií UK. Je odpovědným řešitelem projektu GA ČR „Dynamika formy a významu“, spoluřešitelem komplexního grantového projektu „Dialog ve světě lidí a strojů“, členem Evropského výzkumného seskupení CNRS č. 1172 Lexikální difuze ad.

Petr Wagner (5)

Petr Wagner byl český virtuos na violu da gamba, kapelník a dirigent. Studoval violoncello na Pražské konzervatoři, dále pokračoval studiem hudební vědy na Univerzitě Karlově a Royal Holloway University of London. Ve hře na violu da gamba se zdokonaloval u Richarda Boothbyho v Londýně, posléze u Jaapa ter Lindena na Akademii für alte Musik v Drážďanech. Svá studia tohoto nástroje završil získáním prestižního diplomu Uitvoerend Musicus pod vedením Wielanda Kuijkena na Královské konzervatoři v Haagu. Jako sólista, komorní a continuový hráč vystupoval na mnoha evropských a světových pódiích a festivalech . Spolupracoval s vynikajícími uměleckými osobnostmi, jakými jsou např. Jacques Ogg, René Jacobs, Enoch zu Guttenberg, Andrew Parrot a další. Spolupracoval též se soubory Collegium 1704, New London Consort, Rare Fruits Council, Capella cracoviensis, Musicians of The Globe, Concerto Palatino, Orfeo Orchestra, Musica Florea, Solamente naturali a mnoha dalšími. V roce 1998 Petr Wagner založil Ensemble Tourbillon, jehož aktivity byly zaměřeny na komorní a orchestrální tvorbu evropského baroka a raného klasicismu. Mezinárodní složení souboru reprezentovalo evropskou tradici poučené interpretace staré hudby, jejímž výsledkem je přirozená muzikalita, bohatá zvuková barevnost a expresivita. Ensemble Tourbillon se pod vedením Petra Wagnera prezentoval na koncertech doma i v zahraničí a byl pravidelným hostem řady mezinárodní...

Petr Tůma (3)

Narozen 1959. Doc., Ing., CSc., autor publikací z oboru výpočetní techniky a programování, technických prostředků automatického řízení a řídících počítačových systémů.

Petr Schweiner (4)

Mgr., právník, advokát.

Petr Ryneš (7)

Narozen 1963. Ing., auditor, ekonom, publikace z oblasti jednoduchého a podvojného účetnictví.

Petr Příhoda (6)

Narozen 17. 1. 1939 v Netolicích, zemřel 14. 9. 2014 v Praze. MUDr., psychoanalytik a publicista, práce z oboru psychologie a novodobých českých dějin. Autor článků pro časopis "Katolický týdeník". Autor kritických sond a článků pro různé časopisy na etická, psychologická, sociologická témata.

Petr Oslzlý (4)

Petr Oslzlý je český divadelní dramaturg, scenárista, herec a pedagog, od února 2018 rektor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Vyrůstal v Prostějově. Kvůli svému původu nebyl přijat na žádnou střední školu, vyučil se v oboru kovomodelář. Díky dobrému prospěchu mohl poté studovat střední strojnickou školu v Olomouci. Dále studoval strojnickou fakultu v Brně a od roku 1968 divadelní vědu a dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Studia úspěšně ukončil v roce 1973. Byl jedním z hlavních protagonistů experimentálního divadla Quidam. Od roku 1972 byl dramaturgem Divadla Husa na provázku, se kterým je od té doby spjatý dosud; v několika obdobích byl jeho uměleckým šéfem. V druhé polovině 80. let spolu s Jiřím Müllerem a Miroslavem Pospíšilem organizoval tajné bytové semináře Podzemní univerzita, kde přednášeli význační profesoři ze západních zemí. V roce 1989 se Oslzlý stal jedním z organizátorů listopadové stávky divadel a zakládajícím členem Občanského fóra. V letech 1990–1992 působil jako poradce a asistent prezidenta Václava Havla pro kulturní otázky a ředitel Kulturní sekce jeho kanceláře. Od roku 1993 je ředitelem Centra experimentálního divadla, pod které vedle Divadla Husa na provázku spadá i HaDivadlo a Divadlo U stolu. Přednáší v oboru současného světového divadla, dramaturgie a autorské tvorby na Divadelní fakultě JAMU a v minulosti též v Kabinetu divadelních studií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Od roku 1995 je uměleckým ředitelem mezinárodního festivalu divadelních škol Setkání/Encounter. Od roku 1997 byl proděkanem JAMU. V roce 2000 byl jmenován profesorem. Je spoluautorem řady divadelních scénářů, konceptů divadelních akcí, přispěvatelem domácích i zahraničních časopisů, editorem či spolueditorem řady sborníků. 23. října 2017 byl Oslzlý zvolen rektorem brněnské JAMU. Na konci ledna 2018 jej do funkce jmenoval prezident Miloš Zeman, a to s účinností od 1. února 2018. Petr Oslz...

Petr Musílek (6)

Narozen 20.5.1965 v Praze. Doc., Ing., PhD., vysokoškolský pedagog na VŠE, práce o finančnictví, cenných papírech, burzách.

Petr Leonidovič Kapica (3)

Sovětský fyzik.

Petr Křenek (4)

Studoval na Pedagogickém institutu v Olomouci a pak v tehdejším Gottwaldově, obor matematika, fyzika, hudební výchova. Odmalička hrál na housle a později udělal mistrovské zkoušky na cimbál . Na institutu promoval v roce 1965. Začal učit ve Vlašských Kloboukách, pak pracoval v nakladatelství Svět a doba v Praze a v propagaci Ústředí veterinárních asanačních ústavů v Dobřejovicích. Nakonec se vrátil na Valašsko jako učitel v Liptále, ve Velkých Karlovicích a Novém Hrozenkově. První povídku otiskl v časopise Voják, prózy a reportáže publikoval řadě periodik. Knižně debutoval románem Ondřejovo srdce, kniha povídek Okamžik života obsahuje povídku Račie klepeto . Následovaly knihy Devět Martinových dnů, Květenství smrku, Lukášova naděje a Nejlepší Cyrilův sen. Psal televizní a rozhlasové scénáře. Zemřel tragicky 5. listopadu 1983 při stavbě svého rodinného domku a je pohřben v rodných Velkých Karlovicích.

Petr Kopal (7)

J.M. can. Petr Kopal , byl český římskokatolický duchovní, novinář, redaktor a spisovatel. V letech 1882-1916 byl proboštský vikarista Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Narodil se v Držkově na Železnobrodsku jako první z devíti dětí v rodině chalupníka, krupaře, pekaře a příležitostného obchodníka Petra Kopala a jeho ženy Anny , rozené Knopové. Od roku 1844 chodil do školy na „handlu“ v německojazyčných Vrkoslavicích u Jablonce nad Nisou, později se učil ve Smržovce u učitele a kantora Franze Vorbacha. V letech 1847-1855 absolvoval gymnázium v Jičíně. V letech 1855-1859 studoval v kněžském semináři v Hradci Králové. Na kněze byl vysvěcen 25. července 1859 v Hradci Králové. Primici sloužil 7. srpna 1859 v Zásadě, v kapli sv. Prokopa. Poté byl postupně kaplanem v několika venkovských farnostech a vězeňským duchovním ve Valdicích. Na svých působištích vystupoval jako český vlastenec, což se u některých jeho nadřízených nesetkalo s pochopením. Následkem toho bylo v roce 1871 jeho přeložení do německojazyčného prostředí - na faru do Kozlů u Loun. Od roku 1877 byl přispěvatel, později redaktor a vedoucí redaktor deníku Čech, do kterého psal úvodníky, fejetony a psal do kulturní, hospodářské, soudní a deníkářské rubriky. Ve svých příspěvcích vystupoval s razantní kritikou postavení církve v Rakousku. Tyto jeho aktivity, společně s podporou češství jej dostaly před soud. Od vězení jej nakonec uchránila milost, udělená císařem. V roce 1882 pak tehdejší vyšehradský probošt Karlach prosadil Kopalovo jmenování kooperátorem a proboštským vikaristou při vyšehradské kapitule. Dále založil a redigoval Obranu víry s přílohou Kalendář pro živé a mrtvé duše , či časopis Vychovatel . Jeho nejúspěšnějším počinem byly „krejcarové“ lidové čtrnáctideníky Kříž a Maria, které redigoval od založení v r. 1894 do své smrti. Oba tyto časo...

Petr Hrabák (1)

Narozen 14.5.1933 v Praze. Prof., MUDr. DrSc., publikuje v oboru interního lékařství a poruch metabolismu a výživy .

Petr Havlík (5)

Narozen 1959. Mgr., politik, původní profesí pedagog.

Petr Hannig (3)

Petr Hannig je český hudebník, zpěvák a politik. Narodil se 2. dubna 1944 v Praze a je známý díky svému působení ve skupině Rangers - Plavci, do které vstoupil koncem 60. let. Skupina byla známá svým repertoárem country a folkové hudby a Petr Hannig v ní hrála významnou roli jako zpěvák a instrumentalista. Během své kariéry se Hannig podílel na různých hudebních projektech a vydal několik alb. Kromě hudební kariéry se věnoval také politice, působil jako poslanec českého parlamentu. Svým přínosem pro kulturní i politickou krajinu České republiky se zapsal do novodobé historie země.

Petr Fořt (7)

Narozen 1968. Ing., spoluautor učebnic a publikací o technickém kreslení a počítačové podpoře konstruování.

Petr Dostalík (8)

Narozen 23. 12. 1979 v Přerově. JUDr., Ph.D., právník, zabývá se římským právem a právními dějinami, vysokoškolský pedagog.

Petr Chudožilov (6)

Petr Chudožilov je český spisovatel. Žije ve švýcarské Basileji. Petr Chudožilov pochází z rodiny ruského exulanta. Do roku 1957 žil na Moravě, potom v Praze . Po absolutoriu pražské jedenáctileté střední školy pracoval jako agenturní zpravodaj v ČTK. Od roku 1964 byl nucen se živit jako dřevorubec, závozník, přidavač, mlékař. V letech 1966 až 1970 studoval publicistiku na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK v Praze. Studium uzavřel bez závěrečných zkoušek. V období 1967 až 1969 byl redaktorem Literárních novin, Literárních listů a Listů. Od roku 1969 ve svobodném povolání, ale od roku 1971 byl zaměstnán opět v dělnických profesích . Signatář Charty 77. V roce 1982 se s manželkou a čtyřmi dětmi, pod nátlakem Státní bezpečnosti, vystěhoval do Švýcarska. Ve Švýcarsku studoval historii, ale v začátcích svého exilu pracoval opět jako dělník. Později se živil jako nezávislý publicista a spisovatel. Spolupracoval s českým vysíláním Hlasu Ameriky. Po roce 1989 externě spolupracoval s Českým rozhlasem 6. Psal fejetony do sobotního pořadu Názory a argumenty. Spolupracuje s řadou německých rozhlasových stanic: píše např. večerníčky pro Bavorský rozhlas. Chodožilov píše česky. Jeho knihy byly vydány česky, německy, italsky, španělsky, maďarsky a slovinsky. Jeho dílo bylo v Československu zakázáno až do sametové revoluce.

Petr Charvát (7)

Petr Charvát je český archeolog, orientalista a historik. Zabývá se archeologií a dějinami Orientu, a také staršími českými dějinami. Narozen roku 1949 v Praze. V letech 1968–1973 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor klínopis – archeologie. Diplomní práce na oboru klínopis v roce 1973. Titul doktora filosofie mu byl udělen v roce 1975. Účastnil se archeologického výzkumu v Egyptě v roce 1974. Poté působil v Archeologickém ústavu ČSAV. Roku 1980 mu byl udělen titul kandidáta historických věd na základě disertační práce z oboru středověké archeologie. Archeologické výzkumy v zahraničí . V letech 1990–2005 pracoval v Orientálním ústavu Akademie věd ČR v Praze. Od roku 2006 vyučuje na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Kromě toho přednáší historii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Specializace: klínopis a archeologie pravěké a starověké jihozápadní Asie, vznik prvotní státnosti a písma užívající civilizace na přelomu pravěku a starověku této oblasti. Dále vznik přemyslovského státu v raně středověkých Čechách, dálkové styky českých zemí ve středověku se zvláštním zřetelem k oblastem neevropským. Studijní pobyty: Berlín 1992, Paříž 1995–2001 a 2006–2008. Od roku 1996 člen Španělské archeologické mise v Turecku. Titul doktora historických věd získal roku 1995 na základě monografie Ancient Mesopotamia – Humankind’s Long Journey into Civilization . Roku 1995 se habilitoval v oboru slovanské archeologie na Masarykově universitě v Brně na základě práce On Slavs, silk and the early state: The town of Čáslav in the pristine M...

Petr Balajka (5)

Petr Balajka je český bohemista, polonista, fotograf, redaktor a spisovatel, syn literárního historika, kritika a prozaika Bohuše Balajky a překladatelky krásné literatury z polštiny Anetty Balajkové. Petr Balajka absolvoval bohemistiku a polonistiku na Filozofické fakultě UK. Před rokem 1989 pracoval jako nakladatelský redaktor v několika nakladatelstvích. Od roku 1991 samostatně podniká. Rok 1990 je počátkem jeho kariéry coby autora několika detektivních románů, které vydává pod pseudonymem Petr Eidler. . Pod svým vlastním jménem publikoval odborné studie a romány . Jako fotograf se věnuje živé a portrétní fotografii, je autorem cyklu barevných fotografií o Praze i autorem odborných publikací z oboru dějin fotografie. V roce 1991 vydalo nakladatelství ČTK – Pressfoto knihu „Praha – kaleidoskop velkoměsta“. Autorem úvodu, poetických textů a básní je Pavel Vrba, jako autor fotografií je uváděn „Michal Polák“. Jedná se o společný pseudonym dvojice fotografů Petra Balajky a Bohumíra Prokůpka. Od listopadu 2011 působí jako šéfredaktor komunitního periodika Obecní noviny Židovské obce v Praze . Pro Český rozhlas napsal několik rozhlasových her a adaptací. Petr Balajka žije v Praze, je ženatý a má syna Martina. Mezi jeho zájmy patří opera, výtvarné umění a kynologie.

Peter-Michael Stange (5)

Autor publikací o kutilství.

Peter Wirth (4)

Německý zahradní architekt.