Všichni Autoři a témata

Fabio Pittorru (5)

Režisér, scenárista a spisovatel ze Sardinie . V roce 1974 získal cenu Gran Premio Città di Cattolica Yellow za román Violenza a Roma, který byl také zfilmován.

Evžen Tomeček (5)

Autor učebnic strojnické technologie.

Evžen Rošický (5)

Evžen Rošický vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. V letech 1931 až 1941 závodil za SK Slavia Praha, reprezentoval též na LOH 1936 v Berlíně. Stal se mistrem Československa v běhu na 800 metrů , běhu na 400 metrů překážek , byl též členem mistrovských štafet v běhu na 4x100 m a 4x400 m . Rošického časy na 800 m a 400 m překážek byly ve své době československými rekordy. Jeho nejlepší osobní výkony představovaly na trati 800 m čas 1:54,6 z roku 1935 a na trati 400 m překážek čas 56,9 z roku 1939. V roce 1935 Rošický vstoupil do KSČ a stal se novinářem. Do Rudého práva a Haló novin přispíval sportovními články, psal také fejetony a povídky do Národní práce. Během 2. světové války se stal členem protifašistického odboje. Spolu s otcem Jaroslavem Rošickým spolupracoval s ilegální skupinou Kapitán Nemo . 18. června 1942 byli oba zatčeni, 25. června pak v Praze na Kobyliské střelnici popraveni.

Eva Vychodilová (5)

Vystudovala žurnalistiku, mediální a mezinárodní studia na Karlově univerzitě v Praze. Jako novinářka a editorka spolupracovala s řadou tištěných a internetových médií, nyní pracuje pro neziskový sektor. Ve volném čase se věnuje psaní beletrie, vydala několik pohádek a novelu Nora. S manželem Ondřejem má tři děti.

Eva Talpová (6)

Eva Talpová Narozena v Brně, kde také žije a pracuje. Původně knihkupkyně, poté vystudovala bohemistiku a učí na střední škole český jazyk a literaturu. Publikovala v časopisech a sbornících, spolupracuje s deníkem Rovnost, kam přispívá hlavně fejetony. Svou tvorbu představila také v rozhlase a v řadě autorských čtení . Je členkou Obce spisovatelů. Psaní definuje jako jeden ze způsobů, jak vydržet tento svět.. Píše častěji o vnitřních světech než o tom vnějším. Více o ženách, ale nejen pro ně.

Eva Rémišová (9)

Narozena 3.2.1983. Knižní ilustrátorka.

Eva Ondrčková (5)

Slovenská germanistka.

Eva Marádová (9)

Narozena 6.2.1951 v Praze. PaeDr., CSc., publikace z oboru zdravé výživy a zdravého životního stylu.

Eva Jiricna (3)

Eva Jiřičná je česká architektka a designérka, aktivní v Londýně a Praze. Má dva architektonické ateliéry – v Londýně a AI Design se sídlem v Praze, který založila s architektem Petrem Vágnerem v roce 1999. Narodila se 3. března 1939 ve Zlíně. Když jí byly čtyři, přestěhovala se s rodiči do Prahy. Vystudovala obor architektury na ČVUT v Praze, potom AVU v ateliéru Jaroslava Fragnera. Od roku 1967 pracovala v pražském ÚBOKu . V létě 1968 odjela na stáž do Londýna, ale československé úřady jí zabránily v návratu po srpnové okupaci. Nastoupila v Ateliéru Louis de Soisson, kde projektovala přístav v Brightonu. Pak začala spolupracovat se známým architektem Richardem Rogersem. Proslavila se díky interiérům londýnských a newyorských módních obchodů a butiků. Pro její stavby je charakteristické použití skla, kovu a i betonu, je známá také díky návrhům skleněných schodů. V Londýně má architektonické studio a od roku 1999 s Petrem Vágnerem pražský ateliér AI Design. Od roku 1996 je profesorkou, vedoucí ateliéru architektury na VŠUP v Praze. Od roku 1997 je členkou londýnské umělecké instituce Royal Academy of Arts. V roce 2007 byla předsedkyní mezinárodní komise vybírající projekt stavby nové budovy Národní knihovny na Letné. Třináct let učila na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Deset let žila s architektem Janem Kaplickým, který se poté v roce 1991 oženil s Amandou Levete. V květnu 2011 obdržela čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Eva Jiřičná se označuje za Moravanku a Zlíňačku. Žije ve Velké Británii, často ale cestuje do Prahy, Zlína, Paříže či New Yorku. Na webových stránkách hnutí ANO 2011 byla uvedena jako jeho podporovatelka v sekci "Podporují nás". Přitom pouze podpořila Elišku Kaplický Fuchsovou v rámci komunálních voleb v Praze v roce 2014. Později její jméno ze seznamu zmizelo....

Eva Heller (5)

Německá socioložka a karikaturistka, autorka milostných románů.

Eva Berger (8)

Německá autorka milostnýchpříběhů.

Europe (5)

Europe je švédská rocková skupina, kterou založili v roce 1979 v Upplands Väsby zpěvák Joey Tempest, kytarista John Norum, baskytarista Peter Olsson a bubeník Tony Reno. Mezinárodní slávu jim přineslo jejich třetí album "The Final Countdown" z 80. let, které se stalo značně komerčně úspěšné a obsahovalo kultovní stejnojmenný hitový singl. Zvuk kapely se vyznačuje směsí hard rocku a glam metalu, v některých pozdějších dílech se objevují prvky heavy metalu.

Eugen Suchoň (8)

Publikuje v oblastech: klavír; skladby pro klavír; svity

Eudora Welty (4)

Eudora Alice Weltyová byla americká spisovatelka, novinářka a fotografka. Patřila k představitelům „druhé vlny jižanské literatury“. Vystudovala anglickou literaturu na University of Wisconsin–Madison a reklamu na Kolumbijské univerzitě, po absolutoriu pracovala jako novinářka ve státě Mississippi. Také fotograficky dokumentovala dopad velké hospodářské krize na venkovské obyvatelstvo. V roce 1936 vydala první povídku „The Death of a Traveling Salesman“. V době jejích literárních začátků jí pomáhala svými radami Katherine Anne Porterová. Díky Guggenheimovu stipendiu Weltyová cestovala po Evropě, přednášela na Univerzitě v Cambridgi i na Harvardově univerzitě. V roce 1969 byla přijata do Americké akademie umění a věd. Byla představitelkou psychologického realismu, ve svých knihách vycházela ze specifické jižanské mentality a lokální vypravěčské tradice, nechávala se však také inspirovat světem antických mýtů. Třikrát získala O. Henryho cenu . V roce 1973 jí byla udělena Pulitzerova cena za román Optimistova dcera, v roce 1980 převzala Prezidentskou medaili svobody a v roce 1983 se stala laureátkou National Book Award za paperbackové vydání sebraných spisů. V roce 1998 se stala první žijící osobou, jejíž kniha vyšla v sérii literární klasiky Library of America. V roce 2000 byla zařazena do National Women's Hall of Fame. Patří k osobnostem, jejichž obraz je součástí washingtonské Národní portrétní galerie. Její dům v Jacksonu slouží jako muzeum a v roce 2004 byl zařazen na seznam National Historic Landmark.

Etgar Keret (7)

Etgar Keret je izraelský spisovatel. Stěžejní část jeho díla tvoří povídky, věnuje se však také psaní scénářů, poezie, divadelních her a komiksů. Keret se narodil Efrajimu a Orně Keretovým, kteří přežili šo'a. Spolu se svou manželkou, herečkou Širou Gefenovou, bydlí v Tel Avivu. Keretovy knihy dosáhly velkého úspěchu a mnohé z nich se staly bestsellery v Izraeli i zahraničí. Svým dílem se Keret řadí mezi generaci mladých izraelských spisovatelů , kteří začali působit v polovině 90. let 20. století. Roku 1992 vydal svou první knihu Potrubí , jíž se však v době vydání téměř nedostalo pozornosti. Až po úspěchu povídky Stesky po Kissingerovi se začalo prodávat také Potrubí, jež vyšlo znovu v aktualizovaném vydání. Inspirováni tímto úspěchem vydali mnozí mladí autoři své sbírky povídek, v nichž je zřetelný Keretův vliv, ovšem jen málokteří z nich dosáhli takového úspěchu jako on. Keret sám vydal svá další díla, mj. komiks ve spolupráci s ilustrátory Rutu Modanovou a Asafem Chanukou. Keret patří mezi nejpřekládanější autory píšící hebrejsky. Jeho povídky i knihy se dočkaly překladu do angličtiny, španělštiny, francouzštiny, němčiny, ruštiny i češtiny. O jeho významu svědčí také to, že roku 2010 obdržel francouzský Řád umění a literatury Keret je také autorem několika filmových scénářů , za něž byl několikrát oceněn. Od roku 1995 přednáší na katedře filmu na Telavivské univerzitě a dnes přednáší také na Ben Gurionově univerzitě v Negevu. Některé Keretovy básně zhudebnili hudebníci jako Evjatar Banaj nebo Eran Cur. Styl Etgara Kereta je často charakterizován jako postmoderní, absurdní a humoristické. Je plná květnatých frází, klišé, známých symbolů a imitace popkultury, kterou ironizuje, a to vše se většinou pojí se slangem a hovorovým jazykem. Postmoderní charakter se projevuje také zpochybňováním hranice mezi vysokou...

Eros Ramazzotti (5)

Eros Ramazzotti je uznávaný italský zpěvák, skladatel a hudebník známý svým osobitým hlasem a romantickými baladami. Jeho kariéra začala na počátku 80. let, kdy vyhrál jednu z kategorií na slavném hudebním festivalu v Sanremu, což ho vyneslo do popředí zájmu. V průběhu let se Ramazzotti stal jedním z nejpopulárnějších umělců v Itálii a díky svým vícejazyčným nahrávkám získal významný mezinárodní úspěch, zejména ve španělsky mluvícím světě.

Ernst Schneider (5)

Lékař, odborník na přírodní medicínu.

Ernie Pyle (5)

Ernest Taylor Pyle byl americký novinář a válečný zpravodaj, který získal Pulitzerovu cenu a který je nejlépe známý svými příběhy o obyčejných amerických vojácích během druhé světové války.

Ernest Haycox (8)

Ernest James Haycox byl americký spisovatel westernů. Po absolvování oregonských místních škol narukoval roku 1915 do Armády Spojených států amerických a během první světové války sloužil v Evropě. Roku 1923 vystudoval žurnalistiku na Oregonské univerzitě a začal se věnovat literatuře. Napsal dvacet pět románů a asi tři sta povídek, které publikoval v časopisech. Ve svém díle následoval klasické westernové spisovatele jako byl Owen Wister, Zane Grey nebo Max Brand. Své příběhy vyprávěl podle tradičního westernového vzorce: akční děj, stateční hrdinové, oškliví darebáci a ctnostné hrdinky. Byl velmi úspěšným spisovatelem a ve třicátých a čtyřicátých letech byl nejuznávanějším oregonským autorem časopiseckých povídek. Podle jeho snad nejznámější povídky Stage to Lordsburg byl roku 1939 natočen režisérem Johnem Fordem slavný film Stagecoach s Johnem Waynem v hlavní roli. Skutečné umělecké úrovně pak dosáhl ve svém nejlepším románu, v epopeji The Earthbreakers , která vyšla až po jeho smrti. Zobrazil v ní oregonské pionýry a jejich snahu o vybudování fungující společnosti. Po dokončení knihy mu byla diagnostikována rakovina. Podrobil se dvěma neúspěšným operacím a krátce po druhé zemřel.

Ernest Chausson (5)

Ernest Chausson byl významný francouzský skladatel z období romantismu, který se narodil 20. ledna 1855 a zemřel 10. června 1899. Ačkoli Chaussonovo dílo nebylo tak plodné jako díla některých jeho současníků, je známé svou hlubokou expresivitou a jedinečnou směsí vlivů skladatelů jako César Franck a Richard Wagner. Jeho skladatelská tvorba zahrnuje orchestrální díla, komorní hudbu a písně.

Erna Haraksimová (8)

Česká autorka učebnic angličtiny.

Érik L'Homme (5)

Erik L'Homme se narodil roku 1967 v Grenoblu. Dětství strávil v kraji Drome, kde vyrůstal v úzkém kontaktu s přírodou. Odsud pramení jeho záliba v dobrodružstvích všeho druhu, se kterou se pojí i láska ke knihám. Po získání diplomu z historie se vydal po stopách hrdinů svých oblíbených knih, dobrodruhů a básníků. Objevovat daleké neznámé kraje. Jeho cesty ho zavedly i k horským masívům Střední Asie, ocitl se na stopě divochů, zamířil až na Filipíny hledat bájný poklad. V nakladatelství Harmattan vyšla jeho první kniha o jazyce a kultuře starobylého národa, žijícího někde na pomezí Pákistánu a Afghánistánu. V současné době žije v Provence a svůj čas dělí mezi žurnalistiku , dlouhé procházky a psaní románů.

Erich Kuby (5)

Erich Kuby byl německý novinář a spisovatel. Narodil se 28 června 1910 v Baden-Badenu v rodině drobného, nepříliš ¨úspěšného podnikatele. Studoval v Mnichově, diplom z ekonomie získal v r.1933. Pracoval v nakladatelství a záhy začal s prvními literárními pokusy. V roce 1939 narukoval do wermachtu, zůčastnil se bojů ve Francii a v Rusku. Po skončení války byl 9 měsíců v zajateckém táboře – protože si nijak nezadal s nacizmem, bylo mu po propuštění umožněno pracovat pro americkou Information Control, později se začal věnovat žurnalistice a začal psát rozhlasové a televizní hry, politické eseje, reportáže, dětské knihy, knihy čerpající z jeho válečných deníků a zkušeností.Výrazně se projevoval v protimilitaristických aktivitách. Za jeho žurnalistickou tvorbu mu byla udělena v roce 1992 Cenu města Mnichova Kuby zemřel 10.9.2005 v Benátkách , posmrtně mu byla udělena v roce 2005 Cena KurtaTucholského

Eoin Dempsey (4)

Narodil se v Dublinu. V mládí rád skákal se svými přáteli do tamního moře, a na škole hrál ragby. Jeho snem bylo hrát ragby za Irsko, avšak pro nedostatek talentu se později dal na dráhu rockové hvězdy - hrál v rockové skupině. Bohužel se z něj nestala ani rocková hvězda. Později učinil další špatné rozhodnutí, když se přihlásil na vysokou školu obchodní, která jej moc nebavila. Při pobytu v New Yorku se rozhodl zkusit napsat svůj první román. Odmítlo ho více jak 150 vydavatelů, Eoin se však nevzdával. Strávil rok v Austrálii, kde se mu nedařilo najít stálé pracovní místo, a tak se vrátil zpět do Dublinu a zkoušel znovu psát, zatímco si hledal práci zde. Jeho žena Jill jej však přesvědčila k odchodu za její rodinou do Philadelphie, bohužel právě, když se hroutila ekonomika. V té době si zde snažil udržet své zaměstnání a přitom dopsal román Finding Rebecca, kterého se prodalo přes 150 000 kopií. V roce 2010 konečně našel práci, která ho baví, a začal vyučovat děti na základních školách. Později vydal román The bogside boys o konfliktu v severním Irsku. V roce 2018 mu vyšel román Bílá růže, černý les a nyní má rozpracovaná další díla. S manželkou Jill má dva syny, a společně se věnují Eoinovu oblíbenému sportu - golfu.

Emily Beňová, (6)

Emilie Richards McGee (3)

Americká autorka romantických a detektivních příběhů. Původním povoláním rodinná terapeutka.

Émilie Gillet (5)

Francouzská odborná novinářka, jezdkyně. Pravidelně píše do časopisů o koních, autorka několika knih o koních, též autorka populárně-naučných knih pro děti i dospělé, specializace zejména na biologii.

Émile Ajar (3)

Romain Gary, rodným jménem Roman Kacew, publikující též pod pseudonymy Émile Ajar, Fosco Sinibaldi, Lucien Brûlard, René Deville či Shatan Bogat byl francouzský spisovatel, diplomat, filmový režisér a aviatik rusko-litevského a židovského původu. Gary napsal na třicet knih, přičemž česky zatím vyšly: Evropská výchova, Tulipán, Příslib úsvitu, Lady L.; pod jménem Émile Ajar: Život s krajtou, Soukromá linka důvěry a Život před sebou. Je jediným francouzským spisovatelem, který získal prestižní Goncourtovu cenu dvakrát, ač to pravidla neumožňují. V roce 1956 ji získal za román Les racines du ciel a v roce 1975 za román La vie devant soi , který publikoval pod pseudonymem Émile Ajar. Komise ocenila „Ajara“, aniž by znala jeho identitu. Román vyvolal literární senzaci a byl zfilmován již v roce 1977 . Gary byl během života silně ovlivňován matkou a jejím vztahem k Francii. V Garyho čtrnácti letech se přestěhovali do Nice, kde se matka po počátečních potížích stala ředitelkou hotelu. Romain nastoupil na právnickou fakultu v Aix-en-Provence, po roce přestoupil do Paříže a naplno rozjel dráhu spisovatele. V roce 1938 se již jako naturalizovaný Francouz angažoval u letectva. Po několikaleté vojenské kariéře se stal diplomatem a začal psát román s výraznými autobiografickými rysy. Jeho první ženou byla spisovatelka Lesley Blancheová, druhou herečka Jean Sebergová, která hrála v obou jeho filmech, v Les oiseaux vont mourir au Pérou i v Kill! . V roce 1970 se manželé rozvedli. J. Sebergová spáchala v roce 1979 sebevraždu. Gary se rok poté zastřelil; v dopise na rozloučenou výslovně uvedl, že jeho čin se sebevraždou J. Sebergové nesouvisí. Identitu Gary odhalil v dopise na rozloučenou a v posmrtně vydané práci Vie et mort d'Émile Ajar. Česká...

Emil Vašíček (4)

Učebnice technologie výroby.

Emil Posledník (5)

Malíř, spisovatel pro mládež.

Emerson Hough (5)

Americký spisovatel.

Emanuel Nečas (9)

Narozen 8.8.1943 v Brně. MUDr. CSc., asistent patologické fyziologie, práce z oboru.

Emanuel Kettner (6)

Klasický filolog. Spoluautor středoškolských učebnic a cvičebnic latiny.

Emanuel Jindřich Popera (6)

Narozen 7.1.1895 v Kopidlně, zemřel 24.1.1964 v Palma de Mallorca . Propagátor kulturních styků česko-amerických, básník, autor knih pro mládež, překladatel z angličtiny, emigrant po 1948.

Ema Tintěrová (5)

Prozaička.

Ema Labudová (3)

Ema Labudová se narodila v roce 1999 a v rámci čtyřiadvacetileté historie Literární ceny Knižního klubu se stala nejmladší vítězkou. Novelu Tapetář napsala ještě na gymnáziu. Hispanistiku studuje na Univerzitě Karlově.

Else Müller (6)

Else Müller žije ve Frankfurtu nad Mohanem. Pracuje jako terapeutka, organizuje kurzy autogenního tréninku. Je autorkou několika úspěšných knih.

Elsa Sophia von Kamphoevener (2)

Německá sběratelka pohádek.

Elsa Morantová (2)

Ellie Šedivá (5)

Ellie Midwood (6)

Americká lingvistka a spisovatelka zaměřená na historii 2. světové války a holocaustu. Autorka historických románů.

Elizabeth Nickles (3)

Spisovatelka.

Elizabeth Berg (5)

Elizabeth Bergová je populární americká autorka příběhů o citových problémech současného světa. Během osmi let napsala osm románů, které se staly bestsellery, okouzlily čtenáře i kritiku a některé z nich získaly různá prestižní ocenění. Vystudovala zdravotní školu a než se začala plně venovat psaní, pracovala jako ošetřovatelka. Má dvě dospělé dcery a žije ve stáítě Massachusetts, Pokoj k pronajnutí je její první román, který vychází v českém jazyce.

Eliška Walterová (6)

Eliška Walterová je česká pedagožka, která se zabývá srovnávací pedagogikou a analýzou zahraničních vzdělávacích systémů a možnostmi využití jejich zkušeností v českém vzdělávání. Je rovněž autorkou nových vzdělávacích programů, které reflektují potřeby škol i žáků a žákyň. Na Pedagogické fakultě UK založila výzkumné pracoviště. Je autorkou knihy Školství - věc /ne)veřejná, která zpracovává výsledky analýz názorů a postojů české veřejnosti ke školství a vzdělávání včetně názorů na jeho vývoj, reformy a současné problémy. Od roku 2015 je členkou Vědecké rady Fakulty humanitních studií, UTB ve Zlíně. Od roku 1998 do 2014 byla ředitelkou Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání. Od roku 2004 do 2016 byla členkou World Council of Comparative Education Societies .

Elisabeth Hanson (2)

Autorka biografií.

Elena Armas (6)

Elen Caldecott (6)

Ekkehard Wiederholz (3)

Autor publikací o sportovním rybaření.

Eduard Wondrák (5)

Eduard Wondrák se narodil dne 27. října 1919 v Žatci. Dětství a mládí prožil v Praze, ovšem i po matčině smrti, když se otec znovu oženil, jezdíval syn až do roku 1938 velmi často k žateckému příbuzenstvu. Vychován byl ve dvojjazyčném, česko – německém prostředí, načež jeho medicinské studium zhatilo uzavření vysokých škol nacistickými okupanty. Teprve po druhé světové válce mohl proto Eduard Wondrák absolvovat lékařskou fakultu Karlovy univerzity. V té době se rodiče přestěhovali do Ústí n. Lab. a posléze do Kralup n. Vlt. Mladý lékař pak nastoupil chirurgickou praxi v nemocnici v Litoměřicích, krátce působil také v Lovosicích a po tři roky zastupoval obvodního lékaře v Třebenicích. Eduard Wondrák se začal intenzivně zabývat regionálním kulturně – historickým bádáním, dějinami lékařství a dalšími obdobnými tématy. Roku 1956 odešel na Moravu. Nastoupil na I. chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v Olomouci, kde záhy získal vedoucí postavení a současně se stal docentem katedry chirurgie lékařské fakulty při Palackého univerzitě. Po roce 1989 pak byl jmenován profesorem tohoto vysokoškolského ústavu. Eduard Wondrák platil za jednoho z našich nejpřednějších odborníků v úrazové chirurgii. Byl autorem mnoha odborných přednášek a publikací, skript pro studenty a dvou monografií z oboru traumatologie pohybového ústrojí. Za dobu své odborné a pedagogické činnosti vychoval stovky studentů a získal řadu epigonů a přímých následovníků mezi mladými adepty chirurgie. Přitahoval je nejenom vynikajícími teoretickými znalostmi a praktickými zkušenostmi, ale i nevšedně taktním přístupem. Své žáky nepoučoval, ale vždycky doopravdy učil. Přitom např. nikdy neodmítal pomoc, jestliže se jednalo o závažné poranění, léčené na jiném pracovišti. Byl i propagátorem včasné operační léčby u pacientů vyššího věku – a rád obětoval osobní volno k realizaci této své zásady. Jen jedinému nemocnému nevěnoval patřičnou pozornost – a to sobě samému. K závažné operaci byl kdysi přijat v poslední c...

Eduard Pittich (6)

Narodil sa v Bratislave v roku 1940. Je autorom teórie pohybu malých telies slnečnej sústavy s uvážením negravitačných síl. Pracoval v obore dynamiky a vývoja komét a zaoberal sa pohybmi prachových častíc na heliocentrických dráhach a ich ovplyvnením tlakom slnečného žiarenia. Eduard Pittich má veľkú zásluhu na vybudovaní Astronomického a geofyzikálneho observatória Univerzity Komenského v Modre-Pieskoch a venoval sa tiež popularizácii astronómie ako úspešný autor populárno-vedeckých kníh. Napísal vedecké práce o problematike fyzikálnych procesov v kométach v domácich a zahraničných vedeckých a odborných časopisoch. V roku 1973 sa zúčastnil na expedícii, ktorá pozorovala zatmenie Slnka v Nigérii. Po absolvovaní vysokoškolského štúdia na Prírodovedeckej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave bol Eduard Pittich pracovníkom Astronomického ústavu v Bratislave. Od roku 1973 externe prednášal na Prírodovedeckej fakulte UK. Od roku 1988 je Eduard Pittich držiteľom Striebornej čestnej plakety SAV Dionýza Štúra za zásluhy v prírodných vedách a od roku 1987 Zlatej medaily ČSAV za rozvoj programu INTERKOZMOS. V roku 1996 menom Pittich pomenovali planétku.

Eduard Pergner (2)

Eduard Pergner byl český textař a scenárista, otec moderátorky, zpěvačky a herečky Terezy Pergnerové a Borise Pergnera. Mládí prožil s matkou v Lužné u Rakovníka, kam se vracel i v dalších letech. Vystudoval sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Na Kladně pracoval v dolech a v roce 1960 stál u zrodu divadélka Quo vadis v Kladně , kde byl také autorem všech divadelních her, po zásahu cenzury byla činnost divadla ukončena v roce 1962. Poté působil v Praze. Od roku 1972 psal písňové texty pod pseudonymem Boris Janíček. Písně s jeho texty zpívali např. Michal David, Jitka Zelenková, Karel Gott, Petr Spálený nebo Michal Penk. Mezi nejznámější z jím otextovaných písní patří např. Ty mi smíš i lhát, Josefína nebo Děti ráje. Kromě divadelních her byl autorem námětů a scenáristou filmů, např. Strašidla z vikýře, Discopříběh a Discopříběh 2. V dalších filmech vystupoval v menších rolích, případně napsal texty písní. Je pohřbený v Rakovníku.

Eduard Krainer (5)

Narozen 10. 8. 1971. Bezpečnostní konzultant a lektor, bývalý policista a vojenský zpravodajec, autor románu.

Eduard Kirchberger (9)

Eduard Karkan (6)

Fotograf.

Eduard Herold (9)

Eduard Herold též Edvard Herold, křtěný Jan Eduard Herold byl český malíř, ilustrátor, kritik umění a spisovatel. Narodil se v Praze jako nemanželský syn, nejstarší ze tří dětí chudého herce Německého divadla Jana Christiana Herolda a jeho ženy, herečky Terezie Ringelmannové. Studoval na piaristickém gymnáziu, kde se mu příliš nevedlo, proto odešel do učení na rukavičkáře. Ani tam se mu nedařilo, zajímal se více o loutkoherectví. Roku 1836 učení opustil, protože složil zkoušku na Akademii do malířské školy, kde byl žákem Františka Tkadlíka, Antonína Mánesa a Christiana Rubena. Školu dokončil roku 1844, byl ovliněn nejvíce Mánesem a profiloval se jako krajinář – realista. Od roku 1849 byl členem Jednoty umělců výtvorných , od roku 1863 také Umělecké besedy. Po studiu se stal učitelem kreslení dětí ve šlechtických rodinách, až se dostal k hraběti Jindřichu Chotkovi; jeho tři děti vyučoval na zámcích Nové Dvory a Kačina, kde zůstal do roku 1856. Během pobytů na Kačině využíval ke studiu bohatou zámeckou knihovnu jako jeden ze zdrojů inspirace ke své budoucí tvorbě historických povídek a ilustrací. V letech 1868 – 1877 spolupracoval příležitostně s Prozatímním divadlem jako malíř jevištních dekorací, například pro hru Nevěsta husitská Karla Šebora. Maloval dekorace i pro ochotnické spolky např. z Jaroměře a Mladé Boleslavi . Od roku 1868 otiskoval ilustrace, veduty a jiné kresby v časopisech Erinnerungen , Zlatá Praha, ve sborníku Osvěta a dalších. Tam přispíval i statěmi z dějin umění, básněmi a povídkami. Napsal také román Čertova krčma. Ke konci života vyučoval kresbu. Zemřel roku 1895 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Byl dvakrát ženat. S první ženou Antonií, rozenou Siegelovou měl syna Jindřicha/Heinricha a dceru Boženu , obě děti zemřely brzy po narození. Rok po smrti prv...

Eduard Dvorský (9)

Slovenský autor technické příručky o elektrickém zařízení jeřábů.

E. H Gombrich (6)

Narodil se ve Vídni v židovské rodině. Žil ve Velké Británii. Historik, kunsthistorik se zaměřením na dějiny umění, teorii umění. Autor publikací z oboru.

Dušan Kováč (9)

PhDr. Dušan Kováč DrSc. historik, Historický ústav SAV * 03.01.1942 Humenné Oblasti záujmu: próza, poézia, literatúra pre deti a mládež, literatúra faktu, literárna veda, publicistika, biografistika Viac o osobnosti: R. 1956 – 59 študoval na Jedenásťročnej strednej škole v Humennom, 1959 – 64 históriu a ruštinu na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. R. 1965 – 66 pôsobil ako stredoškolský prof. v Partizánskom, 1966 – 68 v Bratislave, 1968 – 81 vedecký pracovník Ústavu dejín európskych socialistických krajín SAV, 1981 – 98 vedecký pracovník a riaditeľ Historického ústavu SAV, od 1998 vedecký sekretár SAV v Bratislave. Prvé literárne práce uverejňoval v študentskom časopise Cesta mladých, po príchode do Bratislavy v Mladej tvorbe, Slov. pohľadoch, Novom slove a i. periodikách. Autor próz Prevteľovania , Medzi vlkom a hmlou . R. 1973 vydal jedinú básnickú zbierku Zväčšeniny . Ťažisko jeho umeleckých aktivít spočívalo v oblasti literatúry pre deti a mládež, pre ktoré napísal knihy poviedok Tajomstvá , Prvý deň prázdnin , Deväť studničiek , rozhlasove hry Studňa a Biela prašná cesta , televízne scenáre hier Chlapské leto , Yetiho stopy , Posledná fáza zatmenia , S vetrom vo vlasoch , Soľ v tráve , Brat kúzelníkovho brata a scenáre televíznych večerníčkových rozprávok O troch malých tučniakoch , Plešulo , Majster Kristián. Ako historik sa venuje výskumu slov. a európskych dejín 19. a 20. stor., autor kníh literatúry faktu Kolejáci , Slovensko v Rakúsko-Uhorsku . Spoluautor knihy Muži deklarácie , autor biografických kníh o M. R. Štefánikovi a T. G. Masarykovi, zostavovateľ viacerých zborníkov z medzinárodných vedeckých komisií a konferencií historikov, spoluautor stredoškolských učebníc dejepisu, autor monografií Dejín Slovenska , Bratislava 1939 – 1945 a i. Monografie: 1998 Dejiny Slovenska 1997 Slováci. Česi. Dejiny 1992 Slovenské dejiny (...

Dušan Frič (3)

Narozen 11.3.1924 ve Zlonicích u Kladna, zemřel 2.1.1989 v Praze. RNDr., asistent katedry geografické geologie, práce z oboru regionální geografie, zakladatel časopisu Lidé a země.

Duncan Brewer (3)

Americký spoluautor knih pro mládež o astronomii.