Všichni Autoři a témata

Jan Krčmář (8)

Jan Krčmář byl rakousko-uherský, český a československý právník a politik, profesor občanského práva a za první republiky nestranický ministr školství a národní osvěty. Českou právnickou fakultu v Praze vystudoval roku 1901 a promován doktorem práv byl jako jeden z nejlepších studentů se zvláštními poctami . Poté získal krátkou praxi v justici a absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Lipsku, kde si prohluboval své znalosti soukromého práva. Po návratu se habilitoval, přednášel o mezinárodním právu soukromém, v němž se postupně stal nejvýznamnějším českým odborníkem. Vydal např. základní studijní pomůcku Úvod do mezinárodního práva soukromého , ale zejména také postupně pětidílnou sérii učebnic Právo občanské a zároveň hojně publikoval v odborných časopisech. Roku 1907 byl Jan Krčmář jmenován mimořádným a v roce 1911 řádným profesorem rakouského soukromého práva. Jeden rok působil na vídeňském ministerstvu školství, ale poté se již věnoval výuce občanského práva na české právnické fakultě v Praze, v letech 1916–1917 zde vykonával i funkci děkana. Byl též členem České akademie věd a umění, Šafaříkovy učené společnosti či dopisujícím členem bruselského Ústavu pro srovnávací právo. Po vzniku Československa se coby právní poradce ministra zahraničních věcí zúčastnil jednání o Versailleské smlouvě, zpracovával stanoviska k otázkám majetkoprávním, finančním či národnostních menšin. Byl hlavním autorem mezinárodních rozhodčích smluv s Německem, Rakouskem, Polskem, Dánskem a Švédskem, členem československé delegace u Společnosti národů a zasedal ve Stálém rozhodčím soudním dvoru v Haagu. Jeho činnost na mezinárodním poli byla oceněna řadou vyznamenání. Jan Krčmář zastával rovněž post předsedy Československé konfederace duševních pracovníků, především ale byl opakovaně minist...

Jan Kopřiva (5)

Práce u oboru zahrádkářství.

Jan Kopřiva (5)

Narozen 24.12.1856 v Lovčicích. Učitel, publikace pro mládež.

Jan Kolář (7)

Narozen 1.3.1948 v Kladně. Hudební publicista, rozhlasový pracovník a dramatik, redaktor.

Jan Klíma (7)

Jan Klíma je český fyzik, spisovatel a překladatel. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Karlovy univerzity v Praze, specializace teoretická fyzika. Po dokončení studia byl odborným asistentem na katedře teoretické fyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity. V rámci vědecké a pedagogické činnosti, které se věnoval, pracoval od 1968 až 1970 na University of Bristol a v roce 1985 ve Vídni. Po habilitaci v roce 1990 působil jako docent na Univerzitě Karlově a na přelomu let 1990/91 ve Vídni. Psal také vědeckofantastické povídky. Jeho humoristické romány s detektivní zápletkou vyšly v celkovém nákladu přes čtvrt milionu výtisků. Věnuje se i překládání anglicky psané prózy různého zaměření.

Jan Kabelík (10)

Jan Kabelík byl český literární historik, pedagog a autor učebnic, s celoživotním vztahem k Moravě. Narodil se v rodině přerovského měšťana Františka Kabelíka a jeho manželky Antonie, rozené Lehnerové. Rodiče pocházeli z Rokycan. Na gymnáziu v Přerově maturoval v roce 1881, poté vystudoval filozofickou fakultu pražské univerzity, kde úspěšně ukončil studia v roce 1886. Poté učil na středních školách v Telči, Přerově a Plzni; v letech 1902–1923 byl profesorem na státní průmyslové škole na Smíchově. Na Smíchově žil i zemřel. Jan Kabelík byl aktivním členem řady spolků jako Moravská beseda , Moravské kolo spisovatelů, Kruh přátel literatury české, Moravskoslezská beseda, Ústřední matice školská , Spolek Radhošť a další. S manželkou Karlou, rozenou Šikutovou měl tři syny. Nejstarší syn MUDr. Jan Kabelík byl zakladatel českého preventivního lékařství a profesor na univerzitě v Olomouci. Další syn Vladimír Kabelík starší byl filmový producent, vedoucí výroby a scenárista. Přispíval do řady deníků a časopisů jako Lidové noviny,Časopis Matice moravské, a mnoha dalších. Spolu s Albertem Pražákem byl Jan Kabelík kritikem věcných nedostatků knihy Roberta Williama Seton-Watsona The New Slovakia. Tato kniha, která vyšla v roce 1924, obsahovala některé nesprávné statistické údaje, které zhoršovaly pohled na podíl Čechů na tehdejším rozvoji Slovenska.

Jan Jelínek (3)

Narozen 16.2.1926 v Brně, zemřel 3.10.2004. Antropolog.

Ján Janda (5)

Narozen 28. 2. 1941 v Táboře. MUDr., CSc., profesor pediatrie . Předseda České pediatrické společnosti, přednosta I. dětské kliniky UK 2. LF a FN Motol až do jejího sloučení se II. dětskou klinikou .

Jan Fischer (4)

Narozen 22. 1. 1907 v Praze, zemřel 8. 1. 1960 v Praze. JUDr., Ilustrátor. Původním vzděláním právník.

Jan Emil Koula (5)

Jan E. Koula, někdy uváděn též jako Jan Emil Koula , byl český architekt, pedagog architektury, teoretik a publicista moderní orientace. Svá díla pro odlišení od svého stejnojmenného otce signoval jako Jan E. Koula, často se v literatuře opakuje označení „Jan Emil Koula“. Zkratka E. ovšem nikdy nebyla vysvětlena a ani Koulovi potomci její význam neznají. Jistě nejde o Jana Evangelistu, poněvadž byl pokřtěn jako Jan Křtitel Koula. Byl synem architekta, designéra a profesora pražské Polytechniky Jana Kouly . Absolvoval studium architektury na téže škole. Věnoval se zčásti projektování, ve kterém se přiklonil k funkcionalismu, a dále práci teoretika architektury a publicisty. Učil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde dosáhl hodnosti profesora, a na Vysoké škole technické v Bratislavě. Vydal několik knih, ve kterých propagoval moderní architekturu a ovlivnil její přijetí českou společností. Jeho rané publikace graficky upravoval Ladislav Sutnar, jsou proto vynikajícím příkladem moderní české bibliofilie. Byl členem Devětsilu a spolupracovníkem Družstevní práce.

Jan Dědič (11)

Jan Dědič je vysokoškolský profesor na Katedře podnikového a evropského práva na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Působí i na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je také partnerem advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík. V roce 1975 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích působil 4 roky jako odborný asistent na Vysoké škole ekonomické v Praze a v roce 1979 získal titul JUDr. Potom šest let pracoval jako podnikový právník a v roce 1985 se vrátil na Vysokou školu ekonomickou v Praze opět jako odborný asistent. V roce 1990 se stal advokátem. V roce 1992 získal docenturu a v roce 1995 profesuru. Určitou dobu byl členem Komunistické strany Československa. Je členem Legislativní rady vlády ČR. Dále je také členem Rekodifikační komise nového zákona – občanský zákoník. V neposlední řadě je předsedou Rozkladové komise České národní banky. Stal se právníkem roku 2006 v oboru obchodní právo. Publikuje články v odborném tisku, je autorem a spoluautorem řady knižních monografií a skript.

Ján Čomaj (10)

Ján Čomaj bol slovenský novinár, spisovateľ a vysokoškolský pedagóg. Narodil sa 17. apríla 1935 v Radzovciach v rodine poštmajstra. Keď na jeseň roku 1938 maďarské vojská okupovali južné Slovensko, jeho rodičia ušli najprv do Utekáča a potom do Kokavy nad Rimavicou. Tu vychodil prvé dve triedy ľudovej školy. Tretiu a štvrtú triedu vychodil vo Zvolene, kde sa opätovne presťahovala celá rodina. Po skončení vojny a prinavrátení okupovaných území rodina odišla do Lučenca. Tu začal roku 1945 chodiť do Gymnázia B. S. Timravy. Po roku však jeho otca znova preložili do Zvolena, preto pokračoval v štúdiu na Gymnáziu vo Zvolene, kde roku 1953 aj zmaturoval. V rokoch 1953-1960 študoval na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Najskôr literárnu vedu a slovenčinu, neskôr novinárstvo. Už počas vysokoškolského štúdia začal pracovať v denníku Smena, kde sa postupne zaradil medzi popredných slovenských reportérov. Roku 1965 inicioval vznik Smeny na nedeľu a v rokoch 1966-1967 a 1969 bol jej vedúcim redaktorom. Na sklonku roka 1969 ho pre jeho postoje v roku 1968 k okupácii vyhodili zo zamestnania. Na krátky čas sa zamestnal ako riaditeľ vydavateľsko-dokumentačného strediska A-Press pri Zväze slovenských architektov. Po necelom roku však musel opustiť aj toto pracovisko. V rokoch 1971-1972 bol montážnym robotníkom aranžérskej dielne Slovšportu a v rokoch 1973-1990 fotolaborantom, náborárom a dispečerom vo výrobnom družstve Služba v Bratislave. V rokoch 1990-1991 bol riaditeľom Tlačového a informačného odboru Úradu vlády Slovenskej republiky a roku 1992 riaditeľom a. s. Národná obroda. Od roku 1993 bol redaktorom denníka Slovenská republika, kde dva roky zastával funkciu zástupcu šéfredaktora. Žil v Bratislave. Tento spisovateľ, novinár, reportér, publicista, esejista, autor literatúry faktu, redaktor a vysokoškolský pedagóg zomrel vo veku 84 rokov 26. 1. 2020.(zdroj životopisu: https://sk.wikipedia.org/wiki/J%C3%A1n_%C4%...

Jan Červený (5)

Autor povídek z vojenského prostředí.

Jan Baltus (5)

Jan Baltus absolvoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy University v Brně v roce 1967. Poté nastoupil na odbor hygieny komunální v Karviné, kde se zabýval kvalitou vody pro ostravsko-karvinský revír a předpokládanými asanacemi poddolovaných území. Ve své kariéře pokračoval jako pracovník ochrany přírody se zaměřením na asanace a rekultivace krajiny po průmyslové činnosti. Od 70. let publikoval v odborných časopisech a napsal dvě cestopisné knihy o národních parcích v africké Keni a dobrovolnickém pobytu v chudinských čvrtích indického Delhi v programu Civil Service International. Od 80.let se publicisticky zaměřil na problematiku technických možností odstranění emisnich plynů ze spalovacích energetických procesů a této činnosti se věnoval od roku 1986 profesionáoně v časopise Technický týdeník. Po stáži v USA se stal šéfredaktorem tohoto časopisu, který orinetoval výrazně na problematiku výzkumu a vývoje a aplikovaného vývoje v českém průmyslu.

James MacGregor (5)

Spoluautor několika knih Johna Francoma.

James Herbert (7)

James Herbert je jeden ze světových nejpopulárnějších romanopisců, je uznávaný mistr britského hororu.

James Dashner (7)

James Smith Dashner je americký spisovatel spekulativní beletrie, především pro děti nebo mládež. Dashner se narodil 26. listopadu 1972 ve městě Austell v Georgii v USA. Je jedním ze šesti dětí, absolventem Duluth High School a Brigham Young University v Utahu, kde získal magisterský titul v účetnictví. Dashner a jeho manželka Lynette mají čtyři děti. Dashnerovy knihy jsou psány převážně pro mládež. Jeho práce jsou obvykle o dobrodružství, přežití a obsahují prvky sci-fi. Nejprodávanější knihou je Labyrint: útěk, kterou deník The New York Times zařadil mezi bestsellery pro děti. Sága Jimmyho Finchera: Série The 13th Reality: Série Labyrint: Série The Infinity Ring: The Mortality Doctrine: V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Dashner na anglické Wikipedii.

Jacques Marseille (8)

Francouzský historik, redaktor, univerzitní profesor, esejista, novinář

Jacques Le Goff (7)

Jacques Le Goff byl francouzský historik zabývající se dějinami středověku. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších historiků školy Annales. Od roku 1967 byl spoluvydavatelem časopisu Annales. Economies, sociétés, civilisations . Během svého studia absolvoval akademický rok 1947/48 na Karlově univerzitě v Praze, a je doktorem honoris causa této univerzity.

Jacques Lassaigne (4)

Autor četných monografií světových malířů a knih o výtvarném umění

Jacques de Lacretelle (7)

Francouzský spisovatel.

Jacky Newbrook (9)

J. Suzanne Frank (5)

vystudovala žurnalistiku a historii. Během četných pobytů v Egyptě dospěla k rozhodnutí, že napíše román o jednom z nejzajímavějších období dějin této země. Sama říká, že se nechala inspirovat několika autory, kteří také propadli kouzlu starověkých civilizací, ale zároveň chtěla svůj příběh něčím ozvláštnit. Výsledkem byla prvotina Odrazy v Nilu , která se setkala s velkým ohlasem čtenářů i literární kritiky. Dnes je Suzanne Frank autorkou čtyř historických románů, jež zavádějí čtenáře do dávno zašlých věků, opředených řadou legend a mýtů.

J. R Ellis (8)

Britský spisovatel, učitel angličtina. Autor detektivních románů, povídek, poezie, divadelních her a strašidelných příběhů pro děti.

J. D Barker (7)

Jonathan Dylan Barker je americký spisovatel, jehož specialitou jsou thrillery s prvky nadpřirozena a humoru. Nepatří k autorům, kteří o spisovatelství snili od útlého dětství. Jeho raná tvorba vycházela ve středoškolském časopise, ale tolik čněla nad průměr, že ho s nabídkou práce oslovil šéfredaktor magazínu Dvacátá pátá paralela. V tamní redakci strávil několik turbulentních let s člověkem, jenž se později proslavil jako Marilyn Manson. Souběžně s publicistickou tvorbou se pustil také do psaní knih. Ukázky svého rozepsaného debutového románu poslal Stephenu Kingovi a požádal ho o svolení, aby směl použít jméno jedné z jeho postav. Od Kinga dostal nejen svolení, ale také nadšené povzbuzení do další spisovatelské práce. Následovala celá řada mezinárodních úspěchů, z nichž zatím největší představuje kniha Čtvrtá opice.

J Wolf (2)

J Otto (9)

Ivo Šmoldas (5)

Ivo Šmoldas je český básník, nakladatelský redaktor, kulturní publicista, scenárista, moderátor a překladatel. Po absolutoriu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v nakladatelství Český spisovatel jako nakladatelský redaktor a manažer. Poté krátce působil v nakladatelství Columbus, později spoluzaložil soukromé vydavatelství Apsida. V současné době pracuje jako umělec na volné noze, věnuje se především překladům z angličtiny, příležitostně též ze slovenštiny. Spolupracuje s Českou televizí, kde připravuje pořad o knihách Knižní svět, v České televizi také nepravidelně působí jako moderátor pořadů s kulturní tematikou. Pravidelně spolupracuje na glosování aktuálních Témat dne pro Rádio Impuls. Na Dvojce Českého rozhlasu uvádí vlastní talkshow Lenoška Iva Šmoldase. Do širšího povědomí diváků se dostává spíše jako moderátor. Poprvé se takto projevil ve studiu pro pořad Dementi v kolektivu okolo kameramana Ondřeje Procházky a režiséra Jiřího Věrčáka.

Iveta Krausová (5)

Technoložka společnosti Dr. Oetker, spoluautorka kuchařských receptů.

Ivana Štětkářová (8)

Narozena 11. 3. 1963 v Praze. MUDr., docentka neurologie, neurofyzioložka, zabývá se elektromyografií a evokovanými potenciály, periferním nervovým systémem, míšními funkcemi, spasticitou a vertebrogenní problematikou. Věnuje se též literární, výtvarné a hudební činnosti.

Ivana Ondráčková (7)

DrSc. Ivana Ondráčková, spoluautorka knih z oboru matematiky

Ivana Dobrakovová (6)

Slovenská prozaička a překladatelka z francouzštiny a italštiny.

Ivana Chřibková (6)

Narozena 22. 3. 1981 v Opavě. Žurnalistka, TV redaktorka, producentka a scénaristka. Autorka knihy vzpomínek na dětství. Žije v Andalusii .

Ivan Taller (7)

Narozen 30.3.1930 v Nymburce, zemřel 24.5.2001 v Liberci. Dramaturg, dramatik.

Ivan Svoboda (6)

Narodil se v Praze. Autor je původním povoláním projektant. Po roce 1989 byl redaktorem několika nakladetelství . Krátce působil i v Českém spisovateli. Od roku 1995 pracoval jako výtvarník ve významném státním podniku. Spolupracuje s mnoha časopisy a deníky - kreslení vtipů, ilustrace, povídky. Více jak deset let psal skeče pro přední české herce - J. Bohdalová, A. Vránová, I. Janžurová, S. Stašová a mnoho dalších v redakci zábavy Československého rozhlasu. Ilustroval 18 knih. Nakreslil desítky omalovánek a her pro děti. Velmi oceněná je společenská hra - PEXESO - Rychlé šípy, kterou vytvořil ve stylu malíře Jana Fišera. Napsal knihu Humor nade vše. Tragikomicky laděná kniha Scifíčka je prözou vydanou v nakladatelství Petrklíč.

Ivan Spiška (7)

Ing. arch. Ivan Spiška, CSc., slovenský architekt, autor návodů na stavbu a modernizaci rodinných domků.

Ivan Moravec (9)

Ivan Moravec byl proslulý český klavírista, který se proslavil výjimečnou interpretací širokého spektra klavírního repertoáru, zejména děl Chopina, Mozarta a Beethovena. Moravec se narodil 9. listopadu 1930 v Praze a byl známý svým hlubokým hudebním vhledem, technickou precizností a poetickým charakterem svých výkonů. Studoval na Pražské konzervatoři a později u italského klavíristy Artura Benedettiho Michelangeliho.

Ivan Herben (6)

Ivan Herben byl český novinář a politik, syn Jana Herbena. Narodil se jako nejmladší ze tří dětí spisovatele a redaktora Jana Herbena a jeho manželky Bronislavy, rozené Foustkové . Absolvoval vojenskou akademii, krátce sloužil jako voják z povolání . 30. listopadu 1924 se oženil s Milenou Procházkovou. Zájem o věci veřejné jej přivedl k novinařině. Od počátku 20. let dvacátého století až do zániku Československa byl redaktorem listů Tribuna , České slovo a nakonec šéfredaktorem brněnské redakce Lidových novin. Za protektorátu se angažoval v protinacistickém odboji, koncem roku 1939 byl zatčen gestapem. V letech 1940 – 1945 byl vězněn v koncentračním táboře. Po skončení druhé světové války se stal členem předsednictva Československé strany národněsocialistické a šéfredaktorem Svobodného slova. Po únoru 1948 emigroval do USA. Zde v exilu spolu s Ferdinandem Peroutkou, Pavlem Tigridem a dalšími stál u zrodu rozhlasové stanice Svobodná Evropa, v níž jako kulturně-politický redaktor působil v letech 1950 až 1965.

Ivan Blecha (6)

Ivan Blecha je český filozof a historik. V letech 2007–2012 působil jako vedoucí katedry filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Zabývá se především současnou filozofií a fenomenologií.

Iva Bittová (8)

Iva Bittová je česká zpěvačka, houslistka a herečka. Patří k nejvýraznějším osobnostem české alternativní hudební scény. Je sestrou zpěvačky Idy Kelarové a dramaturgyně Reginy Bittové. Je matkou dvou synů Matouše Bitta a Antonína Fajta. Pochází z národnostně smíšené rodiny – otec Koloman Bitto byl známý romský muzikant, původem z jižního Slovenska; matka Lidmila, učitelka v mateřské školce, pocházela ze Slovácka. Vystudovala hudebně dramatický obor na konzervatoři v Brně, zpěv a houslovou hru. Vedle toho spolupracovala jako zpěvačka s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů. Od roku 1978 byla členkou Divadla na provázku , kde na sebe upozornila rolí Eržiky ve hře Balada pro banditu. Od roku 1984 vystupovala jako zpěvačka a houslistka s vlastními písněmi na lidové texty, také se známou brněnskou formací Dunaj a později se Škampovým kvartetem. Ve spolupráci se skladatelem a bubeníkem Pavlem Fajtem dosáhla mnoha úspěchů na evropských scénách progresivní hudby. Rozsah jejích aktivit je pozoruhodný – v hudbě od vlastních interpretací lidových písní přes experimentální jazz, rock až po houslové aplikace skladeb vážné hudby a operní zpěv. Proslavila ji též spolupráce s jazz-folk-rockovým uskupením Bratři Ebenové. V roce 2004 účinkovala v newyorské Carnegie Hall v roli Elvíry v Mozartově opeře Don Giovanni. Na tuto spolupráci pak navázala několika koncerty s tamní formací Bang On A Can All Stars, které vyvrcholily vydáním alba Elida. Účastní se též nejrůznějších projektů performativního zaměření, programů pro děti, atd. V roce 2007 hrála hlavní roli ve filmu Tajnosti. V letech 2012 - 2015 studovala na FF MU v Brně na Ústavu hudební vědy, obhájila svou bakalářskou práci a 15. července 2015 byla promována jako bakalář. V letech 2015 - 2018 pokračovala tamtéž v navazujícím magisterském studiu hudební vědy a v únoru 2018 úspěšně obhájila svou diplomovou práci s názvem Luca Antonio Predieri: Missa in C. ...

Isaac Hayes (5)

Isaac Hayes byl zásadní osobností soulové hudby a jednou z hnacích sil jižanského soulového vydavatelství Stax Records, kde působil jako autor písní i jako umělec. Hayes se narodil 20. srpna 1942 v Covingtonu ve státě Tennessee a svou kariéru zahájil na počátku 60. let. Průlomu dosáhl v roce 1969, kdy vydal album "Hot Buttered Soul", které mělo obrovský komerční úspěch a je považováno za milník soulové hudby pro své bohaté aranže, dlouhé skladby a Hayesův charakteristický barytonový hlas.

Iris Murdoch (7)

Dame Jean Iris Murdochová byla britská prozaička a filozofka irského původu. Její romány jsou většinou fantaskní povahy s filozofickým podtextem. Typické jsou časté odkazy na díla Tolstého a Dostojevského a další ruské realisty. Několikrát se dostala do užší nominace na literární cenu Man Booker Prize. Odešla do Oxfordu na Somervilleové kolej .

Irena Trojanová (10)

Narozena 14. 3. 1964. Mgr. Ředitelka ZŠ, lektorka v oblasti personalistiky a měkkých dovedností. Působí v Centru školského managementu PedF UK v Praze. Práce z oboru.

Irena Pelikánová (10)

Irena Pelikánová je česká právnička a univerzitní profesorka. Roku 1993 byla jmenována profesorkou obchodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1998–2004 byla členkou Legislativní rady vlády; v letech 1999–2002 byla členkou prezídia Komise pro cenné papíry; mimoto působila jako advokátka. Od 12. května 2004 je soudkyní Tribunálu Soudního dvora Evropské unie. V roce 2013 se spekulovalo o jejím konci u Soudního dvora EU s tím, že by se jejím nástupcem stal ministr bez portfeje ČR Petr Mlsna. Vláda ČR jeho nominaci v únoru 2013 dokonce schválila, v květnu téhož roku ji však odmítl Soudní dvůr EU. V červenci 2013 tak nová vláda Jiřího Rusnoka schválila jako kandidátku znovu Pelikánovou. Dne 16. října 2013 vlády členských států EU potvrdily prodloužení jejího mandátu, ve funkci by tak měla setrvat až do roku 2019. Irena Pelikánová je vdaná. S manželem Dragutinem Pelikánem má syny Tomáše a Roberta. Je autorkou pětisvazkového komentáře k českému obchodnímu zákoníku a učebnic obchodního práva; zabývá se též srovnávacím právem obchodním, zejména ve vztahu k právu francouzskému.

Irena Dibelková (7)

Spisovatelka se narodila v Chrudimi,vystudovala na Filozofické fakultě v Praze.Pracuje jako knižní redaktorka,ale již řadu let se věnuje literární činnosti.Známe jsou zejména její turistické průvodce.Za všechny jmenujeme Poutní místa v Čechách .Poutní místa na Moravě,ve Slezsku,které vydala v Nakladatelství Olympia.Román Osud si cestu najde je její první beletristické dílo.

Irena Camutaliová (10)

Narozena 24. 4.1926 v Praze, zemřela 17. 1. 2008. PhDr., rusistka, překladatelka z ruštiny.

Irena A Vladimír Strakovi (3)

Ingeborg Bachmann (6)

Ingeborg Bachmannová byla rakouská spisovatelka, jedna z nejvýznamnějších lyriček a prozaiček německého jazyka po 2. světové válce. Ingeborg Bachmannová se narodila roku 1926 do rodiny učitele. Po dětství v Korutanech studovala od roku 1945 v Innsbrucku, Grazu a Vídni filosofii, germanistiku a psychologii. Studium zakončila roku 1950 kritickou prací o recepci filosofie Martina Heideggera. V té době již publikovala povídky a básně. Tehdy se také seznámila s Paulem Celanem, který byl jejím dlouholetým přítelem. V letech 1951-1953 pracovala jako rozhlasová redaktorka ve Vídni. Roku 1953 získala literární cenu Gruppe 47, s jejímiž představiteli ji spojovala kritika poválečného vývoje a zbrojení. Střídavě žila v Mnichově, Vídni a Berlíně, během intenzivního, byť jen dvouletého vztahu se švýcarským spisovatelem Maxem Frischem pak v Curychu a Římě. V posledních letech života se prohloubila spisovatelčina závislost na lécích a alkoholu. Zemřela na popáleniny při požáru svého bytu v Římě. Její dílo zahrnuje básně, povídky, libreta, rozhlasové hry, eseje a cyklus Todesarten , z nějž stihla dokončit pouze román Malina . První sloka z básně „Vymezený čas“ ze sbírky Die gestundete Zeit . Celý text básně je zpřístupněn elektronicky v digitalizovaném archivu časopisu Tvar spravovaném Ústavem pro českou literaturu. Kromě toho se na autorčinu počest každoročně v jejím rodném Klagenfurtu uděluje po ní pojmenovaná Cena Ingeborg Bachmannové .

Imre Trencsényi-Waldapfel (3)

Maďarský překladatel a člen Maďarské akademie věd. Odborník na řeckou a latinskou literaturu.

Ilona Schelleová (11)

JUDr. Ilona Schelleová, Dr. Kvalifikace: • 1978 Právnická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Brně • 1978 Rigorózní zkouška a získání titulu \"JUDr.\" • 1979 Justiční zkouška • 1995 Vědecká aspirantura a získání titulu \"Dr.\" Profesní příslušnost: • 1992 - dosud Česká advokátní komora • 2003 - dosud Společnost pro rozvoj vzdělávání a vědy Doc. JUDr. Karel Schelle, CSc. & JUDr. Ilona Schelleová, Dr. a JUDr. Karel Schelle, jr., LL.M. v současnosti vlastní advokátní kancelář, která patří k prestižním advokátním kancelářím s širokou oblastí činností založených na bohatých praktických a teoretických zkušenostech členů kanceláře, kteří soustavně spolupracují s řadou odborníků ze všech právních odvětví.

Ilona Pařízková (6)

Mgr. Ilona Pařízková Učitelka dějepisu, práce z oboru. Působí také v Asociaci učitelů dějepisu.

Ilja Kučera (9)

Narodil se 23. 6. 1962, v pražské Thomayerově nemocnici v rodině rozhlasového redaktora a soudničkáře Ilji Kučery a učitelky Marie Kučerové. Je vnukem příbramského básníka Fráni Kučery, s nímž se ovšem na tomto světě minul o rovných třiatřicet let. V roce 1980 maturoval na vršovickém gymnáziu Přípotoční, a následující rok pracoval jako redakční elév v tehdejším humoristickém týdeníku Dikobraz. V letech 1981-3 studoval na Fakultě žurnalistiky UK, po svém vyloučení pak vystřídal řadu krátkodobých zaměstnání jako knihovník, zeměměřič, pošťák, pomocník u archeologie apod. Po té se dík svému slábnoucímu zraku uchýlil do invalidního důchodu. S prvními literárními pokusy začal už na gymnáziu, publikoval je ovšem pouze samizdatově.

Igor Adamec (8)

Slovenský divadelní a televizní herec, moderátor televizních programů pro děti.

Ian V Hogg (8)

Ian Vernon Hogg byl britský autor knih o střelných zbraních, dělostřelectvu, střelivu a opevnění, stejně jako biografie několika slavných generálů. Během své kariéry napsal, spoluautorem, editorem nebo spoluautorem asi 150 knih a prodal více než 1 milion výtisků.

Hugo Vavrečka (7)

Hugo Vavrečka byl český novinář, národohospodář, politik a diplomat. Byl dědečkem Václava a Ivana Havla. Reálku v Moravské Ostravě úspěšně ukončil maturitní zkouškou v roce 1899, poté se přihlásil ke studiu elektrotechniky na německém Vysokém učení technickém v Brně. Po jeho absolvování v roce 1904 nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u rakousko-uherského námořnictva v Pule. V říjnu 1905 se do Brna vrátil, získal místo odborného asistenta na české technice a začal s technickým poradenstvím v oboru strojním a elektrotechnickém. Pozice asistenta na Vysokém učení technickém jej neuspokojovala, a proto přešel do redakce Lidových novin, kde měl na starost otázky národohospodářské. Od počátku působení v Lidových novinách rozvíjel svůj literární talent psaním humorných povídek a fejetonů. Pod pseudonymem Hugo Vavris vydal roku 1908 oblíbenou novelu František Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa, která se později stala předlohou filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese s Vlastou Burianem v hlavní roli. Novinářská činnost jej také zavedla na bojiště První balkánské války, kde v roce 1912 působil jako dopisovatel Lidových novin při bulharském hlavním stanu. V této době se již osobně znal s významnými českými politiky i novináři a také se seznámil s Tomášem Baťou. Po vypuknutí první světové války narukoval k námořnímu velitelství v Terstu a od roku 1916 spolupracoval s českými odbojovými politiky z Maffie. Závěr války již předznamenal jeho budoucí diplomatickou kariéru, když v Terstu vytvořil československou vojenskou jednotku a působil zde jako zplnomocněnec československé vlády. Od ledna 1919 působil v československé delegaci na mírové konferenci v Paříži jako národohospodářský expert. Do vlasti se vrátil koncem léta 1919 a již v únoru 1920 nastoupil do funkce generálního konzula v Hamburku. Po dvou letech přesídlil do Budapešti, stal se tak prvním řádným československ...

Hugh Johnson (8)

Autor publikací o víně.

Hortense Ullrich (10)

Hortense Ullrichová je německá spisovatelka a publicistka, autorka humorných dívčích románů. Původním povoláním průmyslová návrhářka a designérka. Po ukončení svých studií pracovala jako publicistka a redaktorka v odborných časopisech.

Horst H Siewert (6)

Německý psycholog.

Holly Jacobs (9)

Americká autorka.

Herodianus (1)