Všichni Autoři a témata

Jan Pivec (4)

Jan Pivec byl český herec. Narodil se jako jediný syn v rodině nožíře a zámečníka Jana Pivce a jeho ženy Františky v Praze na Vinohradech. S matkou od dětství navštěvoval divadlo, učil se hře na housle a zpěv. Měl se stát účetním v obchodě, ale odtud sběhl. Rád říkal, že se stal hercem, protože se nikdy nenaučil deskriptivní geometrii. Po prvním angažmá ve vinohradskému ochotnickému spolku VAVŘÍN se rozhodl přidat ke kočovné divadelní společnosti Karla Hroudy , kde trávil část roku 1926 a jaro roku 1927 a pak přešel ke společnosti Jana Drobného a později společnosti Oldřicha Nádhery. Stal se tedy divadelním hercem a posléze i hercem filmovým. Ještě ve společnosti Oldřicha Nádhery si jej povšiml Jaroslav Hurt, v tu dobu bývalý člen činohry ND a profesor konzervatoře. Hurt jej doporučil a přijal ke studiu a vymohl mu státní stipendium z Vojanovy nadace. V letech 1927 až 1930 tedy Jan Pivec navštěvoval dramatické oddělení Státní konzervatoře hudby v Praze. Jeho třídním učitelem byl např. i Rudolf Deyl. K jeho spolužákům patřili např. Vlasta Fabianová, Marie Glázrová, Miloš Nedbal, Nelly Gaierová a Hana Vítová . Po vystřídání několika divadelních scén zakotvil na pozvání K.H.Hilara v roce 1934 v pražském Národním divadle, ve kterém setrval bezmála čtyřicet let. Vrcholem Pivcova divadelního herectví byla role Falstaffa v Shakespearových Veselých paničkách windsorských. Ve filmu proslul jako tradiční milovník, jako například ve snímku Poznej svého muže režiséra Vladimíra Slavínského. Spoluúčinkovali například Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk anebo Marta Fričová. Nezapomenutelná je také, mimo jiné, jeho nádherná role panského správce v televizním filmu se zpracováním Jiráskovy Lucerny. Jeho hereckou generaci tvořily hvězdy jako byl Ladislav Pešek, Jiřina Steimarová, Jiřina Štěpničk...

Jan Petr (9)

Jan Petr byl český lingvista-slavista, literární historik, profesor FF UK v Praze. Věnoval se hlavně otázkám polské a lužickosrbské filologie. Je autorem více než 500 odborných prací se slavistickou tematikou. Napsal učebnici slovinštiny pro Čechy Základy slovinštiny, r. 1971 a spolu s Albínou Lipovec r. 1976 Učebnici slovinštiny.

Jan Pergler (6)

Jan Pergler . Dlouholetý novinář. Začínal v roce 1991 v Lidových novinách, posléze v Týdnu, Mladé frontě DNES. Vedl IN magazín Hospodářských novin, působil v Deníku. Počátkem 90. let stál u zrodu nadace Člověk v tísni. Dnes pracuje v ČSOB a je spoluzakladatelem Nakladatelství Zeď. Spolu s Janem Dražanem je autorem knih Náš Václav Havel a Člověk 25.

Jan Pečírka (6)

Narozen 17. 4. 1926 v Praze, zemřel 18. 1. 1993. PhDr., CSc., docent věd o antickém starověku. Práce v oboru.

Ján Navrátil (8)

Slovenský básník a prozaik, původně učitel, autor literatury pro děti a mládež.

Jan Navrátil (7)

Narodil sa 13. mája 1935 v Seredi v rodine lodníka. Základnú školu vychodil v rodisku, zmaturoval roku 1953 na Gymnáziu v Galante. Po maturite bol dva roky učiteľom na Základnej škole vo Vinohradoch nad Váhom. Potom študoval slovenčinu a nemčinu na Vysokej škole pedagogickej v Bratislave. Po skončení vysokoškolského štúdia roku 1959 dva roky učil na Strednej poľnohospodársko-technickej škole v Šuranoch a v rokoch 1963-1971 na Gymnáziu v Galante. Od roku 1971 je profesionálnym spisovateľom v slobodnom povolaní. Žije v Seredi. Prvé básničky pre deti publikoval v časopisoch Ohník, Zornička a Včielka. Knižne debutoval zbierkou básní V záhradke a za záhradkou tematicky čerpajúcej z domova a okolitej prírody. Druhá zbierka Cestovanie s orangutanom znamenala tematický posun v autorovom záujme o modernú civilizáciu a vyznačuje sa intelektualizáciou slovných hier a poetického vtipu. Po leporele zo sveta prírody Medový súdok vydal zbierku Ďuro Truľo a figliari , v ktorej humorným spôsobom parodizoval niektoré tradičné námety z ľudových rozprávok. V leporele Kúzelník s farbičkami poeticky predstavil jednotlivé farby a ich vlastnosti. Kniha Námorník na suchu je zbierkou humorných básničiek zo života detí. Zbierkou prírodnej lyriky je kniha Z hliny a rosy . Dospievajúcej mládeži adresoval zbierku ľúbostnej poézie Diskotéka L . Vtip a fantáziu uplatnil v knihe veršov Riekanky . Pevné rodinné zázemie, ktoré je predpokladom citového rastu dieťaťa, zobrazil v leporele Tulirodina . Poetický pohľad na vodu ako na zdroj života podáva v knižke Dobré ráno, pramienok! . Svet súčasného dieťaťa a jeho vrúcny vzťah ku krajine, kde žije, vyjadril v zbierke Čiarky na dlani . Rovnocennou súčasťou literárnych záujmov J. Navrátila je aj prozaická tvorba pre deti a mládež. Súbor básní v próze Najmenší kolotoč sveta je nekonvenčným pohľadom na každodenné veci a udalosti, ktoré vstupujú do života ...

Jan Malý (6)

Narozen 16. 4. 1954 v Praze, zemřel 5. 4. 2017. Umělecký fotograf.

Jan Malát (7)

Jan Malát byl hudební skladatel, pedagog a teoretik, sběratel a upravovatel lidových písní. Vystudoval varhanní školu v Praze a svou hudební a učitelskou dráhu začínal v Novém Bydžově. Sepsal teoretickou i praktickou školu hry na housle a klavír. Po dokončení varhanické školy v Praze se Jan Malát vrátil zpět na Novobydžovsko. Na Chlapecké hlavní škole v Novém Bydžově učil v letech 1863 až 1866. Zpíval v místním pěveckém spolku, hrál na koncertech na klavír i housle. „V Novém Bydžově mě měli rádi, vážili si mne jako učitele a hudebníka,“ píše Malát, „a přec jsem koncem ledna 1866 opustil dosavadní místo, abych nastoupil jako definitivní učitel při dívčí hlavní škole v Hořicích.“ Malát po třech letech Nový Bydžov opustil. Téměř desetileté působení v Hořicích bylo plné tvůrčích sil. Jako jedna z prvních skladeb tohoto období byla ouverturu pro malý orchestr. Pro hořické ochotníky píše scénickou hudbu k Tylovým Kutnohorským havířům a dále píše sbory, písně a skladby pro klavír. Po osmi letech v Hořicích se oženil s Aninkou Petrovou. Roku 1876 se Malátovi trvale usadili v Praze na Smíchově. Jan Malát napsal i několik oper: Kromě toho je autorem velkého množství písní, sborů a komorních skladeb pro housle, klavír a harmonium.

Jan Machoň (8)

Jan Machoň byl český a československý spisovatel, literární kritik, novinář, politik Československé strany socialistické a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění v letech 1971-1981. Jan Machoň se narodil v Červené Lhotě u Třebíče do rodiny drobných rolníků. Roku 1937 dokončil měšťanskou školu v Okříškách. Ve studiu pokračoval na Státním reálném gymnasiu v Třebíči, které zakončil roku 1943 maturitou. Za okupace působil v ilegálním kulturním spolku Vysočina, kde roku 1943 uveřejnil básnickou sbírku Úlomky porculánu. Po válce vstoupil do Čs. sociální demokracie. Od roku 1945 do roku 1952 působil jako kulturní redaktor v brněnské redakci Svobodných novin. Přispíval do časopisů Dnešek a List Sdružení moravských spisovatelů. Po zrušení Lidových novin pracoval v Jihlavě jako metodik krajské knihovny a věnoval se studiu regionální historie. Vrcholem jeho literárního díla jsou historické romány Vyděděnci a Život pro živé odehrávající se v době vlády krále Václava IV. a jeho konfliktů s bratrem uherským králem Zikmundem a bratrancem moravským markrabětem Joštem. Roku 1954 nastoupil jako redaktor v listu Svobodné slovo v Brně. Mezi lety 1970 až 1981 působil jako šéfredaktor Svobodného slova v Praze. Za normalizace zaměstnal řadu novinářů propuštěných z jiných redakcí. Novinář Jiří Hodač na něj vzpomínal s tím, že „Šéfredaktor Svobodného slova Jan Machoň byl možná kontroverzní, ale nade mnou někdy držel ruku. Dokázal například spolknout, že jsem nepodepsal tzv. antichartu...“ Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát získal i ve volbách roku 1976 . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1981. ...

Jan Leinveber (5)

Autor učebnic technického kreslení pro střední průmyslové školy.

Jan Kuklík (5)

Narozen 23.6.1940 v Praze, zemřel 22.8.2009 tamtéž. PhDr., historik, práce z oboru.

Jan Kudláček (6)

Jan Kudláček je český grafik, ilustrátor a malíř. V letech 1945 až 1949 studoval u profesora Petra Dillingera a Karla Müllera na Státní grafické škole v Praze, v letech 1949 až 1950 dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze a v letech 1950 až 1957 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Vlastimila Rady a Vratislava Nechleby. Jeho umělecký záběr je široký – kresba, ilustrace, grafika, animovaný film. Významné jsou ilustrace dětských knih, kde používá širokou škálu technik. Je zastoupen ve sbírkách Národního muzea v Praze a také v zahraničí. Patří k ilustrátorům, kteří výrazně přispěli k světové ilustraci pro děti. Obdržel mnoho domácích a zahraničních ocenění. Autorsky se také podílel s Jindřichem Wielgusem na abstraktní vertikální plastice z epoxidové pryskyřice "Stéla", která je součástí expozic Univerzitního muzea VŠB – Technické univerzity Ostrava.

Jan Kříž (9)

Narozen 15. 6. 1935 v Praze. PhDr., historik a teoretik umění, kritik, kurátor výstav a vysokoškolský učitel.

Jan Krčmář (8)

Jan Krčmář byl rakousko-uherský, český a československý právník a politik, profesor občanského práva a za první republiky nestranický ministr školství a národní osvěty. Českou právnickou fakultu v Praze vystudoval roku 1901 a promován doktorem práv byl jako jeden z nejlepších studentů se zvláštními poctami . Poté získal krátkou praxi v justici a absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Lipsku, kde si prohluboval své znalosti soukromého práva. Po návratu se habilitoval, přednášel o mezinárodním právu soukromém, v němž se postupně stal nejvýznamnějším českým odborníkem. Vydal např. základní studijní pomůcku Úvod do mezinárodního práva soukromého , ale zejména také postupně pětidílnou sérii učebnic Právo občanské a zároveň hojně publikoval v odborných časopisech. Roku 1907 byl Jan Krčmář jmenován mimořádným a v roce 1911 řádným profesorem rakouského soukromého práva. Jeden rok působil na vídeňském ministerstvu školství, ale poté se již věnoval výuce občanského práva na české právnické fakultě v Praze, v letech 1916–1917 zde vykonával i funkci děkana. Byl též členem České akademie věd a umění, Šafaříkovy učené společnosti či dopisujícím členem bruselského Ústavu pro srovnávací právo. Po vzniku Československa se coby právní poradce ministra zahraničních věcí zúčastnil jednání o Versailleské smlouvě, zpracovával stanoviska k otázkám majetkoprávním, finančním či národnostních menšin. Byl hlavním autorem mezinárodních rozhodčích smluv s Německem, Rakouskem, Polskem, Dánskem a Švédskem, členem československé delegace u Společnosti národů a zasedal ve Stálém rozhodčím soudním dvoru v Haagu. Jeho činnost na mezinárodním poli byla oceněna řadou vyznamenání. Jan Krčmář zastával rovněž post předsedy Československé konfederace duševních pracovníků, především ale byl opakovaně minist...

Jan Kopřiva (5)

Práce u oboru zahrádkářství.

Jan Kopřiva (5)

Narozen 24.12.1856 v Lovčicích. Učitel, publikace pro mládež.

Jan Kolář (7)

Narozen 1.3.1948 v Kladně. Hudební publicista, rozhlasový pracovník a dramatik, redaktor.

Jan Kalendovský (6)

Mgr. Jan Kalendovský je známý šachový publicista, vydal řadu ceněných knih o šachu.

Jan Kabelík (10)

Jan Kabelík byl český literární historik, pedagog a autor učebnic, s celoživotním vztahem k Moravě. Narodil se v rodině přerovského měšťana Františka Kabelíka a jeho manželky Antonie, rozené Lehnerové. Rodiče pocházeli z Rokycan. Na gymnáziu v Přerově maturoval v roce 1881, poté vystudoval filozofickou fakultu pražské univerzity, kde úspěšně ukončil studia v roce 1886. Poté učil na středních školách v Telči, Přerově a Plzni; v letech 1902–1923 byl profesorem na státní průmyslové škole na Smíchově. Na Smíchově žil i zemřel. Jan Kabelík byl aktivním členem řady spolků jako Moravská beseda , Moravské kolo spisovatelů, Kruh přátel literatury české, Moravskoslezská beseda, Ústřední matice školská , Spolek Radhošť a další. S manželkou Karlou, rozenou Šikutovou měl tři syny. Nejstarší syn MUDr. Jan Kabelík byl zakladatel českého preventivního lékařství a profesor na univerzitě v Olomouci. Další syn Vladimír Kabelík starší byl filmový producent, vedoucí výroby a scenárista. Přispíval do řady deníků a časopisů jako Lidové noviny,Časopis Matice moravské, a mnoha dalších. Spolu s Albertem Pražákem byl Jan Kabelík kritikem věcných nedostatků knihy Roberta Williama Seton-Watsona The New Slovakia. Tato kniha, která vyšla v roce 1924, obsahovala některé nesprávné statistické údaje, které zhoršovaly pohled na podíl Čechů na tehdejším rozvoji Slovenska.

Jan Jelínek (3)

Narozen 16.2.1926 v Brně, zemřel 3.10.2004. Antropolog.

Ján Janda (5)

Narozen 28. 2. 1941 v Táboře. MUDr., CSc., profesor pediatrie . Předseda České pediatrické společnosti, přednosta I. dětské kliniky UK 2. LF a FN Motol až do jejího sloučení se II. dětskou klinikou .

Jan Hošek (4)

Narodil se v roce 1961 v Praze. Po studiu na Přírodovědecké fakultě UK a FAMU pracoval několik let v Krátkém filmu Praha, posledních téměř dvacet pět let je ve svobodném povolání. Jako režisér a scénárista se podílel na vzniku asi šedesáti dokumentárních a vědeckopopulárních pořadů zejména pro Českou televizi, ale také Ministerstvo životního prostředí či ČSOP. Kromě filmů se věnuje i odborné ilustraci. Saola je jeho spisovatelský debut.

Jan Hajšman (8)

Narozen 7. 4. v Plzni 1970. Ing., člen Klubu Augusta Sedláčka, autor článku z oblasti regionální historie.

Jan Fischer (4)

Narozen 22. 1. 1907 v Praze, zemřel 8. 1. 1960 v Praze. JUDr., Ilustrátor. Původním vzděláním právník.

Ján Čomaj (10)

Ján Čomaj bol slovenský novinár, spisovateľ a vysokoškolský pedagóg. Narodil sa 17. apríla 1935 v Radzovciach v rodine poštmajstra. Keď na jeseň roku 1938 maďarské vojská okupovali južné Slovensko, jeho rodičia ušli najprv do Utekáča a potom do Kokavy nad Rimavicou. Tu vychodil prvé dve triedy ľudovej školy. Tretiu a štvrtú triedu vychodil vo Zvolene, kde sa opätovne presťahovala celá rodina. Po skončení vojny a prinavrátení okupovaných území rodina odišla do Lučenca. Tu začal roku 1945 chodiť do Gymnázia B. S. Timravy. Po roku však jeho otca znova preložili do Zvolena, preto pokračoval v štúdiu na Gymnáziu vo Zvolene, kde roku 1953 aj zmaturoval. V rokoch 1953-1960 študoval na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Najskôr literárnu vedu a slovenčinu, neskôr novinárstvo. Už počas vysokoškolského štúdia začal pracovať v denníku Smena, kde sa postupne zaradil medzi popredných slovenských reportérov. Roku 1965 inicioval vznik Smeny na nedeľu a v rokoch 1966-1967 a 1969 bol jej vedúcim redaktorom. Na sklonku roka 1969 ho pre jeho postoje v roku 1968 k okupácii vyhodili zo zamestnania. Na krátky čas sa zamestnal ako riaditeľ vydavateľsko-dokumentačného strediska A-Press pri Zväze slovenských architektov. Po necelom roku však musel opustiť aj toto pracovisko. V rokoch 1971-1972 bol montážnym robotníkom aranžérskej dielne Slovšportu a v rokoch 1973-1990 fotolaborantom, náborárom a dispečerom vo výrobnom družstve Služba v Bratislave. V rokoch 1990-1991 bol riaditeľom Tlačového a informačného odboru Úradu vlády Slovenskej republiky a roku 1992 riaditeľom a. s. Národná obroda. Od roku 1993 bol redaktorom denníka Slovenská republika, kde dva roky zastával funkciu zástupcu šéfredaktora. Žil v Bratislave. Tento spisovateľ, novinár, reportér, publicista, esejista, autor literatúry faktu, redaktor a vysokoškolský pedagóg zomrel vo veku 84 rokov 26. 1. 2020.(zdroj životopisu: https://sk.wikipedia.org/wiki/J%C3%A1n_%C4%...

Jan Červený (5)

Autor povídek z vojenského prostředí.

Jan Blahoslav (9)

Jan Blahoslav byl kněz a biskup Jednoty bratrské, literát, vzdělanec, pedagog a představitel domácího reformačně orientovaného humanismu. V písemném styku užíval příležitostně také řecké nebo polatinštěné formy svého jména: Apteryx , nebo Makarius, či Blasius . Byl bratrem Martina Abdona. Pocházel ze zámožné bratrské měšťanské rodiny z Přerova. První vzdělání získal na bratrských školách, nejprve se učil 7 let ve svém rodišti u kněze Jana Wolfa, od roku 1540 pobýval v Prostějově u kněze Martina Michalce. Odtud byl roce 1543 vyslán na humanistické gymnázium Valentina Friedlanda-Trozendorfa do slezského Goldbergu. Po ročním studiu se odebral zpět na Moravu, ale vzápětí pokračoval od roku 1544 na univerzitě ve Vitemberku. Zde jej nejvíce ovlivnil Philipp Melanchthon a jeho reformačně-humanistický vzdělávací koncept, kterému zůstal věrný po celý život. V pozdějších letech Blahoslav vzpomínal i na návštěvy bohoslužeb s kázáním Martina Luthera. Po ročním pobytu ve Vitemberku se Blahoslav navrátil do Prostějova, kde pomáhal s výukou na bratrské škole, jak odpovídalo kariéře budoucího duchovního. V červenci 1548 byl vyslán jako pomocník biskupa Jana Černého do Mladé Boleslavi. Odtud se před velikonocemi 1549 odebral na další studia do východopruského Královce, avšak velmi brzo musel město kvůli morové epidemii opustit a krátký čas pobýval v Gilgenburgu u biskupa bratrských exilových sborů Macha Sionského. Ještě v říjnu 1549 byl odtud vyslán na svá poslední studia do Basileje, významného centra dobové vzdělanosti. Dostalo se mu zde péče v domě humanistického vzdělance Zikmunda Hrubého z Jelení. Po několika měsících však vážně onemocněl a na sklonku jara 1551 se navrátil zpět do Prostějova, kde nastoupil na místo správce bratrské školy. V roce 1552 však opět odešel do Mladé Boleslavi, kde působil dalších pět let. Léta strávená v Mladé Boleslavi naplnil...

Jan Baltus (5)

Jan Baltus absolvoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy University v Brně v roce 1967. Poté nastoupil na odbor hygieny komunální v Karviné, kde se zabýval kvalitou vody pro ostravsko-karvinský revír a předpokládanými asanacemi poddolovaných území. Ve své kariéře pokračoval jako pracovník ochrany přírody se zaměřením na asanace a rekultivace krajiny po průmyslové činnosti. Od 70. let publikoval v odborných časopisech a napsal dvě cestopisné knihy o národních parcích v africké Keni a dobrovolnickém pobytu v chudinských čvrtích indického Delhi v programu Civil Service International. Od 80.let se publicisticky zaměřil na problematiku technických možností odstranění emisnich plynů ze spalovacích energetických procesů a této činnosti se věnoval od roku 1986 profesionáoně v časopise Technický týdeník. Po stáži v USA se stal šéfredaktorem tohoto časopisu, který orinetoval výrazně na problematiku výzkumu a vývoje a aplikovaného vývoje v českém průmyslu.

James S. A Corey (11)

Společný pseudonym Daniela Abrahama a Ty Francka. Autoři se zaměřují na fantasy a science fiction litaraturu.

James MacGregor (5)

Spoluautor několika knih Johna Francoma.

James Herbert (7)

James Herbert je jeden ze světových nejpopulárnějších romanopisců, je uznávaný mistr britského hororu.

Jacques Marseille (8)

Francouzský historik, redaktor, univerzitní profesor, esejista, novinář

Jacques Le Goff (7)

Jacques Le Goff byl francouzský historik zabývající se dějinami středověku. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších historiků školy Annales. Od roku 1967 byl spoluvydavatelem časopisu Annales. Economies, sociétés, civilisations . Během svého studia absolvoval akademický rok 1947/48 na Karlově univerzitě v Praze, a je doktorem honoris causa této univerzity.

Jacques Lassaigne (4)

Autor četných monografií světových malířů a knih o výtvarném umění

Jacques de Lacretelle (7)

Francouzský spisovatel.

Jacky Newbrook (9)

J. Suzanne Frank (5)

vystudovala žurnalistiku a historii. Během četných pobytů v Egyptě dospěla k rozhodnutí, že napíše román o jednom z nejzajímavějších období dějin této země. Sama říká, že se nechala inspirovat několika autory, kteří také propadli kouzlu starověkých civilizací, ale zároveň chtěla svůj příběh něčím ozvláštnit. Výsledkem byla prvotina Odrazy v Nilu , která se setkala s velkým ohlasem čtenářů i literární kritiky. Dnes je Suzanne Frank autorkou čtyř historických románů, jež zavádějí čtenáře do dávno zašlých věků, opředených řadou legend a mýtů.

J. R Ellis (8)

Britský spisovatel, učitel angličtina. Autor detektivních románů, povídek, poezie, divadelních her a strašidelných příběhů pro děti.

J Wolf (2)

J Otto (9)

Ivo Šmoldas (5)

Ivo Šmoldas je český básník, nakladatelský redaktor, kulturní publicista, scenárista, moderátor a překladatel. Po absolutoriu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v nakladatelství Český spisovatel jako nakladatelský redaktor a manažer. Poté krátce působil v nakladatelství Columbus, později spoluzaložil soukromé vydavatelství Apsida. V současné době pracuje jako umělec na volné noze, věnuje se především překladům z angličtiny, příležitostně též ze slovenštiny. Spolupracuje s Českou televizí, kde připravuje pořad o knihách Knižní svět, v České televizi také nepravidelně působí jako moderátor pořadů s kulturní tematikou. Pravidelně spolupracuje na glosování aktuálních Témat dne pro Rádio Impuls. Na Dvojce Českého rozhlasu uvádí vlastní talkshow Lenoška Iva Šmoldase. Do širšího povědomí diváků se dostává spíše jako moderátor. Poprvé se takto projevil ve studiu pro pořad Dementi v kolektivu okolo kameramana Ondřeje Procházky a režiséra Jiřího Věrčáka.

Iveta Krausová (5)

Technoložka společnosti Dr. Oetker, spoluautorka kuchařských receptů.

Ivana Štětkářová (8)

Narozena 11. 3. 1963 v Praze. MUDr., docentka neurologie, neurofyzioložka, zabývá se elektromyografií a evokovanými potenciály, periferním nervovým systémem, míšními funkcemi, spasticitou a vertebrogenní problematikou. Věnuje se též literární, výtvarné a hudební činnosti.

Ivana Štenglová (9)

Narozena 1942. JUDr., soudkyně Nejvyššího soudu od r. 1996. Publikace z oboru obchodního práva.

Ivana Pelikánová (11)

Mgr., pedagožka, autorka učebnic.

Ivana Ondráčková (7)

DrSc. Ivana Ondráčková, spoluautorka knih z oboru matematiky

Ivana Dobrakovová (6)

Slovenská prozaička a překladatelka z francouzštiny a italštiny.

Ivana Chřibková (6)

Narozena 22. 3. 1981 v Opavě. Žurnalistka, TV redaktorka, producentka a scénaristka. Autorka knihy vzpomínek na dětství. Žije v Andalusii .

Ivan Taller (7)

Narozen 30.3.1930 v Nymburce, zemřel 24.5.2001 v Liberci. Dramaturg, dramatik.

Ivan Svoboda (6)

Narodil se v Praze. Autor je původním povoláním projektant. Po roce 1989 byl redaktorem několika nakladetelství . Krátce působil i v Českém spisovateli. Od roku 1995 pracoval jako výtvarník ve významném státním podniku. Spolupracuje s mnoha časopisy a deníky - kreslení vtipů, ilustrace, povídky. Více jak deset let psal skeče pro přední české herce - J. Bohdalová, A. Vránová, I. Janžurová, S. Stašová a mnoho dalších v redakci zábavy Československého rozhlasu. Ilustroval 18 knih. Nakreslil desítky omalovánek a her pro děti. Velmi oceněná je společenská hra - PEXESO - Rychlé šípy, kterou vytvořil ve stylu malíře Jana Fišera. Napsal knihu Humor nade vše. Tragikomicky laděná kniha Scifíčka je prözou vydanou v nakladatelství Petrklíč.

Ivan Spiška (7)

Ing. arch. Ivan Spiška, CSc., slovenský architekt, autor návodů na stavbu a modernizaci rodinných domků.

Ivan Moravec (9)

Ivan Moravec byl proslulý český klavírista, který se proslavil výjimečnou interpretací širokého spektra klavírního repertoáru, zejména děl Chopina, Mozarta a Beethovena. Moravec se narodil 9. listopadu 1930 v Praze a byl známý svým hlubokým hudebním vhledem, technickou precizností a poetickým charakterem svých výkonů. Studoval na Pražské konzervatoři a později u italského klavíristy Artura Benedettiho Michelangeliho.

Ivan Herben (6)

Ivan Herben byl český novinář a politik, syn Jana Herbena. Narodil se jako nejmladší ze tří dětí spisovatele a redaktora Jana Herbena a jeho manželky Bronislavy, rozené Foustkové . Absolvoval vojenskou akademii, krátce sloužil jako voják z povolání . 30. listopadu 1924 se oženil s Milenou Procházkovou. Zájem o věci veřejné jej přivedl k novinařině. Od počátku 20. let dvacátého století až do zániku Československa byl redaktorem listů Tribuna , České slovo a nakonec šéfredaktorem brněnské redakce Lidových novin. Za protektorátu se angažoval v protinacistickém odboji, koncem roku 1939 byl zatčen gestapem. V letech 1940 – 1945 byl vězněn v koncentračním táboře. Po skončení druhé světové války se stal členem předsednictva Československé strany národněsocialistické a šéfredaktorem Svobodného slova. Po únoru 1948 emigroval do USA. Zde v exilu spolu s Ferdinandem Peroutkou, Pavlem Tigridem a dalšími stál u zrodu rozhlasové stanice Svobodná Evropa, v níž jako kulturně-politický redaktor působil v letech 1950 až 1965.

Iva Ženková (1)

Iva Bittová (8)

Iva Bittová je česká zpěvačka, houslistka a herečka. Patří k nejvýraznějším osobnostem české alternativní hudební scény. Je sestrou zpěvačky Idy Kelarové a dramaturgyně Reginy Bittové. Je matkou dvou synů Matouše Bitta a Antonína Fajta. Pochází z národnostně smíšené rodiny – otec Koloman Bitto byl známý romský muzikant, původem z jižního Slovenska; matka Lidmila, učitelka v mateřské školce, pocházela ze Slovácka. Vystudovala hudebně dramatický obor na konzervatoři v Brně, zpěv a houslovou hru. Vedle toho spolupracovala jako zpěvačka s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů. Od roku 1978 byla členkou Divadla na provázku , kde na sebe upozornila rolí Eržiky ve hře Balada pro banditu. Od roku 1984 vystupovala jako zpěvačka a houslistka s vlastními písněmi na lidové texty, také se známou brněnskou formací Dunaj a později se Škampovým kvartetem. Ve spolupráci se skladatelem a bubeníkem Pavlem Fajtem dosáhla mnoha úspěchů na evropských scénách progresivní hudby. Rozsah jejích aktivit je pozoruhodný – v hudbě od vlastních interpretací lidových písní přes experimentální jazz, rock až po houslové aplikace skladeb vážné hudby a operní zpěv. Proslavila ji též spolupráce s jazz-folk-rockovým uskupením Bratři Ebenové. V roce 2004 účinkovala v newyorské Carnegie Hall v roli Elvíry v Mozartově opeře Don Giovanni. Na tuto spolupráci pak navázala několika koncerty s tamní formací Bang On A Can All Stars, které vyvrcholily vydáním alba Elida. Účastní se též nejrůznějších projektů performativního zaměření, programů pro děti, atd. V roce 2007 hrála hlavní roli ve filmu Tajnosti. V letech 2012 - 2015 studovala na FF MU v Brně na Ústavu hudební vědy, obhájila svou bakalářskou práci a 15. července 2015 byla promována jako bakalář. V letech 2015 - 2018 pokračovala tamtéž v navazujícím magisterském studiu hudební vědy a v únoru 2018 úspěšně obhájila svou diplomovou práci s názvem Luca Antonio Predieri: Missa in C. ...

Iuventus Paedagogica (3)

Czech classical choir, led by Jiří Kolář .

Isaac Hayes (5)

Isaac Hayes byl zásadní osobností soulové hudby a jednou z hnacích sil jižanského soulového vydavatelství Stax Records, kde působil jako autor písní i jako umělec. Hayes se narodil 20. srpna 1942 v Covingtonu ve státě Tennessee a svou kariéru zahájil na počátku 60. let. Průlomu dosáhl v roce 1969, kdy vydal album "Hot Buttered Soul", které mělo obrovský komerční úspěch a je považováno za milník soulové hudby pro své bohaté aranže, dlouhé skladby a Hayesův charakteristický barytonový hlas.

Iris Murdoch (7)

Dame Jean Iris Murdochová byla britská prozaička a filozofka irského původu. Její romány jsou většinou fantaskní povahy s filozofickým podtextem. Typické jsou časté odkazy na díla Tolstého a Dostojevského a další ruské realisty. Několikrát se dostala do užší nominace na literární cenu Man Booker Prize. Odešla do Oxfordu na Somervilleové kolej .

Irena Trojanová (10)

Narozena 14. 3. 1964. Mgr. Ředitelka ZŠ, lektorka v oblasti personalistiky a měkkých dovedností. Působí v Centru školského managementu PedF UK v Praze. Práce z oboru.

Irena Dibelková (7)

Spisovatelka se narodila v Chrudimi,vystudovala na Filozofické fakultě v Praze.Pracuje jako knižní redaktorka,ale již řadu let se věnuje literární činnosti.Známe jsou zejména její turistické průvodce.Za všechny jmenujeme Poutní místa v Čechách .Poutní místa na Moravě,ve Slezsku,které vydala v Nakladatelství Olympia.Román Osud si cestu najde je její první beletristické dílo.