Všichni Autoři a témata

Jindřich Vodák (8)

Jindřich Vodák , literární a divadelní kritik, překladatel, středoškolský učitel, ministerský úředník. Po maturitě na Prvním českém reálném gymnáziu ve Spálené ulici v Praze pokračoval studiem romanistiky, germanistiky a bohemistiky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po sedmi semestrech však studia zanechal. Nejprve v letech 1891-1894 působil v redakci Ottova slovníku naučného, kde psal a posléze též redigoval literárněvědná hesla, zejména z frankofonní oblasti. Od roku 1894 vyučoval francouzštinu a němčinu na středních školách v Kutné Hoře, Hradci Králové, Lounech . Po sňatku s Antonínou Vodákovou, roz. Dobšovou , se v srpnu 1899 vrátil do Prahy. Vedle své učitelské profese na žižkovské reálce se od ledna 1899 doživotně věnoval soustavné žurnalistické činnosti. Po vzniku ČSR byl povolán na Ministerstvo školství a národní osvěty, kde byl odborovým a později ministerským radou pro oblast divadla a literatury. I po odchodu do penze působil nadále jako ministerský referent a odborný poradce. V roce 1929 obdržel čestný doktorát filozofie Komenského univerzity v Bratislavě. Byl činný jako literární a divadelní kritik v Literárních listech, Nivě, Rozhledech. Od roku 1898 v dalších periodikách: Čas, Lidové noviny, Rozvoj, později kulturním referentem Českého slova. V roce 1908 spolu s Josefem Svatoplukem Macharem redigoval literární časopis Novina, v letech 1920–1922 redigoval týdeník Jeviště. Všude uveřejňoval obsažné a břitké kritiky, někdy pod zkratkou v. d. Přeložil do češtiny několik románů francouzských autorů. Po jeho úmrtí manželka Antonína uspořádala žurnalistickou pozůstalost, pod editorským vedením Josefa Trägera a Alberta Pražáka vyšlo v letech 1941-1953 pět svazků Vodáko...

Jindra Petáková (6)

RNDr. Jindra Petáková je autorkou knihy \"Matematika příprava k maturitě a k přijímacím zkouškám na vysoké školy učebnice s příklady\" - učebnice, kterou důvěrně zná téměř každý středoškolák. Pedagogické činnosti se věnovala 37 let. Od září 2012 je v důchodu. Ve volném čase lyžuje, jezdí na kole, vyráží na túry s turistickým oddílem a pracuje na zahradě.

Jim Benton (10)

Americký spisovatel a ilustrátor.

Jerry D Thomas (6)

Americký pedagog, duchovní a autor knih pro děti a mládež.

Jennifer Weiner (8)

Americká spisovatelka.

Jean-Michel Cousteau (5)

Francouzský oceánograf a filmový producent. Původním povoláním architekt. Jeho otcem byl oceánograf Jacques-Yves Cousteau .

Jean-Bernard Carrillet (7)

Francouzský autor cestopisů, fotograf, instruktor potápění a novinář, původním vzděláním překladatel.

Jean Dutourd (3)

Jean Gwenaël Dutourd byl francouzský novinář, kritik a prozaik. Jeho dílo zahrnuje na sedm desítek krátkých i rozsáhlých próz. Do češtiny byly přeloženy dvě knihy, Vejce pro Maršála a Hrůzy lásky. Narodil se v rodině zubního lékaře Francise Dutourda a Andrée Haasové. Ve svých dvaceti letech byl dva týdny vězněn po německé invazi do Francie za druhé světové války. Po šesti týdnech se mu podařilo utéci a vrátil se do Paříže. Studoval na Sorboně, studia zcela neuzavřel, nezískal osvědčení z psychologie. Na Sorboně se seznámil s filozofem Gastonem Bachelardem. V době studií, 22. května 1942, se oženil s Camille Lemercierovou, měli syna Frédérica a dceru Claru, která zemřela. Na začátku roku 1944 byl zatčen, utekl a podílel se na osvobození Paříže během Pařížského povstání. První knihu vydal v roce 1946. V letech 1963 – 1999 publikoval články ve francouzských novinách France-Soir. 14. července 1978 se stal terčem útoku, který zničil jeho byt v Paříži, nezpůsobil však žádné oběti na lidech. 30. listopadu 1978 byl zvolen do Francouzské akademie. Od roku 1987 do roku 2007 připravoval týdenní sloupky v Radio Courtoisie. 8. května 1989 byl zvolen do Académie nationale des Sciences, Belles-lettres et Arts de Bordeaux. V roce 1997 byl zvolen za člena Serbian Academy of Sciences and Arts, oddělení pro jazyk a literaturu. Spolupracoval s Philippem Bouvardem v programu francouzského radia na RTL Les Grosses Têtes, kde odpovídal od roku 2001 denně telefonicky na dvě otázky a účastnil se osobně vysílání jako čestný host. Svou účast ukončil v roce 2008. Do roku 2009 předsedal Sdružení na obranu francouzského jazyka. Dutourd zemřel 17. ledna 2011 ve věku 91 let. Jeho pohřeb se konal dne 21. ledna 2011 v kostele Saint-Germain-des-Prés v Paříži, pak na hřbitově hřbitově Montparnasse. Zúčastnil se jej také novinář Philippe Bouvard, spisovatelé Alain Decaux a Max Gallo, historička Helene Carrere d'Encausse, vydavatel Raphaël S...

Jean Carper (3)

Jean Carper je nejprodávanější autorka New York Times, přispívající editorka magazínu Víkend USA a přední odbornice na zdraví a výživu. Je autorkou 24 knih, včetně 100 jednoduchých věcí proti Alzheimerově nemoci, kterou napsala poté, co zjistila, že ona nese hlavní gen pro Alzheimerovou chorobou.

Jaroslava Potměšilová (5)

Český varhaník, narozen 1. září 1936 v Praze.

Jaroslava Kuchtová (7)

Narodila som sa v Trenčíne a svoje detstvo som prežila v Novej Dubnici. Po ukončení vysokoškolských štúdií v Bratislave som sa presťahovala do Žiliny, mesta, ktoré sa natrvalo stalo mojím domovom. Prežila som tu najkrajšie roky svojho života po boku svojho manžela a dvoch detí, teraz už dospelého syna Mareka a dcéry Katky. Som stredoškolskou profesorkou a svoju prácu mám naozaj rada . Práve počas svojej práce so študentmi som našla inšpiráciu pre napísanie svojho prvého románu. Ústredný motív príbehu – láska študentky k svojmu profesorovi, sa mi ponúkol úplne náhodne a poskytol mi možnosť povedať mladým dievčatám mnoho dôležitých vecí. Písanie je pre mňa koníčkom a ak mi to zdravie, práca a okolnosti dovolia, chcem sa mu venovať aj naďalej. Samozrejme, okrem športu a prírody, ktoré sú nerozlučnou súčasťou života mojej rodiny

Jaroslav Zaorálek 1896-1947 (11)

Jaroslav Vogel (4)

Jaroslav Vogel byl český dirigent a hudební skladatel. Otec skladatele, JUDr. Karel Vogel , byl amatérský klavírista a organizátor hudebního života v Plzni. Poskytl synovi hudební základy. Jaroslav se pak vedle studia na gymnáziu učil hře na housle u Otakara Ševčíka. Kompozici studoval nejprve soukromě u Vítězslava Nováka, v letech 1918–1919 pak na Pražské konzervatoři. V roce 1910 odešel studovat do Mnichova na Akademii der Tonkunst. Tam mimo jiné studoval kontrapunkt u svého strýce Viktora Glutha, česko-německého skladatele pocházejícího rovněž z Plzně. Další dva roky pak strávil v Paříži na soukromé vysoké škole hudební Schola Cantorum. Jeho učitelem byl francouzský hudební skladatel Vincent d'Indy. Po návratu do Čech působil nejprve jako korepetitor Národního divadla v Praze a v letech 1914–1915 jako dirigent operety v Plzni. Za 1. světové války musel narukovat na vojnu a po skončení války se znovu ucházel o místo korepetitora v Národním divadle. Tehdy neuspěl, ale vzápětí získal místo dirigenta Národním divadle moravsko-slezském v Ostravě. V roce 1923 se vrátil do Prahy a následující tři roky vyučoval hudbu, věnoval se hudební publicistice a příležitostně hostoval jako dirigent u České filharmonie a Orchestru českých železničářů. V sezoně 1926–1927 působil jako dirigent opery v Plzni a poté až do roku 1943 byl šéfem opery ostravského divadla. V sezóně 1944–1945 vedl operu Českého lidového divadla v Brně. Po 2. světové válce byl krátce dirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze a znovu šéfem opery v Státního divadla Ostrava. Dirigentem opery Národního divadla v Praze se stal roku 1949 a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1959. V letech 1950–1951 a 1956–1958 byl šéfem opery. Ještě v letech 1959–1962 byl šéfem Státní filharmonie Brno. Zemřel v roce 1970 a je pohřben na hřbitově v Lázních Bohdaneč. Řada jeho operních inscenací byla natočena na gramofonové desky. Na...

Jaroslav Vlach (9)

Narozen 30. 9. 1913 v Žarošicích u Kyjova, zemřel 20. 6. 1995 ve Šternberku. Knihovník, vlastivědný pracovník, publikace o severní Moravě a Hané, historický místopis Moravy a Slezska.

Jaroslav Vejvoda (7)

Jaroslav Vejvoda, vlastním jménem Jaroslav Marek, je prozaik, žijící od roku 1968 do 1997 ve Švýcarsku, publicista. Jaroslav Vejvoda se narodil v Praze 13.9.1940. Jeho matka byla novinářka, otec technický úředník. Po středoškolských studiích vystudoval Právnickou fakultu UK a poté pracoval jako právník. V roce 1968 emigroval Jaroslav Vejvoda do Švýcarska. Zde vystřídal několik zaměstnání a po jazykovém kurzu začal na univerzitě v Bernu studovat práva. Studia ale nedokončil a věnoval se pouze psaní prózy a publicistice. Od roku 1975 působil Jaroslav Vejvoda v Curychu jako tiskový lektor, po návratu do Prahy v roce 1997 přednášel na Institutu základů vzdělanosti UK, kde mimo jiné vedl kurz kreativního psaní.

Jaroslav Stoklasa (5)

Narozen 1926 v Hradci Králové, zemřel 12. 1. 2007. Ing., CSc., ekonom, ekolog, spoluautor příruček pro zařízení bytu, autor prací o ochraně životního prostředí, překladatel z angličtiny.

Jaroslav Štěpaník (7)

Narozen v Brně.Vyučil se mechanikem,pak vystudoval psychologii, pedagogiku a občanskou výchovu.Byl poradenským psychologem a redaktorem Svobodného slova a vyučoval společenské vědy na brněnském Vysokém učení technickém. Kromě odborných a populárně naučných publikací je znám jako autor fejetonů a povídek, spolupracoval s televizí, rozhlasem, časopisy a deníky.

Jaroslav Smolák (7)

Jaroslav Smolák , prof. PhDr., DrSc. , byl přední český zemědělský vědec, spoluzakladatel české fytopatologie, pedagog a vědecký organizátor. Byl členem zakladatelského sboru Československé akademie zemědělské, čestným členem a předsedou zahradnického a ovocnicko-vinařského odboru. Pocházel z Červeného Hrádku na Kolínsku, v letech 1909-22 byl profesorem na Vyšší hospodářské škole v Roudnici, kde založil výzkumnou stanici fytopatologickou a organizoval fytopatologickou zpravodajskou službu. V r. 1921 se habilitoval z oboru fytopatologie a 1922-31 byl ředitelem Vyšší ovocnicko-vinařské a zahradnické školy v Mělníce, kde též založil stanici ochrany rostlin. V r. 1924 popsal jako první na světě žloutenku révy vinné. V r. 1931 se stal ředitelem Zemského pomologického ústavu v Praze-Tróji. V r. 1939 byl předčasně penzionován. Působil v komisi pro ochranu rostlin Svazu výzkumných ústavů zemědělských. Spoluzakladatel časopisu Ochrana rostlin. Od r. 1945 byl profesorem Vysoké školy zemědělské a později lesního inženýrství ČVUT v Praze . Zabýval se hlavně virologií, houbovými chorobami kulturních rostlin, mykologií, rostlinnými škůdci, cytologií, fyziologií i praktickou ochranou rostlin. Vydal první českou učebnici fytopatologie pro vyšší zemědělské školy. Je autorem mnoha vědeckých prací a knih. Záslužnou činnost vykonal v zemědělském poradenství. Vynikal jazykovými znalostmi a vztahem k hudbě. Sblížil výzkum a školu s praxí různých oborů, včetně vinařství.

Jaroslav Skupnik (4)

Kulturní antropolog; odborný asistent Ústavu etnologie Filozofické Fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Přednáší kulturní a sociální antropologii, antropologii příbuzenství a problematiku terénního výzkumu a etnografie. Absolvoval studijní a badatelské pobyty v USA, Velké Británii, Polsku a Slovensku. Realizoval antropologický terénní výzkum v romských osadách na východním Slovensku. Je autorem textů a spoluautorem projektu fotografické publikace Hermanovce: Four Seasons with the Roma. , autorem knihy Kultury sexuality: Západ a ženská obřízka a řady dalších esejů, studií a článků věnovaných antropologickému pohledu na příbuzenství, sexualitu, vztah kultury a biologie, romskou problematiku.

Jaroslav Škába (5)

Jaroslav Škába se narodil 5. ledna 1884 v Praze v rodině bývalého námořníka. V osmnácti letech již procestoval celou Evropu. V Le Havru se mu podařilo dostat na obchodní loď s kursem do Jižní Ameriky. "Ve dvaceti letech šel jsem jako dobrovolník k rakouské válečné maríně. Byl jsem naloděn na křižníku „František Josef I.“, s kterým jsem se potuloval tři a půl roku po Dálném východě.“ Jaroslav Škába zemřel v Praze 23. června 1945 ve věku 61 let, ale jeho knihy se staly mezi milovníky dálek, lodí a námořní historie vytouženou relikvií, vyhledávanou v regálech antikvariátů.

Jaroslav Šetelík (6)

Jaroslav Šetelík, křtěný Jaroslav Jan , byl český akademický malíř, krajinář. Narodil se v Táboře v rodině gymnaziálního profesora Antonína Šetelíka. Jaroslav měl čtyři sourozence, dva bratry a dvě sestry . Kolem roku 1887 se rodina odstěhovala do Prahy, kde jeho otec vyučoval na českém gymnáziu v Žitné ulici. Po absolvování základního vzdělání a gymnázia pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě. V letech 1899–1902 studoval na Právnické fakultě práva. Krom studia práv navštěvoval několik měsíců malířskou školu F. Engelmüllera. Následně zanechal právnických studií a odjel na zkušenou do Mnichova. Odtud se vrátil do Prahy s úmyslem věnovat se malířství. Po návratu nastoupil ke studiu na Uměleckoprůmyslovou školu, kde se školil u prof. E. K. Lišky. Poté přestoupil na pražskou Akademii výtvarného umění, kde byl v letech 1903–1904 žákem prof. R. Ottenfelda. Po studiích na Akademii výtvarných umění se vydal na cesty po Evropě, např. od roku 1905 pobýval v Paříži a v letech 1911–1912 v Itálii. Mezi tím se v dubnu roku 1907 oženil s Ludmilou Bílou a za rok se jim narodil syn Dimtrij Jan, pozdější úspěšný ak. malíř a restaurátor. Během 1. světové války byl Jaroslav Šetelík účasten bojů na východní frontě. V letech 1921–1922 navštívil na pozvání tamější vlády Holandsko, aby vytvořil kolekci akvarelů 40 holandských měst. Na delším studijním pobytu zakotvil ve Francii a Itálii, kde navštívil mimo jiné i Řím a Florencii. Na rozhraní 20. a 30. let vytvořil mimo jiné soubor pražských akvarelů, jejichž soubornou výstavu měl v roce 1932 v Topičově salonu v Praze. Šetelík byl dlouholetým členem Umělecké besedy a Krasoumné jednoty. Jaroslav Šetelík zemřel roku 1955 v Praze. Malíř Šetelík předával své zkušenosti a um v soukromém vyučování začínajícím malířů, mezi kterými byli např. Anna R. Thořová, Zdeněk Nemastil, Charles Cerny, pěvec ND Jan Hilbe...

Jaroslav Pavlíček (5)

Jaroslav Pavlíček je český polárník, cestovatel a spisovatel. Zaměřuje se na praktické aspekty přežití člověka v divočině a harmonické soužití člověka s přírodou. V 60. letech dvacátého století, během oteplení pražského jara, studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor koreanistika. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 z fakulty odešel do Vysokých Tater, kde pracoval dalších deset let jako nosič na Téryho chatě s nákladem 65 kilogramů na zádech při každém výstupu. Tady získal fyzickou zdatnost pro své další záměry. V roce 1980 byl členem polské expedice na Mount Everest, která dosáhla vrcholu jako vůbec první výprava v zimě. Následně se svým kolegou dvakrát přešel Aljašku, pokaždé za 20 dnů. Posléze přešel s polárníky Vladimírem Weignerem a Miroslavem Jakešem Grónsko. Cesta trvala 41 dní neočekávaně těžkého pochodu a další dva dny plavby na moři. Pavlíček má zásadu používat osvědčenou výbavu, která by neměla být příliš sofistikovaná. Jednoduché je podle něj spolehlivější než moderní a složité. Na svých výpravách s sebou nenosí žádnou navigaci GPS či spojení s civilizovaným světem pomocí vysílačky. Vždy je odkázán jen sám na sebe a na své spolucestovatele s heslem: „Kdo chce jít, jde!“ Pavlíčkovy čtyřdenní kurzy přežití moře–řeka–ledovec zahrnovaly cestu na ledovec Dachstein, poté k moři do Terstu a sjíždění a brodění divokou horskou řekou. V roce 1987 se poprvé vydal do Antarktidy hledat místo pro českou základnu na polské školní lodi Antoni Garnuszewski společně s Janem Pávkem. Zajímalo ho pásmo kolem polárního kruhu a po složitém čtyřměsíčním hledání zvolil za místo pro stanici odledněnou oázu na Nelsonově ostrově v souostroví Jižní Shetlandy. Nalézá se v subantarktickém pásmu, lokalita je chráněná před mořem i větrem, dobře přístupná, vzdálená tři sta metrů od oblázkové pláže pokojné zátoky Frantz Bay. Jaroslav Pavlíček se bránil označit tuto zá...

Jaroslav Pacovský (6)

Jaroslav Pacovský , autor reportáží, literatury faktu a rozhlasových i televizních pořadů pro děti. Redaktor časopisu Sluníčko, převážná část jeho tvorby se týká dětí. Spolupracoval na večerníčku Králíci z klobouku, nebo pohádka Ač je to k nevíře, strašidla jsou z talíře. Jako bývalému reportéru Mladého světa mu není cizí ani cestování, a z těchto "potulek" vznikly knihy Vzduchoplavci, aviatici a piloti, nebo Lidé , vlaky, koleje.

Jaroslav Nešpor (9)

Slovenský autor průvodců.

Jaroslav Němec (8)

Jaroslav Němec byl český technik a malíř. Byl zakladatelem a dlouholetým vedoucím Katedry materiálů Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Byl jedním z otců československého jaderného programu. Jeho hlavním oborem byla mechanika a nauka o materiálu.

Jaroslav Marek (7)

Narozen 27.11.1926 v Nitře , zemřel 18.12. 2011 v Brně. PhDr. CSc. Historik.

Jaroslav Langr (8)

Válečné prózy.

Jaroslav Kunz (10)

Narozen 9.5.1869 v Brně, zemřel 15.9.1933 v Praze. Generál justice, práce z moderní historie a z vojenství.

Jaroslav Kříženecký (5)

Narozen v roce 1955. Publicista a fotograf.

Jaroslav Kašpar (6)

Jaroslav Kašpar, krycím jménem Pátý , byl československý voják, příslušník Obrany národa a příslušník zahraničního protinacistického a protikomunistického odboje. Narodil se 23. prosince 1903 ve Staré Pace. V roce 1921 odmaturoval na reálném gymnáziu v Nové Pace. Základní vojenskou službu nastoupil v Jičíně v září 1921, ale krátce nato byl odeslán do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Po jejím absolvování sloužil u dělostřelectva v Liberci a Josefově. Zároveň absolvoval dělostřelecký kurz v Olomouci a kurz dělostřeleckých leteckých pozorovatelů. V červnu 1927 byl převelen k 1. leteckému pluku v Praze a po absolvování leteckých kurzů přidělen k 38. letce 1. pluku. Absolvoval pilotní a stíhačské kurzy a po působení u 3. leteckého pluku v Bratislavě v letech 1934 až 1936 studoval Vysokou školu válečnou. Od roku 1936 do roku 1938 postupně velel několika oddělením 1. divize. Po okupaci Čech a Moravy pracoval v administrativě protektorátní vlády a zároveň působil v řadách domácího odboje. V rámci Obrany národy spoluorganizoval útěky čs. letců do zahraničí a spolupracoval s vrcholnými představiteli ON. Protektorát Čechy a Morava opustil 14. února 1940 a přes Slovensko a Maďarsko se dostal do Jugoslávie. V Bělehradě byl zatčen, ale odbojářům se ho podařilo po třech dnech z vězení vyreklamovat. Poté byl pověřen evakuací československých uprchlíků v Budapešti. Od října 1940 do dubna 1941 působil na čs. zpravodajské rezidentuře v Turecku a poté byl na návrh pplk. Svobody odeslán do SSSR a od srpna 1941 se stal náčelníkem štábu Československé vojenské mise v SSSR. V této funkci setrval rok, v letech 1942 až 1943 působil v Teheránu jako zástupce vojenského zmocněnce. Od října 1943 do srpna 1944 působil ve Velké Británii jako vojenský atašé u holandské exilové vlády a poté již jako mjr. gšt. jako vojenský přidělenec u různých spojeneckých jednotek. Závěr války strávil ve Štábu pro vybudování branné moci...

Jaroslav Hladík (4)

Narozen 1933. Pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce základů společenských a humanitních věd.

Jaroslav Hausman (3)

Narozen 27. 4. 1907 v Praze, zemřel 21.12.1976 v Kostelci nad Černými lesy. Ing., motoristický publicista, redaktor motoristického časopisu, spisy z oboru.

Jaroslav Haidler (9)

Narozen 14. 6. 1933 v Liberci, zemřel v březnu 2023. Novinář a spisovatel.

Jaroslav Fencl (5)

Narozen 11. 6. 1922 v Nalžovicích. Pedagog, dramatik spisovatel pro děti.

Jaromír Skácel (3)

Narozen 5. 4. 1937 ve Zlíně. Po maturitě na Střední průmyslové škole konzervárenské ve Bzenci pracoval ve Výzkumném ústavu mrazírenském v Bratislavě jako chemik, pak v Balírnách obchodu v oddělení řízení kontroly jakosti. Zabýval se tvorbou norem pro kávu a čaj.

Jaromír Novák (4)

Publikace o fotbale.

Jaromír Červenka (11)

Výstavář a designér. Zabývá se literární tvorbou pro děti a fotografií. Autor cestopisu.

Jarmila Mourková (5)

Jarmila Mourková byla česká spisovatelka a literární historička. Její próza je řazena k psychologické literatuře, literárněvědné práce jsou věnovány konci 19. a začátku 20. století v české literatuře. Maturovala v roce 1951 na reálném gymnáziu. Vystudovala češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvovala v roce 1956, její závěrečná práce byla věnována Josefu Horovi. V roce 1964 získala titul kandidát věd. V roce 1967 si udělala doktorát. Poté vědecky pracovala v Literárním archivu Národního muzea . Zpracovala pozůstalost Josefa Hory, Jiřího Mahena, Josefa Svatopluka Machara, Marie Majerové, Františka Xavera Šaldy, Richarda Weinera ad. V roce 1989 odešla do důchodu. Její manžel Jaromír Loužil je rovněž kulturním historikem.

Janusz Andrzej Zajdel (3)

Janusz Andrzej Zajdel byl polský jaderný fyzik a spisovatel žánru science fiction. V Polsku byl od konce 70. let 20. století druhým nejpopulárnějším spisovatelem sci-fi po Stanisławu Lemovi. Janusz Zajdel vystudoval fyziku na Varšavské univerzitě. Poté nastoupil do Centrální laboratoře radiační ochrany. Zde pracoval až do 80. let 20. století, byl spoluzakladatelam místní organizace Solidarity. Byl specialistou na jadenou fyziku. Na toto téma publikoval řadu článků, skript i populárně naučných knih. V žánru sci-fi debutoval v roce 1961 v časopise „Młody Technik“ povídkou Tau velryby. Nejprve psal tradiční technologické scifi, později se ale posunul k sociálně-kritickým dílům a antiutopii, kritizující totalitu. Prvním románem v tomto směru byl román Vynález profesora van Troffa, další romány byly stále otevřenější kritikou socialistického systému v Polsku. Zajdel napsal celkem přes 80 povídek a několik románů. Měl velký vliv na další generaci polských spisovatelů scifi. Jeho knihy byly přeloženy do řady jazyků včetně češtiny. Zemřel v roce 1985 v poměrně mladém věku na rakovinu. Na jeho počest byla přejmenována cena Sfinks na Cenu Janusze A. Zajdela.

Jana Valoušková (7)

Autorka učebnic němčiny.

Jana Svobodová (8)

Ilustrátorka, převážně dětských knih.

Jana Strýčková (7)

Televizní a rozhlasová publicistka, scenáristka, dramaturgyně, práce o zdravé stravě, televizní pořad o bydlení.

Jana Štěpánková (3)

Jana Štěpánková byla česká herečka, dcera herce Zdeňka Štěpánka a herečky Eleny Hálkové, po matce též pravnučka českého básníka Vítězslava Hálka a sestra novinářky Kateřiny Nešlehové, po otci též sestra herců Petra Štěpánka a Martina Štěpánka. Začínala jakožto epizodní ochotnice po boku svého slavného otce. Po studiích na DAMU odstartovala její profesionální herecká dráha v pardubickém Východočeském divadle, kde působila celkem šest let. V roce 1959 se stalo jejím domovským divadlem pražské libeňské Divadlo S. K. Neumanna, kde působila až do roku 1972. Od roku 1972 až do roku 2000 byla členkou souboru Divadla na Vinohradech. V roce 2000 také hostovala v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Již na počátku své herecké kariéry se seznámila se svým budoucím manželem, režisérem Jaroslavem Dudkem. Po jeho smrti dne 31. srpna 2000 jí nebyla prodloužena smlouva s Divadlem na Vinohradech a působila hlavně v televizi a filmu. Od roku 2008 účinkovala několik let pohostinsky v Divadle Na Jezerce ve hře Paní plukovníková. V roce 2018 hrála v divadle Ungelt ve hrách "Na útěku" a "Pardál". Kromě výše zmíněné tvorby působila mnoho let v rozhlase a dabingu, za což byla oceněna Cenou Františka Filipovského . Je autorkou kuchařky o cuketách Tak tady jsou ty slíbené recepty na cukety, paní Ehmová. Po těžkém zápalu plic a následné plicní embolii zemřela 18. prosince 2018 ve věku 84 let, rodinné rozloučení proběhlo 21. prosince. Nynější Divadlo pod Palmovkou

Jana Semelková (10)

Jako absolventka Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy chtěla být rozhlasovou komentátorkou fotbalových a hokejových zápasů. Ale také toužila celé dny si číst. Druhé přání se jí vyplnilo a od roku 1985 pracovala v různých nakladatelstvích. Prošla za tu dobu snad všemi posty : byla jazyková redaktorka, redaktorka, obchodní manažerka, manažerka Klubu mladých čtenářů, obchodní ředitelka i šéfredaktorka. Po celou svou pracovní kariéru čte knížky, a bere za to plat! Splnil se jí tak dětský sen. Největší koníček se stal jejím zaměstnáním. Nakladatelství Svoboda bylo prvním nakladatelstvím, kde pracovala, pak přišel Albatros a po něm Amulet, v nich objevila krásu dětské knihy a začala jsem se věnovat čtenářství a jeho propagaci, v Klubu mladých čtenářů se naučila psát reklamní texty a besedovat na školách a v knihovnách. Edice ČT a NAKLADATELSTVÍ XYZ byly na konci její zaměstnanecké cesty. V současné době je redaktorkou na volné noze, propagátorkou čtenářství, PR manažerkou a nakladatelkou… Díky manželovi má malé nakladatelství se zářivým jménem JaS . Ráda si čte i jen tak , poslouchá audioknihy, beseduje se čtenáři a rozmazluje manžela. Na nic jiného jí čas nezbývá. Pro Československého spisovatele napsala několik leporel na motivy klasických pohádek, připravila scénář knížky Narodilo se miminko a sestavila sborník pohádek s názvem Rozmarýnkov. V Nakladatelství XYZ jí vyšla dvě autorská leporela: Babi, kdy už přijde Ježíšek a Dědo, kdy už budou Velikonoce. Také překládá knížky ze slovenštiny .

Jana Olžbutová (10)

Mgr., autorka výukových materiálů matematiky a češtiny pro základní školy.

Jana LeBlanc (6)

Mgr., novinářka a blogerka. Autorka povídek. Žije v USA.

Jana Hoffmannová (8)

Narozena 18. 11. 1950. Lingvistka, odborná publicistka, vysokoškolská pedagožka. Autorka knih o češtině.

Jana Drtilová (5)

MUDr. Jana Drtilová * 18. března 1940 v Ostroměři Vystudovala Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Pracovala na lůžkových odděleních v Liberci, v Praze-Bohnicích a v Dětské psychiatrické léčebně v Dolních Počernicích, dále v psychiatrických ambulancích v Podkrkonoší – v Nové Pace a Hořicích, na fakultní poliklinice v Praze a poliklinice v Říčanech. Mezitím poznala také práci na chirurgii, interně, kožním a onkologickém oddělení. Na výzvu Nadace Naše dítě od základu vybudovala Linku bezpečí a krizové centrum v Praze, kde v letech 1994–98 působila i jako ředitelka. Po více než 20 letech se v roce 1999 vrátila do Říčan, kde má privátní psychiatrickou ordinaci pro děti, dospívající a dospělé. Je soudní znalkyní v oboru psychiatrie a pedopsychiatrie. Pravidelně ji můžeme slýchat a vidět v popularizačně-naučných pořadech v rozhlase a televizi. Spolu s neuropatologem Františkem Koukolíkem napsala knihy „Odlišné dítě“ , „Vzpoura deprivantů: o špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci“ , „Život s deprivanty I“ , „Život s deprivanty II“ ; v roce 2006 pak vyšlo nové vydání „Vzpoury deprivantů“. Je rozvedená, má dceru a jednu vnučku.

Jana Dolejšová (11)

Narozena 5. 5. 1945 ve Vysokém nad Jizerou. RNDr., CSc., chemik . Publikuje v oboru.

Jana Čechurová (8)

Narozena 30.5.1969 v Praze. Doc., PhDr., Ph.D., historička a bohemistka, vysokoškolská pedagožka, specializace na politické dějiny 19. a 20. století, publikace z oboru.

Jana Bernášková (5)

Herečka Jana Bernášková se narodila 21.2.1981 v Krnově. Od dětství se věnovala sborovému zpěvu a chodila do školního dramatického kroužku. Po dokončení základní školy se přihlásila na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Svoji první roli dostala již v 16 letech v Divadle Petra Bezruče. Poté získala stálé angažmá v Národním divadle moravskoslezském, kde strávila šest let. Za ztvárnění Iriny ve hře Tři sestry získala roku 2001 ocenění Nejlepší herečka NDM. Ve čtyřiadvaceti letech se Jana Bernášková rozhodla odejít do Prahy. Štěstí se na ni usmálo v Divadle na Vinohradech. Současně se také stala hvězdou seriálu TV Nova Ulice. S divadelním režisérem Davidem Drábkem má dceru Justýnu a společně na dálku adoptovali indickou holčičku Anushu. Od roku 2010 se partnerem Jany Bernáškové stal scenárista Rudolf Merkner. Mají spolu syna Theodora.

Ján Zima (9)

Narozen 14. 8. 1952, zemřel 26. 3. 2019 v Brně. Profesor, RNDr., DrSc., biolog, systematický zoolog, terénní i vědecký pracovník, věnoval se studiu obratlovců, hlavně savců, jejich fylogenezi, ekologii, biodiverzitě, vysokoškolský profesor na Univerzitě Karlově a Masarykově univerzitě, bývalý ředitel Ústavu biologie obratlovců AV ČR, autor a spoluautor odborných monografií, článků a vysokoškolských učebnic.

Jan Winkelhöfer (3)

Publikace o Japonsku, překlady z japonštiny.

Jan Vondra (7)

Jan Vondra je český vodní slalomář, kajakář závodící v kategorii K1. Sportu se věnuje od svých 6 let. Od 11 let začal sbírat medaile v žákovských kategoriích. V 16 letech si vybojoval místo v juniorské reprezentaci. V roce 2006 vyhrál mistrovství Evropy v Nottinghamu. V 18 letech se stal členem reprezentace do 23 let. V roce 2011 vybojoval zlato na evropském šampionátu v Banja Luce v kategorii hlídek. Od roku 2011 se účastní světových pohárů, kde dosáhl na 2. místo ve Francii v Pau 2012. V roce 2013 se účastnil mistrovství světa v Praze, kde obsadil 15. místo v závodě jednotlivců a 4. místo v hlídkách.

Jan Tenora (9)

Mons. Jan Tenora byl český římskokatolický kněz a církevní historik. Kněžími byli i jeho dva bratři. Po maturitě roku 1881 vstoupil do brněnského alumnátu. Na kněze byl vysvěcen 26. července 1885 biskupem Františkem Saleským Bauerem. Dlouhodobě působil jako farář ve Chvalkovicích u Bučovic, stal se auditorem a radou biskupské konzistoře a čestným kanovníkem kolegiátní kapituly u sv. Václava v Mikulově. Vyučoval církevní dějiny v brněnském semináři i teologické fakultě v Olomouci. Od roku 1924 odešel na odpočinek a žil u svého bratra Adolfa Tenory v Brně a působil jako starosta Dědictví sv. Cyrila a Metoděje.

Ján Štiavnický (7)

R. 1952 – 55 študoval na Jedenásťročnej strednej škole v Spišskej Novej Vsi, po maturite sa zapísal na lekársku fakultu v Košiciach . R. 1961 – 66 vedúci laboratória v kúpeľoch Vyšné Ružbachy, od 1966 vedúci literárno-dramatického vysielania v Čs. televízii v Košiciach. Debutoval knihou poviedok a rozprávok Šaty malej Dominiky , ďalej napísal knihy rozprávok, povestí a historických noviel Kamenný kráľ, Lipenka , Studničky , Rozprávky na každý deň , Richtársky tanec, Horííí , Strážca pokladu , Farbiar a krásna Zuzana , Dobrý zmok a iné rozprávky, Povesti z dávnych vekov , O krásnej zlatníkovej dcére a Povesti zo Spišského hradu ; pre mládež romány Chlapci z Maše , Modrí diabli, Martin, vydrž!, Januš z Braniska , Cena priateľstva ; pre dospelých poviedky Zo všedných dní , román Šampión , knihy Do búrky , Vo víchrici, Akcia „Kláštor“, Partizánsky chirurg , Nevystrelený náboj , Posratí Spišiaci . Pre deti napísal bábkové hry Obor a kamenár a Kamenný kráľ , rozhlasové hry Odchod , Kľúč , Mŕtve včely a i., pre televíziu Pieseň pre teba , Hodina života , Učiteľ , Rekord . Je autorom scenára celovečerného filmu Blízke diaľavy . Na jeho počesť sa uskutočnilo 11. ročníkov literárnej súťaže pre mladých autorov Literárne Košice Jána Štiavnického.

Jan Rohel (6)

Narodil se v Pustkovci na Ostravsku 9.2.1909. Během svého života zvládal spoustu činností. Byl spisovatelem, osvětovým a vlastivědným pracovníkem a učitelem. Stál u zrodu Slezského studijního ústavu v Opavě. Poté byl redaktorem čtvrtletníku Radostná země. V roce 1954 byl jmenován ředitelem Krajské lidové knihovny v Ostravě a od roku 1961 vykonával funkci podnikového kronikáře Vítkovických železáren. Jeho literární a národopisná tvorba byla zaměřena na regionální problematiku, hornictví, významné osobnosti Slezska nebo dělnické hnutí na Ostravsku. Zemřel 18.12.1989. Z díla: Hornický humor 1953 - Barbora šedesátiletá 1969 - Havíři před tváří boží 1944 - Říkadla z uhlí 1946 - Černý kahan 1974 - Bojovníci z Karlovy huti 1950 - Slezský malíř 148 - S Augustinem Handzlem sochařem horníků 1959 - Z domova Viléma Závady 1959 - Darkovské prameny 1968

Jan Rambousek (5)

Narozen 24. 5. 1895 v Praze, zemřel 29. 5. 1976 tamtéž. Malíř, grafik na Akademii výtvarných umění, redaktor časopisu Hollar. Práce v oboru, cestopisy.

Jan Poněšický (8)

MUDr. PhDr. Nar. 3.10.1943 v Praze, psycholog, psychoanalytik a psychoterapeut. Profesní životopis. Po absolvování FVL KU Praha v r.1967 jsem pracoval na chirurgickém, ortopedickém a interním oddělení KNsP Č. Budějovice, a od r. 1970 v Psychiatrické léčebně Horní Beřkovice až do mé emigrace r.1977. V r.1973 jsem atestoval z psychiatrie. Druhá atestace mi nebyla z politických důvodů umožněna /byl jsem předsedou Klubu angažovaných nestraníků v Jihočeském kraji v r. 1968/, stejně tak i dosažení titulu CSc, ač jsem složil všechny potřebné zkoušky. Vzhledem k zaměstnání na psychiatrii mi bylo povoleno dálkové studium psychologie na FF KU Praha, které jsem ukončil r. 1976. Od r. 1972 do r. 1977 jsem absolvoval výcvik ve skupinové psychoterapii SUR, jakož i výcvik v hypnose a autogenním tréninku. Na základě zájmu o psychoterapii a psychosomatiku jsem si vybral pro svou svou emigraci SRN, kde existuje hustá síť psychosomatických klinik a léčeben. Pracoval jsem zprvu v Brémách na klinice Dr Heines pro neurologii, psychiatrii a psychoterapii, poté v Tiefenbrunnu u Göttingenu v akademické nemocnici pro psychogenní a psychosomatická onemocnění, dále na katedře psychoterapie a psychosomatiky universitní kliniky v Düsseldorfu, kde jsem byl činný zčásti jako vědecký a zčásti coby pedagogický pracovník. Od r. 1986 do r. 1996 jsem zastával místo primáře na psychosomatické klinice Alpenblick v Isny-Neutrauchburg, a posléze jsem vedl až do r. 2006 oddělení pro anorexie, bulimie a těžké poruchy osobnosti na psychosomatické klinice Median v Berggieshübelu u Drážďan. V SRN jsem znovu absolvoval výcvik ve skupinové psychoterapii a pokračoval v psychoanalytickém výcviku, který jsem ukončil r. 1986. Mimo to jsem získal i kvalifikace vedoucího Balintovských skupin a supervisora pro individuální i skupinovou psychoterapii. V současné době se plně věnuji psychoterapeutické výuce psychologů a lékařů na psychoterapeutickém a psychoanalytickém institutu v Drážďanech a Lipsku, jakož i v o...

Jan Pokorný (10)

Autor počítačové literatury, překlady odborné literatury z angličtiny.