Všichni Autoři a témata

Zdeněk Neubauer (10)

Zdeněk Neubauer byl český filosof a biolog. Je považován za jednoho z nejvýznačnějších zastánců postmoderního myšlení ve vědě v České republice; za své antiscientistické postoje byl kritizován ze strany skeptického hnutí. Studoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a filosofii na Filozofické fakultě téže univerzity, koncem 60. let strávil tři roky na studijním pobytu v italské Neapoli. V roce 1970 získal titul doktor přírodních věd a rok později titul doktor filozofie . V sedmdesátých letech pracoval v laboratořích Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, později jako programátor. Významně se podílel na neoficiálních a polooficiálních seminářích, přednáškách, sbornících věnovaných filosofii, vědě, technice, přírodě. Od roku 1990 přednášel na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK, v letech 1990 až 1996 byl vedoucím katedry. V roce 1991 se stal docentem obecné biologie, v roce 1992 pak profesorem; obě řízení absolvoval na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Švagrem Zdeňka Neubauera byl český filosof, disident a politik Václav Benda, manžel sestry Kamily, jeho otcem Zdeněk Neubauer, představitel brněnské normativní právní školy. Ve svém díle se zabýval zejména epistemologií, vztahy mezi vědou a filosofií, hermetismem, křesťanskou filosofií, ale „odbíhal“ též k literatuře či jazykovědě. Jeho originální myšlení ovlivnilo mnoho přímých i nepřímých žáků a spolužáků, filosofů, vědců či umělců. Z jeho vědecké dráhy je ceněn objev tzv. „genového přepínače“, resp. objev estetiky bakteriálních kolonií. Podílel se na Čtvrtcích v pražské Viničné ulici, na Letní filozofické škole či na Ekologických dnech Olomouc. V roce 2001 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97....

Zdeněk Moravec (3)

Autor příruček pro filmové amatéry.

Zdenek Mlynar (7)

Zdeněk Mlynář, rodným jménem, které užíval do roku 1945, Zdeněk Müller, byl český komunistický politik, právník, signatář Charty 77, pedagog, vědec a politolog. Od roku 1946 byl členem Komunistické strany Československa, v období 1950–1955 absolvoval moskevskou Právnickou fakultu Lomonosovovy univerzity . Následně nastoupil do Ústavu státu a práva Československé akademie věd, kde setrval až do roku 1968. Během pražského jara byl zvolen tajemníkem Ústředního výboru KSČ. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl spolu s dalšími vedoucími členy strany odvlečen do Moskvy, kde připojil svůj podpis pod tzv. Moskevské protokoly. Poté byl ještě dosazen do funkce člena předsednictva ÚV KSČ, následně v listopadu téhož roku však na všechny své posty rezignoval a roku 1970 byl vyloučen z komunistické strany. Novým zaměstnavatelem se stalo Národní muzeum, kde se věnoval na vědecké úrovni entomologii. Podepsal Chartu 77 a podílel se na protirežimních aktivitách. To byl důvod represivního tlaku státní moci na jeho osobu, v důsledku něhož emigroval do Rakouska. Tam přednášel na univerzitě v Innsbrucku, od roku 1989 jako profesor politologie. Po sametové revoluci se vrátil do Československa. Stal se čestným předsedou a volebním lídrem Levého bloku pro parlamentní volby v roce 1996. Poté, co strana propadla, odstoupil ze své funkce a pro zhoršený zdravotní stav definitivně opustil politiku. Zemřel v dubnu 1997 ve Vídni. Pražského pohřbu se mimo jiné zúčastnil bývalý generální tajemník ÚV KSSS a prezident Sovětského svazu Michail Sergejevič Gorbačov. Manželkou byla ekonomka a diplomatka Rita Budínová-Mlynářová-Klímová. Dcera Milena Bartlová je profesorka historie umění, syn Vladimír Mlynář je manažer. Druhou manželkou se stala česká spisovatelka Irena Dubská se kterou od konce sedmdesátých let žil společně v exilu. V druhém manželství s Irenou Dubs...

Zdeněk Lorenc (8)

Zdeněk Lorenc je bývalý český fotbalista. Začínal v Lokomotivě Veselí nad Moravou. V lize hrál za Baník Ostrava a TJ Vítkovice, dále hrál i za VTJ Tábor, VOKD Poruba, TJ Gottwaldov , FK Drnovice a Slováckou Slavii Uherské Hradiště. Získal 4 ligové tituly, 3 s Baníkem Ostrava a 1 s Vítkovicemi. Po skončení aktivní kariéry působí jako trenér v nižších soutěžích.

Zdeněk Kvinta (6)

Zdeněk Kirschner (5)

Narozen 30. 6. 1928 v Praze. PhDr., historik literatury a fotografie, překladatel z angličtiny, publicista.

Zdeněk Holoubek (6)

Zdeněk Holoubek je bývalý český fotbalista, obránce. V československé lize hrál za SONP Kladno. Nastoupil ve 113 ligových utkáních.

William Blake (7)

William Blake byl anglický malíř, básník a tiskař. Zatímco během svého života byl nepochopený a prakticky neznámý, dnes je považován za významnou osobnost v historii poezie i výtvarného umění preromantismu. Narodil se v 28 Broad Street v londýnské čtvrti Soho do rodiny londýnského obchodníka s pánským prádlem a punčochovým zbožím Jamese Blakea. Mnohé důkazy ukazují na to, že rodina alespoň v době Blakeova dětství netrpěla chudobou. Byl třetím ze sedmi dětí, z nichž dvě se nedožily dospělosti. Pokřtěn byl 11. prosince v kostele sv. Jakuba, Piccadilly. Do školy chodil pouze tak dlouho, aby se naučil číst a psát, odešel v deseti letech, později ho učila doma jeho matka Catherine Blake . Už jako dítě sbíral reprodukce děl Raffaela, Michelangela a Dürera a během učení se seznámil se středověkým uměním. Téměř celý život prožil v londýnské části Lambeth – až na tříletý pobyt ve Felphamu, kde se mu příliš nedařilo, protože nedokázal vyjít s Williamem Haylem, který celý jeho pobyt financoval a přál si stát se Blakeovým patronem. Dne 18. srpna 1782 se ve svých dvaceti pěti letech oženil s dvacetiletou Catherine Boucher, dcerou zahradníka . Catherine neuměla psát, proto je na oddacím listu podepsána: „X“. Blake ji naučil číst, psát a také kolorovat jeho kresby. Manželství zůstalo bezdětné, Blake Catherine ale označoval za svého anděla a mnohé zdroje uvádějí, že vztah mezi nimi byl velmi harmonický. Blake byl silně věřící, neuznával ale anglikánskou církev a později ani žádnou jinou organizovanou formu křesťanství. Jednu dobu měl blízko ke katolicismu – obdivoval středověkou křesťanskou mystiku, ale postupně se názorově přiblížil manicheismu. Jeho velkým a celoživotním zdrojem inspirace byla Bible, zejména starozákonní proroci, ale i Nový zákon. Během svého života měl finanční problémy. Jeho hlavním oborem bylo rytectví, ale rytiny byly koncem ...

Wilhelm Busch (11)

Heinrich Christian Wilhelm Busch byl německý malíř, grafik, ilustrátor, karikaturista a básník-humorista. Studoval nejdříve techniku, poté krátce malířství v Düsseldorfu a Antverpách, studium však přerušil kvůli onemocnění tyfem. Po vyléčení odešel na nějaký čas do Mnichova, kde se seznámil s tamními umělci a začal se živit publikováním karikatur a komiksů. Jeho nejznámějším dílem je dětská kniha Max a Moritz, obsahující veršované a kresbami ilustrované příběhy dvou chlapců, poprvé souborně vydaná roku 1865. Protože vycházela v časopisech na pokračování, jde o první strip, tj. moderní komiks. V českém vydání byli uličníci přejmenováni na Vít a Véna. Na přelomu 60. a 70. let Busch pobýval ve Frankfurtu nad Mohanem a věnoval se více klasické malbě. Zbytek života strávil převážně na venkově, ve svém rodišti Wiedensahlu u své sestry Fanny a poté v Mechtshausenu.

Wendy Leigh (3)

Novinářka Wendy Leighová pravidelně píše do Mail on Sunday a Daily Mail a příležitostně do listů Observer, Sunday Times, Daily Telegraph, Independent a Guardian. Je také úspěšnou autorkou životopisně laděných knih o JFK mladším, Lize Minnelliové, neautorizovaného životopisu Arnolda Schwarzeneggera i knihy fiktivních dopisů mezi Marilyn Monroe a Jacqueline Kennedyovou. Svůj život dělí mezi Anglii a Ameriku; dvakrát se vdala, z toho jednou za profesionálního hráče hazardních her.

Waris Dirie (8)

Waris Dirie je somálská modelka, spisovatelka, herečka a aktivistka za lidská práva. Waris Dirie se narodila v roce 1965 nomádské rodině v Somálsku. Ve třinácti letech utekla z domu, aby se vyhnula domluvenému sňatku se starším mužem. S pomocí své tety se z Mogadiše dostala až do Londýna, kde žila u bohatých příbuzných – somálského velvyslance, pro které pracovala. Po skončení jeho doby působnosti se Waris rozhodla zůstat v Londýně a nevrátit se s nimi do Somálska. V prvních měsících se Waris živila jako uklízečka v místním McDonaldu. Waris náhodou objevil fotograf Terence Donovan, který jí pomohl dostat se až na titulní stranu Pirelliho kalendáře. Tím odstartovala její modelingová kariéra. Úspěšně pak propagovala přední světové značky Chanel, Levi´s, L´Oréal nebo Revlon. V roce 1987 si Waris zahrála vedlejší roli v bondovském filmu Dech života. Předváděla také na molech v Londýně, Miláně, Paříži a New York City. Objevila se i v módních časopisech Elle, Glamour a Vogue. V roce 1995 o ní BBC natočilo dokumentární film Nomádka v New Yorku . Na vrcholu své kariéry, v roce 1997, v rozhovoru pro časopis Marie-Claire poprvé otevřeně promluvila o ženské obřízce, kterou v dětství prodělala. Tento rozhovor oblétl média po celém světě. V témže roce se Waris stala velvyslankyní Populačního fondu OSN , který bojuje proti praktikování ženské obřízky ve světě, a také navštívila svou matku v rodném Somálsku. Její první autobiografická kniha Květ pouště vyšla v roce 1998 a brzy se stala mezinárodním bestselerem. Waris později úspěšně vydala další knihy nazvané Svítání v poušti , Dopis mé matce a Děti pouště , která byla použita v evropské kampani namířené proti ženské obřízce.V roce 2009 byl na motivy její knihy Květ pouště natočen celovečerní film, ve kterém si hlavní roli zahrála etiopská supermodelka Liya Kebede. Film se zatím promítal ve 20 zemích světa vč...

Walter Černý (7)

Walter Černý byl český ornitolog a zoolog. Walter Černý se narodil v rodině českého kožešníka, který byl povolán v době první světové války do rakousko-uherské armády. Matka se s pěti dětmi odstěhovala do rodiště manžela v Uherském Ostrohu. Zde navštěvoval střední školu a po válce v roce 1922 přesídlila rodina do Žiliny. Na přírodovědecké fakultě Univerzity Karovy začal studovat v roce 1925 a v roce 1932 zde získal doktorát. Nastoupil do Státního zdravotního ústavu, kde zůstal až do roku 1946. V roce 1956 se stal docentem pražské PFUK v oboru zoologie obratlovců. Působil jak na Univerzitě Karlově, tak na Palackého univerzitě v Olomouci a vychoval celou generaci po něm nastoupivších zoologů. V letech 1966–1972 byl předsedou Čs. zoologické společnosti, 1952–1975 předsedou Čs. společnosti ornitologické. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Walter Černý

Vratislav Hugo Brunner (8)

Vratislav Hugo Brunner byl český typograf, ilustrátor, grafik, karikaturista, autor hraček, divadelních scénografií, malíř. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Vratislav Hugo Brunner se narodil v rodině staroměstského klempířského mistra Antonína Brunnera a jeho manželky Leopoldiny, rozené Chudobové. Po celý život žil v domě „V nebi“ na rohu Perštýna a Skořepky na Starém Městě pražském. Studoval staroměstskou reálku, kde se přátelil s Eduardem Bassem a Františkem Frabšou. Eduard Bass byl jeho celoživotním přítelem. Po prvním semestru kvinty odešel na Akademii výtvarných umění. V přípravce byli jeho učiteli Vlaho Bukovac a Bohumír Roubalík. Později pracoval pod vedením Vratislava Nechleby, Jakuba Obrovského a Maxmiliána Pirnera. Byl neprůbojný ale spoluorganizoval studentský život. Pro své přátele byl velice obětavý. Miloval své "vlídné kouty" u přátel, jako byli Kamilla Neumannová a redakce Knihy dobrých autorů, anarchista Michal Kácha, Antonín Bouček v kavárně Union, Josef Walter v kavárně Montmartre , vydavatel Karel Borový, vydavatelství bratří Neubertové, prostředí na UPŠ. Od roku 1906 uveřejňoval časopisecky ilustrace a karikatury. V roce 1908 se stal jedním ze spoluzakladatelů Artělu . V roce 1909 spoluzaložil Novou edici . V roce 1912 navštívil Lipsko a Mnichov. Ze zahraničí se vrátil nešťastný zpět do Prahy, protože mu chybělo jeho oblíbené prostředí. Od roku 1919 byl profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho žákem a později asistentem byl Josef Kaplický. V roce 1921 navrhl malířskou výzdobu pro vstupní síň I. výstavy Svazu českého díla. V roce 1925 obdržel 1. cenu a zlatou medaili za knižní výzdobu na Světové výstavě v Paříži. Téhož roku vytvoř...

Vratislav Beránek (10)

Narozen 30.1.1926 v Kladně, zemřel 10. 1. 2012. redaktor rozhlasu, ředitel hudební školy, práce z oboru hudby.

Vráťa Ebr (8)

Známý knihkupec, moderátor a sběratel kuriozit. Narozeniny slaví Vratislav Ebr 20. října, ale přesné datum narození nezná. Jeho rodiče a téměř celé příbuzenstvo pozatýkalo gestapo krátce po zjištění totožnosti atentátníků na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Františka Sívková byla v té době těhotná a to jí prodloužilo život o tři měsíce. Do Mauthausenu byla převezena až po porodu syna. Muka nejistoty a strachu, které před svou smrtí prožívala, si asi nikdo nedokáže představit. Tatínek se o narození syna vůbec nedozvěděl. Dítě putovalo do kojeneckého ústavu v Krči, kde se mělo rozhodnout o jeho dalším osudu. Hrozilo, že bude umístěn do německé rodiny. Naštěstí přišel konec války a ujali se ho manželé Ebrovi. Dali mu jméno Vratislav, snad prý podle data, kdy si ho přinesli domů.

Vojtěch Matocha (10)

Narozen 1989. Programátor, zabývá se tvůrčím psaním, píše recenze pro iLiteraturu. Autor dobrodružné knihy pro děti.

Vojtech Artz (6)

Slovenský šéfkuchař.

Vlastislav Novotný (12)

Numismatik.

Vlastislav Křivohlavý (4)

Autor pohádek a próz pro děti. Narodil se 29.3.1928 v Praze, zemřel 6.7.1991 v Čáslavi. Absolvent Vysoké školy zemědělské a lesního inženýrství v Praze . Pracoval jako zemědělský odborník v Pardubicích, Brandýse nad Orlicí a Chocni. Od 1955 trvale v Čáslavi. Beletrii začal psát teprve jako nevidomý od 1971. Beletristické příspěvky v Lid. demokracii a Vlastě, dále v Zem. novinách, Pochodni, Světě práce a Mateřídoušce. Spolupráce s Čs. rozhlasem, vysílána řada pořadů pro děti a mládež. Z díla: Bořek má psa, 1973, Dědečkovy brýle, 1977, Bořek, pes a Modrý květ, 1981.

Vlastislav Hnízdo (9)

Narozen 28.4.1934 v Turnově. PhDr., CSc., pedagog na Vysoké škole ÚV KSČ, autor středoškolské učebnice světové literatury, editor sborníku o marxismu a kultuře a děl Ivana Olbrachta.

Vlastimil Macháček (10)

Vlastimil Macháček absolvoval gymnázium v Praze. Po roce 1945 studoval na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, kde se připravoval na dráhu středoškolského učitele matematiky a deskriptivní geometrie. Nejdříve učil na gymnáziích v Praze a v Děčíně, pak ve státních kurzech pro přípravu pracujících na vysoké školy v Duchcově a Žatci. Zároveň byl aspirantem v Matematickém ústavu ČSAV. Krátkou dobu pracoval ve Výzkumném ústavu pedagogickém. Od roku 1956 působil jako odborný asistent na katedře matematiky Vysoké školy pedagogické v Praze. Po jejím zrušení v roce 1959 pokračoval na pedagogickém institutu, kde byl pověřen vedením katedry matematiky. Po obnovení pedagogických fakult, v roce 1964, působil na katedře matematiky pražské pedagogické fakulty.

Vlastimil Cerha (9)

Ilustrátor.

Vlasta Seinerová (8)

Filoložka, autorka učebnic latiny pro gymnázia.

Vlado Kardelis (11)

Narozen 1944 v Kysáči . Grafik, ilustrátor.

Vladimír Zápotocký (7)

Narozen 27.1.1947. Publicista, zejména dokumentaristika sportovního prostředí.

Vladimír Venclík (3)

Autor učebnic mechaniky.

Vladimír Teyssler (10)

Narozen 31.12.1891 v Praze, zemřel 15.2.1958 tamtéž. Ing., RTDr., profesor technického měření, publikace z oboru.

Vladimír Paulíny (5)

Překladatel z angličtiny.

Vladimír Novotný (7)

Narozen 19. 8. 1946 v Praze. Doc. PhDr., Ph.D., literární kritik a historik, překladatel z ruštiny, práce z bohemistiky, slavistiky a kulturní historie, pracovník nakladatelství, básník.

Vladimír Mikolášek (6)

Narozen 26.2.1918 v Košťálově u Semil, zemřel 13.8.1997 v Tanvaldě. Novinář, redaktor Stráže severu v Liberci. Básník, beletrista, cestopisy, pověsti a pohádky z kraje.

Vladimír Linc (12)

Narozen 24.7.1923 v Nedvědicích, zemřel 1995. PhDr., odborný asistent na katedře speciální pedagogiky. Práce v oboru.

Vladimír Landa (6)

Vladimír Landa se narodil v obci Tuchlovice . Prozaik, autor dobrodružných próz s aktuální tématikou. Obecnou školu a čtyři třídy měšťanské školy navštěvoval v Tuchlovicích , poté studoval na obchodní škole v Praze a obchodní akademii v Berouně . 1960—62 absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze . 1939—45 pracoval jako dělník v kladenských železárnách, 1945—47 byl předsedou místní správní komise v Doupově-Trmové, 1947—48 vedoucím obchodního úseku v n. p. Stuhy a prýmky ve Vejprtech, 1950–53 ředitelem OKP ve Vejprtech, 1953—59 zástupcem vedoucího závodu Jáchymovských dolů, 1960—64 ředitelem obchodní skupiny PZO Pragoexport v Praze, 1971—73 obchodním ředitelem Unicopu v Praze a 1973—78 ředitelem PZO Koh-i-noor v Praze. Od 1969 publikuje v Rudém právu, Večerní Praze, Svobodě, Bezpečnosti. Pro L. literární práce, zaměřující se na aktuální náměty inspirované skutečnými případy z práce bezpečnostních orgánů, jsou charakteristické publicistické prvky.

Vladimír Kupka (11)

Český vojenský historik. Narozen 1957 v Praze. PhDr., PhD., historik, práce o pevnostech a opevněních.

Vladimír Kameš (7)

Narozen 1934 v Mukačevě. Spisovatel, stavbyvedoucí, projektant a invenstor.

Vladimír Irgl (8)

Narozen 3.9.1927 v Bystřici pod Hostýnem. PhDr., odborný asistent angličtiny, autor učebnic angličtiny.

Vladimír Forst (9)

Vladimír Forst byl český literární historik, kritik, lexikograf a vedoucí redaktor Lexikonu české literatury. Vyučil se jako soustružník kovů ve firmě Sellier a Bellot a poté pracoval jako dělník. V roce 1949 absolvoval Státní kurz pro přípravu pracujících na vysoké školy v Mariánských Lázních a následně v letech 1949–1953 vystudoval češtinu, filozofii a obecný jazykozpyt na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V průběhu studia strávil dva semestry na univerzitě v Budapešti. Od roku 1956 působil jako odborný asistent na katedře české literatury FF UK. V roce 1957 obhájil práci Antonín Zápotocký spisovatel a získal titul CSc. V roce 1966 mu byl přiznán titul PhDr. za jeho diplomovou práci Česká literatura v Maďarsku. V letech 1962–1991 působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Významnou měrou se podílel na vzniku Lexikonu české literatury, jehož byl v letech 1971–1990 vedoucím redaktorem. Za tuto práci byl spolu se svými nástupci ve funkci vedoucího redaktora Jiřím Opelíkem a Lubošem Merhautem oceněn v roce 2009 cenou Magnesia Litera za přínos české literatuře. Byl autorem mnoha učebnic pro základní i střední školy. Zemřel 28. července 2010 ve Vlašimi.

Vladimír Eddy Fořt (9)

Czech songwriter. born 5 February 1904, Vetlá u Litoměřic - died 27 December 1982, Prague

Vladimír Eck (11)

Autor jazykových učebnic němčiny.

Vladimir Cosma (11)

Vladimir Cosma je známý francouzský skladatel, dirigent a houslista rumunského původu, který se proslavil svým bohatým přínosem světové filmové hudbě. Cosma se narodil 13. dubna 1940 v Bukurešti a hudební vzdělání získal na Národní hudební konzervatoři v Paříži. V jeho kariéře nastal významný obrat, když koncem 60. let začal skládat hudbu k filmům. V průběhu let složil hudbu k více než 300 filmům a televizním seriálům a etabloval se jako jedna z předních osobností evropské filmové hudby.

Vladimír Brych (6)

Vladimír Brych byl český archeolog a pracovník Národního muzea v Praze. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval obor archeologie, který absolvoval v roce 1984. Nastoupil do oddělení starších českých dějin Národního muzea v Praze, kde působil až do ssmrti jako kurátor sbírky archeologie středověku. Zde se zaměřoval zejména na zpracování starší sbírkových souborů, pocházejících například z kláštera na Ostrově u Davle, z tvrze Semonice nebo z Nového hradu u Kunratic. Věnoval se také dvěma terénním archeologickým výzkumům, které provedl v Louňovicích pod Blaníkem nebo v okolí zámku Vrchotovy Janovice. Připravil nebo se podílel na několika výstavách doma i v zahraničí . Je také autorem či spoluautorem dalších odborných či populárně vědeckých výstavních katalogů, článků, statí a příspěvků k hmotné kultuře středověku a raného novověku, například:

Vladimír Bělovský (10)

Narozen 1894 v Malíně, zemřel 17.6.1968. Ing., středoškolský profesor strojírenství, práce z oboru.

Vladimír Barta (7)

Slovenský fotograf, kalendáře, fotografické knihy o Slovensku. Editor knih svého otce V. Bárty , např. Krajina mojho srdca, Hory moje hory, Tatry čarovné.

Vítězslav Novák (9)

Autor učebnic pro obor strojnictví.

Vitalij Marek (9)

Narodil se v Chrastavě, kde strávil školní léta. Po základní vojenské službě žil od r. 1961 v Litoměřicích. Věnoval se filokartii - sbíráním pohlednic. Jeho velkým zájmem byla historie Litoměřic a okolí.

Viola Fischerová (8)

Viola Fischerová sa narodila v roku 1922 v Lučenci. Keď mala šestnásť rokov, južné Slovensko obsadili Maďari. S rodinou sa museli skrývať, prežili nálety, obrovský psychický nátlak. Zhabali im majetok, označených žltými hviezdami ich vylúčili zo spoločnosti, presunuli do geta zriadeného v meste, kde s nimi zversky zaobchádzali. Všetkých bili, dievčence brali a znásilňovali. Nevedeli si predstaviť, že existuje ešte niečo horšie, no ako dvadsaťdvaročná vystúpila z dobytčieho vagóna na rampe v Osvienčime. Tam sa stretla s doktorom Josefom Mengelem po prvýkrát, no nie naposledy. Stala sa obeťou jeho pseudolekárskych pokusov. Prežila. Po čase ju premiestnili do iného tábora, zorganizovala ďalších sedem žien a podarilo sa im ujsť. V čase, keď ona bojovala o život v koncentrákoch, jej neskorší manžel, Juraj Fischer, bol veliteľom tanku v spojeneckej armáde. Zúčastnil sa aj vylodenia v Normandii, 6. júna 1944. V roku 2004 dostal najvyššie francúzske ocenenie – Rytier Čestnej Légie. Viola Fischerová nikdy nezabudla na peklo, ktoré prežila. Neustále ju prenasledovalo.

Viktor Jedlička (7)

Mykolog, autor přírodovědných atlasů a učebnic, působil v polovině 20. století.

Viktor Hájek (7)

Narozen 15.7.1900 v Hustopečích u Brna, zemřel 7.3.1968 v Praze, ThDr., farář a synodní senior Českobratrské církve evangelické ; sloužil v Růžďce , v Brně ; syn synodního seniora Josefa L. Hájka , dědeček faráře Ondřeje Titěry .

Victor Margueritte (9)

Francúzsky románopisec. Zvykne byť uvádzaný spolu so svojím bratom Paulom Margueritte a to pre ich blízku spoluprácu. Obaja narodení v Alžírsku.

Veronika Hurdová (9)

Mám nediagnostikovanou hyperaktivitu, která propukla až v dospělosti. Ze židle mě zvedají tři věci: 1) Svobodná výchova 2) Férový marketing 3) Zodpovědný přístup ke spotřebě A protože nejsem lenoch, tak o tom píšu, učím a aktivně podporuju nebo vymýšlím projekty, které s těmito myšlenkami souzní. Jsem maminka tří malých svobodných bytostí a osudu navzdory se nevzdávám.

Veronika Černucká (10)

Veronika Černucká Mgr., Bc. je novinářka a spisovatelka. Vystudovala učitelství pro střední školy, obor český jazyk a společenské vědy, a politologii a filosofii na Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem , v současnosti žije a pracuje v Teplicích jako novinářka – píše fejetony, povídky a články v regionálních denících a časopisech pro ženy a dívky. Jako své koníčky uvádí četbu klasických detektivek, vaření a v neposlední řadě psaní. Debutovala v brněnském nakladatelství MOBA knihou povídek s detektivní tématikou.

Věra Mikulová (7)

Narozena 1963. Autorka kuchařských knih.

Vendy Vrbatová (7)

Velemir Chlebnikov (6)

Velemir Chlebnikov, vlastním jménem Viktor Vladimirovič Chlebnikov, rusky Велимир Хлебников , byl ruský symbolistický básník a dramatik, představitel ruského futurismu. Maturoval v roce 1903. Studoval matematiku a přírodní vědy na universitě v Kazani a od roku 1908 pak slovanskou filologii v Petrohradu. Byl to bohém, tulák, nezařaditelný samotář. Po revoluci pracoval v sovětských osvětových institucích, psal verše pro Okna ROSTA. Nebyl ale schopen se adaptovat na praktický život. V roce 1921 se účastnil vojenského tažení do Íránu. Zemřel při návratu z cest po Kavkazu na otravu krve. Tvůrce pojmu zaum – vytvářel zaumný jazyk – uměle vytvořený jazyk zaklínadel a magických kouzel se slovy. Byl znám jako jazykový experimentátor, dal ruskému jazyku nový směr. Většina jeho děl zůstala nedokončená, torzovitá. Preferuje intonační prvek před rytmickým. Čerpal z folklóru a mýtů. Využíval magie čísel. Byl nazýván "básník pro básníky", ovlivnil řadu ruských autorů, jako byli například: Nikolaj Nikolajevič Asejev, Marina Cvětajevová, Vladimir Vladimirovič Majakovskij, Osip Emiljevič Mandelštam, Boris Leonidovič Pasternak nebo Nikolaj Alexejevič Zabolockij.

Vavřinec z Březové (2)

Vavřinec z Březové byl český spisovatel doby husitské, autor Písně o vítězství u Domažlic a Husitské kroniky. Psal česky a latinsky. Byl historik husitského hnutí. Jeho spisy se dají považovat za víceméně věrohodné. Místa a data narození a úmrtí nejsou známa . Byl nižším šlechticem. Studoval na pražské universitě, kde se stal roku 1389 bakalářem a 1394 mistrem. Od devadesátých let 14. století byl ve službách krále Václava IV. . Byl příznivcem husitského hnutí. Cele se přiklonil ke kalichu, nepatřil však ani k levému, ani k pravému křídlu husitství. Kriticky proto, ba zaujatě hodnotil všechny projevy táborství. Osobně měl blízko k Jakoubkovi ze Stříbra, a ve své kronice se tak stal mluvčím husitského středu a z této perspektivy v ní popisuje a hodnotí soudobé dění. Byl odpůrcem Zikmunda Korybutoviče, proto byl roku 1427 nucen opustit Prahu. Kolem tohoto roku přeložil novoměstská privilegia, jež byla roku 1434 zničena. Při žádosti o obnovu u císaře byla tato privilegia obnovena i díky svědectví Vavřince. Mimo vlastního psaní překládal, jeho překlady jsou považovány za kvalitní. Překládal především v době, kdy pracoval u dvora, zde přeložil například tzv. Mandevillův cestopis. Bývá mu neprávem připisováno autorství Budyšínského rukopisu.

Vasilij Grossman (8)

Vasilij Semjonovič Grossman , vlastním jménem Josif Solomonovič Grossman , byl sovětský spisovatel. Jeho nejvýznamnější díla nemohla být v jeho vlasti mnoho let vydána. Narodil se v rodině židovských intelektuálů. Jeho otec byl chemický inženýr, matka učitelka francouzštiny. Rodiče měli svatbu v roce 1900, ale rozvedli se, když byl ještě dítě; vychovávala ho matka. V letech 1912–1914 žil s matkou ve Švýcarsku. V Kyjevě, do kterého se s matkou vrátil po pobytu ve Švýcarsku, studoval Vasilij Grossman do roku 1919. V době občanské války žil s matkou v Berdyčivu, v rodině matčiny sestry. V letech 1921 až 1923 bydlel se svým otcem v Kyjevě, kde pokračoval ve studiu. V roce 1929 absolvoval chemickou fakultu na Moskevské státní univerzitě. V lednu 1928 se oženil s Annou Petrovnou Macukovou; manželé ale po nějakou dobu žili odděleně – on v Moskvě, ona v Kyjevě. Tři roky pracoval jako chemický inženýr v Donbasu. V roce 1933 se přestěhoval s manželkou do Moskvy, kde žil v rodině matčiny starší sestry. V Moskvě získal zaměstnání jako chemik v tužkárně. Publikovat začal časopisecky koncem 20. let. Úspěšným spisovatelem se stal roku 1934, kdy zveřejnil práce Glukauf , příběh ze života horníků a Ve městě Berdyčiv ; to posílilo jeho ambice stát se profesionálním spisovatelem. Po napadení Sovětského svazu Německem, v létě 1941, byl Vasilij Grossman mobilizován. Od srpna 1941 do srpna 1945 byl zvláštním válečným dopisovatelem deníku Krasnaja zvezda . Během německé okupace města Berdyčiv byla Grossmanova matka přesunuta do ghetta a 15. září 1941 zastřelena. Až do konce života psal spisovatel dopisy mrtvé matce. Její příběh též zobrazil v románu Život a osud. Spisovatelova jediná dcera Kateřina , která též žila v Berdyčivě, byla na začátku války převezena do pionýrského tábora a později s matkou ...

Vanda Schreierová (5)

Odbornice a instruktorka v oblasti péče o novorozence, zaměřuje se na kojenecké plavání.

Václav Tosovský (10)

Václav Vojtěch Tošovský byl český lékař a spisovatel. Byl pediatrem, profesorem dětské chirurgie a ortopedie, autorem řady odborných i beletristických knih a významnou osobností Hnutí Pro život ČR. Narodil se v rodině učitele a zároveň soukromého hospodáře, středoškolské vzdělání získal na gymnáziu ve Vysokém Mýtě. V letech 1931–1936 studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po dokončení studií pracoval jako primář České dětské nemocnice v Praze na Karlově. Od roku 1945 působil na Klinice ortopedie a dětské chirurgie. Byl profesorem dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, emeritním profesorem 2. lékařské fakulty UK v Praze. Na Klinice dětské chirurgie v Praze-Motole působil v letech 1950–1953 jako primář, 1953–1970 jako přednosta jejího traumatologického oddělení a 1970–1979 jako její přednosta. V roce 1998 mu byl udělen titul Rytíř českého lékařského stavu. Byl členem řady vědeckých asociací, jeho odborné knihy byly oceněny cenami Avicenna, Chirurgické společnosti a Literárního fondu a přeloženy do řady cizích jazyků. Čestné občanství MČ Praha 2 mu bylo uděleno 3. května 2006. Po celý život byl katolíkem a odpůrcem potratů, tento postoj je velice silně vyjádřen i v jeho beletristické tvorbě, zejména v románu Proč právě já.

Václav Snítil (7)

Václav Snítil byl významný český houslista, proslulý svým mimořádným uměním a přínosem pro klasickou hudbu. Narodil se 22. srpna 1928 v Praze a stal se jedním z předních českých houslistů 20. století. Snítil studoval na pražské konzervatoři a později na Akademii múzických umění v Praze pod vedením významného českého houslisty a pedagoga Jaroslava Kociana.

Václav Ryska (9)

Autor testů a pravidel pro automobilisty.

Václav Pavlíček (10)

Václav Pavlíček je český právník, odborník na ústavní právo. To také jako profesor vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a Západočeské univerzity. Je známým odborníkem na Benešovy dekrety a jejich obhájcem. Maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, kde byl také politicky činný ve studentských komisích. Poté vystudoval právnickou fakultu University Karlovy, kterou ukončil v roce 1958. Během tohoto studia se také v roce 1954 stal členem KSČ. Po vystudování pracoval jako soudce, od roku 1961 působil na Karlově universitě, a to nejprve jako odborný pracovník , od roku 1963 jako odborný asistent na její právnické fakultě. Byl členem vědeckého týmu pro vývoj politického systému, pro otázky samosprávy, odborné pracovní skupiny rehabilitační komise ÚV KSČ, pro ústavní problematiku ČSAV, v letech 1968–1969 byl předsedou komise pro obnovu činnosti řeholí a členem rehabilitační komise ministerstva kultury. Z právnické fakulty byl donucen odejít v roce 1971 z politických důvodů, tou dobou byl také vyloučen z KSČ. Od počátku roku 1989 vedl právní sekci Československého helsinského výboru, v roce 1990 byl zvolen jeho místopředsedou. Po listopadu 1989 se účastnil legislativních prací zejména v oblasti úpravy politických práv. V lednu 1990 se vrátil na právnickou fakultu, byl jmenován docentem a stal se jejím proděkanem. Byl členem několika legislativních rad vlády, působí také v různých orgánech AV ČR. Od roku 2000 je předsedou Hlávkovy nadace. Je také autorem několika učebnic ústavního práva. V roce 1991 byl Právnickou fakultou UK navržen na funkci ústavního soudce v Ústavním soudě ČSFR, zvolen však v žádném kole nebyl. V roce 2003 byl prezidentem Václavem Klausem navržen na stejnou funkci v Ústavním soudu ČR. V Senátu však získal jen 22 hlasů ze 76, když mu bylo vytýkána zejména jeho aktiv...