Všichni Autoři a témata

Charles Perrault (38)

Charles Perrault byl francouzský spisovatel a vysoký úředník na dvoře krále Ludvíka XIV., člen Francouzské akademie. Proslavil se jako jeden z prvních spisovatelů a vydavatelů pohádek. Narodil se jako nejmladší ze čtyř synů bohatého právníka a dvorského úředníka. Vystudoval práva a v roce 1651 dostal advokátskou licenci. Už v této době publikoval parodické básně, roku 1648 parodii na Vergiliovu Aeneis a roku 1649 veršovaný spis „Hradby Troje čili o původu burlesky“, kde ironizuje jak lidové povstání na začátku Frondy, tak také kardinála a ministra Mazarina. Po konci povstání roku 1653 ho nejstarší bratr Pierre Perrault, vysoký úředník královských financí, uvedl ke dvoru. Zde si ho všiml spisovatel Jean Chapelain a doporučil ho novému ministru Colbertovi. Ten ho roku 1662 jmenoval tajemníkem tak zvané „Malé akademie“, komise znalců, kteří posuzovali nákupy uměleckých děl pro krále a dohlíželi na budování Louvru i zámku ve Versailles. Roku 1671 byl přijat do Francouzské akademie a v roce 1673 se stal jejím tajemníkem a knihovníkem. Roku 1672 se oženil s Marií Guichon, s níž měl jednu dceru a tři syny. Jeho žena však už roku 1678 zemřela. V roce 1680 se vzdal svého místa v komisi ve prospěch Colbertova syna a když Colbert 1683 zemřel, věnoval se literatuře. Jeho „Paměti“ vyšly až posmrtně roku 1756. Při slavnostním zasedání Akademie, věnovaném oslavě Ludvíka XIV. roku 1687, přednesl báseň „Století Ludvíka Velikého“, kde tvrdil, že jeho doba v umění a vědách předstihla antiku. Báseň vyvolala velkou polemiku, která jako „Spor starých s moderními“ vstoupila do dějin. Proti Perraultovi se tehdy postavili skoro všichni významní autoři, zejména Bossuet, Fénelon, La Bruyère, La Fontaine, Racine a Boileau. Na stranu „moderních“ se postavili Saint-Évremond, Bayle a Fontenelle. Téma sporu se ovšem objevovalo už dříve a když René Descartes roku 163...

Bstan-'dzin-rgya-mtsho (37)

Tibetský dalajlama.

August Strindberg (34)

Johan August Strindberg byl švédský spisovatel, umělec a novinář. Dnes je považován za nejvýznamnějšího moderního švédského spisovatele, ve své době však nebyl příliš doceněn. Přestože se v některých zemích těšil jisté přízni již koncem 19. století , skutečně doceněným se stal až po druhé světové válce, především díky svým dramatům. Strindbergově próze i poezii mimo Švédsko tolik pozornosti věnováno nebylo, avšak nové impulzy vnesl bezpochyby do všech literárních žánrů. Přestože za jeho života Švédsko nemělo spisovatele většího formátu, nikdy nezískal Nobelovu cenu. Dodnes ovšem představuje jednu z nejkontroverznějších ikon švédské literární historie. Ve veřejném i soukromém životě byl v mnoha ohledech jen obtížně snesitelná osobnost. Jako nemilosrdný kritik soudobé švédské společnosti nikoho nešetřil. Byl psychicky labilní, v několika životních obdobích trpěl paranoiou a silnou úzkostí. Lze nicméně říci, že právě některé chorobné rysy Strindbergovy osobnosti způsobily, že jeho dílo bylo ve své době tak novátorské, především po stránce ztvárnění lidské psychiky. V autorově tvorbě hraje klíčovou roli autopsie – puzení vypsat se ze všech osobních problémů. Mnoho jeho děl má ráz hluboce intimní, krutě otevřené výpovědi, ať už jde o sexuální problémy, či třeba nenávist k partnerce. Mimo to, že psal ve všech literárních žánrech, usiloval Strindberg o úspěch i v jiných oblastech umění a také na poli humanitních i nehumanitních věd. Zajímal se o alchymii, okultismus, buddhismus a mnohé další oblasti lidského poznání, z nichž čerpal nové podněty. Byl univerzální osobností, jež do sebe chtěla vstřebat vše a snažila se také na vše reagovat. August Strindberg se narodil 22. ledna 1849 ve Stockholmu. Otec Carl Oscar Strindberg byl komisionářem, matka Ulrika Eleonora Norlingová pracovala jako pokojská. Tato skutečnost v synovi vyvolávala po celý život pocity méněcennosti, které po...

Alfred Brehm (49)

Alfred Edmund Brehm byl německý zoolog a spisovatel, autor populárně-vědeckých spisů o životě zvířat. Jeho otec Christian Ludwig Brehm byl protestantský pastor a amatérský ornitolog, který ve svém synovi už od dětství probouzel zájem o přírodu a zvířata. Alfred Brehm nejprve studoval architekturu na Drážďanském uměleckém institutu, ale po dvou letech studium přerušil. Seznámil se s baronem Johannem Wilhelmem von Müllerem a v roce 1847 s ním odjel na expedici do severní Afriky, kde se věnoval především pozorování života zvířat. V roce 1850 se k nim připojil jeho bratr Oskar, výborný entomolog, který se však utopil při koupání v Nilu. Během pěti let získal Alfred Brehm velkou sbírku zvířat a ptáků. Po návratu do Evropy v roce 1853 uveřejnil zápisky z této expedice po názvem „Reisesskizzen aus Nord- Ost-Afrika“ . Byl přijat za člena německé akademie přírodních věd Leopoldina. Studoval zoologii na univerzitě v Jeně, studium ukončil v roce 1855. Po promoci cestoval s bratrem Reinholdem dva roky po Španělsku. Pak se usadil v Lipsku jako spisovatel na volné noze a napsal mnoho populárně vědeckých pojednání a článků o svých pozorováních a cestách pro různé časopisy. V roce1858 byl přijat do lóže svobodných zednářů v Lipsku. V roce 1860 odjel na expedici do Skandinávie. Po návratu přijal místo učitele zeměpisu na gymnáziu a v roce 1861 se oženil se svou sestřenicí Mathildou Reizovou. Měli spolu pět dětí, manželka zemřela v r. 1878 při porodu syna. V roce1862 začal Brehm pracovat na svém nejznámějším díle, které si u něho objednal nakladatel Meyer pro Bibliografický ústav v Hildburghausenu . První svazek Ilustrovaného života zvířat vyšel v roce 1863 a stejně jako dalších pět dílů si získal velkou popularitu u čtenářů na celém světě. V let...

Tereza Nováková (37)

Teréza Nováková, rozená Lanhausová, byla česká spisovatelka s regionálním zaměřením na okolí Litomyšle a Proseče, představitelka realismu a tzv. venkovské prózy. Byla aktivní členkou ženského emancipačního hnutí. Teréza Nováková pocházela z Prahy. Se svým manželem, středoškolským profesorem, odešla v roce 1876 do Litomyšle, kde strávila devatenáct let. Autorka pocházela z „dobré“ rodiny. Její otec byl úředníkem pražské České spořitelny původem z Hradce Králové. Dědeček se živil jako hradecký poštmistr. Další předkové z otcovy strany pocházeli z Porýní a severozápadních Čech, Teplicka, z matčiny strany se jednalo o jihlavské Němce. Její rodina byla tedy poloněmecká. Otec byl Čech a matka Němka, která pocházela ze zámožné německo-židovské rodiny. Doba, ve které se formovala osobnost Terézy Novákové, byla složitá. Jednoduchá nebyla především z hlediska kulturní atmosféry odrážející silný nacionalismus český a německý. Od každé z dobře situovaných měšťanských rodin se očekávalo přiklonění k české, či německé národnosti na základě hospodářských, politických, ale i individuálních pohnutek. Paradoxně často rozhodujícím faktorem nebyla genetika, ani české nebo německé kořeny a často dokonce nehrál roli ani jazyk, kterým se v rodině mluvilo. To se projevilo právě i v rodině Terézy Lanhausové , která je typickým příkladem takového jednání. Přestože předky měli německé, u nich doma se mluvilo německy, nebylo možné popřít vliv českého kulturního prostředí . K češství vedl Terézu Novákovou především otec. Dříve než znala česká slova, znala české písně, protože tatínek byl hudebník. Nejednalo se o člověka nijak razantního ani v životě osobním, ani kulturním a politickém. Byl to tichý a klidný člověk, který měl uzavřenou až klidnou povahu, jak ho popisuje vnuk Arne Novák. První hybnou silou českého kultu...

Robert A Heinlein (31)

Robert Anson Heinlein byl jeden z nejvlivnějších a nejkontroverznějších spisovatelů science fiction. Společně s A. C. Clarkem a Isaacem Asimovem byli v americké literatuře známi jako „Velká trojka science fiction“ . Po studiích působil pět let u námořnictva, ale pro onemocnění tuberkulózou musel odejít. Krátce podnikal, jako letecký inženýr působil za 2. světové války v Experimentální letecké stanici válečného námořnictva. Po válce se Robert Anson Heinlein věnoval literární činnosti, publikoval v prestižním magazínu Astounding, v American Legion Magazine, The Saturday Evening Post a dalších. Využíval svých znalostí ze studia matematiky a fyziky a s bohatou invencí a vypravěčským darem začal psát povídky a romány pro dospělé i mládež, v nichž se zamýšlí nad rozvojem civilizace a budoucností lidstva. Jako první získal titul Velmistra žánru.

Richelle Mead (40)

Richelle Mead je americká spisovatelka žánru fantasy, autorka sérií Vampýrská akademie, Sukuba, Pokrevní pouta a Věk X, určených převážně dospívajícím. Narodila se v listopadu roku 1976 v Michiganu, v současnosti žije v Seattlu. Získala bakalářský titul na Univerzitě v Michiganu v oboru všeobecných studií a magisterský titul na West Michigan University v oboru Komparativní religionistiky. Na Washingtonské univerzitě pak získala další magisterský titul v oboru Pedagogiky se zaměřením na angličtinu. V současnosti se na plný úvazek věnuje psaní svých knih. Mezi její zájmy patří cestování, míchání koktejlů a nakupování. V České republice prozatím vyšlo pět knižních sérií a jeden samostatný román této autorky. Jedná se o šestidílnou fantasy sérii pro mládež. Celá série je psána v ich-formě z pohledu dhampýrky Rose Hathawayové. Jednotlivé díly Jedná se o volné pokračování série Vampýrská akademie, které má stejně jako předchozí série šest dílů. Hlavní hrdinkou je alchymistka Sydney Sageová, jež má za úkol ochránit Jillian. Světem fanoušků kolují nepotvrzené informace, že autorka bude v psaní této série ještě pokračovat a možná napíše další sérii ze světa Morojů, tentokrát zaměřenou na vztah Jillian a jejího strážce Eddieho. Jednotlivé díly I tato série má šest dílů. Jedná se o fantasy příběh psaný v ich-formě z pohledu sukuby Georginy Kincaidové. Jednotlivé díly Vědeckofantastický příběh s dystopickými prvky je vyprávěn v er-formě z pohledu hlavních postav, detektiva Justina Marche, jeho chráněnky Tessy a vojáka Mae Koskinenové. Odehrává se v blíže neurčené budoucnosti v nejvyspělejší zemi světa RUNA. Jediným ústupkem kontrole v jinak demokratické společnosti je omezená svoboda vyznání. Přesto o sobě však dosud vyčkávající bohové pomalu, ale jistě dávají vědět… V českém i anglickém jazyce zatím vyšly dva díly; třetí díl má v anglickém jazyce vyjít pod názvem The Eye of Andromeda. Přesné datum vydání prozatím není zveřejněno. Jedná s...

Josef Erhart (21)

Narozen 4. 2. 1923 v Plavu u Českých Budějovic, zemřel 2009. Pedagog, zemědělský inženýr, později fotograf, fotografoval hlavně přírodní krásy a kulturní památky jižních Čech, také spoluautor knihy o houbách a publikací z oblasti astronomické optiky.

Jean-Paul Sartre (35)

Jean-Paul Sartre IPA byl francouzský filozof, spisovatel, dramatik, literární kritik a politický aktivista. Jako jeden z hlavních představitelů existencialismu a marxismu ve francouzské filosofii 20. století patří mezi nejvýznamnější postavy poválečné kultury v Evropě. Sartre svým dílem ovlivnil nejen filozofii, ale také sociologii, literární kritiku či postkoloniální studia. Často bývá také zmiňován pro nekonvenční, nicméně celoživotní vztah se spisovatelkou a feministickou teoretičkou Simone de Beauvoir. V roce 1964 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. On ji však odmítl s odůvodněním, že nikdy nepřijal žádné oficiální vyznamenání, a věří, že spisovatel nesmí dopustit, aby se z něj stala instituce. Jean-Paul Sartre se narodil v Paříži, kde vyrůstal v měšťanském prostředí intelektuálů. Otec zemřel, když byly Jean-Paulovi dva roky. Vyrůstal pak v domě svého dědečka z matčiny strany, Carla Schweitzera, profesora němčiny na Sorbonně a strýce známého misionáře a lékaře Alberta Schweitzera. Již v útlém dětství se ponořil do literatury, která se pro něj jako malého chlapce s šilhavýma očima stala útěchou před nepřátelským světem. Navštěvoval lyceum Jindřicha IV., kde se seznámil s Paulem Nizanem, a později lyceum v La Rochelle. V letech 1922–1924 byl v přípravné třídě na lyceu Louis-le-Grand. Později byl přijat na prestižní École normale supérieure, kde se seznámil s Raymondem Aronem. Roku 1929 také poznal Simone de Beauvoir, s níž ho do konce života pojil otevřeně volný, ale trvalý partnerský vztah. V tomto období poznal i mnohé další budoucí významné autory, mezi něž patřili například Maurice Merleau-Ponty, Simone Weil, Emmanuel Mounier či Claude Lévi-Strauss. Studium ukončil roku 1929 jako nejlepší z celé filosofické třídy a poté pracoval jako učitel na lyceích v Le Havre, Laonu a Paříži. V letech 1933–1934 absolvoval pobyt na Francouzském institutu v Berlíně, kde s...

Jack Schaefer (13)

Jack Warner Schaefer byl americký novinář, publicista a spisovatel westernů. Narodil se roku 1907 v Clevelandu v Ohiu v rodině advokáta. Vzdělání získal na Oberlin College, kterou dokončil roku 1929 a v letech 1929-1930 studoval na Columbijské univerzitě v New Yorku, kterou však pro neshody týkající se tématu jeho závěrečné práce nedokončil. Poté začal pracovat jako reportér pro The United Press v New Havenu v Connecticutu a byl redaktorem několika divadelních a filmových časopisů. Jako novinář působil téměř dvacet let, dokud roku 1949 nevydal svou prvotinu, a zároveň své nejslavnější dílo, román Shane , zachovávající sice klasické schéma westernového příběhu, ale bez falešné romantiky, sentimentálních citových výlevů a nepravděpodobných pistolnických přestřelek. Ve stejném duchu napsal i své další úspěšné knihy, zejména román Monte Walsh , které se vyznačují faktografickou informovaností, opřenou o studium historických pramenů, i realistickou psychologií jednajících postav. Za své dílo obdržel několik ocenění. V roce 1975 získal Western Literature Association Distinguished Achievement Award a roku 1985 byl Shane prohlášen organizací The Western Writers of America za nejlepší westernový román všech dob. Zemřel roku 1991 v Santa Fé v Novém Mexiku, kam se přestěhoval v polovině padesátých let.

Holly Webb (43)

Anglická autorka knih pro děti, především o zvířatech. Narodila se v Londýně v roce 1976, ale nyní žije v Readingu s manželem Jonem a třemi dětmi. Než se stala spisovatelkou, pracovala jako editorka v Scholastic Children’s Books.

Friedrich Engels (48)

Friedrich Engels, v českém prostředí někdy uváděný jako Bedřich Engels , byl německý politický filosof a ekonom, spoluzakladatel marxismu, vůdčí osobnost první i druhé internacionály. Byl osobním přítelem Karla Marxe a jeho spolupracovníkem na prakticky všech významných dílech z oblasti filosofie, ekonomie a o teorii komunismu. Narodil se v rodině, která vlastnila textilní továrnu. Už na základní škole projevoval velké nadání pro jazyky, literaturu, poezii a jiná umění. Byl tělesně zdatný a celoživotně se věnoval sportu. Studoval na gymnáziu, ale studium na otcovu žádost nedokončil, aby se mohl věnovat obchodu. Po škole nějakou dobu pracoval v otcově továrně, potom u brémské obchodní společnosti. Byl velmi pracovitý, ve volném čase studoval historii, filozofii a literaturu. V roce 1839 začal spolupracovat s časopisem radikální literární skupiny Mladé Německo, kam přispíval články proti útlaku dělnické třídy a náboženskému pokrytectví boháčů . V době, kdy absolvoval vojenskou službu, navštěvoval přednášky Friedricha Schellinga na Berlínské univerzitě, kde se sblížil s mladohegelovci. V roce 1841 napsal studie Schelling o Hegelovi, Schelling a zjevení a Schelling – filosof v Kristu, kde vystoupil proti jeho reakčně mystické filozofii. Následně se začal hlásit k revolučním demokratům. Po vojenské službě odjel do Manchesteru, kde pracoval v podniku, jehož spolumajitelem byl jeho otec. Zde se začal zajímat o životní podmínky dělníků, o místní chartistické hnutí, utopický socialismus a britskou ekonomii. Posílal své články do německých novin a v listopadu 1842 se poprvé sešel s Karlem Marxem v redakci Rheinische Zeitung v Kolíně nad Rýnem. Roku 1844 mu vyšel v Německo-francouzských ročenkách, které vydával Karel Marx, Nástin kritiky politické ekonomie. V době pobytu v Anglii Engels dokončil již započatý příklon k materialismu a od ...

Dana Hlavatá (49)

Slovenská spisovatelka, televizní dramaturgyně, věnuje se rozhlasové tvorbě a televizní scenáristice. Narozena v Zábřehu nad Ostravicí , žije v Bratislavě. Svou prvotinu napsala pod pseudonymem Kristína Lumiská.

Anne Golon (39)

Anne Golon či Sergeanne Golon je nejznámější pseudonym autorky Simone Changeux byla francouzská spisovatelka známá zejména svými romány o proslulé francouzské milostnici 17. století Angelice. Narodila se v přístavním městě Toulon jako dcera kapitána francouzského námořnictva. Jako dítě byla často nemocná, takže do školy moc nechodila a svůj proležený čas věnovala malování a psaní. To přineslo zaručeně své ovoce, protože první knihu napsala již v 18 letech. Vydané však bylo až v roce 1944. Z Anne se stala novinářka, kterou neumlčela ani válka. Díky povolení úřadů mohla opustit Paříž okupovanou nacistickými vojsky a vydala se na venkov. Jela na kole, malovala a psala. O přespání vždy zažádala v nějakém klášteře. Měla zamířeno do Španělska, ale i přes její formální žádosti o přechod byla na hranicích zadržena gestapem. Uprchnout se jí tenkrát podařilo jen zázrakem. Po válce už věděla, že ji psaní uživí, a tak se rozhodla jet do Afriky, kde dostala nabídku napsat o geologovi a chemikovi, který se v Africe zabýval těžbou zlata, o Vsevolodovi Goloubinoffim. Toto setkání bylo pro oba osudové a jeho můžete znát jako Serge Golona. Serge se proti vůli svého otce s Anne oženil a narodily se jim tři děti. Pierre , Nadia a Cyrille .

Amanda Quick (41)

Narodila se 28. března 1948 v Borrego Springs ve státě Kalifornia. Za svobodna se jmenovala Castleová a její matka ji vychovávala společně s jejími dvěma bratry – Jamesem a Stephenem. Svá studia historie na kalifornské univerzitě v Santa Cruz ukončila s hodností bakaláře v roce 1970. Ve studiu pak pokračovala na státní univerzitě v San Jose, kde si udělala doktorát z knihovnictví. Okamžitě po jeho získání se vdala za inženýra Franka Krentze, s nímž se setkala na škole v San Jose. Novomanželé se přestěhovali na Panenské ostrovy, kde Jayne pracovala jako knihovnice na základní škole. O této době Jayne mluví jako o „zhoubě svého profesionálního života“. Práce v knihovně se jí líbila, ale uvědomila si, že to, co se požaduje od učitelky na základní škole, ji neuspokojuje. Změnila tedy své působiště a pracovala jako knihovnice na vysoké škole. Nyní už déle než 30 let žije Jayne se svým manželem Frankem v Seattlu ve státě Washington. Je proslavená svou pracovitostí, protože šest dní v týdnu usedá ke svému psaní už v sedm hodin ráno. Mimo jiné ráda vaří vegetariánská jídla. Díky její minulosti jistě nikoho nepřekvapí, že je velice štědrá vůči knihovnám, kterým pravidelně přispívá nemalými finančními částkami. Založila také univerzitní knihovnický fond, díky němuž si univerzitní knihovny mohou dovolit nakupovat více literatury a finančně přispívá patnácti základním školám v Seattlu na nákupy nových knih. Je rovněž členkou poradního sboru washingtonské univerzity pro nástavbové studium v oboru tvůrčího psaní. Když ještě pracovala jako knihovnice na vysoké škole v Duke, začala s psaním vlastních povídek. Kombinovala v nich prvky romance s postupy science-fiction. Asi šest let psala a rozesílala náměty na romány, ale ty se jí pravidelně vracely se zamítavým stanoviskem. Během této doby zkoušela několikrát se svojí tvorbou skončit, ale ta se jí mezitím stala nutností. Pak se s rodinou přestěhovala do Seattlu, aby tam její manžel pokračoval v kariéře leteckého inženýra. Ani v ...

Zdeněk Burian (25)

Zdeněk Michael František Burian byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih. Proslul zejména svými paleontologickými rekonstrukcemi společně s profesorem Josefem Augustou. Zdeněk Michal Burian se narodil 11. února 1905 v Kopřivnici. Jeho otcem byl Eduard Burian. Jeho matkou byla Hermína Burianová. V letech 1905 až 1909 pobýval Zdeněk Burian s rodiči ve Štramberku v domě čp. 38. Kolem roku 1910 se Zdeněk Burian přestěhoval s rodiči do Kopřivnice a začal zde navštěvovat obecnou a měšťanskou chlapeckou školu. V roce 1919 složil úspěšně přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze. Dne 24. října 1919 byl čtrnáctiletý Burian zapsán jako mimořádný studující Akademie výtvarných umění v Praze. Nastoupil do prvního semestru Všeobecné malířské školy, kterou vedl profesor Jakub Obrovský. Na škole vydržel ale pouze necelé dva roky. Ve školním roce 1920/1921 šestnáctiletý Zdeněk Burian svá studia přerušil. Po odchodu ze školy se začal živit jako ilustrátor. Ilustroval především dobrodružnou literaturu. První knihou, k níž takto přispěl, bylo Dobrodružství Davida Balfoura od Roberta Louise Stevensona, které vyšlo v září roku 1921. V letech 1924 až 1925 zahájil ilustrování časopisu „Širým světem“ a knih České grafické unie. Od roku 1925 pracoval na geografickém cyklu „Země a lidé“. Dne 14. února 1927 se Zdeněk Burian oženil s Františkou Loudovou . Pro nakladatelství Josefa Richarda Vilímka začal od roku 1927 Burian postupně ilustrovat časopisy: Humoristické listy, Malý čtenář, Dobrodružný svět, ...) a potom též i dobrodružné knihy. V roce 1930 ilustroval Zdeněk Burian první knihy nakladatele Jana Toužimského. Od června roku 1932 pak začal pracovat pro nakladatelství Toužimský & Moravec. Pod vedením docenta Josefa Augusty namaloval Zdeněk Burian v roce 1935 svých prvních šest rekonstrukcí. Vzájemná spolupráce trvala až do...

Zdena Rosecká (59)

Autorka učebnic pro metodiku tvořivá škola.

Radek John (13)

Radek John je český publicista, moderátor, spisovatel, scenárista a politik. Od června 2009 do února 2013 byl předsedou politické strany Věci veřejné. Od července 2010 do dubna 2011 působil ve funkci ministra vnitra a místopředsedy vlády, v květnu 2011 ve funkci místopředsedy vlády a předsedy Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí Nečasova kabinetu, v němž také zastával funkci ministra vnitra. Jeho otcem byl imunolog, mikrobiolog a profesor Karlovy univerzity MUDr. Ctirad John , matkou redaktorka nakladatelství Odeon a překladatelka PhDr. Božena Johnová . Jeho první manželkou byla v letech 1980–1984 Alena Karešová, nyní Alena Ortenová, studentka FAMU, poté produkční Dramatické redakce Československé televize. Jeho druhou manželkou byla herečka Zlata Adamovská, se kterou se rozvedl po 26 letech v dubnu roku 2010. Spolu mají dvě děti, Barbaru a Petra. Má také dceru Terezu z dalšího vztahu. Roku 1979 vystudoval scenáristiku a dramaturgii hraných filmů na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění. V letech 1980 až 1993 byl redaktorem časopisu Mladý svět, do kterého přispíval reportážemi o narkomanech, vekslácích, prostitutkách, vlajkonoších a o panice kolem nemoci AIDS a také sériemi cestopisných reportáží. V 80. letech pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako scenárista a spolupracoval i s televizí. Je autorem scénářů k filmům Jen si tak trochu písknout, Jako zajíci, Sněženky a machři, Bony a klid, Proč?, Tankový prapor, Ta naše písnička česká II, Prachy dělaj člověka aj. Filmy byly prodány do řady Evropských zemí. Ve své literární tvorbě se zaměřuje zejména na problémy mladých lidí v dnešním světě, zejména pak drogy, násilí a prostituci. Debutoval románem Džínový svět, za který dostal Cenu Jiřího Wolkera. Jeho nejznámější román Memento byl přeložen do 10 jazyků. V České republice vyšel v řadě vydání. Celkový prodaný náklad knihy Memento je 1 milion výtisků. Kniha Jak jsem viděl Ameriku vyšla po...

Platón (45)

Platón byl řecký filosof, pedagog a matematik. Jméno Platón je pouze obecně rozšířený pseudonym tohoto filosofa, jeho původní jméno bylo Aristoklés, syn Aristóna a Periktiony. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal, že celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi. Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání. Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou: Je po něm pojmenován měsíční kráter Plato. Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktioné pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritiás se podíleli na vládě třiceti na konci peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Pótóné byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii. Aristón patrně brzy zemřel a Periktioné si vzala svého strýce Pyrilampa, diplomata a přítele Perikleova. S ním měla syna Antifóna, který vystupuje v dialogu Parmenidés. Platón, který o sobě téměř nepíše, dává všem vystupovat v sókratovských dialozích. Podle Diogena Laertia dostal jméno Aristoklés po svém dědovi, přezdívku Platón mu prý dal jeho zápasnický trenér; jiní ji odvozovali od jeho nezvykle širokého čela. V mládí dostal vynikající vzdělání v gramatice, hudbě a gymnastice a s filosofií jej seznámil Kratylos, žák Hérakleitův. Podle tradice se ve dvaceti letech setkal se Sókratem a osm le...

Peter Jilemnický (48)

Peter Jilemnický byl slovenský spisovatel, novinář, učitel a komunistický politik českého původu. Narodil se v Kyšperku , ve východních Čechách. Pocházel z rodiny strojvedoucího; měl dva sourozence, bratra Jindřicha a sestru Marii. Vzdělání získal v měšťanské škole škole v Kyšperku a v Červené Vodě, potom pokračoval na Střední zemědělské škole v Chrudimi, ale maturoval na učitelském ústavu v Levicích na jižním Slovensku. Po ukončení studií pracoval jako učitel na Slovensku. V roce 1922 vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1926–8 pobýval v Sovětském svazu. V roce 1927 byl přijat do sovětské komunistické strany a studoval na moskevském Státním institutu žurnalistiky. V roce 1928 se vrátil do ČSR a do r. 1929 působil spolu s E. Urxem v Moravské Ostravě v redakci Pravdy, ústředního orgánu KSČ pro Slovensko. Od roku 1936 učil ve městě Svätý Jur nedaleko Bratislavy, v roce 1939 se odstěhoval do Čech do vesnice Poříčí u Litomyšle. Do roku 1942 pak učil na vesnických školách. Jilemnický se za okupace zapojil do protifašistického boje. Byl členem ilegální komunistické odbojové organizace ve východních Čechách. Bratr Jilemnického byl v listopadu 1941 popraven. Jilemnický byl 27. října 1942 vyšetřován v Poříčí Gestapem a dalšího dne během výslechu v Pardubicích zatčen. V Pardubicích byl osm měsíců vězněn a v polovině června 1943 byl převezen do terezínské Malé pevnosti. Následně byl převezen do věznice v Litoměřicích a v říjnu odsouzen na osm let vězení. Vězení trávil v káznici Griebo u Coswigu poblíž Dessau. Na konci dubna 1945 se mu podařilo opustit tábor pod jménem jednoho polského vězně, který tam zemřel. Do Poříčí se vrátil 25. května 1945. V letech 1945–1946 byl zvolen poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Komunistickou stranu Slovenska . V roce 1945 nastoupil...

Pavel Tigrid (16)

Pavel Tigrid, narozený jako Pavel Schönfeld , byl český spisovatel, publicista a politik, jeden z nejvýznačnějších představitelů českého protikomunistického exilu. Svůj pseudonym „Tigrid“ odvodil od řeky Tigridu, jako vzpomínku na hodiny zeměpisu a dějepisu na základní škole v Semilech. Předkové Pavla Tigrida pocházeli ze semilské židovské rodiny Schönfeldů. Tigridův praděd Pavel Schönfeld byl nájemcem semilského pivovaru a majitelem nemovitostí. Za svoji činnost pro blaho města byl oceněn čestným občanstvím města Semily . Otec Pavla Tigrida František Schönfeld byl synovcem spisovatele Antala Staška , jenž v Semilech působil 35 let jako advokát, a bratrancem spisovatele Ivana Olbrachta . Olbrachtova matka Kamila Zemanová, rozená Schönfeldová, konvertovala ke katolické víře na žádost Antonína Zemana před sňatkem v roce 1880. Pavel Tigrid se narodil jako Pavel Schönfeld dne 27. října 1917 v Praze do asimilované česko-židovské rodiny, pokřtěn byl hned po narození. Jeho rodiče, František Schönfeld a Ema Singerová, se ještě před jeho nástupem do školy rozvedli a Pavel byl svěřen do péče otci. V prosinci 1945 poznal Pavel Tigrid na ministerstvu zahraničních věcí Ivanu Myškovou, která zde po maturitě začala pracovat jako sekretářka. V prosinci 1946 se zasnoubili a po dvou měsících se začátkem roku 1947 v kostele svatého Františka z Assisi na Starém Městě vzali. Myšková byla po otci, který dle oficiální zprávy zahynul v lednu 1945 na pochodu smrti z Osvětimi, rovněž židovského původu. Z matčiny strany pocházela z umělecké rodiny, její babičkou byla herečka Terezie Brzková. Pavel Tigrid měl s Ivanou Tigridovou v letech 1955–1958 dvě dcery a jednoho syna. Jak dcery Deborah a Kateřina , tak syn Gregory se narodili v USA, kde jejich rodiče v té době půs...

Paul Brunton (33)

Paul Brunton byl britský filosof, mystik, a cestovatel. Je autorem třinácti knih , z nichž první, Tajnosti indické, byla publikována v roce 1934, a poslední, Duchovní krize člověka, v roce 1952. Paul Brunton předložil Západu jógu a meditaci, a pracoval na způsobu, jak vyjádřit jejich filozofické pozadí běžně srozumitelnou, vědeckou řečí Západu, která by nekladla na čtenáře požadavek studovat originální zdrojové termíny v orientálních jazycích, které podle Paula Bruntona nejsou pro běžného člověka na Západě tak důležité, jako jejich podstata. Pokud to bylo možné, hledal slova stejného významu v moderních jazycích Západu, případně hledal jejich vhodné řecké, nebo latinské deriváty. Způsobem jeho psaní bylo, že si stručně zaznamenával inspirované myšlenky ihned, jak se objevily. Často je zapisoval na zadní stranu dopisní obálky nebo na okraje novin či časopisů, když se procházel mezi květinami v zahradách lemujících Ženevské jezero. Potom je přepisoval na stroji a třídil podle námětů. Později je chtěl zredigovat a sestavit do souvislého textu. Po smrti bylo toto jeho duchovní krédo vydáno v šestnácti dílech pod názvem Zápisky Paula Bruntona . PhDr. Paul Brunton se narodil v Londýně v roce 1898 a jeho původní jméno bylo R. Raphael Hurst. Jeho matka brzy zemřela a jeho otec se znovu oženil. Vzdělání se mu dostalo v chlapecké Central Foundation Boys' School a posléze na Saint George Colleage . Poté pracoval jako knihkupec a novinář. Brunton psal pod různými pseudonymy, jako Raphael Meriden a Raphael Delmonte, později si zvolil pseudonym Brunton Paul, ale z nějakého důvodu, možná chybou v tiskárně, byla slova obrácena v "Paul Brunton", v jméno, které přijal. Během 1. světové války sloužil u tankové divize a později se věnoval mysticismu a přišel do kontaktu s Teosofickou společností. Jako podílník e...

Marie Poledňáková (19)

Marie Poledňáková, rodným jménem Marie Jandová , je česká scenáristka, režisérka a mediální podnikatelka. Marie Poledňáková se narodila ve Strakonicích do rodiny univerzitního profesora. V 15 letech měla vážnou autonehodu a krátce poté prodělala zánět srdečního svalu, který jí na několik měsíců upoutal na lůžko. Po absolování gymnázia chtěla studovat chemii, což jí nebylo umožněno z kádrových důvodů – část rodiny emigrovala. Namísto na vysokou školu nastoupila do továrny na nádobí Napako. Byla vdaná, jejím manželem byl Ivan Poledňák, český muzikolog. Mají spolu jedno dítě – syna Petra Poledňáka. Manželství ale nevydrželo, po několika letech se opět rozvedli a Marie zůstala sama s tehdy osmiletým Petrem. Právě tato událost se později stala inspirací k oblíbeným komediím s Tomášem Holým v hlavní roli. Petr si prostě sháněl náhradního tatínka, mimoto toužil jet s mámou na hory a mít psa jako jeho bratranec. V roce 1961 jí dramaturg Jaroslav Dietl nabídl místo asistentky režie v Československé televizi. Jako asistentka režie pracovala 10 let. Po večerním studiu AMU obor dramaturgie pracovala jako scenáristka a režisérka. V roce 1982 odešla na Barrandov, kde pracovala šest let jako režisérka Filmového studia Barrandov. V roce 1990 spoluzaložila akciovou společnost FTV Premiera, která získala první licenci pro soukromé televizní vysílání v Česku . Po prodeji obchodního podílu v roce 1994 podniká v nakladatelství a vydavatelství Premiéra Studio. Film Jak dostat tatínka do polepšovny vyvolal pozdvižení na mezinárodním festivalu v Monte Carlu. Odborná porota po projekci prohlásila, že Tomáš Holý je nejlepším dětským hercem od dob Shirley Templové a na počest Marie Poledňákové uspořádali slavnostní oběd. Film dostal hlavní cenu Zlatá nymfa a cenu Cine del Duca, která se uděluje režisérům do 30 let, přesto, že Marii bylo už 37. Po návratu do Československa se pozlacené sošky zmocnil tehdejší ředitel Československé Televize, Jan Zele...

Julius Komárek (28)

Julius Miloš Komárek byl český učitel, vědec, spisovatel. Vystudoval gymnázium v Klatovech a odmaturoval zde roku 1911. Pokračoval ve studiích přírodních věd na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také promoval. V roce 1919 habilitoval a od roku 1932 byl řádným profesorem zoologie a přednostou II. zoologického ústavu Karlovy univerzity. Mimo to byl docentem na Vysoké škole zemědělské. Podnikl četné studijní cesty do zahraničí a zúčastnil se několika mezinárodních kongresů. Když byl 31. října 1921 zřízen v Praze Výzkumný ústav lesnický, byl jeho vedením pověřen prof. Komárek a vedl jej až do roku 1945. Důvodem pro založení ústavu byla kalamita přemnožení bekyně mnišky. Ze své funkce jako první v střední Evropě nařídil letecké práškování proti mnišce a sosnokazu . Své zkušenosti a znalosti podal v 200 svých odborných publikací a časopisech, které se týkaly lesnictví, lékařství, myslivosti, ochrany přírody a rybářství. Byl jedním z iniciátorů zřízení národních parků v Tatrách a na Šumavě. Později se stal členem korespondentem ČSAV. Byl také myslivec a jedna z honiteb u Obroku a Tuhaně poblíž Dubé na Českolipsku nese dodnes jeho jméno. Řada různých webů zabývajících se lesnictvím, školstvím, ochranou přírody. myslivostí Např.

Julie Caplin (24)

Julie Caplin ve svých deseti letech oznámila, že bude spisovatelkou. Od toho se trochu odklonila - pracuje v PR, mnoho let cestovala po Evropě spolu s nejlepšími novináři píšícími o jídle a pití a objevovala gastronomické skvosty v Itálii, Francii, Belgii, Španělsku, Kodani a Švýcarsku. Těžká práce, ale někdo to dělat musí. Tyto cesty ji inspirovaly k psaní. je závislá na cestování a dobrém jídle. Neustále hledá perfektní gin a je neuvěřitelně vybíravá, co se sklenic, toniku a ozdob týče. Mezitím napsala svůj debutový román, který se odehrává v jednom z mnoha měst, která během let navštívila . Pod pseudonymem Jules Wake publikuje romance.

Josef Sudek (30)

Josef Sudek byl významný český fotograf pražských motivů, ateliérových aranžmá, zátiší, reportáže, krajiny i reklamy. Začal fotografovat ve svých 17 letech. Svá vrcholná díla vytvořil ve zralém věku – poté, co rezignoval na vlivy moderních proudů. Ve 30. letech odrážely jeho fotografie především vnější svět a teprve od 40. let našel obratem k sobě samému svou nezaměnitelnou tvůrčí podobu, díky které je známý i v zahraničí. Tehdy začaly vznikat jeho proslavené pohledy z okna ateliéru a pozoruhodná zátiší, oboje zpracované kontaktním otiskem různě velkých negativů na pozitiv. Sudkovu práci nepřerušila ani válka, ani poválečný vnější tlak, který nutil umělce řídit se doktrínou socialistického realismu. V té době se Sudek naopak vrátil k piktorialismu, a v řadě svých prací předjímal pozdější vývoj fotografie k postmoderní syntéze, aby se tak stal stále živým zdrojem inspirace pro další generace. Spolu s Františkem Drtikolem, Jaroslavem Rösslerem a Jaromírem Funkem patří k nejvýznamnějším českým fotografům období mezi první a druhou světovou válkou. Je zároveň jedním z výjimečných avantgardních fotografů v Evropě. Josef Sudek se narodil 17. března 1896 v Kolíně, otci Václavovi a matce Johanně. O rok později se narodila jeho sestra Božena. Jeho otec, který byl malíř a dekoratér, zemřel 1. ledna 1899 na zápal plic. Sudek začal v letech 1902–1908 chodit do obecné školy v Nových Dvorech. Pak pokračoval dva roky na Královské zemské škole řemeslnické v Kutné Hoře. Po ní se v červenci 1910 zapsal do tříletého učení u pražského knihaře Františka Jermanna, kde také poprvé začal fotografovat. Roku 1913 ukončil studium a získal tovaryšský list Společenstva knihařů, kartonážníků, ozdobníků a pouzdrařů, se kterým nastoupil do zaměstnání u knihaře v Nymburku. Okolí Nových Dvorů a tamější „panoramaticky působící“ krajina nepochybně velmi ovlivnila jeho pozdější krajinářskou tvorbu. Bylo krátce před začátkem první ...

James Hilton (26)

James Hilton byl slavný anglický romanopisec první poloviny 20. století. Jeho nejslavnější román je Ztracený obzor, ve kterém se objevuje vrch Karakal a legendární klášter Šangri-La, který skrývá veškeré lidské vědění. James Hilton v Internet Movie Database

Henry Miller (23)

Henry Valentine Miller byl americký spisovatel, je považován za představitele surrealismu. Narodil se v New Yorku, své dětství prožil v Brooklynu. Pokoušel se studovat na City College of New York, ale po krátké době studií zanechal. Poté vystřídal značný počet zaměstnání. Od roku 1920 pracoval ve Western Union, kde začal psát. Zde se seznámil s June Edith Smith Mansfieldovou, se kterou odjel roku 1928 na cestu po Evropě. Roku 1930 se dostal do Paříže, kde se mu zpočátku finančně vedlo velmi špatně . O rok později zde sehnal stálé zaměstnání a v Paříži zůstal až do roku 1939, kdy odjel do Řecka. V roce 1940 se vrátil do USA, kde se usadil v Kalifornii – Big Sur. Po druhé světové válce vedl o své dílo řadu soudů, které ukončil v roce 1964 až Nejvyšší soud Spojených států amerických, který neshledal důvod k považování jeho děl za „oplzlé“. Jeho tvorba a životní styl velmi ovlivnila tvorbu beat generation i jeho přítelkyni Anaïs Nin. Ve svých dílech odmítal americký způsob života, snažil se popsat smyslové prožitky. To vedlo k názoru, že jeho díla jsou nemravná, vulgární, urážlivá a kazící výchovu mládeže a proto zhruba do roku 1956 nesměly v USA vycházet, v tomto období vycházela ve Francii v Paříži. Svým volným přístupem k sexu ovlivnil hnutí hippies. On sám v Paříži navštěvoval nevěstinec Aux Belles Poules. Většina kritiků se shoduje v názoru, že v některých dílech svoji snahu odtabuizovat se dovedl až k pornografii

Heinz G Konsalik (34)

Heinz G. Konsalik, pseudonym Heinze Günthera, byl německý romanopisec. Konsalik bylo dívčí jméno jeho matky. Během druhé světové války byl válečným zpravodajem, který poskytoval mnoho zkušeností pro jeho romány.

František Rachlík (34)

František Rachlík byl český prozaik, autor humoristických a historických próz a dramatik. František Rachlík se narodil v Nymburce, po ukončení středoškolského studia odešel do Prahy studovat na filozofickou fakultu filozofii, historii, dějiny umění a estetiku. Kromě toho zároveň absolvoval kurs pro knihovníky a vyučil se barvířem. Po skončení studií vystřídal František Rachlík různá zaměstnání. V letech 1945 - 1950 byl šéfredaktorem Vydavatelství ministerstva informací - časopis Svět v obrazech. Od roku 1950 pracoval jako dramaturg Divadla v Karlíně. Od roku 1954 se stal spisovatelem z povolání. Psal především humoristickou a historickou prózu a dramata. Kromě vlastních dramat upravoval František Rachlík i hry jiných autorů.

Eva Bešťáková (32)

Nar. 12.9.1932 v Kolíně. Po ukončení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy působila od r. 1963 jako středoškolská profesorka a později redaktorka nakladatelství Kruh. Z politických důvodů musela toto místo opustit, v letech 1974–88 pracuje jako knihovnice v podniku Vodovody a kanalizace v Hradci Králové. Knižně debutovala psychologickým románem Myší válka , po němž vydala ještě další čtyři knihy ze současnosti. Její šestou knihou je povídková sbírka Voláni černé kachny . Jde o povídky pro mládež, rozdělené do oddílů „tajemství“, „dobrodružství“ a „fantazie“. Osm povídek patří do SF. Tematicky se často zabývají kontaktem s jinou civilizací, ať už na bázi testování lidstva , či přímé hrozby, která lidem od mimozemšťanů hrozí . Povídky jsou psány jednoduchým stylem a jejich neoriginálnost svědčí o autorčině neznalosti žánru. Vyspělejší je sbírka lyrických vánočních příběhů Vánoce na nitkách . Obsahuje mimo jiné osm povídek s prvky fantastiky, vesměs spekulující o možnosti navrátit tok času a změnit lidský osud. SF povídky publikovala také časopisecky v Zápisníku: Invaze , Skvělý manévr , Návrat , Pramen života , Autobus , Iluze , Cesta do pekel , Píseň vojenského oddílu a Meteorit .

David Weiss (12)

David Weiss se narodil se v roce 1909, již v útlém věku projevoval zájem o umění. Jeho otec byl malíř. Od čtyř let, kdy Weiss osiřel, se o něj starala jeho teta z Philadelphie. V roce 1933 vystudoval Temple University a přestěhoval se do New Yorku, kde se stal osobním tajemníkem Erwina Piscatora, a poté vedoucím dramatických seminářů na New School for Social Research. Po neúspěšné herecké kariéře Weiss pracoval na více než 50 pracovních místech , než se obrátil k psaní. David Weiss byl ženatý 53 let s výtvarnicí Stymean Karlen, až do své smrti v roce 1998. Karlen často přispěla poezií jeho románů. Pár žil v New Yorku, Londýně a Kalifornii. Po její smrti Weiss napsal biografii své manželky. David Weiss zemřel 29. listopadu 2002. Příčinou byla tromboflebitida způsobená komplikací z pádu. Bylo mu 93 let.

Anne Marie Winston (39)

Alberto Vojtěch Frič (23)

Alberto Vojtěch Frič byl český etnograf, cestovatel, botanik, fotograf a spisovatel. Jihoameričtí indiáni jej pojmenovali Karaí Pukú , v Evropě byl znám též jako Lovec kaktusů. Frič se narodil jako druhý syn v rodině právníka a náměstka pražského primátora Vojtěcha Friče a jeho manželky Rosalie rozené Švagrovské . Byl pokřtěn po otci Vojtěch, jméno Alberto si zvolil jako španělskou variantu svého jména, aby se od otce odlišil. Již od mládí projevoval výjimečné nadání v přírodovědných oborech, které ho zajímaly. Jako malý kluk přinesl domů kaktus Echinopsis eyriesii, původně jen jako rekvizitu pro pomstu na strážníkovi, který ho vždycky šacoval, zda nepřenáší vejce bez zaplacení patřičných poplatků. Nahmatat pichlavý kaktus byla pro strážníka velmi bolestivá zkušenost a kaktus tak splnil svůj účel; byl potom postaven na okno a dlouhou dobu ponecháván bez povšimnutí. Posléze však vykvetl a to upoutalo Fričovu pozornost. Sám o tom později napsal: „Z tak neforemné, nevzhledné rostliny, která mohla mít pro mne význam jenom potud, pokud sloužila mi za nástroj odplaty, vyvinovala se krása, jakou jsem dosud nepoznal…“ Nově objevený svět rostlin Friče nadchnul. V 15 letech již byl považován za jednoho z největších znalců kaktusů ve střední Evropě a odborníci evropského formátu mu zasílali žádosti o konzultace při jejich určování a zvali jej na vědecké konference. Studia na technice nedokončil. Mimo rozsáhlých znalostí o kaktusech samozřejmě sbíral také kaktusy samotné, v roce 1899 však celá jeho kolekce pomrzla. Frič se poté rozhodl založit novou, z kaktusů, které si sám sesbírá. Jako osmnáctiletý dostal první povolení k zahraniční cestě. V letech 1901–1929 podnikl 7 cest do Jižní Ameriky a jednu do Severní, kde se soustředil jednak na sběr kaktusů, jednak objevování nových končin a sběr etnografických materiálů o divoce žijících indiánských kmenech. Na svých cestách pořizoval botan...

Zdeněk Pohlreich (25)

Zdeněk Pohlreich je český šéfkuchař, gastronom, podnikatel, lektor, herec, autor kuchařek a moderátor kuchařských pořadů na televizi Prima. V letech 2009 až 2018 moderoval pořad Ano, šéfe! Poté, co nesložil přijímací zkoušky na střední školu, nastoupil do učebního oboru kuchař. Vaření jej nejprve vůbec nebavilo. Po vyučení nastoupil do pražského hotelu Stop. Na přelomu 70. a 80. let byl členem reprezentačního baseballového týmu. Po zájezdu do Nizozemska začal uvažovat o emigraci a v roce 1986 se k ní rozhodl. Realizoval ji o tři roky později. Přes jeden rok strávil v Nizozemsku jako šéfkuchař restaurace Het Schellinkje, odtud po obdržení povolení odjel do australského Adelaide, kde mu v začátcích pomáhal strýc. Začal jako sous-chef v restauraci La Guillotine, v níž se později stal šéfkuchařem. Po návratu z emigrace postupně pracoval na stejných pozicích v pražských hotelech Renaissance, Villa Voyta, Radisson SAS nebo Marriott. V roce 2007 založil vlastní podnik v ulici Na Poříčí poblíž Náměstí Republiky – Café Imperial ve stylu prvorepublikových Grand Café. O rok později zakládá druhou restauraci Divinis na Starém Městě za Týnským chrámem, ta je vedena v italském duchu. Zatím posledním přírůstkem do sítě Pohlreichových podniků je v roce 2016 otevřené moderní české bistro Next Door by Imperial, které se nachází naproti první restauraci. Do povědomí široké veřejnosti se Zdeněk Pohlreich dostal díky jeho působení v pořadech TV Prima. Mezi ty nejznámější patří gastronomické reality-show Ano, šéfe! a Na nože podle námětu britských pořadů kuchaře Gordona Ramseyho. K těmto dvěma prvním pořadům se později přidaly také Šéf na grilu, Česko vaří s Pohlreichem, Vařte jako šéf!, Už dost, šéfe!, Teď vaří šéf!, Rozpal to, šéfe! a Zdeňkova akademie. Zdeněk Pohlreich je také autorem mnoha kuchařek. V současnosti učí na Střední škole gastronomické a hotelové v Praze a vede několik kurzů v rámci Pražského kulinářského institutu.[...

Václav Tille (27)

Václav Tille byl knihovník, učitel, divadelní a literární kritik a český spisovatel. Používal také pseudonym Václav Říha. Narodil se v rodině profesora reálného gymnázia v Táboře, Antonína Tilleho, a jeho ženy Marie, rozené Eisensteinové. Babička z otcovy strany pocházela z rodu Nádherných z Borutína. Václav Tille absolvoval gymnázium, pak filosofickou fakultu Karlovy university v Praze a další v Innsbrucku, studia zakončil doktorátem. Později vykonával práci v pražské univerzitní a olomoucké studijní knihovně. V té době působil také jako revizor sbírek knihovny Národního muzea . Následoval pobyt na univerzitě v Paříži. V roce 1903 habilitoval a v letech 1921–1937 byl řádným profesorem srovnávacích dějin na Karlově universitě. Stal se členem Rotary klubu, Evropského literárního klubu, Československé Intelektuální Unie, v roce 1925 je spoluzakladatelem PEN klubu. V roce 1925 se stal členem Mezinárodní akademické unie. Uveřejnil řadu divadelních a literárních kritik v Národních listech , Venkově, Prager Presse a dalších novinách i časopisech. Vytvořil velmi mnoho srovnávacích studií u umění scénickém, mimickém, kriticky rozebíral tvorbu povídkovou, pohádkovou a zabýval se i dalšími obory české i cizí literatury a knihovnictví. Při psaní pohádek použil pseudonym V. Říha, odborné články podepisoval často různými zkratkami a značkami. Dr. Václav Tille redigoval od roku 1902 knižnici pro mládež Žeň z literatur. a mnoho dalších a mnoho dalších, všechny pod pseudonymem V. Říha.

Theodore Dreiser (35)

Theodore Dreiser byl americký prozaik a novinář. Představitel naturalismu. Byl ovlivněn svými novinářskými počátky a studiem sociologie. Pro jeho díla je typická kritika americké společnosti a lidí toužící po kariéře a penězích. Jeho kritika je založena na tvrzení, že peníze a kariéra vedou ke ztrátě lidskosti a citů. Zároveň o něm lze říct, že ho „lepší“ vrstvy fascinovaly. Ve svých dílech se pokoušel najít moderního amerického hrdinu. Člen komunistické strany se zájmem o sociální politiku.

Slávka Kopecká (27)

Původní profesí novinářka. Večerní Praha, Praha, Květy, Reflex. Spolupracovala s televizí , s rozhlasem , gramofonové desky a spolupracovala i na vydávání kuchařek. V současné době spisovatelka a nakladatelka.

Radko Pytlík (28)

Radko Pytlík je český literární historik, spisovatel a editor; v denním tisku užívá autorskou šifru "rp". Věnoval se především životu a dílu Jaroslava Haška a jeho Osudům dobrého vojáka Švejka. Narodil se v rodině vědce hydrobiologa. Po absolvování reálného gymnázia v Praze od roku 1947 studoval češtinu, literární vědu a filosofii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. V roce 1952 obhájil doktorskou disertaci na téma „Počátky tvorby Jaroslava Haška“. Ke konci studií pracoval jako tajemník odboru umění Socialistické akademie. Od roku 1951 po celou kariéru publikoval články v denním tisku – Lidové noviny, Rudé právo, Svobodné slovo a v periodikách , Host do domu, Kulturní tvorba, Věda a život, Divadlo, Květy, Dikobraz, Literární noviny, Tvorba a dalších. Zasloužil se o popularizaci české literatury a literárního humoru. Po absolvování základní vojenské služby nastoupil roku 1955 do Ústavu české a světové literatury Československé akademie věd v Praze, kde zůstal po celou vědeckou kariéru. Kromě toho přednášel na FFUK v Praze i v zahraničí. Věnoval se především životu a dílu Jaroslava Haška, ale psal také o jeho literárních současnících Vilému Mrštíkovi, E. E. Kischovi, Franzi Kafkovi, Josefu Kadlecovi, Jiřím Křenkovi a dalších, ze současných spisovatelů se věnoval například Bohumilu Hrabalovi. V roce 1991 odešel do důchodu. Byl dvakrát ženat. Jeho druhou manželkou se stala Věra Dyková , jež byla archivářkou Památníku národního písemnictví a v současnosti vede nakladatelství Emporius. Jeho synem z druhého manželství je zpěvák Vojtěch Dyk.

Paul Verlaine (20)

Paul Marie Verlaine byl francouzský básník, představitel prokletých básníků a symbolismu. Paul Verlaine se narodil 30. března 1844 v Metách. Byl jediným synem ženijního důstojníka Nicolase Verlaina a jeho manželky Élisy. V domácnosti s nimi žila ještě Paulova o osm let starší sestřenice z matčiny strany, kterou měl velmi rád. V roce 1851 otec odešel z armády a rodina se přestěhovala do pařížské čtvrti Batignolles. Studentská léta strávil na internátní škole v Bonapartově lyceu. Paul byl průměrný žák, který rád četl básně i prózu, obdivoval Victora Huga. Ve čtrnácti letech objevil verše Charlese Baudelaira a Théodora de Banville a to mu dalo impulz k vlastní tvorbě. Začal psát první básně, také se naučil kouřit a pít alkohol. Po maturitě v roce 1862 strávil prázdniny na severu Francie u sestřenice Élisy, která se mezitím provdala za majitele cukrovaru. V roce 1864 nastoupil do zaměstnání jako úředník na městské radnici. Vedl společenský život, rád sedával v kavárnách a popíjel absint. Spřátelil se se skupinou parnasistických básníků a dalšími osobnostmi kolem salonů Ricardových a Niny de Callias. V Ricardově časopise L’Art byly zveřejněny jeho první básně, studie o Baudelairovi a jiné příspěvky. V roce 1866 byla u nakladatele A. Lemerra vydána Verlainova první kniha Saturnské básně , aniž by vzbudila větší pozornost. Finanční prostředky poskytla sestřenice Élise, která v následujícím roce zemřela. V roce 1869 vyšla u téhož nakladatele Verlainova druhá kniha Galantní slavnosti . V roce 1870 se po dvouleté známosti oženil s Mathildou Mautéovou, o rok později se jim narodil syn Georges. Verlaine se snažil omezit pití a manželství bylo zpočátku šťastné. V tomto období napsal básně pro svou ženu, které byly vydány ve sbírce Dobrá píseň v roce 1870. Během prusko-francouzské války se při obléhání Paříže zapojil do Národní gardy a pracoval v tiskovém ...

Lucy Maud Montgomery (37)

Lucy Maud Montgomery byla kanadská spisovatelka. Narodila se 30. 11. 1874 v Cliftonu na Ostrově prince Edwarda v Kanadě. Její rodiče byli Hugh John Montgomery a Clara Woolner Macneill. Když byly Lucy Maud necelé dva roky, zemřela její maminka na tuberkulózu a její otec se rozhodl, že se přestěhuje do západní Kanady, kde se později znovu oženil. Maud zůstala na farmě u svých prarodičů na ostrově prince Edvarda v Cavendishi. Coby jediné dítě v domě starých prarodičů hledala zábavu jak ve své fantazii a představivosti, tak i v knížkách a přírodě, ale především v psaní. V devíti letech začala psát poezii a vedla si deník. Ve školním roce 1893–1894 studovala na Prince of Wales College a získala učitelskou licenci. Když potom v roce 1898 učila na škole v Lower Bedeque, zemřel náhle její dědeček. Maud se hned vrátila do Cavendishe, aby se starala o svoji babičku, která by jinak jejich dům opustila. Nechtěla tam být sama. Zůstala v domě s babičkou celých 13 let, kromě několika měsíců v letech 1901–1902, kdy pracovala jako korektorka pro The Daily Echo v Halifaxu. Během pobytu v Cavendishi spisovatelka psala a tvořila. V roce 1905 napsala Maud svoji první knihu Anna ze Zeleného domu a poslala ji do mnoha vydavatelství. Když ji ale všude odmítli, uložila svůj rukopis do krabice a zapomněla na něj. Pak ho znovu našla v roce 1907 a to už měla větší štěstí. Našel se vydavatel, který se rozhodnul pro to, aby Anna Shirleyová spatřila světlo světa v knižní podobě. Tak se o rok později, 1908, i stalo. Když v roce 1911 zemřela Maud její babička, ona se vdala za reverenda Ewena Macdonalda, se kterým byla tajně zasnoubená od roku 1906. Přestěhovali se do Leaskdale , kde se později narodily jejich tři děti – Chester , Hugh a Stuart – a Maud tu napsala většinu svých knih. Po svatbě už nikdy na Ostrově prince Edwarda ne...

Lucy Gordon (44)

Lucy Gordon se narodila v Anglii a již odmalička netoužila po ničem jiném, než být spisovatelkou. Svou kariéru začala psaním článků v jednom britském magazínu pro ženy, kde získala spoustu zkušeností – mj. pro magazím zpovídala některé hvězdy filmového plátna jako je Warren Beatty, Richard Chamberlain nebo Sir Roger Moore. Její život však změnily jedny prázdniny trávené v Benátkách. Jak sama autorka na svých webových stránkách uvádí, jednoho dne si tak relaxuje v kavárně, když jí oslovil vysoký, snědý Ital a pozval ji na večeři. První její reakce byla příkré odmítnutí toho opovážlivce, ale po jeho ujištění, že se jedná o seriozní nabídku, Lucy svolila. No a pak už bylo vše, jak podle scénáře červené knihovny – společně strávený romantický večer, druhý den zasnoubení a za tři měsíce svatba. Rodina i přátelé Lucy se na její „neuvážené rozhodnutí“ dívali více než skepticky, ale o to větší překvapení bylo, že manželství Lucy a jejího „Itala“ trvá dodnes, a to už od svatby uplynulo více jak 25 let. Není tak pochyb, že láska k Itálii a k Italům byla pro Lucy námětem nejedné knihy. Autorka také píše pod pseudonymem Penelope Stratton - její stěžejní tvorba je publikována u Harlequinu pod jménem Lucy Gordon. Luciininy knihy již získaly řadu ocenění a Lucy dvakrát vyhrála i prestižní americkou soutěž RITA.V současné době Lucy se svým manželem žije v Anglii, do Itálie se však často a rádi vracejí. Oba jsou umělci – ona píše romance, on maluje. Jejich manželství zůstalo bezdětné, avšak společnost jim dělají jejich mazlíčci – kočka a pes.

Leontina Mašínová (34)

Leontina Mašínová byla česká spisovatelka, autorka historických a historicko-biografických románů, sbírek pověstí a legend a dětské literatury. Narodila se v Plzni jako dcera lékárníka, dětství prožila v Plzni, Praze, Zbraslavicích a v Kutné Hoře, kam se rodina přestěhovala po smrti otce. Absolvovala kutnohorský učitelský ústav voršilek a až do předčasného odchodu do penze ze zdravotních důvodů v roce 1930 působila jako učitelka na měšťanských školách: nejprve v obcích Hrubý Jeseník, Loučeň a Pečky, od roku 1923 v Lázních Bělohrad. Krátce, ve školním roce 1920/21, učila na Slovensku v Liptovském Mikuláši. V Lázní Bělohrad žila až do konce svého života, po penzionování se plně věnovala literární tvorbě. Na všech svých působištích se zapojovala i do místního kulturního a veřejného života. Počátky jejího mimoškolního působení jsou spojeny s loutkovým divadlem, pro něž napsala několik her. Od počátku 20. let pracovala ve Společnosti přátel literatury pro mládež a přispívala do časopisů pro děti nebo dětských příloh novin . Později publikovala také v Časopise učitelském a Učitelských novinách nebo regionálním tisku. Významnou úlohu v jejím životě hrála víra: jako aktivní členka Českobratrské církve přispívala od 30. let do časopisů Český bratr, Jednota bratrská, Kostnické jiskry a Růžový palouček. Též redigovala Bratrský zpěvník . V Lázních Bělohrad spolupracovala s městským muzeem a kulturní a propagační komisí města, sbírala národopisné materiály. Město jí v roce 1945 udělilo čestné občanství, je zde i pohřbena na hřbitově na Byšičkách. Dílo Leontiny Mašínové zahrnuje více než 50 knih. Začínala jako autorka pohádkových her pro loutkové divadlo, nejmenším dětem byly určeny i její první práce, knížky veršů . Tvorba pro děti představuje podstatnou část jejího díla, později jsou to též pohádky, historické povídky a sbírky převyprávěných pověstí a l...

Jiří Hlavenka (48)

Jiří Hlavenka je český podnikatel a investor v oblasti informačních technologií, od roku 2016 zastupitel a od roku 2020 radní Jihomoravského kraje. Po absolvování Gymnázia a Střední odborné školy Mikulov vystudoval v letech 1983 až 1988 obor tepelná a jaderná energie na Strojní fakultě Vysokého učení technického v Brně . Od počátku 90. let 20. století podniká v oblasti informačních technologií. Je jedním z vlastníků brněnského vydavatelství Computer Press či prvního internetového obchodu v zemi Vltava.cz . Angažoval se také v představenstvech firem CP Online a CP Books. Od roku 2005 je členem statutárních orgánů společnosti FAYN Telecommunications , jež je virtuálním mobilním operátorem. V posledních letech je spíše investorem a publikuje články z oblasti informačních technologií . Jiří Hlavenka žije v obci Braníškov v okrese Brno-venkov. Je ženatý a má syna. Ve volném čase ho zajímá hudba a biologie, sám hraje na akustickou kytaru a na klavír. Věnuje se i sportu, má rád aktivní turistiku a jízdu na horském kole. V krajských volbách v roce 2016 byl z pozice nestraníka za SZ lídrem společné kandidátky SZ a Pirátů v Jihomoravském kraji a byl zvolen zastupitelem. Je předsedou Komise Rady Jihomoravského kraje pro informační otevřenost. V krajských volbách v roce 2020 obhájil post krajského zastupitele, tentokrát jako nestraník za Piráty na 2. místě jejich kandidátky. Dne 11. listopadu 2020 se navíc stal radním Jihomoravského kraje pro vědu, výzkum, inovace a IT....

Jeffrey Archer (40)

Známý britský autor Jeffrey Archer, celým jménem Jeffrey Howard Archer, Baron Archer of Weston-super-Mare, se narodil 15. dubna 1940, v mládí dosáhl řady sportovních úspěchů, jako sprinter patřil ke světové špičce a reprezentoval Velkou Británii na mezinárodních závodech. Vysokoškolské vzdělání dokončil v Oxfordu. Už v roce 1969 se stal nejmladším členem Sněmovny reprezentantů. Zde působil do roku 1974. Později jako člen Sněmovny lordů upadl v nemilost, a dokonce byl v roce 2001 odsouzen do vězení za křivou přísahu. Archerovy privátní osudy jsou stejně vzrušující jako jeho barvité bestsellery, jeho život vypadá jako vystřižený z románů. Napsal jich dosud přes třicet. Jeffrey Archer je ženatý, je otcem dvou dětí, s rodinou střídavě žije v Cambridgi a v Londýně.

Jaromíra Kolárová (26)

Jaromíra Kolárová, rozená Setničková , byla česká spisovatelka, dramatička a scenáristka. Jaromíra Setničková se narodila v dělnické rodině, dětství prožila na periferii v Bubenči a dělnické kolonii v Holešovicích, což ovlivnilo část její prozaické i dramatické tvorby. V Praze vystudovala reformní reálné gymnázium, kde v roce 1938 složila maturitní zkoušku. Krátce poté odjela do Paříže, kde chtěla studovat, ale vrátila se a zapsala se na FF UK na obor čeština a francouzština. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 navštěvovala abiturientský kurz při obchodní akademii a v letech 1940 – 1945 pracovala jako referentka ve Svazu tesařských mistrů. V téže době se podílela na činnosti dětského amatérského loutkového divadla Domovina. Po válce se vdala a začala znovu studovat na FF UK, po narození druhého dítěte, syna Vladimíra, však studium ukončila. V letech 1947 – 1949 byla externí redaktorkou týdeníku Rolnické hlasy. Roku 1950 se i s rodinou přestěhovala do Ostravy; krátce působila v kulturní rubrice krajského deníku Nová svoboda, 1951 se stala tajemnicí pobočky Svazu československých spisovatelů. Poté pracovala jako lektorka Státního divadla v Ostravě. Když byl v roce 1952 její manžel zatčen a ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen za velezradu, sabotáž a špionaž na 15 let do vězení, byla nucena pracovat jako úřednice Velkoobchodu průmyslovým zbožím . Byla jí znemožněna jakákoli publikační činnost, její hry byly staženy z repertoáru divadel, filmové synopse a scénáře nebyly realizovány. Po manželově podmínečném propuštění v roce 1959 a následné rehabilitaci v roce 1963 působila jako dramaturgyně nejprve v ostravském televizním studiu, po návratu do Prahy v r. 1965 pak v Československé televizi Praha. Na počátku roku 1968 byla redaktorkou nakladatelství Práce, záhy těžce onemocněla , o rok později je jí přiznán invalidní důchod. V letech 1969 – 1971 pobývala v ...

Jan Keller (41)

Jan Keller je moravský sociolog, filozof, publicista, environmentalista. V letech 2014 až 2019 byl poslancem Evropského parlamentu. Hlásí se k levici. V letech 1974–1979 vystudoval historii a sociologii na Filozofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Studium ukončil obhajobou doktorské práce na téma koncepce dějin u Maxe Webera. Působil jako interní aspirant ČSAV, poté jako závozník ČSAD a jako učitel na střední škole v Havířově. Od roku 1983 byl odborným asistentem na katedře sociologie filozofické fakulty v Brně. Jako stipendista francouzské vlády absolvoval ve druhé polovině 80. let studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux, v Aix-en-Provence a na pařížské Sorbonně, kde působil v tamním archivu a studoval dějiny Francie v 60. a 70. let 17. století. K Francii má velký vztah. V roce 1992 obhájil habilitační práci O byrokratizaci státní správy ve Francii za starého režimu. V roce 1998 stál u zrodu oboru Humanitní environmentalistika na Masarykově univerzitě v Brně, v roce 1999 byl tamtéž jmenován profesorem pro obor sociologie. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Oblastmi jeho odborného zájmu jsou dějiny sociologie, obecná sociologická teorie, teorie organizace, problematika sociálního státu, teorie modernizace a globalizace, společenské souvislosti ekologických problémů, ekologie a trvale udržitelný rozvoj. Environmentálním tématům se věnuje od počátku 90. let, s jejich popularizací začal na stránkách časopisu Poslední generace . Vedle odborných a popularizačních článků publikuje také novinové komentáře, nejčastěji v deníku Právo. Je autorem řady odborných i popularizačních knih z oblasti sociologie a environmentalistiky. V posledním desetiletí se Kellerova tvorba vyznačuje hlavně silnou homogenitou a vnitřní provázaností a jako jeden z mála sociálních teoretiků byl schopen poskytnout ...

Ivo Paulík (41)

Narozen 27.7. 1975 v Praze. Autor cestopisných publikací.

Heinrich Heine (35)

Christian Johann Heinrich Heine , vlastním jménem Harry Heine, byl německý prozaik, básník, publicista a esejista, představitel hnutí Mladé Německo v období romantismu. Pocházel z rodiny drobného židovského obchodníka s látkami v Düsseldorfu Samsona Heineho a jeho manželky Betty van Geldern. Harry Heine byl nejstarší ze čtyř dětí a údajně se narodil ještě před svatbou, proto jeho datum narození bylo posunováno do roku 1799 nebo 1800. Prokazatelné záznamy se nedochovaly a historikové uvádějí jako nejpravděpodobnější datum 13. prosinec 1797. Rodiče své děti vychovávali v duchu osvícenských zásad a Harry navštěvoval křesťanské školy. V té době byl Düsseldorf pod francouzským vlivem a Heine se stal obdivovatelem císaře Napoleona. Vystudoval lyceum a na přání rodičů se měl stát obchodníkem. V roce 1815 nastoupil na praxi v bance ve Frankfurtu nad Mohanem a o rok později ke svému strýci Solomonu Heinemu, bohatému bankéři v Hamburku. Ten se svého synovce ujal a podporoval ho finančně až do své smrti v roce 1844, i když pro jeho literární aktivity neměl příliš pochopení. Harry psal pravidelně od roku 1815 a v roce 1817 byly jeho básně poprvé publikovány v časopise Hamburgs Wächter. Podnětem k básnické tvorbě byla neopětovaná láska k sestřenici Amálii a posléze k její mladší sestře Tereze. Strýc viděl, že Harry nemá vlohy pro podnikání a proto ho v roce 1819 poslal studovat právo na univerzitu v Bonnu. Tam vydržel jen jeden semestr, stejně jako na univerzitě v Göttingenu. V letech 1821–1823 studoval v Berlíně, kde navštěvoval přednášky filozofa Georga Wilhelma Friedricha Hegela. Navázal kontakt s místními literárními kruhy, Počátkem roku 1822 debutoval na veřejnosti jako autor knihy Básně, obsahující 58 vlastních básní a čtyři překlady básní lorda Byrona. Napsal zde své první tragédie Almansor, Lyrické intermezzo a William Ratcliff, které však nebyly uvedeny. Několik týdnů strávil putováním po polské části Prus...

David Burnie (36)

David Burnie, BSC, studoval zoologii a pracoval jako biolog, než se stal na plný úvazek vědeckým spisovatelem.. Je autorem nebo se podílel na více než 75 knihách a multimediálních titulů, včetně opic a chyby v DK tajné světy série, Stručná Encyklopedie lidského těla, která byla zveřejněna v DK, a milníky medicíny. Jeho kniha, jak příroda funguje vyhrála cenu Kniha vědy. Pracoval také jako konzultant pro programy BBC TV přírodě.

Axel Munthe (20)

Axel Martin Fredrik Munthe byl švédský lékař a spisovatel, pacifista a ochránce zvířat. Axel Munthe pocházel z rodiny švédského lékárníka. Rodina pocházela původně z Flander, v 16. století se usadila ve Švédsku. Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla Ultima Hornberg, se kterou měl jednoho syna, druhou manželkou byla Hilda Pennington-Mellor, která pocházela z aristokratické anglické rodiny. Spolu měli dva syny. Je zajímavé, že ve své biografické knize Boken om San Michele ani jednu manželku nezmiňuje. Axel Munthe studoval na univerzitě v Uppsale , pak ve Francii na univerzitách v Montpellier a Paříži. Po skončení studia zůstal v Paříži, kde ho ovlivnil především Jean-Martin Charcot. Nabyl kvalitní vzdělání, plynně mluvil švédsky, francouzsky, anglicky, italsky a německy. V Paříži si po studiu otevřel ordinaci a působil jako neurolog. Léčil především ženy z vyšších společenských vrstev, přičemž používal i některé neortodoxní léčebné postupy. Získal si poměrně velký majetek. Mezi jeho pacientky patřila i členka švédské královské rodiny, korunní princezna Viktorie Bádenská. Kromě léčení majetných se však věnoval i charitě a léčení chudých. Navštěvoval chudobince a útulky nejpotřebnějších, kde poskytoval bezplatně odborné rady, léčil chudé a nakupoval za vlastní peníze léky. Jeho filantropie a charitativní činnost se projevila v roce 1883, kdy v okolí italského města Neapol propukla cholerová epidemie, a také po zemětřesení na severu Sicílie v roce 1906, kde dobrovolně a bez nároku na odměnu působil několik týdnů v Messině a zachraňoval zraněné lidi. Během první světové války působil v řadách Červeného kříže, přičemž své zkušenosti popsal v práci Red Cross, Iron Cross . V roce 1887 skončil svou praxi v Paříži a odešel do Itálie, kde se nejprve usadil v Římě a začlenil se do mezinárod...

Achille Gregor (19)

Achille Gregor byl český redaktor, scenárista, humorista a spisovatel. Narodil se v rodině advokátního úředníka a baletky Národního divadla. Jméno dostal po italském kmotrovi. V rodné Praze absolvoval větší část dvouleté obchodní školy , pak vystřídal celou řadu různých povolání, učil se také automechanikem. Byl úředníkem a zároveň redaktorem Trampského zpravodaje, reklamním pracovníkem divadla D 34, jehož hlavním dramaturgem, režisérem a vlastníkem divadelní koncese byl Emil František Burian, vydavatelem studentského satirického časopisu H2SO4 , redaktorem Českého slova a také filmovým statistou. Od roku 1935 byl zaměstnancem koncernu Melantrich. Vedl filmovou rubriku jeho deníku Telegraf. Na sklonku 2. světové války byl pracovně nasazen do továrny v Praze Holešovicích. Kvůli první manželce, Židovce polského původu a komunistce, která na začátku války uprchla do Anglie, byl vyšetřován gestapem. Po skončení 2. světové války pomáhal tři měsíce jako dobrovolný ošetřovatel v Terezíně. Pak na čtyři měsíce přijal možnost pobýt u kamaráda v Anglii. Po návratu do Prahy se stal stálým spolupracovníkem časopisu Dikobraz, v letech 1969 – 1979 byl redaktorem sobotní přílohy deníku Svobodné slovo Kvítko. Podobal se herci Miloši Kopeckému, s nímž si jej lidé často pletli. Je znám jako autor fejetonů, příběhů podaných s humorem až satirou. První takové práce napsal ještě během války . Napsal též několik cestopisů, velice populární kuchařku, knihu životopisů a divadelních scénářů. Některé z cestopisů byly vydány v přílohách časopisů. Tomu všemu se vymyká jeho scifistická práce, novela Odnikud nikam, která byla vydána jako románová příloha časopisu Svět sovětů v roce 1964. Popisuje vznik třetí světové války a život na Zemi po ní....

Winston Churchill (24)

Sir Winston Leonard Spencer-Churchill byl britský politik, státník, premiér Spojeného království v letech 1940–1945 a 1951–1955. Působil také jako žurnalista, spisovatel , historik, voják, malíř a zákonodárce. Na Západě je považován za jednoho z nejvýznamnějších státníků 20. století, bojovníka proti fašismu a obránce liberální demokracie. Od samého počátku odmítal Mnichovskou dohodu a další ústupky Hitlerovi. Stál v čele vlády Spojeného království během bitvy o Británii a jako jeden z hlavních představitelů spojeneckých států během druhé světové války přispěl k porážce nacistického Německa. Po válce byl stoupencem evropské integrace a z jeho podnětu byla založena Rada Evropy. Na druhou stranu je kritizován za špatně naplánované vylodění v Gallipoli za první světové války, kdy byl prvním lordem admirality , a za rozhodnutí plošně bombardovat Drážďany v únoru 1945. Další kritika se týká například jeho konsistentně imperialistických postojů, názorů ohledně lidské rasy nebo za reakci jím vedeného kabinetu na hladomor v Bengálsku roku 1943. Churchillovo celé jméno znělo Winston Leonard Spencer-Churchill, ale po vzoru svého otce lorda Randolpha Churchilla ve veřejném životě užíval jen příjmení Churchill. Jeho knihy vycházejí pod jménem Winston S. Churchill nebo Winston Spencer Churchill, protože pod jménem Winston Churchill publikoval již jiný autor. Narodil se na zámku Blenheim ve Woodstocku v hrabství Oxfordshire jako vnuk 7. vévody z Marlborough. Jeho otec lord Randolph Churchill byl politikem, který vyvedl britské konzervativce z krize v osmdesátých letech 19. století. Jeho matka lady Jennie Churchill byla dcerou amerického obchodníka Leonarda Jeromeho. Žádný z rodičů neprokazoval Winstonovi zvláštní náklonnost nebo lásku, přestože on jako dítě svou matk...

William Styron (24)

William Clark Styron, Jr. byl americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy. Proslul především románem Sophiina volba. Ve druhé světové válce vstoupil do americké armády, kde se zúčastnil bojů v Tichomoří. Po válce vystudoval Dukeovu universitu. Poté krátce působil jako redaktor v několika nakladatelstvích. Tato činnost ho neuspokojovala, proto se začal věnovat vlastní tvorbě. Za svou knihu Doznání Nata Turnera obdržel v roce 1968 Pulitzerovu cenu. Narodil se roku 1925 v Newport News ve Virginii jako syn námořního inženýra, svérázného zásadového Jižana, v podmanivé atmosféře kouzelného Jihu, v němž však mladý Styron vycítil i ovzduší, jež ironicky označuje jako arktický kraj "Byrdland", "absolutní srdce zmrtvělé kultury", světa, kde duch ante bellum, to je doby před vítězstvím Unie nad Konfederací, byl stále ještě realitou. V roce 1944 vstoupil na presbyteriánskou Davidson College a odtud o rok později na Dukeovu univerzitu v Severní Karolíně; tam vzhledem k válečnému stavu zároveň prodělával výcvik u jednotky námořní pěchoty. I když byl vyslán do války, přímé akce se díky svému mladistvému věku nezúčastnil. Po válce se na Dukeovu univerzitu vrátil a absolvoval v roce 1947. V roce 1947 odjel do New Yorku, kde pracoval po tři roky na své prvotině Ulehni v temnotách. Navštěvoval tu také seminář tvůrčího psaní a tedy vznikly jeho první pokusy o povídkovou tvorbu. Budoucí velká témata signalizují krátké prózy Dlouhá temná cesta a Chvíle v Terstu. Po vypuknutí korejské války byl v roce 1950 povolán k námořní pěchotě. Rukopis románu Ulehni v temnotách měl už dokončený, a tak ho mohl ponechat u nakladatele. Úspěch tohoto díla mu umožnil, aby se po relativně krátkém redaktorském působení v nakladatelství McGraw-Hill a v redakci slavné The Paris Review věnoval cele a výhradně dráze spisovatelské. Poválečný pobyt v armádě Styrona vyprovokoval k napsání jednoho z n...

Vladimír Prokop (25)

Mgr. Vladimír Prokop je předním odborníkem na ilustrátory české dobrodružné literatury a autory rekonstrukcí pravěku, především pak na dílo Zdeňka Buriana.Je rovněž autorem středoškolských skrip z dějin literatury a výtvarného umění a publikuje práce týkající se uměleckých osobností Sokolovska. V současné době učí na sokolovském gymnáziu.

Vitalij Valentinovič Bianki (21)

Vitalij Valentinovič Bianki se narodil 12. února 1894 v Petrohradě v rodině významného ruského biologa. Prostředí, které jej od dětství obklopovalo, vzbudilo v něm trvalý zájem o ruskou přírodu. Léta strávená ve škole a na univerzitě - vystudoval přírodovědeckou fakultu petrohradské univerzity - tento zájem ještě prohloubila a rozšířila. Už jako chlapec propadl Bianki lovecké vášni, a jako jinoch a student biologie proto poznal rolníky, lesníky, navázal styky se starými lovci losů i medvědů, s lidmi, kteří obdivuhodně dobře znali složitý život v lese. Účastnil se výzkumných výprav, podnikl první cesty po Uralu a Altaji, krátce působil ve škole a potom ve vlastivědném muzeu - a to vše mu pomohlo nashromáždit si poznatky, vzory, zkrátka materiál k budoucí práci. A když na konci roku 1922 v Leningradě vznikl při knihovně dětské literatury Pedagogického ústavu předškolní výchovy kroužek spisovatelů pro děti, přišel tam i V. Bianki. Zde předčítal své první přírodovědecké povídky a tím vlastně začal svou literární činnost. První knížku pro děti \"Domečky v lese\" vydal v roce 1924. Za více než 30 lety své literární činnosti napsal V. V. Bianki na 300 pohádek, povídek a novel. Nejznámější jsou jeho \"Lesní noviny\", které v roce 1961 vyšly v 10. vydání . Je to jakýsi kalendář přírody pro samostatná pozorování během celého roku. I mladý čtenář, jenž si otevře dílo Vitalije Valentinoviče Biankiho, se mnoho dozví. Naučí se pozorovat domácí přírodu, stane se jejím pečlivým ochráncem. Zamiluje si ji. Autorovy knihy mu v tom pomohou. V. V. Bianki zemřel 9. června 1959. Jeho žákem byl další autor knih o přírodě, Nikolaj Sladkov.

Věra Martinová (12)

Věra Martinová je česká country a folková písničkářka a kytaristka, uznávaná pro svůj osobitý hlas a emotivní vystupování. Svou kariéru zahájila v 80. letech a rychle se stala jednou z vůdčích osobností české country scény. V průběhu let vydala Martinová řadu alb, na kterých předvedla svůj talent jako zpěvačka i skladatelka. V její hudbě se často objevují témata lásky, životních bojů a krásy přírody, která v její rodné zemi rezonují u širokého publika. Věra Martinová byla několikrát oceněna v rámci cen Czech Country Music Awards, což odráží její významný přínos tomuto žánru v České republice. Její oddanost svému řemeslu a konzistentní tvorba upevnily její status vlivné osobnosti české hudby.

Sergej Aleksandrovič Jesenin (25)

Sergej Alexandrovič Jesenin byl ruský spisovatel. Jesenin byl hlavním představitelem ruského imažinismu, zároveň ho lze řadit i mezi tzv. „selské básníky“, na druhé straně ho srovnávali s prokletým básníkem Rimbaudem a s Puškinem. Jeden z jeho obdivovatelů a překladatelů do češtiny byl Jan Zábrana. Narodil se v kupecké rodině, vychovávali ho prarodiče. V roce 1904 nastoupil do Konstantinovského zemského učiliště, potom do církevní učitelské školy. Roku 1912 přijel do Moskvy, kde pracoval nejdříve jako prodavač v knihkupectví, potom jako korektor v tiskárně I.D. Sytina. V roce 1913 nastoupil na historicko-filosofickou fakultu Moskevské university. Psát začal již v devíti letech - verše z této doby byly publikovány později, v jeho prvotině Radunica , ale teprve roku 1915, poté co se v Petrohradu setkal s řadou básníků , se začal psaním živit. Sergej Jesenin byl celkem čtyřikrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1913 s Annou Izrjadnovovou , s níž měl syna Jurije , podruhé v roce 1917 s herečkou Zinaidou Raichovou, s níž měl dceru Taťánu a syna Konstantina. Po revoluci, koncem roku 1921 mu do života vstoupila slavná americká tanečnice Isadora Duncanová, velice živá, temperamentní žena, která přijela do Ruska s plánem založit zde taneční školu pro malé děti, navíc ji přitahovalo i bolševické hnutí, přijala dokonce ruské občanství. Podle Sergeje to byla jeho životní láska, vzali se v květnu roku 1922. Jejich vztah byl ovšem velmi bouřlivý, nevyrovnaný, plný zvratů. Pod slupkou lyrika se objevuje prostopášník, chuligán, skandalista a bohém. Jesenin začal pít, začal být neurvalý, drzý, zlý a nedbal na svůj zevnějšek. V roce 192...

Rainer Maria Rilke (42)

Rainer Maria Rilke byl jedním z nejvýznamnějších německy píšících lyriků přelomu 19. a 20. století. Napsal také jeden román a několik povídek. Max Brod jej řadil do širšího kontextu tzv. Pražského kruhu.; ovlivnil zejména zdejší autory generace Jung Prag. Jeho tvorba se vyznačuje silným symbolismem, tematicky se věnuje hlavně spiritualitě, hledání smyslu života, lásce a smrti. Bývá někdy označován za "básníka smrti". Rilke se narodil v rodině drážního německého úředníka Josefa Rilkeho a manželky Žofie, rozené Entzové . Zásadní skutečností v jeho dětství bylo, že ho jeho matka Sophie až do pěti let nutila nosit dívčí šaty a oslovovala jej jménem „Renée“, čímž se vyrovnávala se ztrátou starší dcery Renée. Tento přístup Rilke matce později vyčítal. Na druhou stranu to byla právě ona, kdo ho přivedl k poezii; vyžadovala od něj, aby se učil básně Friedricha Schillera zpaměti. Když bylo Rilkemu devět let, jeho rodiče se rozešli. Po čtyřech letech základní školní docházky v Praze pod vedením piaristů začal v září 1886 studovat na Vojenské nižší reálce v Sankt Pölten, od září 1890 pak na Vojenské vyšší reálce v Hranicích na Moravě. Již po třech měsících Rilke studia na hranické škole přerušil a ta ho v roce 1891 ze zdravotních důvodů natrvalo propustila, což byl definitivní konec jeho kariéry důstojníka. Poté, co nedokončil ani nově započatá studia na obchodní akademii v Linci , se v letech 1892–1895 v Pra...

Neale Donald Walsch (32)

Neale Donald Walsch je americký spisovatel a autor tří knih Hovorů s Bohem. Svou filozofii dále rozvíjí v knihách Přátelství s Bohem, Přijímání Boha, O lidských vztazích, Bůh, na kterého čekáme, Nová proroctví či Co si Bůh Přeje, které vyšly i česky. Jeho nejnovější kniha Home with God: In a Life That Never Ends byla vydána v roce 2006. Narodil se 10. září 1943 v Milwaukee, USA, a je křtěný jako římský katolík, ale už z rodiny byl povzbuzován k tomu, aby hledal svou spirituální pravdu. Studoval Bibli, indické Védy a Upanišády. Říká, že jeho knihy nejsou channellingem, ale že jsou inspirovány Bohem a že mohou pomoci lidem vytvořit nový osobní vztah s ním. Bůh v jeho knihách například říká: „není nic, co musíte dělat“. Walsch věří v panteistického Boha, který komunikuje sám se sebou. Jeho vize jsou vyjádřeny ve filozofii Nové spirituality, která překračuje a spojuje všechna stávající náboženství a teologie, osvěžuje a přetváří je. Založil nadaci Conversations with God a občanské a duchovní hnutí Humanity´s Team, jejichž smyslem je šířit myšlenky Nové spirituality a zavádět je do života, obzvláště myšlenku, že všichni jsme jednotní s Bohem i celým Životem a sdílíme jedinou existenci. Walsch navazuje na spiritualitu 60. let dvacátého století a spojuje západní a východní duchovní nauky. V některých bodech lze nalézt paralely s vírou Bahá'í, ačkoliv baháisté nevěří v panteismus, nebo s velmi raným gnosticismem. Walschovy knihy jsou obvykle zařazovány mezi New Age, ale poněkud nesprávně, protože nepřinášejí náboženské představy a jsou zpravidla v harmonii se základními tématy moderní západní duchovní kultury . Walsch se setkává s kritikou za to, co někteří vidí jako přílišnou horlivost při hledání cest, jak získat peníze pro své organizace. Před začátkem publikován...