Výpis všech autorů

V. J Staněk

Ulrich Strunz

Německý lékař, internista. Autor publikací o zdravém životním stylu.

Tomáš Šimek

Narozen 1966. Autor publikací z oboru počítačových programů.

Tess Stimson

Anglická spisovatelka Tess Stimson patří mezi nejuznávanější současné autory. Absolvovala oxfordskou univerzitu, pracovala jako novinářka, dříve reportérka několika televizních společností na Blízkém východě . Žije v USA, od r. 2002 profesorka kreativního psaní na University of South Florida. Přispívá do magazínů Daily Mail, Mail on Sunday, Daily Express You, Glamour Magazine a The Times. Jejím "poznávacím znamením" je vyprávění z pozice několika hlavních postav, což jejím knihám dodává další rozměr. Není mnoho autorů, s jejichž literárními postavami se můžeme ztotožnit do té míry, až nabudeme pocit, že vlastně čteme o sobě. Nebo o svých blízkých. Nebo o situacích, v nichž se tu a tam všichni nacházíme. Navíc píše se sympatickým nadhledem, aniž by se vyhýbala velkým a závažným tématům, proto jsou její knihy skutečným čtenářským zážitkem.

Svatebčanka

Volksmusic ensemble of Jiří Zmožek.

Susanne Scheibler

Svou první knihu napsala už ve dvaceti letech. Věnuje se psaní historických fikcí a a dnes je jednou z nejznámějších autorek historické prózy v Německu.

Styx

Styx je americká rocková skupina, která vznikla v roce 1972 v Chicagu ve státě Illinois. Skupinu původně tvořili Dennis DeYoung , Chuck Panozzo , John Panozzo , James "J.Y." Young a později Tommy Shaw . Styx jsou známí tím, že spojují styl progresivního rocku s hard rockem a power baladami a stali se jednou z nejprodávanějších kapel konce 70. a začátku 80. let.

Stephen Skinner

Anglický autor prací z astrologie, magie a jiných okultních věd.

Stáňa Síbrtová

Snorri Sturluson

Snorri Sturluson byl islandský historik, básník a politik. Snorri pocházel z mocného a váženého rodu Sturlungů, který se ve Snorriho době stal nejmocnějším na Islandu a zapsal se do dějin jako věk Sturlungů. V dětství byl Snorri poslán na vychování k Jónovi Loftssonovi na dvorec Oddi, jenž byl důležitým kulturním centrem středověkého Islandu. Zde ve škole, kterou založil Jónův dědeček Sæmund Moudrý, získal vzdělání v latině, rétorice, teologii, geografii, islandských zákonech a genealogiích a v norské a islandské historiografii. Když Jón Loftsson zemřel, bylo Snorrimu devatenáct let. Za dva roky se výhodně oženil s Herdis, dcerou bohatého kněze a velmože na Borgu na západním Islandu, někdejším sídle nejslavnějšího islandského pěvce skaldské poezie Egilla Skalagrímssona. Později získal další statky, z nichž na Reakjaholtu si zřídil trvalé sídlo. V letech 1215–1218 byl zákonopravcem sněmu althingu, což byl nejvyšší úřad v zemi. V letech 1218–1220 podnikl svou první cestu do Norska, kde byl s poctami přijat ještě nezletilým králem Haakonem Haakonarssonem a jarlem Skúlim, který říši spravoval. Na jejich počest napsal Snorri oslavnou báseň Háttalal . V té době se vztahy mezi Norskem a Islandem začaly rapidně zhoršovat a jarl Skúli se chystal vyslat na Island vojsko. Snorri se nabídl jako prostředník a slíbil Norům spojenectví, čímž si po návratu do vlasti získal nenávist svých krajanů. Na Islandu ale v zájmu Norů nic nepodnikl a tím si zase získal nepřátelství norského krále. Místo toho výhodnými sňatky svých dcer a spojenectvími rozšiřoval svůj majetek a politickou moc a v letech 1222–1231 byl opět zákonopravcem altingu. V této době také Snorri budoval své literární dílo. V pozici nejmocnějšího muže Islandu se však Snorri neudržel dlouho. Manželství jeho dcer mělo krátké trvání, Snorri upadl do majetkových sporů se svými zeti a z bývalých spojenců se stali nepřátelé. Jeho bratr Sighvat a sy...

Scorpions

Scorpions je německá rocková skupina, kterou založil Rudolf Schenker v roce 1965 v Hannoveru. Jsou známí svým melodickým heavy metalem, hard rockem a power baladami a za svou více než půlstoletí trvající kariéru se stali jednou z nejikoničtějších kapel tohoto žánru. Sestava kapely se v průběhu let měnila, ale po většinu její historie byl hlavním zpěvákem Klaus Meine, od roku 1978 hrál Rudolf Schenker na rytmickou kytaru a Matthias Jabs na sólovou kytaru. Scorpions se mezinárodně proslavila v 80. letech 20. století alby jako "Blackout" , "Love at First Sting" , které obsahovalo hity jako "Rock You Like a Hurricane" a "Still Loving You". Jejich živá vystoupení byla zachycena na albu "World Wide Live" , které ještě více upevnilo jejich status přední koncertní kapely. V průběhu let vydali Scorpions řadu alb a jsou známí svou dlouhověkostí a stálou přítomností na rockové hudební scéně. Za svou tvorbu získali několik ocenění, včetně World Music Awards, a byli uvedeni do Síně historie heavy metalu. S miliony prodaných desek po celém světě zůstávají jednou z nejúspěšnějších německých rockových kapel.

Sabina Straková

Narozena 20. 12. 1991 v Ústí nad Labem. Blogerka, korektorka, spoluzakladatelka projektu Červená propiska, zábavnou formou propaguje znalosti z oblasti češtiny a literatury na sociálních sítích, též spoluautorka knihy.

Ruth Seydewitz

Německá autorka. Knihy o osudech slavných obrazů.

Rudolf Švaříček

Ing., český cestovatel, fotograf, horolezec, vodák, potápěč a dobrodruh.

Rudolf Schuster

Rudolf Schuster je slovenský politik a spisovatel po otci karpato-německého a po matce maďarského původu, bývalý prezident Slovenské republiky. V letech 1964 až 1990 byl členem Komunistické strany Slovenska. V letech 1983–1986 a 1994–1999 byl primátorem města Košice. V letech 1986–1988 byl předsedou Východoslovenského krajského národního výboru v Košicích. V období 30. listopadu 1989 až 30. června 1990 zastával funkci předsedy Slovenské národní rady. Dne 29. května 1999 byl v přímých volbách zvolen slovenským prezidentem. Ve volbách v roce 2004 svoji funkci obhajoval, ale s 7,4 % odevzdaných hlasů se v prvním kole voleb umístil až na čtvrtém místě a ve funkci prezidenta jej nahradil vítěz druhého kola voleb Ivan Gašparovič. Vzdělání získával v Košicích, kde vystudoval Střední průmyslovou školu stavební, v letech 1954–1959 pokračoval ve studiu na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě, kde studoval obor inženýrské stavitelství. Později pokračoval ve vzdělávání vědeckou aspiranturou z oboru ekologie na Hornické fakultě Vysoké školy technické v Košicích, kde získal v roce 1984 titul kandidáta věd . Od roku 1960 pracoval jako projektant v Krajském zemědělském projektovém ústavu v Bratislavě, v letech 1960–1962 byl asistentem ve Slovenské akademii věd, v letech 1962–1970 pracoval ve Východoslovenských železárnách v Košicích jako referent, v letech 1971–1974 byl vedoucím sekretariátu a technickým asistentem podnikového ředitele Východoslovenských železáren. V letech 1974–1979 pracoval na národním výboru města Košice jako místopředseda pro služby, v letech 1979–1983 jako první místopředseda pro ekonomiku a v letech 1983–1986 se stal poprvé primátorem města Košice. V letech 1986–1989 byl předsedou Východoslovenského krajského národního výboru v Košicích, od 30. listopadu 1989 do 30. června 1990 byl předsedou Slovenské národní rady, v letech 1990–1992 působil jako velvyslanec ČSFR v Kanadě a v letech 1993–1994 pracoval na Ministers...

Roger Scruton

Roger Vernon Scruton, výslovnost byl britský filosof, estetik, politolog, spisovatel a hudebník. Byl zastáncem a typickým představitelem konzervatismu. Vystudoval filozofii na Jesus College v Cambridgi, kde získal doktorát. Od roku 1971 do roku 1992 vyučoval a byl profesorem estetiky na Birkbeck College of London. Následně do své smrti působil jako hostující profesor na Bostonské universitě a Univerzitě v St. Andrews. Scruton uměl také česky. Roger Scruton se roku 1979 také podílel na činnosti tzv. „podzemní univerzity“ během komunistického režimu v tehdejším Československu. Spolu s mnoha dalšími kolegy ze zahraničí vedl bytové semináře v Praze, Brně a Bratislavě pro ty, jimž režim neumožnil studium na vysokých školách. Mezi jeho posluchače patřili např. Alexandr Vondra, Petr Fiala či Petr Pithart. V roce 1985 byl z Československa vypovězen, do země se mohl vrátit až po Sametové revoluci v roce 1990. Byl také členem českého PEN klubu a Společnosti pro vědy a umění. Patří též mezi zakladatele Vzdělávací nadace Jana Husa. V dubnu 2019 byl na základě zmanipulovaného rozhovoru, který pro levicový časopis New Statesman sepsal novinář George Eaton, odvolán z funkce ministerského poradce. Eaton vytrhl Scrutonova slova o vlivu George Sorose v Maďarsku z kontextu tak, aby vyzněla antisemitsky, následně jej označil též za islamofoba a xenofoba. Eaton si následně vyfotil selfie s lahví šampaňského, jak slaví Scrutonovo odvolání. Magazín se následně za křivá obvinění omluvil. Bývalí čeští disidenti Daniel Kroupa, Pavel Bratinka, Ivan M. Havel či Petr Pithart vyjádřili Scrutonovi podporu a Alexandr Vondra jej pozval, aby přijel přednášet na univerzitu v Česku. Scruton se nakonec v červenci na svou pozici vrátil. V srpnu 2019 Scruton oznámil, že se léčí s rakovinou, jíž 12. ledna 2020 ve věku 75 let podlehl. Roger Scruton byl autorem řady knih o filozofii, estetice, uměn...

Radoslav Selucký

Radoslav Selucký byl český ekonom a spisovatel. Vystudoval Vysokou školu politických a hospodářských věd v Praze. V šedesátých letech patřil k vedoucím marxistickým autorům, vydával knihy z oborů ekonomie a sociologie . Největší čtenářský ohlas měla kniha Západ je západ, v níž fejetonistickým způsobem shrnul své postřehy z cest po západní Evropě. Přispíval do časopisu Kulturní tvorba, byl dramaturgem Filmového studia Barrandov a obdržel Cenu Svazu československých televizních a filmových umělců. Patřil k zastáncům Pražského jara 1968 a po jeho potlačení odešel do exilu. Žil v Kanadě a přednášel na University of Ottawa. Vydal knihu vzpomínek Východ je východ.

Petr Sommer

Překladatel.

Petr Šámal

Petr Šámal je český literární historik a kritik. Petr Šámal vystudoval nejprve v letech 1990–1996 obor čeština-občanská výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, mezi lety 1998–2006 pak absolvoval doktorské studium na Katedře české literatury a literární vědy na Filozofické fakultě UK. Krátce vyučoval na Gymnáziu Jaroslava Seiferta v Praze . Od roku 1999 působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Od roku 2003 zde jako šéfredaktor vedl časopis Česká literatura. V roce 2020 byl jmenován ředitelem ústavu. Odborně se zaměřuje na poválečnou literární kulturu, její myšlení a na sociologii literatury.

Pavel Sula

Narozen 3.3.1882 ve Svojšicích, zemřel 27.7.1975 v Praze. Učitel, básník, prozaik, též pro děti, redaktor čítanek, sborníků a časopisů pro mládež, beletristické a pedagogické úvahy v literárních časopisech.

Pavel Štecha

Pavel Štecha byl český fotograf. Vystudoval fotografii na FAMU, kterou absolvoval v roce 1971. V období let 1970–1972 vytvářel cyklus Majitelé chat, ke kterému se vrátil znovu po deseti letech, aby fotografoval stejná místa a zachytil změny. V letech 1974–1994 učil fotografii na FAMU. V roce 1989 se stal oficiálním fotografem Občanského fóra. V roce 1992 byl obrazovým redaktorem deníku Prostor. Ve stejném roce obdržel druhou cenu World Press Photo za fotografii Václava Havla naslouchajícího u obrazu Mistra Theodorika. V devadesátých letech se věnoval fotografování architektury. Od roku 1993 učil na Vysoké škole umělecko-průmyslové, kde založil ateliér fotografie. Spolupracoval také na natáčení dokumentárních filmů, např. Viktora Polesného a Heleny Třeštíkové.

Pavel Aleksandrovič Šestakov

Ruský prozaik.

Otto Schück

Otto Schück je český lékař, vysokoškolský pedagog a odborník na nefrologii. Během své kariéry vydal mnoho odborných publikací věnující se lékařství, hlavně nefrologii. Vystudoval medicínu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od r. 1951 se věnuje vědecké činnosti. Od roku 1962 pracoval na Ústavu experimentální teorie. Přednášel na Univerzitě Karlově. V roce 1996 mu byla udělena Cena Jana Evangelisty Purkyně. Pracuje na Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze.

Olga Štruncová

Narozena 23.12.1926. Literatura pro mládež.

Olga Šípková

Olga Šípková, za svobodna Svatoňová je česká sportovkyně a podnikatelka, dvojnásobná mistryně Evropy ve sportovním aerobiku žen z let 1995 a 1997, čtyřnásobná mistryně České republiky mezi lety 1993 až 1998 a mistryně světa z roku 1997. Od listopadu 2014 připravuje pro Dvojku Českého rozhlasu rubriku Minuta pro vaše zdraví. V roce 2016 se zúčastnila taneční soutěže StarDance, kde tančila s Markem Dědíkem.

Neil Strauss

Americký spisovatel a žurnalista.

Miroslav Stoniš

Miroslav Stoniš je český prozaik, básník, dramatik a scenárista. V roce 2003 získal za svou knihu Paterek a pastýřka laní Literární cenu Knižního klubu.

Miroslav Šáda

Práce z oboru dějin vojenské techniky.

Miloslav Studnička

Geobotanik a pracovník význačné české botanické zahrady. RNDr.Miloslav Studnička, CSc. Absolvoval studium odborné botaniky se zaměřením na geobotaniku a taxonomii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V současnosti je ředitelem Botanické zahrady v Liberci. V r. 1989 obhájil dizertační práci pod vedením akademika Slavomila Hejného na téma Studie kriticky ohroženého druhu Pinguicula bohemica se zřetelem na možnosti jeho záchrany. Svojí vědeckou i publikační činnost soustřeďuje především na xerotermní vegetaci Českého středohoří, slatinnou vegetaci na Českolipsku, některé rezervace Broumovska a Jizerských hor, dále pak na masožravé rostliny a orchideje a na kapradiny. Během působení v liberecké botanické zahradě popsal několik nových druhů pro Mexiko a několik nových kultivarů masožravých rostlin. Věnoval se botanice na expedicích do Makaronésie, Brazílie, Nikaraguy, Venezuely, Mexika a Indie. Za těžiště své práce považuje populárně vědeckou činnost, mimo jiné je spoluautorem architektonických projektů všech současných expozic Botanické zahrady Liberec, kde také pořádá naučné výstavy. V Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., vyšly M. Studničkovi knihy Masožravé rostliny a Kapradiny - Atlas domácích a exotických druhů , který je dosud nejobsáhlejším přehledem kapradin v české literatuře. Publikace se věnuje jejich systému, rozmnožování, pěstování a ekologii, text je doplněný bezmála 500 fotografiemi ze sbírek botanických zahrad, nebo pořízených ve volné přírodě po světě i v české krajině. V r. 2011 vydalo Nakladatelství jeho knihy povídek S botanikem v tropech 1–3 .

Miloslav Stibor

Miloslav Stibor byl významný český fotograf a vysokoškolský pedagog. Jeho hlavní tvorba probíhala v 60. a 70. letech 20. století, kdy vytvářel zejména řady na svou dobu převratných fotografických aktů a prostých krajinářských záběrů. Byl držitelem prestižního ocenění MFIAP, které uděluje Mezinárodní federace umělecké fotografie. Stibor patřil mezi nejvýznamnější české fotografy lidského těla. Nepřehlédnutelná byla i jeho činnost pedagogická, v rámci které ovlivnil několik generací českých umělců. Jeho učebnice fotografie pro lidové školy umění patřila před rokem 1989 mezi základní zdroje informací pro začínající autory. Vyrůstal v rodině vysokého důstojníka československé armády, bývalého člena Československých legií v Rusku. Za první republiky dlouhodobě žil na Slovensku, zejména v Martině a Štúrovu. V roce 1951 absolvoval katedru výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci . Mezi roky 1952–1960 vyučoval deskriptivní geometrii na gymnáziu v Olomouci. V roce 1960 prosadil založení Lidové školy umění v Olomouci, kterou vedl až do roku 1987. V období 1979–1990 působil na Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů. V letech 1990–2007 přednášel na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě předměty Fotografie plastiky a architektury, Akt a Základní principy osvětlování. Zvětšovat jej naučil otec ve 30. letech 20. století. Soustavně fotografoval od svých vysokoškolských studií – nejprve reportáže, později zátiší a portréty, na konci 50. let přesunul svůj zájem k lidskému tělu. V letech 1968–1969 realizoval cyklus 15 fotografií pro Henryho Millera, které se svou erotičností výrazně odlišovaly od tehdejší hlavní linie českého fotografického aktu. Od 70. let se věnoval lyrickým aktům volně inspirovaným antickou mytologií. Od 80. let se v jeho fotografiích sporadicky objevují i mužské akty. Stibor začínal s aparátem značky Voigtländer na formát negativu 6x9...

Milan Rastislav Štefánik

Milan Rastislav Štefánik byl slovenský politik, voják, letec, generál francouzské armády, astronom a meteorolog. V letech 1914–1918 organizoval československé legie v Srbsku, Rumunsku, Rusku, Itálii. Byl členem Národní rady v Paříži a v letech 1918–1919 československým ministrem vojenství. Je spolu s Tomášem Garriguem Masarykem a Edvardem Benešem považován za zakladatele Československa. Zahynul při letecké nehodě při návratu do vlasti. V roce 2019 obsadil první místo v anketě Najväčší Slovák o největší osobnost slovenských dějin. Milan Rastislav Štefánik se narodil v Košariskách u Myjavy na západním Slovensku jako šesté z dvanácti dětí v rodině evangelického faráře Pavla Štefánika. Devět dětí se rodičům podařilo vychovat do dospělosti. Třebaže byl synem faráře, vyrůstal v chudém prostředí a jeho život se téměř nelišil od života rolnických dětí ze sousedství. Co mu však od dětství nechybělo, byly slovenské knihy a časopisy, jimiž se Pavol Štefánik jako vzdělaný národovec snažil vychovávat svoje potomky. První tři třídy obecné školy vychodil v rodné vsi, kde ho učil Martin Kostelný, slovenský vlastenec a absolvent slovenského evangelického gymnázia v Revúci. Podle svědectví učitele byl Milan Rastislav nejlepším žákem na košarišské škole. Otec Pavol se snažil poskytnout synovi co nejlepší vzdělání – aby mohl Milan Rastislav studovat na střední škole, musel se důkladně naučit maďarsky. Proto už v devíti letech odešel z domu do Šamorína, aby se připravil na střední školu. Středoškolské studium započal na evangelickém lyceu v Bratislavě, tehdejším Prešpurku, kde už studovali jeho dva bratři – Igor a Pavol. V oné době bylo lyceum maďarizované a ze slovenských vlasteneckých profesorů na něm učil jen Ján Kvačala. Z vyučujících si Štefánik oblíbil profesora matematiky Ferdinanda Hirschmanna a třídního profesora Samuela Markusovszkého. Štefánik studoval s výborným...

Michal Schonberg

Michal Schonberg se narodil v Anglii v roce 1945 v anglicko-slovenské rodině. Rodiče však záhy přesídlili do Čech, a tak vyrůstal postupně v Mostě, v Ústí nad Labem a nakonec v Praze. Odtud v roce 1966, už jako student anglistiky na Filizofické fakultě Karlovy univerzity, odjel do Kanady a v Montrealu již zůstal a pokračoval ve studiu. Získal bakalariát na McGill University. Poté se přestěhoval do Toronta, kde se stal doktorem divadelních věd a doktorem filozofie. Roku 1972 založil na Scarborough College Torontské university program v oboru divadelních věd a dodnes tu přednáší . V letech 1980-1985 působil jako dramaturg v kanadském Stratfordu, zároveň byl i hlavním editorem série Shakespearovských her, vydávaných zde v rámci shakespearovských festivalů ve spolupráci s CBC Corporation.

Matteo Strukul

Matteo Strukul se narodil v Padově roku 1973. Absolvoval právnickou fakultu se specializací na evropské právo. Publikoval řadu historických románů, které vyšly ve dvaceti zemích. Největší úspěch zaznamenala trilogie "Medicejští". Píše pro kulturní rubriku "Venerdi di Repubblica a spolu se svou manželkou Silvií žije střídavě mezi Padovou, Berlínem a Transylvánií.

Mary Spillane

Anglická spisovatelka, poradkyně v otázkách image, manažerka.

Marie Svobodová

Marie Svobodová, rozená Paulová byla česká herečka. Narodila se v rodině strojvůdce, jako desáté dítě. Matce bylo v tu dobu 49 let, otec zemřel v roce 1875. Matka musela pracovat, takže Marii vychovávala její o 16 let starší sestra, která však v roce 1876 také zemřela. Matka měla později obchod na Malé Straně v Praze a Marii si vzala zpět k sobě. Bydlely v Křemencové ulici na Novém Městě. Otec byl po svém otci německé národnosti, byl však českým vlastencem. Marie si po příchodu k divadlu počeštila jméno na Pavlová. Již v mládí milovala divadlo a chodila často do divadla Aréna na Smíchově, kde na jevišti obdivovala např. Eduarda Vojana, Marii Ryšavou a Marii Hübnerovou . Později ráda navštěvovala Národní divadlo, když bylo po požáru z roku 1881 opraveno. Hodiny herectví brala u Jana Kubíka, ředitele Švandova divadla U Libuše, člena Švandova souboru. Poprvé vystoupila na jevišti na podzim roku 1891 ve hře F. F. Šamberka Josef Kajetán Tyl. V roce 1894, po třech letech u ředitele Kubíka, odešla na venkov ke společnosti ředitele Faltyse, kde tehdy hostoval i Jindřich Mošna. V roce 1895 získala nové angažmá u společnosti ředitele Antoše Frýdy. U této společnosti působil také Václav Vydra a Oldřich Svoboda, herec a později režisér, její budoucí manžel. Na konci roku 1896 přešla i s manželem ke společnosti Antonína Chlumského a následně ke společnosti ředitele Choděry na Moravu. Další angažmá absolvovala u divadelní společnosti ředitele Hanuše a ředitele Postla, kde hrála celých 6 let. V roce 1908 se Svobodovi odstěhovali do Prahy, kde získala Marie angažmá u ředitelky Grossové-Kučerové v Libni a její manžel byl angažován v kabaretu „U Rozvařilů“, kde recitoval básně. Po krachu společnosti Grossové hrála v souboru ředitele J. E. Sedláčka, kde byli angažováni mj. také Zdenka Gräfová a Bedřich Karen. Následovalo angažmá u ředitelky Procházkové-Malé a znov...

Mária Števková

Mária Števková učila na obchodnej akadémii v Žiline, neskôr v Bratislave. V roku 1972 upísala svoj život Mladým letám ako redaktorka. Vo vydavateľstve zotrvala do začiatku deväťdesiatych rokov. Od roku 1991 ju poznáme ako zakladateľku a šéfredaktorku vydavateľstva BUVIK, ktoré sa špecializuje na vydávanie umeleckej literatúry pre deti. Iste mnohí poznáte malú postavičku v modrom oblečení, ktorá sa prihovára deťom pri otvorení každej knižky vydanej týmto vydavateľstvom. Tá postavička sa volá Buvik. Odvodená je z detského slova označujúceho spánok: "Búvaj, búvaj krásne dieťa..." sa spieva v nejednej uspávanke. Buvik je už šestnásťročný a možno aj po puberte. Predsa stále ostáva tým roztomilým anjelom strážnym vydavateľstva. Podopiera Máriu Števkovú v starostiach a raduje sa s ňou, keď sa im spolu darí. Je skrátka celý po nej - citlivý a veľkorysý, rozdávajúci svoje srdiečko, pripravený robiť radosť. Nečudo, že má povahové črty Mariky Števkovej, veď je jej tretím dieťaťom popri dvoch už dospelých dcérach. A čo je pre nich šťastie? Nové knižky, ktoré nájdete na pultoch kníhkupectiev. Pozitívne je, že v knihách hlavní hrdinovia nestárnu a ostávajú stále rovnakí pre všetky generácie čitateľov. Veta:"Postoj chvíľa si taká krásna..." platí určite pri čítaní kníh. Myšlienky, činy a príbehy hrdinov, ktoré sa nám páčia, ostávajú na stránkach kníh nemenné. Môžeme sa k nim kedykoľvek vrátiť. Kniha je priateľ človeka a Buvik s pani Števkovou určite tiež, pretože oni knihy tvoria.

Mária Štefánková

Slovenská spisovatelka pro děti, překladatelka z italštiny a angličtiny. Mgr., redaktorka beletrie v nakladatelství Slovart.

María Isabel Sánchez Vegara

Spisovatelka a editorka, autorka naučné literatury pro děti.

Ludmila Schönová

Narozena 29.8.1915 v Břežanech. Publikace z oboru němčiny.

Lucie Seifertová

Lucie Seifertová je česká spisovatelka a ilustrátorka. Za svou práci získala mimo jiné cenu Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu, cenu Elsa za nejlepší animovaný pořad a cenu Trilobit. Vyrůstala v poděbradské ulici Na Chmelnici. Přála si vystudovat UMPRUM, ale navzdory několikaleté snaze se ji na školu nepodařilo dostat. Po studiu na Hollarově střední odborné škole výtvarné pracovala jako grafička ve sklárnách v Poděbradech a časopisech Ohníček, Dikobraz a Sorry. Na počátku 90. let byla přijata na AVU, kde působila v ateliéru malby u Jiřího Sopka. Debutovala prostorovým leporelem Tajemná Praha . V dalších letech se věnovala především grafice pro časopisy, ilustrovala knihy, působila též jako výtvarná redaktorka a pravidelně přispívala na internetové stránky Českého rozhlasu. Protože se jí dlouho nedařilo najít nakladatele, se svým manželem Petrem Prchalem založila vlastní nakladatelství. Za devítimetrové leporelo Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí , na kterém Seifertová pracovala několik let, získala cenu Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu roku 2003. Dále také Zlatou stuhu za nejlepší populárně naučnou knihu pro mládež a Zlatou pečeť za nejlepší polygrafický počin roku. V roce 2004 uvedla v Národním muzeu sedmdesátimetrovou zvětšeninu této knihy pod názvem Dějiny udatného českého národa. Od té doby tato putovní výstava zbrázdila celou Českou republiku a navštívilo ji více než 250 tisíc lidí. Dvojče této výstavy v angličtině absolvovalo úspěšné turné po USA. Úspěšné bylo také rodinné nakladatelství, které do roku 2007 prodalo více než 200 tisíc jejích knih. Od roku 2008 se svým manželem Panchem pracovala pro Českou televizi na stojedenáctidílném animovaném seriálu Dějiny udatného českého národa . Seriál byl vysílán od roku 2009. Každý díl má okolo tří minut. Obdržela za něj cenu Elsa za nejlepší animovaný pořad a cenu Trilo...

Lubomír Pánek Singers

Český vokální soubor, založený v roce 1959, rozpuštěný v roce 1993. Vedl ho zpěvák a multiinstrumentalista Lubomír Pánek. Objevili se možná na více československých deskách než kdokoli jiný, vůbec.

Lidija Nikolajevna Sejfullina

Lidija Nikolajevna Sejfullina, rusky: Лидия Николаевна Сейфуллина byla sovětská pedagožka a spisovatelka tatar. původu Narodila se v Carském Rusku ve vesnici Varlamovo v Orenburské gubernii . Jejím otcem byl pravoslavný kněz tatarského původu. Začala psát romány už jako sedmiletá. Vystudovala gymnázium v Omsku a už v 17 letech začla pracovat jako učitelka základní školy v Orenburgu. Pokoušela se o dráhu herečky, v letech 1919 - 21 pracovala jako knihovnice v Čeljabinsku a psala pro dětský divadelní soubor, který sama založila. Od roku 1920 studovala v Moskvě a psala pro sibiřské časopisy Novosibirsk a Sibiřské ohně. Smutně se proslavila ostrou kritikou díla A. Grina, přednesenou na sjezdu spisovatelů v roce 1930. Zemřela 25. dubna 1954 v Moskvě.

Leonid Semenovič Slovin

Ruský a izraelský spisovatel a scenárista.

Lenka Špillarová

Autorka cestopisných publikací, Ing.

Lass Small

Lass Small byla americká spisovatelka více než 60 romancí. Psala v letech 1983 až 2000.

Ladislav Šomšák

Ladislav Šomšák *03.03.1932 - †02.12.2005 Prof. L. Šomšák sa narodil 3. marca 1932 v chudobnej rodine kovoroľníka v malebnom kraji, v drevenici na samote Zahájnica neďaleko terajšej obce Nálepkovo, v tom čase Vondrišel. Napriek chudobným pomerom, v ktorých vyrastal, ho celý život charakterizovala noblesa aristokrata. Po absolvovaní ľudovej školy v rodnej obci a meštianskej školy v Gelnici sa upísal lesu. Prekrásna príroda i príklad otca a starších bratov nasmerovali jeho kroky do smrečín, ktoré ho sprevádzali celým životom. Najskôr v rokoch 1947 až 1950 pracoval ako obyčajný lesný robotník. Po absolvovaní Jednoročnej horárskej školy v Liptovskom Hrádku bol do roku 1952 vedúcim Lesníckeho oddelenia ONV v Gelnici. Jeho prirodzený intelekt a túžba po poznaní ho nasmerovali na Prípravný kurz pre vysoké školy v Jasove, kde v roku 1953 maturoval. Od roku 1953 do roku 1958 študoval biológiu na Prírodovedeckej fakulte UK. Aj vďaka svojím učiteľom, ktorých do posledných dní s úctou spomínal, doc. Májovskému, doc. Jurkovi a doc. Futákovi sa zamiloval a zostal verný svojej celoživotnej láske - botanike. Bolo preto celkom prirodzené, že ihneď po skončení štúdia začal pracovať ako asistent na vtedajšej Katedre botaniky. V roku 1963 mal riadnu habilitáciu a od 1. 5. 1964 bol ustanovený za docenta geobotaniky. Kandidátsku dizertačnú prácu obhájil v roku 1968. V roku 1983 získava vedeckú hodnosť doktora vied a v roku 1984 bol menovaný riadnym profesorom botaniky. Na Univerzite Komenského pôsobil dlhý čas v rôznych funkciách. Od roku 1962 do roku 1990 bol riaditeľom Botanickej záhrady UK a súčasne vedúcim Katedry geobotaniky - od augusta 1964 až do roku 1989. Ako vysokoškolský učiteľ bol profesor Šomšák vždy uznávaný ako vynikajúci pedagóg a kolega. Nezabudnuteľné sú jeho prednášky zamerané na geobotaniku a odvodené vedné disciplíny. Profesor Šomšák počas svojho pedagogického pôsobenia vychoval okolo dvesto diplomantov a desiatky doktorandov a kandidátov vied, ale svojimi prednáš...

Ladislav Šíp

Narozen 8. 10. 1922 v Praze, zemřel 10. 7. 1993 tamtéž. PhDr., dirigent, hudební spisovatel.

Kurt Schubert

Kurt Schubert byl průkopníkem rakouské judaistiky, podstatně se podílel na obnově Vídeňské univerzity roku 1945. Schubert ještě za gamnaziálních studií zažil anexi Rakouska nacistickým Německem roku 1938. Perzekuce Židů jej přivedla k vědeckému setkání s judaismem. Jako angažovaný katolík již uprostřed války začal na Institutu staroorientální filologie Vídeňské univerzity se studiem hebraistiky. Zároveň se účastnil jak rakouského odboje, tak i ilegální Katolické vysokoškolské mládeže. Jako student zachránil před zničením knihovnu vídeňského rabínského semináře. V dubnu 1945 pomáhal díky povolení sovětské okupační mocnosti s obnovou univerzity. 2. května 1945 měl svou první přednášku „hebrejština pro začátečníky“. Na Vídeňské univerzitě působil Schubert nejdříve jako docent judaistiky v rámci Institutu pro orientalistiku. Roku 1948 se habilitoval a věnoval se zakládání židovských studií ve Vídni. Také publikoval jako první v němčině svitky od Mrtvého moře. Roku 1959 byla zřízena katedra judaistiky, nejprve jako součást orientalistiky, roku 1966 pak Institut pro judaistiku Vídeňské univerty, jehož řádným profesorem a představitelem byl až do září 1993. I poté učil dále jako emeritní profesor, až do letního semestru 2006. Kromě svitků od Mrtvého moře publikoval knihy o řadě širokých témat z judaistiky, např. o židovském knižním umění ve středověku, o sionismu, o podobách antisemitismu. Rovněž založil Židovské muzeum v Eisenstadtu, první židovské muzeum v Rakousku. Schubert se neustále věnoval židovsko-křesťaského dialogu a překonávání antisemitismu. Roku 2006 obdržel cenu ICCJ. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kurt Schubert na německé Wikipedii.

Klára Samková

Narozena 23. 3. 1963 v Brně. JUDr., Ph.D., advokátka, občanská aktivistka, politička, redaktorka a publicistka, též autorka cestopisné literatury.

Keri Smith

Keri Smith je autorkou a ilustrátorkou bestsellerů jako je například Destrukční deník a další její knihy, které v češtině zatím vyjít nemají.

Katharina Schlegl-Kofler

Chovatelka psů. Autorka příruček.

Kateřina Surmanová

Editorka publikace z oblasti animovaného filmu.

Karel Šustr

Publikace z oboru rozvodů elektřiny.

Karel Stanislav

Karel Stanislav , vlastním jménem Otmar Gatschä, byl český prozaik a dramatik. Podepisoval se též Otmar Gatschä-Čestínsky. Pseudonym Karel Stanislav, který používal od roku 1949, přijal později za své občanské jméno. Pocházel z rodiny pomocného úředníka. Vystudoval obchodní školu se zaměřením na družstevnictví a národní hospodářství. Praxi a teorii družstevnictví se pak dlouhodobě věnoval. Od roku 1924 pracoval ve Stavebním družstvu státních a jiných veřejných zaměstnanců v Praze - Bubenči a poté od roku 1926 až do roku 1946 v Obecně prospěšném stavebním a bytovém družstvu pro Vyšehrad. V letech 1926–1928 působil také jako redaktor finančně-hospodářského týdeníku Burzovní kurýr . Publikovat začal velmi časné . Šlo o nenáročné romány, povídky a novely se společenskou a milostnou tematikou a s napínavým, často až nepravděpodobným dějem, přičemž k této části svého díla se později nehlásil. Těsně před německou okupací se začal věnovat také práci pro rozhlas a v jeho tvorbě začaly sílit sociální a společensko-kritické motivy, které po únoru 1948 vedly až k psaní děl na tzv. společenskou objednávku zobrazujících ideologicky schematizované konflikty. Aktivně se zúčastnil květnového povstání v roce 1945. Na revoluční schůzi Syndikátu českých spisovatelů a hudebnich skladatelů 15. května 1945 byl pro údajnou spolupráci s Němci ze Syndikátu vyloučen. Odjel na dlouhodobou brigádu do pohraničí. Od roku 1946 se pak věnoval pouze literatuře, neboť jeho těžká plicní choroba jej dovedla k trvalé invaliditě. Zaměřil se hlavně na psaní divadelních her řešících dobově aktuální problémy a napsal také několik pohádkových jednoaktových loutkových her pro děti s tradičními pohádkovými motivy. Karel Stanislav...

Karel Šourek

Narozen 28.7.1909 v Praze, zemřel 29.3.1950 v Praze. Malíř, historik umění, redakční a publikační práce z oboru.

Jurij Aleksandrovič Senkevič

Ruský spisovatel, autor cestopisů.

Josef Svoboda

Ing. Josef Svoboda, Ph.D. se narodil 24. listopadu 1956. Po odborném polygrafickém učilišti v Praze studoval tři roky v Lipsku Ingeneurschule für Polygrafie, v roce 1980 odmaturoval na střední průmyslové škole grafické. Ve studiích pokračoval na výrobně ekonomické fakultě VŠE a zakončil je doktorandským studiem mezinárodních vztahů. To už vyučoval polygrafické a ekonomické předměty ve středním odborném učilišti a na grafické průmyslovce. Rovněž psal odborné učební texty. V roce 1991 byl přijat na rektorát Univerzity Karlovy a stal se ředitelem vydavatelství Karolinum. V roce 1993 si jej zvolil ministr kultury Pavel Tigrid jako svého náměstka pro kulturní dědictví, divadla a galerie. Z této funkce přešel o tři roky později na Nejvyšší kontrolní úřad, kde se jako poradce předsedy Lubora Voleníka věnoval aplikaci nezávislé kontroly v ČR a vzdělávání pracovníků NKÚ pro součinnost s kontrolními orgány Evropské unie. Od roku 2002 devět let byl pracovníkem ministerstva financí jako ředitel odboru, z toho strávil téměř tři roky v Mezinárodní bance hospodářské spolupráce v Moskvě. Finančním otázkám se věnoval i poté, ať už ve spolupráci se společností Partners a.s. či jako tajemník katedry ČVUT. V roce 2013 byl jmenován kancléřem Českého vysokého učení technického a tuto funkci zastává dosud.

Josef Sus

Prof. Ph.Dr. Josef Šusta byl český historik mezinárodního renomé. Kromě vědecké činnosti se věnoval i spisovatelství a byl v meziválečném období politicky činný. Po školních počátcích v Českých Budějovicích odešel roku 1899 do Prahy studovat na Filosofické fakultě University Karlovy , kde se stal žákem Jaroslava Golla - zakladatele české positivistické historické školy, jenž jej v dalším vědeckém směřování velmi ovlivnil. Další jeho kroky směřovaly na prestižní Institut pro rakouský dějezpyt se sídlem ve Vídni. V rámci tamějšího studia prodělal studijní pobyt ve věčném městě zaštítěný Rakouským historickým ústavem v Římě. Náplní jeho studijního pobytu nemohlo být nic jiného, než studium v rozlehlých Vatikánských archivech. Pozdějším výsledkem pobytu pak byla habilitační práce Pius IV. před pontifikátem a na začátku pontifikátu. Josef Šusta byl generačním druhem dalšího slavného prvorepublikového historika Josefa Pekaře. Roku 1910 byl jmenován profesorem všeobecných dějin na FF UK. K dalším významným funkcím patřilo prezidentství v České akademii věd a umění v letech, které orámovaly 2.světovou válku. Šustova činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje, zejména v oblasti hospodářských a sociálních dějin. Kritizoval Františka Palackého za filosoficko–historickou koncepci českých dějin . Přispíval svými příspěvky do časopisů Lumír a Venkov či do Lidových novin. Choval vždy velmi kritický vztah k římskokatolické církvi – vystoupil z ní po návratu ze studijního pobytu v Itálii. V letech 1920–1921 působil v úřednické vládě Jana Černého jako ministr školství. Byl členem skupiny tzv. Pátečníků, udržoval přátelské styky s T. G. Masarykem, Edvardem Benešem, Karlem Čapkem a Maxem Dvořákem. Stěžejní Šustovou odbornou prací je Král cizinec - dodnes nejlepší práce, jaká je k dispoz...

Josef Šafařík

Ing. Josef Šafařík byl český filosof, esejista a dramatik. V roce 1931 získal titul inženýra vodních staveb. Od 1938 byl ve svobodném povolání; celé své dílo tvořil nepo­znán v Brně, na Grohově ul. č. 6/IV, za protektorátu žil v ilegalitě, pak ve vynuceném ú­straní. V květnu 1947 byla jeho první kniha Sedm listů Melinovi oceněna v anonymní soutěži nakladatelství Družstevní práce. Vyšla v srpnu 1948 a téhož roku v listopadu byla stažena z prodeje. Svůj esej Člověk ve věku stroje mohl vydat až v období relativního politického uvolněni v Liberci 1967. V roce 1991 mu byl udělen titul PhDr. h. c. Masarykovy university v Brně a Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. stup­ně. Jeho opus magnum je rozsáhlý esej Cestou k poslednímu, který vyšel krátce před jeho smrtí. Mimo jiné zde reflektuje problémy lidské existence, křesťanství a řecké kultury. Ovlivnil řadu známých osobností – Václava Havla, Antonína Přidala, Pavla Švandu, Jiřího Kuběnu atd. "Bezprostředně k Chartě Šafařík říká: „ale tím vypovídáš boj – boj moci.“ Později přichází s názorem: „teď začali dělat všichni politiku, ale kdo bude dělat kulturu?“ „Umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat politikům“. Tento názor, je Šafaříkovým životním postojem, který je prakticky doložený v jeho vztahu k politickým aktivitám, jedná se tak o osobní ručení, kdy jeho myšlenky jsou realizovány v praxi. Vztah k Chartě nebyl nepřátelský, ale spíše přátelsko-kritický. Sám V. Havel chápe přitom Chartu jako něco „šafaříkovitějšího než Šafaříkův názor na Chartu.“ Protože to byl pokus o „osobní ručení“. Vedle „osobního ručení“ se nabízí hypotéza, že v Chartě je obsažen podobný postoj k moci, jakou měl Šafařík ve vztahu k státnímu útvaru. Ale důsledek dopadu Charty je zcela odlišný, neboť vypovídá boj moci a jde jí tedy moc. V případě Charty lze mluvit o možné inspiraci ze strany Šafaříkova myšlení, protože koncept dopisu Gustávu Husákovi vzniká až skoro 10 let poté, co Šafařík z...

Jiří Syllaba

Jiří Syllaba byl český lékař. Narodil se 8. března 1902 v Praze. Jeho otec, Prof. MUDr. Ladislav Syllaba byl osobním lékařem prezidenta Masaryka. Po absolvování klasického gymnasia vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy . V roce 1928 strávil rok v Cambridge u profesora Barcrofta, nominovaného na Nobelovu cenu za Fyziologii. Po úmrtí svého otce Ladislava Syllaby se stal asistentem u profesora Pelnáře na II. interní klinice. Roku 1944 byl zatčen gestapem za působení v odbojové skupině „Národ“. Po věznění na Pankráci byl převezen do věznice pražského gestapa v Malé pevnosti Terezín. Na konci války vypukla v Terezíně epidemie skvrnitého tyfu. Syllaba hrdinně pomáhal tuto epidemii zlikvidovat. V květnu 1945 byl jmenován přednostou interního oddělení Vinohradské nemocnice, kde přednášel na Lékařské fakultě hygienické Univerzity Karlovy. Dnes nese jeho jméno velká posluchárna fakulty. V roce 1957 se stal členem Sboru internistů při ministerstvu zdravotnictví s funkcí hlavního internisty. V roce 1969 se stal členem Vědecké rady ministerstva zdravotnictví. V roce 1996 byl pasován na rytíře českého lékařského stavu. Po celý svůj život byl oddaným svobodným zednářem. Po pádu komunismu se zasloužil o obnovení zednářské činnosti a stal se velmistrem řádu. Je také autorem sbírky básní, výtvarníkem a autorem memoárů. Po boku mu stála jeho druhá choť MUDr. Božena Syllabová, rozená Slámová, klinická asistentka porodnické a gynekologické kliniky prof. MUDr. Antonína Ostrčila. Zemřel v Praze 17. května 1997 ve věku 95 let. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.