8281–8340 z 153292 Autoři
Jindřich Procházka (10)
Narozen 2. 4. 1890 v Roudnici nad Labem, zemřel 10. 11. 1961 v Českém Šternberku. Kazatel a teolog baptistické církve v Praze na Pankráci , ředitel církevního Teologického semináře , sekretář Bratrské jednoty Chelčického ; anglista, středoškolský učitel na anglickém gymnáziu v Praze, spoluautor anglicko-českých slovníků; redaktor časopisu Chelčický, Rozsievač; básník, podílel se na přípravě zpěvníku Bratrské písně ; v letech 1939-1945 žil v emigraci v USA, pracoval jako učitel filozofie a teologie na Sturtleff College v Altonu, kazatel v Toringtonu; oběť komunistické náboženské perzekuce .
Více od autora
Jindřich Novák (5)
RNDr. Jindřich Novák je zoolog, vysokoškolský pedagog a šéfredaktor časopisu Akvárium terárium. Tropické ryby chová třicet let. Publikoval na dvě stě článků z oblasti systematiky, ekologie a etologie ryb a akvaristiky, zabýval se i exportem a importem akvarijních i hospodářských ryb. Je spoluautorem několika knih.
Více od autora
Jindřich Bauer (8)
Český dirigent a vedoucí dechového orchestru. Narozen 13. července 1907 v Jemnici u Dačic na Moravě - zemřel 5. prosince 1987.
Více od autora
Jindra Petáková (6)
RNDr. Jindra Petáková je autorkou knihy \"Matematika příprava k maturitě a k přijímacím zkouškám na vysoké školy učebnice s příklady\" - učebnice, kterou důvěrně zná téměř každý středoškolák. Pedagogické činnosti se věnovala 37 let. Od září 2012 je v důchodu. Ve volném čase lyžuje, jezdí na kole, vyráží na túry s turistickým oddílem a pracuje na zahradě.
Více od autora
Jim V Humble (5)
Léčitel, vynálezce a propagátor zázračného minerálního doplňku MMS .
Více od autora
Jelena Svitko (11)
Jelena Svitko je zkušená ukrajinská lékařka a léčitelka, naturopatka a fytoterapeutka. V krvi jí koluje krev ukrajinských molfárů - duchovních léčitelů. Vystudovala medicínu a mikrobiologii, zabývá se přírodní léčbou. V mládí se zabývala jógou, studovala Avicennu a různá odvětví východní a západní medicíny. Pobývala v Indii, USA, Kanadě, Řecku, Slovensku, Rakousku a Izraeli, učila se u tibetských lámů a japonských léčitelů, zná jejich tajemství i zapomenuté receptury ukrajinských národních léčitelů. Pracovala ve známé newyorkské naturopatické klinice a na alergologické klinice v Kanadě. Zbavuje lidi těžkých zdravotních problémů. V současné době provozuje svou praxi v Kyjevě.
Více od autora
Jean-Claude Carrière (9)
Jean-Claude Carrière byl francouzský scenárista, herec a režisér. V roce 1973 získal společně s Luisem Buñuelem cenu BAFTA za nejlepší scénář k filmu Nenápadný půvab buržoazie. Roku 1988 pak obdržel spolu s Philipem Kaufmanem druhé ocenění BAFTA za nejlépe adaptovaný scénář ke snímku Nesnesitelná lehkost bytí. Absolvoval École normale supérieure v Saint-Cloud. Působil jako prezident státní filmové vysoké školy La Fémis v Paříži. Od roku 1964, kdy napsal scénář k Deníku komorné, spolupracoval se surrealistickým režisérem Luisem Buñuelem. Následně společně vytvořili téměř všechny scénáře režisérova pozdního období. K dalším autorským počinům pro film patří scénáře snímků jako Plechový bubínek , Danton , Návrat Martina Guerra , La dernière image , Nesnesitelná lehkost bytí , Valmont , The Bengali Night , Čínský hlavolam a Zrození . Spolupracoval také s režisérem Peterem Brookem na seriálu Mahabharata a jeho pětihodinové filmové verzi. Pro Michaela Hanekeho napsal scénář k mysterióznímu dramatu Bílá stuha . Televizní tvorba zahrnuje třináctidílný francouzský seriál Robinson Crusoé . Roku 2015 se podílel na scénáři k filmu Ve stínu žen francouzského režiséra Philippa Garrela. Později s ním spolupracoval na filmech Milenec na jeden den a Le sel des larmes . Rovněž se podílel na scénářích k filmům Garrelova syna Louise Věrní nevěrní a La croisade . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Claude Carrière na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jean-Christophe Rufin (6)
Jean-Christophe Rufin, hlavní profesí lékař, je čelnou osobností humanitárního hnutí a působil jako diplomat . Roku 2008 byl zvolen do Académie Française, nejprestižnější francouzské instituce s fixním počtem čtyřiceti členů. Jako spisovatel obdržel mj. v roce 1997 Goncourtovu cenu za prvotinu a v roce 2001 „plnoprávnou“ Goncourtovu cenu , v roce 1997 Prix Méditerranée ad. Je autorem devíti románů a sedmi esejistických knih.
Více od autora
Jean Laffitte (6)
Mons. Jean Laffitte, Comm. l'Emm. je francouzský římskokatolický kněz, biskup a sekretář Papežské rady pro rodinu. Po střední škole, studoval Univerzitu v Toulouse, kde roku 1973 získal titul z politologie. Navštěvoval také kurzy Univerzity v Cambridgi a Univerzity v Salamance. Roku 1984 vstoupil do Francouzského papežského semináře v Římě. Svá filosofická a teologická studia získal na Papežské Gregoriánské univerzitě, kde roku 1988 dostal titul bakaláře teologie a filosofie. Na kněze byl vysvěcen 2. července 1989 a byl inkardinován do diecéze Autun. Je členem Komunity Emmanuel. Poté pokračoval ve svých studiích na Papežském institutu Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny, kde získal doktorát z morální teologie. Od roku 1994 vyučuje na institutu jako profesor manželské etiky a na Lateránské univerzitě jako profesor antropologie a spirituality. Roku 2003 se stal konzultorem Kongregace pro nauku víry. Dne 28. ledna 2005 se stal podsekretářem Papežské rady pro rodinu. V letech 2006 až 2009 byl vice-předsedou Papežské akademie pro život. Tuto funkci vykonával do 22. října 2009 kdy jej papež Benedikt XVI. jmenoval sekretářem Papežské rady pro rodinu a titulárním biskupem z Entrevaux. Biskupské svěcení přijal 12. prosince 2009 z rukou kardinála Tarcisia Bertoneho a spolusvětiteli byli kardinál Renato Raffaele Martino a arcibiskup Giuseppe Molinari. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Laffitte na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jaroslav Vostrý (8)
Jaroslav Vostrý je český dramatik, divadelní teoretik, historik, režisér, dramaturg, publicista a kritik, divadelní organizátor a pedagog. Po maturitě na čáslavském gymnáziu v roce 1950 nejprve pracoval jakožto dělník, v letech 1952 až 1958 vystudoval pražskou DAMU v oboru divadelní věda a dramaturgie. Od roku 1956 působí také jako divadelní publicista a redaktor v časopisu Divadlo , později působil a publikoval i v dalších divadelních tiskovinách. Od roku 1964 působil jakožto dramaturg Státního divadelního studia. V roce 1965 společně s Ladislavem Smočkem spoluzaložil divadlo Činoherní klub, kde působil jako jeho umělecký vedoucí. Od roku 1963 vyučoval také na pražské DAMU. V dobách normalizace byl nucen opustit Činoherní klub a na DAMU mohl od roku 1975 působit pouze jako externí pedagog. V letech 1976–1986 spolupracoval s Činoherním studiem v Ústí nad Labem a Divadlem Jaroslava Průchy na Kladně jako autor a režisér, v 1980–1981 působil v kladenském divadle také jako režisér a umělecký šéf, v letech 1981–1986 ve Východočeském divadle Pardubice . V roce 1990 se vrátil do Činoherního klubu jako jeho ředitel a působil zde do roku 1993. Na DAMU se vrátil v roce 1987, zde se v roce 1990 řádně habilitoval jakožto docent, v roce 1992 jmenován profesorem, v letech 1993–1995 rektorem Akademie múzických umění v Praze, v roce 1995 založil katedru teorie a kritiky DAMU, jejímž vedoucím byl do roku 2000, od roku 1996 je ředitelem Ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU, kde v roce 2002 založil časopis Disk. V roce 2010 založil se svou druhou ženou Zuzanou Sílovou Scénologickou společnost. Kromě své umělecké činnosti se soustavně věnuje odborné publicistice a divadelní kritice. V současné době působí také jako ředitel Výzkumného ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU. Byl též šéfredaktor a předseda redakční rady časopisu Disk....
Více od autora
Jaroslav Šulc (8)
Vystudoval Raisův státní učitelský ústav v Jičíně. Pracoval jako odborný učitel v oblasti Beskyd, na Opavsku a Ostravsku . Spolupracoval s ostravským rozhlasem, během okupace působil v Praze. Je autorem básní, prózy i literatury pro děti, jeho dílo má vztah ke kraji a regionálním umělcům. Užíval i pseudonymy Jindřich Hahn, Jan Klen a J. Šulcová. Jako první přišel roku 1948 s myšlenkou realizovat festival Bezručova Opava
Více od autora
Jaroslav Pachner (5)
Ing. arch. Jaroslav Pachner . Pracuje jako autorizovaný architekt. Dlouhodobě spolupracuje s Oblastním muzeem v Chomutově a Státním oblastním archivem Chomutov se sídlem v Kadani. Podílí se na řadě publikací těchto institucí. V letech 1974-1980 studoval na fakultě architektury ČVUT v Praze a následně v letech 1988-1990 postgraduálně rekonstrukci památek tamtéž. Po promoci pracoval ve Stavoprojektu Liberec, po roce 1989 krátce na severočeském územním odborném pracovišti NPÚ v Ústí nad Labem a jako architekt města Chomutova. Od roku 1993 působí jako architekt ve svobodném povolání.
Více od autora
Jaroslav Lugs (3)
Narozen 17.9. 1901 v Praze, zemřel 6.2. 1980 v Říčanech. Pracovník Vojenského vědeckého útvaru - hisltorik zbraní, publicista. Práce v oboru české bibliografie a vojenské techniky.
Více od autora
Jaroslav Kratochvíl (8)
Narozen 17. 1. 1885 v Tučapech u Vyškova, zemřel 20. 3. 1945 v koncentračním táboře Terezín. Spisovatel, publicista, redaktor. Autor próz, politické literatury, též překladatelsky činný.
Více od autora
Jaroslav Koudelka (7)
Jaroslav Koudelka byl český novinář. V tisku pracoval od r. 1916, v r. 1937 přešel do státní tiskové služby. V r. 1930 procestoval s evropskými novináři USA a při té příležitosti i Maryland. Román o Augustinu Heřmanovi „ Pán na České řece“ psal za okupace. Dále napsal řadu dborných publikací o tisku a jeho technikách
Více od autora
Jaroslav Klofáč (9)
Jaroslav Klofáč byl v profesorem sociologie a autorem řady vědeckých prací. V 70. letech 20. století mu byla zakázána pedagogická i publicistická činnost.
Více od autora
Jaroslav Kašpar (7)
Jaroslav Kašpar, krycím jménem Pátý , byl československý voják, příslušník Obrany národa a příslušník zahraničního protinacistického a protikomunistického odboje. Narodil se 23. prosince 1903 ve Staré Pace. V roce 1921 odmaturoval na reálném gymnáziu v Nové Pace. Základní vojenskou službu nastoupil v Jičíně v září 1921, ale krátce nato byl odeslán do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Po jejím absolvování sloužil u dělostřelectva v Liberci a Josefově. Zároveň absolvoval dělostřelecký kurz v Olomouci a kurz dělostřeleckých leteckých pozorovatelů. V červnu 1927 byl převelen k 1. leteckému pluku v Praze a po absolvování leteckých kurzů přidělen k 38. letce 1. pluku. Absolvoval pilotní a stíhačské kurzy a po působení u 3. leteckého pluku v Bratislavě v letech 1934 až 1936 studoval Vysokou školu válečnou. Od roku 1936 do roku 1938 postupně velel několika oddělením 1. divize. Po okupaci Čech a Moravy pracoval v administrativě protektorátní vlády a zároveň působil v řadách domácího odboje. V rámci Obrany národy spoluorganizoval útěky čs. letců do zahraničí a spolupracoval s vrcholnými představiteli ON. Protektorát Čechy a Morava opustil 14. února 1940 a přes Slovensko a Maďarsko se dostal do Jugoslávie. V Bělehradě byl zatčen, ale odbojářům se ho podařilo po třech dnech z vězení vyreklamovat. Poté byl pověřen evakuací československých uprchlíků v Budapešti. Od října 1940 do dubna 1941 působil na čs. zpravodajské rezidentuře v Turecku a poté byl na návrh pplk. Svobody odeslán do SSSR a od srpna 1941 se stal náčelníkem štábu Československé vojenské mise v SSSR. V této funkci setrval rok, v letech 1942 až 1943 působil v Teheránu jako zástupce vojenského zmocněnce. Od října 1943 do srpna 1944 působil ve Velké Británii jako vojenský atašé u holandské exilové vlády a poté již jako mjr. gšt. jako vojenský přidělenec u různých spojeneckých jednotek. Závěr války strávil ve Štábu pro vybudování branné moci...
Více od autora
Jaroslav Haupt (10)
Narozen 19.4.1899. Dr., středoškolský profesor, práce z pedagogiky a němčiny.
Více od autora
Jaroslav Dufka (10)
Ing. Jaroslav Dufka je autorem 17 knih z oboru TZB, z nich 10 na téma vytápění. Dříve učil na SPŠ žáky-učně v učebním oboru Instalatér a studenty v maturitním oboru MIEZ. V současnosti je v důchodu. Je členem redakční rady časopisu Topenářství Instalace.
Více od autora
Jaroslav Drobník (3)
Narozen 20. 12. 1929 v Praze, zemřel 30. 8. 2012. Prof., RNDr., DrSc., biofyzik, propagátor biotechnologií a především geneticky modifikovaných organismů. Autor prací z oboru.
Více od autora
Jaromír Votík (10)
Jaromír Votík je bývalý český fotbalista a trenér. V sezonách 1986/87 a 2005/06 byl asistentem ve Viktorii Plzeň. Byl vedoucím katedry tělesné výchovy na plzeňské Pedagogické fakultě ZČU. Při ČMFS garantoval výuku trenérské profi licence UEFA. Publikuje knihy s fotbalovou tematikou . Jako hráč působil 15 let v Dynamu ZČE Plzeň.
Více od autora
Jaromír Šavrda (5)
Jaromír Šavrda byl český spisovatel, disident a chartista. V letech 1945–1951 byl studentem gymnázia v Českém Těšíně. Následně mezi léty 1951–1956 vystudoval Filozofickou fakultu na Karlově univerzitě v Praze. V letech 1967–1972 dálkově studoval i Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ze studia byl ale těsně před promocí vyloučen a titul mu byl za toto studium udělen až in memoriam v roce 1991. V letech 1956 až 1957 byl ředitelem Okresního domu osvěty v Jilemnici, poté pracoval v Ostravě jako osvětář a knihovník. V letech 1959 až 1963 byl učitelem českého jazyka a literatury na jedenáctileté škole v Ostravě-Porubě. Následně pracoval jako učitel na hornickém učilišti a poté jako pomocný dělník v ZOO. V letech 1968–1969 byl novinářem v deníku Nová svoboda. Z něj byl kvůli svému nesouhlasu s okupací vojsky Varšavské smlouvy donucen odejít. Stal se poté podnikovým právníkem nakladatelství PULS. Získat práci v nakladatelství PULS mu pomohl jiný ostravský spisovatel, Ota Filip, s kterým se Šavrda znal už z redakce deníku Nová Svoboda. V nakladatelství PULS pracoval do roku 1971, následně byl nucen odejít i z této pracovní pozice a práci získává jen jako skladník v Geologickém průzkumu Ostrava. Od roku 1975 měl invalidní důchod. Během normalizace se věnoval brněnské odnoži samizdatové edice Petlice. Za tuto aktivitu byl v roce 1978 zatčen a odsouzen k 55 měsícům vězení. Po návratu z výkonu trestu se aktivně zapojil do Charty 77 a v září 1982 byl zatčen znovu – za pobuřování. Byl jedním ze zakládajících členů organizace Společnost přátel USA. V roce 1998 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy. Pochován je na hřbitově v Ostravě-Hrabové. Je po něm pojmenována ulice Dr. Šavrdy na Ostravě-Jihu.
Více od autora
Jaromír Kubíček (11)
Jaromír Kubíček je český bibliograf, knihovník a historik, dlouholetý ředitel Moravské zemské knihovny a předseda Sdružení knihoven České republiky, předseda Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně. Absolvoval Střední knihovnickou školu v Brně . V letech 1957–1962 vystudoval při zaměstnání obor knihovnictví a čeština na Fakultě osvěty a novinářství Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1968 dosáhl doktorátu filozofie. V roce 1980 ukončil vědeckou aspiranturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, dizertační práce Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918-1938 . V roce 2001 se habilitoval v oboru českých dějin na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, habilitační práce Noviny a časopisy na Moravě a ve Slezsku do roku 1918. V letech 1957-1959 byl zaměstnán v Krajské knihovně v Jihlavě, v letech 1959-1969 byl knihovníkem ve Státním oblastním archivu v Brně . V roce 1969 nastoupil do oddělení bibliografie Státní vědecké knihovny v Brně , v této instituci pracoval 40 let, v letech 1986–2009 byl jejím ředitelem. V roce 1991 inicioval založení vysokoškolského studia knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde do roku 2001 působil jako pedagog. Od roku 2014 je pedagogem Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. V roce 1992 inicioval založení Sdružení knihoven ČR, do roku 2010 byl jeho předsedou. V roce 2000 mu byla udělena Medaile Z.V. Tobolky Řadu let aktivně působil v Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně, v letech 2010–2014 byl jejím předsedou, od 2014 je 1. místopředsedou. Je autorem několika desítek odborných publikací a stovek studií a článků. Specializoval se na sestavování regionálních bibliografií, které redigoval v edici Bibliografie a prameny k vývoji Moravy a na většině z nich se podíle...
Více od autora
Jaromír Jágr (6)
Jaromír Jágr je český hokejový útočník hrající za český prvoligový klub Rytíři Kladno. Dříve působil v amerických a kanadských klubech Pittsburgh Penguins, Washington Capitals, New York Rangers, Philadelphia Flyers, Dallas Stars, Boston Bruins, New Jersey Devils, Florida Panthers a Calgary Flames, několik let hrál také za ruský tým Avangard Omsk v KHL. V Česku je spjatý s kladenským klubem, jehož je od roku 2011 většinovým majitelem. S českou reprezentací vyhrál olympijský hokejový turnaj i mistrovství světa. Je celosvětově respektovanou a uznávanou osobností v oblasti sportu a řadí se mezi nejlepší hokejové hráče všech dob. V NHL získal dvakrát Stanley Cup, pětkrát byl vítězem kanadského bodování a stal se nejlepším Evropanem hrajícím v této soutěži. Historicky je mezi všemi hokejisty NHL co do počtu kanadských bodů druhý nejlepší po Wayne Gretzkym. Je držitelem i dalších rekordů NHL – stal se například nejstarším hráčem, který vstřelil hattrick. V roce 2005 se Jágr spolu s Jiřím Šlégrem stal členem Triple Gold Clubu, jenž sdružuje hráče, kteří vyhráli všechny tři hlavní hokejové soutěže – Stanley Cup, olympijské hry a mistrovství světa. V roce 2008 byl uveden do Síně slávy českého hokeje. Jaromír Jágr byl draftován týmem Pittsburgh Penguins jako celkově pátá volba 1. kola draftu v roce 1990. Jágrův otec byl původně proti, aby jeho syn hrál v 18 letech v zámoří, a to mimo jiné byl jeden z hlavních důvodů, proč byl draftován až jako číslo pět. Krom Pittsburghu, v osobě nového trenéra týmu Boba Johnsona, o něj měl velký zájem i skaut týmu Philadelphia Flyers Inge Hammarström. Philadephia měla právo volby jako čtvrtá , ale místo Jágra tým vyvolal jméno Mike Ricci, který byl před draftem experty pasován jako číslo jedna. Hammarströmovi se totiž nepodařilo přehlasovat své americké kolegy . V roce 1991 a 1992 s „Tučňáky“ vyhrál Stanley Cup a stal se nejmladším hráčem v historii NHL , který v...
Více od autora
Jaromír Hrabovský (7)
Narozen 1933. MUDr., CSc., chirurg, práce z oboru a příručky první pomoci.
Více od autora
Jarmila Bednaříková (10)
Jarmila Bednaříková je česká historička zabývající se dějinami pozdní antiky a raného středověku. Působí jako docentka na Ústavu klasických studií Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Publikovala množství knih a odborných studií, ve kterých se zabývala např. problematikou stěhování národů, historií Hunů, germánskými státy a sociálními problémy pozdní Římské říše. Jarmila Bednaříková vystudovala gymnázium v Kyjově a pak historii, archeologii a klasickou filologii na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity, kde v současnosti přednáší o starověkých dějinách. Kromě toho přednáší také na Katedře environmentálních studií spolu s Luborem Kysučanem Etiku starověkých civilizací. Dne 1. dubna 2007 byla jmenována docentkou v oboru historie – obecné dějiny.
Více od autora
János Ferencsik (9)
János Ferencsik byl proslulý maďarský dirigent, známý interpretací děl svého krajana Bély Bartóka a rakousko-německého repertoáru, zejména hudby Haydna, Mozarta a Beethovena. Narodil se 18. ledna 1907 v Budapešti a k hudbě získal hluboký vztah již v raném věku. Po celou dobu své kariéry byl Ferencsik úzce spjat s Maďarskou státní operou a Budapešťskou filharmonií.
Více od autora
Jane Bingham (6)
Autorka a editorka zejména populárně-naučných publikací pro mládež vydávaných Usborne Publishing.
Více od autora
Jana Skarlantová (5)
PhDr. Jana Skarlantová, absolventka FF UK, jejímž oborem byl český jazyk, výtvarná výchova a estetika. Na univerzitě nyní pracuje jako odborná asistentka a výtvarná pedagožka, vyučuje předměty prostorová a užitá tvorba . Publikovala několik knih na téma dějin odívání, užité tvorby či textilních technik.
Více od autora
Jana Olivová (10)
Jana Olivová se narodila roku 1987 na Kutnohorsku, kam se ráda a často vrací. Po gymnáziu se zaměřila na studium humanitních oborů, které dnes plnou měrou využívá ve své práci literární redaktorky. Od odborných textů na webové stránky a básniček do časopisů se přes překlady z němčiny propsala až k vlastním příběhům pro děti. Ráda cestuje po světě, a když má čas, čistí si hlavu na lezecké stěně, u míčových sportů nebo při procházkách v lese.
Více od autora
Jana Marhounová (5)
Narozena 7. 5. 1941 v Praze, zemřela 21. 6. 1998. Psycholožka, spisovatelka, pedagožka, ředitelka nakladatelství Empatie. Práce o recepci uměleckého a hudebního díla, o hudebních skladatelích a výtvarných umělcích, psychologické práce o manželství a dospívání mládeže.
Více od autora
Jana Havlíčková (10)
Autorka dětských knížek říkadel zaměřených na procvičování výslovnosti.
Více od autora
Jan Václav Antonín Stamic (9)
Jan Václav Antonín Stamic , známý též jako Johann Wenzel Anton Stamitz, byl významný český hudební skladatel a houslista 18. století, narozený 19. června 1717 v Německém Brodě v Čechách. Často je mu připisována role jednoho ze zakladatelů Mannheimské školy, která významně ovlivnila vývoj klasicistní symfonické hudby. Stamitzova kariéra vzkvétala, když se přestěhoval do Mannheimu a stal se houslistou dvorního orchestru. Rychle se vypracoval na pozici koncertního mistra a později se stal vedoucím orchestru.
Více od autora
Jan Tenora (9)
Mons. Jan Tenora byl český římskokatolický kněz a církevní historik. Kněžími byli i jeho dva bratři. Po maturitě roku 1881 vstoupil do brněnského alumnátu. Na kněze byl vysvěcen 26. července 1885 biskupem Františkem Saleským Bauerem. Dlouhodobě působil jako farář ve Chvalkovicích u Bučovic, stal se auditorem a radou biskupské konzistoře a čestným kanovníkem kolegiátní kapituly u sv. Václava v Mikulově. Vyučoval církevní dějiny v brněnském semináři i teologické fakultě v Olomouci. Od roku 1924 odešel na odpočinek a žil u svého bratra Adolfa Tenory v Brně a působil jako starosta Dědictví sv. Cyrila a Metoděje.
Více od autora
Jan Svěrák (8)
Jan Svěrák je český režisér a scenárista, syn Zdeňka Svěráka. Spolu s Jiřím Menzelem, Jánem Kadárem a Elmarem Klosem patří mezi jediné držitele Oscara za nejlepší cizojazyčný film uděleného snímkům české kinematografie. V letech 1983–1988 vystudoval pražskou FAMU, katedru dokumentární tvorby. Ze studentských filmů stojí za zmínku Však su vinař , Vesmírná odysea II a zcela fiktivní mystifikačně-ekologický dokument Ropáci o zvláštním zvířeti ve zdevastované krajině severních Čech. Za tento dokument získal v roce 1988 tzv. studentského Oscara. V 90. letech začal točit celovečerní hrané filmy a stal se jedním z nejúspěšnějších režisérů své generace. Jeho filmy se těší velkému diváckému úspěchu a pravidelně získávají řadu cen na filmových festivalech. Mezi nejdůležitější ceny patří tři Čeští lvi za nejlepší režii, Obecná škola byla nominována v roce 1992 na Oscara a Kolja jej v roce 1996 získal. V roce 1991 byl jedním ze spolumajitelů produkční firmy Luxor a poté v roce 1995 založil vlastní produkční společnost Biograf Jan Svěrák, s.r.o., která posléze produkovala nejenom jeho filmy, ale i také filmy jiných tvůrců. Např. v roce 2007 koprodukovala film Alice Nellis Tajnosti. Po oscarovém úspěchu filmu Kolja v roce 1996 měl Jan Svěrák několik nabídek od amerických producentů , všechny ale odmítl. Plánoval natočit anglicky mluvený film podle románu Saula Bellowa Henderson, král deště, napsal k němu scénář, ale z natáčení sešlo kvůli nedostatku peněz. V roce 2001 natočil díky spolupráci s britským producentem Ericem Abrahamem film Tmavomodrý svět, který vypráví o Československých letcích v britském Královském letectvu během 2. světové války. V roce 2006 se tematicky vrátil do současné české společnosti filmem Vratné lahve, který byl zfilmován rovněž podle scénáře Zdeňka Svěráka. Ten také ve filmu spolu s Danielou Kolá...
Více od autora
Jan Stach (8)
Právník a vysokoškolský pedagog.Autor literatury faktu a příběhů s kriminální zápletkou. Člen AIEP, Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu.
Více od autora
Jan Sovák (10)
Jan Sovák je původem český akademický malíř, žijící od roku 1982 v Kanadě . V dětství navštěvoval Lidovou školu umění v Táboře, kde jej učil základům výtvarné práce malíř Karel Valtr. Poté absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu keramickou v Bechyni a vystudoval obor chovatelství koní na Vysoké škole zemědělské. V roce 1982 emigroval s manželkou Danielou Jeriovou do Kanady. Jan Sovák se od mládí zajímal o dinosaury a pravěk, k čemuž ho inspiroval svým dílem především Zdeněk Burian. Sen o kreslení a malování dinosaurů se mu splnil po emigraci. Malíř je znám stovkami rekonstrukcí pravěkého života , které vytváří pod vedením vědců, jako například kanadského paleontologa Philipa J. Currieho. Spolupracuje také s Bořivojem Zárubou. Jeho dílo zahrnuje více než 170 ilustrovaných knih v patnácti jazycích. Ilustrace se objevily i ve dvanácti vzdělávacích filmech z produkce Discovery Channel Worldwide a spolupracoval též s National Geographic. Mimo jiné ilustroval i vědeckofantastický román Jurský park, který byl předlohou pro stejnojmenný film Stevena Spielberga. V současnosti je považován za jednoho z nejlepších paleoartistů, jak se v anglosaských zemích označují kreslíři pravěku. Také dostal neoficiální přezdívku „novodobý Zdeněk Burian“ a pokračuje spolu s dalšími českými ilustrátory – Inkou Delevovovou-Mrkvičkovou a Josefem Moravcem – ve slavné tradici českých ilustrátorů pravěku. Dne 17. listopadu 2019 bylo Janu Sovákovi uděleno čestné občanství města Tábora.
Více od autora
Jan Souček (8)
Jan Souček byl český malíř, grafik a ilustrátor. V letech 1955–1957 se vyučil sklářem v Novém Boru. V letech 1957–1961 studoval na střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě pod vedením profesora Stanislava Libenského. Poté studoval v letech 1963–1969 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru kresleného filmu profesora Adolfa Hoffmeistra. Soustředil se na malířství a volnou i užitou grafiku. Stěžejním bodem jeho zájmu byly historické, fantastické a utopické krajiny, ztvárňované staromistrovskou technikou olejovými barvami s vrstvou lazur na rozměrných plátnech. Obdivoval jinotaje malby rudolfinského manýrismu a romantismus období rokoka . Z ilustrací vytvořil například samostatnou monografii Apokalypsa na biblické motivy. Z grafických technik vyhledával barevný lept, suchou jehlu a akvatintu. Spolupracoval také na filmové scénografii. Jeho staroměstský ateliér ve starobylém domě v Karlově ulici 25 byl sám o sobě uměleckým dílem. Od roku 1971 pravidelně vystavoval v České republice, Německu, Švýcarsku, Belgii, Finsku, bývalé Jugoslávii, Rumunsku, Francii, Rakousku a Spojených státech. Byl členem SČUG Hollar. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Památníku národního písemnictví v Praze, Ministerstva kultury ČR, Galerie hl. m. Prahy, Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Ministerstva zahraničí ČR, v budovách německého a brazilského velvyslanectví, a dalších. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/26145-turris-babel/
Více od autora
Jan Šmejkal (8)
Jan Smejkal je český mezinárodní šachový velmistr, trojnásobný mistr republiky z let 1973, 1979 a 1986. Nejvyšší ELO 2615 bodů dosáhl v lednu roku 1976. V sedmdesátých letech 20. století patřil mezi světovou šachovou elitu. Mezinárodním mistrem se stal roku 1970, titul mezinárodního velmistra roku 1972. Vyhrál celou řadu mezinárodních turnajů, např. v Polanica-Zdróji roku 1970 a 1972, v Palma de Mallorce 1972, v Barceloně 1973, v Novém Sadu 1976, v Bělehradu, ve Vršaci a v Lipsku 1977, ve Varšavě a v Trenčianských Teplicích 1979 a Baden-Badenu 1985. Hrál ve třech mezipásmových turnajích mistrovství světa: 1973 , 1976 a 1979 . V letech 1968-1994 reprezentoval republiku na deseti šachových olympiádách a byl společně s Janem Ambrožem, Vlastimilem Jansou, Vlastimilem Hortem a dnes slovenskými hráči Ľubomírem Ftáčnikem a Jánem Plachetkou členem družstva, které na šachové olympádě roku 1982 v Lucernu skončilo na druhém místě.
Více od autora
Ján Silvester Kaščák (8)
Slovenský autor publikací z oboru potravinářství, zaměřen na konzervárenství.
Více od autora
Jan Rypka (5)
Jan Rypka byl český orientalista, profesor turecké a novoperské literatury a překladatel z turečtiny a perštiny. Rypka byl jedním z prvních 34 jmenovaných členů pražského Orientálního ústavu . V roce 1934 se v Teheránu zúčastnil jako oficiální host oslav tisíciletého výročí narození perského básníka Firdausího. Jan Rypka se narodil v rodině drobného živnostníka. Jako dítě dostal sbírku pohádek Tisíc a jedna noc, o níž se později vyjádřil, že v něm „poprvé rozezněla ,rezonanční tóny’ dřímající v jeho nitru ,vdechnuté tam tajemnými silami’“. Po maturitě v rodné Kroměříži se zapsal ke studiu orientalistiky na Vídeňské univerzitě, kde v roce 1910 získal doktorát filozofie z oboru islámských jazyků . Po dokončení vysokoškolských studií se Rypka začal věnovat drobným překladům orientálních textů. Brzy toho však zanechal, protože získal výhodnější místo ve vídeňské dvorní a univerzitní knihtiskárně. V roce 1920, po vzniku Československa, se Rypka přestěhoval do Prahy. Zde se plně věnoval orientalistice. Na krátký čas vstoupil i do státní služby, když byl následujícího roku jmenován na místo knihovníka na Ministerstvu školství a národní osvěty. V létě roku 1921 obdržel stipendium na studijní cestu do Cařihradu. V tomto starobylém městě, kde strávil téměř jeden a půl roku, se mu naskytla spousta příležitostí blíže poznat a pochopit Orient. Svoje poznatky pak shromáždil v knize o Turecku. Po svém návratu začal Rypka opět pracovat na Ministerstvu školství a národní osvěty a pustil se do habilitační práce – rozboru poezie tureckého básníka Sábita, kterou v roce 1924 úspěšně obhájil. V roce 1927 byl jmenován mimořádným a v roce 1930 řádným profesorem Karlovy univerzity. Ve 30. letech se Jan Rybka zaměřil na perskou poezii. Ústřední postavou jeho vědeckého zájmu se stal perský básník Nizámí Gandževí. Dal...
Více od autora
Jan Říha (6)
Narozen 7.7.1853 v Chlumci nad Cidlinou, zemřel 12.7.1922 tamtéž. Zahradník, pomolog, publikace z oboru.
Více od autora
Jan Reich (7)
Jan Reich byl český výtvarný fotograf, představitel krajinářské a městské fotografie. Byl jeden z posledních klasiků české fotografie, který fotografoval černobíle na velkoformátový deskový přístroj, a spoluzakladatel skupiny Český dřevák. O fotografii se zajímal již od dětských let, kdy sledoval život svých prarodičů na fotografiích zasílaných ze zámoří. V roce 1959 maturoval na jedenáctileté střední škole a po maturitě pracoval jako stavební dělník v Armabetonu. Koncem padesátých let vznikly první fotografie Prahy, které předznamenaly autorův budoucí zájem o historii a architekturu města . Po komunistickém převratu přišla rodina o majetek, otec byl vystěhován do Sudet, kde Reich po čase fotografoval zbytky opuštěné civilizace . V roce 1961 pracoval jako rekvizitář ve filmových studiích Barrandov a v témže roce nastoupil dvouletou vojenskou službu. Po jejím absolvování pracoval v jako fotograf v družstvu Fotografia v Praze, kde si osvojil práci s velkoformátovou kamerou. Střídal dělnické profese a ve volném čase fotografoval na kinofilm. Na jaře 1964 jednu sezónu pracoval jako dělník v cirkuse Evropa, se kterým procestoval Slovensko. V následujícím roce absolvoval s Cirkusem Kludský turné po Moravě. Během těchto cirkusových angažmá vznikly cykly Slovensko a Cirkus, které obsahují důvěrné portréty artistů a krotitelů v jejich prostředí. V letech 1965 až 1970 studoval FAMU v Praze, obor výtvarné fotografie. Během studia vznikly především fotografické soubory motivované vzpomínkami na mládí v Sudetech, zátiší a portréty. Žil život bohéma a často pobýval s generací narozenou kolem roku 1940 v ateliéru pod Vyšehradem – například s Borisem Hybnerem nebo Pavlem Sedláčkem. V roce 1968, po ruské invazi, skončilo svobodné fotografování pro časopisy. Ve zhoršující se situaci se Reich rozhodl odjet koncem roku 1969 ze země; devět měsíců zkusil žít v Paříži, intenzivně fot...
Více od autora
Jan Preisler (4)
Jan Preisler byl český akademický malíř a vysokoškolský profesor. Jan Preisler se narodil v rodině slévače pracujícího v železárnách v Králově Dvoře. Měšťanskou školu navštěvoval v Karlově Huti u Popovic. Od dětství byl samotář, bavilo ho pozorování přírody a živlů. V měšťanské škole v Berouně vzbudil pozornost svými výkresy i soukromými kresbami. Ředitel školy Kozel, matematik, pozdější profesor brněnské techniky Václav Karel Řehořovský a poslanec Neumann, milovníci umění, vyzvali prostřednictvím dopisů Preislerovy rodiče, aby dali chlapce na studie do Prahy, a zaručili se, že ho budou finančně podporovat. Návrh podpořil i Emil Kratochvíl, ředitel železáren v Králově Dvoře, kde pracoval Preislerův otec. Proto v roce 1887, kdy mu bylo 15 let, odešel studovat do Prahy na umělecko-průmyslovou školu, kterou tehdy vedl František Ženíšek . Po jejím absolvování sdílel s Karlem Špillarem ateliér v budově Malostranské záložny. V době studií navázal kontakt se spolkem Mánes, který byl tehdy jen studentským sdružením. Od počátku se podílel na publikační aktivitě spolku, v roce 1894 nakreslil obálku k albu Listy z palety a o dva roky později byla jeho kresba Vánek a vítr použita na obálku prvního čísla časopisu Volné směry, který po několik ročníků redigoval. Členem spolku Mánes byl v letech 1896–1918, čtyřikrát byl jeho předsedou V roce 1902 cestoval s přítelem Antonínem Hudečkem po Itálii. Na zpáteční cestě se ve Vídni setkal s Augustem Rodinem. Po legendární výstavě Edvarda Muncha v Praze v roce 1905, kterou pomáhal zorganizovat a navrhl i plakát, navštívil Paříž v roce 1906, kde se seznámil s dílem Paula Gauguina. V roce 1903 se stal externím učitelem kresby aktu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1913 – 1918 pak působil jako profesor na Akademii výtvarných umění. Jedním z jeho žáků byl Josef Šíma. Od roku 1908 se Jan P...
Více od autora
Jan Pohunek (8)
Jan Pohunek je český folklorista a spisovatel. Po maturitě na pražském Gymnáziu Jana Nerudy vystudoval archeologii na Fakultě humanitních studií Západočeské univerzity a etnologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . V současnosti studuje jako postgraduální student etnologii na Filozofické fakultě UK. Několik let pracoval jako etnolog v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy, od roku 2012 pracuje jako kurátor sbírek v pražském Národopisném muzeu . Jako vědec se Jan Pohunek zabývá především současným folklórem . Tomuto tématu částečně věnoval řadu odborných i popularizačních článků. Jako spisovatel se profiloval během prvních let 21. století příspěvky do soutěže Trapsavec a časopisecky publikovanými povídkami. Jeho románový debut Polomené světy vyšel roku 2008. Dalším samostatně vydaným literárním dílem se stal humoristický fantasijní román Temní ilumináti, vydaný roku 2010. Vedle činnosti spisovatelské se uplatnil rovněž jako ilustrátor dvou knih Olgy Suchomelové Pivo, které strašilo a Nepáchejte dobré skutky.
Více od autora