Všichni Autoři a témata

Miroslav Randa (12)

Narozen v roce 1959. Matematik a fyzik, zaměřen na astrofyziku a astronomii. Učebnice pro ZŠ.

Miroslav Rada (6)

Miroslav Rada byl český malíř, ilustrátor, grafik a pedagog. Kromě obrazů sakrálních, které nakreslil pro církevní prostory nejen v Česku, ale i v zahraničí, maluje obrazy také se světskou tematikou a ilustruje i knížky . V letech 1945 až 1950 studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy pod vedením Cyrila Boudy, Karla Lidického či Martina Salcmana. Byl členem uskupení „Proměna“, s nímž absolvoval několik výstav, ale od roku 1962 vystavuje samostatně, a to jak v Česku, tak také v zahraničí . Výtvarné práce realizované Miroslavem Radou:

Miroslav Myška (9)

Miroslav Myška pracuje jako reklamní fotograf. Od roku 1990 vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Je zkušeným fotografem a autorem několika knih , představil se na mnoha samostatných i skupinových výstavách u nás i v zahraničí.

Miroslav Moravec (7)

Miroslav Moravec byl český divadelní a filmový herec a dabér. Hrát začínal ochotnicky již za středoškolských studií, přestože rodiče s hereckou kariérou nesouhlasili. Divadelní fakultu Akademie múzických umění absolvoval roku 1962 dálkově, dříve nebyl opakovaně přijat. Už během studií přijal první angažmá v Mostě. V dalších letech pak hrál v Chebu a ve Zlíně. V roce 1968 mu nabídl angažmá Otomar Krejča ve svém pražském Divadle za branou. Od roku 1980 pak působil v Divadle pod Palmovkou . V roce 1996 se stal členem Divadla na Vinohradech, ve kterém zůstal až do roku 2004. Působil nejen v divadle, ale i ve filmu, televizi, rozhlase a dabingu. Daboval například inspektora Kojaka, komisaře Moulina, mnoho postav Belmonda, či fiktivní postavu Fantomase. Disponoval velmi zvučným, hlubokým, hebce melodickým hlasem, díky němuž patřil mezi nejvýznamnější české dabingové a rozhlasové herce. Narodil se v Praze na Žižkově rodičům původem z Hané. Měl dvě sestry, Miladu a Marii. S manželkou, výtvarnicí, které říkal „Milča“, měl syna Prokopa a od něho vnuka Daniela.

Miroslav Kárný (7)

Miroslav Kárný se narodil 9.září 1919 v Praze. Po absolutoriu akademického gymnázia v Praze začal studovat na Filosofické fakultě UK, studia však nemohl dokončil. V letech 1941-44 byl vězněn v ghettu Terezín; zde se r. 1944 také oženil sM argitou Krausovou. Na podzim 1944 byl transportován do Osvětimi, v zimě 1945 přežil pochod smrti do Kauferingu aDachau. V letech1945-51 pracoval v Rudém právu, v letech19 5 2- 58 ve Spojených ocelárnách Kladno v redakci čsp. Kladenský kovák, v redakciS vobody , posléze jako šéfredaktor, a na ÚV KSČ. Odtud musel r. 196 9 odejít a až do důchodu pracoval v reprografickém středisku Institutu poradenství. Od roku 1974 se začal naplno věnovat svému největšímu zájmu: dějinám. Zabýval se historií německého fašismu a protektorátu, vždy se zřetelem k židovskému osudu. Časem patřil k největším odborníkům v tomto oboru, jedinečného znalce v něm našla především problematika terezínského ghetta a KT Osvětim. V průběhu posledního více než čtvrt století publikoval M. Kárný v českých i zahraničních novinách, časopisech a vědeckých sbornících množství významných obecných i dílčích studií, článků, recenzí, polemik apod., podílel se na práci vědeckých konferencí, redigoval řadu sborníků, vyslovoval se expertně při důležitých jednáních týkajících se let 1939- 45Své výzkumy shrnul v několika samostatných publikacích, které patří k základní literatuře na dané téma. Sumu svých znalostí o osudu Židů za protektorátu a o situaci v terezínském ghettu uložil do obsáhlé publikace, kterou pod názvem Terezínské kalendárium připravoval pro nakladatelství Sefer Po smrti své ženy , která byla jeho nejbližší spolupracovnicí, redigoval M. Kárný knihu sám až do posledních chvil. Zemřel po dlouhé těžké nemoci 9. května 2001.

Miroslav Kalina (8)

MUDr., neurolog, od 1993 primář Neurologického oddělení Nemocnice Na Homolce, Praha. Autor publikace z oblasti lékařství.

Miroslav Homola (3)

Miroslav Brož (10)

Mgr. Miroslav Brož byl český evangelický farář a senior Královéhradeckého seniorátu. Od 1. prosince 1951 působil jako výpomocný kazatel a od 7. března 1952 do 30. listopadu 1952 coby vikář v Pardubicích. Během té doby byl 9. března 1952 ordinován na duchovní službu. Počínaje 1. prosincem 1952 sloužil až do 31. srpna 1954 jako seniorátní vikář v Ústeckém seniorátě se sídlem ve sboru v Teplicích. Následující den se stal farářem ve sboru v Holicích v Čechách. Působil zde až do konce září 1958, kdy nastoupil do sboru v Třebechovicích pod Orebem, kde zůstal až do 30. listopadu 1983. Během zdejšího působení byl navíc od 1. prosince 1969 do 30. listopadu 1983 seniorem Královéhradeckého seniorátu. Následně se od 1. prosince 1983 stal tajemníkem Synodní rady a mezi 1. březnem 1984 a 31. prosince 1995 zastával funkci vedoucího tajemníka tohoto vedení své církve. Od 1. ledna 1996 působil coby mluvčí Synodní rady. Je otcem dvou dcer, a sice Rut Budínové a Evy Skálové.

Miroslav Barvík (7)

Miroslav Barvík byl český hudební skladatel a kritik. Po maturitě v roce 1937 studoval na brněnské konzervatoři skladbu a klavír. Současně na Masarykově univerzitě studoval hudební vědu. Konzervatoř absolvoval u Václava Kaprála Symfoniettou pro orchestr, ženský sbor, varhany, klavír a alt solo. V letech 1942–1944 byl soukromým žákem Vítězslava Nováka a studium dokončil mistrovským kurzem Pražské konzervatoře u Jaroslava Řídkého. Pracoval jako učitel hudební teorie, klavíru a dirigování na Masarykově ústavu hudby F. M. Hradila v Ostravě . Po osvobození se stal kulturním referentem v Brušperku, oblastním inspektorem hudebních škol, tajemníkem brněnské konzervatoře a sbormistrem dělnického pěveckého sboru při Okresním výboru Komunistické strany v Králově Poli. V roce 1949 se stal profesorem dějin hudby a teoretických předmětů na Pražské konzervatoři a externě učil opět na brněnské konzervatoři a jiných školách. Přes nepopiratelné zásluhy na poli hudební vědy a popularizace vážné hudby byl jednatelem Syndikátu českých skladatelů, stavovské organizace českých skladatelů vážné a populární hudby včetně muzikologů a autorů zhudebněných textů, která existovala od 20. února 1946. V roce 1966 byl jmenován uměleckým ředitelem Státní opery v Brně . Po roce 1968, tedy po příchodu sovětských vojsk na naše území, byl vyloučen z komunistické strany, protože se proti okupaci vysílalo veřejně z divadelního rozhlasu a byl z funkce ředitele odvolán. V roce 1979 odešel do důchodu. Zemřel 2. března 1998 v Brně. Po jeho smrti, kdy byla v nekrologu v Lidových novinách zdůrazněna jeho angažovanost pro komunistický režim , vystoupil na obranu jeho lidských vlastností Václav Žilka ....

Mirka Manáková (12)

Slovenská autorka románů pro ženy.

Mirek Vostrý (11)

Mirek Vostrý se zaměřuje především na dětskou tvorbu, ale známý je i kresleným humorem a komiksy . Jeho tvorbou je kreslený humor, ilustrace, reklamní kresba, komiksy, omalovánky, diplomy, přáníčka, malování na obličej a mnoho dalšího.

Mireille Calmel (6)

Mireille Calmel začala psát už ve svých devíti letech během pobytu v nemocnici. Lékaři o ní říkali, že je ztracený případ, ale ona to byla přesvědčená, že pokud, bude psát, nezemře. A stal se zázrak, Mireille se pomalu uzdravovala... Od té doby se psaní stalo součástí jejího života, stejně jako její nadšení pro divadlo a hudbu- vystupovala též jako zpěvačka na plesech a jiných společenských akcích.

Mira Holzbachová (5)

Miroslava Holzbachová, používala varianty jména Míra a Mira byla česká tanečnice, choreografka a novinářka. Odmaturovala na státní reálce v Kroměříži a v 17 letech se s rodiči odstěhovala do Prahy. V letech 1919–1923 studovala herectví na dramatickém oddělení pražské konzervatoře , studovala také v Německu a Francii. Již během studia působila v Národním divadle. Ve 20. a 30. letech 20. století se řadila mezi čelní představitelky výrazového tance. Byla členkou Devětsilu, spoluzakládala Osvobozené divadlo. Založila moderní tělovýchovnou školu. V roce 1928 založila vlastní taneční skupinu Umělecké studio, kde vystupovala spolu se svými žačkami z tělovýchovné školy. Skupinu vedla až do roku 1937. Ráda tančila na rytmy tanga a charlestonu, ale i na drobná lyrická témata, tvořila také veselé obrazy, do nichž aranžovala zmechanizované úkony každodenního života. V roce 1933 spoluzakládala první profesionální dělnickou scénu Nové avantgardní divadlo, kde Holzbachová působila jako režisérka, choreografka a scénografka. Během španělské občanské války byla členkou Interbrigád a přispívala jako dopisovatelka do Haló novin. V letech 1939–1946 působila v USA, kde studovala tance a kulturu indiánských kmenů, tančila pod pseudonymem Miss Slavonica a učila na taneční škole Free School. V roce 1946 se vrátila do Československa, do roku 1948 pracovala na ministerstvu kultury, poté řídla organizaci Umění lidu. Od roku 1948 pracovala jako choreografka Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Poté pořádala kurzy lidové tvořivosti. Zemřela v roce 1982 v Praze.

Miloslava Knappová (6)

Miloslava Knappová je česká jazykovědkyně zaměřující se na onomastiku, zejména antroponomastiku . Většinu svého aktivního života strávila jako pracovnice Ústavu pro jazyk český při akademii věd, kam nastoupila v roce 1962 a kde vedla onomastické oddělení v letech 1976–1993, po Vladimíru Šmilauerovi převzala v letech 1984–1992 vedení časopisu Acta onomastica . Byla také pedagogicky činná, v letech 1988–2001 vyučovala na pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty v Ústí nad Labem. Odborné znalosti využívá mj. jako soudní znalec. Posudky Miloslavy Knappové jsou zásadní při kodifikaci nových jmen na českých matrikách . Dlouhodobě a opakovaně je členkou Místopisné komise Rady hlavního města Prahy. Byla také autorkou některých epizod vzdělávacího pořadu Československé televize Tajemství řeči .

Miloslav Zapletal (7)

Miloslav Zapletal , někdy se píše Miloš Zapletal je český farmář, spisovatel, redaktor, manažer, scenárista, dramaturg, ředitel produkční agentury, producent a prezident Miss České republiky. Absolvoval Báňskou a energetickou průmyslovou školu v Handlové na Slovensku a několik semestrů Fakulta osvěty a novinářství Univerzity Karlovy. V letech 1966–69 pracoval jako redaktor Československého rozhlasu v Ostravě, poté dva roky ve vydavatelství Puls . Od roku 1970 byl postupně manažerem Karla Kryla, kterého jako recitátora a básníka objevil v roce 1962 v Teplicích, poté jako zpěváka protestsongů v roce 1967 v Olomouci, Marie Rottrové, Olympicu, Lenky Filipové a Pražského Výběru. V letech 1987–90 byl externím dramaturgem Paláce kultury a sportu Vítkovice. Tam založil novodobou Miss Československa, jejímž prezidentem byl do roku 2008. V roce 1990 založil společně s Michaelem Kocábem agenturu Art Production K, která zastupovala řadu umělců , produkovala programy Miss Československo, Tutovka, Vánoční koncert Placido Dominga, Český slavík, Ceny Thálie, Manéž Bolka Polívky, Bolkoviny, Lucie na bílo, EXPO 2000 a zároveň byl scenáristou a producentem některých těchto pořadů. V roce 2008 prodal práva na pořad Miss České republiky a začal podnikat na Farmě Blaník. Napsal několik knih o Miss České republiky, je spoluautorem knížky Zapomenuté divadlo Ateliér. V současnosti píše další knihy, které budou vydány ve vydavatelství Mladá fronta. Je jednatelem a spolumajitelem Farmy Blaník. Je počtvrté ženatý, žije s manželkou Hanou Zapletalovou , která byla produkční, nyní je manažerkou Farmy Blaník. Má čtyři syny, Petra, Roberta, Petra a Miloslava.

Miloslav Valouch (7)

Narozen 20.8.1878 v Lazcích u Olomouce, zemřel 11.6.1952 v Praze. PhDr., státní úředník v Praze, matematik. Práce v oboru.

Miloslav Šlezingr (9)

Narozen 1960 v Brně. Dr., Ing., stavební, zemědělský a lesnický inženýr, práce o úpravách vodních toků, ekologické práce.

Miloslav Klíma (9)

Narozen 22.9.1941. Miloslav Klíma strávil mládí v Liberci ve skromné železničářské rodině, vyučil se plavčíkem a pravidelně docházel do divadla F.X.Šaldy. Později ho zdejší dramaturg Zdeněk Digrin připravoval na přijímací zkoušky na DAMU obor dramaturgie, po kterých následovalo studium na začátku zlatých 60. let. A to už je doba, kdy se setkává s několika lidmi, kteří ho v divadle i mimo něj budou provázet mnoho následujících let – Vlasta Chramostová, Luboš Pistorius, Jan Grossman a další. První a druhé chebské angažmá , působení na volné noze při Malostranské besedě, Hradecké Divadlo vítězného února, Studio Beseda, Divadlo DRAK, po revoluci Divadlo Na zábradlí, Národní divadlo, děkanát a profesura na DAMU.

Miloš Vítek (7)

Narozen 1940. Doc., ing., CSc., průkopník systémového inženýrství, děkan Fakulty územní správy, vedoucí katedry společenských věd, práce z ekonomie, politologie a společenských věd a systémové ekologie.

Miloš Marten (7)

Miloš Marten , vlastním jménem Miloš Šebesta, vystupoval též pod pseudonymem Leon Brauner, Pavel Orsey a Ivan Skála, byl český spisovatel katolicko-symbolistického zaměření, esejista, literární a výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a angličtiny. Narodil se v kultivovaném měšťanském prostředí, otec byl právníkem, Miloš byl nejmladší ze šesti dětí. Od roku 1893 studoval na českém gymnáziu v Brně. Ze zdravotních důvodů opustil ve školním roce 1899–1900 školu a pokračoval v soukromých studiích. Odmaturoval v roce 1901 na Akademickém gymnáziu v Praze. Pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1906 získal titul JUDr. Od roku 1902 byl důvěrným přítelem malířky Zdenky Braunerové, která podstatně ovlivnila jeho kulturní orientaci a uvedla jej do českých i francouzských kulturních kruhů. Od roku 1905 též ilustrovala a graficky upravovala jeho knihy. V letech 1907 a 1908 strávil několik měsíců ve Francii, kde se seznámil se spisovatelem Élémirem Bourgesem, Émilem Bernardem a básníkem Paulem Claudelem. Paul Claudel byl v letech 1909–1911 francouzským konzulem v Praze a byl svědkem na Martenově svatbě. V roce 1912 se oženil s Annou Kopalovou, dcerou továrníka z Přepeř u Turnova, s kterou ho v předchozím roce seznámila Zdenka Braunerová. Anna byla později překladatelkou a publicistkou. V letech 1912–1914 byl Marten konceptním úředníkem na pražském magistrátu. V únoru 1915 byl odveden k 88. pluku a v červnu odvelen do města Szolnok v Uhrách a dále na ruskou frontu, kde byl zraněn. Po dovolené v Praze se v roce 1916 vrátil na frontu. Byl poslán zpět na vyšetření do posádkové nemocnice v Praze. Zemřel za rekonvalescenčního pobytu v Přepeřích. Od svých sedmnácti let přispíval do časopisu Moderní revue. Později otiskuje své kritiky a eseje v celé řadě časopisů a sborníků. Věnoval se především tvorbě svých českých so...

Miloš Hájek (7)

Miloš Hájek byl český historik, levicový intelektuál, příslušník československého odboje za druhé světové války a mluvčí Charty 77. Narodil se do rodiny, jejíž národně-socialistické smýšlení předurčilo utváření jeho občanského postoje. Pod dojmem událostí přelomu 30. a 40. let vstoupil do Komunistické strany, v jejímž rámci se angažoval v odbojovém hnutí. V důsledku svých aktivit v organizaci Přehledy byl zatčen gestapem a odsouzen k trestu smrti. Tomu nakonec unikl díky květnovému povstání. Po válce se angažoval jako přesvědčený komunista, jehož ideologická východiska i občanské postoje v průběhu let procházely evolucí, jejíž osou ovšem vždy bylo úsilí o nalezení optimální ideové formy uspořádání společnosti, již nakonec shledal v demokratickém socialismu. Jeho první manželka, Alena rozená Divišová, přítelkyně z dob odboje, byla historička českého levicového a židovského odboje. Narodili se jim dva synové, jedna vnučka, Anna Hájková, je také historička na britské University of Warwick. Přes politické uvolnění v 60. letech byl pro své revizionistické postoje vyhozen z Vysoké školy politické, odkud následně přešel nejprve do Historického ústavu ČSAV, později do Ústavu dějin socialismu. Ve dnech srpnové invaze do Československa byl jedním z organizátorů vysočanského sjezdu KSČ. Po nástupu normalizace se stal aktivním členem pražského disentu, publikoval v samizdatu, se svou partnerkou Hanou Mejdrovou vydávali periodikum Historické studie, věnované otázkám moderních dějin, a ve svém bytě pořádali setkání předních intelektuálů. Stal se signatářem Charty 77 a v roce 1988 byl jejím mluvčím . V 80. letech rovněž předsedal Klubu Obroda, usilujícímu o naplnění odkazu pražského jara, který se po revoluci integroval do ČSSD. Členem této strany se stal Hájek v roce 1991 a v následujících letech se významně podílel na přípravě odborných materiálů ...

Milena Štráfeldová (6)

Milena Štráfeldová se narodila v roce 1956 v Praze, vystudovala obor teorie a dějiny kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vystřídala řadu zaměstnání v muzeích, knihovnách, na ministerstvu kultury a mnoho let pracovala jako redaktorka v České televizi či různých rozhlasových stanicích. Od roku 2001 působí v zahraničním vysílání Českého rozhlasu, kde se věnuje především českým krajanům a exilu.

Milena Lenderova (8)

Milena Lenderová je česká historička. Zabývá se dějinami 19. století, především gender history, dějinami každodennosti a česko-francouzskými kulturními vztahy. Vystudovala dějepis a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1973 tamtéž obhájila rigorózní práci na téma: Československo a habešská krize. V roce 1994 se habilitovala Pedagogické Fakultě Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích v oboru české dějiny. V roce 2001 byla jmenována profesorkou v oboru České dějiny. V letech 2001–2007 byla děkankou nově zřízené Fakulty humanitních studií Univerzity Pardubice . V rozhovoru pro e-Zpravodaj Univerzity Pardubice únoru 2015 uvedla, že je feministka. Dějiny každodennosti 19. století, dějiny žen, kulturní dějiny, dějiny česko-francouzských kulturních vztahů 18. – 19. století

Milena Honzíková (6)

Milena Honzíková, rodným jménem Milena Bláhová byla česká partyzánka, spisovatelka, literární historička, kulturní publicistka, dramaturgyně, překladatelka, scenáristka a vysokoškolská pedagožka. Byla také manželkou překladatele a literárního historika Jiřího Honzíka. Studovala na jihlavském gymnáziu, její středoškolské studium přerušila druhá světová válka, během níž byla v letech 1941 až 1942 nacisty vězněna. Po propuštění působila až do konce války v partyzánské skupině. Střední školu dokončila maturitou v roce 1945. Poté následovala studia na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1949 obhájila doktorát filosofie. Profesně působila na akademické půdě a dramaturgicky se podílela na divadelní a filmové tvorbě. Mezi roky 1948 a 1970 byla členkou KSČ, do 60. let působila v nižších stranických funkcích a pracovala v podpůrném aparátu státní moci. Později byla ze strany vyškrtnuta, došlo k zamítnutí její habilitace a nucenému odchodu z Filozofické fakulty UK. Dětství prožila v Jihlavě. Její otec byl lékař, přední činovník Československé obce sokolské a pozdější politik Československé sociální demokracie František Bláha . Matka Františka Bláhová, rozená Chmelová byla absolventkou obchodní školy, cvičitelka Sokola v Jihlavě a později rozhodčí a zapisovatelka v oddílech sportovní gymnastiky. Milena Honzíková v letech 1931-1936 navštěvovala obecnou školu v Jihlavě, po které tamtéž studovala reformní reálné gymnázium. Po uzavření gymnázia v roce 1941 odešla do Prahy k rodině sestřenice svého otce. Studovala tu francouzštinu, angličtinu a němčinu. V té době byl její otec za svoji činnost vězněn v koncentračním táboře Dachau. Na jaře 1942 byla v Praze po udání zatčena gestapem i ona. Byla propuštěna, ale při heydrichiádě ji opět zatkli a do konce roku 1942 věznili v Táboře. Po zotavení byla Milena Honzíková nasazena do jihlavské výtopny, kde prostřednictvím dvou železničářů získala k...

Milena Bartlová (8)

Milena Bartlová je česká historička umění. Zabývá se uměním a kulturou středověku, metodologií dějin umění, muzeologií a vizuálními studiemi. Věnuje se vědeckovýzkumné a publikační činnosti, v současné době přednáší na katedře teorie a dějin umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Dcera docentky ekonomie na pražské UK Rity Klímové , v letech 1990–1991 československé velvyslankyně v USA, a bývalého reformního komunisty Zdeňka Mlynáře. Rita Klímová byla jedna z prvních průkopnic feminismu v České republice. Má mladšího bratra Vladimíra Mlynáře. Její dědeček Stanislav Budín byl redaktorem časopisu Reportér. V letech 1980–1983 studovala dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a její magisterská diplomová práce: Příspěvek k ikonografii krásného slohu. Figurálně zdobené rámy českých gotických obrazů byla uznána jako rigorózní. Roku 1995 obhájila kandidátskou disertaci: Vztah českých milostných madon k ikonám. K 15. dubnu 2001 byla jmenována docentkou v oboru dějiny umění a od 1. listopadu 2005 je profesorkou. V letech 1992–2014 byla členkou Uměleckohistorické společnosti, v letech 2008–2011 byla předsedkyní. Působila jako zahraniční poradce v Center of Medieval Art in New York , předsedkyně výboru pro udílení Baderových stipendií , členka rady Moravské galerie v Brně , členka komise pro akviziční činnost Sbírky starého umění NG a akreditační komise MŠ Slovenské republiky.

Milan Zeman (7)

Milan Zeman je bývalý český fotbalista, záložník. V československé lize hrál za Spartak Hradec Králové. Nastoupil v 8 ligových utkáních. Gól v lize nedal. Do Hradce přišel v létě 1972 z VCHZ Pardubice.

Milan Šustr (9)

Autor fotografií publikace Polnička na starých pohlednicích.

Milan Sojka (7)

Milan Sojka byl český ekonom, který působil jako profesor ekonomie, vysokoškolský pedagog a vedoucí katedry institucionální ekonomie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1974 dokončil studium oboru politická ekonomie na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Po studiu působil nejprve na katedře dějin ekonomických učení kde v roce 1982 získal titul kandidáta věd v oboru dějiny ekonomických teorií. V průběhu 80. let 20. století působil jako pedagog na Graduační škole Ekonomického ústavu ČSAV. V roce 1987 mu byl na VŠE udělen titul docent a v roce 1996 i titul profesor. Od roku 1990 až do své smrti v roce 2009 působil v Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd University Karlovy v Praze. Působil také jako vedoucí Ústavu ekonomie na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Jako pedagog a znalec ekonomických teorií se věnoval zejména oblasti historie, vývoji českého a světového ekonomického myšlení a postkeynesovské teorii. V roce 2008 získal Výroční cenu České společnosti ekonomické za dlouhodobý přínos českému ekonomickému učení. Od roku 2010 je k uctění jeho památky udělována také Cena Milana Sojky. Dále působil v následujících společnostech a nadacích: Profesor Sojka byl uznávaným odborníkem v oblasti dějin ekonomických teorií a historie českého ekonomického myšlení. Tomuto tématu věnoval řadu odborných prací a učebnic ekonomie pro vysoké a střední školy. Mezi nejznámější publikace patří například: Výuka

Milan Morávek (9)

Milan MORÁVEK – lékař, psychiatr a publicista. Již během studií na lékařské fakultě UK pracoval v Ústavu letecké fyziologie, v 60. letech se stal vedoucím pracovníkem v Ústavu leteckého zdravotnictví. Od začátku 70. let byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze . Ve druhé polovině 60. let publikoval časopisecky eseje a články o problematice vědomí a řeči i vlastní prózy. V téže době navázal spolupráci s filmaři. Jako odborný poradce se podílel na Polákově sci-fi dramatu Ikarie XB 1 a Schormově a Špátově anketním dokumentu Zrcadlení . V několika filmech hrál menší a epizodní role: netradiční psychiatr a manžel v psychologickém dramatu E. Schorma Návrat ztraceného syna , sluha Tomáš v Krškově komedii Poslední růže od Casanovy a kněz v Polákově válečném dramatu Nebeští jezdci , vězeňský psychiatr v Matějkově dramatu Nahota . Podle jeho námětu natočil E. Schorm tv. inscenaci Rozhovory .

Milan Lajdar (8)

Mgr. Milan Lajdar se narodil 30.10. 1950 v Náchodě, vystudoval pedagogickou fakultu v Hradci Králové a postgraduálně katedru dokumentární tvorby FAMU v Praze. Pracuje jako novinář, kameraman a režisér, rovněž se zabývá multimediálními projekty. Pravidelně publikuje v novinách a časopisech, i autor knih pro děti a humorných povídek.

Milan Koukal (8)

Narozen 6.7.1948 v Benešově u Prahy, PhDr., publicista, časopisecký redaktor např. časopisů Blesk a Ring, autor prací o dechové hudbě, country a muzikálech.

Milada Kudrnová (6)

Narozena 21. 3. 1955 v Praze. Akademická malířka a grafička, ilustrátorka pohádek, učebnic a omalovánek.

Mikuláš Kroupa (7)

Narozen 12. 8. 1975 v Praze. Publicista, redaktor, zpravodaj BBC, zakladatel sdružení Post Bellum.

Miguel Ruiz (7)

Syn mexického lékaře, léčitele a ezoterika Miguela Ruize. Publikace v oblasti spirituality.

Michel Foucault (8)

Michel Foucault byl reprezentant francouzské intelektuální avantgardy sedmdesátých let, profesor Collège de France, filozof, sociolog a psycholog. Byl také historik filozofie, představitel filozofického strukturalismu a postmoderní filozofie, historik a teoretik kultury. Jeho dílo lze rozčlenit do několika období, tradičně je přijímáno dělení na období „fenomenologické“, „archeologické“, „genealogické“ a „etické“. Narodil se roku 1926 ve městě Poitiers jako Paul-Michel Foucault v rodině chirurga. Po maturitě si jeho otec přál, aby se stal lékařem, ale Paula-Michela zajímal spíše dějepis a literatura. Již v době studia na jezuitské Collège Saint-Stanislas byl zvláštním žákem, ale jeho odlišnost se plně projevila až na pařížské École normale supérieure, kam byl přijat roku 1946 a kde navštěvoval školního psychologa. Několikrát se pokusil spáchat sebevraždu . Během studií byl politicky neorganizovaný, ale v letech 1950 až 1953 byl členem komunistické strany Francie, ke které ho přivedl jeho přítel Louis Althusser. Později se z něj však stal vášnivý antistalinista. Po dokončení studií vyučoval na univerzitě v Lille jako asistent psychologie. V r. 1955 opustil Francii a strávil část svého života v Uppsale, Varšavě a Hamburku. Do Francie se vrátil až v roce 1960 a dokončil doktorát. Vyučoval na univerzitě v Clermont-Ferrand a po celou dobu jeho působení na zdejší půdě byla jeho oficiálním oborem psychologie. Od poloviny 60. let se Foucault angažoval i politicky . Mezi místa jeho dalšího působení patří také Tunisko a později Centre universitaire expériemental ve Vincennes, kde se Foucault stal ředitelem. Jeho kariéra zde byla přerušena, když byl zvolen do Collège de France, kde v r. 1970 přednesl svou inaugura...

Michal Petrov (6)

Michal Petrov je autorem úspěšného televizního cyklu Retro . Nastoupil jako čerstvý absolvent Obchodní fakulty Vysoké školy ekonomické po převratu v roce 1989 do zahraniční rubriky tehdy ještě Československé televize. Jako její zpravodaj v Německu v první polovině 90. let zažil první vlnu tzv. nostalgie, sentimentálního stesku po fenoménech spojených se zaniklou Německou demokratickou republikou. Jako celá řada dalších se stal účastníkem historického procesu změn společenského řádu ve střední a východní Evropě, kdy na místě jednoho mizejícího světa začal vznikat svět nový. Po sbírání zkušeností v celé řadě dalších redakcí se vrátil na Kavčí hory, aby se podílel na vzniku zpravodajského programu ČT24. Této příležitosti využil i ke splnění svého snu – pokusit se alespoň částečně zmapovat socialistický konzum u nás. V roce 2008 se tak stává duchovním autorem magazínu Retro, věnovaného fenoménům čtyř dekád před revolučním rokem 1989. Díky výbornému zázemí archivu České televize, Národního filmového ústavu a nadšení celého přípravného týmu vznikl cyklus o úctyhodných 190 dílech, který si hned zpočátku získal přízeň diváků laických i odborných. Výrazem ocenění profesionálů se stala cena Elsa udělená magazínu Retro v roce 2009. Na televizní práci Petrov navázal v roce 2013 i knižně vydáním publikace Retro ČS, která se v průběhu následujících měsíců setkala s velkým zájmem čtenářů. Byla to určitě i zásluha vysokého podílu obrazového materiálu pocházejícího z autorova osobního archivu, který patří k jedněm z nejbohatších u nás. Titul se dočkal obchodního i odborného ocenění, když získal cenu Český bestseller 2013, 2014 a čestné uznání v rámci mezinárodních cen E. E. Kische za literaturu faktu....

Michal Kolezsar (8)

Nakladatelský redaktor, autor publikace pro děti.

Michal Brozman (6)

Michal Brozman je bývalý český fotbalista, záložník. V české lize hrál za SK Dynamo České Budějovice. Nastoupil v 9 ligových utkáních. Ve druhé lize hrál za FC Tatran Poštorná.

Michaela Širůčková (3)

Psycholožka, zabývá se efektivní komunikací, řešením konfliktů a dalším vzděláváním pedagogických pracovníků.

Michaela Mysha Gautam (6)

Michaela Cizlerová (8)

Pedagožka, autorka učebnic matematiky.

Michael Newton (10)

PhD. Michael Newton držitel doktorátu z poradenství, s univerzitním vzdělání a působil jako hypnoterapeut. Ve svých dílech vzal fyzickou smrt za východisko zkoumání toho, co se s duší děje mezi jednotlivými životy. Pracoval dlouhá léta s mnoha klienty, které pomocí hypnotické regrese vracel do minulých životů a z jejich zkušeností pak sestavil podrobný obraz toho místa, kam se duše vracejí po smrti.

Michael Harris (7)

Michael Bright (7)

Pracovník BBC, publikace o přírodě.

Michael Bar-Zohar (3)

Micha'el Bar Zohar je izraelský politik a bývalý poslanec Knesetu za stranu Ma'arach a Stranu práce. Narodil se 30. ledna 1938 v Sofii v Bulharsku. V roce 1948 přesídlil do Izraele. Vystudoval městskou střední školu E v Tel Avivu. Absolvoval studium ekonomie a mezinárodních vztahů na Hebrejské univerzitě. Politologii studoval na Pařížské univerzitě, kde získal i doktorát. Pracoval pak jako vědecký pracovník, vysokoškolský přednášející a publicista. V letech 1958-1959 byl editorem týdenní přílohy o vědě pro list Davar. V letech 1960-1964 přispíval z Paříže do listu LaMerhav. Od roku 1965 byl členem strany Rafi. V roce 1967 působil jako mluvčí Ministerstva obrany Státu Izrael. V letech 1970-1973 přednášel na Haifské univerzitě. Byl členem ústředního výboru Strany práce. Vydal množství odborných knih i beletrie. V izraelském parlamentu zasedl poprvé po volbách v roce 1981, do nichž šel za stranu Ma'arach. Byl členem výboru pro vzdělání a kulturu a výboru pro zahraniční záležitosti a obranu. Ve volbách v roce 1984 neuspěl. Znovu se v Knesetu objevil až po volbách v roce 1988, opět za Ma'arach. V průběhu volebního období se byla strana Ma'arach sloučena do Strany práce. Bar Zohar byl předsedou parlamentního výboru pro vzdělání a kulturu a členem výboru pro ústavu, právo a spravedlnost a výboru pro televizi a rozhlas. Ve volbách v roce 1992 mandát poslance neobhájil. Později před volbami v roce 2009 se přidal k nové straně Jisra'el Chazaka, která ale nezískala mandát.

Michael Balík (8)

Ing. Michael Balík, CSc., majitel ateliéru, je autorem a spoluautorem odborných publikací v oboru odvlhčování staveb a je předsedou České společnosti pro odvlhčování staveb. Pravidelně přednáší na odborných seminářích, je expertem Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a 20 let se zúčastňuje expedic, při kterých navrhuje a realizuje rekonstrukce staroegyptských staveb.

Mercedes Ron (6)

Španělská spisovatelka původem z Argentiny.

Melanie Harlow (8)

Maurice Yaffé (4)

Britský psycholog.

Matúš Benický (8)

Slovenský umělecký fotograf a vydavatel, majitel vydavatelství Art Benický.

Matt Ridley (6)

Matthew White Ridley, pátý vikomt Ridley, FRSL, FMedSci, DL, známý jako Matt Ridley je britský zoolog, jeden z nejlepších současných popularizátorů vědy. Je členem Sněmovny lordů.

Mats Strandberg (7)

Mats Strandberg je švédský autor. Strandberg pracoval jako publicista v Aftonbladetu. Jeho debutovým románem byl Jaktsäsong, publikovaný v roce 2006.

Maryla Rodowicz (8)

Maryla Rodowicz je známá polská zpěvačka, herečka a televizní osobnost, jejíž kariéra trvá již více než pět desetiletí. Narodila se 8. prosince 1945 v polské Zieloné Hoře a stala se jednou z nejtrvalejších a nejpopulárnějších osobností v historii polské populární hudby. Rodowiczová si díky svému výraznému hlasu a energickému vystupování na pódiu získala věrné fanoušky. Debutovala na Národním festivalu polské písně v Opole v roce 1967, což znamenalo začátek její úspěšné kariéry.

Martina Riebauerová (7)

PhDr. Martina Riebauerová je novinářka, působí jako vedoucí dramaturgyně pořadů Události, komentáře a Interview na ČT24 a píše pro magazín Reportér. Narodila se v Turnově, po vystudování Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy začínala v Lidových novinách a poté pracovala 20 let v Mladé frontě Dnes postupně na pozicích redaktorky, vedoucí čtvrtečního magazínu DNES + TV a zástupkyně šéfredaktora. Nyní pracuje na zpravodajském kanálu České televize jako vedoucí dramaturgyně pořadu Události, komentáře a Interview ČT24. Je též autorkou či spoluautorkou několika knížek, v nichž mapovala životní příběhy zajímavých lékařských osobností. Přispěla do několika knižních sborníků mapujících osudy významných českých lékařů, je autorkou knihy „Podivuhodné osobnosti české psychiatrie“ a beletristického průvodce „Kde se líbat v Praze“.  Zaslouženou pozornost vzbudil její knižní rozhovor s prof. Josefem Kouteckým „Osm múz mého života“. Publikovala také knižní rozhovor s Karlem Pacnerem „Psaní jako posedlost“.

Martin Úbl (8)

Narozen v Plzni. Cestovatel, autor cestopisných deníků.

Martin Riha (6)

Narozen 11. 11. 1839 v Oslově u Písku, zemřel 7. 2. 1907 v Českých Budějovicích. ThDr., katolický biskup, náboženská literatura.

Martin Ježek (9)

Novinář, editor, redaktor a šéfredaktor, působí též jako mediální poradce. Šéfredaktor v nakladatelství Extra Publishing. Editoval mnohé publikace nakladatelství Albatros Media a BizBooks, je autorem knih řady Můj rok. V oboru působí od roku 1990.

Martin Fendrych (7)

Martin Fendrych je český novinář a spisovatel, bývalý politik. Vystudoval gymnázium, studium Fakulty strojní ČVUT nedokončil a do roku 1989 vykonával nekvalifikované práce. Po roce 1989 působil jako mluvčí federálního ministra vnitra Jána Langoše či jako náměstek ministra vnitra Jana Rumla , s nímž se znal již z minulosti, kdy společně navštěvovali přednášky filozofa Milana Machovce a také z činnosti na samizdatovém časopisu Vokno. V roce 1992 také kandidoval v parlamentních volbách za Občanskou demokratickou alianci . Poté byl redaktorem týdeníku Respekt, kde v roce 1998 krátce zastával funkci šéfredaktora. Působí jako komentátor Aktuálně.cz a deníku Insider. Je ženatý a má čtyři děti. Fendrych v komentáři obhajoval kritiku několika českých politiků k plánům Izraele na anexi židovských osad, které od roku 1967 vybudoval na okupovaném Západním břehu Jordánu.

Martin Dejdar (8)

Martin Dejdar je český herec, dabér, tanečník, zpěvák, komik, moderátor a filmový producent. V roce 1987 ukončil Martin Dejdar studium na pražské DAMU a nastoupil ke svému prvnímu divadelnímu angažmá do pražského klubového divadla Studio Ypsilon. V tomto dnes již legendárním souboru byli jeho kolegy například Jiří Lábus nebo Oldřich Kaiser a mnozí další. V roce 1993 získal svou první hlavní roli ve filmovém muzikálu Šakalí léta. Následovaly filmy Amerika a Učitel tance, za druhý jmenovaný obdržel v roce 1995 cenu Český lev za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. V roce 1999 měl premiéru film Panství, který Martin Dejdar koprodukoval a hrál v něm hlavní roli, jako producent se následně podílel také na filmu Eliška má ráda divočinu. Kromě filmů byl obsazen do hlavních rolí televizních seriálů Zdivočelá země, Konec velkých prázdnin nebo Poslední sezona. Především svůj komediální talent a pohotovost využil Martin Dejdar při práci moderátora zábavných televizních pořadů jako Šance, Ptákoviny, Na vlastní nebezpečí nebo Vaše velká premiéra. Pro televizi dabuje Barta Simpsona v kresleném seriálu Simpsonovi. V dabingu dále propůjčil hlas například i Jimu Carreymu. V roce 2006 založil společně s producentem Romanem Rounem hokejovou charitativní show HC Olymp. Od září 2008 do října 2011 jej diváci mohli pravidelně vídat na TV Nova v původním českém sitcomu Comeback, kde hrál Františka „Ozzáka“ Pacovského. Pro roky 2011 a 2012 se stal členem poroty 2. a 3. ročníku Československo má talent. V roce 2017 se stal soutěžícím v pořadu Tvoje tvář má známý hlas. V následující sérii se stal hereckým koučem nových soutěžících. Od roku 2019 hraje mjr. Josefa Strouhala v seriálu Specialisté. V roce 2020 vytvořil internetový projekt „Přání pro tebe“ s cílem pomáhat hercům, hudebníkům, zpěvákům a dalším tvůrčím osobnostem překlenout výpadek příjmu způsobený omezeními provozu divadel a kulturních zařízení souvisejícími se snahou zabránit šíření...

Martin Daneš (7)

Narodil se v České Lípě. V osmdesátých letech emigroval a v Paříži vystudoval žurnalistiku a mezinárodní vztahy. Po návratu do Čech při-spíval do českého, francouzského i belgického tisku. Na počátku devadesátých let byl diplo-matickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky . V dalších letech byl postupně šéfredaktorem několika periodik: Den-ního Telegrafu , měsíčníku Meziná-rodní politika i Hustleru , pro-slulého pornografického magazínu založeného Američanem Larrym Flyntem. První knihu vydal v roce 1998. V současnosti žije v Paříži a píše rovněž francouzsky.