Všichni Autoři a témata

Simply Red (10)

Simply Red je britská soulová a popová skupina, která vznikla v Manchesteru v roce 1985. O úspěch skupiny se po celou dobu její kariéry zasloužil její zpěvák Mick Hucknall, který je její oporou a výrazným pěveckým talentem. Simply Red Hudební styl skupiny lze popsat jako fúzi soulu, popu, reggae a jazzových vlivů. Koncem osmdesátých a v devadesátých letech dosáhli významného komerčního úspěchu s hity jako "Holding Back the Years" a "If You Don't Know Me by Now", které se oba dostaly na první místo v žebříčku Billboard Hot 100. V roce 1990 se kapela stala nejúspěšnější skupinou na světě.

Silver RavenWolf (7)

Narozena 11. 9. 1956, zabývá se magií, publikace z oboru.

Silke Hilpert (12)

Autorka učebnic němčiny.

Sherwood Anderson (7)

Sherwood Anderson byl americký spisovatel.

Sharon Kay Penman (7)

Sharon Kay Penman je americká autorka historických románů. Proslavila se dvěmi historickými trilogiemi - Velšský Princ a Plantangent. Kromě toho napsala čtyři středověké romány - první z nich, Královnin muž, byl nominován jako nejlepší prvotina na cenu Edgar v roce 1996.Její romány a mysteria se odehrávají v Anglii, Francii a Walesu, a jsou o anglické a velšské šlechtě středověku. Narodila se v New Yorku a vyrůstala v New Jersey. Získala bakalářský titul v oboru historie na Texaské Univerzitě v Austinu. Kromě historie studovala také práva na Rutgers University school of Law, kde získala titutl doktor práv. Nějakou dobu se zabývala daňovým právem. Žije v New Jersey, druhým domovem je pro ni Wales, zde se inspiruje pro svou spisovatelskou činnost.

Shari Lapeña (9)

Shari Lapena je kanadská spisovatelka, která nyní žije v Torontu v Kanadě. Než se začala věnovat psaní na plný úvazek, pracovala jako právnička a učitelka angličtiny. Debutovala knihou Manželé odvedle.

Šestka Slávy Kunsta (3)

Sergej Nikolajevič Lazarev (12)

Sergej Nikolajevič Lazarev je praktický filozof, parapsycholog a badatel. Zabývá se zkoumáním zákonů duchovního života člověka a jejich vlivu na zdraví a osud. Narodil se 4. září 1952 v ruském městě Jejsk. Vystudoval Ruskou státní pedagogickou univerzitu A. I. Gercena a zároveň absolvoval 11měsíční rekvalifikační kurz na Petrohradské státní univerzitě, kde získal kvalifikaci jako praktický psycholog. Věnuje se zkoumání informačních a energetických polí člověka od začátku 80. let. Od roku 1993 pořádá semináře, prezentace a přednášky v Moskvě, Petrohradě a dalších ruských městech, ale také v Německu, Izraeli, Polsku, Česku a na Ukrajině. Od začátku 90. let vyšlo 25 knih Sergeje Lazareva z knižní řady „Diagnostika Karmy" a „Člověk budoucnosti". Sergej Lazarev se zajímá o spojitost mezi vnitřním stavem duše člověka a jeho zdravím a osudem a mezi náboženským a morálním stavem lidstva a perspektivami jeho existence v moderním světě. V této oblasti objevil Sergej Lazarev empirickou metodou řadu posloupných zákonů, díky kterým dokázal vytvořit ucelený filozofický systém vnímání světa. Výzkumu informačních a energetických polí člověka se Sergej Lazarev začal věnovat v letech 1980–1981 a koncem 80. let se začal profesionálně zabývat léčitelstvím. Po osvojení diagnostiky člověka na dálku v laboratoři Vadima Poljakova u sebe Sergej Lazarev objevil schopnost získávat informace o zdravotním stavu v poli člověka, a to nejen ve vztahu k jeho přítomnosti, ale i minulosti a budoucnosti. Na počátku své léčitelské praxe pracoval Sergej Lazarev s energetickými poli, které lidské tělo vyzařuje. Pole tedy bylo ve vztahu k tělu druhotným. Tělo bylo příčinou a pole následkem. Ve své badatelské práci nicméně S. Lazarev rozvíjel také hypotézu o existenci jiného druhu polí. Polí, která by byla ve vztahu k tělu a jeho orgánům prvotní. Poté, co se Sergej Lazarev přesvědčil, že veškeré informace o povaze, osudu, minulosti i budoucnosti čl...

Sbor Carmen (4)

Czech vocal ensemble of Jiří Zmožek.

Sarah J. Maasová (12)

Santa Montefiore (7)

Narozena 1970 v Anglii. Velkou část 90tých let žila v Argentině. Nyní žije s manželem a dvěma dětmi v Londýně. Do češtiny byly přeloženy dva její romány. Rodinné tajemství a Skříňka s motýlem. Je manželkou britského spisovatele a historika Simona Sebag-Montefiore .

Sam McBratney (13)

Severoirský spisovatel knih pro děti a učitel dějepisu.

Rundfunkchor Leipzig (9)

Rundfunkchor Leipzig , známý také jako Lipský rozhlasový sbor, je renomovaný německý sbor, který je nedílnou součástí klasické hudební scény v zemi. Byl založen v roce 1946 a od té doby si získal pověst všestranného a vynikajícího sbormistra v širokém spektru sborové hudby, od staré hudby až po současná díla. Sbor se podílel na mnoha nahrávkách a vystoupeních, často spolupracuje se Symfonickým orchestrem MDR a dalšími prestižními tělesy. Vystupoval pod taktovkou mnoha významných dirigentů a přispěl k úspěchu různých operních a symfonických projektů. Orchestr Rundfunkchor Leipzig je známý svým bohatým zvukem a disciplinovaným uměním, díky nimž si získal uznání kritiky a věrné příznivce mezi milovníky klasické hudby.

Rudolf Zahradník (9)

Rudolf Zahradník byl český fyzikální chemik, v letech 1993–2001 předseda Akademie věd ČR. Byl členem skauta a obdržel junácký bronzový kříž . V roce 1952 vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze a od roku 1961 byl pracovníkem Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie Jaroslava Heyrovského. Zabýval se zejména teoretickou kvantovou chemií konkrétněji teorií molekulových orbitalů, teorií chemické reaktivity, slabými mezimolekulovými interakcemi, molekulovou spektroskopií, teorií relativity aj. Je autorem více než 300 odborných článků a asi desítky odborných knih. 24. února 1993 byl zvolen předsedou Akademie věd České republiky a v této funkci působil do roku 2001. Byl zakládajícím členem a v letech 1994 až 1997 předsedou Učené společnosti ČR. Po roce 1993 nesl jako předseda AV ČR hlavní tíhu snahy o likvidaci AV ČR a základního výzkumu, vedoucí k rozsáhlé a kontroverzní redukci Akademie věd v roce 1993 na polovinu. Ve funkci předsedy Akademie věd se zasazoval proti snahám o byrokraticko-politická a jednostranně tržní hodnocení vědeckých výsledků, neberoucím v úvahu zásadní rozdíly mezi vědními obory a nesouměřitelnost různých typů badatelských výsledků. Na Akademickém sněmu roku 2000 shrnul svou sedmiletou aktivitu ve funkci předsedy AV ČR jako „usilování o náležitou pozici vědy a vzdělanosti ve společnosti a úsilí spojené s náležitým legislativním postavením badatelství a vzdělávání“. Současně však konstatoval, že dvě třetiny aktivit v tomto směru byly „zbytečné, iracionální a dílem trapné“, a pokračoval: Během své kariéry získal řadu cen a dalších ocenění, mimo jiné získal čestné doktoráty na univerzitách v Pardubicích, v Drážďanech, ve Fribourgu a Washingtonu. V roce 1999 mu papež Jan Pavel II. udělil vyznamenání Pro ecclesia et pontifice. V roce 2003 obdržel z rukou francouzského premiéra vyznamenání Chevalier dans l'Ordre des Palmes Académiques, apod. Je laureátem Ceny Neuro...

Rudolf Veselý (6)

Rudolf Veselý byl pedagog, botanik-mykolog a publicista. Absolvent učitelského ústavu v Soběslavi po učitelské praxi v Praze a dálkovém studiu Přírodovědecké fakulty UK se zabýval systematikou a taxonomií hub. Spolu s Františkem Smotlachou založil v roce 1921 Československou mykologickou společnost. Zpracovaná díla o houbách a atlasy většinou sám ilustroval. Daroval soběslavskému a táborskému muzeu sbírku hub a lišejníků.

Rudolf Urbanec (7)

Český hudební skladatel, aranžér, dirigent vojenských a dechových orchestrů, vedoucí nahrávek Supraphonu. Narozen 3. prosince 1907 v Dačicích , zemřel 28. prosince 1976 v Praze .

Rudolf Kremlička (6)

Rudolf Kremlička byl český malíř, který patří k velkým osobnostem českého moderního malířství a krajinomalby 20. století. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde byl ovlivněn díly malířů Slavíčka a Schwaigera. Navštívil Paříž, kde měl možnost zhlédnout díla významných impresionistů . Byl také silně ovlivněn Ingresem. V roce 1924 vydal Malířské konfese ve kterých formou deníku vysvětloval svůj přístup k modernímu umění, aktům i krajinomalbě. Zemřel ve věku 45 let a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Kremlička byl jedním z hlavních členů Tvrdošíjných, skupiny malířů, kteří tvořili v naivistickém primitivismu. Skupina se po pěti uskutečněných výstavách rozpadla. Zpočátku tvořil Kremlička ve spojení s krajinnými náměty. Jeho tvorba se s časem měnila, avšak nikdy se nepřikláněl k žádnému uměleckému směru, snad kromě neoklasicismu. Sám svým myšlením a syntézou skutečnosti rozvíjel svůj styl. Po krajinných motivech maloval častěji ženy a ženský akt, s postupem času postavy mnohem stylizovanější a osobitější.

Rudolf Fabry (9)

Rudolf Fabry byl slovenský básník, prozaik, novinář, redaktor, scenárista, publicista, překladatel a grafik, představitel nadrealismu. Narodil se v rodině strojníka a vzdělání získával v Trnavě a Praze. V roce 1938 se natrvalo usadil v Bratislavě. V letech 1939-1945 pracoval jako úředník, v letech 1945-1946 v Československém státním filmu, později v roce 1946 na Pověřenictví pro informace. V následujících letech střídal povolání téměř každý rok nebo dva. V letech 1947-1948 byl redaktorem deníku Práca, v letech 1948-1950 působil jako šéfredaktor časopisu Nedeľa, v letech 1950-1956 šéfredaktorem časopisu Život, v letech 1956-1957 týdeníku Svět socializmu, v letech 1957-1958 časopisu Film a divadlo a nakonec v letech 1958-1960 týdeníku Kultúrny život. V letech 1960-1965 se věnoval výhradně literatuře, nicméně v letech 1966-1968 pracoval ve slovenském Ústředí knižní kultury. V letech 1969-1971 se stal šéfredaktorem časopisu Expres, v letech 1973-1975 revue Výtvarný život. V roce 1975 se konečně rozhodl odejít do důchodu. Začátky jeho básnické tvorby sahají do období jeho středoškolských studií, kdy v roce 1933 uveřejnil první báseň ve studentském časopisu Svojeť, přispíval i do časopisu Postup. První básnická sbírka mu vyšla knižně jen o dva roky později v roce 1935 a nesla silné znaky nadrealismu. Kromě poezie psal prózy s válečnou tematikou, reportáže a cestopisy . Kromě poézie a prózy psal také libreta, scénáře a komentáře k filmům a spolupracoval při sestavování výtvarných a reprezentačních obrazových publikací a příležitostně se věnoval i překladům. Mimo literatury sa věnoval také výtvarnému umění - vytvářel koláže a věnoval sa knižní grafice. Jako grafik ilustroval obálky ke knihám svých současníků, jako byli Valentín Beniak, Rudolf Dilong, Vladimír Reisel, Janko Silan a další. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ru...

Rudolf Bubík (11)

Rudolf Bubik byl křesťanský kazatel a biskup Apoštolské církve, původním povoláním soustružník. V průběhu života se musel potýkat se zdravotní slabostí. Jeho bratr zemřel ještě v dětském věku. Měl také dvě sestry. V jeho 11 letech mu zemřela matka. V roce 1983 byl také okresním soudem v Karviné odsouzen za „maření státního dozoru nad církvemi“ na jeden rok. Byl vůdčí osobností letničního hnutí v ČR; v letech 1989-2008 byl biskupem české Apoštolské církve, je též označován jako bratr Rudek. Původním povoláním byl soustružník v hornictví. Oženil se s Marií Gattnarovou. Narodili se jim čtyři synové a dcera. Zemřel po dlouhodobé nemoci 12. dubna 2016.

Rosemary Hammond (7)

Anglická autorka milostných románů.

Robert Lomas (7)

Dr. Robert Lomas je anglický přírodovědec, jehož původním oborem je elektrotechnika a výzkumnou oblastí fyzika pevných látek a krystalických struktur; v součastné době přednáší o informačních systémech na univerzitě v Bradfordu. Vypracoval se také na předního odborníka v dějinách vědy. Metody, které si zde osvojil, uplatnil v práci na knize Vidění v temnotách a na řadě dalších titulů o zednářství, které měly velký úspěch ve Velké Británii i ve Spojených státech.

Robert Feldhoff (11)

Narodil se roku 1962, žil a pracoval v severoněmeckém Oldenburgu a kolegové autoři ho charakterizovali jako „Velkého, tichého seveřana“. Většinou se držel stranou a nechával za sebe mluvit své barvité romány. Patřil do týmu, který připravuje exposé dalších příběhů Perryho Rhodana. Jeho specialitou bylo vymýšlení fantastických kulis a prostředí. „Čtenáři musíme dát svět, který má svou vnitřní logiku. Když nechybí napětí a pointa, pak nic nemůže selhat.“ O Robertu Felhoffovi se dalo říci, že se v tomto seriálu vypsal. S každým novým svazkem doplňoval rhodanovskou kosmologii o další stavební kámen a řadil se do čela autorského týmu. Pro psaní se rozhodl náhle jako student ekonomie: „V roce 1984 mě už studia přestala bavit a řekl jsem si, že bych měl také něco napsat.“ Tak vznikla povídka, kterou odložil stranou, po roce se na ni podíval znovu, přepracoval ji a podařilo se mu ji uveřejnit. Když mu na jaře 1987 vyšel rhodanovský román Asteroid Alfa, přizval ho tehdejší redaktor Horst Hoffmann do autorského týmu seriálu, kde debutoval svazkem Harmonie smrti . Od té doby napsal přes sedmdesát svazků a devět dalších románů. Psal povídky pro antologie a rozhlasové hry. Spolu s kreslířem Dirkem Schulzem rovněž dělal comiksový seriál Indigo, který na německou produkci v tomto žánru dosáhl neobvyklého úspěchu - vychází i v Belgii a ve Francii. Zemřel na rakovinu v roce 2009.

Riley Sager (10)

Pseudonym amerického spisovatele, editora a grafika. Píše též pod jménem Todd Ritter.

Richard Pitman (6)

Vysloužilý britský žokej, který vyhrál 470 dostihů za svou kariéru.

Richard Erml (9)

Richard Erml se narodil 1. června 1961 v Praze, roku 1984 absolvoval dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU. Do listopadu '89 byl zaměstnán jako topič v nemocnici na Vinohradech, poté jako redaktor Zemědělských novin a kulturního čtrnáctideníku Scéna. Od znovuzaložení Divadelních novin v roce 1992 zde pracuje jako divadelní kritik a publicista. Přispívá do týdeníku Reflex a do Mladé fronty Dnes, externě spolupracuje s Českou televizí jako dramaturg dokumentů. Roku 2002 vydal v nakladatelství Petrov prozaickou prvotinu Zuzanka a tibetské velehory . Richard Erml je podruhé ženatý, z prvního manželství má dceru Marianu a syna Matyáše. S tibetoložkou Zuzanou Ondomišiovou mají syna Tašiho a plánují společný návrat do Tibetu.

Raymond M Smullyan (9)

Americký matematik a logik, kouzelník, koncertní pianista, filozof, taoista.

Raymond Aron (11)

Raymond Aron , celým jménem Raymond-Claude-Ferdinand Aron byl francouzský filosof, sociolog a politolog, obhájce liberalismu. Věnoval se hlavně dějinám sociologie, filosofii dějin, kritice totalitarismu a analýze moderní společnosti. Narodil se v pařížské židovské rodině, v letech 1924-1928 studoval na École normale supérieure a v letech 1930 až 1933 v Německu, v Kolíně nad Rýnem a v Berlíně. Roku 1938 promoval pracemi o filosofii dějin a o současné teorii dějin v Německu. Po pádu Francie odešel za de Gaullem do Velké Británie, kde redigoval časopis „Svobodná Francie“. Po válce se vrátil do Paříže a psal politické komentáře pro Combat, Le Figaro a L´Express a přednášel na École nationale de l´administration a Institut d´études politiques. Pro svůj kritický postoj k marxismu byl teprve roku 1955 jmenován profesorem na Sorbonně. Roku 1968 přešel na École des hautes études en sciences sociales , kde byl jeho asistentem Pierre Bourdieu. Roku 1970 byl povolán na College de France. Roku 1978 byl vyznamenán Goethovou cenou ve Frankfurtu nad Mohanem. Aron napsal přes 40 knih a množství esejů a článků. Mezi nejdůležitější patří:

Radomíra Sedláková (8)

Narozena 25.8.1950 ve Zlíně. Ing., CSc., architektka, práce z oboru historie architektury a umění.

Radko Kejzlar (6)

Radko Kejzlar byl český filolog, literární vědec, prozaik a překladatel z dánštiny, norštiny a švédštiny. Roku 1953 ukončil studia angličtiny a švédštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pak do roku 1970 pracoval v Kabinetu pro moderní filologii při Československé akademii věd a současně přednášel severské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1980 se stal profesorem novějších severských literatur na Mnichovské univerzitě. V době normalizace propůjčil své jméno Josefu Vohryzkovi pro některé překlady ze švédštiny. Ve svých překladech z dánštiny, norštiny a švédštiny se zaměřoval především na moderní literaturu. Napsal dvousvazkové Dějiny norské literatury, monografii o Henrikovi Ibsenovi a Ludvigovi Holbergovi a byl spoluautorem Slovníku spisovatelů. Dánsko-Finsko-Norsko-Švédsko-Island-Nizozemí-Belgie a Švédsko-českého slovníku. Je rovněž autorem vzpomínkové trilogie psané formou humoristického románu.

Radek Mikuláš (10)

Narozen 1964 v Praze. RNDr., paleontolog, práce z oboru. Též autor publikací o geologii, turistice, bruslení. Autor horolezeckých průvodců i oddechových textů.

Rachel Cohn (9)

Vystudovala Barnardovu kolej a žije na Manhattanu. Její první román Perníková panenka se dostala do výběru nejlepších publikací roku 2002, uveřejňovaného v časopisech Publisher Weekly, School library, Barnes & Noble a ve věstníku Centra literatury pro mládež. Rachel Cohnová je rovněž autorkou knihy Pop princezna a Prcek, která navazuje na knihu Perníková panenka a nakladatelství ji připravuje k vydání koncem roku 2006.

Prince (12)

Prince byl kultovní americký hudebník známý svou eklektickou tvorbou, okázalým vystupováním na pódiu, extravagantním smyslem pro módu a širokým hlasovým rozsahem. Prince Jeho kariéra trvala více než čtyři desetiletí, během nichž vydal 39 studiových alb a získal sedm cen Grammy. Byl mistrem mnoha nástrojů a proslul jako kytarista, klávesista a baskytarista. Prince Dvojalbum "1999" z roku 1982 ho katapultovalo ke slávě díky hitům jako titulní skladba "1999" a "Little Red Corvette". Jeho album "Sign 'O' The Times" z roku 1987 je často označováno za jeho mistrovské dílo a ukazuje jeho schopnost překračovat hranice žánrů s písněmi od funku přes rock až po soul. V roce 1991 vydal Prince album "Diamonds and Pearls", které obsahovalo úspěšnou titulní skladbu a hit "Cream". Prince byl v roce 2004 uveden do Rock and Rollové síně slávy, což byl první rok, kdy na to měl nárok. Jeho vliv na hudbu je hluboký, nespočet umělců ho uvádí jako svou inspiraci. Prince zemřel 21. dubna 2016 a zanechal po sobě odkaz, který nadále ovlivňuje hudební průmysl a umělce po celém světě.

Prague Wind Quintet (8)

Prague Wind Quintet , v češtině známý jako Pražské dechové kvinteto, je renomovaný komorní soubor, který působí od svého vzniku v roce 1959. Kvinteto je složeno z vynikajících hudebníků, kteří jsou často sólisty, členy České filharmonie nebo pedagogy na konzervatořích a hudebních akademiích. Specializují se na interpretaci klasického repertoáru dechového kvinteta, který zahrnuje díla skladatelů, jako jsou Mozart, Beethoven a Reicha, ale i skladby současné. Soubor je známý svou technickou precizností, vřelým zvukem a schopností zprostředkovat složitou souhru dechových nástrojů. V průběhu let natočili řadu nahrávek a absolvovali rozsáhlá turné, na kterých představili svou hudbu posluchačům po celém světě.

Pierre Souvestre (6)

Pierre Wilhem Daniel Souvestre byl francouzský spisovatel a novinář proslulý sérií románů o geniálním, tajuplném a hrůzu budícím zločinci Fantomasovi, kterou vytvořil společně s Marcelem Allainem. Pierre Souvestre se narodil na zámku Keraval v bretaňském městečku Plomelin, kde byl jeho otec prefektem. Část dětství však strávil v Paříži, kam se s rodinou přestěhoval poté, co otec ukončil svou funkci. Po získání bakalářského titulu na prestižním Lycée Janson de Sailly začal studovat právo. Studium úspěšně ukončil roku 1894 a stal se členem Pařížské advokátní komory. Vedle toho však začal pracovat jako novinář, spolupracoval s různými novinami a časopisy a věnoval se také literární činnosti, když pod pseudonymem Pierre de Breiz napsal knihy Pêle-mêle a En badinant . Roku 1898 odjel do Anglie do Liverpoolu, kde založil garáže a organizoval automobilové závody. Zde se také seznámil s Henriettou Kitslerovu, která byla jeho přítelkyní až do jeho smrti. Roku 1900 se vrátil zpět do Paříže, vedl pojišťovací firmu a působil jako profesionální sportovní novinář pro noviny L'Auto . Roku 1905 spolupracoval na založení francouzské Sportovní akademie , roku 1907 vydal knihu o historii automobilismu Histoire de l'automobile a stal se všeobecně známou osobností. Protože se stal vedoucím redaktorem automobilového měsíčníku Le Poids lourd, nabídl mladému novináři Marcelu Allainovi, aby se stal jeho asistentem. Společně pak vydali detektivní romány Le Rour , La Royalda a L'Empreinte , ve kterých se poprvé objevily postavy vyšetřujícího soudce Germaina Fuseliera, novináře Fandora a komisaře Juveho, kteří se později stali hrdiny cyklu o Fantomasovi. Ten vznikl na objednávku nakladatelství Fayard a jeho první díl Fantomas vyšel v únoru roku 1911. Do konce roku 1913 pak vyšlo dalších třicet jedna pokračování. Démonizovan...

Pierre Dukan (6)

Pierre Dukan, francouzský lékař a autor celkem 19 knih o hubnutí a zdravém životním stylu , se narodil v roce 1941 v Alžíru. V mládí Dukan působí jako praktický lékař v Paříži, později vystuduje neurologii. V sedmdesátých létech přichází Pierre Dukan s převratným systémem hubnutí – Dukanova dieta je na světě. Brzy se stala hitem ve Francii a celé západní Evropě, postupně dobyla i Spojené státy americké, jídelníček Dukanovy diety dodržují i takové celebrity jako celebrity Gisele Bündchen a Jennifer Lopez. Podle vlastních slov se Pierre Dukan rozhodl věnovat se dietologii a zdravé výživě v okamžiku, kdy na základě jeho rad jedna z jeho pacientek snížila svoji hmotnost za necelý týden o pět kilogramů. Celých třicet let je systém Dukanovy diety rozvíjen, základní myšlenkou je přitom ta, která říká, že každý člověk má svoji ideální váhu a té by se měl snažit dosáhnout. Doktor Dukan je nepřítelem počítání kalorií a omezování se v jídle, které vede velmi často k jo-jo efektu. Svoji dietu Pierre Dukan postupně úspěšně aplikuje na více než 40 000 pacientech své klinické praxe. Knihy o hubnutí Pierra Dukana byly přeloženy do dvaceti jazyků, velmi kladně je Dukanova dieta přijímána i v tak západní Evropě odlišných kulturách jako je korejská či ruská.

Pierre Corneille (10)

Pierre Corneille byl francouzský dramatik, básník a lyrik. Jeho otec, taktéž Pierre Corneille, byl královským advokátem pro Normandii a správce lesů a vod rouenského vikomství. Matka, Marthe Le Pesant de Bois-Guilbert, rovněž pocházela ze vznešené rodiny. Ze sedmi dětí byl Pierre nejstarší. Kromě něj se proslavil i mladší bratr Thomas Corneille a jejich synovec, slavný Bernard le Bovier de Fontenelle. Vzdělání získal na jezuitské koleji v Rouenu a advokátem se stal jen, aby nezklamal svého otce. Přísahu složil v roce 1624. První hru, Mélite, napsal Corneille jako poctu své první tajné lásce Madame du Pont. Jednalo se o jistou vysoce postavenou dámu města Rouen, manželku účetního správce. Corneille zapomněl na právnickou kariéru a rozvíjel svou vášeň k poezii. V roce 1634 měl za sebou již vydání tří her, když jej rouenský arcibiskup pověřil sepsáním oslavné básně pro krále Ludvíka XIII. a kardinála Richelieu. Po úspěšném uvedení her následovala další spolupráce s kardinálem. V roce 1636 potkal v Rouenu paní De Chalon, která mu vnukla myšlenku inspirovat se španělským divadlem. Tak v roce 1637 vzniklo jeho vrcholné dílo Cid. Hru čekalo vřelé přijetí jak od krále, tak od královny. U kardinála vzbuzovala spíše žárlivost, což se projevilo na celkové kritice, které se tomuto dílu dostalo od Akademie. Ta jej pod tlakem kardinála označila jako nepravou klasicistní tragédii, která plně nevyhovuje daným pravidlům. Nakonec ale uznala její bohatost a přijala Corneillovy kvality. V roce 1640 potkal Pierre Corneille svou osudovou lásku, mladou dívku Marii, ale protože byl přesvědčen, že se s ní nikdy nebude moci oženit, upadl do smutku. Kardinál proto pozval Mariina otce, Mathieu de Lamperière, do Paříže a sňatek nařídil. Sňatek spisovateli přinesl šest dětí , z nichž dva chlapci předčasně zemřeli. Ve stejném roce napsal Corneille své hry Horatius, Cinna a Polyeucte. Od roku 1647 byl členem Francouzské a...

Pier Paolo Pasolini (8)

Pier Paolo Pasolini byl italský básník, spisovatel, scenárista, novinář, filozof, režisér a herec. Byl významnou osobností veřejného a politického života a jeho účast v něm vyvolávala četné kontroverze. Vzdělání získal na Boloňské univerzitě, kde studoval historii a literaturu, po ukončení studií pracoval jako učitel. Ačkoli pocházel z vojenského, profašisticky orientovaného prostředí, sám se zapojil do antifašistického hnutí a koncem 40. let vstoupil do italské komunistické strany. V 50. letech měl pro svou homosexualitu, ke které se veřejně hlásil, potíže s italskými úřady a vydání jeho knihy Darmošlapové v r. 1955 vyvolalo skandál. I komunistická kritika ji přijala chladně a Pasoliniho později vyloučila ze svých řad. Ten se však nikdy nepřestal považovat za marxistu . V 60. letech, když začaly jeho filmy získávat světovou proslulost a sbírat ocenění, se stal pro italskou společnost přijatelnějším. Dne 2. listopadu 1975 byl v pobřežním městě Ostia nedaleko Říma zavražděn. Za jeho vraždu byl odsouzen sedmnáctiletý Giuseppe Pelosi, ten ale v r. 2005 zpochybnil oficiální verzi vyšetřování a naznačil možné politické souvislosti umělcovy smrti. Koncem roku 2014 italské úřady znovu uvažovaly o obnovení vyšetřování na základě testů DNA, o něž požádal Pasoliniho bratranec Guido Mazzon. Hrdinové v jeho dílech jsou zpravidla lidé žijící na okraji společnosti, což vedlo k častému používání jazyka lůzy. Zpočátku byl ovlivněn neorealismem, postupem času začal zpracovávat náboženskou tematiku. Ve svých pozdních filmech pak často zobrazoval násilí, mnohdy sahal i po motivech sadismu a nebál se realistického zobrazování sexu. Pro zvýšení efektu některých scén kombinoval amatérské herce s profesionálními. V roce 2014 natočil režisér Abel Ferrara celovečerní film Pasolini pojednávající o Pasoliniho posledních dnech a předčasné násilné smrti v roce 1975. Titulní postavu...

Phaedra Patrick (7)

Phaedra Patricková původně studovala umění a marketing. Živila se tvorbou vitráží, pracovala jako organizátorka festivalu nebo jako manažerka pro komunikaci. Získala několik ocenění za psaní povídek a nyní se psaní věnuje na plný úvazek. Žije v Saddleworthu ve Velké Británii se svým manželem a synem.

Petr Syrový (8)

Mgr. Petr Syrový je finanční analytik a dále má ve společnosti na starosti vývoj nových produktů . Zároveň působí jako lektor. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor učitelství a finanční a pojistná matematika. Od ukončení studií se pohybuje v oblasti finančního poradenství. Nejdříve pracoval ve společnosti SOPHIA FINANCE, kde zastával funkci hlavního analytika a tvůrce softwaru s odpovědností za služby související s financováním bydlení a investičním poradenstvím. Dále působil v České spořitelně, kde měl na starosti analytickou podporu projektu osobního finančního poradenství. Dlouhodobě se věnuje publikační a přednáškové činnosti. Je autorem 3 publikací, které vyšly v nakladatelství GRADA. Dále je autorem cca 100 článků, publikovaných v tištěných i internetových periodikách. Jako lektor má za sebou několik set školicích dnů. Přednáší na témata finančních produktů, finančního plánování, financování bydlení a investičního poradenství. K jeho zálibám patří hlavně cestování .

Petr Sikula (9)

Petr Šikula je český římskokatolický kněz, od roku 2020 farář ve farnosti Brno-Líšeň a od roku 2021 rovněž administrátor farnosti Brno-Nová Líšeň. V letech 2013–2018 byl rektorem Papežské koleje Nepomucenum. Vystudoval teologii na Papežské lateránské univerzitě v Římě a po ukončení studia působil ve farnosti u katedrály sv. Petra a Pavla v Brně, a to postupně jako pastorační asistent , jáhen , farní vikář , administrátor farnosti a farář . V brněnské katedrále také přijal obě svěcení . Od 7. prosince 2011 je také kanovníkem Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně . Na návrh České biskupské konference byl k 1. srpnu 2013 jmenován rektorem Papežské koleje Nepomucenum. Tuto funkci vykonával do roku 2018. Od 15. června 2018 byl farářem ve farnosti Klobouky u Brna. K 1. září 2020 byl jmenován farářem ve farnosti Brno-Líšeň a k 1. lednu 2021 se stal také administrátorem nově zřízené farnosti Brno-Nová Líšeň.

Petr Hajn (10)

Petr Hajn je český právník a vysokoškolský pedagog, který je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kde studoval v letech 1954 až 1959. Po dokončení svých studií pracoval ve Škodě Plzeň jako podnikový právník. V roce 1967 získal titul doktor práv. Od roku 1972 je vyučujícím na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a v letech 1975–2001 vedl tamní katedru hospodářského práva, která byla později přejmenována na katedru práva obchodního. V roce 1974 získal titul docent, v roce 1982 byl pak jmenován profesorem. V roce 2008 se stal Právníkem roku v oboru právo duševního vlastnictví. Napsal řadu vysokoškolských učebnic i jiných odborných textů, které se věnují zejména problematice nekalé soutěže a reklamy, ale též sbírky svých esejí, např. Jak se píší knihy aneb lehkovážná vyprávění o vážné literatuře. Profesor Hajn též působí jako advokát a člen Etického panelu České televize.

Petr Frank (8)

Narozen 1947. Psycholog, autor populárně-naučných publikací z oboru psychologie a parapychologie.

Petr Dorňák (5)

Narozen 1. 3. 1955 v Brně. Kulturní a reklamní redaktor, recenzent, jazykový korektor, překladatel, hudební novinář a publicista, historik rocku, hudebník. Autor dobrodružné beletrie z prostředí Divokého západu.

Petr Dejmek (11)

Narozen 14.7.1870 ve Svojku u Nové Paky, zemřel 20.2.1945 v Praze. Učitel, prozaik, dramatik, autor povídek pro mládež, autor učebnic dějepisu, zeměpisu a občanské nauky.

Petr Chotěbor (9)

Ing. arch. Petr Chotěbor, CSc. , pracovník v oboru památkové péče Pražského hradu. Petr Chotěbor historii a architektuře doslova propadl už v dětství. Na fakultě architektury ČVUT promoval v roce 1975. V současné době pracuje v odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky, kde se věnuje památkové péči v areálu Pražského hradu, spolupracuje na výzkumech, podílí se na zpracování sbírek i přípravách výstav a publikací. Kromě toho v posledních letech pracoval nebo se podílel na stavebně-historických průzkumech historických staveb, na terénních průzkumech tvrzí, dokumentacích kamenických značek nebo dokumentacích středověkých stavebních technologií.

Peter Weiss (6)

Peter Ulrich Weiss se narodil 8. listopadu 1916 ve vesnici Nowawes u Berlína. Po nástupu fašismu v Německu se rodina dostala do nebezpečí, Peter byl po otci poloviční žid, proto emigrovali v roce 1934 do Velké Británie, do Chislehurstu poblíž Londýna. V londýnské emigraci navštěvoval Polytechnic School of Photography. V letech 1936-1939 studoval výtvarné umění na Pražské akademii, od roku 1918 měl po svých předcích i československé občanství. Po obsazení českých Sudet Němci se jeho rodina v roce 1938 odstěhovala do Švédska a rok nato je následoval i Peter, který se v roce 1946 stává švédským občanem. V roce 1943 oženil se švédskou malířkou Helgou Henschen. V průběhu budoucího života se žení ještě dvakrát, v roce 1949 si bere za manželku Carlotu Dethorey a v roce 1964 se jeho životní partnerkou stává Gunilla Palmstierna. Jeho první uvedená divadelní hra, Der Turm, měla premiéru v roce 1950. Padesátá léta byla ve znamení jeho velké aktivity. Mimo psaní divadelních her, vyučoval výtvarné umění, ilustroval švédské vydání knihy Pohádky tisíce a jedné noci. Od roku 1952 byl i členem Experimentálního filmového studia, v němž natočil nejprve pět několikaminutových snímků Studie I-V . Po několika dalších krátkých filmech vyvrcholila, v roce 1959, jeho tvorba natočením experimentálního snímku Hägringen a málo známého Flamboyant Sex , k prvnímu z nich si složil i hudbu. O filmu napsal i knihu Avantgarde Film . Od počátku roku 1960 se věnoval i psaní prózy, většinou románům, např. Abschied von den Eltern nebo Fluchtpunkt . Světovou pozornost si ovšem získal divadelní hrou Die Verfolgung und Ermordung Jean Paul Marrats dargestellt durch die Schauspielgruppe zu Charenton unter Anleitung des Herrn de Sade (Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Maratta provedené divadelním souborem blázince v Charentonu ...

Peter Robinson (10)

Peter Robinson, rodák z britského Leedsu, absolvent anglistiky na místní univerzitě, se roku 1974 natrvalo přestěhoval do Kanady. Zde pokračoval ve studiu, magisterský titul v oboru anglistika a tvůrčí psaní získal pod vedením Joyce Carol Oatesové na University of Windsor, doktorandský pak na York University. Žije s manželkou v Torontu, kde příležitostně vyučuje psaní kriminálních románů. Od roku 1987 publikuje - zejména v angloamerickém knižním světě velmi populární - detektivní sérii s londýnským vyšetřovatelem Alanem Banksem , jednotlivé díly byly nominovány na řadu žánrových ocenění . Robinsonovy knihy se překládají do 19 jazyků, seriál Banksových případů natáčí a vysílá od roku 2010 britská ITV. Titul Až mě uloží do země získal v roce 2012 Arthur Ellis Award za nejlepší kanadskou detektivku roku.

Peter Hamilton, (11)

Pedro Antonio de Alarcón (8)

Pedro Antonio de Alarcón y Ariza byl španělský spisovatel a politik. V současnosti je z jeho díla nejznámější humoristický román Třírohý klobouk , jedno z nejpopulárnějších děl španělské literatury. V roce 1917 na motivy tohoto románu španělský skladatel Manuel de Falla složil stejnojmenný balet. Alarcón se narodil ve městě Guadix poblíž Granady. V roce 1859 se zúčastnil španělských vojenských operací v Maroku. První literární uznání získal za knihu Svědkův deník z africké války , vlastenecký popis tohoto tažení. Třírohý klobouk je založen na staré španělské romanci, popisuje zmatek, který nastane, když se mlynář domnívá, že ho jeho manželka podvádí se starostou. Třírohý klobouk je živým líčením života na vesnici v Andalusii, autorově rodném kraji. Dalším populárním kratším románem byl Kapitán Veneno , dále napsal čtyři delší romány, jeden z nich, Skandál je známý pro své ostré psychologické vhledy. Dále napsal tři cestopisy a řadu povídek a esejů.

Pavol Horov (11)

Pavol Horov, vl. jm. Pavol Horovčák byl slovenský básník a překladatel. V letech 1934–1935 studoval učitelskou akademii v Bratislavě pro obory slovenština, dějepis a zeměpis, do roku 1944 potom učil. Do orku 1951 pracoval v Československém rozhlasu v Košicích , do roku 1963 postupně jako šéfredaktor a ředitel nakladatelství Slovenský spisovateľ a do roku 1964 pracoval v Slovenském ústredí knížnej kultúry. Po zybytek života se věnoval literární činnosti. Jeho dílo je spojeno především s meditativní lyrikou blízkou k nadrealismu. V prvních svých dílech se zejména vymezuje proti nacismu , v dalších se zaměřuje na rodný kraj . Za své dílo získal řadu cen, včetně čestného titulu národní umělec roku 1972. Překládal z polštiny, bulharštiny, za jazykové spolupráce z perštiny.

Pavla Michňová (10)

Autorka kuchařek.

Pavel Skála ze Zhoře (2)

Pavel Skála ze Zhoře byl český exulantský spisovatel a historik. Závěrečná pasáž jeho rukopisného díla Historie církevní je jedním z hlavních pramenů k dějinám českého stavovského povstání. Pocházel z rodiny pražského nobilitovaného měšťana Adama Skály ze Zhoře, registrátora desk zemských. Studoval na některé z městských škol, později na univerzitách v Praze a do roku 1601 nebo 1602 ve Wittenbergu. Poté cestoval po Evropě. Na jaře 1604 získal měšťanské právo v Žatci, kde se oženil s Annou Hošťálkovou z Javořice, sestřenicí v roce 1621 popraveného stavovského direktora Maxmiliána Hošťálka. Anna byla vdova po univerzitním mistru Janu Plevkovi, rektorovi žatecké školy. Se Skálou měla dvě děti, Vratislava a Helenu. Skála se sňatkem dostal mezi místní elitu. Když se Hošťálek v roce 1610 stal žateckým primátorem, zařídil, že byl Skála zvolen jedním z 12 konšelů. V městské radě působil Skála až do května 1618. V radě měl postupně na starosti tři oblasti: bezpečnost ve městě, výběr dávek z poddanských vesnic a právní zastupování nezletilých sirotků. Na jaře roku 1618 se odstěhoval do Prahy. Není jisté, zda působil jako úředník Direktoria, nepochybně však působil v kanceláři Fridricha Falckého. Po porážce stavovského povstání odešel do emigrace. Cestoval po Německu, od roku 1623 se jeho domovem stal saský Freiberg. Někdy v té době za ním ze Žatce přišla manželka i obě děti. Ekonomické základy života v emigraci umožnil Skálově rodině fakt, že jeho manželka mohla i ze Saska disponovat se svým žateckým majetkem, který pronajímala a postupně prodávala. Napomohlo k tomu, že pobělohorským žateckým primátorem byl Annin švagr Bohuslav Strial z Pomnouše. Přesnou dobu Skálova úmrtí ve Freibergu neznáme, stalo se tak zřejmě roku 1640 nebo krátce nato. S prací na Historii církevní, svém jediném díle, začal Skála v roce 1626 v Lübecku. Jeho záměrem bylo sepsat dějiny křesťanství od počátku do současnosti. Rukopis díla obsahuje deset s...

Pavel Šamšula (10)

Narozen 19.1.1943 v Příbrami. PaeDr., CSc., vysokoškolský pedagog na katedře výtvarné výchovy pedagogické fakulty UK, věnuje se didaktice výtvarné výchovy, práce z oboru.

Pavel Šafr (6)

Pavel Šafr je český novinář, komentátor a dlouholetý šéfredaktor novinových i časopiseckých titulů. Byl šéfredaktorem Lidových novin, Mladé fronty DNES, ředitelem skupiny Blesk , šéfredaktorem týdeníku Reflex, od roku 2015 šéfredaktor vlastního online média Svobodné fórum, následně Forum24. Před revolucí Pavel Šafr pracoval jako knihovník ve Státní knihovně v pražském Klementinu. V roce 1987 se začal angažovat v opoziční skupině Demokratická iniciativa, kterou vedli tvůrci někdejšího literárního časopisu Tvář Emanuel Mandler a Bohumil Doležal. V této době se podílel na vydávání samizdatových tiskovin. V letech 1990–92 byl tajemníkem poslaneckého klubu KDS-LDS ve Federálním shromáždění. Od roku 1992 pracoval v Českém deníku, kde se v roce 1993 stal poprvé šéfredaktorem. V roce 1994 byl krátce šéfredaktorem Denního Telegrafu, odkud byl vydavatelem odvolán na základě nespokojenosti výkonné rady ODS s politickou orientací listu. Z případu odvolání šéfredaktora na základě politického tlaku se stal skandál, o němž rozsáhle informovala i zahraniční média a případ byl zmíněn také ve zprávě výboru Kongresu USA o stavu lidských práv za rok 1994. V letech 1994–1997 vlastnil spolu s Robertem Čásenským a Michalem Musilem poradenskou agenturu Penguin, jejímž klientem byla tehdejší Občanská demokratická aliance. V letech 1997–2000 byl šéfredaktorem Lidových novin. Lidovým novinám tehdy stoupl prodaný náklad z 58 až na 90 tisíc. Lidové noviny tím byly zachráněny před zavřením, k němuž mělo dojít v únoru 1998 a od firmy Ringier AG je koupilo düsseldorfské vydavatelství RBVG, jemuž v ČR patřilo vydavatelství MAFRA. V Lidových novinách založil přílohy Orientace a Věda a spolu s Michalem Wernischem magazín Pátek LN. Díky tomu obdržel od Unie vydavatelů cenu „šéfredaktor roku 1998“. Od roku 2000 do roku 2006 byl šéfredakto...

Pavel Radoměrský (5)

Pavel Radoměrský byl český numismatik a archeolog, pracovník numismatického oddělení Národního muzea v Praze. Pavel Radoměrský vystudoval historii na Filosofické fakultě University Karlovy. Po ukončení studia v roce 1952 začal pracovat v numismatickém oddělení Národního muzea v Praze. V roce 1961 přešel do oddělení historicko-archeologického, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 1986. Zabýval se především mincovnictvím keltským, antickým, byzantským a českým denárovým obdobím. Je autorem řady odborných studií a pro laickou veřejnost několika prací, které zpřístupňují srozumitelnou formou dosažené poznatky a nové informace z numismatiky. Byl dlouholetým členem a v letech 1968–1976 předsedou Numismatické společnosti československé. Za svou dlouholetou činnost, kterou se výrazně zasloužil o rozvoj a zachování kulturního dědictví na Podblanicku, obdržel po smrti v roce 2009 ocenění Blanický rytíř.

Pavel Marek (11)

Narozen 17. 3. 1949 v Šumperku. Prof. PhDr., PaedDr., Ph.D., historik, politolog, slavista, vysokoškolský učitel, redaktor, rusista, autor bibliografií, historických a vlastivědných prací z prostějovského regionu, zaměřený na dějiny 19. a 20. století.

Pavel Kristián (9)

Narozen 30.5.1952. Stavební inženýr. Publikační obor: ocelové konstrukce, počítačová technika, software, počítačová grafika a digiální fotografie. Otec Pavla Kristiána jr. narozeného v roce 1987.

Pavel Kosorin (9)

Pavel Kosorin je český publicista a humanista. Po maturitě na gymnáziu ve svém rodném městě studoval na Teologické fakultě Jihočeské university v Českých Budějovicích , které zakončil 2002 bakalářským diplomem a pokračoval postgraduálním studiem personálního managementu a organizačního rozvoje na Masarykově universitě v Brně. Vedle toho je certifikovaným systemickým koučem a certifikovaným instruktorem kondičního běhu. Žije s rodinou v Šakvicích na Pálavě.  Od roku 2006 působí jako ředitel Centra sociálních služeb Armády spásy v Brně, v roce 2014 založil Potravinovou banku pro Brno a Jihomoravský kraj a dodnes ji vede.  V letech 1994–2016 publikoval sérii 12 knih aforismů na různá témata v brněnském nakladatelství CESTA. Roku 2010 mu vyšla kniha rozhovorů Sláva vítězům, čest poraženým aneb Ameriku objevili bezdomovci. Společně s Milošem Škorpilem vydal 2017 Modrou knihu o běhání v nakladatelství Euromedia. Vedle knih dlouhodobě publikuje články na serverech Neviditelný pes, Běžecká škola a Parlamentní listy. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 kandidoval jako nestraník za ČSSD v obvodu č. 59 – Brno-město. Se ziskem 4,51 % hlasů skončil na 6. místě.

Pavel Hartl (8)

Narozen 23. 1. 1934 v Praze, zemřel 14. 11. 2020. PhDr., docent Univerzity Karlovy; psycholog, pedagog, pedagogický psycholog a psychoterapeut; práce z oboru, beletrie, tvorba pro děti: působil na Fakultě sociálních věd UK a poté na Katedře psychologie Filozofické fakulty UK.

Pavel Fink (10)

Pavel Fink byl český spisovatel a novinář, legionář v Rusku. Narodil se v rodině podučitele v Zaječově a spisovatele Petra Finka a jeho manželky Terezie, rozené Čejkové. Gymnázium studoval nejprve v Příbrami, maturoval v roce 1912 v Rokycanech. V roce 1913 nastoupil do redakce Selských listů v Olomouci. V roce 1914 narukoval do 1. světové války na ruskou frontu, kde byl v prosinci téhož roku zajat a pobýval na Sibiři a na Urale. V Rusku mezi jiným vydával krajanský časopis Šlehy. Dne 18. prosince 1917 se v Rusku oženil s Annou Skudre. Měsíc před sňatkem se přihlásil do československých legií. Po počáteční vojenské službě v legiích byl přidělen do redakce Československého denníku vycházejícího na Sibiři; zde v roce 1919 působil jako vojenský zpravodaj v Omsku a počátkem roku 1920 v Čitě. Legie opustil v roce 1920 v hodnosti poručíka. Do Československa se vrátil v srpnu 1920 s manželkou a dvouletým synem. V letech 1920–1921 byl redaktorem deníku Čas a poté byl zaměstnán v pražském Památníku odboje. V letech 1925–1932 byl v Brně vedoucím místní redakce deníku Národní osvobození. Od roku 1933 byl, nadále v Brně, redaktorem deníku Moravské orlice. Aktivně působil v Moravském kole spisovatelů, byl členem jeho výboru a jednatelem, též vedl kancelář Moravského kola. Opakovaně navštěvoval Lotyšsko, Estonsko a Finsko. V polovině roku 1939 odešel do důchodu a přestěhoval se do Jaroměřic nad Rokytnou. V roce 1962 přesídlil do Sadské, zemřel v nemocnici v Nymburce. Dílo Pavla Finka ovlivnil především jeho pobyt v Rusku, který popisoval ve svých reportážně dokumentárních knihách. Své zážitky následně zpracovával Pavel Fink beletristicky. Později se v jeho díle objevila témata z domácího prostředí i hu...