Výpis všech autorů

Alena Santarová

Alena Santarová byla česká spisovatelka literatury pro děti a mládež. Byla dcerou českého spisovatele Vladislava Vančury a jeho ženy, spisovatelky a lékařky Ludmily Vančurové . Jejím prvním manželem byl československý scenárista a režisér Bořivoj Zeman. Mezi její prozaická díla dle Národní knihovny ČR kupříkladu náleží Deset z první řady , Znamá neznámá , Třiatřicet splněných přání , Slon v domácnosti , Program na neděli , Káťa, Katrin, Katynka , či Od úterka do soboty .

Adam Silvera

Adam Silvera se narodil a vyrůstal v Bronxu v New Yorku. Pracoval ve vydavatelském průmyslu jako prodejce dětských knih a recenzent knih pro děti a mládež. Je autorem bestsellerů They Both Die at the End, More Happy Than Not, and History Is All You Left Me, které se umístily v prestižním žebříčku New York Times.

Adalbert Stifter

Adalbert Stifter, též Vojtěch Stifter byl česko-rakouský spisovatel, malíř a pedagog. Patří k nejvýznamnějším představitelům biedermeieru. Je dodnes aktuální svou kritikou nesnášenlivosti mezi národy a svým vztahem k šumavské přírodě. V rané tvorbě používal pseudonym Ostade. Adalbert Stifter se narodil 23. října 1805 jako nejstarší syn tkalce a obchodníka s plátnem Johanna Stiftera a jeho ženy Magdaleny z řeznického rodu v Horní Plané nad Vltavou , v tamním kostele sv. Marie Magdalény byl pokřtěn jmény Albert August. Poté, co otec v roce 1817 zahynul při nehodě pod formanským vozem, vychovávala jej matka. Prací v hospodářství svého dědečka z otcovy strany Augustina Stiftera pomáhal zlepšovat rodinné poměry. Smrt otce Adalbertem natolik otřásla, že ji odmítal přijmout jako fakt a dva dny držel hladovku. V roce 1818 ho poslal dědeček z matčiny strany Franz Friepes proti jeho vůli na latinskou školu. V roce 1820 se jeho matka podruhé vdala, za hornoplánského pekaře Ferdinanda Mayera. V roce 1825 Stifter prodělal pravé neštovice. Obecnou školu navštěvoval v Horní Plané, odkud byl na základě vynikajících výsledků doporučen na gymnázium. Studoval v letech 1817–1826 na latinském akademickém gymnáziu v klášteře benediktinů v Kremsmünsteru, pod vedením patera Placida Halla. V tomto prostředí, které později popsal jako nejkrásnější období svého života, se rozvinul jeho silný cit pro přírodu, literaturu i umění o teoretické zázemí. V latinské škole byl nazýván „Stifter Adalbertus, Bohemus Oberplanensis“ v překladu: "Adalbert Stifter Čech Hornoplanský". Školu ukončil s vynikajícími výsledky. Pokračoval na Vídeňské univerzitě studiem práv. Zajímal se o fyziku, jazyky a filosofii. Studium si financoval jako soukromý učitel. Měl výrazné pedagogické nadání, avšak nikdy nehledal stálé učitelské místo. Díky této práci také poznal svou první lásku, Fanny Greipelovou z rodiny bohatého obchodníka ve Frymburk...

Zdeněk Spilka

Narozen 1.1.1903 ve Slatiňanech u Chrudimi, zemřel 16.1.1987 v Brně. Básník, prozaik, rozhlasový dramatik, literární kritik, redaktor, překladatel z ruštiny a němčiny.

Zdeněk Šimek

Zdeněk Šimek byl český sochař a malíř. Zdeněk Šimek se během studia na měšťanské škole učil hře na housle, zpíval ve sboru a zajímal se o výtvarné umění a poezii. Silnou a trvalou inspirací pro něj byla příroda a hudba. Po celý život budoval sbírku nerostů, hornin a fosilií, používal optický mikroskop i vlastní hvězdářský dalekohled, zabýval se astronomií, botanikou, morfologií bezobratlých, budoval fonotéku vážné hudby a jazzu. V letech 1941–1946 studoval na učitelském ústavu v Soběslavi, kde jeho třídním učitelem byl spisovatel Jiří Marek a spolužáky pozdější historik umění Jiří Padrta a Jiří Hronek . Roku 1946 byl přijat ke studiu na VŠUP, nejprve do ateliéru Karla Dvořáka. Po jeho smrti dokončil studia v ateliéru Josefa Wagnera, kde se seznámil i se svou budoucí ženou, Dagmar Vinklerovou a navázal přátelství s výtvarníky, kteří roku 1954 zakládali tvůrčí skupinu Trasa . V letech 1952–1967 podnikl řadu zahraničních cest . Ze sňatku s Dagmar Vinklerovou se narodili synové Ondřej a Lukáš . V 50. letech pracoval na veřejných zakázkách – sochách pro kašny v Mariánských Lázních a Třeboni a kromě toho se věnoval i vlastní volné tvorbě. V roce 1964 vystavoval se skupinou Trasa a měl první samostatnou výstavu ve Špálově galerii. Od roku 1965 žila rodina střídavě v Praze a letním domě v Šestajovicích, který Šimek sám postavil a později používal i jako sochařský ateliér. Zdeněk Šimek se zúčastnil prvního sochařského sympozia v Hořicích v Podkrkonoší a sympozií v Krastalu a Neukirchen . Roku 1968 vážně onemocněl plicní chorobou a několik měsíců strávil v sanatoriu. Přesto dál pracoval na veřejných zakázkách v Praze, Třeboni a Prachaticích a roku 1969 se zúčastnil sochařského symposia v Oggelshausenu. V roce 1970 podlehl nemoci a zem...

Zdeněk Schmied

Mgr., právník, práce z pracovněprávní legislativy.

Vladimír Strejc

Narozen 17. 3. 1948. Teolog, dlouholetý unitářský a posléze kvakerský duchovní, svobodný zednář, absolvent několika teologických škol , americký občan. Koncem 70. let 20. století odešel do emigrace do USA, také v důsledku šikany ze strany Státní bezpečnosti. V letech 1991–2000 působil v české Unitarii, kde však v té době došlo k rozkolu. Nakonec z ČR odešel a působil v USA jako kvakerský duchovní. Publikoval několik knih v češtině i angličtině, mimo jiné Planetu Logo, Paprsky světla či spis Zednáři, jejich tajemství, historie a duchovní cesta. Publikačně se též zabýval dějinami světového i českého unitářství.

Vladimír Socha

Mgr. Vladimír Socha je pedagogem, publicistou a popularizátorem paleontologie i přírodních věd obecně. Jeho hlavním zájmem je věda o pravěkém životě - paleontologie , dále také historie a biologie . Ve volném čase přispívá do populárně naučných periodik, píše popularizační povídky a v současné době má na kontě již třináct knih o dinosaurech - Úžasný svět dinosaurů , Encyklopedie dinosaurů ve světle nejnovějších objevů , Dinosauři od Pekelného potoka , Po stopách dinosaurů , Objevy pod vrstvami času a Neznámí dinosauři . Dále Poslední dny dinosaurů , Dinosauři v Čechách a Vymírání na konci křídy , Poslední den druhohor a dvojici knih Nová cesta do pravěku a Legenda jménem Tyrannosaurus rex . Přednáší také pro laickou veřejnost v různých vzdělávacích institucích, překládá knihy z anglického jazyka, dělá korektury odborných knih o pravěku a poskytuje rozhovory pro televizní vysílání i pro rozhlasové pořady o vědě.

Vladimír Sainer

narozen: * 9.6.1921 obec narození: Krupá stát narození: Česká republika zemřel: † 4.10.2003 Novinář, básník a spisovatel, autor četných monografií a spisu o hudbě, též nakladatel a typograf

Vilma Sokolová

Vilma Seidlová-Sokolová, v matrice Vilhelmina Josefa, byla pedagožka, spisovatelka, básnířka a překladatelka. Její rodiče byli Josef Sokol, učitel na škole v Kostelci n. O. a Františka Sokolová-Veselá . Měla tři sourozence: Bohuslavu Sokolovou, Františka Sokola a Karla Sokola. Otec byl český pedagog a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Sestra byla česká pedagožka a spisovatelka, bratr Karel byl český nacionalistický politik, novinář, publicista a nakladatel. Vilma studovala Vyšší dívčí školu a učitelský ústav v Praze. Učila v Novém Bydžově, Písku a v Praze na Smíchově. Se svým manželem Danielem Seidlem školním radou se seznámila za svého působení v Písku, kde založila ženský vzdělávací spolek Světlá. Jako spisovatelka psala hlavně pro děti – básně, povídky, divadelní hry a její verše našly uplatnění i v hudebninách. Překládala do češtiny ze slovanských jazyků. Pěstovala styky se slovanskými národy. Byla redaktorkou Dívčího světa a sama přispívala do novin a časopisů pro ženy. V Praze XIX Bubeneč bydlela na adrese Schnellova 1

Vianna Stibal

Léčitelka, duchovní učitelka, vyvinula theta léčení, práce z oboru.

Veronika Součková

Satjá Saí Baba

Satja Sáí Bába byl indický guru. Stoupenci Satja Sáí Báby mu přičítají různé magické schopnosti, zejména schopnosti zhmotnit různé věci: prsteny, náhrdelníky, hodinky. Skeptici ho naopak obviňují z používání triků a podvodů.

Sarah Sprinz

Německá spisovatelka, autorka románů.

Sapfó

Sapfó, řecky v attickém dialektu Σαπφώ, v aiolském dialektu Ψάπφω , byla starořecká básnířka z Mytilény na ostrově Lesbos, kulturním centru 7. století př. n. l., vedla zde dívčí internátní školu. Sapfó se údajně narodila v Eresu na ostrově Lesbos v Egejském moři a v Mytileně na stejném ostrově nejenom prožila většinu života. Pocházela z aristokratické rodiny, která se angažovala v politickém životě. Provdala se za bohatého kupce z ostrova Andros – Kerkilase, s nímž měla dceru Kleis a po němž zdědila značné jmění. Boje o moc ji roku 604 př. n. l. přiměly k útěku na Sicílii, odkud se vrátila na rodný ostrov krátce před svou smrtí. S jejím životem je spojena řada legend. S jistotou lze tvrdit, že není pravdou, že z nešťastné lásky ke krásnému Faonovi skočila z Leukadské skály do moře, ačkoli je toto místo dodnes cílem mnoha turistických výprav. Sapfó vedla dívčí kroužek, který uctíval hudbou a poezií bohyni lásky Afroditu a devět Múz. Do obecného povědomí se Sapfó zapsala upřímnou a citovou náklonností ke členkám svého kroužku, která vyzařuje z dochovaných písní a básní. Jméno básnířčina rodiště dodnes přežívá v označení ženské homosexuality – lesbická láska či lesbismus. Sapfó pravděpodobně nebyla vyhraněná lesba, což naznačuje její manželství. Doklady o kontaktu s opačným pohlavím lze najít i v literatuře, kde je jedna z Alkaiových básní věnována právě jí. Sapfó byla představitelka tzv. sólové lyriky. Z jejího díla se zachovaly pouze zlomky milostné a svatební písně . Pohybovala se mezi politicky aktivními a vzdělanými lidmi. Pro toto období je charakteristická závislost na pravidlech ústní poezie, ze které autoři čerpali náměty, větnou skladbu i literární pravidla. Její vliv na další řeckou milostnou lyriku byl poměrně velký a prakticky po celé trvání starořecké poezie se k její tvorbě řada básníků vracela. Je známo, že Sapfó skláda...

Rudolf Štechmiler

Narozen 1917, zemřel 20.9.1958 v Praze. Redaktor, technické práce.

Robert Stewart

Robert Lee Stewart je americký vojenský letec a kosmonaut z raketoplánů. Po základní a střední škole absolvoval studium univerzity v Jižní Mississippi , kde se stal v roce 1964 inženýrem matematiky. Mistrem kosmických věd se stal na texaské univerzitě v Arlingtonu roku 1971. Pak létal jako zkušební pilot na základně Edwards, odkud byl vybrán roku 1978 do oddílu kosmonautů NASA jako astronaut specialista. V té době byl majorem, ženatý, se dvěma dětmi.. Jeho první let se uskutečnil s raketoplánem Challenger při misi STS-41-B v roce 1984, což byl desátý let raketoplánů USA. Na palubě s ním byli Vance Brand , Robert Gibson, Bruce McCandless, Ronald McNair, letělo jich pět. Obě družice – Westar a Palapa 2 jimi vypuštěné se na stanovené oběžné dráhy nedostaly a tak let nepatřil k úspěšným. Rok poté letěl znovu. Byl to let financovaný armádou, ryze vojenský. Start z Floridy na mysu Canaveral, i přistání bylo stejné jako let předchozí na domovské základně Edwards v Kalifornii. Obojí bylo v tajnosti, na palubě raketoplánu Atlantis byl plukovník Karol Bobko, pplk. David Hilmers, plk. Robert Stewart a major William Pailes. Během čtyř dnů na orbitě vypustili dvě identické špionážní družice USAF typu DSSS – 3 . Těmito lety se stal 135 kosmonautem Země, na orbitě strávil 12 dní. V roce 1993 již v hodnosti brigádního generála nastoupil u společnosti Nichols Research Corp., Colorado Springs do jejího vedení.

Renata Štulcová

Narodila se 23. října 1969 v Rakovníku, když Slunce přecházelo ze souhvězdí Vah do souhvězdí Štíra. Roku 1976 se přestěhovala do Litoměřic. Na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem vystudovala matematiku a geografii a poté na Karlově univerzitě anglický jazyk a literaturu. Během studia angličtiny se zajímala o využití dramatu ve výuce a absolvovala jsem kurzy Dramatické výchovy na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 1993 učí na základní škole s rozšířenou výukou jazyků a matematiky v Litoměřicích.

Rainer M Schröder

Rainer Maria Schröder je německý autor historických příběhů a románů pro děti i dospělé. Publikoval jednak pod svým vlastním jménem , jednak i pod pseudonymy, z nichž nejznámější je Ashley Carrington . V mládí vystudoval operní zpěv, divadelnictví a televizní a filmové obory. Hodně cestuje, od roku 1977 se věnuje jen psaní a sbírání podkladů pro tuto činnost. Je znám velmi pečlivým studiem pramenů a reálií, jímž se připravuje na psaní každého románu. Žije střídavě v Německu a na Floridě.

Philip Shelby

Philip Shelby je autorem mimořádných bestsellerů a politických thrillerů. Jako vášnivý potápěč se na svých cestách často do vzdálených a exotických míst, kde se pak odehrávají scény jeho startujících románů.

Pavel Štěpánek

Výtvarný historik, specialista na umění Španělska a Latinské Ameriky.

Oliver W Sacks

Miroslav Šmíd

Horolezec, který vedle velkých výstupů zaujal svou životní filozofií a způsobem života. Založil Mezinárodní festival horolezeckých filmů v Teplicích nad Metují, vydával plakáty, pohlednice, knížky, točil filmy, povídal o horách při promítání diapozitivů a hlavně stále fotografoval. Zahynul při zdolávání yosemitské stěny Lost Arrow.

Miloš Skořepa

Publikace z oboru automobilismu, překlad z angličtiny.

Michaela Širůčková

Psycholožka, zabývá se efektivní komunikací, řešením konfliktů a dalším vzděláváním pedagogických pracovníků.

Maryša Šárecká-Radoňová

Jméno Maryši Šárecké , vlastním jménem Marie Radoňová-Bosáčková, české básnířky a prozaičky, by nebylo třeba v první polovině dvacátého století české kulturní veřejnosti představovat. Její knihy byly hojně vydávány a v lidových vrstvách čteny. Autorka, kterou lze v mnohém přirovnat k Vlastě Javořické, by neměla být zapomenuta ani dnes. K tomu nejlepšímu, co napsala, lze jistě počítat i román Pod Svatou Horou. Líčí v něm život v Příbrami a částečně v Praze ke konci 19. století. Kromě rázovitých postav a postaviček, stvořených ve spisovatelčině fantazii, se čtenář setkává i s epizodickými postavami Jaroslava Vrchlického, Václava Beneše Třebízského či Karla Raise. Román zaujme nejen všechny příznivce Svaté Hory, ale i milovníky historie, kteří vědí, že minulost není jen velká politika, ale zejména běžný život "obyčejných" lidí. Na první pohled nám připadají jejich osudy idylické, ale ve skutečnosti jsou těm našim současným tak podobné.

Mary Stewart

Mary Stewartová je bývalá britská atletka, běžkyně, halová mistryně Evropy v běhu na 1500 metrů. Startovala na olympiádě v Montrealu, v běhu na 1500 metrů doběhla pátá v semifinále. V následující sezóně se stala evropskou halovou mistryní v běhu na 1500 metrů. Jejím starším bratrem je britský běžec Ian Stewart. V roce 2011 zvítězil její syn Adam Cotton v běhu na 1500 metrů na evropském juniorském šampionátu.

Martina Šmejkalová

Narozena 28. 9. 1970 v Praze. Bohemistka a historička, pedagožka v oboru češtiny a hudební výchovy, autorka prací se zaměřením na barokní češtinu, sociolingvistiku a didaktiku českého jazyka.

Marie Šechtlová

Marie Šechtlová byla česká fotografka, jedna ze zastánců stylu „poezie všedního dne“. Fotografovat začala v roce 1945. Po sňatku s Josefem Šechtlem spolupracovala na rozvoji rodinného ateliéru Šechtl a Voseček až do jeho združstevnění v roce 1953. Koncem 50. let vstoupila na dráhu umělecké fotografky. V 60. letech patřila k nejúspěšnějším fotografům „poezie všedního dne". Vydala desítky publikací, většinu se svým manželem . Realizovali spolu velkoplošné fotografie do interiérů a desítky výstav. Později se věnovala převážně digitálně manipulované fotografii. Narodila se 25. března 1928 jako Marie Kokešová v rodině úředníka Jana Kokeše a Františky Kokešové v Chomutově. V jejích deseti letech se rodina Kokešova se přestěhovala do Tábora. V roce 1947 maturitou ukončila studium na táborském gymnáziu a o rok později se v květnu vdala za Josefa Šechtla. V roce 1950 dokončila vyučení v oboru fotografie a pracovala v ateiéru Šechtl a Voseček v Táboře, který byl založen roku 1876. Dne 17. března 1952 se rodičům narodila dcera Marie Michaela. Ve víru událostí v republice byl rodinný ateliér Šechtl a Voseček v roce 1953 združstevněn. Od poloviny 70. let se pravidelně účastnila soutěže „Žena s kamerou“ . V roce 1989 byly k tisku připravené knihy s fotografiemi M. Šechtlové „Paříž“ s textem Jiřího Muchy, nakladatelství Osveta v Martině, a „Historické palné zbraně a zbroj“. Kvůli politickému zrušení knižního velkoobchodu a pozdějšímu rozdělení Československa však knihy nikdy nebyly vydány. Ještě v témže roce proběhla výstava Marie Šechtlové „Výbor z díla“ v Táboře. Dne 5. července 2008 zemřela v Praze....

Marek Sekyra

MAREK SEKYRA, nar. 1974 v Ústí nad Labem. Absolvent Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně obor český jazyk – dějepis, od roku 2002 v Liberci, zaměstnán krátce v Severočeském muzeu, nyní zaměstnancem Krajské vědecké knihovny, vedoucí Všeobecné půjčovny. V létě 2007 vydal Kruh autorů Liberecka jeho básnickou prvotinu s názvem Modré hodiny. S Otokarem Simmem připravil knihu Ještědské květy , která mapuje německy píšící předválečné autory narozené v Liberci. V r. 2010 vydal studii Máchovské mýty a omyly, v r. 2011 básnickou sbírku Úvozy a opět s O. Simmem antologii německy píšících předválečných autorů z Jablonecka a Semilska Jizerské květy.

Lynn Sholes

Lynn Sholesová vede semináře pro autory beletrie a věnuje se výuce učitelů tvůrčího psaní. Často spolupracuje s archeology. Žije na Floridě.

Ludmila Šnajderová

Narozena 12.5.1935. Grafička a ilustrátorka, autorka publikace pro děti. Malířka a ilustrátorka Ludmila Šnajderová absolvovala Výtvarnou školu Václava Hollara, registrována byla v Českém fondu výtvarných umění. Zabývala se grafikou, malbou a knižními ilustracemi. Od 80. let se věnuje především malbě. Její obrazy lze najít v soukromých sbírkách po celém světě. Nejvíce vystavovala v Čechách, ve Francii a v Nizozemsku. Samostatnou kapitolou jsou knižní ilustrace pro děti. V současnosti pracovala na své prvotině, pohádce pro děti „Dobrodružství malého zajíčka“, nejen jako ilustrátorka, ale i autorka textu. Dlouhá léta pracovala v Městských divadlech pražských, kde byla autorkou kostýmů několika divadelních her. Žije a tvoří v Praze. Laskavé obrazy současné expozice v galerii pod názvem „Místa snů a romantiky“ jsou zpovědí výtvarnice, která má Prahu vtištěnou do duše už napořád. Její druhou láskou jsou Benátky. Motto: Josef Kemr mi říkával: „Maluješ krásně, ale není to tvá zásluha, je to dar od Boha.“

Lev Romanovič Šejnin

Lev Romanovič Šejnin byl sovětský židovský právník, spisovatel, dramatik, filmový scénárista. Narodil se v obci Brusovanka ve Vitebské gubernii v Carském Rusku v židovské rodině, která se v roce 1908 přestěhovala do Toropets. Vystudoval práva na Moskevské státní univerzitě. Od roku 1923 pracoval na Prokuratuře SSSR jako zvláštní vyšetřovatel pro mimořádně těžké případy. V roce 1936 byl odsouzen v politickém procesu a odeslán na Kolymu. V letech 1945 - 46 se podílel na práci Norimberského tribunálu. V roce 1951 byl opět odsouzen, tentokrát pro podezření z organizování buržoazní židovské nacionalistické skupiny. O dva roky později byl propuštěn, ale již se věnoval výhradně literarní činnosti. V 60. letech byl filmovým redaktorem Mosfilmu, podílel se na deseti scénářích, převážně vlastních knih. Obdržel mnoho nejvyšších sovětských státních vyznamenání. Zemřel 11. května 1967 v Moskvě, kde byl pohřben na hřbitově Novoděvičí.

Lešek Semelka

Lešek Semelka je český hudebník, zpěvák a skladatel, známý především díky svému působení v progresivní rockové skupině Synkopy 61, ke které se připojil koncem 60. let. Jako klíčový člen Synkopy 61 přispěl Semelka k vývoji a úspěchu skupiny v 70. a 80. letech 20. století v bývalém Československu. Jeho hudební kariéra trvá několik desetiletí, během nichž byl uznáván pro své klávesové dovednosti a osobitý vokální styl. Kromě působení ve skupině Synkopy 61 se Semelka věnoval sólové kariéře a vydával alba pod vlastním jménem. Jeho přínos české hudební scéně je významný a je považován za vlivnou osobnost v historii české rockové hudby.

Keith Spence

Publicista a hudebník, člen týmu Reader's Digest.

Karel Sezima

Narozen 13.10.1876 v Hořovicích, zemřel 14.12.1949 v Praze. JUDr., prózy a eseje.

Karel Schwarzenberg

Karel Schwarzenberg , dle rodové tradice Karel VII. ze Schwarzenbergu, v německojazyčném prostředí také Karl Fürst zu Schwarzenberg, celým jménem Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu , je český politik, čestný předseda TOP 09, poslanec, bývalý senátor, exministr zahraničí, bývalý místopředseda Nečasovy vlády, kancléř prezidenta Václava Havla a kandidát TOP 09 v prezidentské volbě v roce 2013. V prvním kole přímé volby prezidenta v roce 2013 se umístil na druhém místě s 23,40 % hlasů za Milošem Zemanem. Ve druhém kole volby získal Karel Schwarzenberg 45,19 % odevzdaných hlasů. Pro vítězného kandidáta Miloše Zemana hlasovalo 54,80 % voličů. Je příslušník české větve rodu Schwarzenbergů. Jeho dědičný šlechtický titul je „kníže ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský, hrabě ze Sulzu a lankrabě klettgavský“. Je též rytířem rakouského Řádu zlatého rouna. V letech 2009–2015 byl předsedou strany TOP 09, kterou spoluzaložil. Od května 2010 je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V minulosti působil jako vedoucí kanceláře prezidenta Václava Havla, byl ministrem zahraničních věcí v druhé Topolánkově a prvním místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí v Nečasově vládě . V letech 2004–2010 byl senátorem Parlamentu ČR za Prahu 6. Jako své povolání pravidelně uváděl, že je lesník a hostinský Schwarzenberg má trvalý pobyt na zámku Dřevíč v obci Sýkořice, v okrese Rakovník. Je vlastníkem zámku Obermurau v rakouském Štýrsku, kde žijí jeho manželka Therese Schwarzenbergová a starší syn Johann, a rodového zámku Schwarzenberg v bavorském Scheinfeldu. Má také byt v Praze a v palác...

Julian Symons

Julian Gustave Symons se narodil v Londýně jako mladší bratr, a později životopisec, spisovatele A.J.A. Symonse. Školu ukončil ve 14 letech. V roce 1937 založil básnický časopis Twentieth Century Verse, který editoval dva roky. Před válkou se začal věnovat psaní kriminálních příběhů a brzy poté se etabloval jako jejich hlavní představitel. Jeho použití ironie pro zobrazení násilí pod maskou počestné společnosti mnoho jeho knih pozdvihlo na úroveň skutečného románu. Jako jeden z prvních trockistů požádal na začátku druhé světové války o uznání jako anti-kapitalistický odpůrce, ale skončil v Royal Armoured Corps 1942 - 1944, kdy byl jako invalidní propuštěn. Po období, kdy se živil jako reklamní textař, se stal v roce 1947 spisovatelem na plný úvazek. Během své kariéry dvakrát získal od sdružení Mystery Writers of America cenu Edgar Awards, a v roce 1982 obdržel Grand Master Award. Symons byl od roku 1976 do roku 1985 prezidentem detektivního klubu .

Josef Švercl

Publikace o zobrazovacích metodách a technickém kreslení.

John Saul

John Saul se narodil 25. února 1942 v Pasadeně v Kalifornii. Vyrostl ve Whittieru, kde absolvoval v roce 1959 Whittierskou střední školu, poté navštěvoval různé univerzity, například: Antioch v Ohiu, Cerritis v NOrwalku, Montana State University nebo San Francisco State University, kde se věnoval studijním oborům antropologie, volná umění nebo divadlo, ale žádný titul nikdy neobdržel. Po opuštění univerzity začíná psát a během 15 let vystřídá mnohá zaměstnání. Nevydané rukopisy se hromadí, ale peníze nepřibývají. Situace se mění v roce 1977, kdy mu vychází v nakladatelství Dell první román Suffer the Children, kterého se prodalo přes milion kusů. Od té doby pravidelně vydává a stává se bestsellerovým autorem, kterému vyšlo již 32 románů. Angažuje se také v divadle - jeho díla hrají v Los Angeles, Seattlu a chystají je k uvedení divadla v New Yorku. Jeden z jeho románů byl zfilmován. Saul je zanícený čtenář, hráč bridže, golfu a milovník vaření. Střídavě žije v Seattlu a na ostrovech Sv. Juana a má také rezidenci na Havaji.

Jiřina Šejbalová

Jiřina Šejbalová byla česká operní pěvkyně, vynikající činoherní herečka a divadelní pedagožka, od roku 1928 až do roku 1971 členka Národního divadla v Praze. Pocházela z úřednické rodiny, oba rodiče však byli velmi hudbymilovní a kulturně založení lidé. Po studijích na Pražské konzervatoři, kde studovala nejprve operní zpěv, teprve později i dramatický obor, nastoupila jako pěvkyně do opery Státního divadla v Brně. V letech 1927 až 1928 si zahrála v avantgardním divadelním studiu Dada režiséra Jiřího Frejky. Od roku 1928 až do doby svého odchodu do důchodu byla členkou činohry Národního divadla v Praze. Ve filmu působila více než 50 let od roku 1929 až do roku 1980, zahrála si celou řadu pozoruhodných rolí, z nichž patrně nejznámější byla hlavní role ve filmu Vlčí jáma nebo o mnoho let pozdější film Zlatá svatba. Na pražské HAMU vyučovala jevištní řeč. Měla velmi charakteristický a nezaměnitelný hlas, jakož i osobitý herecký projev. Jednalo se o velmi výraznou hereckou osobnost. V roce 1958 jmenována zasloužilou umělkyní a v roce 1965 národní umělkyní.

Jiřina Salačová

Czech vocalist.

Jiří Strnad

Narozen 1950. Novínář, redaktor, pracovník divadelního ústavu.

Jiří Štědroň

Jiří Štědroň je český herec, zpěvák, textař a podnikatel, synovec klavíristy a muzikologa Bohumíra Štědroně a bratranec hudebního skladatele Miloše Štědroně. V současné době je členem Divadla Semafor a po létech reklamního podnikání opět veřejně hraje a zpívá. Jedním z jeho největších hitů je píseň Belinda .

Jiří Spěváček

Jiří Spěváček byl český historik specializující se především na dějiny vlády Lucemburků v českých zemích. Vystudoval historii a klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1947 působil v Státním historickém ústavu a od roku 1952 jako vědecký pracovník Historického ústavu ČSAV. Kromě historie se věnoval diplomatice a vydávání edic historických dokumentů k českým dějinám. V 80. letech spolupracoval s ČST jako odborný poradce k televizním inscenacím o Václavu IV. a Zikmundu Lucemburském.

Jiří Šonka

Narozen 28.12.1920 v Praze, zemřel 9.3.2005. MUDr., DrSc., docent interní kliniky, práce z oboru dietetiky.

Jiří Sedláček

RNDr. Jiří Sedláček, CSc. , publikace z oboru matematiky.

Jindřich Maria Slavík

Stanislav Vrbík, známý pod pseudonymy Jindřich Maria Slavík a A. W. Hron byl český varhaník, hudební skladatel, spisovatel, básník a pedagog. Studoval na gymnáziu v Olomouci. Hudbě se začal věnovat pod vedením své matky, která jej začala učit hře na klavír. Později připojil i hru na housle a na varhany. Od roku 1922 se věnoval i hudební teorii a ve hře na varhany se zdokonalil tak, že na podzim roku 1924 byl jmenován varhaníkem kostela Panny Marie Sněžné. Později zde založil i chrámový sbor. Jako koncertní varhaník vystoupil poprvé 20. listopadu 1927, kdy provedl Toccatu a Fugu d-moll Johanna Sebastiana Bacha. V roce 1928 se stal varhaníkem při katedrále Sv. Václava v Olomouci. To vše jej odvádělo od studia na gymnáziu, takže svá středoškolská studia přerušil a maturoval až v roce 1930 jako externista v Litovli. Stal se členem Cyrilské jednoty, společnosti založené na podporu chrámové hudby. V roce 1929 absolvoval kurz hudební výchovy pro školy obecné a měšťanské a v letech 1929–1930 také kurz varhaníků při hudební škole Žerotín. Kompozici studoval soukromě u profesora brněnské konzervatoře Jaroslava Kvapila a ředitele olomouckého dómského kůru Antonína Petzolda. Kromě hudby se věnoval i ochotnickému divadlu. V roce 1936 se oženil. V průběhu 2. světové války byl korepetitorem olomouckého divadla a vystupoval jako klavírista v jazzových souborech. Po osvobození se stal dirigentem činoherního orchestru. Krátce vykonával funkci zástupce kulturního referenta Okresního národního výboru v Olomouci a v roce 1952 se stal inspicientem olomoucké opery. V letech 1961–1970 působil jako korepetitor baletního oddělení LŠU v Přerově, dále učil na varhany při Městském domě osvěty v Olomouci. V letech 1985–1987 byl korepetitorem umělecké gymnastiky při Univerzitě Palackého v Olomouci. Své dlouholeté zkušenosti praktického varhaníka i pedagoga zúročil v publikacích: ABC hry na varhany, Návod k varhanní improvizaci a Intonace....

Jeremy Strong

Jeremy Strong je americký filmový, televizní a divadelní herec. Objevil se v mnoha filmech natočených podle skutečných událostí, jako 30 minut po půlnoci, Lincoln, Nemocnice Parkland, Selma, Black Mass: Špinavá hra či Sázka na nejistotu. Narodil se 25. prosince 1978 v Bostonu. Chodil na státní školy v Bostonu a Sudbury. Absolvoval na Yaleově univerzitě, kde také hrál v mnoha divadelních představeních. Studoval taktéž na Royal Academy of Dramatic Art a spolupracoval se společností Steppenwolf Theatre Company v Chicagu. Jeho debut na Broadwayi přišel v roce 2008. V období tří let byl třikrát nominován na cenu pro nejlepšího herce mimo Broadway. Objevil se ve hře A Man For All Seasons a vytvořil mnoho rolí mimo broadwayská jeviště. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeremy Strong na anglické Wikipedii.

Jelena Svitko

Jelena Svitko je zkušená ukrajinská lékařka a léčitelka, naturopatka a fytoterapeutka. V krvi jí koluje krev ukrajinských molfárů - duchovních léčitelů. Vystudovala medicínu a mikrobiologii, zabývá se přírodní léčbou. V mládí se zabývala jógou, studovala Avicennu a různá odvětví východní a západní medicíny. Pobývala v Indii, USA, Kanadě, Řecku, Slovensku, Rakousku a Izraeli, učila se u tibetských lámů a japonských léčitelů, zná jejich tajemství i zapomenuté receptury ukrajinských národních léčitelů. Pracovala ve známé newyorkské naturopatické klinice a na alergologické klinice v Kanadě. Zbavuje lidi těžkých zdravotních problémů. V současné době provozuje svou praxi v Kyjevě.

Jean Sibelius

Jean Sibelius byl finský skladatel pozdního romantismu a rané moderny, všeobecně uznávaný jako největší skladatel své země. Sibelius se narodil 8. prosince 1865 ve finském městě Hämeenlinna, které bylo tehdy součástí Ruského impéria, a svou hudbou se významně podílel na formování finské národní identity. Jeho dílo je často prodchnuto duchem finského folklóru a přírodními scenériemi jeho vlasti.

Jaroslav Švehla

PhDr Jaroslav Švehla, divadelní historik,kritik a bibliograf se narodil v Českých Budějovicich, kde také vystudoval v roce 1919 českou státní reálku. Po doktorátu na filozofické fakultě KU začal pracovat jako bibliotekář Národního muzea v Praze a od roku 1950 byl odborným pracovníkem divadelního oddělení NM. Byl autorem, nebo spoluautorem mnoha literárních a divadelních výstav. Spoluorganizátorem divadelní bibliografie a spoluautorem asi 50 velkých i menších expozic v Muzeu, v Národním divadle a spoluautorem stálé expozice J.K.Deburaua v regionálním muzeu v Kolíně. Učil několik let na bývalé Lidové konzervatoři dějiny,estetiku a etiku pantomimy. Jeho povoláním bylo v podstatě získávání památek pro NM a jejich zpracování, služba badatelům a veřejnosti. Z akvizit byly nejvýznamnější například dar archivu Ottova nakladatelství z let 1871 - 1916, nebo dokumenty ze života skladatele Oskara Nedbala. Knižní díla: Regenerece dnešního divadla Česká karikatura v 19.století Bomby kolem Pantheonu Dějiny pantomimy v datech Deburau, nesmrtelný Pierot Starý komediant Thespidova kára Jana Pivce -spoluaut. Tisícileté umění pantomimy Jan Otto - Kus historie české knihy

Jaroslav Štrait

Jaroslav Štrait je bývalý český politik, v 90. letech 20. století a počátkem 21. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za KSČ, později za KSČM. Působí jako publicista a historik, vydal práce z dějin dělnického hnutí, protifašistického odboje, česko-ukrajinských vztahů a regionální díla zaměřená na východní Čechy. Zabýval se též numismatikou. Po několik volebních období působil v parlamentu. Ve volbách v roce 1990 byl zvolen do České národní rady za KSČ. Mandát obhájil ve volbách v roce 1992, nyní za koalici Levý blok, kterou tvořila KSČM a menší levicové skupiny . Zasedal ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V lednu roku 1994 přešel do samostatného poslaneckého klubu KSČM poté, co se koalice Levý blok rozpadla na několik levicových frakcí. Mandát ve sněmovně obhájil ve volbách v roce 1996 a volbách v roce 1998. Po celé období let 1992-2002 byl členem výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. V roce 2002 po odchodu ze sněmovny avizoval, že odchází do penze a hodlá se věnovat výchově vnoučat. V roce 2004 se zmiňuje jako pořadatel vzpomínkové akce, kterou pořádal Klub českého pohraničí. Angažoval se i v komunální politice. V komunálních volbách roku 1994 byl za KSČM zvolen do zastupitelstva města Hradec Králové.

Jaroslav Sekera

Narodil se 27. srpna 1929 v Ostravě-Zábřehu. Vyučil se čalouníkem a dekoratérem. Od roku 1946 pracoval jako čalounický dělník, a potom navštěvoval mistrovskou školu nábytkového průmyslu v Praze . V r. 1950 byl přijat do Státního kursu pro přípravu pracujících na vysoké školy a pak vystudoval rusistiku na FF Palackého univerzity v Olomouci . Po absolutoriu vyučoval na různých typech škol a to až do roku 1977. Esejista a prozaik; jako teoretik a historik literatury se zabýval především zjevy moderní ruské i české prózy a zákonitostmi tvůrčího procesu; jako beletrista navazuje na psychologickou linii prózy zobrazující vnitřní konflikty obyčejných lidí.

Jan Souček

Jan Souček byl český malíř, grafik a ilustrátor. V letech 1955–1957 se vyučil sklářem v Novém Boru. V letech 1957–1961 studoval na střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě pod vedením profesora Stanislava Libenského. Poté studoval v letech 1963–1969 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru kresleného filmu profesora Adolfa Hoffmeistra. Soustředil se na malířství a volnou i užitou grafiku. Stěžejním bodem jeho zájmu byly historické, fantastické a utopické krajiny, ztvárňované staromistrovskou technikou olejovými barvami s vrstvou lazur na rozměrných plátnech. Obdivoval jinotaje malby rudolfinského manýrismu a romantismus období rokoka . Z ilustrací vytvořil například samostatnou monografii Apokalypsa na biblické motivy. Z grafických technik vyhledával barevný lept, suchou jehlu a akvatintu. Spolupracoval také na filmové scénografii. Jeho staroměstský ateliér ve starobylém domě v Karlově ulici 25 byl sám o sobě uměleckým dílem. Od roku 1971 pravidelně vystavoval v České republice, Německu, Švýcarsku, Belgii, Finsku, bývalé Jugoslávii, Rumunsku, Francii, Rakousku a Spojených státech. Byl členem SČUG Hollar. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Památníku národního písemnictví v Praze, Ministerstva kultury ČR, Galerie hl. m. Prahy, Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Ministerstva zahraničí ČR, v budovách německého a brazilského velvyslanectví, a dalších. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/26145-turris-babel/

Jan Šabršula

Jan Šabršula byl přední český romanista. Narodil se v Bojkovicích, když měl čtyři roky, přestěhovala se jeho rodina do Třebíče. Jeho otec tam učil na gymnáziu a byl náčelníkem sokolské župy. Před 2. světovou válkou se stal ředitelem obchodní školy v tehdejším Německém Brodě. Maturoval na gymnáziu v Třebíči a v roce 1939 chtěl nastoupil na filozofickou fakultu Karlovy univerzity. V říjnu 1937 vstoupil Jan Šabršula dobrovolně do armády. Od té doby, co v Německu převzal moc Adolf Hitler, měl totiž jasno v tom, co bude dělat po škole. V květnu 1938 byl v rámci mobilizace převelen do Dačic a pak Slavonic. Od března 1939 byl opět civilistou. Dne 16. listopadu 1939, den poté, co se zúčastnil pohřbu Jana Opletala, byl zatčen. Posléze byl převezen do koncentračního tábora Sachsenhausen. Propuštěn byl před Vánocemi roku 1940. Pracoval pak bez nároku na mzdu v záložně v Havlíčkově Brodě, později ve strojnické pojišťovně v Praze. Oženil se, před koncem války se mu narodila dcera. Po válce učil na středních školách, zejména filozofii a francouzštinu, ale i další cizí jazyky. Po roce 1948 začal učit na Vysoké škole politických a hospodářských věd, později na katedře romanistiky Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Nikdy nevstoupil do KSČ. Po skončení druhé světové války nastoupil na FF UK na studium francouzštiny a filozofie, posléze mezi roky 1945 a 1946 studoval v Grenoblu. V roce 1947 absolvoval a nastoupil na pozici pedagoga v Praze. Od roku 1951 pak pracoval jako asistent na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy politických a hospodářských věd. Po zrušení školy byl převeden do oddělení jazyků Právnické fakulty UK a následně do jazykového oddělení FF UK. V roce 1960 byl jmenován docentem a roku 1964 získal titul doktora filologických věd, v roce 1966 byl jmenován řádným profesorem francouzského jazyka a románské lingvistiky. Přednášel v ČR i na zahraničních univerzitách. Na UK pracoval ...

Ivan Štoll

Ivan Štoll byl český fyzik, pedagog a popularizátor vědy, veřejnosti známý jako odborník na kulový blesk a autor desítek populárních publikací z fyziky a jejích dějin. Po studiu na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze absolvoval Fyzikální fakultu Moskevské státní univerzity, obor fyzika atomového jádra . Poté pracoval v Ústavu jaderných výzkumů v Řeži u Prahy. Celý svůj další život pak spojil s Fakultou jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze , kde působil také jako vedoucí katedry fyziky a děkan . Pod jeho vedením fakulta vybudovala mimo jiné i zkušební jaderný reaktor VR-1 Vrabec v pražské Troji určený pro výchovu jaderných expertů. Jeho odborným zájmem je fyzika plazmatu, kvantová elektronika a v poslední době zejména historie fyziky. V letech 1968–1970 působil v rámci stáže Kanadské atomové komise na Saskatchewanské univerzitě v kanadském Saskatoonu. Je autorem řady popularizačních publikací , středoškolských i vysokoškolských učebnic fyziky , skript a publikací z historie vědy . Byl koordinátorem českého překladu Feynmanových Přednášek z fyziky . V roce 2009 vydal monografii Dějiny fyziky, oceňovanou jako základní původní dílo v tomto oboru. Podílel se také na řadě scénářů k dokumentárním filmům, zejména k dvanáctidílnému seriálu Praha – jeviště vědy . Mimo svá hlavní témata zpracoval esejistickou formou své dojmy ze setkání ...

Ivan Sokol

Ivan Sokol byl vynikající varhaník známý svou interpretací klasické varhanní hudby, zejména děl Johanna Sebastiana Bacha. Jeho vystoupení se často vyznačovala hlubokým porozuměním historickému kontextu hraných skladeb, což se odráželo ve výběru nástrojů a stylu hry. Sokolův přínos klasické hudbě zahrnuje nejen jeho nahrávky, ale také jeho vliv jako učitele a mentora dalších začínajících varhaníků. Jeho mistrovství ve hře na varhany bylo oceněno různými nahrávkami a veřejnými vystoupeními, které ukazují jeho technickou zdatnost a muzikálnost.

Georges Sadoul

"Filmové plátno je létající koberec, který odnáší diváky k zemím a zázrakům ještě pestřejším než v Tisíci a jedné noci," říkal slavný francouzský filmový historik Georges Sadoul. Sadoul měl od dětství slabost pro pohyblivé obrázky, ale netušil, že jednoho dne bude jeho jméno pevně spojeno s filmovou historií. Vystudoval práva a zúčastnil se hnutí surrealistů. A pak, v roce 1936, začal pracovat jako filmový kritik a historik v časopisu Regards a podílel se na utváření Francouzské filmotéky. Koncem čtyřocítých let už o filmu přednášel na pařížské Sorbonně. Byl jedním ze zakladatelů a prvním generálním tajemníkem Francouzské federace filmových klubů a Francouzského filmového institutu. Spolupracoval s filmovými časopisy asi padesáti zemí. A psal o filmu knihy, které byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků. Georges Sadoul, muž beznadějně propadlý filmu, zemřel 13. října 1967.

Emanuel Svoboda

Narozen 2.3.1883 v Nové Dědině u Konice, zemřel 26.10.1967 v Praze. JUDr., rada magistrátu, právnický publicista, historik umění, články a monografie o M. Alšovi.