Výpis všech autorů

Alena Santarová

Alena Santarová byla česká spisovatelka literatury pro děti a mládež. Byla dcerou českého spisovatele Vladislava Vančury a jeho ženy, spisovatelky a lékařky Ludmily Vančurové . Jejím prvním manželem byl československý scenárista a režisér Bořivoj Zeman. Mezi její prozaická díla dle Národní knihovny ČR kupříkladu náleží Deset z první řady , Znamá neznámá , Třiatřicet splněných přání , Slon v domácnosti , Program na neděli , Káťa, Katrin, Katynka , či Od úterka do soboty .

Aleksandr Serafimovič Serafimovič

Ruský spisovatel.

Alberto Siliotti

Alberto Sillioti se narodil v roce 1950 ve Veroně. Je autorem literatury faktu a specializuje se na na velké civilizace minulosti. Starověký Egypt studoval po mnoho let a napsal o něm několik knih a mnoho článků, vytvořil řadu dokumentárních filmů a pořádal výstavy.

Zdeněk Smetánka

Doc. PhDr. Zdeněk Smetánka, CSc. byl jednou z předních osobností české středověké archeologie. Podílel se společně s Milanem Richterem na vytváření obecných východisek a metodologických přístupů vědecké specializace archeologie mladšího středověku spojeným s proměnou vnímání archeologických pramenů coby plnohodnotných historických pramenů. Rovněž posouval oborový výzkum v souladu s evropskými tendencemi k zájmu o středověkou každodennost. Působil nejen jako vědec - specialista a pedagog, ale především jako popularizátor “svého” oboru, který se tak dostal do širokého povědomí a ovlivnil mnoho následovníků v jejich odborném zaměření na středověkou historii či archeologii. Již svým studiem historie a dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy položil Zdeněk Smetánka pevné základy své odborné dráze rozkročením mezioborovým i historickým. Tématem jeho diplomové práce byla Architektura prvních železničních staveb v Praze, kterou obhájil v roce 1955. Soustavně působil v Archeologickém ústavu ČSAV a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Široké zaměření se projevilo i v odborných tématech, mezi ta zásadní teoretická patřilo ustavení nového oboru v českém prostředí, prakticky se zabýval nejen velmi specializované reliéfní výzdobě středověkých kachlů, ale také výzkumu zaniklých středověkých vesnic a životu ve středověku. České veřejnosti přiblížil život obyčejného českého středověkého člověka v Legendě o Ostojovi. Rozhlasově zpracovány byly i jeho další knihy věnované každodennímu - "běžnému" středověku oproti dříve běžnému zprostředkovávání chápání dějin skrze významné historické události a osobnosti. Od roku 1995 byl členem Učené společnosti ČR.

Zdena Salivarová

Zdena Salivarová, vlastním jménem Zdena Škvorecká, je česká zpěvačka, prozaička, překladatelka z francouzštiny, manželka Josefa Škvoreckého, spolu s nímž založila roku 1971 v kanadském Torontu exilové nakladatelství '68 Publishers. Vystudovala dívčí reálné gymnázium E. Krásnohorské v Praze a pak se stala členkou souboru Československého státního souboru písní a tanců, kde působila až do roku 1962. Jako zpěvačka a herečka působila i v pražské Laterně Magice a divadle Paravan, krátce též coby členka ženské vokální skupiny Inkognito kvartet. V letech 1965–1968 studovala dramaturgii na Filmové akademii múzických umění v Praze. Hned v roce 1969 opustila i se svým manželem Československo, když se během cesty do Spojených států amerických rozhodli zůstat natrvalo v exilu. V roce 1971 pak Salivarová a Škvorecký založili nakladatelství '68 Publishers, kde pak vydávali především české knihy, které nemohly vycházet v komunistickém Československu. 1978 byli Škvorečtí zbaveni československého občanství. Zdena Salivarová v Torontu žije dodnes, po listopadu 1989 mohla začít s manželem navštěvovat svou rodnou zemi, v posledních letech mj. i trávili zimy na Floridě. Roku 1990 byla společně s Josefem Škvoreckým poctěna Řádem Bílého lva za zásluhy o českou literaturu ve světě. V roce 1993 vydala v nakladatelství '68 Publishers, jako jeho poslední publikaci, příběhy stovky lidí – spisovatelů, lékařů, právníků, novinářů a dalších. Zdena Salivarová byla StB registrována v prosinci 1958. U soudu dosáhla vymazání ze seznamu agentů, zveřejněném ministerstvem vnitra.

Zadie Smith

Zadie Smith je britská spisovatelka. V roce 2003 byla zapsána na seznam literárního časopisu Granta mezi dvacet nejlepších mladých autorů. Narodila se jako Sadie Smith v Brentu, rozsáhlé oblasti obývané pracující třídou na severozápadě Londýna. Její matka Yvonne McLean pocházela z Jamajky a otec Harvey Smith byl Angličan . Má nevlastní sestru a bratra a dva mladší sourozence, rappera a komika Doca Browna a taktéž rappera Luca Skyze. Jako malou ji bavilo stepování, později jako dospívající zvažovala kariéru muzikálové herečky a na univerzitě si vydělávala jako jazzová zpěvačka a toužila se stát spisovatelkou. Její rodiče se rozvedli, když byla teenager. Ve věku čtrnácti let si změnila jméno na "Zadie". Navzdory dřívějším různorodým ambicím se literatura ukázala být jejím hlavním zájmem. Navštěvovala místní státní školy, Malorees Junior School a Hampstead Comprehensive School a později King's College na Cambridgeské univerzitě, kde studovala anglickou literaturu. V Cambridgi vydala několik krátkých povídek ve studentské sbírce nazvané May Anthologies. Tyto povídky upoutaly pozornost vydavatele, který jí nabídl smlouvu na první román. Rozhodla se kontaktovat literárního agenta a dostala se pod křídla Wylie Agency na základě pouhé první kapitoly. Román Bílé zuby byl představen veřejnosti v roce 1997, tedy dávno před tím, než byl dokončen. Na základě částečně dokončeného rukopisu odstartovala aukce, ve které se o práva utkala různá nakladatelství. Tuto aukci vyhrálo nakladatelství Hamish Hamilton. Román Bílé zuby dokončila během svých posledních let v Cambridgi a román se stal okamžitě po vydání v roce 2000 bestsellerem. Bílým zubům se dostalo mezinárodního uznání a byl ověnčen několika cenami. V televizi Channel 4 se v roce 2002 objevila jeho adaptace. Působila také jako "externí spisovatelka" v ICA v Londýně a následně vydala jako šéfredaktorka soubor povídek o sexu s ná...

Vianna Stibal

Léčitelka, duchovní učitelka, vyvinula theta léčení, práce z oboru.

Věra Štiková

Mgr. Věra Štiková, pedagožka, autorka učebnic a pracovních sešitů pro základní školy.

Václav Sivko

Václav Sivko byl český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf. V letech 1942–1943 studoval u profesora Jaroslava Vodrážky na Státní grafické škole v Praze. V roce 1943 studoval rovněž u jevištního výtvarníka, profesora Františka Tröstera na Vysoké škole uměleckoprůmyslová v Praze. V letech 1944–1945 pracoval jako asistent v ateliéru Josefa Sudka. Po válce pracoval jako redaktor v řadě časopisů. V letech 1956–1965 byl výtvarným redaktorem nakladatelství Mladá fronta, v letech 1967–1968 v nakladatelství Albatros. Věnoval se grafice , ilustraci a grafické úpravě knih. Upravil více nez 500 knih. Známé jsou jeho portréty Josefa Sudka či Jana Zrzavého. V roce 1943 se stal členem Umělecké besedy, v roce 1945 pak SČUG Hollar a Skupiny 29. augusta v Bratislavě.

Václav Šedý

Narozen 10.4.1916 v Rousínově. Akademický sochař, publikace z oboru.

Václav Sábl

Narozen 11.9.1906 ve Starých Smilovicích u Rakovníka, zemřel 23. 2. 1983 v Praze. Ing., sportovní novinář, publikace z oboru.

T. L Swan

Australská spisovatelka. Pracovala v nadaci pro pomoc lidem se schizofrenií.

Sergej Michajlovič Skornjakov

Ruský přírodovědec.

Scott Siegel

Americký spisovatel, spoluautor divadelních recenzí, hororových a fantasy příběhů.

Rudolf Šmahel

Český fotograf. Narodil se 21. července 1916 v Kunovicích, okres Vsetín, zemřel 15. září 1997 v Olomouci. Je autorem několika fotografických publikací.

Rostislav Švácha

Rostislav Švácha je historik a teoretik umění a architektury, vysokoškolský pedagog . Ve svých pracích se zaměřuje na architekturu 17. až 20. století. Narodil se 16. ledna 1952. V letech 1971–1976 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a studia ukončil obhajobou rigorózní práce K periodizaci díla Jana Aichela Santiniho . V letech 1977 až 1984 byl redaktorem v nakladatelství Odeon. Roku 1985 se stal vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, kde působí doposud. Své znalosti moderní architektury a odbornou autoritu využívá pro podporu a prosazování ochrany významných staveb vzniklých ve 20. století. Je členem Domácí rady Klubu Za starou Prahu.

Roger Scruton

Roger Vernon Scruton, výslovnost byl britský filosof, estetik, politolog, spisovatel a hudebník. Byl zastáncem a typickým představitelem konzervatismu. Vystudoval filozofii na Jesus College v Cambridgi, kde získal doktorát. Od roku 1971 do roku 1992 vyučoval a byl profesorem estetiky na Birkbeck College of London. Následně do své smrti působil jako hostující profesor na Bostonské universitě a Univerzitě v St. Andrews. Scruton uměl také česky. Roger Scruton se roku 1979 také podílel na činnosti tzv. „podzemní univerzity“ během komunistického režimu v tehdejším Československu. Spolu s mnoha dalšími kolegy ze zahraničí vedl bytové semináře v Praze, Brně a Bratislavě pro ty, jimž režim neumožnil studium na vysokých školách. Mezi jeho posluchače patřili např. Alexandr Vondra, Petr Fiala či Petr Pithart. V roce 1985 byl z Československa vypovězen, do země se mohl vrátit až po Sametové revoluci v roce 1990. Byl také členem českého PEN klubu a Společnosti pro vědy a umění. Patří též mezi zakladatele Vzdělávací nadace Jana Husa. V dubnu 2019 byl na základě zmanipulovaného rozhovoru, který pro levicový časopis New Statesman sepsal novinář George Eaton, odvolán z funkce ministerského poradce. Eaton vytrhl Scrutonova slova o vlivu George Sorose v Maďarsku z kontextu tak, aby vyzněla antisemitsky, následně jej označil též za islamofoba a xenofoba. Eaton si následně vyfotil selfie s lahví šampaňského, jak slaví Scrutonovo odvolání. Magazín se následně za křivá obvinění omluvil. Bývalí čeští disidenti Daniel Kroupa, Pavel Bratinka, Ivan M. Havel či Petr Pithart vyjádřili Scrutonovi podporu a Alexandr Vondra jej pozval, aby přijel přednášet na univerzitu v Česku. Scruton se nakonec v červenci na svou pozici vrátil. V srpnu 2019 Scruton oznámil, že se léčí s rakovinou, jíž 12. ledna 2020 ve věku 75 let podlehl. Roger Scruton byl autorem řady knih o filozofii, estetice, uměn...

Robert Sheckley

Robert Sheckley byl americký spisovatel židovského původu, představitel sci-fi a dobrodružné literatury, do níž vnesl prvky humoru, satiry a absurdity. K jeho nejslavnějším románům patří Nesmrtelnost spol. s r.o. , který knižně vyšel roku 1958 . Roku 1992 byl zfilmován pod názvem Freejack, s Mickem Jaggerem, Emilio Estevezem a Anthony Hopkinsem v hlavních rolích. Slavným antiutopickým románem je též Status Civilisation, který vyšel česky pod názvem Omega, planeta zla.

Richard Scarry

Richard McClure Scarry byl populární autor a ilustrátor knih pro děti. Publikoval více než 300 knih.

Radovan Šimáček

Radovan Šimáček byl český publicista a spisovatel především historických románů. Radovan Šimáček se narodil roku 1908 v Praze, v rodině nakladatele Bohuslava Šimáčka a jeho manželky Milady, rozené Šimáčkové . Pocházel z rodiny, jejíž členové byli činní v kultuře. Jeho příbuznými byli spisovatel M. A. Šimáček a nakladatel František Šimáček. Strýc Vladimír Šimáček byl herec a sestra Dagmar, provdaná Outratová byla spisovatelka a překladatelka. Po ukončení reálného gymnázia v Křemencově ulici v Praze roku 1926 absolvoval roční abiturientský kurz na obchodní akademii a v letech 1927-1929 dvouletý studijní pobyt na École libre des sciences politiques v Paříži. Poté pracoval rok jako úředník v exportním oddělení Zbrojovky v Brně, v letech 1930-1942 byl redaktorem časopisu Hospodářský rozhled a v letech 1942-1944 redaktorem Světového literárního klubu v nakladatelství Máj. Pak byl nasazen do výroby a pracoval až do konce druhé světové války jako pomocný dělník. Od roku 1945 do roku 1951 působil jako šéfredaktor tiskové služby na ministerstvu zahraničního obchodu a jako redaktor časopisu Zahraniční obchod, v letech 1951-1952 byl redaktorem národohospodářských publikací v Průmyslovém vydavatelství a v letech 1952-1959 v nakladatelství Orbis. Poté pracoval jako korektor ve Středočeských tiskárnách a od roku 1964 byl redaktorem Československé vlastivědy při Socialistické akademii a působil i v jejím nakladatelství Horizont. Roku 1971 odešel do výslužby, ale i nadále spolupracoval s ministerstvem zahraničního obchodu při vydávání ekonomických příruček. Radovan Šimáček aktivně provozoval jezdecký sport. V letech 1927-1930 o něm psal články do časopisu Gentleman a v letech 1930-1934 vydával specializovaný časopis Turf a podílel se na činnosti jezdeckých organizací. Časopisecky debutoval Radovan Šimáček roku 1926. Své literární příspěvky otiskoval v různých novinách a časopisech a...

R. A Salvatore

Robert Anthony Salvatore je spisovatel sci-fi a fantasy literatury. Je známý svými romány Forgotten Realms a Star Wars. Robert Salvatore se narodil ve městě Leominster ve státě Massachusetts. Během studia na Fitchburg State College se začal zajímat o literaturu. Během studia na vysoké škole mu kamarád dal knihu Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena, který ho částečně ovlivnil. Dokončil Bachelor of Science Degree in Communications a vrátil se ke studiu Bachelor of Arts in English. Roku 1982 napsal rukopis nazvaný Ozvěny čtvrté magie . Proslavil se několika sériemi knih o světě Forgotten Realms a později také díky sáze Demon Wars a dvěma knihám Star Wars. Jedním z jeho oblíbených hrdinů je temný elf Drizzt Do'Urden, který bojuje za to, čemu věří že je správné, což je v protikladu ke stereotypům temných elfů. Kromě novel napsal příběhy pro video hry Forgotten Realms: Demon Stone na PS2, Xbox a PC. Spolupracoval s designovým týmem ve Stormfront Studios. Hra byla uvedena na Atari a byla nominována na ceny Academy of Interactive Arts & Sciences a BAFTA. Salvatore je také na seznamu bestselerů New York Times Best Seller list.

Prague Madrigal Singers

Prague Madrigal Singers , známý také jako Pražští madrigalisté, je renomovaný český vokální soubor, který se specializuje na interpretaci staré hudby, včetně renesančních a barokních skladeb. Soubor byl založen v roce 1956 významným českým dirigentem a muzikologem Miroslavem Venhodou a rychle si získal mezinárodní uznání pro svou autentickou interpretaci a vědecký přístup k hudbě 14. až 17. století. Repertoár souboru zahrnuje širokou škálu vokální hudby od gregoriánského chorálu po světské madrigaly a moteta, často v provedení a cappella nebo s dobovými nástroji.

Pavla Smetanová

Narozena 1974. Autorka turistických průvodců a knihy postřehů z ostrova Korfu, turistická průvodkyně trvale žijící v Řecku.

Pavel Sula

Narozen 3.3.1882 ve Svojšicích, zemřel 27.7.1975 v Praze. Učitel, básník, prozaik, též pro děti, redaktor čítanek, sborníků a časopisů pro mládež, beletristické a pedagogické úvahy v literárních časopisech.

Otakar Štěrba

Otakar Štěrba byl český ekolog, cestovatel, spisovatel, dokumentarista, vodák a horolezec. Vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1991 byl jmenován prvním profesorem ekologie. Založil Katedru ekologie a zavedl odborné studium Ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. V letech 1990–1994 byl děkanem Přírodovědecké fakulty. Účastník prvosjezdů horských řek a horolezeckých expedicí. Se svou ženou Dinou - českou horolezkyní, založili projekt české Nemocnice v Pákistánu, o které natočili také dokument.

Oldřich Štefan

Oldřich Stefan byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Zabýval se dějinami architektury a naukou o slohu. Působil na Českém vysokém učení technickém v Praze, Akademii výtvarných umění v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vystudoval architekturu na ČVUT. Současně navštěvoval přednášky z dějin umění Vojtěcha Birnbauma na Univerzitě Karlově . V letech 1924-1925 byl na studijním pobytu v Československém historickém ústavu v Římě. V letech 1930-1935 vyučoval dějiny architektury na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Roku 1931 se habilitoval a působil současně jako docent nauky o slohu na AVU a na VŠUP. Přednášky kombinoval s exkurzemi a praktickou výukou v terénu . V roce 1935 byl jmenován profesorem teorie a dějin architektury na ČVUT. Spojením ústavů architektury starověku a středověku vytvořil Ústav dějin architektury při ČVUT. V roce 1939 byl posledním děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT před uzavřením českých vysokých škol.. Po roce 1945 vedl průzkum, záchranu a obnovu Emauzského kláštera. Už během války se podílel se na průzkumech Anežského kláštera, Karolina, měst Chebu, Jindřichova Hradce a Turnova. Dále se podílel na zaměřování památek . Protože se otevřeně stavěl proti novým svazáckým a komunistickým praktikám na vysokých školách, byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen a uvězněn. Zásluhou rodiny a přátel se podařilo jeho předčasné propuštění a soudní rehabilitace. Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím. Byl propuštěn z ČVUT do invalidního důchodu. Umělecká rada AVU, patrně na návrh Jaroslava Fragnera a Miroslava Koreckého, navrhla jeho opětovné přijetí na AVU. Toto gesto morální a rovněž hmotné podpory bylo úspěšné a profesor Stefan se stal od června 1964 opět pedagogem AVU. Byl mu rovněž udělen Řád práce. Zdravotní problémy a psychické následky věznění mu ale již n...

Miloslav Studnička

Geobotanik a pracovník význačné české botanické zahrady. RNDr.Miloslav Studnička, CSc. Absolvoval studium odborné botaniky se zaměřením na geobotaniku a taxonomii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V současnosti je ředitelem Botanické zahrady v Liberci. V r. 1989 obhájil dizertační práci pod vedením akademika Slavomila Hejného na téma Studie kriticky ohroženého druhu Pinguicula bohemica se zřetelem na možnosti jeho záchrany. Svojí vědeckou i publikační činnost soustřeďuje především na xerotermní vegetaci Českého středohoří, slatinnou vegetaci na Českolipsku, některé rezervace Broumovska a Jizerských hor, dále pak na masožravé rostliny a orchideje a na kapradiny. Během působení v liberecké botanické zahradě popsal několik nových druhů pro Mexiko a několik nových kultivarů masožravých rostlin. Věnoval se botanice na expedicích do Makaronésie, Brazílie, Nikaraguy, Venezuely, Mexika a Indie. Za těžiště své práce považuje populárně vědeckou činnost, mimo jiné je spoluautorem architektonických projektů všech současných expozic Botanické zahrady Liberec, kde také pořádá naučné výstavy. V Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., vyšly M. Studničkovi knihy Masožravé rostliny a Kapradiny - Atlas domácích a exotických druhů , který je dosud nejobsáhlejším přehledem kapradin v české literatuře. Publikace se věnuje jejich systému, rozmnožování, pěstování a ekologii, text je doplněný bezmála 500 fotografiemi ze sbírek botanických zahrad, nebo pořízených ve volné přírodě po světě i v české krajině. V r. 2011 vydalo Nakladatelství jeho knihy povídek S botanikem v tropech 1–3 .

Miloš Štraub

Narozen v roce 1936. Publicista, spisovatel, zabývá se podzemními, nevysvětlenými jevy a psychotronikou, též autor kriminálních příběhů.

Miloš Skořepa

Publikace z oboru automobilismu, překlad z angličtiny.

Milan Švankmajer

Milan Švankmajer byl český historik, který se specializoval na ruské novověké dějiny. Publikoval i pod pseudonymem Anežka Svobodová.

Milan Šustr

Autor fotografií publikace Polnička na starých pohlednicích.

Mats Strandberg

Mats Strandberg je švédský autor. Strandberg pracoval jako publicista v Aftonbladetu. Jeho debutovým románem byl Jaktsäsong, publikovaný v roce 2006.

Mária Štefánková

Slovenská spisovatelka pro děti, překladatelka z italštiny a angličtiny. Mgr., redaktorka beletrie v nakladatelství Slovart.

Lubomír Štrougal

Lubomír Štrougal je bývalý komunistický politik, ministr zemědělství a ministr vnitra a pozdější československý premiér v letech 1970–1988. Lubomír Štrougal pochází z levicově orientované rodiny. Jeho otec, zaměstnanec cementárny, zakládal organizaci Komunistické strany Československa ve Veselí nad Lužnicí, během druhé světové války byl vězněn za odbojovou činnost a zahynul při bombardování berlínské věznice Plötzensee. Po válce absolvoval Lubomír Štrougal Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde získal akademický titul JUDr. Již od roku 1948 pracoval v krajském vedení KSČ v Českých Budějovicích, od roku 1957 jako vedoucí tajemník Krajského výboru KSČ pro Českobudějovický kraj. V roce 1958 byl zvolen do Ústředního výboru KSČ . V období od 6. března 1959 do 23. června 1961 působil jako ministr zemědělství v československé vládě, důležitější však byla doba od 23. června 1961 do 23. dubna 1965 ve funkci ministra vnitra. V komunistickém režimu se jednalo o klíčové ministerstvo; předpokládá se, že tam Lubomír Štrougal získal důležité kontakty v bezpečnostních složkách, které mu pomohly v další kariéře. Ve funkci ministra vnitra se mj. účastnil zatčení svého předchůdce Rudolfa Baráka přímo prezidentem Antonínem Novotným a inscenování „nálezu“ nacistických dokumentů v Černém jezeře na Šumavě. Po sovětské okupaci v roce 1968 řídil jako místopředseda vládu v době, kterou premiér Oldřich Černík trávil nedobrovolně na jednáních se sovětským vedením v Moskvě. Štrougal odmítl pozici ve zrádcovské vládě, kterou se snažil sestavit Alois Indra – kabinet pod jeho vedením se naopak alespoň slovně profiloval jako odpůrce okupace. Po příchodu Gustáva Husáka do čela KSČ Štrougal obrátil, přijal post v Husákově novém prosovětském vedení a stal se jedním z hlavních představitelů politik...

Lev Romanovič Šejnin

Lev Romanovič Šejnin byl sovětský židovský právník, spisovatel, dramatik, filmový scénárista. Narodil se v obci Brusovanka ve Vitebské gubernii v Carském Rusku v židovské rodině, která se v roce 1908 přestěhovala do Toropets. Vystudoval práva na Moskevské státní univerzitě. Od roku 1923 pracoval na Prokuratuře SSSR jako zvláštní vyšetřovatel pro mimořádně těžké případy. V roce 1936 byl odsouzen v politickém procesu a odeslán na Kolymu. V letech 1945 - 46 se podílel na práci Norimberského tribunálu. V roce 1951 byl opět odsouzen, tentokrát pro podezření z organizování buržoazní židovské nacionalistické skupiny. O dva roky později byl propuštěn, ale již se věnoval výhradně literarní činnosti. V 60. letech byl filmovým redaktorem Mosfilmu, podílel se na deseti scénářích, převážně vlastních knih. Obdržel mnoho nejvyšších sovětských státních vyznamenání. Zemřel 11. května 1967 v Moskvě, kde byl pohřben na hřbitově Novoděvičí.

Leonid Semenovič Slovin

Ruský a izraelský spisovatel a scenárista.

Karel Stejskal

PhDr., CSc., historik umění, estetik, práce o středověkých iluminovaných rukopisech, práce zejména o středověkém umění.

Karel Sezima

Narozen 13.10.1876 v Hořovicích, zemřel 14.12.1949 v Praze. JUDr., prózy a eseje.

Karel Šelepa

Narozen 31.1.1885 v Příbrazi u Jindřichova Hradce, zemřel 5.5.1969 v Praze. Účetní, básník, prozaik.

Kaiu Shirai

Japonský autor komiksů manga.

Julie Sykes

Britská spisovatelka, autorka knih pro děti.

Josef Šafařík

Ing. Josef Šafařík byl český filosof, esejista a dramatik. V roce 1931 získal titul inženýra vodních staveb. Od 1938 byl ve svobodném povolání; celé své dílo tvořil nepo­znán v Brně, na Grohově ul. č. 6/IV, za protektorátu žil v ilegalitě, pak ve vynuceném ú­straní. V květnu 1947 byla jeho první kniha Sedm listů Melinovi oceněna v anonymní soutěži nakladatelství Družstevní práce. Vyšla v srpnu 1948 a téhož roku v listopadu byla stažena z prodeje. Svůj esej Člověk ve věku stroje mohl vydat až v období relativního politického uvolněni v Liberci 1967. V roce 1991 mu byl udělen titul PhDr. h. c. Masarykovy university v Brně a Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. stup­ně. Jeho opus magnum je rozsáhlý esej Cestou k poslednímu, který vyšel krátce před jeho smrtí. Mimo jiné zde reflektuje problémy lidské existence, křesťanství a řecké kultury. Ovlivnil řadu známých osobností – Václava Havla, Antonína Přidala, Pavla Švandu, Jiřího Kuběnu atd. "Bezprostředně k Chartě Šafařík říká: „ale tím vypovídáš boj – boj moci.“ Později přichází s názorem: „teď začali dělat všichni politiku, ale kdo bude dělat kulturu?“ „Umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat politikům“. Tento názor, je Šafaříkovým životním postojem, který je prakticky doložený v jeho vztahu k politickým aktivitám, jedná se tak o osobní ručení, kdy jeho myšlenky jsou realizovány v praxi. Vztah k Chartě nebyl nepřátelský, ale spíše přátelsko-kritický. Sám V. Havel chápe přitom Chartu jako něco „šafaříkovitějšího než Šafaříkův názor na Chartu.“ Protože to byl pokus o „osobní ručení“. Vedle „osobního ručení“ se nabízí hypotéza, že v Chartě je obsažen podobný postoj k moci, jakou měl Šafařík ve vztahu k státnímu útvaru. Ale důsledek dopadu Charty je zcela odlišný, neboť vypovídá boj moci a jde jí tedy moc. V případě Charty lze mluvit o možné inspiraci ze strany Šafaříkova myšlení, protože koncept dopisu Gustávu Husákovi vzniká až skoro 10 let poté, co Šafařík z...

Jitka Staňková

Narozena 10.4.1924 ve Volenicích. PhDr., CSc., etnografka, výtvarná teoretička, pracovnice ústavu etnografie a folkloristiky, publikace z oboru.

Jiří Syllaba

Jiří Syllaba byl český lékař. Narodil se 8. března 1902 v Praze. Jeho otec, Prof. MUDr. Ladislav Syllaba byl osobním lékařem prezidenta Masaryka. Po absolvování klasického gymnasia vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy . V roce 1928 strávil rok v Cambridge u profesora Barcrofta, nominovaného na Nobelovu cenu za Fyziologii. Po úmrtí svého otce Ladislava Syllaby se stal asistentem u profesora Pelnáře na II. interní klinice. Roku 1944 byl zatčen gestapem za působení v odbojové skupině „Národ“. Po věznění na Pankráci byl převezen do věznice pražského gestapa v Malé pevnosti Terezín. Na konci války vypukla v Terezíně epidemie skvrnitého tyfu. Syllaba hrdinně pomáhal tuto epidemii zlikvidovat. V květnu 1945 byl jmenován přednostou interního oddělení Vinohradské nemocnice, kde přednášel na Lékařské fakultě hygienické Univerzity Karlovy. Dnes nese jeho jméno velká posluchárna fakulty. V roce 1957 se stal členem Sboru internistů při ministerstvu zdravotnictví s funkcí hlavního internisty. V roce 1969 se stal členem Vědecké rady ministerstva zdravotnictví. V roce 1996 byl pasován na rytíře českého lékařského stavu. Po celý svůj život byl oddaným svobodným zednářem. Po pádu komunismu se zasloužil o obnovení zednářské činnosti a stal se velmistrem řádu. Je také autorem sbírky básní, výtvarníkem a autorem memoárů. Po boku mu stála jeho druhá choť MUDr. Božena Syllabová, rozená Slámová, klinická asistentka porodnické a gynekologické kliniky prof. MUDr. Antonína Ostrčila. Zemřel v Praze 17. května 1997 ve věku 95 let. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Jiří Streit

Narozen 21.1.1912 v Praze, zemřel v roce 1993. Profesor mostního a železničního stavitelství Stavební fakulty ČVUT v Praze. Práce v oboru.

Jiří Solar

ing. Jiří Solar - 1898 Milevsko -1981 Tábor, spisovatel, reklamní agent fa Baťa, autor reklam a sloganů . Jeho rodné jméno bylo Josef Slabý, v roce 1931 nechal úředně přejmenovat na Josefa Solara, pravděpodobně pro nevhodnost do reklamních akcí, kde pracoval. Po vystudování Gymnázia v Táboře studoval Zemědělskou školu v Táboře, dále Vysokou zemědělskou školu v Praze, stal se vedoucím reklamní agentury fa Baťa ve Zlíně, dále psal hlavně cestopisné práce, jelikož na kole cestoval po celé Evropě, byl autorem textu ke gramofonovým deskám mnoha reklamních sloganů, ke kterým též vyráběl štočky.

Jindřiška Svobodová

Narozena 24.12.1957 v Ostravě. Fyzička a vysokoškolská pedagožka. Práce z oboru, učebnice.

Jindřich Štreit

Jindřich Štreit je český dokumentární fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života. Zaměřuje se na dokumentování života na venkově a obyvatele českých vesnic, věnoval se tématu zemědělství, potom také těžké práci v továrnách . V poslední době se věnuje mnoha sociálním tématům o drogově závislých, handicapovaných, nevidomých, vězních, starých lidech, pracovnících ve zdravotnictví, cizincích, kuřácích nebo lidech bez domova. Hodně se také věnuje sakrálním tématům . Ženatý je od roku 1971, se svojí manželkou Agnes mají dceru Moniku, která je úspěšnou flétnistkou. Jindřich Štreit vydal 37 knih, mnoho katalogů a ilustrací knih. Jeho kniha Kde domov můj získala 1. cenu v evropské soutěži a 1. cenu v soutěži Nejkrásnější kniha v roce 2017. Měl více než 1400 samostatných výstav u nás i v zahraničí. Je zastoupen v nejvýznamnější sbírkách u nás i ve světě. Bylo o něm natočeno několik filmů, Jan Špáta: Mezi světlem a tmou 2000, Aleš Koudela: Jindra ze Sovince, 2006, Libuše Rudinská: Na tělo, 2018. V roce 2019 Kamil Zajíček se Štěpánkou Bieleszovou natočili film o Štreitových aktivitách v Sovinci, který získal 1. cenu v ČR a 3. cenu na světovém festivalu v Šanghaji. Za své poslání považuje Štreit svými projekty poukazovat na problémy ve společnosti, které se neřeší nebo jen velmi pomalu. Narodil se 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec Jindřich Štreit byl vesnický učitel a v roce 1945 se oženil s Antonií Steinhilberovou , která pocházela z podnikatelské rodiny. Jindřichova sestra Jaroslava učila na stejné škole. Bratr Jiří , lesní inženýr, je autorem mnoha patentů v oblasti lesnictví a podniká stejně jako i další bratr Miroslav v oblasti dřevařství. Nejmladší bratr Antonín se věnoval atel...

Jena Švarcová

Narodila se 19.1.1963 ve Zlíně. Zabývá se ekonomií a makroekonomií, práce z oboru.

Jan Simonides

Ján Simonides byl slovenský spisovatel memoárové a cestopisné prózy. Pocházel z rodiny evangelického kněze, vzdělání získal v Prešově a ve Wittenbergu a po studiích působil v Brezně jako rektor školy. Po odhalení Vesselényiho spiknutí ho věznili v Leopoldově a byl odsouzen na neapolské galeje. Cestou na galeje ujel spolu s Tobiášem Masníkem, ale po pěti dnech je opět chytili a uvěznili. Na svobodu se dostal díky tomu, že je vykoupil jistý německý kupec. Procestoval mnoho zemí , než se usadil v Německu, kde žil do roku 1683. Po návratu do vlasti působil jako evangelický kněz v Banské Bystrici-Radvani , Kráľovej , Hronseku , Banské Bystrici , tam se stal superintendantem . Je znám zejména jako autor cestopisných a memoárové děl, ve kterých se věnoval svým zážitkům od odsouzení v Bratislavě až po návrat domů. Vycházel přitom ze svých deníků, které si cestou psal. Ve svých dílech však nepopisoval jen své zážitky, ale věnoval se i popisem krajů, které navštívil, jejich regionálních zvyklostí, etnografických poměrů a architektury . Používal jednoduchý, bezprostřední jazyk, přičemž nevkládal do textu téměř žádné náboženské detaily , takže jeho dílo je považováno za víceméně světskou prózu, která v té době byla vzácná. Byl též autorem latinské příležitostné poezie, náboženských polemik a náboženských výchovných spisů. Obhajoval význam mateřské řeči, slovakizoval biblickou češtinu, dokladem toho je jeho úvod ke katechismu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Simonides na slovenské Wikipedii.

Jan Seidel

Jan Seidel byl český hudební skladatel. Základy hudebního vzdělání získal v rodině. Vedle studia na reálce v Nymburce se učil hře na varhany u místního varhaníka A. Hoffmanna. Vystudoval inženýrské stavitelství a architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze a krátce studoval i malbu a výtvarné umění na Akademii výtvarných umění u Vratislava Nechleby. V letech 1936–1938 učil na pražském reálném gymnáziu a vedle toho studoval skladbu u Aloise Háby na Pražské konzervatoři a soukromě u Josefa Bohuslava Foerstra. Jako skladatel scénické hudby a dirigent působil od roku 1936 v Pražském dětském divadle Míly Mellanové a dále spolupracoval s Novým divadlem, divadlem D 34 a s Československým rozhlasem. Spolu s architektem Zdeňkem Pešánkem pracoval na Multimediálních kinetických kreacích. V letech 1938–1945 byl uměleckým poradcem a režisérem gramofonové firmy Esta. Po vzniku Gramofonových závodů Supraphon v roce 1945, se stal jejich uměleckým ředitelem. V roce 1958 byl jmenován šéfem opery Národního divadla a v letech 1967–1975 byl hlavním dramaturgem opery. V závěru své profesní kariéry působil v Československém rozhlase Praha. Po roce 1989 se stáhl do soukromí. Zemřel roku 1998 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Od mládí byl levicově orientovaný, což se projevovalo nejen v množství funkcí v různých svazech, ale i v jeho tvorbě. Byl autorem mnoha politicky angažovaných skladeb a masových písní. Mimo jiné zkomponoval pochodovou píseň „Kupředu, zpátky ni krok“, která se stala znělkou zpráv Československého rozhlasu. Za svoji práci a angažovanost obdržel nejvyšší státní vyznamenání: Státní cenu Klementa Gottwalda , Řád práce i tituly zasloužilého umělce , národního umělce a Řád republiky . Vedle toho však skládal i symfonická díla, kantáty, sbory, opery, instrumentální koncerty, komorní hudbu, scénickou hudbu a hudbu pro film. Za filmovou hudbu k filmu Karla Steklé...

Gisela Socolovsky Rudi

Španělská autorka dětské naučné literatury.

František Slavík

František Slavík PhDr. RNDr.h.c., profesor mineralogie, geochemik, práce z oboru.

František Josef Studnička

František Josef Studnička byl český matematik, učitel a spisovatel. Středoškolská léta strávil František Josef Studnička na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Již na gymnáziu našel zalíbení, také díky svému učiteli Edvardu Schöblovi, v přírodních vědách, zejména matematice a fyzice, a proto po maturitě roku 1857 vstoupil na filozofickou fakultu vídeňské univerzity, kde se těmto oborům věnoval důkladněji. Vedle toho se zabýval i zeměpisem, a to tak intenzivně, že byl roku 1860 zvolen za člena c. k. Geografické společnosti ve Vídni. Vysokou školu ukončil získáním doktorátu filozofie v roce 1861 a současně téhož roku vykonal i zkoušku učitelské způsobilosti, čímž dosáhl učitelské aprobace z matematiky a fyziky. Vzhledem k tomu, že během pobytu ve Vídni onemocněl astmatem, vrátil se na radu lékaře do Čech a rok působil jako soukromý učitel v místě nedaleko svého rodiště. V roce 1862 byl Studnička jmenován suplujícím profesorem na německém vyšším gymnáziu v Českých Budějovicích, kde nahradil odcházejícího V. Šimerku a setrval zde následující dvě léta, než musel místo uvolnit. Původní plány, ucházet se o místo asistenta fyziky u profesora V. Pierra na univerzitě a poté o asistenturu matematiky na pražské polytechnice u profesora Gustava Skřivana, František Josef Studnička změnil a v roce 1864 požádal o místo honorovaného docenta vyšší matematiky a analytické mechaniky na pražské polytechnice, na něž byl vypsán konkurz. Prozatímním honorovaným docentem však nebyl dlouho. Rok na to profesor Skřivan onemocněl, záhy zemřel a Studnička, který byl po dobu jeho nemoci pověřen suplováním této stolice, byl jmenován v srpnu roku 1866 řádným profesorem matematiky. Na pražské polytechnice působil až do roku 1871, v té době byl zvolen třikrát děkanem – ve studijním roce 1868–1869 a 1871–1872 za odbor pro vodní a silniční stavitelství, v roce 1869–1870 za odbor pro stavbu strojů. Od školního roku 1871–1872 přešel na pražskou univerzit...

František H Šubert

František H Šubert Další používaná jména autora: Hugh Fleming , Henry Nelson Narozen 1895 v Praze, zemřel 27.9.1946 tamtéž. Detektivky a literatura pro mládež.

František Erik Šaman

Narozen 13.2.1889 v Josefově, zemřel 18.1.1942 v Praze. Úředník, romanopisec, dramatik, autor knih pro mládež a rozhlasových her, reportér.

Emanuel Svoboda

Narozen 24. 6. 1940 v Pelhřimově, zemřel 18. 4. 2020. Prof. RNDr., CSc., fyzik, vysokoškolský pedagog didaktiky fyziky, molekulové fyziky a termodynamiky. Autor učebnic a dalších publikací z oboru.

Elsie Silver

Collinsová Suzanne

Charles Sealsfield

Charles Sealsfield vlastním jménem Karl Anton Postl či Carl Anton Postl byl rakouský a americký spisovatel, původem z Moravy. Byl nejstarším z jedenácti dětí rychtáře a sedláka Antonína Postla a matky Juliany, rozené Raablové. Po obecné škole v Popicích vystudoval znojemské gymnázium . Na naléhání matky strávil deset let v Řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze. V Praze studoval filosofii a teologii na univerzitě v Praze, zde byl též žákem Bernarda Bolzana. Po absolutoriu teologie byl vysvěcen r. 1814 na kněze a stal se sekretářem řádu. Ve své funkci se stýkal se šlechtou, ale i s prostým lidem. Pozorování sociální nespravedlnosti vyústilo později ve spis Rakousko, jaké je, který vyšel v Londýně až za jeho pobytu v zahraničí v roce 1828, pod pseudonymem. Stav sedláků přirovnával k otroctví a Čechy k porobenému národu. Též kritizoval vládu císaře Františka I. O spisovatelském stavu v tomto spisu napsal: Po konfliktu s velmistrem řádu odjel koncem dubna 1823 na zdravotní dovolenou do Karlových Varů, odkud už se nevrátil. Pokoušel se najít místo ve Vídni, ale po neúspěšných jednáních odešel téhož roku do Švýcarska, odkud pod nepravým jménem odcestoval do Ameriky. Jeho Kajutní kniha... byla tímto útěkem inspirována. Ve Spojených státech, se živil jako obchodník, farmář a novinář, přijal americké občanství a jméno Charles Sielsfield . V roce 1826 odcestoval do Evropy, kde byl prostředníkem mezi Spojenými státy a Francií, jakož i mezi Rakouskem a Německem. V letech 1826-1827 pracoval jako novinář v Londýně, kde také vydal svou první knihu pod pseudonymem C. Sidons. Jako korespondent newyorského listu The Morning Courier and Enquirer pobýval v roce 1830 v Londýně a Paříži. V Paříži pracoval pro někdejšího neapolského a španělského krále Josefa Bonaparta, který b...