Výpis všech autorů

Bedřich Smetana

Bedřich Smetana byl český hudební skladatel, který je považován za otce české hudby. Narodil se 2. března 1824 v Litomyšli v Čechách, které byly tehdy součástí Rakouského císařství a dnes leží v České republice. Smetana byl průkopníkem vývoje hudebního stylu, který se úzce ztotožnil se snahami jeho země o samostatnou státnost. Nejznámější je jeho opera "Prodaná nevěsta" a symfonický cyklus "Má vlast", který zachycuje historii, legendy a krajinu jeho rodné země.

Wilbur A Smith

Narodil se v Zambii britským rodičům. Jako rok a půl staré dítě prodělal mozkovou malárii, avšak úspěšně se vyléčil. Studoval v Jihoafrické unii na Michaelhouse v Natalu a na Rhodes University v Grahamstownu. S prvními dvěma ženami měl dohromady tři děti, obě manželství skončila rozvodem. Potřetí se oženil v roce 1971 s Danielle Thomasovou, jež zemřela na rakovinu roku 1999. Poté se v roce 2000 oženil s Tádžičankou Mokhiniso Rakhimovovou a žije s ní v Londýně. Romány se vyznačují poutavým dějem s nečekanými zvraty, odehrávají se většinou v Africe, která je autorovi velkou inspirací. Důraz je kladen na autentičnost sdělení a důsledně jsou zpracovány detaily. Základem díla jsou ságy rodu Courtneyů a Ballantyneů. Jiná, čtyřdílná série je zasazena do starověkého Egypta a patří do ní též i jeho nejúspěšnější román Řeka bohů.

Bertrice Small

Bertrice Small byla americká spisovatelka a nejprodávanější autorka historických a erotických románů podle New York Times. Velkou část života strávila na Long Islandu v New Yorku se svým manželem Georgem Smallem. Byla členkou The Authors Guild, Romance Writers of America, PAN a PASIC. Bertrice Small se narodila jako Bertrice Williams na Manhattanu 9. prosince 1937. Její rodiče byli David a Doris Williamsovi, kteří pracovali v obchodním oddělení televizní produkce. Bertrice Small navštěvovala dívčí školu St. Mary's vedenou anglikánskými jeptiškami v Peekskill v New Yorku. Později nastoupila na Western College for Women v Ohiu, ale školu nedokončila a přešla na Katharine Gibbs College, školu pro sekretářky v Providence na Rhode Islandu, po jejímž absolvování pracovala jako sekretářka v reklamních agenturách. 5. října 1963 se Bertrice Small provdala za George Smalla, se kterým žila dlouhých 49 let až do jeho smrti v roce 2012. Spolu měli syna Thomase Davida, který měl 4 děti - Chandlera, Coru, Sophii a Evana. Více než 30 let žila v nejstarší anglické osadě v New Yorku, na východním konci Long Islandu. Bertrice Small zemřela 24. února 2015 ve věku 77 let v Southold v New Yorku. Její kariéra spisovatelky započala koncem 60. let 20. století. Prvního úspěchu se však Bertrice Small dočkala až o deset let později, kdy se v roce 1978 prosadila s knihou Kadin, sultánova žena. Od roku 1978 napsal více než 50 románů, včetně žánrů historické, fantasy a erotické romance. Mezi její romány patří také Otrokyně lásky a série Letopisy z hranice, Skye O'Malleyová a Dědičky Skye O'Malleyové . Bertrice Small, autorka bestsellerů podle New York Times, se objevil také na dalších seznamech bestsellerů, včetně těch v Publishers Weekly, USA Today a Los Angeles Times. Byla držitelkou mnoha ocenění, včetně Nejlepší historické romance a Vynikající série historických romancí (Outstanding Historical R...

Jan Šmíd

Jan Šmíd je český novinář a publicista, dlouholetý zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu a České televize ve Francii. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval stáže v USA a v britské BBC. V letech 1991 až 1998 byl zpravodajem Českého rozhlasu v USA. V letech 1999 až 2000 byl šéfredaktorem Nedělních Novin a v letech 2006 až 2018 stálým zpravodajem Českého rozhlasu ve Francii. Od roku 2018 je stálým zpravodajem České televize ve Francii, na tomto postu vystřídal Petra Zavadila. Vytváří také reportáže pro cestovatelský magazín Objektiv. Sepsal životopis nazvaný Jaromír Jágr - Z Kladna do Ameriky a jeho pokračování s názvem Jaromír Jágr - Má léta v Pittsburghu. Když byl zpravodajem ČRo v USA, vydal knihu Tenkrát v Americe. Je také autorem řady literárně-turistických průvodců o Francii, které publikoval převážně jako sérii nazvanou Obrázky z…

Helena Šmahelová

Helena Šmahelová, provdaná Helena Trostová, byla česká spisovatelka a autorka rozhlasových her. Pocházela z východočeské mlynářské rodiny. Prožila poměrně rušné dětství a mládí. S rodiči pobývala na Moravě a později na Slovensku v Bratislavě, kde také zahájila své středoškolské studium na reálce. To však nedokončila, neboť se vrátila do Čech za nemocnou matkou do Ledče nad Sázavou. Po smrti obou rodičů se odstěhovala k babičce do Chrudimi, v Jaroměři se vyučila knihkupkyní. Od roku 1931 pracovala jako úřednice v chrudimské nemocenské pojišťovně. Zde se seznámila s Jaromírem Johnem, se kterým později žila a pracovala od roku 1943. Od roku 1937 až do roku 1943 pracovala v nemocenské pojišťovně v Praze, od roku 1943 žila s Jaromírem Johnem ve Slatiňanech. Od roku 1946 bydlela v Olomouci, kde John získal místo profesora na Univerzitě Palackého. Na jeho popud si také po válce dokončila vzdělání, nejprve v roce 1948 maturitou a později studiem na Filosofické fakultě Palackého univerzity, kde v roce 1952 obhájila doktorát filosofie. V roce 1952 se provdala za docenta olomoucké univerzity Pavla Trosta. Od roku 1952 do roku 1956 pak pracovala jako psycholožka v brněnské protialkoholní léčebně. V roce 1956 se odstěhovala z Olomouce do Prahy a působila jakožto spisovatelka z povolání. Kromě toho také pečovala o dílo a literární odkaz svého přítele Jaromíra Johna. Helena Šmahelová byla sestřenicí českého filmaře Alexandra Hackenschmieda, přítelkyní spisovatele Jaromíra Johna a manželkou jazykovědce Pavla Trosta.

Ladislav Smoljak

Ladislav Smoljak byl český filmový, televizní a divadelní režisér, scenárista a herec, čelní postava Divadla Járy Cimrmana. Původní profesí byl učitel a pracoval také jako redaktor. Od konce 60. let spolupracoval se Zdeňkem Svěrákem, se kterým psal divadelní hry o českém fiktivním géniovi Járovi Cimrmanovi a scénáře filmových komedií. Narodil se 9. prosince 1931 v Praze. Jeho rodina z otcovy strany pocházela z Podkarpatské Rusi. Poté, co v roce 1952 odmaturoval na gymnáziu a nebyl přijat ke studiu divadelní režie na DAMU, vystudoval matematiku a fyziku na Vysoké škole pedagogické. Stal se asistentem na Fakultě technické a jaderné fyziky Karlovy univerzity a byl i středoškolským profesorem na gymnáziu v Brandýse nad Labem. V 60. letech 20. století se stal redaktorem Mladého světa a během působení v jeho redakci se podílel na založení čtenářské ankety Zlatý slavík. Později pracoval jako nakladatelský redaktor Mladé fronty, v 70. letech se stal scenáristou Filmového studia Barrandov. Společně se Zdeňkem Svěrákem a Jiřím Šebánkem založili Divadlo Járy Cimrmana. Se Zdeňkem Svěrákem psali pro toto divadlo i „jeho“ hry a společně se také autorsky a herecky podíleli na řadě celovečerních filmů, z nichž některé Smoljak i režíroval. Vedle Divadla Járy Cimrmana byl činný také ve Studiu Láďa Ladislava Smoljaka . Pro toto uskupení napsal několik her . V počátcích jeho kariéry si ho lidé pletli se zpěvákem Petrem Spáleným. Smoljak doufal, že jednou nastane situace, kdy se budou lidé domnívat, že se setkali se Smoljakem a on to ve skutečnosti bude Petr Spálený. Sledoval politickou scénu a často se k ní vyjadřoval. Před sametovou revolucí nacházeli diváci v jeho divadelních hrách politické paralely, které také přispěly k jejich popularitě, ačkoliv se vyhýbal prvoplánové politické satiře. To se odrazilo také v přístupu vládnoucího režimu k Divadlu Járy Cimrmana, které...

Zdeněk Šmíd

Zdeněk Šmíd byl český spisovatel, známý zejména svými humoristickými knihami. Vystudoval gymnázium v Domažlicích , ruštinu na pedagogické škole v Plzni a dějepis a český jazyk na Univerzitě Karlově v Praze . Pracoval jako učitel a středoškolský profesor, v letech 1985–86 jako redaktor Západočeského nakladatelství v Plzni, poté se stal spisovatelem z povolání. Dlouhou dobu žil v Karlových Varech, před úmrtím žil v Praze. Začátkem sedmdesátých let byl členem hudební skupiny Bochovští Plavci, se kterou se s úspěchem účastnili i sokolovské Porty. Na jejich vystoupeních byly čteny příběhy z lodního deníku, kde byla použita křestní jména členů kapely. Jeho nejznámějším a čtenářsky nejúspěšnějším dílem se stala již jeho druhá kniha Proč bychom se netopili, aneb vodácký průvodce pro Ofélii, epizodický příběh s řadou vložek o partě vodáků. Pokračování Proč bychom se nepotili, aneb jak se chodí po horách, v němž se tíž hrdinové věnují horské turistice na Slovensku, bylo přijato stejně vřele. Na konci 90. let se Šmíd i zestárlí hrdinové doprovázení novou generací svých dětí pokusili znovu vstoupit do téže řeky v knize Proč bychom se netěšili, aneb jak se držet nad vodou. Osudy hrdinů provází i šest dalších pokračování — beletrizovaných cestopisů ze Skandinávie, severní Afriky, střední Ameriky, Německa, Aljašky a Bornea. Napsal rovněž – zejména po roce 1989 – řadu románů inspirovaných česko-německými vztahy v českém pohraničí před a po druhé světové válce ; román Cejch byl příznivě hodnocen literární kritikou a v roce 2002 v ústeckém Činoherním studiu zdramatizován jako Les divokých sviní, o jedenáct let později pak také v Západočeském divadle v Chebu pod původním názvem Cejch. Zemřel na infarkt myokardu při tzv. šnorchlování na Seychelách....

Alois Vojtěch Šmilovský

Alois Vojtěch Šmilovský byl český spisovatel a gymnazijní učitel. Narodil se v rodině obchodníka v Mladé Boleslavi, kde získal základní vzdělání a začal navštěvovat místní piaristické gymnázium. Ve studiu pokračoval v Praze, kde pak vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Po vystudování fakulty nastoupil v roce 1860 na gymnázium do Klatov jako suplující profesor, řádným profesorem se stal až po osmi letech po složení zkoušek profesorské způsobilosti v českém jazyce a přírodopise. Jeho žákem byl Jaroslav Vrchlický. V Klatovech založil pěvecký spolek Šumavan, pro který psal libreta, napsal i několik divadelních her, které však nebyly příliš úspěšné. V roce 1873 nastoupil jako profesor na gymnázium v Litomyšli, kde od roku 1874 působil jako suplent i Alois Jirásek. Od roku 1877 působil jako školní inspektor na Litomyšlsku a Poličsku. Zemřel 20. června 1883 v Litomyšli. Alois Vojtěch Šmilovský byl také učitelem Karla Klostermanna.

Václav Smetáček

Václav Smetáček byl významný český dirigent, skladatel a hobojista. Je znám především díky svému dlouholetému působení ve funkci šéfdirigenta Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, kterou zastával v letech 1942-1972. Pod jeho vedením získal orchestr mezinárodní uznání a stal se jedním z předních těles v Československu. Smetáček byl také uznávaným pedagogem, vyučoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze.

Miroslav Smotlacha

Miroslav Smotlacha byl český potravinářský chemik a popularizátor mykologie a houbaření, čestný předseda České mykologické společnosti. Narodil se v Praze-Vinohradech. Vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského v Praze a absolvoval Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze s konečným zaměřením na chemii potravinářskou a kvasnou. Pracoval jako technolog-vedoucí technického rozvoje a výzkumu na generálním ředitelství o. p. Mrazírny. Miroslav Smotlacha i jeho otec František Smotlacha jsou pohřbeni na hřbitově Olšany – konkrétně na VII. hřbitově, 23 oddělení, č. hrobu 3. Houbám se věnoval již od dětství, přestože nesplnil přání svého otce a nevystudoval přírodní vědy. Od svých čtrnácti let působil v redakci časopisu českých houbařů – Mykologickém sborníku. V roce 1956, po smrti svého otce, známého popularizátora houbaření a zakladatele vysokoškolského sportu Františka Smotlachy, byl zvolen jednatelem Československé mykologické společnosti , kde aktivně působil až do své smrti. Zabýval se praktickou mykologií, zejména technologií kulinářského a průmyslového zpracování hub a houbovými potravinářskými výrobky vůbec. Je autorem či spoluautorem řady populárních houbařských atlasů a kuchařek. Výrazně přispěl k rozšíření znalostí o jedlých i jedovatých houbách, angažoval se v ochraně hub, lesů a přírody vůbec. Pracoval v redakci Mykologického sborníku, po smrti RNDr. Jiřího Hlaváčka byl jeho šéfredaktorem . Rozsáhlá je jeho práce v oboru dřevokazných hub a jiných škůdců. Laboratoř dřevokazných hub v ČMS, kterou vedl, vypracovala přes deset tisíc posudků. Smotlacha tak přispěl k záchraně a opravám mnoha českých památek. Ing. Miroslav Smotlacha byl za své celoživotní dílo v roce 2005 vyznamenán medailí Za zásluhy II. stupně, v roce 2006 byl zvolen čestným předsedou České mykologické společnosti....

Klára Smolíková

Klára Smolíková je česká spisovatelka, scenáristka komiksových příběhů, publicistka a velmi činorodá lektorka. Narodila se v Praze, kde vystudovala estetiku a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Již od studií ji zajímá popularizace, věnuje se environmentální, multikulturní, estetické a mediální výchově, angažuje se v muzejní pedagogice. Největší výčet jejích knih představují učebnice a metodické materiály. V současné době se plně věnuje psaní knih pro děti a mládež.  Pro děti začala psát nejprve do dětských rubrik novin. Mnoho let přispívala do časopisů Pastelka, Sluníčko, Mateřídouška a Čtyřlístek, kde publikovala desítky pohádek, jazykových hádanek a komiksů. Od roku 2004 píše knížky pro děti. Spolupracovala na scénářích několika webových portálů zaměřených zejména na zábavné vzdělávání. Je spoluautorkou večerníčkového seriálu Vynálezce Alva . Od listopadu 2015 do února 2018 připravila osm čísel komiksové revue Bublifuk, do které přispěli původními seriály přední čeští komiksoví tvůrci .  Patnáct let prožila v Táboře, kde deset let učila na střední škole knihkupce a knihovníky od roku 2000 do roku 2010. Poté pracovala ve zdejším Husitském muzeu, pro které připravila dětskou linku nové expozice a realizovala řadu lektorských programů, jež se staly podkladem pro úspěšnou dětskou komiksovou knihu Husité. V roce 2013 spolupracovala na třebíčské expozici Cesty časem, část zaměřenou na řemesla přepracovala do další nápadité knihy Řemesla. Na pražské Pedagogické fakultě vedla od roku 2006 do roku 2014 seminář věnovaný médiím. Krátce působila v Národním muzeu na pozici vedoucí oddělení vzdělávání a kulturních aktivit . Nyní spolupracuje na lektorských programech pro muzea jako externista. Zpočátku její knihy ilustroval Honza Smolík, se kterým má děti Tobiáše a Joriku. Jejím druhým manželem je Jiří Walker Procházka, kultovní autor české sci-fi a fantasy. Společně píší detektivní...

Jindřiška Smetanová

Jindřiška Smetanová, rozená Jindřiška Macháčková byla česká spisovatelka, scenáristka, autorka televizních inscenací a překladatelka. Jedná se o jednu z postav legendárního rozhlasového pořadu Sedmilháři, kde, kromě jiných, vystupovala např. s humoristou Zdeňkem Jirotkou. Narodila se v Rosicích u Brna. V roce 1928 se přestěhovala s rodiči a sestrou do Prahy, později se narodil ještě bratr. Otec, vyučený strojní zámečník, pracoval v Praze jako řidič jednoho z pražských úřadů. Za války byl nasazen jako dělník do vysočanské továrny, kde se vyráběly zbraně. Po počátečních studiích na gymnáziu pokračovala ve studiu na obchodní akademii v Praze na Vinohradech, kde v roce 1942 maturovala. Její budoucí literární dráhu ovlivnil univerzitní profesor Karel Krejčí, který po uzavření českých vysokých škol působil jako vyučující literatury. Po maturitě pak pracovala jako úřednice v Archeologickém ústavu, na Ministerstvu kultury a osvěty a na Ministerstvu informací. V letech 1943-1944 se zapojila do činnosti v loutkoherecké amatérské skupině, kterou vedl Jan Malík, přítel Josefa Skupy. Silné zaujetí pro obor přetrvalo až do poválečných let, kdy je formou osvětové činnosti prezentovala jako zaměstnankyně Ministerstva kultury. Při vystoupení skupiny v pražském Mánesu se seznámila s příštím manželem, architektem Pavlem Smetanou. Po sňatku se odstěhovala do jeho bytu na Malé Straně, na břehu Čertovky. Malá Strana, stejně jako Říčky v Orlických horách, které byly po válce oblíbeným místem pobytu a setkávání bývalých členů Devětsilu a Mánesa, se staly místy celoživotní inspirace. Zde vytěžila náměty pro svá literární díla. Smetanovi si později v Říčkách pořídili chalupu a Jindřiška Smetanová se stala kronikářkou obce. Mezi lety 1949-1954 se narodily tři děti. V letech 1956-57 začaly vycházet první fejetony, črty a povídky v časopisu Květen a v Literárních novinách. Od roku 1960 působila coby scenáristka, dramatička a dramaturgyně. Pracovala...

L. J Smith

Lisa Jane Smithová známá jako L. J. Smith nebo Ljane je americká autorka žijící v Bay Area v Kalifornii. LJ Smith je pseudonym. Píše knihy převážně pro mládež. Její knihy jsou různých literárních žánrů, nejčastěji však píše fantasy s prvky romance. Říká, že nejšťastnější je ve svém srubu v blízkosti národního parku Point Reyes. Psala od roku 1987 do roku 1998, kdy s psaním přestala, a znovu začala až v roce 2008. Tuto pauzu si Ljane udělala z mnoha různých osobních důvodů . Její knihy jsou kombinací stylů pro mladé i dospělé čtenáře. Věnuje se velkému množství žánrů, které se nebojí kombinovat, včetně hororu, sci-fi/fantasy a romantiky. Jejím nejúspěšnějším dílem jsou série Night World a Vampire Diaries. Napsala tři trilogie, dvě série a dva společenské romány. Dohromady více než dvě desítky knihy pro mladé a dospělé. Její knihy jsou charakteristicky plné krásných postav, lidí a nadpřirozených bytostí, většina z nich jsou mladí lidé, nebo se alespoň mladí v knize objeví. V jejích knihách můžeme obvykle najít boj temnoty a světla, zla a dobra, který se točí kolem hlavních postav, snaží se svést hrdinu na stranu temna, nakonec se hrdina znovu vzchopí a vrátí se na tu správnou stranu a stane se dobrým. Někdy je scénář knihy převrácen naruby, nebo jinak zamotaný různými variacemi s příběhem a tématem. Renka dodává : Na základě střípků informací jsem rozběhla rozsáhlé pátrání. Zjistila jsem následující: Poslední díl série Upířích deníků, který autorka opravdu napsala, je Midnight . Všechny další díly série píše tzv. ghostwriter, tedy bezejmený spisovatel, najatý vlastníkem autorských práv k sérii Upíří deníky. A světe div se, L. J. Smith tím vlastníkem není. Lisa uvádí, že před 20 lety byla mladá a naivní a podepsala smlouvu, která ji o práva na její vlastní práci připravila. Tak se stalo, že když pak přinesla svoji verzi Phantoma (opět dvojdílně Druhá ša...

František Smolík

František Smolík byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze. Pocházel z rodiny se třemi dětmi, otec Ladislav byl vyučený krejčí, spolu se svou manželkou Marií však vedli malé hokynářství s mandlem. František Smolík chodil do měšťanky a později se vyučil elektrotechnikem . Od mládí miloval loutkové divadlo. S rodiči navštěvoval občas i pražská divadla . Krátce navštěvoval soukromou školu Karla Želenského . Sám začínal hrát již před první světovou válkou v různých kočovných a venkovských hereckých společnostech , kde žil dosti nuzným způsobem života. Od roku 1914 působil na scéně smíchovského Intimního divadla a smíchovské Arény. Po první světové válce, kdy bojoval v řadách rakouské armády v Rusku a v Itálii, hrál opět ve Švandově divadle, v pražské Uranii a v sezóně 1921/1922 v divadelním souboru Revoluční scéna E. A. Longena, působícím v Adrii na Václavském náměstí. V roce 1921 jej angažoval nově jmenovaný umělecký šéf Jaroslav Kvapil do činohry Městského divadla na Královských Vinohradech, kde působil až do roku 1934, odkud pak přešel hrát na naši první scénu do Národního divadla, kde působil až do roku 1965. K jeho největším úspěchům na této scéně patřilo účinkování v Čapkově Bílé nemoci koncem 30. let. V roli dr. Galéna se znovu představil v r. 1957. Další výraznou postavou byl Argan v Molièrově hře Zdravý nemocný v r. 1960. Byl velmi známý i oblíbený především pro svoji neobyčejnou skromnost, charakter, slušnost, noblesu, ohleduplnost, laskavost, zdvořilost i kavalírství. Tyto své pozitivní osobní vlastnosti velice často přenášel i do svých četných divadelních a filmových postav, kdy často hrál jemné, kultivované, oduševnělé a charakterní postavy. Fr...

Ján Šmok

Ján Šmok byl československý kameraman, fotograf, teoretik obecné komunikace, specializovaný teoretik filmového a televizního obrazu i fotografie a vysokoškolský pedagog pracující s vlastními, velmi promyšlenými výukovými metodami. Působil na pražské FAMU. V řadě rovin přispěl k etablování fotografie jako uměleckého směru v Československu. Zasazoval se také o vzdělávání neprofesionálních fotografů a rozvoj výuky fotografie v základním uměleckém školství. S tím souviselo také jeho předsednictví Svazu českých fotografů v 80. a 90. létech 20. století, kde založil galerii fotografie v pražské Kamzíkově ulici a podpořil rozvoj sbírky fotografie. Jako pedagog byl autorem řady publikací a učebnic o komunikaci, filmu, televizi a fotografii. Byly přeloženy také do angličtiny a francouzštiny a sloužily k výuce i na zahraničních školách . Do roku žil 1939 s českými rodiči na Slovensku, vychodil obecnou školu v Levoči, gymnázium v Kežmaroku a v Bratislavě. Na začátku druhé světové války přesídlil do Prahy, kde studoval obor knižní vazba na Státní grafické škole. Na konci války byl zaměstnancem společnosti PragFilm. Mezi lety 1946–1951 studoval na filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. V roce 1951 se stal jejím kmenovým zaměstnancem, tajemníkem katedry filmové fotografie a techniky, později byl jmenován proděkanem . V roce 1958 se habilitoval jako docent v oboru kamera, roku 1975 byl jmenován profesorem. Mezi roky 1973–1976 byl prorektorem AMU. Šmokova habilitace a profesura byly odrazem progresívního vztahu FAMU k integraci technických věd do vzdělávacího systému, kde netvořily, jak je to běžné na konzervativních uměleckých školách, jen pomocné disciplíny, ale byly plnohodnotnou součástí komplexní teorie umění. Šmokovou zásluhou bylo v této souvislosti také prosazení moderní teorie komunikace do výuky všech oborů školy . Na většině tradiční...

Jeff Smith

Americký kreslíř, autor komiksů.

Ján Smrek

Ján Smrek, vlastním jménem Ján Čietek, pseudonymy Ilia Volžanin, Ilja Volžanin, Ján Čietek-Smrek, Janko Smrek, Larix a další byl slovenský básník, spisovatel, redaktor, publicista, vydavatel a organizátor kulturního života. Narodil se v rodině malorolníka a vzdělání získal v lidové škole v Kochanovcích. Po smrti svého otce se stal chovancem evangelického sirotčince v Modře. V letech 1913-1917 se vyučil obchodním příručím a ve vzdělání pokračoval až po první světové válce, když v letech 1919-1921 studoval v modranském učitelském ústavu a v letech 1921-1924 na Evangelické bohoslovecké fakultě v Bratislavě, studium však nedokončil, protože ho naplno zaujala práce novináře. Krátce pracoval na Dolné zemi a u Makovických v Ružomberoku, v roce 1917 pracoval také v obchodě u Fedora Houdka. V letech 1917-1918 se dostal jako voják rakousko-uherské armády na palestinskou frontu, kde vážně onemocněl, dostal malárii. Později působil v roce 1924 jako novinář v redakci Slovenského denníku a v letech 1925-1929 byl redaktorem Národních novin v Martině. V letech 1925-1938 redigoval v pražském Mazáčově nakladatelství Edici mladých slovenských autorů . Kvůli této práci se také v roce 1930 přestěhoval do Prahy, kde později začal vydávat literární časopis Elán, který vycházel až do poválečných dob. Na začátku druhé světové války se však vrátil zpět na Slovensko, kde se usadil v Bratislavě a časopis Elán se stal časopisem Spolku slovenských spisovatelů. V době války založil Komorní knihovnu Elánu, kterou vedl i po jejím převzetí nakladatelstvím Slovenský spisovatel v roce 1950, ale v letech 1945-1948 pracoval jako přednosta kulturního odboru na Pověřenictvu informací. Po roce 1948 jako básník upadl do nemilosti, měl zakázáno psát, jeho díla procházela cenzurou, a tak se více věnoval překladům. Zemřel 8. prosince 1982 v Bratislavě. Pochovaný je v Martině na slovenském ...

Jan Šmíd

Narozen 4.1.1965 v Pelhřimově. Rozhlasový novinář, zahraničně politický komentátor, reportáže, knihy o sportu, biografie J. Jágra.

Vladimír Smolák

Narozen roku 1887 v Hrusicích, zemřel 27.6.1959 v Praze. Středoškolský profesor, romanista, autor česko- a slovensko-francouzských slovníků, učebnice francouzštiny a příručky francouzského pravopisu, vydané francouzsky.

Alexander Gordon Smith

Britský spisovatel a vydavatel. Autor knih pro děti a mládež, populárně-naučných knih a thrillerů.

Ladislav Smrž

Práce v oboru elektrotechniky a měrných soustav.

Jan Smolík

Jan Smolík je bývalý český cyklista. Vítěz Závodu míru v roce 1964; vyhrál tři etapy a v cíli měl na druhého v pořadí Güntera Hoffmanna z NDR náskok sedm a tři čtvrtě minuty. V jednadvaceti letech byl historicky nejmladším vítězem závodu. Startoval i na Letních olympijských hrách 1964 v Tokiu v silničním závodě jednotlivců, kde dojel na 71. místě, a na Letních olympijských hrách 1968 v Mexico City, kde byl dvacátý třetí.. Vyhrál závod Praha - Karlovy Vary - Praha 1963, mistrovství ČSSR v silničním závodě jednotlivců 1965, Velkou cenu L'Humanité 1966, na závodě Okolo Rakouska 1967 byl čtvrtý, na Tour Bohemia byl druhý v roce 1970 a vyhrál v roce 1971. Jeho sportovní kariéra je spojena s armádním sportovním oddílem Dukla Brno, kde později působil také jako trenér. Po odchodu do důchodu působí jako traťový komisař na Masarykově okruhu. Český olympijský výbor mu udělil v roce 2014 Cenu fair play.

Tom Rob Smith

Tom Rob Smith je anglický spisovatel románů. Smith se narodil roku 1979 v Londýně jako syn anglického otce a švédské matky. Studoval na Univerzitě v Cambridgi a poté absolvoval roční kurz tvůrčího psaní v Itálii. Od té doby působí jako spisovatel a scenárista. Největší úspěch sklidil jeho první román Dítě číslo 44, publikovaný v roce 2008. Získal ocenění Ian Fleming Dagger za nejlepší thriller roku, byl nominován na Man Bookerovu cenu a přeložen do více než 30 jazyků. Na Dítě číslo 44 volně navazují další dva romány odehrávající se v Sovětském svazu. Po nich Smith napsal psychologický thriller Farma. Román Dítě číslo 44 byl v roce 2013 zfilmován v produkci Ridleyho Scotta, film se stejnojmenným názvem měl premiéru v dubnu 2015. Natáčelo se také v České republice, mimo jiné v pražském metru nebo u Máchova jezera. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tom Rob Smith na anglické Wikipedii. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tom Rob Smith

František Šmahel

František Šmahel je český historik–medievista, který se zabývá dějinami pozdního středověku, zvláště počátky české reformace, dějinami humanismu, dějinami Univerzity Karlovy a pozdně středověkou filosofií. Po maturitě na Reálném gymnáziu v Chrudimi roku 1953 pracoval František Šmahel jako horník na dole Jan Šverma v Ostravě. V letech 1954–1959 vystudoval Filozofickou fakultu UK a do roku 1963 byl ředitelem Městského muzea v Litvínově. Roku 1963 získal doktorát a roku 1965 titul CSc na FF UK a v letech 1964–1974 pracoval v Historickém ústavu ČSAV. V letech 1975–1979 pracoval jako řidič tramvaje v Praze, v letech 1980–1989 jako historik v Museu husitského revolučního hnutí v Táboře. Roku 1990 získal titul DrSc a v letech 1990–1998 byl ředitelem Historického ústavu ČSAV . V roce 1991 se habilitoval pro obor starších českých dějin a v letech 1993–1998 byl vedoucím semináře českých středověkých dějin na FF UK. Roku 1995 byl jmenován profesorem. V letech 1998–2004 působil jako ředitel Centra medievistických studií, od roku 2004 jako zástupce ředitele. Kompletní bibliografie Františka Šmahela viz databáze Bibliografie dějin Českých zemí .

Betty Smith

Betty Smith, rozená Elisabeth Wehner byla americký autorka. Narodila se v Brooklynu německým přistěhovalcům, vyrůstala v chudých poměrech ve Williamsburgu v Brooklynu, kde také chidla do dívčí střední školy. Tyto životní zkušenosti zobrazuje ve svém prvním románu V Brooklynu roste strom . Po svatbě s George H. E. Smith, přítelem ze sousedství, se přestěhovala do Ann Arbor v Michiganu, kde také později získala na univerzitě diplom. Po svatbě ovšem porodila 2 dcery a se svým studiem čekala, než šly do školy. Universita jí umožnila studium. i když neměla dokončené středoškolské vzdělání. Věnovanala se žurnalistice, psaní, literatuře a dramatu a vyhrála prestižní cenu Avery Hopwood a později získala i další významná ocenění. Její další romány: Zítra bude lépe , Maggie-Now a Joy in the Morning . Román v Brooklynu roste strom odráží její dětsví a dospívání, zobrazuje v něm chudé prostředí, ve kterém žila. Román V Brooklynu roste strom zfilmoval v roce 1945 Ellia Kazan, román Joy in the Morning Alex Segal v roce 1965 s Richardem Chamberlainem v hlavní roli.

Tony Smith

Odborný redaktor lékařské literatury. Působil mnoho let jako zástupce vydavatele časopisu British Medical Journal.. 10 let byl dopisovatelem pro noviny The Times v oboru medicíny. Je autorem řady článků a šéfredaktorem velmi populární encyklopedie Complete Family Health Encyklopaedia , kterou vydala BMA .

The Smurfs

The Smurfs , v češtině známí jako "Šmoulové", jsou fiktivní skupinou malých modrých postaviček, které vytvořil belgický kreslíř Peyo v roce 1958. Ačkoli jsou známí především díky komiksům a televizním seriálům, The Smurfs se objevují i na hudebních albech. Tato alba obvykle obsahují písničky pro děti a často se vztahují k postavám a příběhům ze šmoulího světa. Hudba je obvykle odlehčená a navržená tak, aby byla zábavná pro mladší publikum. Je však důležité poznamenat, že The Smurfs jako skupina není tradičním umělcem ani kapelou, ale spíše značkou používanou k prodeji různých produktů, včetně hudby, založených na populárních postavičkách.

Pavla Šmikmátorová

Vystudovala Střední průmyslovou školu stavební v Brně. V současné době pracuje jako redaktorka časopisu pro děti Pojď si hrát a spolupracuje s časopisy Creative Amos a Golem, kam přispívá články o zajímavostech ze světa kreativní tvorby.

Martin Smrček

Martin Smrček je český zoolog, zabývající se převážně popularizací přírodních věd. Vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze , kde následně získal titul RNDr. . Od ukončení studií pracovně směřoval tam, kde se mohl věnovat popularizaci přírodních věd. Byl tajemník Biologické olympiády a spoluzakladatelem Mezinárodní biologické olympiády, vedl přírodovědné kroužky, ze kterých vzešla řada významných přírodovědců, ale i osobností . Od roku 1990 pracoval jako redaktor v časopise ABC, po čase i jako šéfredaktor. V roce 2001 založil a následně vedl časopis Náš miláček. V roce 2005 přešel do Českého rozhlasu, kde pracoval dva roky na úseku multimédií, hlavně ale jako člen týmu, připravujícího projekt Odhalení – Trochu jinou reality show z pavilonu goril v pražské zoo. Tento projekt získal v říjnu 2006 prestižní ocenění Panda Award v britském Bristolu. Od roku 2007 pracoval jako hlavní zoolog v ZOO Dvůr Králové nad Labem, od roku 2011 pracuje v Zoo Praha. V nejrůznějších periodikách publikoval stovky populárně naučných článků. Je autorem či spoluautorem více než patnácti populárně naučných knih , Život ve vodě , Život bez vody , Psi do kapsy , Kapesní atlas psů , Kapesní atlas ptáků , Exotičtí pěvci celého světa , Papoušci celého světa , Pes pro mě , Naši ptáci , Hrajeme si se zvířaty , Odhalení - trochu jiná reality show , Exotičtí ptáci , Psi celého světa ). Od roku 1985 se intenzivně věnuje fotografování zvířat, zvláště psů a ptáků. Jeho fotografie doplňují řadu knih jiných autorů, hlavně ale knihy, které spolu s manželkou Leou napsali....

Lea Smrčková

Mgr. Lea Smrčková Absolventka Filosofické fakulty UK Záliby – psi, další domácí zvířata a jejich chov, divadlo Semafor a Jiří Suchý, rodina Dnes na volné noze, ještě nedávno pracovala mimo jiné jako redaktorka časopisů Pes přítel člověka a Světem zvířat Spolupracuje s řadou přírodovědných časopisů, kde publikuje především o psech, kočkách a dalších domácích zvířatech Z němčiny přeložila asi 20 knih, především o psech, ale i o dalších zvířatech Je autorkou či spoluautorkou dvou knih o psech a několika dalších publikací

Zadie Smith

Zadie Smith je britská spisovatelka. V roce 2003 byla zapsána na seznam literárního časopisu Granta mezi dvacet nejlepších mladých autorů. Narodila se jako Sadie Smith v Brentu, rozsáhlé oblasti obývané pracující třídou na severozápadě Londýna. Její matka Yvonne McLean pocházela z Jamajky a otec Harvey Smith byl Angličan . Má nevlastní sestru a bratra a dva mladší sourozence, rappera a komika Doca Browna a taktéž rappera Luca Skyze. Jako malou ji bavilo stepování, později jako dospívající zvažovala kariéru muzikálové herečky a na univerzitě si vydělávala jako jazzová zpěvačka a toužila se stát spisovatelkou. Její rodiče se rozvedli, když byla teenager. Ve věku čtrnácti let si změnila jméno na "Zadie". Navzdory dřívějším různorodým ambicím se literatura ukázala být jejím hlavním zájmem. Navštěvovala místní státní školy, Malorees Junior School a Hampstead Comprehensive School a později King's College na Cambridgeské univerzitě, kde studovala anglickou literaturu. V Cambridgi vydala několik krátkých povídek ve studentské sbírce nazvané May Anthologies. Tyto povídky upoutaly pozornost vydavatele, který jí nabídl smlouvu na první román. Rozhodla se kontaktovat literárního agenta a dostala se pod křídla Wylie Agency na základě pouhé první kapitoly. Román Bílé zuby byl představen veřejnosti v roce 1997, tedy dávno před tím, než byl dokončen. Na základě částečně dokončeného rukopisu odstartovala aukce, ve které se o práva utkala různá nakladatelství. Tuto aukci vyhrálo nakladatelství Hamish Hamilton. Román Bílé zuby dokončila během svých posledních let v Cambridgi a román se stal okamžitě po vydání v roce 2000 bestsellerem. Bílým zubům se dostalo mezinárodního uznání a byl ověnčen několika cenami. V televizi Channel 4 se v roce 2002 objevila jeho adaptace. Působila také jako "externí spisovatelka" v ICA v Londýně a následně vydala jako šéfredaktorka soubor povídek o sexu s ná...

Rudolf Šmahel

Český fotograf. Narodil se 21. července 1916 v Kunovicích, okres Vsetín, zemřel 15. září 1997 v Olomouci. Je autorem několika fotografických publikací.

Gabrielle Smith-Dluha

Autorka publikací o anglicky mluvících zemích. Instruktorka anglického jazyka. Neznáme moc lidí, kteří by se ze slunné Kalifornie přestěhovali do menší a pošmournější České republiky. Jednou z nich je Gabrielle Smith-Dluhá, která žije v Olomouci a veškeré své úsilí nyní věnuje výuce angličtiny, propagaci pokrokových metod a zkoumání možností výuky angličtiny pro nejmenší. Vydala několik učebnic angličtiny, z nichž nejznámější je Angličtina - otázky a odpovědi a další maturitní příručky. Kromě učebnic aktivně učí, spolupracuje s místní mateřskou školu a píše rozhovory pro taneční portál.

František Smotlacha

František Smotlacha byl český popularizátor mykologie, judista a zakladatel českého vysokoškolského sportu. V roce 1919 začal vydávat Časopis československých houbařů, nyní Mykologický sborník, a založil Mykologický odbor České botanické společnosti a zejména Českou mykologickou společnost . Studoval na tehdejším Rakouském gymnáziu, dnes Gymnázium J. K. Tyla, kde v roce 1905 odmaturoval. V letech 1906–1907 podstoupil vzdělávací kurz pro učitele tělocviku. Na Karlově univerzitě v roce 1910 převzal funkci učitele tělesné výchovy po zesnulém Antonínu Krištofovi. Poté byl jmenován prvním docentem tělesné výchovy v českých zemích. V roce 1910 založil dr. Smotlacha dobrovolnou vysokoškolskou organizaci Všesokolský sport. První pokusy s výcvikem Jiu-Jitsu se v Československu datují v letech 1907 až 1910, pod vedením prof. Dr. Františka Smotlachy, který obstaral německou publikaci o judu. Díky jemu jsou také organizovány pravidelné kurzy pro vysokoškoláky v Praze v roce 1930. Československý svaz Jiu-Jitsu byl založen 3. dubna 1936 a jeho prvním předsedou se stal jeho neúnavný propagátor a významný československý přírodovědec prof. Dr. Smotlacha. Jeho gigantické dílo v oblasti popularizace houbařství a výzkumu jedlosti a toxikologie hub, kterým navázal na předchozí dlouholeté působení Jana Bezděka, je považováno za jednu z hlavních příčin toho, že Češi jsou dnes považováni za národ houbařů a provozují sběr hub v rozsahu, jaký nemá u žádného dalšího evropského národa obdobu. Ve svém legendárním díle Atlas hub jedlých a nejedlých píše, že osobně vyzkoušel konzumaci 1700 druhů hub. Řadu druhů považovaných do té doby za jedovaté tzv. osvobodil a uvedl pořádek v do té doby značně chaotickém povědomí o jedovatých houbách. Ještě v 50. letech ale musel vést boj proti stále přežívající školní pomůcce, která měla údajně zobrazovat sedm nejnebezpečnějších hub...

Zdeněk Smetánka

Doc. PhDr. Zdeněk Smetánka, CSc. byl jednou z předních osobností české středověké archeologie. Podílel se společně s Milanem Richterem na vytváření obecných východisek a metodologických přístupů vědecké specializace archeologie mladšího středověku spojeným s proměnou vnímání archeologických pramenů coby plnohodnotných historických pramenů. Rovněž posouval oborový výzkum v souladu s evropskými tendencemi k zájmu o středověkou každodennost. Působil nejen jako vědec - specialista a pedagog, ale především jako popularizátor “svého” oboru, který se tak dostal do širokého povědomí a ovlivnil mnoho následovníků v jejich odborném zaměření na středověkou historii či archeologii. Již svým studiem historie a dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy položil Zdeněk Smetánka pevné základy své odborné dráze rozkročením mezioborovým i historickým. Tématem jeho diplomové práce byla Architektura prvních železničních staveb v Praze, kterou obhájil v roce 1955. Soustavně působil v Archeologickém ústavu ČSAV a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Široké zaměření se projevilo i v odborných tématech, mezi ta zásadní teoretická patřilo ustavení nového oboru v českém prostředí, prakticky se zabýval nejen velmi specializované reliéfní výzdobě středověkých kachlů, ale také výzkumu zaniklých středověkých vesnic a životu ve středověku. České veřejnosti přiblížil život obyčejného českého středověkého člověka v Legendě o Ostojovi. Rozhlasově zpracovány byly i jeho další knihy věnované každodennímu - "běžnému" středověku oproti dříve běžnému zprostředkovávání chápání dějin skrze významné historické události a osobnosti. Od roku 1995 byl členem Učené společnosti ČR.

Vladimír Šmejkal

Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc. LL.M. Univerzitní profesor, soudní znalec a odborník v oblasti ekonomie, managementu, práva a řízení rizik, včetně práva a bezpečnosti informačních systémů. Přes 20 let působí jako soudní znalec v oborech ekonomika, kybernetika, kriminalistika - ochrana dat a autorské právo. Podílel se na vyšetřování mnoha závažných trestných činů spáchaných v oblasti ekonomiky a financí a v souvislosti s moderními informačními technologiemi. Je členem vědeckých rad vysokých škol, autorem či spoluautorem řady knih a mnoha článků z oblasti informatiky, práva, organizace a řízení, veřejné správy a e-governmentu. Podílí se také na legislativních pracích v ČR a je členem Legislativní rady vlády. Působí na Fakultě podnikatelské Vysokého učení technického v Brně, na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a ve své kanceláři soudního znalce v Praze.

Lass Small

Lass Small byla americká spisovatelka více než 60 romancí. Psala v letech 1983 až 2000.

Jaromír Václav Šmejkal

Jaromír Václav Šmejkal, byl český spisovatel, textař a novinář. Narodil se v Nuslích v rodině železničního inženýra Františka Šmejkala a matky Marie, rozené Brzákové . Maturoval na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích v roce 1922. Dobrodružná povaha se projevila cestováním po Turecku a balkánských zemích, které navštěvoval od roku 1923. Po získání kontaktů byl od roku 1924 v diplomatických službách . V roce 1926 pracoval v Českém slovu, později v dalších listech. Jako novinář pobýval často v zahraničí, zejména ve Francii a severní Africe. V letech 1936-1937 byl zpravodajem ve španělské občanské válce. Od roku 1939 byl vedoucím redaktorem nedělní přílohy Venkova. Publikoval časopisecky i knižně, spolupracoval s rozhlasem. Na podzim roku 1941 byl zatčen a převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Příčinou byl dle dostupných zdrojů nearijský původ jeho manželky. Koncentrační tábor nepřežil a byl zde krátce po příjezdu ubit. Jeho žena Kamila Šmejkalová a synek Miroslav Šmejkal zahynuli o tři roky později v Osvětimi. Používal různé pseudonymy jako Petr Stráž a Václav Brázda, především knihy publikoval pod svým jménem. Jeho prozaická tvorba byla ovlivňována exotikou , ktrou doplňoval historickými či aktuálními poznatky . Práce z českého prostředí předcházelo bádání v archivech a dokumentárnní přípravu . Šmejkal označoval žánr, který mu byl nejbližší, za genografický. Měl tím na mysli beletrizovanou kombinaci různých údajů biografických, historických a jiných. Šmejkalovy texty k některým trampským písním jsou populární d...

Jakub Šmrha

Spoluautor historických biografií.

František Smejkal

František Šmejkal byl výtvarný kritik, historik a teoretik umění, zaměřený na umění přelomu 19. a 20. století, meziválečnou avantgardu a současné umění. V letech 1957-1962 studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy , kde obhájil diplomovou práci František Muzika a později doktorskou a kandidátskou dizertaci Devětsil - vývojové proměny devětsilského modelu umění a jeho výtvarné realizace . Roku 1968 byl na stáži v Centre national d´art contemporain v Paříži a jako kurátor tam připravil výstavy Josefa Šímy v Musée national d'art moderne a Horsta Egona Kalinowského v Centre National d’Art Contemporain. Roku 1970 se mu prostřednictvím Adolfa Hoffmeistera podařilo získat šestiměsíční stipendium UNESCO ke studiu zahraničních sbírek umění. Od roku 1962 byl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. Když se v rámci své vědecké práce pokoušel prosadit jako téma archetypální symboliku v umění, byl roku 1979 z ÚTDU propuštěn a v letech 1979-1984 byl zaměstnán jako odborný pracovník Grafické sbírky Národní galerie v Praze. Roku 1984 se mohl vrátit ke své původní profesi a v letech 1984-1985 byl vědeckým pracovníkem, 1986-1988 samostatným vědeckým pracovníkem ÚTDU ČSAV. V době normalizace organizoval výstavy v malých a nezávislých galeriích , často mimo Prahu . Od roku 1961 byl členem teoretické sekce Svazu československých výtvarných umělců, od roku 1967 členem československé sekce AICA. V letech 1970-1971 působil jako člen výstavní komise Galerie na Karlově náměstí. Byl členem nákupních komisí a zasloužil se o budování sbírek moderního umění v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou a Galerii moderního umění v Hradci Králové. František Šmejkal zemřel předčasně 18. prosince 1988 ve věku 51 let. Zabýval se meziválečnou avantgardou a již od své di...

Dana Šmajstrlová

Autorka publikací se zaměřením na dějiny výuky dějepisu a občanské nauky, historické učebnice, dějiny československého školství.

Miroslav Šmíd

Horolezec, který vedle velkých výstupů zaujal svou životní filozofií a způsobem života. Založil Mezinárodní festival horolezeckých filmů v Teplicích nad Metují, vydával plakáty, pohlednice, knížky, točil filmy, povídal o horách při promítání diapozitivů a hlavně stále fotografoval. Zahynul při zdolávání yosemitské stěny Lost Arrow.

Keri Smith

Keri Smith je autorkou a ilustrátorkou bestsellerů jako je například Destrukční deník a další její knihy, které v češtině zatím vyjít nemají.

Alex T Smith

Anglický spisovatel knih pro děti, ilustrátor.

Zdeněk Šmíra

Autor anglického slovníku a gramatiky.

Vladimír Šmilauer

Vladimír Šmilauer byl český jazykovědec, bohemista, slovakista a onomastik. Po studiu na gymnáziu na Královských Vinohradech vystudoval na FF UK češtinu a němčinu, kde byl žákem bohemisty prof. Emila Smetánky, literárního vědce Jaroslava Vlčka a germanisty prof. Arnošta Viléma Krause. Po absolutoriu působil v letech 1921 až 1938 jako středoškolský profesor postupně v Praze, Žilině a Bratislavě. V roce 1933 se habilitoval pro obor jazyka českého a roku 1938 byl jmenován profesorem University Karlovy. Během německé okupace pracoval ve Slovanském ústavu v Praze, po 2. světové válce se vrátil zpátky na universitu a přednášel na filosofické i pedagogické fakultě. Byl členem České akademie věd a umění i Královské české společnosti nauk . Jako redaktor nebo člen redakční rady byl činný v řadě časopisů: Pravopisný poradce, Naše řeč, Časopis pro moderní filologii, Český časopis filologický, Zpravodaj místopisné komise, Příruční slovník jazyka českého. Člen Mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku. Hlavní badatelskou oblastí byla jazykovědná bohemistika a slovakistika, nauka o tvoření slov , syntax a především česká a slovanská toponomastika. Vzhledem k mnohaleté pedagogické činnosti zanechal Šmilauer několik generací žáků. Dával přednost práci s doloženým jazykovým materiálem, při výkladech místních jmen nabádal ke střízlivosti.

Vítězslav Šmejc

Vítězslav Šmejc – 29. července 1982, Praha) byl český spisovatel literatury pro mládež. Jako školák trávil prázdniny v Pertolticích, které ho inspirovaly k napsání knihy Mladí žabáci. Gymnázium a učitelský ústav vystudoval v Čáslavi. Poté učil na Čáslavsku a Ledečsku. V Čáslavi žil v ulici Dobrovského . Manželka Milada Šmejcová byla učitelka. Je pochován v Praze, na břevnovském hřbitově, spolu s manželkou, oddělení D-11, místo 31 uh. Vítězslav Šmejc přispíval do časopisů Malý čtenář a Humoristické listy. Sám byl v letech 1938 až 1935 redaktorem časopisu Podoubraví. Nejznámějším dílem Vítězslava Šmejce jsou třídílné příběhy o automobilu Tygr – Tygr pana Boška , Tygr jede k moři a Tygr za polárním kruhem . Znovu byly příhody Tygra vydány v roce 1946. Tygr pana Boška se jako jediný ze Šmejcova díla dočkal ještě novodobého vydání v roce 1995.

Vaclav Smil

Václav Smil je kanadský vědec českého původu, emeritní profesor University of Manitoba ve Winnipegu . Narodil se v Plzni během druhé světové války. V roce 1965 získal doktorát z přírodních věd na katedře ekonomické geografie na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1969 z Československa emigroval, nejprve do Spojených států. Studoval pak na Pensylvánské státní univerzitě ve Filadelfii, kde v roce 1972 získal titul Ph.D. Vystudoval přírodní vědy, ale není specialistou v žádném konkrétním oboru. Věnuje se interdisciplinárnímu výzkumu v oblastech energetiky, životního prostředí, vývoje obyvatelstva, produkce potravin a technických inovací. Miloš Čermák jej ve svém komentáři pro server iHNed označil za mezioborového akademika a renesančního člověka. Do roku 2011 působil jako vysokoškolský profesor na Fakultě životního prostředí a geografie University of Manitoba ve Winnipegu, kde vyučoval předměty zabývající se energií, atmosférickou změnou, hospodářským a technologickým vývojem v Číně, populačním a ekonomickým vývojem ve světě. Václav Smil je ženatý, jeho manželka Eva Smilová je lékařka. Jejich syn David je chemik v oboru organické a syntetické chemie. Smil dosud napsal necelé čtyři desítky knih , řadu z nich o energetice a životním prostředí. Až do roku 2017 nevyšla žádná Smilova kniha v češtině. V češtině vyšly překlady dvou knih až v roce 2017. V rozhovoru s Lidovými novinami ze dne 7. dubna 2018 prohlásil Václav Smil, že podle jeho soudu nebyla v minulých 50 letech žádná přelomová inovace. Dále řekl: „Bez pokroku v osmdesátých letech 19. století by nebylo v naší moderní civilizaci nic. Podle mne byla nejpodstatnější pro další pokrok výroba, rozvod a používání elektřiny.“ Smilovy knihy obdivuje druhý nejbohatší muž světa, Bill Gates; četl prý většinu ze 44 Smilových podstatných děl. Smil se soukromě stýká také se zakladatelem F...

Václav Šmíd

Narozen 25. 8. 1942 v Praze. Číšník a kuchař, pedagog , odborník na gastronomii a dějiny gastronomie, sběratel jídelních lístků, zakladatel gastronomického muzea. Autor publikací z oboru, také spoluautor ročenek .

Lukáš Smelík

Jozef Smida

Jozef Smida byl bankovní úředník a účastník Slovenského národního povstání. Smida studoval na Obchodní akademii v Banské Bystrici. Během svých studií absolvoval studijní cestu do Paříže. Působil jako bankovní úředník v Banské Bystrici, Olomouci, Bratislavě a v Prešově. Od 30. let pracoval jako úředník filiálky Slovenské národní banky v Ružomberku, později Státní banky československé. Účastnil se protinacistického odboje. Filiálka České národní banky v Ružomberku pod jeho vedením kryla všechny potřeby povstalců, další část peněžní hotovosti dal před pádem Ružomberka odvést do Banské Bystrice, současně se mu podařilo zachránit před Němci trezory. Smida byl také členem Matice Slovenské. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Smida na slovenské Wikipedii.

Josef Smolík

Narozen 27. 3. 1922 v Jičíně, zemřel 4. 2. 2009 v Praze, prof., ThDr., Dr.h.c., D.D.h.c., STM, duchovní a teolog Českobratrské církve evangelické; sloužil v Pardubicích a v Praze U Klimenta ; vysokoškolský učitel na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě/Evangelické teologické fakultě UK , děkan fakuty , člen komise Světové rady církví pro Víru a řád , člen ústředního výboru SRC , redaktor Křesťanské revue ; věnoval se praktické teologii, příležitostně církevním dějinám.

Jaroslav Smolák

Jaroslav Smolák , prof. PhDr., DrSc. , byl přední český zemědělský vědec, spoluzakladatel české fytopatologie, pedagog a vědecký organizátor. Byl členem zakladatelského sboru Československé akademie zemědělské, čestným členem a předsedou zahradnického a ovocnicko-vinařského odboru. Pocházel z Červeného Hrádku na Kolínsku, v letech 1909-22 byl profesorem na Vyšší hospodářské škole v Roudnici, kde založil výzkumnou stanici fytopatologickou a organizoval fytopatologickou zpravodajskou službu. V r. 1921 se habilitoval z oboru fytopatologie a 1922-31 byl ředitelem Vyšší ovocnicko-vinařské a zahradnické školy v Mělníce, kde též založil stanici ochrany rostlin. V r. 1924 popsal jako první na světě žloutenku révy vinné. V r. 1931 se stal ředitelem Zemského pomologického ústavu v Praze-Tróji. V r. 1939 byl předčasně penzionován. Působil v komisi pro ochranu rostlin Svazu výzkumných ústavů zemědělských. Spoluzakladatel časopisu Ochrana rostlin. Od r. 1945 byl profesorem Vysoké školy zemědělské a později lesního inženýrství ČVUT v Praze . Zabýval se hlavně virologií, houbovými chorobami kulturních rostlin, mykologií, rostlinnými škůdci, cytologií, fyziologií i praktickou ochranou rostlin. Vydal první českou učebnici fytopatologie pro vyšší zemědělské školy. Je autorem mnoha vědeckých prací a knih. Záslužnou činnost vykonal v zemědělském poradenství. Vynikal jazykovými znalostmi a vztahem k hudbě. Sblížil výzkum a školu s praxí různých oborů, včetně vinařství.

Jana Smetanová

Jitka Saniová začínala s psaním povídek a článků pro časopisy pro ženy. Knihy jsou její velkou láskou – ráda čte knihy různých žánrů, s potěšením je píše a některé její fotografie byly použity na přebaly knih, neboť se nějakou dobu věnovala fotografování a vytváření fotomontáží. K tomu ji přivedl manžel – fotograf, s nímž pracovala na různých fotografických projektech. Používá pseudonym J. S. Adlerová. -- Narozena 11. 3. 1969 v Pardubicích. Spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež, také autorka prací z oboru astrologie.

Vladimír Smetáček

Narozen 24. 3. 1939 v Kyjevě, zemřel 13. 3. 2018. PhDr., CSc., doc. pedagogiky, práce z oboru psychologie čtení a informatiky, autor veršů pro děti, překladatel z angličtiny a ruštiny.

Raymond M Smullyan

Americký matematik a logik, kouzelník, koncertní pianista, filozof, taoista.

Peter Charles Smith

Pavla Smetanová

Narozena 1974. Autorka turistických průvodců a knihy postřehů z ostrova Korfu, turistická průvodkyně trvale žijící v Řecku.

Martina Šmejkalová

Narozena 28. 9. 1970 v Praze. Bohemistka a historička, pedagožka v oboru češtiny a hudební výchovy, autorka prací se zaměřením na barokní češtinu, sociolingvistiku a didaktiku českého jazyka.

Mária Smoláriková

Slovenská redaktorka a překladatelka. Překlady z němčiny.