48961–49020 z 158989 Autoři
Jan van Eyck (2)
Jan van Eyck byl belgický malíř. Spolu s bratrem Hubertem významně zdokonalil techniku olejomalby. Jeho obrazy ovlivnily jeho nizozemské i italské současníky. K nejvýraznějším rysům jeho maleb patří přesné popisné vystižení detailů, nesmírně jemná a minuciózní malba a kresba, důsledné využívání perspektivy při kompozici prostoru, přesné vystižení světelných poměrů průzračného, rozptýleného světla s výrazným uplatněním stínování. V písemných pramenech je Eyck poprvé doložen v roce 1422, kdy působil ve službách nizozemského hraběte Jana Bavorského, který sídlil v Haagu. Přesné datum ani místo jeho narození neznáme. Rok 1390 je orientační, město Maaseik pravděpodobné. Po smrti Jana Bavorského v roce 1425 odešel Eyck do Brugg, kde vstoupil do služeb burgundského vévody Filipa III. Dobrého. Eyck se nestal pouze jeho dvorním malířem, ale také diplomatem a vyslancem. Z vévodova pověření navštívil pravděpodobně Itálii, Portugalsko, Španělsko, Francii a Svatou zemi. Není vyloučené, že roku 1436 pobýval v Praze. Většina Eyckových cest byla považována za důvěrné, a proto se jejich cíle v účtech dvora neuvádějí. Doložená je jeho cesta do Lisabonu na podzim roku 1428. Byl členem poselstva, které dojednalo sňatek Filipa III. a Isabely Portugalské. Eyck v Lisabonu pro svého vévodu namaloval dva princezniny portréty. Zatímco poselstvo čekalo na Filipovu odpověď, navštívilo Santiago de Compostela, kde se setkalo s králem Janem II. Kastilským. V roce 1432 přesídlil Eyck natrvalo z Lille do Brugg, kde se asi o rok později oženil s Margaretou, o hodně mladší dívkou pravděpodobně šlechtického původu. Z manželství se narodily dvě děti: synovi Filipovi byl za kmotra Filip III., mladší dcera Lyevine vstoupila roku 1450 do kláštera. V roce 1435 odjel z vévodova pověření do Arrasu, kde měl portrétovat účastníky mírového kongresu. Z této cesty se dochoval portrét Niccola Albergatiho. V témže roce změnil vévoda Eyckův roční pl...
Více od autora
Ján Valo (2)
Ing. Ján VALO se narodil 20. května 1937. Po skončení vysoké školy obor RTZ letectva, pracoval v oblasti leteckého výzkumu a později jako odborný asistent na Vojenské akademii v Brně. Na technice MTC v Káhiře, katedře Electronics, odučil 11 semestrů a několik roků působil jako hlavní inženýr- vedoucí specializace Radio and Radar na letecké škole poblíž libyjského Tripolisu. Na GŠ ČSLA pracoval v oblasti zahraniční technické pomoci. V letech 1987-1988 začal se svými spolupracovníky připravovat vytvoření mírových sil OSN v ČSLA. V roce 1989 dosáhl schválení koncepce a v lednu 1990 zahájilo činnost oddělení mírových sil OSN pod jeho vedením. Stalo se tak u nás poprvé v historii a československá armáda dostala prostor zapojovat se do mírových operací a prezentovat se v zahraničí. Na jaře 1990 se spolupodílel na otevření Výcvikového střediska mírových sil OSN společně s představiteli města Český Krumlov. Po okupaci Kuvajtu bylo jeho oddělení pověřeno přípravou a organizací čs. protichemické jednotky a plk. Ing. Valo byl jmenován jejím velitelem. Čs. jednotka splnila všechny úkoly v operacích Pouštní štít a Pouštní bouře, a plk. Ing. Valo obrdžel několik ocenění a vyznamenání.
Více od autora
Jan Valníček (2)
Narozen 6. 8. 1896 ve Slavkově, zemřel 9. 7. 1961. Plk., Ing., profesor balistiky na Vysoké škole vojenské. Autor technických spisů, též autor válečného deníku.
Více od autora
Jan Václav Vratislav z Mitrovic (3)
Narozen 1669, zemřel 5. 12. 1712. Český politik a diplomat, na začátku 18. století vykonával funkci diplomata v Londýně a Haagu, kde se spolupodílel na vytvoření protifrancouzské aliance.
Více od autora
Jan Václav Šolc (1)
Narozen 15.5.1877 Sobotka , zemřel 5.11.1953 Praha. Sbormistr, skladatel, kulturní pracovník.
Více od autora
Jan Vachek (2)
Narozen 1981 v Praze. MUDr., lékař-diabetolog, nefrolog, zabývá se též klinickou farmakologií a farmakoterapií.
Více od autora
Jan Vacek (1)
Jan Vacek je bývalý český profesionální tenista. Ve své kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden turnaj ve dvouhře, když triumfoval na Brasil Open 2001. Na challengerech ATP získal čtyři singlové a čtyři deblové tituly a na okruhu ITF pak sedm titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v srpnu 2002 na 61. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2005 na 115. místě. Trénoval jej Jiří Hřebec. Na grandslamu se nejdále probojoval do čtvrtého kola ve Wimbledonu 2002, v němž vypadl ve třech setech s Nizozemcem Sjengem Schalkenem. V roce 2004 se mu narodila první dcera Eliška. O 4 roky později druhá dcera Viktorie. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Vacek na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jan Urban (1)
Narozen 22. 9. 1948 v Praze. Historik, medievalista, autor prací z oboru českých středověkých dějin, šéfredaktor časopisu Dějiny a současnost, nakladatelský redaktor se zaměřením na historii.
Více od autora
Jan Tupý (2)
Nar. 1949. Pedagog, redaktor. Zab. se didaktikou tělesné výchovy a tvorbou vzdělávacích programů. Spoluautor programu zdravotně orientované zdatnosti. Publ. z oboru.
Více od autora
Jan Trojan (3)
Jan Trojan byl český muzikolog, rozhlasový redaktor a pedagog. Vystudoval hudební vědu a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a hudební výchovu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Pracoval jako hudební redaktor Československého rozhlasu, pro který rekonstruoval řadu starých českých skladeb, a od roku 1961 vyučoval na Janáčkově akademii múzických umění, kde se roku 1990 stal profesorem. Věnoval se mimo jiné lidovým písním, opeře a moravské hudbě 18. století. Na přelomu 20. a 21. století spolu se Zdeňkem Smiřickým znovuobjevil moravského barokního skladatele Josefa Schreiera.
Více od autora
Jan Těsnohlídek (3)
Narozen 11.4.1987 v Havlíčkově Brodě. Knihovník a informatik, básník.
Více od autora
Jan Tesař (3)
Jan Tesař je český esejista, historik, disident a prvosignatář Charty 77. V roce 1956 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1956 nastoupil do Vojenského historického ústavu, odkud byl v roce 1958 vyhozen z politických důvodů, dva roky se jako nezaměstnaný zabýval studiem historie lidových soudů v Čechách, následovalo zaměstnání v muzeu v Pardubicích, v roce 1961 se vrátil do VHÚ. V roce 1966 vstoupil do KSČ, na jaře 1969 vystoupil z KSČ. V září 1969 byl zatčen, po třináctiměsíční vazbě byl bez soudu propuštěn. V roce 1971 byl opět zatčen, z vězení se vrátil v říjnu 1976. V květnu 1979 byl opět zatčen a v roce 1980 přijal nabídku k vystěhování, žil v Německu a později ve Francii. Nyní do Česka a na Slovensko distribuuje Bulletin EIT/AET . Jeho ženou se stala Anna Koutná Tesařová, která za ním odešla do exilu.
Více od autora
Jan Tegze (3)
Odborník v oblasti personálního managementu, hledání talentů a náboru pracovníků.
Více od autora
Jan Svoboda (3)
Narozen 26.12.1899 ve Vysokém Mýtě, zemřel 4.4.1973 v Praze. PhDr., DrSc., pracovník Slovanského ústavu, publikace z oboru onomastiky.
Více od autora
Jan Sviták (2)
Jan Sviták se narodil 1.8.1983 v Rýmařově. Hned z kraje života byl přestěhován do Brna, pak do Holešova, kde zůstal dalších osmnáct let. Jeho nesporný literární talent se objevil už v době, kdy navštěvoval mateřskou školu. Vzhledem k tomu, že ještě neuměl psát, se jeho dekadentně laděný příběh O kozlíčkovi Bradáčkovi, zachoval pouze jako audionahrávka. Od té doby toho napsal spoustu. Doposud vyšly tři knihy, dvě pro dětského čtenáře a jedna pro dospělého. Jan Sviták píše temnou literaturu a je přesvědčen o tom, že v každém člověku je kout, do kterého je potřeba posvítit...
Více od autora
Jan Švéd (1)
Novinář, sportovní publicista, práce o historii a současnosti světového fotbalu.
Více od autora
Jan Švankmajer (2)
Narozen 4. 9. 1934 v Praze. Malíř, kreslíř, grafik, loutkář, filmový výtvarník, scénograf, animátor, autor objektů, keramik, režisér, scenárista, básník.
Více od autora
Jan Sulovský (2)
Narozen 14. 2. 1955 v Olomouci. Rozhlasový redaktor, autor rozhlasových a divadelních her, dramaturg, též básník.
Více od autora
Jan Suk (3)
Jan Suk je český básník, esejista, literární kritik, filosof a literární publicista. Narodil se v hudební rodině. Je pravnukem skladatele Antonína Dvořáka a vnukem skladatele Josefa Suka. Jeho nevlastním bratrem byl houslový virtuóz Josef Suk. V letech 1972-1977 studoval na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze obory filosofie, historie a estetika. Během studia i v následujících normalizačních letech navštěvoval bytové semináře Milana Machovce, Jana Patočky, Ladislava Hejdánka aj. Po absolutoriu byl několik let bez stálého pracovního poměru. V druhé polovině osmdesátých let žil v Praze a byl zaměstnán jako vědecký pracovník v estetickém oboru v Ústavu pro výzkum kultury a v Ústavu pro kulturně výchovnou činnost. Od konce roku 1989 do roku 1992 byl zaměstnán v Národní knihovně v Praze. Od roku 1992 do současnosti pracuje jako redaktor, později šéfredaktor pražského nakladatelství H&H, kde redakčně a editorsky připravil desítky beletristických i vědeckých titulů z české literatury i překladů z literatury světové. Je editorem stěžejních děl Jindřicha Chalupeckého, Václava Černého, Zdeňka Kalisty, Romana Jakobsona, Jiřiny Haukové, Zdeňka Rotrekla, Arnošta Lustiga a mnoha dalších autorů. Od roku 1994 řídí básnickou edici Poesis, v níž vyšlo téměř čtyřicet titulů české i světové poezie včetně zásadních antologií. Od počátku devadesátých let působí jako literární kritik a recenzent, příležitostně též jako literární publicista, zabývající se i výtvarným uměním, hudbou a divadlem. Recenzoval stovky knižních titulů prakticky ve všech odborných periodikách, ale také v denících, v Českém rozhlase a České televizi. Studie a esejistické texty publikoval rovněž v zahraničí, např. ve slovinském literárním časopise Sodobnost. Je autorem desítek knižních doslovů a studií. Pro Českou televizi se scenáristicky a moderátorsky podílel např. na dokumentu o životě a díle Josefa Suka Dotkl se mě prst Boží a na připravovaném dokumentu o K. H. ...
Více od autora
Jan Suda (2)
Jan Suda byl rakouský a český pedagog a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Působil jako profesor na reálné škole v Písku. Byl středoškolským pedagogem na písecké reálce od jejího založení po 38 let. V roce 1899 odešel na penzi. Publikoval historické a etymologické studie. Angažoval se i ve vysoké politice. V doplňovacích volbách roku 1880 se místo Lamberta Hesslera stal poslancem Českého zemského sněmu. Reprezentoval městskou kurii, obvod Písek. Mandát zde obhájil ve volbách v roce 1883. Rezignoval roku 1885. Působil taky jako poslanec Říšské rady , kam usedl ve volbách roku 1879 za kurii městskou v Čechách, obvod Písek, Domažlice atd. Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako Johann Suda, profesor na reálné škole, bytem Písek. Do parlamentu nastoupil jako český národní poslanec. Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu . Sám byl členem staročeské strany. Ovšem seznam nově zvolených poslanců v listu Das Vaterland ho naopak řadí mezi mladočechy. Zemřel v lednu 1910.
Více od autora
Jan Stýblo (2)
Narozen 15.4.1912 v Novém Bydžově. Dr., CSc., profesor katedry ekonomiky, organizace a plánování chemického průmyslu, práce z oboru.
Více od autora
Jan Štursa (2)
Narozen 15. 5. 1880 v Novém Městě na Moravě, zemřel 2. 5. 1925 v Praze. Sochař, ilustrátor, profesor Akademie výtvarných umění, kurátor, odborný publicista.
Více od autora
Jan Šťovíček (1)
Narozen 17. 1. 1943 v Pticích , zemřel 7. 3. 2007 tamtéž. PhDr., historik, archivář, etnograf, folklorista a muzejní pracovník.
Více od autora
Jan Štolba (2)
Básník, prozaik a literární a filmový kritik Jan Štolba se narodil v roce 1957 v Praze. Necelý rok studoval na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity, po nedokončeném studiu pracoval jako skladník, ošetřovatel, sanitář, opisovač not, topič, listonoš, učitel ve zvláštní škole a hlídač. Během osmdesátých a devadesátých let hrál na saxofon v řadě pražských jazzových, folkových a rockových souborů V letech 1988–1990 žil s vystěhovaleckým pasem v New Yorku. Od poloviny devadesátých let žije střídavě v Praze a v Austrálii.
Více od autora
Jan Štěpnička (1)
Narozen 26. 4. 1982 v Ostravě. RNDr. et Bc., Ph.D., matematik. Publikace z oboru.
Více od autora
Jan Stejskal (1)
Narozen 1.9.1902 v Třebíči, zemřel 13.11.1972 v Praze. RNDr., DrSc., profesor lesnické geologie a petrografie, publikace z oboru.
Více od autora
Jan Stehlík (1)
Narozen 28. 6. 1948 v Praze. Autor a redaktor prací o městské policii v Praze.
Více od autora
Ján Stacho (3)
Narozen 1.1.1936 v Trnavě, zemřel 15.7.1995 v Bratislavě. Slovenský básník a překladatel evropské poezie.
Více od autora
Jan Špáta (2)
Jan Špáta byl český kameraman, režisér a vysokoškolský pedagog. Dětství strávil v Hronově, roku 1952 vystudoval fotografii na Průmyslové škole grafické a poté kameru na FAMU. Pracoval jako kameraman ve Zpravodajském filmu, podílel se na desítkách filmů většiny režisérů dokumentárních filmů 60. let. Zásadně jej ovlivnila spolupráce s Evaldem Schormem. Sám začal režírovat, prosadil se zejména svými citlivými a odvážnými eseji , cestopisy a filmy o hudbě . Byl úspěšným autorem i po roce 1989, podílel se zejména na sériích GEN, GENUS, OKO nebo Jak se žije. Roku 1998 se rozhodl vědomě ukončit fillmovou kariéru bilančním snímkem Láska, kterou opouštím. Je autorem několika knih a držitelem mnoha filmových cen. O jeho přínosu pro český film se hovoří jako o Špátově dokumentaristické škole, svým humanistickým i řemeslně dokonalým pojetím filmu ovlivnil celé generace svých studentů Pedagogicky působil na FAMU, od 15. května 2002 jako profesor pro obor filmové, televizní a fotografické umění a nová média – dokumentární tvorba. Jeho manželka Olga Sommerová i dcera Olga Špátová jsou rovněž autorkami dokumentárních filmů.
Více od autora
Jan Soukup (2)
Narozen 6. 12. 1946 v Plzni. Ing. arch., autorizovaný architekt zabývá se obnovou a rekonstrukcemi památek.
Více od autora
Jan Soukup (1)
Narozen 15.2.1867 v Praze, zemřel 23.7.1933 v Rakovníku. Středoškolský profesor, folklorista, práce v oboru dějepisu, vlastivědy a náboženského folklóru.
Více od autora
Jan Sobieski (3)
Jan III. Sobieski, Turky zvaný Lev z Lechistánu, byl velký korunní hejtman a vrchní velitel vojsk Republiky obou národů a polský král . Je považován za posledního z velkých polských králů a jednoho z největších turkobijců. V roce 1683 přitáhl v čele spojených polsko-litevsko-německo-rakouských jednotek na pomoc Turky obležené Vídni a v bitvě u Vídně rozdrtil podstatně silnější turecká vojska vedená pašou Karou Mustafou, čímž zastavil turecký postup do nitra Evropy. Ve vnitrostátní politice však, podobně jako jeho předchůdci, uspět nedokázal – jeho snahy upevnit královskou moc a prosadit nástupnictví pro svého syna zcela selhaly.
Více od autora