44221–44280 z 158709 Autoři
Milan Kovář (3)
Strojní inženýr, práce o konstrukci a provozu vojenské techniky, historii protiteroristických jednotek, též píše o povodních a ochraně před nimi.
Více od autora
Milan Katuninec (3)
Slovenský profesor, politolog. Prorektor Trnavské univerzity v Trnavě pro vnější vztahy a spolupráci.
Více od autora
Milan Ivanka (3)
Milan Ivanka byl slovenský politik Slovenské národní strany a československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou národní demokracii. Od roku 1904 působil jako advokát v Trnavě. V letech 1906-1914 vydával časopis Národní hlásník. Za Slovenskou národní stranu byl zvolen na Uherský sněm. Stalo se tak roku 1907 za volební obvod Pezinok. Byl později zatčen uherskými úřady a ve vězení napsal pod pseudonymem dr. Vacovský spis Slováci a Maďaři. Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti. Za první světové války založil odbojovou skupinu, která podporovala česko-slovenskou spolupráci. Mezi jeho spolupracovníky patřili Vavro Šrobár, Milan Hodža a Emil Stodola. V roce 1918 byl členem Slovenské národní rady. V říjnu 1918 podepsal Martinskou deklaraci. Počátkem 20. století se angažoval v Slovenské národní straně. Během první republiky patřil k hlavním představitelům této strany, která tehdy kooperovala s celostátní stranou národně demokratickou. Byl zemským předsedou Československé národní demokracie pro Slovensko. V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Slovenský klub . Neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách v roce 1920 a to za tehdejší Slovenskou národní a rolnickou stranu. Tu vytvořila SNS a slovenští agrárníci. V roce 1921 se ovšem SNS opětovně osamostatnila. Znovu se v parlamentu objevil až po parlamentních volbách v roce 1929, nyní za SNS, která kandidovala v koalici s Československou národní demokracií, v jejímž poslaneckém klubu zasedl. Mandátu se vzdal roku 1934, opustil stranu a přidal se k agrárníkům. V poslaneckém křesle ho nahradil Theodor Eisenhamr. Když v roce 1928 Vojtech Tuka formuloval svou úvahu o vacuum iuris (vypršení československé moci na Slovensku 10 let po vzniku republiky v důsledku úda...
Více od autora
Milan Hybner (1)
Pedagog a trenér, zaměřený na tanec, fitness a moderní „pouliční“ sporty jako rope skipping a parkour. Též metodik Ústřední školy České obce sokolské.
Více od autora
Milan Hübl (3)
Milan Hübl byl český a československý historik, vysokoškolský učitel, akademik a politik Komunistické strany Československa, představitel reformního proudu v KSČ během pražského jara, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a poslanec České národní rady na počátku normalizace. Pak odstaven z veřejných funkcí, v 70. a 80. letech aktivní v opozici, signatář Charty 77. Původním povoláním byl dělník. V letech 1947–1950 vystudoval Vysokou školu sociální v Brně . V letech 1950–1964 působil jako učitel na Vysoké škole politické ústředního výboru Komunistické strany Československa, od roku 1961 jako docent. Pak mezi roky 1964 a 1968 působil jako vědecký pracovník Ústavu dějin evropských socialistických zemí při ČSAV. Specializoval se na dějiny dělnického hnutí a otázky soudobého socialismu. Patřil mezi hlavní představitele reformního myšlenkového proudu v KSČ během 60. let. V roce 1965 se zastal slovenského historika Daniela Rapanta, který byl napaden maďarskou marxistickou historičkou Erzsébet Andicsovou za revizionistické nemarxistické pojetí novodobých slovenských dějin. Spor se vedl o slovenské národní hnutí v době revoluce v letech 1848-1849, kde Andicsová ve shodě s tehdejšími postoji Karla Marxe hodnotila toto hnutí jako konzervativní. Hübl argumentoval tím, že západní polovina habsburské monarchie byla tehdy nadána většími občanskými ale i národními právy, a proto byl příklon Slováků k Vídni logický. Jeho politická kariéra vyvrcholila během pražského jara. V letech 1968–1969 byl rektorem Vysoké školy politické ústředního výboru Komunistické strany Československa. Koncem 60. let se také uvádí jako člen Městského výboru KSČ v Praze, bytem Praha. V českých zemích patřil v roce 1968 mezi hlavní propagátory pochopení pro slovenské národní aspirace. Zapojil se do debat o novém státoprávním uspořádání Československa. Obh...
Více od autora
Milan Hodža (2)
Milan Hodža byl slovenský politik agrární strany, předseda vlády ČSR v letech 1935 až 1938; mnohonásobný meziválečný ministr. Milan Hodža se narodil do rodiny evangelického faráře v Sučanech Rovněž jeho bratr Ján Miloslav Hodža se stal evangelickým farářem a jeho strýc Michal Miloslav Hodža byl též knězem a mimo to významným slovenským básníkem a národním buditelem. Mladému Hodžovi se dostalo výborného vzdělání. Studoval na gymnáziích v Banské Bystrici , v Šoproni a v Sibiu , 1896 kde maturoval. Právo vystudoval v Budapešti a Kluži a filosofii ve Vídni . Ovládal sedm cizích jazyků – maďarský, německý, anglický, francouzský, rumunský, srbochorvatsky, polský. Roku 1909 se Milan Hodža oženil s Irenou Pivkovou , s níž měl dcery Irenu, Aglaju a syna Fedora Hodžu, pozdějšího československého diplomata a politika. Za Rakouska-Uherska působil ve Slovenské národní straně. Byl tvůrcem jejího agrárního programu. Už jako student práv byl aktivní ve Slovenském spolku působícím v řadách slovenských studentů v Budapešti. Od roku 1903 začal v Pešti vydávat Slovenský týždenník. Od roku 1910 pak společně s Antonem Štefánkem a Františkem Votrubou zahájili i vydávání listu Slovenský denník. Šlo o národně orientovaná periodika, která chtěla oslovit i široké venkovské vrstvy. Podporovala česko-slovenskou spolupráci. V roce 1895 se podílel na národnostním kongresu, na kterém se sešli zástupci slovenské, rumunské a srbské menšiny v Uhrách. Aktivně vystupoval za spolupráci těchto tří etnik. Roku 1905 byl zvolen na Uherský sněm jako jeden z pouhých dvou zvolených slovenských poslanců. Stal se pak zapisovatelem společného klubu, který v uherském parlamentu utvořili slovenští, rumunští a srbští politici. Mandát obhájil ve volbách v roce 1906, kdy bylo na sněm z...
Více od autora
Milan Hlaveš (3)
Umělecký historik v oboru užitého umění, zejména, procelánu a keramiky, kurátor, propagátor užitého umění.
Více od autora
Milan Herčút (2)
Slovenský autor publikace o československém vojenském letci, člen klubu leteckých modelářů.
Více od autora
Milan Hendrych (3)
Bratr spisovatele Zdeňka Hendrycha. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze studoval režii na FAMU a později při zaměstnání i filmovou a televizní dramaturgii . Od 1950 pracoval ve Státním ústavu dopravního projektování postupně jako kopista, figurant, kreslič, konstruktér a technik. 1956 se stal režisérem a scenáristou filmového studia Čs. drah, kde natočil přes sto výchovných, technických a instruktážních filmů. 1978 odešel do invalidního důchodu. Jeho tvorbu ovlivnily pravidelné pobyty v Posázaví. Publikoval v periodikách Mladá fronta, Rudé právo, Host do domu, Plamen, Literární noviny aj. Napsal televizní hry Favorit a Velká kapela . V 70. a 80. letech, kdy nemohl z politických důvodů publikovat, se věnoval malbě; v 80. letech se účastnil každoročních výstav ve Frankfurtu nad Mohanem , vystavoval také ve Švýcarsku, Japonsku, Francii aj. Povídkami přispěl do rukopisného sborníku Život je všude . Prostředí českých a slovenských řek, pozorované znaleckýma očima rybáře, vytváří tematický rámec drobných črt a povídek Hendrychovy prvotiny Zelený svět. Avšak spíše než o přírodě autor vypráví – s dokumentárností místy až reportážní – o lidech v ní, o jejich koníčcích, dovednostech i všedních osudech. Příroda je pro Hendrycha místem očišťujícího řádu; jeho hrdinové v ní však nehledají samotu, ale naopak družnost a nesobecké porozumění. Na pokraji černého humoru se nesentimentálnost a střízlivá věcnost, která charakterizuje všechny Hendrychovy prózy, ocitá v povídkách souboru Zlá zima. Autor v něm zachytil krátké úseky života stárnoucích lidí, kteří ve svém zájmu o přírodní dění nacházejí už jen klid či poslední záblesky naděje. Protilehlý svět sobectví a kariérismu ztvárňuje novela Favorit....
Více od autora
Milan Harvalík (2)
Milan Harvalík je český jazykovědec zaměřený na onomastiku. Působil v Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky na pozici vedoucího Oddělení onomastiky. Vedle toho býval též členem rady tohoto ústavu. Harvalík vystudoval v magisterském studiu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity neučitelské obory český jazyk a literatura a ruský jazyk a literatura. Promoval v roce 1994. Následně dálkově pokračoval v doktorandském studiu na téže fakultě, kdy se zabýval českým jazykem se specializací na onomastiku a dialektologii. Studia dokončil v roce 2001 ziskem akademického titulu Ph.D. O rok později získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy akademický titul doktora filozofie. V letech 1990 - 2019 působil v Ústavu pro jazyk český AV ČR. Nejprve jako pomocná vědecká síla, následně coby pracovník onomastického oddělení a od roku 2006 jako jeho vedoucí. Současně s tím byl od roku 1994 činný též v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde vedl semináře z toponomastiky a antroponomastiky a také diplomové práce v tomto oboru. Počínaje rokem 2005 je i školitelem doktorského studia pro obor Český jazyk v rámci studijního programu Filologie na této fakultě. Je řešitelem či spoluřešitelem několika grantů v oblasti onomastiky a dále členem několika odborných institucí v České republice i v zahraničí. Působí také v redakčních radách českých i zahraničních odborných časopisů zaměřených na onomastiku. Pořádal též vědeckou konferenci o onomastice v Praze a podílel se na pořádání konferencí v zahraničí . V roce 2004 získal prémii Otto Wichterleho pro mladé vědecké pracovníky Akademie věd České republiky.
Více od autora
Milan Guštar (3)
Narozen 11. 8. 1963. Ing., organolog, skladatel, konstruktér elektronických a elektroakustických zařízení, autor odborných publikací, vydavatel a programátor. Zabývá se interdisciplinárním výzkumem na pomezí vědy, techniky a umění, především matematickými principy v hudbě, teorií tónových soustav, elektronikou, informatikou, aplikovanou matematikou, modelováním a simulací.
Více od autora
Milan Dus (2)
Milan Dušek se narodil 1.5.1938 v Rosicích nad Labem. Mládí /1946 - 1957/ prožil v Lanškrouně, kde se vyučil zámečníkem.Nastoupil do základní vojenské služby u PS. Po absolvování vojenské školy odešel na Šumavu/1960/.Po pěti letech byl ze zdravotních důvodů zařazen k Okresnímu oddělení VB v Náchodě. V závěru roku 1968 je propuštěn, veřejně neschvaluje okupaci Československa. Začíná jako brusič slévárenských odlitků, vystřídá několik profesí přímo ve slévárenské hale v Novém Městě nad Metují. Následuje práce v lese, tahá s koněm dřevo na skládky v Novém Hrádku. Pak je domovníkem kulturního domu v Černožicích nad Labem. Poté tranzitérem v železniční stanici Letohrad. Od roku 1976 žije v Žamberku. Rehabilitace a důchodu se dočkal jako topič a údržbář léčebny TRN v Žamberku. Psát začal až ve třiceti letech, v době, kdy mu bylo znemožněno vykonávat funkci ve Veřejné bezpečnosti. Začínal vzpomínkami na svůj pobyt na Šumavě. Z nich postupně vznikaly črty a povídky, které sporadicky zveřejňoval v okresních novinách, Pochodni, Československém vojáku, Mladém Světě, Zemědělských kalendářích a jinde. Úspěšně se zúčastnil literárních soutěží v Rychnově nad Kněžnou, v Proseči, v Letohradě a v Sobotce. Díky Dr. Janu Dvořákovi, šéfredaktorovi nakladatelství Kruh v Hradci Králové v roce 1973 poprvé knižně publikuje blok lesáckých povídek ve sborníku Začátek. V Kruhu mu v roce 1977 vychází novela Cesty vysokým lesem a v roce 1982 novela Dědictví. Až do roku 1995 zveřejňuje své prózy pouze časopisecky. Je členem Obce spisovatelů, Unie spisovatelů, Východočeského střediska OS v Pardubicích a AIEP - české sekce světové asociace autorů detektivní literatury.
Více od autora
Milan Demjanenko (1)
PhDr., Ph.D., psychoterapeut a vysokoškolský učitel, zaměřený na vzdělávání učitelů a systemickou rodinnou terapii.
Více od autora
Milan Češka (1)
Narozen 14.6.1946 Šternberk. Prof. RNDr., CSc. Informatik, vysokoškolský pedagog.
Více od autora
Milan Čechura (2)
Narodil se v Ústí nad Labem, od tří let žije v Plzni. V šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století se věnoval převážně psaní textů pro plzeňské hudební skupiny. Soustavněji se začal zabývat literaturou až po roce 2000, kdy začal publikovat v regionálních denících a posléze v literárním měsíčníku Plž . Je členem Střediska západočeských spisovatelů a Obce spisovatelů. Kromě malých knížek, které byly vydány víceméně pro interní potřebu, je autorem jedenácti samostatných knih. U mnoha dalších figuruje jako spoluautor.
Více od autora
Milan Burša (3)
Narozen 21.6.1946. CSc., vysokoškolský pedagog, práce z oboru geografie a ekonomie.
Více od autora
Milan Binder (3)
Milan Binder je český regionální fotograf a vydavatel. Po základní škole nastoupil na Střední elektrikářskou školu v Hluboké nad Vltavou. Po jejím absolvování nastoupil jako elektrikář u Československých státních drah, kde pracoval do roku 2014. Od té doby pracuje jako fotograf na volné noze a vydává svoje knihy. Je ženatý a má tři děti. Jeho koníčkem jsou historické pohlednice a rozličné archiválie, zejména pokud se vztahují k rodným Českým Budějovicím. Vydal již přes 20 fotografických knih. V roce 2015 dostal cenu města České Budějovice, která se uděluje místním osobnostem.
Více od autora
Milan Beneš (1)
Narozen 25.4.1950 v Praze. Dr., vysokoškolský pedagog, práce z oboru andragogiky a personálního řízení.
Více od autora
Milada Těšitelová (2)
Narozena 28. 9. 1988. Scenáristka, dramaturgyně, spisovatelka. V knižní tvorbě zaměřena na povídky, příběhy pro děti a komiksy.
Více od autora
Milada Sukdoláková (2)
Narozena 28. 5. 1956 v Praze. Akademická malířka, výtvarnice, grafička ailustrátorka. Filmová animátorka, režisérka a scenáristka. Zakladatelka ústavu Felis nebulosa pro podporu vzdělávání a popularizace vědních oborů zábavnou formou.
Více od autora
Milada Radová (1)
Narozena 7. 6. 1920, zemřela 28. 12. 2003. Stavební inženýrka, zaměřená na středověké stavitelství.
Více od autora
Milada Lejsková-Matyášová (3)
Milada Lejsková-Matyášová - historička umění, narozena 2. 7. 1908, České Budějovice, zemřela 22. 1. 1975, Praha. Gymnázium studovala v rodišti a v Praze , dějiny umění a estetiku na Univerzitě Karlově . Pracovala v Praze pro Státní památkovou správu, věnovala se regionálním dějinám, popisu, výkladu a ochraně památek . Publikovala k této tematice řadu prací , např. Teplice v době klasicismu, Lemberk: Státní zámek a okolí, Reliéfy Edelmannova paláce v Olomouci a jejich grafické předlohy), významně spolupracovala s časopisem Umění. Věnovala pozornost i hudbě: v Hudebním věstníku publikovala články Vincenzo Bellini , V symfonii od Beethovena k Mahlerovi , Obrazy v díle Fibichově , v časopise Smetana Hlaholské jubileum ; publicisticky byla činná i v časopisech Radiojournal, Eva a dalších.
Více od autora
Milada Krejčí (3)
Narozena 1956. Doc., PaeDr., CSC., vysokoškolská pedagožka, práce z oboru psychologických aspektů tělesné výchovy, sociálně patologických jevů mladistvých, didaktice tělesné výchovy, o józe,.
Více od autora
Milada Králová (1)
Zemřela 31. 7. 1994. MUDr., klinická revmatoložka. Promovala na LF UK v r.1951 a od r.1954 pracovala ve Výzkumném ústavu chrorob revmatických v Praze, vedla odd. rehabilitace.
Více od autora
Milada Hlaváčková (1)
Narozena 23. 6. 1957 v Praze. Ing., Ph.D., strojní inženýrka, práce z oboru mechaniky.
Více od autora
Milada Dittrichová (1)
Narozena 27. 3. 1965. Lektorka bezpečnosti práce, práce z oboru.
Více od autora
Míla Němcová (2)
Narozena asi roku 1926 v Plzni. Spisovatelka, básnířka a autorka rozhlasových her pro děti.
Více od autora
Míla Habrová (3)
botanička a autorka tří románů s přírodní tématikou, vlastním jménem Emilie Habrovcová, narodila se v Střemchové u Tišnova, zemřela 13.3.1965 v Brně
Více od autora
Míla Fürstová (3)
Narozena 1975 v Pelhřimově. Malířka, grafička, působí ve Velké Británii. Je členkou Královské akademie západní Anglie v Bristolu.
Více od autora
Mikulas Pesta (2)
Mgr., Ph.D., historik. Zaměřuje se na dějiny levicového terorismu a politického násilí v západní Evropě v 70. letech 20. století, především v Itálii.
Více od autora
Mikuláš Pažítka (2)
Narodil sa 1. 7. 1918 v obci Staré Hory, zomrel 23. 3. 2004 v Bratislave. V rokoch 1937-1940 študoval klasickú a slovenskú filológiu na Filozofickej fakulte UK, resp. Slovenskej univerzite v Bratislave, 1940 - 1943 taliansky jazyk a literatúru na štátnej univerzite v Ríme. Po štúdiách pracoval v roku 1945 - 1952 v Univerzitnej knižnici, 1952 - 1985 bol pedagógom na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Z talianskej literatúry sprostredkoval pre slovenského čitateľa dielo L. Pirandella, N. Machiavelliho a mnohých ďalších talianskych prozaikov, dramatikov a filozofov. Bol zostavovateľ viacerých knižných výberov a autor početných štúdií o talianskej literatúre.
Více od autora
Mikuláš Lacek (3)
Doc. Ing. Mikuláš Lacek, CSc. , byl vysokoškolským pedagogem a autorem odborných publikací v oblasti dopravy a ekonomiky, v letech 1964–1987 byl ředitelem Dopravního podniku hl. m. Prahy. Vystudoval ekonomiku řízení a průmyslu na Vysoké škole ekonomické. V letech 1955–1964 pracoval jako obchodně-ekonomický náměstek v národním podniku České loděnice Praha. Funkci ředitele Dopravního podniku hl. m. Prahy zastával od 1. července 1964. S jeho nástupem začaly zásadní rekonstrukce tramvajových tratí i kabelové sítě. V letech 1971 a 1977 uskutečnil zásadní restrukturalizaci Dopravního podniku, přeměnu z polosamostatných závodů na koncern. Od roku 1971 do 14. ledna 1987 byl generálním ředitelem. V době, kdy byl Mikuláš Lacek ředitelem Dopravního podniku hl. m. Prahy, došlo ke zrušení trolejbusové dopravy, zavádění metra a s tím spojené likvidaci tramvajových tratí v centru města. Rozšířila se též i autobusová doprava. Tehdejší ústup od elektrické trakce v povrchové dopravě byl později kritizován jako chyba. Dlouhá léta působil na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 1983 jej ministr školství jmenoval docentem pro obor ekonomika dopravy a spojů. Kolem roku 2007 působil na Vysoké škole regionálního rozvoje v Liberci, kde vyučoval předmět „regionální veřejné vztahy“ a byl členem akademické rady.
Více od autora
Mikuláš Černák (3)
Boss podsvětí na Slovensku odsouzený za vraždu k doživotnímu trestu.
Více od autora