Všichni Autoři a témata

Petr Feldstein (18)

PhDr. Petr Feldstein v Praze v rodině významného českého literáta a překladatele. Novinář, publicista, spisovatel. Absolvent Karlovy univerzity . V letech 1968–1989 za svou předcházející novinářskou a publicistickou činnost politicky perzekvován. Pracoval mj. jako brigádník Českého statistického úřadu, náborář v divadle, studnař, korektor, propagační referent Státního závodiště. Několik knih v té době vydal pod pseudonymy. Od března 1990 v Československé, respektive České televizi jako zástupce šéfredaktora, později dramaturg. Autor a spoluautor televizních dokumentárních seriálů i samostatných dokumentů, převážně se sportovní tematikou. Z publikací a knih vydaných po roce 1990 uveďme Fotbal jménem Masopust , Dědictví po Napoleonovi , A život šel dál , Život plný koní , Utečenci . Spoluautor publikace Zlaté medaile . Z ocenění, která získal, uveďme Cenu Jiřího Kössla , udělenou Českou olympijskou akademií, a Cenu Oty Pavla , udělenou Českým olympijským výborem.

Peter Karvaš (21)

Peter Karvaš byl slovenský dramatik, prozaik a divadelní teoretik. Narodil se v rodině lékaře Ferdinanda Karvaše a akademické malířky Karoly Skutecké-Karvašové. Vzdělání získával v Banské Bystrici , později začal studovat v Praze na ČVUT a současně na uměleckoprůmyslové škole , ale studium dokončil na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě . Pracovat začal již v roce 1939 a vystřídal několik zaměstnání – od práce ve stavební firmě až po práci v Neografii v Martině. Během 2. světové války byl rasově pronásledován a internován v pracovním táboře, během Slovenského národního povstání pracoval v Svobodném slovenském vysílači a publikoval v povstaleckém tisku. Po skončení války 1945–1948 dramaturg Československého rozhlasu, lektor a dramaturg Nové scény a SND v Bratislavě, 1949–1950 kulturní atašé na československé ambasádě v Bukurešti, později pracoval na pověřenectvu školství , byl redaktorem Kulturního života a také tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů. V letech 1968–1974 byl docentem divadelní vědy, po roce 1974 vědeckým pracovníkem Výzkumného ústavu kultury v Bratislavě, od roku 1980 v důchodu. K jeho životu se vrací i dokumentární film natočený v roce 2002 . Jeden z nejvýznamnějších a plodných slovenských prozaiků a dramatiků 20. století, věnoval se i divadelní vědě a publicistice, v období normalizace perzekvován a diskriminován. Literární činný byl od roku 1937, kdy začal publikovat své první díla v Studentském časopise, ve Svojeti a Mladé kultuře. Zejména během války publikoval pod několika pseudonymy, první kniha mu vyšla až po skončení války (soubor report...

Pavlína Brzáková (12)

Pavlína Brzáková je česká publicistka a etnoložka. Po ukončení gymnázia v Novém Bydžově absolvovala Filozofickou fakultu UK, obor etnologie V rozmezí let 1991–2001 opakovaně studijně pobývala na Sibiři, věnovala se tamějším původním národům , ve svých knihách popsala jejich mytologii, písně, lovecké zážitky a setkání s duchovními světy. Později se zaměřila na působení šamanů v jihosibiřské republice Tuva. Navštívila též Peru. Zabývala se také tzv. automatickou kresbou, některé knihy si ilustrovala sama. Jako redaktorka nebo šéfredaktorka prošla řadou časopisů .

Pavel Svoboda (23)

Pavel Svoboda , Doc., JUDr., PhD., D.E.A., právník, vysokoškolský pedagog a politik. V květnu 2014 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu a v něm byl zvolen předsedou právního výboru. Práce z oboru evropského práva, vnitřního trhu a vnějších vztahů. Též práce z oblasti hudby - člen hudební skupiny Ztracená kapela, působí ve Společnosti pro duchovní hudbu, autor hudebně teoretických prací.

Pavel Rajský (6)

Narozen 27. 6. 1944. Ilustrátor, grafik, typograf.

Paul Perry (12)

Paul Perry je spoluautorem několika bestsellerů New York Times, včetně Evidence of the Afterlife, Closer to the Light, Transformed by the Light a Saved by the Light, z nichž vytvořil populární film Fox.

Paul Féval (20)

Paul Henri Corentin Féval byl francouzský prozaik a dramatik období romantismu, považovaný za jednoho ze zakladatelů moderního kriminálního thrilleru, známý svými dobrodružnými romány psanými v duchu Alexandra Dumase staršího a Eugèna Suea. Často bývá označován jako Paul Féval starší pro odlišení od svého syna, rovněž spisovatele Paula Févala mladšího. Život Paul Féval se narodil roku 1816 v Rennes v Bretani. Pocházel ze staré advokátské rodiny a jeho rodiče si přáli, aby pokračoval v rodinné tradici. Vystudoval proto práva na univerzitě v rodném městě a v devatenácti letech se stal advokátem. Ztráta prvního případu mu však natolik znechutila právnickou praxi, že odešel do Paříže, kde získal zajištěné postavení jako bankovní úředník. Pro zanedbání svých pracovních povinností, zaviněné jeho čtenářskou vášní, byl však po několika měsících propuštěn, a musel se živit jako pracovník reklamní kanceláře a jako korektor. Roku 1841 však vydal v La Revue de Paris svou prvotinu, novelu Klub tuleňů , která zaujala, a od té doby rostlo jeho jméno v oblibě jak u čtenářů, tak i u redaktorů nejdůležitějších pařížských novin. Roku 1844 pak vydal pod pseudonymem Francis Trolopp dodnes vydávaný kriminální román Tajnosti Londýna , napsaný po vzoru Tajností pařížských Eugèna Suea, který měl veliký úspěch, což mu umožnilo věnovat se zcela psaní. Následovalo potom neméně než třicet románů, jejichž cílem bylo napnout a pobavit čtenáře, z nich je dnes nejznámější historický dobrodružný román napsaný v duchu Alexandra Dumase staršího Hrbáč z roku 1857. Féval se také snažil své romány zdramatizovat, v tom však již příliš úspěšný nebyl, s výjimkou Hrbáče z roku 1862, kterého napsal ve spolupráci s Augustem Anicetem-Bourgeoisem a který byl uváděn nepřetržitě 250x za sebou. Roku 1865 se Féval stal prezidentem Société des Gens de Lettre , tuto pozici si ...

Otakar Odložilík (15)

Otakar Odložilík byl český historik, žák Václava Novotného, profesor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, později také jako profesor na několika amerických univerzitách . Odborně se zabýval především dějinami českého protestantismu. Studoval postupně na gymnáziích v Přerově, ve Valašském Meziříčí a v Kroměříži. Následně absolvoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl žákem Václava Novotného. Studia zakončil v roce 1923 získáním doktorátu za práci "Jednota bratří Habrovanských". Současně v letech 1920-1923 absolvoval studium na Státní archivní škole a poté nastoupil do archivu ministerstva vnitra. Na FF UK se habitoval pro československé dějiny prací "Z počátku husitství na Moravě. Šimon z Tišnova a Jan Vavřinec z Račic" a 1926 byl jmenován docentem československých dějin. Po habilitaci začal přednášet na FF UK. V roce 1934 byl jmenován mimořádným profesorem na FF UK. V roce 1939 emigroval do USA, kde působil nejdříve na Univerzity of Colorado v Boulderu, poté na Univerzity of Pennsylvania ve Washingtonu, Northwestern University v Evanstonu a nakonec na Columbia University v New Yorku. V roce 1945 se vrátil z exilu zpět do Československa a začal opět přednášel na FF UK již jako řádný profesor. V květnu 1948 odjel na pozvání do USA a přednášel tam na University of Colorado v Boulderu. V USA již zůstal a působil na Univerzity of Kansas a na Columbia University v New Yorku. Od roku 1955 působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1969 jako profesor na University of Pennsylvania ve Philadelphii. V USA žil až do své smrti, podnikal ale četné cesty do Evropy. Při jedné z nich v roce 1973 zemřel a byl pohřben.

One (26)

Juan Carlos Onetti byl uruguayský spisovatel, nositel ceny Premio Cervantes. Jeho nejznámějšími díly jsou La vida breve , La cara de la desgracia a Dejemos hablar al viento .

Olivia Goldsmith (17)

Olivia Goldsmithová žije v Hollywoodu a snad proto mají její knihy až filmový spád. Je autorkou řady úspěšných titulů, dokonce podle jednoho z nich byl natočen film Klub odložených manželek. Další díla : Hořkost slávy, Záměna, Bestseller a Mladé manželky. I moderní emancipované ženě se těžko přiznává, že ji opustil manžel- pro mladší, pro krásnější, pro bohatší. Zvláště, když ví, že k výsadnímu postavení vyšší společnosti těch nejbohatších a nejvýznamnějších mu pomohla vlastně ona sama nemalou měrou.

Nico Vermeulen (16)

Studoval novinářství a politické vědy. Zkušenosti se zahradničením získal již v dětství. Založil pracovní skupinu na ochranu sukulentů a vypěstoval i ty nejpomaleji rostoucí kaktusy již od semene.Vydává měsíčník o přírodě. Procestoval celý svět a jeho články a fotografie se objevily již v mnoha časopisech.

Modern Talking (23)

Modern Talking bylo německé popové hudební duo, které tvořili Thomas Anders a Dieter Bohlen. Vznikli v roce 1984 a rychle se stali jedním z nejúspěšnějších evropských popových duí, které si získalo značnou popularitu svými chytlavými eurodiskotékovými hity. Jejich debutové album "The 1st Album" vydané v roce 1985 obsahovalo průlomový singl "You're My Heart, You're My Soul", který se v mnoha zemích vyšplhal na přední příčky hitparád. Modern Talking Zvuk alba byl charakteristický Bohlenovým osobitým producentským stylem, který se vyznačoval chytlavými melodiemi, svěžími aranžemi syntezátorů a Andersovým hladkým vokálem.

Mistříňanka (14)

Mistříňanka je renomovaný moravský folklorní soubor, který je známý svými vystoupeními tradiční české hudby, zejména z moravského regionu. Kapela má bohatou historii, působí již řadu let a významně přispívá k zachování a propagaci regionální lidové hudby. Jsou uznáváni pro svou živou a autentickou interpretaci lidových melodií, v nichž se často prolínají vokální a instrumentální výkony. Mistříňanka Repertoár kapely zahrnuje polky, valčíky a další tradiční taneční hudbu, kterou představili na mnoha albech a živých vystoupeních. Jejich tvorbu oceňují posluchači, kteří mají rádi lidové tradice, a svými nahrávkami a koncerty se významně podílejí na udržování kulturního dědictví moravské hudby.

Miroslava Besserová (16)

Miroslava Besserová byla česká scenáristka, publicistka a spisovatelka. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU v Praze. Vytvořila mnoho scénářů pohádek, detektivek, dokumentů i dalších televizních pořadů. Pracovala jako dramaturgyně a scenáristka pro Českou televizi, televize Prima, Nova i Barrandov. Byla autorkou více než 30 knih. Byla manželkou herce Viléma Bessera, měli spolu jednoho syna. Ovdověla v roce 1985. Zemřela na rakovinu v roce 2017, bylo jí 71 let.

Mirko Svrček (9)

Mirko Svrček byl český botanik a mykolog. Jeho oficiální autorská botanická a mykologická zkratka je „Svrček“. Po studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze byl jeho vědecký život spjat s Národním muzeem v Praze. Zde pracoval z počátku v botanickém oddělení, od roku 1965 působil v mykologickém oddělení. Mykologické oddělení pravidelně navštěvoval po svém odchodu do důchodu v roce 2014. Desítky tisíc herbárřových exemplářů, které shromáždil v Československu a několika dalších evropských zemích jsou uloženy v mykologickém herbáři Národního muzea , včétně typových sbírek taxonů, které popsal. V letech 1974 až 1992 byl vedoucím redaktorem mezinárodního vědeckeho časopisu Česká Mykologie, obecně Czech Mycology. Byl dlouholetým členem České vědecké společnosti pro mykologii . Na jeho počest byly popsány rody Svrcekia a Svrcekomyces . Pét druhů hub Ascomycetes má své epitety odvozené z jeho příjmení: Amicodisca svrcekii , Octospora svrcekii , Rhodophyllus svrcekii , Solenia svrcekii a Capronia svrcekiana . Byl autorem popisů novych druhů, na příklad:

Miloň Jasanský (9)

Je publicista, textař reklamní agentury Kvart Hradec Králové, manažer kanadského cestovatele českého původu Leoše Šimánka, spoluautor knih: Můj život s hokejkou , K 2 8611 m, Tulákem ve větru Himaláje, Na hrotech zeměkoule .

Milan Švihálek (14)

Milan Švihálek je český dramaturg, scenárista, žurnalista, moderátor, redaktor a spisovatel. Svůj život spojil s ostravským studiem České televize. Je autorem reportážních a dokumentárních pořadů. Studoval FAMU , studia však nedokončil. Později absolvoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy . Zpočátku pracoval jako jevištní dělník v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci a spolupracoval s amatérským divadlem SKUMAKA. Krátce působil jako metodik Okresního domu osvěty v Olomouci. Od roku 1968 pracoval jako redaktor a dramaturg České televize Ostrava. V první polovině 90 let byl vedoucím jedné z tvůrčích skupin publicistiky ostravského studia České televize. Od roku 1994 působil jako volný scenárista, publicista a novinář. Žije v Šenově. Psal scénáře k publicistickým, soutěžním, dokumentárním, zábavným a vzdělávacím pořadům a seriálům. Spolupracoval s kameramanem a režisérem Jiřím Vrožinou . V letech 1979–1984 se ve spolupráci s režisérem Zdeňkem Havlíčkem věnoval soutěžním pořadům . S režisérem Jaroslavem Večeřou připravil 42dílný dokumentární seriál, věnovaný zajímavostem z historie techniky a řemesel Za svědky minulosti. V roce 1990 spolupracoval s J. Vrožinou na seriálu Australská setkání. Byly však natočeny pouze 4 díly ze zamýšlených třinácti. Spolupracoval také s Miroslavem Zikmundem, Františkem Mudrou, Vítězslavem Dostálem, Miroslavem Kačorem aj. Autorsky se podílel na dokumentárních seriálech Zapomenuté výpravy, Osudové okamžiky aj. Za seriál Za svědky minulosti obdržel výroční cenu Československé televize a Cenu Českého literárního fondu.

Mike Mignola (27)

Mike Mignola je americký komiksový scenárista a kreslíř. Proslul svou prací pro Dark Horse Comics, zejména autorskými sériemi Hellboy a Ú.P.V.O.. Spolupracoval také na animovaném filmu Atlantida: Tajemná říše a krákometrážním pilotním filmu k nezrealizovanému seriálu The Amazing Screw-On Head .

Michail Michajlovič Zoščenko (10)

Michail Michajlovič Zoščenko byl ruský spisovatel, satirik a dramatik. Nejznámější z jeho díla jsou krátké satirické povídky, v nichž kritizuje morálku a mezilidské vztahy v porevoluční sovětské společnosti. Zoščenko se narodil jako syn malíře a herečky a vyrůstal se sedmi sourozenci. Po absolvování střední školy byl v letech 1913 až 1915 zapsán na Právnické fakultě v Petrohradě. V té době napsal své první povídky. Jeho studie přerušila vojenská služba v první světové válce, kam Zoščenko nastoupil dobrovolně v roce 1915. Během války utrpěl jako následek otravy bojovým plynem trvalé poškození srdce, v důsledku čehož byl v roce 1917 z armády propuštěn. Po návratu do St. Petersburgu napsal několik nepublikovaných příběhů, ovlivněných Maupassantem. Přes svou nemoc Zoščenko v letech 1918–1919 bojoval v občanské válce na straně Rudé armády. Po občanské válce si vydělával na živobytí v různých zaměstnáních. Byl mimo jiné vedoucím pošty, detektivem, chovatelem zvířat, milicionářem, obuvníkem, tesařem a administrativním pracovníkem. Od roku 1920, zpět v Petrohradě, začal znovu psát a jeho příběhy byly publikovány v mnoha satirických časopisech éry NEPu. První sbírka povídek vyšla v roce 1922 a pod názvem Povídky pana Modrobřicháčka . Tragikomické příběhy vyprávěné v ich-formě měly úspěch u kritiky i u veřejnosti. Zoščenko zde vytvořil typ civilního, neheroického, většinou nějak omezeného „sovětského člověka“ probíjejícího se všedním životem – typ, který se pak objevuje i v jeho dalších prózách. Jako stylistický prostředek používá Zoščenko takzvaný skaz, vyprávění ve stylizované hovorové řeči. V následujících letech byl Zoščenko v SSSR jedním z nejčtenějších autorů a jeho texty vycházely ve velkých nákladech v časopisech, novinách i knižně. V roce 1921 se básník připojil k nově vzniklé literární skupině Serapionovi bratři. Pos...

Michael Freeman (15)

Britský novinář, spisovatel a fotograf se zaměřením na architekturu, interierovou architekturu, asijskou kulturu, architekturu a archeologii. Autor obrazových publikací a populárně-naučných publikací z oboru.

Matt Haig (19)

Haig se narodil v Sheffieldu . Jako novinář spolupracoval s The Guardian , The Sunday Times , The Independent , The Sydney Morning Herald a The Face . Jeho romány, z nichž první vyšel v roce 2005, jsou často temné a bizarní a týkají rodinných vztahů. Poslední rodina v Anglii využívá příběh Shakespearova Jindřicha IV. , jen některými protagonisty jsou psi. Jeho druhý román Klub mrtvých otců je založen na Hamletovi. Vypráví příběh jedenáctiletého kluka, který se zabývá nedávnou smrtí svého otce.

Masashi Kishimoto (17)

Masaši Kišimoto je japonský mangaka, který se proslavil především mangou Naruto, podle níž vzniklo úspěšné anime se stejným názvem. Masaši se narodil v japonské prefektuře Okajama jako starší z dvojčat. Miloval anime a mangu už od dětství. Jeho prvním objevem bylo anime Doraemon, dále si pak oblíbil tehdejší fenomény jako Mobile Suit Gundam atd. Když začal chodit na základní školu, chytilo ho anime Dr. Slump od Akiry Torijamy. Chtěl si o něm zjistit pár dalších informací a zjistil, že Torijama vymyslel kromě Dr. Slumpa ještě jedno dílo, jímž byl Dragon Ball. Masaši byl okamžitě pohlcen Dragon Ballem a jeho sešity se začaly plnit kresbami z toho seriálu. Akira Torijama se stal jeho vzorem. První manga, kterou Kišimoto kdy vytvořil, se jmenovala Hiatari-kun a pojednávala o chlapci, který je stínovým nindžou. Když si jednou Kišimoto po škole listoval Jumpem, uviděl veliký nápis, na kterém stálo, že se může zúčastnit soutěže Hop Step Award, do níž může zaslat svou vlastní nakreslenou mangu, a když se jim bude líbit, zveřejní ji v samotném časopise. Kišimoto se rozhodl soutěže zúčastnit a dal se hned do kreslení. Problém byl ten, že ač se snažil sebevíc, nemohl najít svůj vlastní, osobitý styl, jímž by mangu nakreslil. Dařilo se mu jen kopírovat ostatní. Po nějaké době snažení nakreslil Kišimoto přibližně třicetistránkovou mangu a ukázal ji bratrovi. Ten mu řekl, že je to o ničem, a tak šel za otcem. Ten mu řekl to stejné. Kišimoto se ale jen tak nechtěl vzdát. A tak to zkoušel znovu a znovu. Finální verzi s názvem Karakuri poslal do vydavatelství Šúeiša, která byla organizátorem soutěže. A skutečně, Kišimotovo snažení se zúročilo; vyhrál soutěž Hop Step Award, a díky této výhře v něm znovu zavládlo nadšení k tvoření mangy. Kišimoto nikdy nepřestal žít ve svém snu, a tak v roce 1999 poslal do Šónen Jumpu první verzi jedné z nejpopulárnějších mang světa: Naruto. Jeho sen – stát se slavným mangakou – se mu nakonec sp...

Martin Patřičný (16)

Martin Patřičný je český výtvarník a spisovatel. Jeho současná tvorba zahrnuje především „dřevěné obrazy“ a v menší míře také dřevěné sochy. V minulosti se zabýval i tvorbou uměleckých notových pultů, které vystavil např. v roce 1998 v Obecním domě v Praze. Jeho knižní tvorba se věnuje jak dřevu, v knihách Dřevo krásných stromů a Pracujeme se dřevem, tak volné tvorbě ve sbírkách povídek Jako v nebi, Patřičný nejen dřevo a nejnověji v Patřičné Čítance. V letech 2008–2011 odvysílala Česká televize dokument Kus dřeva ze stromu, kde Patřičný se svým vnukem, Jiřím, poeticky seznamují diváky s jednotlivými českými stromy, jejich dřevem, zvláštnostmi, použitím. Na scénáři pracoval Patřičný s B. Ludvíkem, který byl zároveň režisérem. Výtvarník, recitátor, autor knih. Má dva bratry, Pavla a Jana. Řemeslu – řezbář a soustružník dřeva – se vyučil soukromě u svého strýce. Prošel několik středních škol a maturoval na gymnáziu. V době totality pracoval v dělnických profesích, skladník, dřevorubec, řidič aj. V prvním manželství se narodila dcera Martina. Od roku 1982 podruhé ženat – děti manželky Miluše – Pavel, Šárka. V roce 1985 se narodil syn Martin. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Má za sebou řadu výstav v tuzemsku, např. 1993 - Rudolfinum, Praha, 1995 - Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 - Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 - Akademie věd. Včetně několika expozic pro veletrh Svět knihy. V zahraničí vystavoval kromě Evropy - např. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006–2007 - Salon des artistes indépendants, Paříž v roce 2008 v Torontu - Library North York Centre, v New Yorku - Queens College Arts centre, 2013. Největší výstava Patřičný a hosté – O dřevě Národní zemědělské muzeum Praha. Za výtvarnou práci získal mj. ocenění v roce 2005 - Médaille bronze za dekorativní umění . Od roku 1998 uspořádal přes sto Dřevěných večerů diskusních i hraných s poezií a živou hu...

Marta Voleská (14)

Narozena 12. 12. 1905 v Praze, zemřela 26. 7. 1985 tamtéž. Autorka veršů k obrázkovým knížkám pro děti, zejména knih o Kulihráškovi.

Marie Brahová (25)

Publikace, týkající se lidového umění, příručky rukodělných činností.

Marie Benešová (16)

Marie Benešová je česká právnička a politička, bývalá členka ČSSD. Od července 2013 do ledna 2014 byla ministryní spravedlnosti ve vládě Jiřího Rusnoka, v letech 2013 až 2017 byla poslankyní za ČSSD. Od dubna roku 2019 je opět ministryně spravedlnosti ČR, tentokrát však jako nestranička za hnutí ANO 2011 ve druhé vládě Andreje Babiše. V roce 1966 maturovala na SVVŠ a v roce 1971 absolvovala studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od ukončení studia až do roku 1991 pracovala na okresní prokuratuře na Kladně, nejprve jako právní čekatelka, později jako prokurátorka v oblasti obecné kriminality, zejména násilné trestné činnosti, později jako prokurátorka-specialistka v oblasti dopravy. V té době dle vlastního životopisu dvakrát odmítla vstoupit do KSČ. V roce 1994 se stala státní zástupkyní Vrchního státního zastupitelství v Praze, ale na jaře 1996 na funkci rezignovala a otevřela si v Kladně advokátní kancelář. V lednu 1999 jí ministr spravedlnosti Otakar Motejl nabídl funkci nejvyšší státní zástupkyně, kterou zastávala od 15. ledna 1999 až do 29. září 2005, kdy byla na návrh ministra Pavla Němce odvolána z funkce vládou Jiřího Paroubka. Po odvolání se vrátila do advokacie, kde působí doposud. V roce 2006 kandidovala za ČSSD v Chomutově do Senátu. S kampaní jí pomáhala tehdejší náměstkyně primátorky Chomutova Jana Vaňhová a její partner Roman Houska. V letech 2006–2010 působila ve stínové vládě ČSSD jako stínová ministryně spravedlnosti, třebaže zpočátku nebyla členkou ČSSD . Do ČSSD vstoupila v roce 2007. V roce 2009 podepsala hejtmanka Jana Vaňhová za Ústecký kraj smlouvu na poskytování právních služeb s advokátní kanceláří Benešová, Beránek, Bláha. Benešová pak mimo jiné zpracovala trestní oznámení za údajné poškození dobrého jména Ústeckého kraje na Leo Steinera, který upozornil na rozkrádání evropských dotací v...

Marian Keyes (20)

Irská spisovatelka. Beletristka.

Marek Orko Vácha (14)

Marek Vácha je český římskokatolický kněz, teolog, přírodovědec, pedagog, spisovatel a skaut. Slouží jako farář lechovické farnosti a farní vikář Římskokatolické akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora. Na akademické půdě působí ve funkci přednosty Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde je i předsedou akademického senátu. Specializuje se na otázky evoluční biologie, lékařské a environmentální etiky. V roce 1976 získal přezdívku „Orko“, znamenající „Orlí oko“, od skautského vedoucího Zdeňka Papouška, kterou používá také v občanském jménu Marek „Orko“ Vácha. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v oboru molekulární biologie a genetika. Teologického vzdělání nabyl studiem v Olomouci a Bruselu. Ve své doktorské práci na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity se zaměřil na etickou problematiku poznání lidského genomu a na genetiku chování. Zúčastnil se dvou expedic do Antarktidy na základnu Eco Nelson na ostrově Nelson v Jižních Shetlandách společně s Jaroslavem Pavlíčkem. Býval učitelem biologie, náboženství a etiky na Biskupském gymnáziu v Brně a na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. Působí jako přednosta Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V prosinci 2010 byl poprvé zvolen předsedou Akademického senátu 3. lékařské fakulty UK. V letech 2013 a 2016 byl v této funkci potvrzen na další tříletá období. Externě rovněž vyučuje na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Je zastáncem myšlenky, že celibát pro faráře, kteří jsou v terénu a vedou farnost, by měl být dobrovolný. Stal se pravidelným hostem TV Noe. Kromě desítek odborných a populárně naučných článků je autorem následujících knih vydaných nakladatelstvím Cesta v Brně: Napsal scénář a účinkoval v televizním cyklu Tančící skály , Náš dům v kosmu – ekologie a bioetika (TV Noe, 4...

M. Scott Peck (15)

Americký psycholog a spisovatel.

Ludmila Jiřincová (12)

Ludmila Jiřincová byla významná česká malířka, ilustrátorka a grafička. Narodila se jako nejmladší ze tří dětí pražského stavebního podnikatele a majitele krejčovské firmy Stanislava Jiřince a jeho ženy Emilie Kremserové, v Praze - Karlíně, na dnešním Lyčkově nám. , v domě č. p. 462, který nechal postavit její otec. Dům dosud zdobí nad vchodem monogram „J“ v dekorativní pásce s nápisem „Vlastní střecha nejlíp kryje“. Otec, který měl vliv na stavební rozvoj Prahy , měl také smysl pro umění a duchovní hodnoty. Matka, výborná klavíristka a malířka, vštěpovala dětem lásku k hudbě a umění. Rodiče podporovali snahy svých dětí, Emílii v zájmu o hudbu, u Ludmily podporovali její výtvarné vlohy. „Byla jsem posedlá prostě vidět čistou čtvrtku a tužky… Já jsem neznala panenky. Neznala jsem nic. Jenom pořád kreslit a kreslit. Byla jsem úplně jiná než moji dva starší sourozenci.“ Často malovala venku křídou na silnici a déšť chápala jako pomocníka, který smazal její kresby a připravil „podklad“ pro další... „Domnívala jsem se, že lidé vynalezli asfalt proto, aby se na něj mohlo malovat.“ Stále kreslila. Jako první "opravdový" model jí sloužila trpělivá babička. Ludmila jí malovala z nejrůznějších stran a často se zaměřovala na detail rukou. Přes babičku Karolínu, rozenou Engelmüllerovou, byla spřízněna s významným malířem a také pedagogem - krajinářem Ferdinandem Engelmüllerem. Druhým jejím prastrýcem byl divadelní kritik Karel Engelmüller, který celou rodinu často vodil do Národního divadla. Pozitivní vztah k přírodě si Ludmila Jiřincová vybudovala již jako dítě, také díky výletům do okolí Prahy, hlavně do Úval. Se staršími sourozenci si často hrála na školu, díky tomu...

Luděk Pachman (18)

Luděk Pachman, též po emigraci Ludek Pachman byl československý a od roku 1972 německý mezinárodní šachový velmistr, šachový teoretik, pedagog, publicista a politický aktivista, bratr mezinárodního velmistra kompozičního šachu Vladimíra Pachmana. Luděk Pachman se stal roku 1944 mistrem ÚJČS, mezinárodním mistrem roku 1950 a titul velmistra mu byl udělen roku 1954. Hrál v šesti mezipásmových turnajích. Sedmkrát vyhrál mistrovství Československa v šachu . Zvítězil nebo obsadil čelná místa v řadě dalších silných turnajů . V období 1952–1966 osmkrát reprezentoval Československo na šachových olympiádách a v letech 1959–1967 působil jako redaktor Československého sportu. Ačkoli byl zprvu sám komunistou, po událostech roku 1968 změnil své přesvědčení a stal se aktivním antikomunistou a členem katolické církve. Byl několikráte zatčen, vězněn a mučen, nakonec roku 1972 donucen emigrovat do Spolkové republiky Německo, kde vedle své šachové činnosti působil i v emigrantských politických kruzích a v CDU-CSU. V roce 1976 mu bylo odebráno československé občanství, a tak reprezentoval SRN na šachové olympiádě a roku 1978 se stal mistrem SRN. V Německu také působil jako šéfredaktor časopisu Das Schach-Archiv, stálý spolupracovník deníku Die Welt a dalších německých listů. Po sametové revoluci se vrátil do vlasti a zapojil se do politických kampaní KDU-ČSL. Před rozpadem Československa mluvil o možnosti opětovného připojení Podkarpatské Rusi. Podílel se na založení nakladatelství ŠACHinfo. Žil střídavě v Německu a v Praze, od roku 1998 pouze v Německu. O svém členství v komunistické straně po změně svého přesvědčení napsal: „Patřil jsem k podivnému společenství lidí, pro které jakési budoucí vidiny jsou vším a současn...

Lubomír Dorůžka (15)

Lubomír Dorůžka byl český muzikolog, novinář, překladatel, hudební organizátor, hudební publicista a pedagog. Jeho syn Petr Dorůžka je také hudebním publicistou, vnuk David Dorůžka je kytaristou. Od mimořádného letního semestru roku 1945 do roku 1948 studoval hudební vědu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1948 na téže fakultě přešel na studium anglické a americké literatury, promoval roku 1950. Po škole nastoupil do Státního nakladatelství literatury, hudby a umění, později přejmenovaného na Odeon. Jeho překladatelské a publikační dílo je velice obsáhlé a neobyčejně bohaté. V roce 1963 byl odborným hudebním poradcem pro film Revue pro banjo. Až do úmrtí byl stálým přispěvatelem na hudebním webu Muzikus. V roce 1999 získal Cenu F. X. Šaldy za celoživotní dílo. Jednalo se také o dlouholetého spolupracovníka Českého rozhlasu, kde se po mnoho let věnoval popularizaci kvalitní populární hudby, zejména pak hudby jazzové. V roce 1971 Dorůžka odešel do zahraničního oddělení Supraphonu, kde měl na starost subdodavatelské nakladatelské smlouvy. Velmi cenná byla i jeho činnost organizační a dramaturgická. Celoživotním přítelem mu byl český spisovatel Josef Škvorecký. Jednalo se o velkého znalce celé rozsáhlé oblasti současné populární hudby, zejména pak americké černošské hudby včetně hudby jazzové, což bylo primární téma, kterému se věnoval po celý svůj život.

Leontij Vasiljevič Kopeckij (22)

Narozen 22. 8. 1894 v Novém Minsku , zemřel 4. 4. 1976 v Praze. PhDr., DrSc., univerzitní profesor ruského jazyka, publikace z oboru.

Leonard Cohen (17)

Leonard Cohen byl kanadský písničkář, básník a spisovatel, jehož kariéra trvala téměř pět desetiletí. Cohen se narodil 21. září 1934 ve Westmountu v Quebecu a předtím, než se začal věnovat hudbě, působil jako básník a spisovatel. Jeho první album "Songs of Leonard Cohen ," vyšlo v roce 1967 a zavedlo jeho směs folkové hudby s poetickými texty. Cohenův hluboký barytonový hlas a promyšlené, sugestivní písňové texty mu vynesly uznání kritiky a oddané příznivce. V průběhu let vydal řadu alb, na nichž se zabýval tématy lásky, náboženství, politiky, izolace, sexuality a osobních vztahů.

Kristýna Sněgoňová (23)

Narozena roku 1986. Mgr., socioložka, autorka fantasy a sci-fi povídek a novel.

Kapitán Kid (5)

Julius Košnář (13)

Narozen 8. 2. 1862 v Praze, zemřel 23. 7. 1934 tamtéž. Katolický kněz, katecheta, publikace z oboru náboženství, beletrie, překlady z polštiny.

Julie Kubíčková (15)

Dr. Julie Kubíčková středoškolská profesorka, učebnice angličtiny.

Jules Wake (13)

Britská spisovatelka, bývalá manažerka public relations.

Josip Kleczek (14)

Josip Kleczek byl český astronom a sluneční fyzik. Napsal také řadu odborných a populárně-vědeckých publikací, např. Velkou encyklopedii vesmíru. Narodil se v severozápadní, převážně chorvatské části dnešní Bosny a Hercegoviny, koncem 20. let se jeho česká matka se synem vrátila do své rodné obce Štěpánov nad Svratkou. Roku 1949 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. V Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově se věnoval především sluneční aktivitě, protuberancím a později i otázkám sluneční energie a energetické bilance Země. Jeho pedagogická činnost zahrnovala přednášky na Univerzitě Karlově a dalších vysokých školách v zahraničí. Napsal či se podílel na množství astronomických monografií a slovníků . Po mnoho let působil ve funkci prezidenta komise pro výuku astronomie při Mezinárodní astronomické unii , založil a po dobu dvaceti let vedl Mezinárodní školu pro mladé astronomy při UNESCO a IAU. Jako jediný byl dvakrát vyznamenán cenou Littera astronomica České astronomické společnosti: Na jeho počest byla pojmenována planetka Kleczek. Byl čestným občanem obce Štěpánov nad Svratkou.

Josef Veselka (15)

Josef Kočí (17)

Josef Kočí byl český historik. V roce 1939 navštěvoval II. ročník Raisova ústavu učitelského v Jičíně. V letech 1949 až 1953 působil na katedře historie Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze. Mezi lety 1953 až 1970 působil v Historickém ústavu Československé akademie věd. V roce 1965 získal vědeckou hodnost doktor historických věd. Od roku 1971 byl pracovníkem Ústavu československých a světových dějin ČSAV, kde byl poté dlouholetým vedoucím oddělení starších českých dějin a po určitou dobu i zástupcem ředitele. V letech 1971 až 1977 byl zaměstnán v Československo-sovětském institutu ČSAV. Publikoval práce v oboru českých dějin a dějin SSSR. Zabýval se zvláště obdobím 17. a 18. století. V letech 1977 až 1984 zastával funkci vedoucího odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky Gustáva Husáka. V roce 1979 byl jmenován profesorem. V roce 1984 se stal členem korespondentem ČSAV. Působil jako vysokoškolský pedagog na různých vysokých školách v Československu i v zahraničí. Stal se jedním z hlavních představitelů československé marxistické historiografie druhé poloviny 20. století.

Josef Klempera (14)

Josef Klempera byl český prozaik a autor odborné a naučné literatury.

Josef Jirsík (18)

RNDr. Josef Jirsík byl český zoolog a ornitolog. Je považován za zakladatele seriózní a syntetizující faunistické ornitologie v Československu. Byl zakladatelem Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze.

John Katzenbach (13)

John Katzenbach americký autor populárních knížek. Pracoval jako zpravodaj trestního soudu pro noviny Miami Herald a Miami News. Je ženatý s Madeleine Blais a žijí v západním Massachusetts.

John Fairley (8)

Anglický spisovatel a televizní dokumentarista. Jeden z vůdčích britských producentů dokumentárních programů, které vynesly Yorkshirskou televizi na přední místo ve výrobě dokumentárních filmů. Jeho články a knihy byly uveřejněny na obou stranách Atlantiku.

John Buchan (18)

John Buchan byl skotský spisovatel, který se proslavil zejména špionážními romány, z nichž nejznámější je Třicet devět stupňů . Vystudoval klasickou literaturu na University of Glasgow a na Oxfordu. Již tehdy psal, zejména eseje a poezii. Po studiích se stal diplomatem, působil jako asistent Alfreda Milnera, vysokého komisaře v Jižní Africe. Po návratu z Afriky pracoval pro nakladatelství Thomas Nelson & son a stal se šéfredaktorem prestižního anglického časopisu The Spectator. Roku 1910 publikoval svůj první román lehčího žánru, nazvaný Prester John, jehož děj umístil do jižní Afriky. Rok poté vstoupil do politiky, v barvách Scottish Unionist Party. Za první světové války se věnoval propagandě, pracoval pro Britskou kancelář propagandy známou jako "Wellington House". Zároveň pracoval jako válečný korespondent pro deník The Times. Za války byl rovněž ve spojení s československým zahraničním odbojem a podporoval československou věc. V té době rovněž, v roce 1915, vydal svůj nejslavnější román, špionážní thriller Třicet devět stupňů, v němž představil svého hrdinu Richarda Hannaye, který se objevil ještě v řadě dalších knih . V letech 1917–1918 byl Buchan "ředitelem informací" britské vlády, de facto ministrem propagandy. Po válce publikoval i řadu historických prací a stal se též prezidentem Skotské historické společnosti. Ve 30. letech se stal příznivcem sionismu, a to navzdory tomu, že byl znám jako antisemita. V roce 1935 byl uveden do šlechtického stavu. V letech 1935-1940 byl generálním guvernérem Kanady .

Jiří Vraný (7)

Narozen 1943. Ing., publikace o historii letectví.

Jiří Taufer (18)

Jiří Taufer byl český básník, překladatel a politický pracovník. Byl synem moravského básníka a prozaika Františka Taufera a bratrem rektora University 17. listopadu prof. JUDr. Otakara Taufera, CSc. . Během třicátých let byl vězněn za vydávání tiskoviny Proletářská rovnost a Antifašista. V roce 1939 emigroval přes Polsko do SSSR, kde působil v Československém rozhlase v Moskvě. Od roku 1951 členem předsednictva Svazu československých spisovatelů. V roce 1952 člen tiskové komise pro proces s Rudolfem Slánským. 1954–1956 náměstek ministra kultury. 1956–1966 spisovatel a překladatel z povolání. 1966–1971 velvyslanecký rada v Moskvě, 1972–1982 člen předsednictva Svazu českých spisovatelů. Vedl redakční radu Literárního měsíčníku a v roce 1982 redakci Kmene. Mimo vlastní literární a politickou činnost byl Taufer velmi uznávaným překladatelem z ruštiny , výjimečně i z jiných jazyků, například z ázerbájdžánštiny. V některé literatuře je tradováno písemně nepodložené tvrzení, že roku 1949 udal Jaroslava Seiferta poté, co ve vinárně u stolu zaslechl Seifertův hanlivý výrok o sovětských básnících: „Raději vidím francouzského básníka zvracet, než sovětského skládat verše." U tohoto incidentu však bylo přítomno několik dalších osob . Podle jiných zdrojů Jiří Taufer Seiferta neudal, neboť se sám později stavěl proti jeho vyloučení ze svazu spisovatelů.

Jiří Štefl (25)

Lékař a spisovatel,romány,detektivky a divadelní hry. Jiří Štefl - * 07.10.1904 † 15.12.1961 V letech 1932–37 docent farmakologie na lékařské fakultě v Brně, 1937–59 profesor tamtéž. Autor několika populárně pojatých knih o lékařství, např. Lékař hovoří se ženami . Napsal detektivní romány Vražda ze slušnosti a Případ profesora Rocha . V poválečném období byl "odstaven na vedlejší kolej" pro své politické názory. Štefl byl zastáncem kompozitivních léčiv, jejichž složení předepisoval „magistraliter“ individuálně – a vedl k tomu i studenty lékařství. Trval na tomto individualizovaném, širokospektrém pojetí terapeutických postupů i v době, kdy farmaceutický průmysl již chrlil v různých podobách a pod různými názvy mnoho galenických specialit pro řadu diagnóz. Jak už řečeno, Štefl působil jako odborný poradce farmaceuticých podniků; byl i spoluvlastníkem firmy Remedia Moravica, jež vyráběla m.j. jeho specialitu Atronal – směs atropinových alkaloidů rulíku zlomocného a narkotika Luminalu, pro pacienty s lithiázou. Prof. J. Štefl byl široké veřejnosti znám a oblíben jako popularizátor mediciny a jejích novinek; udělal přitom nesmírně mnoho pro lékařskou osvětu. Postupně navázal přátelství s mnoha brněnskými kulturními osobnostmi. Přispěla k tomu jeho živá spolupráce s brněnskými redakcemi Lidových novin a měsíčníku Věda a život. Byl jedním ze zakladatelů slavné brněnské tradice popularizace biologických věd. Bohatě autorsky spolupracoval i s jinými deníky a časopisy, mj. s Vesmírem, pravidelně přednášel v brněnském rozhlase. A poslouchal ho – s ohromným zájmem – celý národ, protože jeho zdravotnickou osvětu potřeboval a on k němu uměl mluvit, nejen o otázkách medicinských. Byl citován v beletrii i na divadelním jevišti . K...

Jiří Plachetka (10)

Narozen 4. 9. 1927 v Opavě, zemřel 19. 1. 2012. Novinář, nakladatelský redaktor, dramatik, beletrista, práce pro děti, básně, publicista, překladatel z ruštiny.

Jiří Mikulec (14)

Jiří Mikulec je český historik, člen Historického ústavu AV ČR, zabývající se českými dějinami 17. a 18. století, problematikou náboženského života, barokní zbožnosti a rekatolizace. V letech 1981–1986 vystudoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . Od roku 1987 pracuje v Historickém ústavu ČSAV. V roce 1988 získal titul PhDr. a v roce 1992 titul CSc. V roce 2005 se habilitoval prací Náboženská bratrstva v Čechách v 17. a 18. století. Příspěvek k výzkumu barokní lidové zbožnosti a byl jmenován docentem starších českých dějin. Roku 2015 byl prezidentem jmenován profesorem českých dějin. V současnosti působí jako vedoucí redaktor časopisu Folia Historica Bohemica. Je členem Komise pro studium rekatolizace českých zemí v 16.–18. století a přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, Filozofické fakultě Univerzity Pardubice a od roku 2020 na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy .

Jiří Heřman (26)

RNDr. Jiří Herman je český matematik a ředitel brněnského matematického gymnázia na třídě Kapitána Jaroše. Zároveň vyučuje na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Vystudoval obecné otázky matematiky a informatiky na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1981 získal titul RNDr. za učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů se zaměřením na matematiku. Působí též jako zástupce jihomoravských gymnázií v asociaci ředitelů gymnázií.

Jiří Faltus (21)

Jiří Faltus byl umělecký knihař. Narodil se 11. března 1911 v Zadním Dole u Klášterce nad Orlicí v rodině rolníka. V Klášterci nad Orlicí vychodil obecnou školu i měšťanku. Po dokončení školy v Klášterci se rodina odstěhovala do Semelkovic u Mělníka. Jiří se však brzy vrátil zpět, aby se učil knihařskému řemeslu u zkušeného mistra Jana Bálka, vazače knih v Nádražní ulici v Žamberku. Po třech letech učení složil v roce 1929 tovaryšskou zkoušku. Působil pak krátce v Roudnici nad Labem a začátkem třicátých let odešel do Prahy k firmě Štěpánek na Vinohradech, kde se zdokonalil v ručním zlacení. Získal tak praxi, kterou uplatnil ve své pozdější umělecké práci. V roce 1934 se oženil a společně se svou ženou se podílel na provozu obchodu s papírem a knihami, věnoval se i práci v knihařské dílně. Jiří Faltus byl aktivním členem Sokola a výborným šachistou. Po roce 1948 hrozilo jeho knihařské dílně znárodnění, podařilo se mu však odolávat až do roku 1958, kdy byl jeho podnik definitivně znárodněn. Jiří Faltus zde chvíli pracoval jako vedoucí, později jako knihařský dělník, po odchodu do penze se věnoval pouze umělecké knižní vazbě. V roce 1972 byl zaregistrován ve Svazu výtvarných umělců jako mistr uměleckých řemesel. Jiří Faltus zemřel 2. listopadu 1993 ve věku 82 let. V říjnu roku 2002 mu bylo in memoriam uděleno čestné občanství města Žamberka, v březnu 2011 byla odhalena pamětní deska na domě v Žamberku ve kterém žil a pracoval.

Jiří Dvořák (17)

Autor skvělých dětských knih - Havětník, Jak zvířata spí, Rostlinopis, Slepice a televize, Stromovka Šmalcova ABECEDA, Minimax a mravenec, Zpátky do Afriky! Pochází z Frýdlantu v Čechách. Dnes žije v Praze. Studoval na Vysoké škole zemědělské v Suchdole, odbor rostliné biologie. Po jejím absolvování byl a dosud je zaměstnán jako časopisecký redaktor. Knihy pro děti vydává ve vydavatelství Baobab. Často se, ať už v beletristických nebo naučných textech, nechává inspirovať přírodou. Za knihu Rostlinopis získal Zlatou stuhu IBBY a byl nominovaný na cenu Magnesia Litera. Knihy Zpátky do Afriky! a Stromovka byly nominované na Zlatou stuhu. Za knihu Zpátky do Afriky! byl nominován v soutěži Zlatá stuha v kategorii slovesné dílo pro rok 2005.

Jiří Dušek (17)

Mgr. Jiří Dušek, Ph.D. je ředitelem Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně, kde se mj. věnuje přípravě multivizuálních představení pod umělou oblohou planetária, stejně jako dalším způsobům astronomického vzdělávání. Je autorem řady populárně-vědeckých publikací , vyučuje na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, předsedá Sdružení hvězdáren a planetárií. V roce 2004 po něm byla pojmenována planetka Dušek. Kromě astronomie je jeho velkou láskou cestování, potápění, speleologie a balónové létání.

Jindřich Chalupecký (17)

Jindřich Chalupecký byl výtvarný a literární teoretik a kritik, esejista, historik umění a překladatel, manžel básnířky Jiřiny Haukové. Otec Jindřicha Chalupeckého byl univerzitním profesorem očního lékařství a hluboce vzdělaným intelektuálem, mj. autorem knih Heinrich Heine a Hudba barev. Otec zemřel na infekční žloutenku když bylo Jindřichovi 8 let a matka se znovu provdala za asistenta prof. Chalupeckého, MUDr. Kamila Fialu. Ten působil též jako překladatel z angličtiny a francouzštiny a hudební a literární kritik časopisu Moderní revue. Chalupecký se zajímal o umění již během studia na gymnáziu v Křemencově ulici v Praze . V letech 1928–1932 studoval na Filosofické fakultě UK pedagogiku, psychologii, literaturu, francouzštinu a dějiny umění. Navštěvoval přednášky Jana Mukařovského, ale nenalézal žádnou souvislost estetiky jako vědecké disciplíny se smyslem a místem umění v současném světě. Studia nedokončil a dal přednost sebevzdělávání a přímému kontaktu s umělci. Debutoval v roce 1930 články v týdeníku Samostatnost a časopisu Lumír. Byl učitelem a ředitelem obchodní školy, kde působil také malíř Zdenek Rykr. V předválečném Československu patřil k levicovým intelektuálům a kromě publikování v literárních časopisech a novinách působil jako teoretik Skupiny 42, která se začala formovat již ve 30. letech. Během války byl členem ilegální Výtvarnické pětky Národního revolučního výboru inteligence. V roce 1942 byl redaktorem časopisu Život , po válce byl krátce tajemníkem nově založeného Bloku výtvarných umělců, 1946–1948 šéfredaktorem čtvrtletníku Listy pro umění a filosofii, 1946–1949 členem výboru literárního odboru UB. Výtvarný odbor UB mu roku 1944 vydal studii Smysl výtvarného umění. Roku 1948 byl členem Státní publikační komise, 1948–1949 člen Syndikátu českých spisovatelů a tajemník umělecké rady Svazu československých výtvarných umělců. Po komunistickém převratu roku 1948 byl označ...

Jaroslava Pondělíčková-Mašlová (14)

Narozena 14.8.1927 v Přelouči. MUDr., sexuoložka, od r.1961 v Sexuologickém ústavu 1. LF UK v Praze. Věnuje se sexuálním poruchám, parafiliím, sexuální delikvenci a poruchám plodnosti mužů. Je naší přední propagátorkou otevřené sexuální výchovy. Nedocenitelné jsou její životní zkušenosti v léčení a sexuálním poradenství u dětí s poruchami somatosexuálního vývoje. Publikace z oboru sexuologie. Manžel byl klinický psycholog Ivo Pondělíček , syn David je rovněž MUDr.

Jaroslav Werstadt (19)

Jaroslav Werstadt byl český historik, novinář a publicista. Jaroslav Werstadt se narodil v Plzni a po maturitě na místní reálce studoval na pražské technice a posléze také historii na Univerzitě Karlově. Brzy osiřel a už od roku 1908 se živil novinářskou činností, když pracoval jako redaktor Časopisu pokrokového studentstva. Během svého studia historie byl žákem Josefa Pekaře a Josefa Šusty a jako dizertaci předložil v roce 1920 práci Politické dějepisectví a jeho čeští představitelé. Jako student se účastnil politického boje a byl odpůrcem Rakouska-Uherska. Jako odbojář se během první světové války podílel na činnosti české Maffie. Po vzniku ČSR patřil k historikům blízkým T. G. Masarykovi a zasadil se o založení Archivu národního osvobození a jeho sloučení s legionářským archivem v Památník národního osvobození ; byl vedoucím jeho politického archivu. Ve své badatelské činnosti se věnoval zejména problematice odboje. Za zmínku stojí také jeho publicistická činnost. Redigoval Časopis pokrokového studentstva , Nové Čechy a Český časopis historický. Byl také přispěvatelem deníků České slovo, Lidové noviny, Národní listy, Národní osvobození, Prager Presse, Pokrokové revue, Svobodné noviny, Svobodné slovo a Svobodný zítřek. Podílel se také na založení časopisu Naše revoluce , jako orgán studia o dějinách odboje za první světové války. I v pomnichovském období byl rozhodným obhájcem étosu první republiky. Publikoval už ale pod pseudonymy Ladislav Vrbický, Vojtěch Landa apod. a polemizoval s druhorepublikovou revanší vůči politickému odkazu T. G. Masaryka, Edvarda Beneše či Kamila Krofty. Po obsazení českých zemí německými vojsky se podílel na odbojové činnosti a v letech 1939–1945 byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald jako vězeň s číslem 1741. Po roce 1948 působil už pouze v Historickém klubu, k jeho...

Jaroslav Pátek (17)

Narozen 7.5. 1934 v Horní Lhotce u Havlíčkova Brodu, zemřel 23.7. 2003; prof. PhDr. CSc.; historik; zabýval se dějinami vědy a techniky, dějinami zemědělství a potravinářského průmyslu, dějinami podnikání a československým bankovnictvím, problematikou kapitálových a kartelových vztahů Československa k Německu a Rakousku v meziválečném období, didaktikou dějepisu;