26161–26220 z 156523 Autoři
Karel Pichl (4)
Karel Pichlík byl český historik, zaměřený na české a slovenské dějiny 20. století a na dějiny rakousko-uherské a československé armády. Patřil do skupiny původních signatářů Charty 77. Nositel státního vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně . Karel Pichlík se narodil v Praze. V roce 1947 odmaturoval na reálném gymnáziu v Praze na Vyšehradě. V témže roce vstoupil do KSČ. V letech 1949 – 1953 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze historii. Po ukončení studia zůstal na katedře historie jako asistent a později odborný asistent. V roce 1958 nastoupil jako vědecký pracovník do Vojenského historického ústavu v Praze. V letech 1959 – 1965 a 1968 – 1969 byl členem redakční rady časopisu Dějiny a současnost. Roku 1962 získal titul kandidáta věd , roku 1967 doktorát filozofie . Habilitoval se roku 1968, ale docentem byl z politických důvodů jmenován až v roce 1990. Po okupaci Československa v srpnu 1968 byl jako stoupenec společenských a politických reforem Pražské jaro 1968 pronásledován normalizačním režimem. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ a propuštěn z Vojenského historického ústavu. Na mnoho let mu byla zakázána nejen vědecká, ale i jakákoliv kvalifikovanější práce. V letech 1970 – 1988 pracoval jako pomocný dělník v podniku Vodní zdroje. Práci ve vlastním oboru se mohl věnovat pouze soukromě a více méně tajně. Na konci roku 1976 v první skupině signatářů podepsal prohlášení opoziční iniciativy Charta 77. Teprve po listopadu 1989 se mohl vrátit ke své profesi. V letech 1990 – 1994 pracoval v Historickém ústavu Čs. armády , z toho první tři roky ve funkci ředitele Památníku odboje. V letech 1995 – 1997 působil jako konzultant Kanceláře prezidenta republiky. Byl předsedou redakční rady v časopisech Dějiny a současnost a Historie a vojenství (1990 –...
Více od autora
Karel Pala (3)
Narozen 15. 6. 1939 ve Zlíně, zemřel 15. 2. 2023. Prof. PhDr., CSc., jazykovědec, informatik a vysokoškolský pedagog, věnoval se počítačovému zpracování přirozeného jazyka a bohemistice, se zaměřením na komputační lingvistiku.
Více od autora
Karel Pala (3)
Karel Pala je český jazykovědec a vysokoškolský pedagog. Věnuje se počítačovému zpracování přirozeného jazyka a bohemistice. Roku 1960 zakončil studium českého a ruského jazyka se specializací na překladatelství na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté na téže univerzitě pod vedením prof. Sgalla absolvoval postgraduální kurz matematické lingvistiky, logiky a informatiky a v roce 1973 tam získal titul CSc. v oboru český jazyk. Od roku 1964 spolupracoval s Filozofickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně , kde se zabýval mj. počítačovou lingvistikou. Roku 1993 se habilitoval v oboru český jazyk se zaměřením na komputační lingvistiku a počítačové zpracování přirozeného jazyka. V roce 1995 začal působit na nově vzniklé brněnské Fakultě informatiky, kde roku 1998 inicioval vznik Centra zpracování přirozeného jazyka, které vede. V červnu 2017 byl jmenován profesorem. V roce 2009 byl společně se svým doktorským studentem Pavlem Šmerkem oceněn medailí ministra školství, mládeže a tělovýchovy České republiky za projekt Internetové jazykové příručky, vytvořený ve spolupráci s Ústavem pro jazyk český. V roce 2014 byl společně s Alešem Horákem, Pavlem Rychlým a Janem Ryglem oceněn ministrem vnitra za bezpečnostní výzkum v oblasti určování autorství anonymních textů.
Více od autora
Karel Nešvera (1)
Karel Nešvera je bývalý český fotbalista, který nastupoval jako útočník a záložník. Začínal v Rozdělově. V československé lize hrál za SONP Kladno. Nastoupil v 68 ligových utkáních a dal 8 ligových gólů.
Více od autora
Karel Neset (4)
Narozen 11. 6. 1907 v Zábřehu na Moravě, zemřel 6. 10. 1993 v Ostravě. Univ. prof. Ing., DrSc., vysokoškolský pedagog, práce z důlního měřictví.
Více od autora
Karel Moudrý (3)
Dlouholetý redaktor Svobodné Evropy a spolupracovník Českého rozhlasu. Vystudoval SPŠSt, maturoval v roce 1968. V roce 1971 pracoval 3 měsíce v ústředním hudebním archivu ČsRo jako pomocný programově provozní pracovník. Od roku 1975 do roku 1982 byl zaměstnán jako redaktor v Obraně lidu. Po emigraci působil v letech 1983-1996 jako politický komentátor v české redakci Radio Free Europe v Mnichově. Po návratu z exilu spolupracoval s pražskou redakcí RFE . V roce 1996 získal Evropskou cenu za objektivní žurnalistiku ve Svobodné Evropě. Od 1.2.2000 do 30.6.2007 byl zaměstnán v Českém rozhlasu, nejprve jako poradce generálního ředitele, poté v redakci multimediálních projektů a poslední dva roky v digitální stanici Leonardo. S Leonardem spolupracoval externě i nadále - až do své smrti. Připravoval pořad Tajemství Ďáblovy bible, psal komentáře a pracoval na několika rozhlasových cyklech pro ČRo 6 .
Více od autora
Karel Marysko (3)
Karel Marysko byl český spisovatel a hudebník. Jeho otec byl houslistou orchestru Záhřebské opery, takže dětství strávil v Chorvatsku. Později otec získal post kapelníka v Nymburku, kde Marysko poznal mladého Bohumila Hrabala, s nímž ho pak pojilo celoživotní přátelství. V letech 1929–1936 studoval pražskou konzervatoř, obor violoncello a klavír. V letech 1940–1943 působil jako učitel na hudební škole v Čáslavi. V období 1939–1946 se vrátil na konzervatoř a vystudoval violoncello u profesora Ladislava Zelenky. Za války působil jako cellista v orchestru Národního divadla, na konci války byl totálně nasazen v továrně na léky. Hudbu učil na Kubě a v Norsku , tam hrál rovněž v Městském orchestru ve Stavangeru. Po návratu z Norska šel do důchodu, dále však hrál v orchestru Smetanova divadla v Praze, v promenádním orchestru ve Františkových Lázních a v pražském motolském a nymburském krematoriu. Během studií v Nymburku se spolu s Hrabalem přihlásili k surrealismu a posléze založili vlastní směr, který nazvali neopoetismus. Maryskovy básně z tohoto období vyšly roku 1970 pod názvem Poetický zápisník, což je jediná kniha, která mu za života vyšla oficiálně. Verše psal ale i později, nazýval je „veršelíny“. Ty vyšly až v letech devadesátých a zejména pak v sebraných spisech, které uspořádalo nakladatelství Pražská imaginace ve 12 svazcích. Obsahují krom poezie i prózy ve stylu neorealismu, detektivní příběhy, parafráze operních libret a velmi rozsáhlou korespondenci s Bohumilem Hrabalem. NK ČR uvádí tato díla Karla Marysky:
Více od autora
Karel Lažnovský (5)
Karel Lažnovský byl novinářem, redaktorem a politickým publicistou. Na přelomu dvacátých a třicátých let byl aktivním komunistou, až do roku 1933 psal pro Rudé právo. Poté psal pro deník České slovo. V období Protektorátu patřil do skupiny aktivistických novinářů vytrvale podporujících okupační moc. Byl otráven členy demokratického odboje během tzv. chlebíčkové aféry, podle závěrů pitvy zemřel na břišní tyfus. Atentát byl proveden z popudu tehdejšího premiéra Aloise Eliáše.
Více od autora
Karel Květ (2)
Narozen 18.7.1898 v Hluboké nad Vltavou, zemřel 3.8.1981 v Praze. Ing., docent elektrotechniky, práce z oboru.
Více od autora
Karel Krška (3)
Narozen 27.11.1938 v Brně. RNDr., CSc., geograf a meteorolog, práce z oboru, fejetony.
Více od autora
Karel Křivský (1)
Narozen 17. 7. 1927 ve Žlebech u Čáslavi, zemřel 8. 1. 2012. Ing., zemědělsko-zahradnický odborník a šlechtitel zahradnických rostlin. Autor publikací o šlechtění zelí.
Více od autora
Karel Křepelka (3)
* 30. 1. 1946, Frýdlant † 13. 4. 1999, Brno Básník a literární kritik Pocházel z úřednické rodiny. Po maturitě na SVVŠ v Brně studoval tři roky češtinu a dějepis na FF UJEP v Brně. V letech 1967–1969 absolvoval vojenskou službu. 1969 začal studovat teologii na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci, 1970 však studia zanechal a do 1973 pracoval jako ošetřovatel v brněnské ZOO. Poté vystřídal řadu dělnických profesí . Od roku 1991 byl redaktorem revue Proglas. Žil v Brně. Značný vliv na jeho literární tvorbu mělo přátelství s Bohuslavem Reynkem a Klementem Bochořákem. Publikoval od roku 1990, zejména v časopisech Akord, Souvislosti, Proglas a Host. V edicích brněnského samizdatu vyšly Křepelkovi básnické sbírky: Rybí hodinky , Zatmění , Podzimní rovnodennost , Hořká sůl , Přílet rorýsů , Snídaně ve dvou , Vdova Dulcinea , Don Job , Insula Sancho a Čtyřverší , přispěl do samizdatového sborníku Moravská čítanka . Užíval šifer cv, vc . Křepelkova výrazně spirituálně orientovaná poezie hledá za věcmi a jevy duchovní rozměr lidské existence ve světě. Pod vlivem Bohuslava Reynka usiluje Křepelka o oproštěný básnický výraz i o formulaci náboženských prožitků bez proklamací a nadbytečné zdobnosti. Četné židovsko-křesťanské motivy jsou v jeho tvorbě aktualizovány jako metafory věčného zápasu dobra se zlem, zatímco mariánské téma symbolizuje odpuštění a křesťanskou lásku. Stálé střetávání básníkovy víry s nevírou světa podněcuje apelativnost Křepelkových veršů i drsnost jeho obraznosti, jejíž expresivita zvýrazňuje drastičnost současného světa. V první polovině devadesátých let představil Křepelka svou poezii prostřednictvím třech výborů, do nichž byly zařazeny básně vzniklé během minulých desetiletí i texty nové. Úplné znění sbírek, z nichž byly tyto básně vybírány, přinesl až svazek Básnické dílo, vyda...
Více od autora
Karel Kreibich (3)
Karl Kreibich byl československý politik německé národnosti, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou v ČSR, později za KSČ. Vyrůstal v německé, socialisticky orientované rodině, vystudoval vyšší obchodní školu a působil jako úředník spořitelny. Od roku 1902 byl členem rakouské sociální demokracie a redaktorem jejího stranického tisku. Od roku 1911 byl šéfredaktorem novin Vorwärts, které byly vydávány v Liberci a které během první světové války měly protiválečnou orientaci. Bezprostředně po vzniku Československa vystupoval proti státu z nacionalistických pozic, kdy např. 28. prosince 1918 na shromáždění zástupců německého území pravil: „Měli bychom váhat bojovat o své právo ve státě, který teprve včera byl utvořen a jenž nemá jiného podkladu než bodáky vítězné Dohody? Měli bychom se bát v době, kdy vše je zachváceno nepokojem, kvasem a převratem? I kdyby rozhodnutí mírové konference vyznělo proti nám, ani pak není naše věc ztracena.“ V parlamentních volbách v roce 1920 získal mandát v Národním shromáždění za německé sociální demokraty. Během roku 1921 přešel do nově vzniklé KSČ. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925. Podle údajů k roku 1925 byl profesí novinářem v Praze-Žižkově. Počátkem 20. let 20. století patřil v rámci německé sociální demokracie k radikální levicové skupině, která odmítala záměr vstoupit do vlády. Kritizovala také opatrný kurz, který vyznával Bohumír Šmeral. Patřil mezi zakládající členy KSČ. Naopak v roce 1924 byl Kreibich kritizován na 5. kongresu Komunistické internacionály z levicových pozic jako centrista. V letech 1927–1933 žil v Moskvě jako redaktor německé mutace časopisu Komunistická Internacionála. Pak se vrátil do Československa, kde byl v letech 1934–1938 šéfredaktorem německého komunistického deníku Rote Fahne a vydal studii Šedesát let dělnického hnutí. ...
Více od autora
Karel Kovář (2)
Narozen 11. 9. 1996 v Pardubicích. Karel Kovář, známý jako Kovy, je český youtuber, vloger a moderátor. Oceněn jako Bloger roku 2016 a Video bloger roku 2017.
Více od autora
Karel Kolman (5)
Narozen 26.8.1892 v Zahrádkách u Jindřichova Hradce, zemřel 28.3.1962 v Trhovém Štěpánově u Vlašimi; spisovatel, člen a kazatel Jednoty českobratrské , vychovatel v sociálním ústavu ve Waiern , propagátor abstinenčního spolku Modrý kříž na Slovensku, učitel v Nové Bani, Žirovnici, v Trhovém Štěpánově , zakladatel sboru a kazatel Jednoty českobratrské v Trhovém Štěpánově , kronikář Trhového Štěpánova, ředitel Biblického ústavu v Kutné Hoře .
Více od autora
Karel Koč (2)
Narozen 10.11.1919. Ing., docent pro obor zemědělských strojů, práce v oboru.
Více od autora
Karel Kněnický (3)
Narozen 30.3.1908 v Praze. Docent, vedoucí katedry lehké atletiky na fakultě tělesné výchovy a sportu University Karlovy v Praze. Práce v oboru.
Více od autora
Karel Kludský (2)
Narozen 3. 6. 1891 v Temešváru , zemřel 29. 11. 1967. Majitel a ředitel cirkusu, drezér koní, syn Karla Kludského .
Více od autora
Karel Kašpar (5)
J. Em. Karel kardinál Kašpar byl římskokatolický teolog, duchovní, 21. biskup královéhradecký a 32. arcibiskup pražský . Kardinálem se stal 16. prosince 1935. Narozen v mirošovské škole jako syn učitele Jána Kašpara a Filippiny Heidelbergové, pokřtěn jako Karel Julius ; v publikacích, které napsal, užíval jména Karel Boromejský Kašpar, plným jménem tedy Karel Boromejský Julius Kašpar. Po teologických, filozofických a právnických studiích na české koleji v Římě byl 25. února 1893 vysvěcen na kněze. Od roku 1899 působil jako spirituál Strakovy akademie v Praze a od roku 1907 jako kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Dne 8. března 1920 byl jmenován biskupem betsaidským a světícím biskupem královéhradeckým, biskupské svěcení proběhlo 11. dubna 1920. Dne 13. června 1921 byl jmenován sídelním biskupem královéhradeckým, 29. června téhož roku byl nastolen. Kašpar byl vynikajícím znalcem církevního práva a liturgie, napsal řadu knih, článků a studií, jež byly uveřejněny převážně v Časopise katolického duchovenstva. Dne 22. října 1931 byl jmenován pražským arcibiskupem po odstoupení Františka Kordače. 16. prosince 1935 byl za své zásluhy jmenován kardinálem . V době Masarykova státního pohřbu v září 1937 odjel do Říma. Zemřel 21. dubna 1941 v Praze, je pochován ve svatovítské katedrále v Praze. Jako světící biskup královéhradecký užíval znaku s míčem sv. Terezie. Jako sídelní biskup královéhradecký užíval pak znaku čtvrceného, v prvním a čtvrtém poli s holubicí Ducha svatého, představující diecézi, ve druhém a třetím s míčem sv. Terezie. V Praze užíval nejdříve znak polcený pod hlavou se symbolem arcidiecéze. Později bylo vše převýšeno ještě další hlavou, a to s heroldským křížem Johan...
Více od autora
Karel Kadlec (3)
Narozen 11.1.1865 v Přehořově u Soběslavi, zemřel 4.12.1928 v Praze. JUDr., profesor slovanského práva na právnické fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru, překladatel z chorvatštiny a francouzštiny.
Více od autora
Karel Jech (5)
Karel Jech byl český historik a novinář, znalec vývoje českého venkova. Byl synem učitele a vyrůstal v prostředí středočeského venkova, což mu později umožnilo autentický náhled na jeho proměnu. Po maturitě na Masarykově reálném gymnáziu v Kostelci nad Orlicí vstoupil do Českého svazu mládeže i KSČ. Studoval novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální, promoval však na Fakultě společenských věd VŠPHV. Během studií působil jako redaktor časopisu Předvoj a představitel studentských organizací. Vědeckou aspiranturu absolvoval na moskevské Lomonosově univerzitě. Pobyt v Sovětském svazu jej zbavil mnoha iluzí, přesto po návratu nastoupil na katedru dějin KSČ Vysoké školy politické ÚV KSČ a roku 1962 se stal jejím vedoucím. V roce 1963 byl povolán do tzv. barnabitské komise, prošetřující procesy z 50. let. Protože se začal stavět kriticky k politice špiček KSČ, musel odejít na nově zřízenou Vysokou školu ekonomickou. Pro své sympatiel k reformnímu proudu československé historiografie byl pak po sovětské okupaci nucen opustit školu i stranu a stal se zaměstnancem Státního výzkumného ústavu ekonomiky ve spotřebním průmyslu. Zároveň udržoval styky s bývalými kolegy a podílel se na přípravě samizdatových Historických studií. Po roce 1989 pomáhal vybudovat obor soudobých dějin v Československu a stal se prvním předsedou vědecké rady Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Často spolupracoval se svým přítelem Karlem Kaplanem. Věnoval se hospodářským a sociálním dějinám, přičemž stěžejním tématem celé jeho vědecké dráhy byly dějiny českého venkova po druhé světové válce, zejména proces kolektivizace. Vývoj jeho studií přitom odráží jeho osobní vývoj v proměňující se společenské a politické realitě. Nutno zmínit též jeho organizační zásluhy na půdě ÚSD a spolupráci s Asociací soukromého zemědělství ČR. V roce 2007 obdržel Cenu Antonína Švehly Nadačního fondu angažovaných nestraníků za svůj přínos českému rolnictví....
Více od autora
Karel Jan Štolc (2)
Náš přední a ve světě uznávaný odborník na problematiku pěstování bonsají.
Více od autora
Karel Hrubý (3)
Narozen 30.9.1910 v Praze, zemřel 10.12.1962 . RNDr., profesor všeobecné genetiky, práce v oboru.
Více od autora
Karel Hostaš (4)
Narozen 11.3.1854 v Poleni u Klatov, zemřel 22.6.1934 v Klatovech. JUDr., vlastivědný pracovník, archeolog, regionální historik jihozápadních Čech, práce z oboru.
Více od autora
Karel Hikl (5)
Narozen 3.11.1886 ve Vídni, zemřel 30.5.1968 v Brně. PhDr., středoškolský profesor, literární historik zabývající se převážně obrozením, kritik a editor.
Více od autora
Karel Hermann (4)
Někdy psán i jako Herman. Narozen pravděpodobně 1893, zemřel pravděpodobně 1949. Povoláním chemik, fotograf, odborný publicista, autor a adaptátor knih pro mládež.
Více od autora
Karel Heřman (5)
Někdy psán i jako Herman. Narozen pravděpodobně 1893, zemřel pravděpodobně 1949. Povoláním chemik, fotograf, odborný publicista, autor a adaptátor knih pro mládež.
Více od autora
Karel Hašek (1)
Narozen 1890, zemřel 1949. Voják, brigádní generál, autor spisu o protiletadlové obraně.
Více od autora
Karel Hádek (4)
Narozen 11.10.1894 v Praze, zemřel 5.1.1950. JUDr. PhDr., úředník, redaktor, beletrie, překlady literatury německé, dánské, jugoslávské.
Více od autora
Karel Guth (4)
Narozen 21.9.1883 v Praze, zemřel 30.10.1943 v Praze. PhDr., archeolog, historik umění, práce z oboru.
Více od autora
Karel Gam (4)
Cestovatel, spisovatel a doktor . Taktéž učitel angličtiny, číšník, umývač nádobí, natěrač, průvodce, hlídač, tovární zaměstnanec, bezdomovec, kavárenský debatér. V 60tých letech byl i profesorem zeměpisu na SVVŠ v Brně.
Více od autora
Karel Filip (4)
Narozen 2.12.1915 v Přibyslavi, zemřel 22. 1. 2001 v Petrovicích u Kutné Hory. Katolický kněz, esperantista, esperantská literatura, básně a divadelní hra.
Více od autora
Karel Dyrynk (4)
Karel Dyrynk byl český typograf, tvůrce písma, knižní úpravce, redaktor a odborný publicista. Vyučil se akcidenčním a strojním sazečem. V letech 1905–1914 byl vedoucím redaktorem časopisu Typografia, kde publikoval řadu odborných článků. Roku 1908 vyšla poprvé jeho kniha Pravidla sazby typo grafické. O rok později vydal v knižní formě své odborné přednášky pod názvem Krásná kniha, její technická úprava, kde se zabýval mimo jiné vlastnostmi papíru, výběrem písma, úpravou textu a pravidly zlomu. V roce 1911 vyšla poprvé Dyrynkova úhelná publikace Typograf o knihách. Své odborné texty také graficky upravoval. Mezi lety 1919 a 1934 byl technickým ředitelem Státní tiskárny v Praze, kde se zasazoval o vznik původních českých písem. Podílel se nejen na přípravě a výrobě Preissigovy antikvy , ale realizoval také písma vlastní, např. Malostranskou antikvu a kurzívu , Dyrynkovu latinku a kurzívu , Grégrovu romanu a kurzívu , Konůpkovu italiku a další. Byl jedním ze zakládajících členů Spolku českých bibliofilů . Vnukem Karla Dyrynka byl výtvarník, typograf a grafik Martin Dyrynk . Autor odborných publikací, typograf řady periodik, knih, bibliofílií. V letech 1967–1969 pedagog Střední výtvarné školy v Praze, do roku 1972 pracovník kulturních institucí. Organizátor Letního výtvarného salonu ve Vysokém Chlumci v letech 1982–1991. Čestný člen Spolku českých bibliofilů . Přítel Karla Kryla, kterému do exilu posílal bibliofilské tisky. Žil střídavě v Praze a ve Vysokém Chlumci. Některé z publikací:
Více od autora
Karel Dušek (5)
Narozen 4. 6. 1935 v Úsobí, zemřel 23. 3. 2020. MUDr., CSc., docent Univerzity Karlovy; psychiatr: od roku 1966 působil na Katedře psychiatrie dnešního Institutu postgraduálního vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze.
Více od autora
Karel Drbohlav (3)
Narozen 25.9.1908 v Jičíně, zemřel 5.3.1971 v Praze. Divadelní fotograf, publikace z oboru.
Více od autora
Karel Dostál Lutinov (4)
Karel Dostál-Lutinov, známý též pod pseudonymem Karel Skřivan, byl český katolický kněz, básník, spisovatel a překladatel, vůdčí osobnost Katolické moderny. Vystudoval tzv. „malý seminář“ v Kroměříži , studium dokončil v roce 1890 maturitou na německém státním reálném gymnáziu. Poté úspěšně absolvoval studium teologie na Bohoslovecké fakultě v Olomouci . Byl nejdříve kaplanem v Jeseníkách, potom duchovním správcem polepšovny v Novém Jičíně a ještě později farářem v Prostějově. Jeho fara byla dočasným domovem řady malířů a sochařů. V Prostějově se horlivě zúčastňoval kulturního, společenského i politického života. Začal s vydáváním politického týdeníku Ječmínek s přílohou Orel. Postavil se do čela hnutí části katolického kněžstva nazvaného Katolická moderna . Jejich programovým sborníkem byl v roce 1895 literární almanach Pod jedním praporem a programový manifest Niva . Vydával 12 let časopis Nový život , který se stal časopisem Katolické moderny. V roce 1912 založil uměleckou revui Archa, která přetrvala až do roku 1948. V letech 1919-1923 byl vedoucím družiny literární a umělecké při Katolické moderně. Do literatury vstoupil ohlasy lidového básnictví namnoze s tendenčními křesťanskými náměty. Překládal také z italštiny, angličtiny, polštiny, latiny a němčiny, vydával náboženskou a uměleckou literaturu. Veřejně diskutoval o otázkách víry s osobnostmi, jako byl Tomáš Garrigue Masaryk a byl jedním z tahounů nově vznikajícího křesťanského tělovýchovného spolku Orel existující dodnes a napsal pro něj i hymnu: Hoj, Orli mocných perutí. Na památku svého otce, rodáka z obce Lutín, si zvolil pseudonym Lutinov....
Více od autora
Karel Dostál (1)
Karel Dostal byl český divadelní režisér a herec. Narodil se v Nymburce v rodině spolumajitele poděbradského pivovaru Leopolda Dostala a bývalé herečky Prozatímního divadla Marie Horské-Kallmünzerové. Celá rodina byla umělecky zaměřená – jeho sourozenci se většinou rovněž zabývali divadlem nebo malířstvím. Karel vystudoval Českou reálku v Praze a potom studoval dva roky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté přešel na Vysokou školu divadelního umění v Berlíně u Emanuela Reichera. V letech 1908–1910 hrál v Berlíně u režiséra Emila Geyera a v letech 1910–1912 v Německém divadle v Berlíně u Maxe Reinhardta. V roce 1912 byl členem Dvorního divadla v Meiningenu v Durynsku, v roce 1913 vystupoval pohostinsky na Goethových slavnostech v Düsseldorfu. V roce 1915 narukoval do armády. Bojoval na italské frontě a byl raněn. Před koncem první světové války hrál na Nové vídeňské scéně . V roce 1919 vystoupil na scéně Národního divadla jako host. Pro zřejmé německé školení nebyl angažován, ale na podnět Jaroslava Kvapila se v sezóně 1919–1920 stal prvním ředitelem divadla v Českých Budějovicích. V roce 1920 měl nastoupit jako šéf činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě. Dal ale přednost místu herce a režiséra v Divadle na Vinohradech, kde působil v letech 1920–1922. V letech 1922–1955 pak působil v Národním divadle v Praze. Zde zastával i různé funkce: Po odchodu z Národního divadla režíroval v Městských divadlech pražských a v sezóně 1958–1959 byl šéfem činohry Východočeského divadla v Pardubicích. Pohřben je na pražských Olšanech. Karel Dostal se v roce 1909 v Berlíně oženil s Žofii Bartelovou , se kterou měl tři děti: Petra Dostala , Jana Dostala a Marii Dostalovou. Po ovdovění se znovu oženil s jistou Emilií , se kterou měl dceru Magdalénu . Karel Dosta...
Více od autora
Karel Domorázek (5)
Narozen 28.1.1875 v Táboře, zemřel 27.6.1943 v Praze. Básník a prozaik, výtvarný referent a kritik, humoristické a satirické verše a aktovky inspirované sokolským hnutím, texty ke sletovým scénám a publikace o Sokolu, reflexívní lyrické verše.
Více od autora
Karel Doležal (5)
Narozen 1988 v Pardubicích. Prozaik, redaktor a překladatel, žánrově se zaměřuje na fantastiku. Též programuje počítačové hry.
Více od autora
Karel Čupr (4)
Narozen 27. 12. 1883 v Nových Hradech u Vysokého Mýta, zemřel 22. 9. 1956 v Brně. Profesor matematiky na České vysoké škole technické v Brně, popularizátor a historik vědy.
Více od autora
Karel Chobot (4)
Narozen: 16.6.1929 Praha, zemřel: 23.7.1988. prof.Ing.DrSc. Praha technik: abs. ČVUT Praha; věd. a pedag. pracovník kat. staveb. mechaniky ČVUT Praha , DrSc. , prof. . Spec.: mechanika tuhých a poddajných těles a prostředí. Čl. AIPC-IABSE, čl. výb. Čes. matice technické.(Mj. Pomůcka ke cvičením ze stavební mechaniky 2., Stavební mechanika pro směr vodohospodářský, Použití maticového počtu ve stavební mechanice, Výpočet přetvoření konstrukcí - s O.Hejnovou, Statika stavebních konstrukcí 1-3 - s V.Hájkem a H.Novotnou, Výpočty rámových konstrukcí. ČsBS Nekrolog: Inžen.stavby,37,1989,č.9,s.484.
Více od autora
Karel Chalupa (4)
Karel Chalupa byl československý politik a poslanec Národního shromáždění republiky Československé za Československou živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou. Profesí byl vedoucí redaktor. Bydlel v Praze. Ve 30. letech 20. století patřil k hlavním postavám publicistiky napojené na živnostenskou stranu. Působil jako zemský místopředseda dorostu československé živnostensko obchodnické strany středostavovské. Po parlamentních volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění. Mandát si udržel do zrušení parlamentu v roce 1939, přičemž v prosinci 1938 ještě přestoupil do poslaneckého klubu nově ustavené Strany národní jednoty. Zemřel v Praze 9. srpna 1963.
Více od autora
Karel Bláha (5)
Narozen 29.7.1929 ve Vejvanově u Rokycan, zemřel 28.8.1987 v Praze. Ing., dr.techn., CSc., literatura z oboru chemie.
Více od autora
Karel Berman (3)
Karel Berman byl významný český operní pěvec a skladatel, známý především svým sytým basovým hlasem a významným přínosem pro svět opery. Narodil se 14. dubna 1919 v Plzni v Československu a stal se jednou z vůdčích osobností české opery 20. století. Bermanova kariéra byla úzce spjata s Národním divadlem v Praze, kde ztvárnil celou řadu rolí operního repertoáru.
Více od autora
Karel Bareš (4)
Narozen 22.7.1920 v Příbrami. PhDr. CSc., anglista, docent University 17.listopadu a filosofické fakulty University Karlovy, práce z oboru.
Více od autora
Karel Adámek (3)
Narozen roku 1905, zemřel 22.12.1969 v Praze. Redaktor Zemědělských novin, články o zahradnictví a ovocnářství.
Více od autora
Kaoma (4)
Více od autora
Kamila Spalová (5)
Narozena 15.12.1871 v Rakovníku, zemřela 5.2.1953 tamtéž. PhDr., pedagožka, práce v oboru, autorka cestopisů a publikací z oboru geografie.
Více od autora
Kamila Šemberová (5)
PhDr. Kamila Šemberová vystudovala překladatelství-tlumočnictví a pracuje jako překladatelka a korektorka. Již přes 20 let se zajímá o problematiku dyslexie, původně z rodinných důvodů, posléze proto, že jsou s touto diagnózou spojeny mnohé mýty a předsudky. Svými články v tisku či dalšímu aktivitami se snaží přispět k větší informovanosti veřejnosti o této problematice. Je autorkou pravidelného Zpravodaje České společnosti "Dyslexie". Podílela se na překladech odborných textů.
Více od autora