Všichni Autoři a témata

Bedřich B Bašus (3)

Narozen 18. 12. 1922 v Pelhřimově, zemřel 25. 7. 2004. Farář Českobratrské církve evangelické, autor biblických studií, editor kalendářů a antologií protestantské poezie.

Bedřich Andres (4)

Narozen 23.5.1898 v Praze, zemřel 23.8.1960 v Praze. JUDr., profesor na Právnické fakultě University Karlovy v Praze, práce z oboru.

Beatrice Masini (5)

Italská novinářka, spisovatelka, ilustrátorka.

Beate Redecker (2)

Německá jazykovědkyně, zabývá se fonetikou.

Beata Štrauchová (4)

Baštová Lucie (1)

Bartošová Linda (2)

Bartosik Joanna (6)

Bartolomej Vavrík (4)

Pôvodným povolaním inštalatér, neskôr technický úradník. V telovýchovnom hnutí začínal ako skaut v roku 1946. Základný značkársky kurz absolvoval v roku 1958 a od roku 1969 bol inštruktorom značenia. Predsedom okresnej komisie značenia v Žiline bol neuveriteľných 38 rokov . Bol lektorom turistických a značkárskych kurzov, spracoval turistický obsah viacerých turistických máp, bol autorom alebo spoluautorom niekoľkých turistických sprievodcov. Pôsobil ako cvičiteľ turistiky. Dlhé roky bol členom OV ČSTV a KV ČSTV v Žiline. Bol nositeľom mnohých telovýchovných ocenení, z ktorých hodno spomenúť Tyršov odznak zdatnosti a vyznamenania za rozvoj turistiky. Svoju lásku k prírode a oddanosť turistike dokazoval účasťou na náročných podujatiach, ako boli zimné prechody Slovenským rajom, či nočné prechody cez Malú Fatru, absolvoval výstup na 22 štítov Vysokých Tatier. Bol držiteľom OTZ I. triedy a zlatého odznaku turista značkár.

Barbora Šímová (1)

Mgr., pedagožka, spoluautorka publikace v rámci projektu Jeden svět na školách.

Barbora Magočová (6)

Barbora Englischová (3)

Narozena 24. 3. 1976. Terapeutka a koučka neurolingvistické psychologie.

Barbora (2)

Barbara Wendelken (5)

Německá spisovatelka, původním povoláním zdravotní sestra.

Barbara Kaye (3)

Barbara Delinski (1)

Bara Kohlmann (3)

Spisovatelka, autorka románů pro ženy.

BAP (6)

BAP je známá rocková skupina z Kolína nad Rýnem, kterou v roce 1976 založili Wolfgang Niedecken a Hans Heres. V průběhu let se BAP stala jednou z nejúspěšnějších rockových skupin v Německu, jejíž písně se zpívají především v kolínském dialektu Kölsch. Jejich hudba je známá kombinací promyšlených textů, které se často zabývají sociálními a politickými otázkami, a směsí rockových, bluesových a folkových vlivů.

Baltaretu Iva (1)

Balharová Kamila (6)

B. S Johnson (4)

Bryan Stanley Johnson byl anglický experimentální romanopisec, básník, literární kritik, producent televizních pořadů a filmař. Narodil se v dělnické rodině. Školu opustil v šestnácti a pracoval například jako účetní, úředník v bance a úředník v Standard Oil Company. Po večerech se ale naučil latinsky a po roční přípravce na Birkbeck College složil přijímací zkoušky na King's College v Londýně. Po vystudování začal psát knihy, který byly velmi osobní a stále více experimentální. Klasický román považoval za prázdnou tradici; konstruktivně rozbíjel formu, vycházeje z přesvědčení, že řád, pořádek, uspořádanost, logičnost a časová posloupnost tradiční románové formy jsou umělé a nepravdivé. Zpočátku spolupracoval se spisovatelem Zulfikarem Ghosem ; vydali společně sbírku povídek Statement Against Corpses. Jeho prvními romány byly knihy Travelling People , v níž se střídá vyprávění s dopisy, deníkem, novinovou zprávou, filmovým scénářem a autorským komentářem, rovněž používal nezvyklou typografickou úpravu a barevné stránky; a Albert Angelo – v ní použil například vystřižená místa ve stránkách umožňující čtenáři nahlížet dopředu do děje. Následoval Trawl , proslulí The Unfortunates , román v krabici, kde jsou označeny pouze první a poslední kapitola, a zbytek knihy může čtenář číst v libovolném pořadí, které si sám zvolí. Následovaly House Mother Normal a Christie Malry's Own Double-Entry . V tomtéž roce, 1973, vyšla i sbírka autorových kratších próz a esejí o Nešťastnících, Aren't You Rather Young to be Writing Your Memoirs? Už z pozůstalosti vyšlo torzo prvního dílu zamýšlené trilogie Matrix, See the Old Lady Decently – název měl být srozumitelný teprve z hřbetů všech tří knih: Ať starou dámu slušně / Pohřbí, i když / Mezi pozůstalými jsi ty. Ve svých čtyřicet...

B. M Gill (3)

Barbara Margaret Trimble se narodila v Holyhead, Anglesey, Wales. Původně učitelka. Autorka devíti detektivních románů pod pseudonamem B. M. Gill , 1989) a osmi romantických thrillerů pod jménem Margaret Blake . info z knihy Hojivý čas - B. M. Gill - její prvotina "Krůpěj krve" měla ohlas.Také její další romány, vytvořené v poklidné atmosféře malého britského ostrůvku Anglesey v Irském moři, svou přesvědčivou PSYCHOLOGIÍ a schopností gradovat NAPĚTÍ měly tak spontánní ohlas, že na sebe nedaly dlouho čekat ani prestižní literární ceny. B. M. Gillová dokonce jako jedna z mála evropských spisovatelek získala ocenění Americké asociace autorů píšících PŘÍBĚHY SE ZÁHADOU. Tisk o B. M. Gillové: "... dokazuje neobyčejnou schopnost skloubit PSYCHOLOGICKOU KRESBU postav s výjimečným NAPĚTÍM" "... je jedním z pilířů literatury, která se věnuje PŘÍBĚHŮM SE ZÁHADOU" "Křehkou hranici mezi světem záhad a realitou zvládá B.M.G. s neobyčejnou virtuozitou." "Výjimečná schopnost vytvořit atmosféru strachu, kdy čtenář ze všech sil drží palce hlavní hrdince."

B. G Narasingha (3)

Americký duchovní učitel, zabýval se hinduistickým a védickým učením.

B. Borison (3)

Ava Reid (4)

Ava Dellaira (4)

Ava Dellaira vyrostla v Albuquerque v Novém Mexiku. Absolvovala na University of Chicago. Psaní se věnovala odmalička, ale velkým impulsem pro ni bylo získání stipendia Truman Capote Fellow a absolvování prestižního kurzu pro budoucí spisovatele Iowa Writers’ Workshop, organizovaného University of Iowa. Dopisy na konec světa jsou jejím debutovým románem. V produkci je již také celovečerní film. Ava žije v Santa Monice a aktuálně připravuje k vydání svoji druhou knihu 17 Years. Více informací o autorce nebo playlist ke knize Dopisy na konec světa najdete na avadellaira.com

Autor +++ (3)

Autor či autorka je původce díla. Slovo pochází z latinského autor, auctor, což znamená původce, tvůrce, ale původně to označovalo rozmnožovatel z latinského augere zvětšovat, množit . Autorstvím a oprávněními autora k dílu se zabývá právní odvětví zvané autorské právo, v České republice kodifikované v autorském zákoně.

Austin Kleon (3)

Austin Kleon je americký spisovatel, copywriter a umělec. Je autorem bestsellerů „Kraď jako umělec“ a „Ukaž, co děláš!“ . Z novinových výstřižků vytvořil básně, které vyšly ve sbírce Newspaper Blackout. Přednáší o kreativitě v digitálním věku pro TEDx, Google nebo The Economist. Jeho práce zveřejňují časopisy a noviny, jako jsou The New York Times nebo The Wall Street Journal. Jeho knihy byly přeloženy do více než 20 jazyků . Vystudoval Miamskou univerzitu. Pracoval jako knihovník, webový designér a copywriter. Se svou ženou a dvěma syny žije v Austinu v Texasu. V knize „Kraď jako umělec: 10 věcí, které ti nikdo neřekl o kreativitě“ tvrdí, že snaha o originální tvorbu v digitální době je nedosažitelným cílem. Umělec je podle něho sběratelem zážitků, vlivů a vjemů. Vše, co tvoříme, je produktem naší zkušenosti. Tvorba proto vždy bude krádež. Krást jako umělec ale neznamená prosté kopírování – tvorba by měla přinést něco nového a umělec by měl mít z práce radost. V ilustrované knize odhaluje, jak „krást jako umělec“, a přináší 10 tipů, které mohou inspirovat spisovatele, hudebníky, výtvarníky, fotografy i další umělce. Knihu doplňují citáty slavných umělců k tématu tvoření a kreativity. K základnímu desateru každého umělce podle Kleona patří: „Ponořit se do četby knihy Kraď jako umělec je nejlepší investice do vašeho duševního rozvoje, jakou byste si mohli přát,“ uvedl The Atlantic. V knize „Ukaž, co děláš: Deset způsobů jak sdílet svou kreativitu a být objeven“ autor ukazuje, jak sdílet svoji práci a svůj talent. Klíčem je podle něho proces, nikoli produkt. Doporučuje sdílet „něco malého“ každý den a uchovat si mysl amatéra. Dodává, že žádné překážky neexistují – nemusíte být bohatí, slavní ani nemusíte mít titul. A zároveň boří mýtus o osamělém géniovi. K 10...

Augustin Ulč (3)

Narozen v roce 1894, zemřel v roce 1962 v Božkově . Učitel, prozaik.

Augustin Pechlát (2)

Narozen 26.8.1877 v Praze, popraven 30.9.1941 v Praze. PhDr., úředník, náčelník České obce sokolské, účastník II. odboje. Práce v oboru tělesné výchovy.

Augustin Lukáš (5)

Autor učebnic angličtiny a němčiny, inženýr .

Augustin Frank (1)

Spis z oboru strojírenství.

Augustin Andrle (4)

Narodil se v roce 1946 v Náchodě. Po vystudování FTVS působil rok jako učitel ve Vysokém Mýtě. Záhy byl však kvůli svým politickým názorům ze školství propuštěn a až do roku 1981 pracoval v nejrůznějších dělnických profesích. Poté se postupně živil jako trenér, učitel plavání a ředitel plavecké školy, která zaznamenala mnoho úspěchů. V pozici trenéra reprezentace juniorů ČR vychoval řadu reprezentantů a získal s nimi přes 500 medailí. V rámci plavání také vymýšlel nové formy sportu jako štafetu 1000 x 100m, Evropský plavecký den, atd. Krom sportu se též věnuje záchraně kulturních památek. V roce 2012 dokončil sbírku na sochu krále Přemysla Otakara II., která je k vidění ve Vysokém Mýtě a organizuje i sbírky další. Za zmínku stojí i jeho podíl na dokončení opravy kostela v Radhošti. Úspěšně vydal několik velmi podrobných historických knih o Vysokém Mýtě a okolí. Je členem vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského, který pomáhá nemocným, vězněným a pronásledovaným. Mezi Andrleho zájmy patří rodina, cestování a geografie, historie a památky, sport a tělovýchova.

August Bayer (5)

August Bayer byl český profesor dendrologie, fytopatologie a bakteriologie, který působil na Vysoké škole zemědělské v Brně . Po maturitě na gymnáziu v Jičíně vystudoval přírodovědný obor na Filozofické fakultě české univerzity v Praze, v roce 1905 složil rigorózum z botaniky a filozofie. Krátce působil jako profesor učitelského ústavu v Jičíně a Příbrami, posléze se přesunul do Brna, kde vyučoval od r. 1922 jako docent, 1927 mimořádný profesor a 1936 řádný profesor dendrologie, fytopatologie a lesnické bakteriologie na lesnickém odboru Vysoké školy zemědělské. V letech 1929–1930 byl děkanem lesnického odboru. Podnikl celou řadu botanicko-sběratelských cest, kromě jiného byl i předsedou Svazu pro ochranu přírody a domoviny na Moravě. Za druhé světové války se zapojil do odboje vysokoškolských pedagogů. Dne 23. prosince 1941, v době prvního stanného práva, byl zatčen gestapem, vězněn v Brně v Kounicových kolejích a odtud odvezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde 23. února 1942 zemřel. „Životnost“ vězňů tam byla dva měsíce. Profesor Bayer se zasloužil o zřízení řady přírodních rezervací v okolí Brna, založil také arboretum ve Křtinách. Jeho jméno je uvedeno na pomníku padlých, popravených a umučených lesníků v době německé okupace v lesích u Adamova v rámci tzv. Lesnického Slavína. Dále mu byl odhalen pomník při oslavách padesátého výročí vzniku Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, a to ve křtinském arboretu, o jehož založení se zasloužil. Roku 1995 byl založen Nadační fond Augusta Bayera při Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně, jehož cílem je mj. podpora zvyšování vědomostí veřejnosti o dřevinách, zvelebování arboret a přírodních rezervací na území ŠLP Masarykův les Křtiny či podpora lokálních dendrologicky a botanicky zaměřených projektů na zachování přírodních, kulturních a estetických hodnot krajiny. Od roku 1946 nese jeho jméno ulice v brn...

Åsne Seierstad (5)

Norská novinářka, válečná zpravodajka, spisovatelka.

Ashley Davies (4)

Autor literární adaptace.

Ashlee Vance (4)

Ashlee Vance je americký sloupkař a autor. Je známý biografickou knihou o Elonu Muskovi, která vyšla v roce 2015. Nejdříve byl znám tím, že psal do periodika The Register, pak se přesunu do The New York Times a poté Bloomberg Businessweek. Pokryl firmy jako IBM, HP, Intel a Dell a též píše o různých technologiích např. o robotech, samohybech Segway či programovacím jazyce R. V roce 2007 napsal knihu "Geek Silicon Valley" o historii Silicon Valley. V roce 2015 vydal biografii Elona Muska. Jeho příspěvky se objevují v mediích jako The Economist, Chicago Tribune, CNN.com, The Globe, Mail, the International Herald Tribune, CNET.

Arvo Valton (4)

Arvo Valton je estonský prozaik, proslavil se především krátkými povídkami. Narodil se 14. dubna 1935 v Märjamaa ve středním Estonsku, v roce 1949 byla jeho rodina deportována na Sibiř, ale v roce 1954 jim bylo povoleno vrátit se zpět do vlasti. Valton v Estonsku dostudoval univerzitu a pracoval jako inženýr. Roku 1968 se stal profesionálním spisovatelem. I přesto, že byl považován za tzv. spolehlivého spisovatele, ne vždy mu bylo dovoleno publikovat. Je považován za jednoho z nejlepší estonských povídkářů. Vidí v povídce analytický žánr. Při psaní dává okázale najevo autorskou svévoli. Ustanovuje si vlastní zákony vedení příběhu a meze jejich platnosti. Často se v jeho díle objevuje paradox. V jeho raných povídkách je obyčejný člověk považován za nejvyšší hodnotu bytí. Později je vztah jako nástroj analýzy a přemítání, laboratorní manipulace se skutečností. Kritizoval absurdní aspekty technologické revoluce. Kromě povídek psal divadelní hry, filmové scénáře, libreta, cestopisy či poezii. Jeho nejznámější sbírka povídek Osm Japonek je složená z povídkových knížek Kaheksa jaapanlannat a Sõnumitooja , jediný překlad tohoto díla do cizího jazyka. Dle slov Vladimíra Macury se v knize objevují „povídky, v nichž se v zásadě „reálný“ příběh odehrává v „reálném“ prostoru a jeho nositelem zůstává výrazný lidský charakter“. Na Valtonových povídkách je specifické to, že buď postava samotná, nebo situace, ve které se osoba vyskytuje, je nějaký způsobem zvláštní, podivná až vadná. Jako příklad uveďme hlavní postavu z povídky Muž se zeleným batohem, který přijde jednoho dne na nádraží a naruší veškerý pořádek tím, že si stoupne na lavici a začne předčítat. Samo o sobě by na tom nebylo nic moc divného, kdyby ovšem kvůli jeho pravidelnému čtení nebyla ustanovena komise, která dostala za úkol vyzkoumat co čte, proč čte a zdali to není nějakým způsobem nebezpečné pro lidi, kteří v čekárně čekají. Valton zde popisuje bezmocnost ne...

Arsenij Grigor'jevič Golovko (3)

Arnošt Reiser (3)

Narozen 5. 7. 1920 v Praze, zemřel 4. 8. 2015 v New Yorku. Český fyzikální chemik, práce z oboru.

Arnošt Paderlík (2)

Arnošt Paderlík byl český malíř, sochař, grafik a pedagog. Studoval v letech 1937–1943 uměleckoprůmyslovou školu u Františka Kysely. Záhy vstoupil do skupiny Sedm v říjnu, v roce 1943 do SVU Mánes a o dva roky později do SČUG Hollar. Od roku 1963 vyučoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho rané dílo je poznamenáno odporem k válce a nese se v expresivním duchu, po válce se vyjádření zjemňuje a hlavním tématem se stává zátiší v picassovském stylu , další pole, kde se uplatnil, byla knižní ilustrace, z nich zejména vynikla například ta k biblické Písni písní . V pozdějších letech se začal věnovat také plastice, vycházel z české barokní tradice. V letech 1939-1941 byl členem skupiny Sedm v říjnu. Zúčastnil se 28. Benátského Bienále , 4. bienále v Sao Paulu , 1. trienále India v New Delhi a 7. sochařského bienále v Middelheimu . V letech 1963-1986 vedl Ateliér figurální a monumentální malby na Akademii výtvarných umění v Praze. Poprvé vystavoval v roce 1936 s výtvarníky Mladé kultury ve Smetanově muzeu v Praze. V letech 1937–1943 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Františka Kysely. V roce 1938 začal pracovat v ateliéru sochaře Vincence Makovského. Na jeho popud se následujícího roku stal jeho asistentem na Baťově škole umění ve Zlíně. V roce 1939 se Arnošt Paderlík stal zakládajícím členem výtvarné skupiny Sedm v říjnu. Jejími dalšími členy byli malíři Josef Liesler, Václav Hejna, Václav Plátek, Zdeněk Seydl a sochař Jan Rafael Michálek. Na první společné výstavě v Topičově salonu v Praze vystavovali také fotograf Jan Lukas a fotografka Věra Gabrielová. Na druhé výstavě v roce 1940 ke skupině přistoupil malíř František Jiroudek. Jejím teoretikem byl Pavel Kropáček. Skupina plánovaně zanikla s třetí výstavou v roce 1941. Tvorba Sedmi v říjnu je dávána do souvislosti s reakcí na okupaci a počátek války. V dílech Arnošta Paderlíka z této...

Arnošt Kraus (4)

Narozen 22. 2. 1875 v Rýžovně u Jáchymova, zemřel 25. 4. 1933 v Praze. Hudební skladatel, muzikolog a aranžer.

Arnošt Inocenc Bláha (4)

Inocenc Arnošt Bláha byl český sociolog, filosof, pedagog, psycholog, politolog a kulturolog. Jednalo se o renesančního člověka, kterého doprovázelo všestranné nadání a široký rozhled v několika vědních oborech. Po absolvování gymnázia v Pelhřimově v roce 1897, začal studovat teologický seminář v Hradci Králové, ale protože se stal stoupencem katolického reformního hnutí, byl z něj vyloučen. Odešel proto na filosofickou fakultu do Vídně a po roce přešel do Prahy. Studia dovršil v Sorbonně v Paříži a stal se středoškolským profesorem, který vystřídal mnoho působišť. Učil na pražském Žižkově, v Litomyšli a v Novém Městě na Moravě. V letech 1908-1909 si vzal studijní dovolenou, odjel do Francie a v Paříži se stal žákem Émila Durkheima, největší vědecké autority v sociologii 20. století, který byl průkopníkem sociologického pozitivismu. Doktorát z této vědecké disciplíny obhájil v Praze a vědeckou habilitaci pak získal v Brně, kde byl od roku 1924 řádným profesorem sociologie. Bláha jako profesor V letech 1931–1932 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Nežil jenom pedagogickou prací a vědou, zabýval se i prací literární. Na počátku století vydal dvě básnické sbírky Po cestách vítězů a Ať je země písní . Další poezii zveřejňoval v časopisech, pro které i překládal. Pro časopisy byl určen i jeho román Liduška a řada povídek. Jeho literární zdatnost byla znát i na jeho odborných dílech, i když jeho hlavní dílo Sociologie vyšlo až po jeho smrti v roce 1968. Inocenc Arnošt Bláha zemřel 25. dubna 1960 v Brně.

Arnošt Dvořák (4)

Arnošt Dvořák byl český dramatik, divadelní režisér a překladatel. Proslul především jako autor her s historickou tematikou . Narodil se v rodině hořovického učitele na měšťanské škole Jana Dvořáka a jeho manželky Františky, rozené Mansfeldové. Po dětství v Hořovicích vystudoval gymnázium, nejprve v Příbrami; studium ukončil v Písku, kde maturoval roku 1899. Navázal studiem lékařské fakulty české university Karlo-Ferdinandovy a po úspěšném ukončení se stal vojenským lékařem. Cestoval do zahraničí, několikrát pobýval na Krymu jako host Karla Kramáře a jeho manželky Naděždy Nikolajevny. Jako válečný lékař působil za 1. světové války na různých frontách a získal vyznamenání "za statečnost před nepřítelem". Po skončení války pracoval nadále jako vojenský lékař, současně se věnoval literární tvorbě. Život Arnošta Dvořáka poznamenala tzv. "odvodová aféra". Ta započala v roce 1930, kdy byl Dvořák obviněn z úplatkářství - za úplatky měl zařizovat osvobození od vojenské prezenční služby. Byl dokonce zatčen a pravicový tisk proti němu vedl kampaň. Vina ale nebyla prokázána, zproštěn všech obvinění byl až v dubnu 1931. Krátce před smrtí, v červenci 1933, byl povýšen na plukovníka, jako doklad jeho neviny pro veřejnost. Byl označován za průkopníka tzv. davového dramatu, kde hlavní roli hrají zástupy, nikoli individuální hrdinové. Přispíval do různých deníků a časopisů, v letech 1920–1921 byl kulturním redaktorem Rudého práva. Spolu s Františkem Zavřelem založil divadelní revue Scéna, v letech 1929–1930 spoluredigoval měsíčník Nová scéna. Svou divadelní hru Mrvá a Balada o ženě vražednici přepracoval na rozhlasový triptych Marja vražednice. Byl uveden posmrtně v rozhlase v roce 1938. V roce 1968 nastudoval hru Král Václav IV. režisér Petr Adler s Jiřím Adamírou v titulní roli. Arnošt Dvořák překládal z polštiny (Stanislav Przybyszewski: ...

Arnold Zabert (5)

Německý autor a fotograf kuchařských knih.

Arnold Henry Savage Landor (2)

Arnold Henry Savage Landor byl anglický malíř, cestovatel, spisovatel a antropolog. Jeho dědečkem byl básník a spisovatel Walter Savage Landor. Dětství strávil ve Florencii, kde studoval na Liceo Dante a Instituto Technico. Už od dětství projevoval velké umělecké nadání. Knihy Samuela Butlera a Julese Verna ho inspirovaly k cestování. V patnácti letech odešel do paříže studoval v dílně Julian vedené Boulangerem and Julesem Lefebvrem, kde jeho talent ohromil jeho učitele. Navštívil Nizozemí, Španělsko, Maltu, Maroko a Egypt. Při návštěvě u strýců a dalších příbuzných objevil vliv zelené a šedé barvy krajiny, tak odlišné od barevných tónů, které poznal v Itálii. Projel Amerikou a v roce 1889 se vydal do Japonska. Během svých cest neustále maloval. V Japonsku se vydal na tehdy prakticky neznámé Hokkaidó, kde se seznámil s původními obyvateli, Ainuy. Napsal o nich knihu Alone with the Hairy Ainu . Z Japonska zamířil o Koreje, o níž napsal knihu Corea, or Cho-Sen, the Land of the Morning Calm , a Číny. V roce 1891 navštívil Austrálii. V roce 1897 se vydal na výzkumnou cestu do Tibetu. Tam upadl do zajetí, v němž zažil děsivá protivenství a mučení. I přesto se mu posléze podařilo objevit prameny řek Indus a Brahmaputra. Do Tibetu se nebojácně vrátil a pokračoval do Nepálu. Napsal o tom knihy In the Forbidden Land a Tibet and Nepal . Poté zamířil do Ameriky a odtud do Pekingu, kde zuřilo boxerské povstání. V roce 1901 projel z Indie do Číny, Persií projel na koňském hřbetě. Odtud zamířil na Filipíny. Napsal o tom knihy China and the Allies , Across Coveted Lands a The Gems of the East . Na oné cestě z Indie do Ruska jej provázely dvě kočky, Kerman a Zeris . Poté se vydal do Afriky, v té době stále dosti neznámé. Napsal o ní knihu Across Wildest Africa . Nato strávil roky 1911-2 průzkumem Ma...

Arno Kraus (4)

Narozen 19. 2. 1895 v Kolíně, zemřel 5. 5. 1974 v Třebotově u Prahy. JUDr., romanopisec, překladatel z maďarštiny, angličtiny, němčiny a ruštiny.

Arnie Wilson (1)

Armin Täubner (5)

Německý pedagog, učitel výtvarné výchovy, angličtiny a biologie, autor příruček výtvarných prací.

Ario Abramovič Šternfel'd (2)

Are Kalvø (3)

Norský spisovatel, satirik, komik, scénárista a herec.

Aram Khatchaturian (4)

Aram Chačaturjan byl významný sovětský arménský skladatel a dirigent, který se proslavil svým přínosem klasické hudbě 20. století. Chačaturjan se narodil 6. června 1903 v gruzínském Tbilisi, které bylo tehdy součástí Ruského impéria, a stal se jedním z předních sovětských skladatelů vedle Dmitrije Šostakoviče a Sergeje Prokofjeva. Jeho hudba se vyznačuje pestrými harmoniemi, bohatou texturou a často obsahuje prvky arménské lidové hudby.

April Christofferson (4)

Právnička. Beletristické práce, ve kterých také zúročuje vzdělání v oboru biologie a veterinární medicíny.

Antony Miall (3)

Antony Miall se narodil v Lake District, ale dětství strávil v Royal Tunbridge Wells. Napsal několik knih o viktoriánské společnosti a písních té epochy. Je konzultantem v oblasti public relations. S manželkou a dcerou žijí ve Wandsworthu.

Antony Beevor (4)

Anglický vojenský historik zaměřený na soudobé dějiny.

Antonina Dmitrijevna Koptjajeva (5)

Ruská spisovatelka.

Antonín Truhlář (6)

Antonín Truhlář byl český středoškolský profesor, literární historik a klasický filolog. Od roku 1873 vyučoval na českých gymnáziích, v roce 1901 se stal ředitelem pražského akademického gymnázia. Ve vědecké práci se zaměřil zejména na shromažďování, překlady, publikaci a popularizaci děl latinsky píšících českých spisovatelů humanistického směru . Navštěvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a Hradci Králové, poté vystudoval pražskou filosofickou fakultu. V letech 1873–4 suploval na gymnáziu v Litomyšli. V roce 1874 si doplnil zkoušku z klasické filologie, což mu umožnilo stát se řádným učitelem. Zhruba rok vyučoval na gymnáziu v Domažlicích, načež nastoupil na jičínské gymnázium vedené Františkem Lepařem. Od roku 1883 byl profesorem pražského akademického gymnázia, v roce 1901 byl jmenován jeho ředitelem. Ve volném čase se zaměřil na literární historii, zejména české spisovatele humanistického směru ze 16. století. Velké úsilí i finanční prostředky věnoval na shromažďování starých, většinou latinsky psaných knih. Získané literární památky pak kompletoval a kriticky zpracovával. Jeho snahou bylo, oživovat památku na dávno zemřelé autory. Pro svou generaci tak znovu objevil například prvního českého filologa Zikmunda z Jelení nebo zapomenutých 35 básníků, kteří latinsky opěvovali zemřelého Veleslavína. Truhlář byl známý především v odborných kruzích. Ocenil jej Josef Svatopluk Machar , k jeho přátelům patřili Zikmund Winter a Alois Jirásek. Za vědeckou práci byl oceněn mimořádným členstvím v Královské české společnosti nauk , řádným členstvím v České akademii a funkcí tajemníka III. třídy České akademie . Přispíval do Ottova slovníku naučného , kde zpracoval například souhrnný přehled české literatury v hesle Čechy. Podílel se i na německy psané encyklopedii Die österreichisch-un...

Antonín Tichý (2)

Antonín Tichý * 27. 10. 1941 Náchod Náchodský rodák a krkonošský patriot žije ve Svobodě nad Úpou. Po neúspěšném pokusu být lesníkem se vyučil kolářskému řemeslu. Zbytek předdůchodového věku pracoval jako truhlář. Je literát samouk, od roku 1990 příležitostně publikuje v regionálním tisku, hlavně v časopise Krkonoše – Jizerské hory, vydávaném ve Vrchlabí, a v experimentálním půlročníku Výčepní list, který obětavě vydává Rodinný výčep v Přibyslavi u Nového Města nad Metují. Je členem redakční rady tohoto periodika.

Antonín Špelda (6)

Antonín Špelda byl plzeňský fyzik, hudební kritik, teoretik a pedagog. Vystudoval reálné gymnázium v Klatovech, Přírodovědeckou fakultu UK v Praze – obor matematika a fyzika a hudební vědu na Filozofické fakultě UK. Byl pedagogem na plzeňských gymnáziích a na katedře fyziky Pedagogické fakulty v Plzni. Specializoval se především na akustiku a hudební akustiku, jeho vědecké práce v tomto oboru zahrnují více než čtyřicet původních studií a vysokoškolských učebnic. Byl zakladatelem hudební historiografie Plzně, psal práce o hudebních osobnostech i hudebně topografické práce. Podílel se také na organizování hudebního života v Plzni, pracoval ve výborech Sdružení pro komorní hudbu, Plzeňského hudebního kruhu, ve Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, stal se také předsedou plzeňské pobočky Společnosti Antonína Dvořáka. Napsal několik tisíc hudebních kritik, medailonů a článků do deníků i odborných časopisů, vytvořil několik set tištěných výkladů k symfonickým koncertům a operním premiérám. Byl uznáván jako výborný znalec hudební problematiky Plzně, Plzeňska i celého Západočeského kraje, zpracoval řadu hesel z této oblasti do Československého hudebního slovníku osob a institucí. Je držitelem Ceny města Plzně za rok 1968.

Antonín Roháček (5)

Antonín Roháček se narodil v malé vísce na rozhraní Podbl anicka a Českomoravské vysočiny. Po skončení devítiletky v roce 1950 se stal žákem Vojenského výcvikového střediska pro dorost v lesnictví na Valdeku v Brdech. Seznámil se zde s lesy, krásnou přírodou, lesáky a lesními dělníky největšího českého vnitrozemského lesnatého pohoří. Dobrovolně se přihlásil ke službě lesníka u Vojenských lesů na Šumavě v pramenné oblasti Blanice na Knížecím Stolci. Po absolvování lesnické školy v Písku a složení státních zkoušek pro samostatné lesní hospodáře se seznámil s významnými lesními celky ve Slavkovském a Českém lese, v Posázaví, na Českomoravské vysočině a v Jizerských a Krkonošských horách. Svoji odbornost lesníka-ekologa měl možnost uplatnit v hlavním městě Praze. Zakládal zde nové parkové lesy a veřejnou zeleň, stavěl lesní areály zdraví, lesní dětská hřiště, zookoutky, naučné stezky či Školu v lese. Podílel se na řízení pražského lesního, vodního a komunálního hospodářství, energetiky a zemědělství. Napsal řadu odborných článků a publikací s přírodní tématikou i brevířů stromů, keřů a bylin.