Všichni Autoři a témata

Gene Simmons (3)

Gene Simmons je americký baskytarista, zpěvák a zakládající člen hard rockové skupiny Kiss. Z koncertů je známý kostýmem démona, pliváním ohně, pliváním umělé krve a vyplazováním jazyka. Narodil se ve městě Haifa na severu Izraele do rodiny maďarských Židů, kteří přežili holokaust. V roce 1957 se přesunul se svou matkou do New Yorku. Poté své jméno změnil na Gene Klein a na konci 60. let ho změnil na Gene Simmons. Jeho první skupinou byla Lynx, která se později přejmenovala na The Missing Links; tuto skupinu pak rozpustil a založil skupinu Long Island Sounds. Poté navštěvoval Sullivan County Community College a působil ve skupině Bullfrog Beer. Na začátku 70. let se Stanleyem Eisenem založili skupinu Wicked Lester, která nahrála jedno album, které však nebylo vydáno. Nespokojeni se zvukem kapely hledali jiné muzikanty a nakonec vzali bubeníka Petera Criscuolu a kytaristu Paula Frehleyeho , čímž položili základ Kiss. Gene zažaloval Kinga Diamonda a velmi dlouhou dobu se s ním soudil, kvůli podobě jejich líčení. Gene požadoval od Kinga změnu líčení a finanční odškodnění a King požadoval jen změnu Geneho líčení. Když soud nebyl po několika letech stále schopný rozhodnout, King nakonec dobrovolně líčení změnil. Dne 1. října 2011 se Gene oženil s Shannon Tweedovou, se kterou má dvě děti a žije s ní již od roku 1983.

Geary Gravel (2)

Britský spisovatel, autor science fiction a fantasy.

GBS (2)

Pavel Vítek’s backing band.

Gavin Thorpe (4)

Britský herní designér a vývojář deskových her. Autor fantasy povídek a románů.

Gary Vaynerchuk (4)

Gary Vaynerchuk je predseda predstavenstva a výkonný riaditeľ mediálneho holdingu VaynerX, ktorý má ročný obrat vyše 150 miliónov dolárov a jeho súčasťou je digitálna agentúra VaynerMedia a ženské digitálne médium PureWow. Gary patrí medzi popredných svetových odborníkov na marketing a jeho štyri knihy sa dostali do rebríčka bestsellerov New York Times. Keď preberal rodinný podnik, jeho ročný obrat bol 4 milióny. Gary premenil rodinnú predajňu vína na spoločnosť s obratom 60 miliónov. Okrem toho založil a ešte stále riadi VaynerMedia, jednu z najvplyvnejších digitálnych agentúr sveta. Gary investuje do začínajúcich podnikov, pôsobí tiež ako podnikateľský anjel. Investoval aj do Snapchatu, Facebooku, Twittera, Uberu a Venma. Okrem iných spoločností spoluzakladal aj investičný fond Vayner/RSE. Žije v New Yorku.

Garry Kilworth (4)

Garry Douglas Kilworth se narodil v anglickém městě Yorku rodičům, kteří byli spojeni jak s půdou, tak s mořem – otec byl synem zemědělského dělníka a matka pocházela z rybářské rodiny. Na své předky a jejich povolání je Garry Kilworth pyšný a často se ve své tvorbě vrací ke svým kořenům. Od roku 1982 pracoval v oboru telekomunikací, poté se stal spisovatelem z povolání. Upozornil na sebe právě povídkou Vzhůru na Golgotu!, s níž obsadil první místo v soutěži deníku Sunday Times v roce 1975. Od té doby publikoval několik SF románů a dvě sbírky povídek. Ukázky z první sbírky nazvané The Songbirds of Pain vyšly také v českém překladu ve Světové literatuře a v časopisu Svět fantastiky. Žije v Hong Kongu.

Gaius Crispus Sallustius (6)

Římský historik a politik.

Gabzdyl Pavel (4)

Gaby Schuster (3)

Narozena 9. 10. 1948. Autorka literatury pro děti a mládež a historických milostných románů. Žije se svou rodinou nedaleko Mnichova. Je autorkou dvou úspěšných románových biografií o nejvýznamnějších císařovnách z rodu Habsburků, jakož i poutavého románu ze středověku, který vypráví příběh Aiméeiny babičky Violante. Od této autorky již vyšel životopisný román Marie Terezie.

Gabrielle Roy (2)

Patří k nejznámějším kanadským autorům píšícím fransouzsky. Světovou popularitu získala románem Štěstí z výprodeje, který znamenal ve své době skutečný převrat ve fransouzsko-kanadské literatuře a byl v roce 1947 oceněn cenou Feminy. Ve všech svým knihách Royová zobrazuje realisticky a velmi citlivě skutečnosti kanadského všedního života, prostředí u nás ne příliš známé, vystižené ve své původnosti a odlišnosti. Všechny její romány mají silný sociální akcent a ukazují na společenský stav, jehož zaostalost u nás málokdo tuší. Právem je přiřazována k nejvýznamějším zjevům dnes už klasické vrstvy kanadské frankofonní literatury. Gabrielle Royová prožila dětství v provincii Manitobě a řada jejích autobiografických próz se také v rodné Manitobě odehrává. Stejně mistrné jsou však i její eskymácké povídky z dalekého Severu a romány velkoměstské. Royová je klasikem québecké literatury, citlivá vypravěčka osudů drobných lidí, vládnoucí čirým, prostým jazykem.

Gabriela Zelená Sittová (4)

Narozena v roce 1980. Mgr. MgA., filoložka, zaměřená na češtinu, též učitelka dramatické výchovy a recitace.

Gabriela Halířová (4)

Narozena roku 1974. JUDr., právnička, autorka prací z oboru.

Gabriela Elbelová (6)

Narozena 1972 v Olomouci. Mgr., historička umění. Působí v Arcidiecézním muzeu v Olomouci.

Gabriela Cihlářová (3)

Televizní editorka, dramaturgyně.

Gabriel Urbánek (5)

Gabriel Urbánek byl český lékař, výzkumný pracovník a sochař. Za svou hlavní životní profesi si zvolil medicínu, ale od mládí se věnoval umění. Byl posluchačem Ukrajinské výtvarné akademie v Praze, odkud odešel pro ideové neshody v názoru na umění Marca Chagalla. V r. 1935 výtvarně spolupracoval s avantgardní scénou E. F. Buriana v Mozarteu. V léčbě se zaměřoval zejména na léčbu chronických onemocnění pohybového ústrojí. Svou lékařskou praxi zahájil na interní klinice všeobecné nemocnice v Praze . Potom sloužil v letech 1940–45 v Kolíně a v Semilech. Té době přechází od malby obrazů k práci se dřevem a sochařství. V roce 1951 se stal primářem v lázních Teplice. Je autorem dávkování léků z programu RTN, které vyráběl od začátku šedesátých do konce sedmdesátých let státní podnik SPOFA. Celý svůj profesní život se věnoval vědecké práci a léčbě chronických degenerativních nemocí, ke kterým zpracoval několik klinických studií. V padesátých letech byl z politických důvodů ve vyšetřovací vazbě. Po návratu vystavoval v Teplicích a v Ústí nad Labem . Vystavoval také v Nové síni v Praze. Stále vracel do Teplic, kde ale nebydlel a dojížděl za rodinou do Prahy. Klidné místo našel ve Voticích, kde koupil dům a po celých asi deset let na sklonku života tam pracoval ve své dílně.

Gabriel Jonáš (3)

Slovenský klavírista, baskytarista, skladatel. Narodil se 23. listopadu 1948 v Kukučínově .

Gabby Dawney (6)

G. M Gilbert (3)

Americký psycholog a člen zpravodajských služeb, který zastával funkci vězeňského psychologa při norimberském procesu.

G. F Frederick (5)

Futurum (2)

Czech rock group from town Brno Active .. Members: Roman Dragoun Miloš Morávek Emil Kopřiva Jakub Michálek Jan Seidl Other members: Lubomír Eremiáš Leopold Dvořáček Pavel Pelc

Futabatei Šimei (2)

Šimei Futabatei , 4. dubna 1864 Tokio – 10. května 1909 Bengálský záliv) – japonský spisovatel, překladatel ruské a anglické prózy do japonštiny, novinář, spoluzakladatel Japonsko-polského sdružení. Narodil se v aristokratické rodině o samurajských tradicích. V letech 1881–1886 studoval v Tokijské škole cizích jazyků na fakultě ruské filologie, kde ho zvláštně zaujala tvorba ruských klasiků. Roku 1887 vydal své nejdůležitější dílo, jež ovlivnilo pozdější japonskou prózu a zavedlo nový literární sloh, spočívající v psání řečí podobné mluvené řeči. Byla to kniha Ukigumo považovaná za první moderní japonský román. Dalších deset let nenapsal ani knihu. V letech 1889–1897 pracoval jako překladatel novin z angličtiny a ruštiny pro vládní kancelář oficiálních tisků. Roku 1898 zároveň začal práci jako přednášející ruštiny na škole, v níž studoval. Roku 1902 vyjel do kontinentální Asie, pobývaje v Číně a Rusku. Po návratu do Japonska roku 1903 stal se korespondentem deníku Asahi šimbun v Tokiu. Roku 1906 se spřátelil s Bronisławem Piłsudským , který se po opuštění trestanecké kolonie na Sibiři věnoval výzkumu kultury Ainu, a po vypuknutí rusko-japonské války přibyl do Japonska. Během dalších měsíců známosti se Futabetei o Piłsudského postaral a umožnil mu poznat několik důležitých osobností, mj. ministra zahraničních věci a premiéra Šigenobu Ókumy nebo Taisuke Itagakiho, vůdce Hnutí za svobodu a lidská práva. Výsledkem jejich přátelství vzniklo Japonsko-polské sdružení, jež se zabývalo kulturní výměnou mezi oběma zeměmi. V tomto období vznikly dvě jiné knihy – Sono Omokage a Heibon . Roku 1908 začal pracovat jako tiskový korespondent v Sankt-Petěrburgu. Nikdy se už nevrátil do Japonska, v květnu 1909 zemřel na tuberkulózu na lodi v Bengálské zálivu....

Fu Šen (2)

Šen Fu bol čínskym spisovateľom dynastie Čching. Je autorom jednej knihy. Prvej čínskej lyrickej autobiografie Šesť historií prchavého života. Pochádzal zo schudobnenej vzdelaneckej rodiny. Pracoval ako štátny zamestnanec aj ako osobný sekretár. Podnikol niekoľko dlhých ciest po Číne a navštívil aj souostrovie Rjúkjú.Pokúšal sa uplatniť ako maliar,obchodník aj podnikateľ.Svoje zážitky z ciest,osobné aj duchovné pocity a snahu o štúdium taoizmu opísal v šiestich kapitolách uvedenej knihy ,ich jednotiacim prvkom je romantická láska medzi ním a jeho manželkou a smútok z jej smrti.Kniha bola napísaná začiatkom 19. storočia objavená bola až v roku 1849 a vydaná v roku 1877. Dátum autorovej smrti nie je známy.Zomrel niekedy po roku 1809.

Fryderyk Chopin (5)

Fryderyk Franciszek Chopin, francouzsky Frédéric François Chopin, výslovnost česká , francouzská , dříve psáno rovněž „Szopen“ byl polský skladatel vážné hudby a klavírní virtuos období romantismu, který proslul jako „básník klavíru“. Jeho otec byl francouzský emigrant, matka pocházela ze zchudlého šlechtického rodu z Polska. Fryderyk Chopin prožil dětství ve Varšavě, kde se v roce 1816 začal učit hru na klavír u Čecha Vojtěcha Živného. Již v sedmi letech se pokoušel o své první skladby. Od roku 1822 byl žákem varšavského lycea a mezi léty 1826–1829 se učil u Józefa Elsnera hudební teorii na konzervatoři. Po škole slavil úspěch koncertováním ve Vídni a Drážďanech, na území dnešního Česka měl malý soukromý recitál v Teplicích. V roce 1830 opustil Polsko a vydal se do Vídně. V roce 1831 přesídlil do Paříže, kde působil také jako učitel hudby. Zde navázal vztah se spisovatelkou George Sandovou, se kterou se však nikdy neoženil, a po rozchodu s ní již nenavázal další vztah. V letech 1838–1839 pobýval na Mallorce, kde těžce onemocněl tuberkulózou. Často pobýval v lázních po celé Evropě, v roce 1848 cestoval i po Anglii a Skotsku. Své nemoci podlehl 17. října 1849 v Paříži, kde je též pohřben, jeho srdce ve stříbrné schránce je však uloženo ve Varšavě. Na jeho počest se ve Varšavě konají mezinárodní soutěže mladých klavíristů. Svá díla psal především pro sólový klavír a všechny jeho ostatní skladby obsahují klavírní part. Mezi jeho nejvýznamnější skladby patří především díla malého rozsahu, nokturna, valčíky nebo cyklus preludií. Komponoval také taneční skladby, přičemž polský národní prvek vyniká nejvíce v 60 mazurkách a ve slavnostních polonézách. Nejvýznamnější skladby rozsáhlejšího charakteru jsou jeho klavírní sonáty, ze šesti skladeb pro klavír a orchestr vynikají především dva klavírní koncerty. Chopin velmi radikálně změnil vnímání některých hudebních forem v raném romantismu. Některé rozve...

Frieder Sauer (2)

Studoval zoologii a biochemii a byl po osm let vysokoškolským asistentem. Pracoval také jako fotograf a procestoval při své práci všechny světadíly. Publikoval v odborných časopisech a je autorem četných knih.

Fridrich Szalay (2)

Ochránce přírody, knihy o akvaristice a chovatelství. 15. 12. 1949 na pravej strane Dunaja v bratislavskej Petržalke. Okolie Petržalky bolo v tých rokoch ešte čarovnou lužnou krajinou s množstvom mŕtvych ramien, tichými zákutiami a s bohatým živočíšnym svetom... Pre vnímavého mládenca bolo toto prostredie rozhodujúce pri formovaní jeho vzťahu k prírode. Pri Pečenskom ramene prežíval väčšinu voľného času a tu ho inšpirovali hlavne obojživelníky a plazy, tu sa „zoznámil“ aj s korytnačkami, ktoré sa napokon stali jeho celoživotným predmetom záujmu. Po ukončení strednej školy a vojenskej služby začal pracovať v SAV a zároveň aktívne spolupracoval so SZOPK, kde v rámci ochranárskych aktivít spoločne s J. Gregorom začali ako prví záchranné akcie pri migrácii obojživelníkov v Bratislave na Železnej studničke . V 1975 prešiel pracovať do bratislavskej ZOO. Tu založil herpetologický krúžok , ktorého jedným z cieľov bola aj ochrana korytnačky močiarnej. V tom čase mala bratislavská ZOO najväčšiu kolekciu korytnačiek. V 1988 nastúpil ako odborný pracovník do štátnej ochrany prírody, konkrétne ako správca PR Šúr. Okrem permanentných prác spojených s ochranou rezervácie, v areáli Biologickej stanice organizačne zabezpečil a aktívne sa podieľal na vybudovaní troch odchovní korytnačky močiarnej a niekoľkých malých jazierok pre rozmnožovanie obojživelníkov. Okrem našej korytnačky močiarnej študuje celú túto skupinu plazov a kvôli nim precestoval viaceré krajiny, hlavne južnú Európu, Afriku a Karibik. Záujem a značné vedomosti o plazoch sa odrážajú i v jeho bohatej publikačnej činnosti. Spomenieme len niektoré, napr. s tematikou herpetologickou: „Metodicko-námetová príručka č. 6 SZOPK“, „ Záverečná práca ŠPR Šúr “, ,,Červené zoznamy flóry a fauny NPR Šúr “- u oboch spracoval časť obojživelníky a plazy, s tematikou chovateľsk...

Frenchová Jess (1)

Fredric Brown (2)

Fredric William Brown byl americký novinář, scenárista, humorista a spisovatel fantasy a science fiction, jeden z autorů období tzv. Zlatého věku sci-fi. Ve čtrnácti letech mu zemřela matka a o rok později otec. Pracovat začal v šestnácti letech a prošel různými zaměstnáními, byl úředníkem, zaměstnancem cirkusu, knihovníkem i soukromým detektivem. V letech 1927–1928 se snažil studovat na vysoké škole, ale studia záhy opustil. Roku 1929 se oženil a s manželkou měl dva syny. Od roku 1936 začal psát humoristické povídky pro různé časopisy. V letech 1937–1945 pracoval jako korektor v Milwaukee Journal. Roku 1938 vydal své první detektivní příběhy. Pro pulpové magazíny psal kromě detektivek také sci-fi povídky a westerny. V žánru science fiction debutoval roku 1941 povídkou Not Yet the End . Svůj nejznámější sci-fi příběh Arena vydal roku 1944. Úspěch jeho detektivního románu The Fabulous Clipjoint , za který obdržel roku 1948 cenu Edgara Alana Poea za nejlepší románovou prvotinu, mu umožnil stát se spisovatelem z povolání. Roku 1947 se rozvedl se svou první ženou a následující rok se oženil s Elizabeth Charlierovou. Protože měl vždycky problémy s alergiemi a astmatem, přestěhoval se s manželkou roku 1954 do Tusconu v Arizoně, kde doufal najít pro své zdraví lepší životní podmínky. Nemoc se mu však neustále zhoršovala a začal mít také problémy s alkoholem. Roku 1965 přestal být literárně činný a roku 1972 zemřel na rozedmu plic. V žánru science fiction se proslavil jako tvůrce krátkých a většinou humorně laděných povídek v době, kdy byl humor ve sci-fi velmi vzácný. Kromě povídek napsal celou řadu románů, a to nejen sci-fi ale i detektivních, v nichž v mnoha případech vystupuje dvojice amatérských detektivů, strýc Ambrose Hunter a jeho synovec Ed Hunter. Kromě toho napsal několik scénářů ...

Frédérick Tristan (2)

Frédérick Tristan se narodil 1931 v Sedanu ve Francii. Významný francouzský autor, který vydal přes 30 románů a esejů, má několik literárních cen včetně Goncourtovy ceny a ocenění za celoživotní dílo. Jeho tvorba se překládá do mnoha jazyků a i u nás má své příznivce. První román vydal Tristan již v roce 1959 pod názvem Dieu des Mouches a tvoří do současnosti. O oblíbenosti u českých čtenářů svědčí, že byla v překladu vydána již tři díla, Hadí píseň vychází ve druhém vydání a nově vychází čtvrté dílo, Opičák Sun. Před tím ještě Ateliér ztracených snů a Hrdinné útrapy Baltazara Kobera. Všechna díla byla přeložena Oldřichem Kalfiřtem. Dílo Frédéricka Tristana je čtenářsky velmi zajímavé, přestože obsahově na poměrně malé ploše zobrazuje v několika dějových vrstvách různá časová období i místa. Praha se stala pro Tristana dějištěm několika románů včetně Hadí písně a třikrát též Prahu navštívil, naposledy v roce 2001.

Frédéric Lenoir (3)

Filosof a sociolog, badatel při Škole vysokých studií společenských věd

Frédéric Lefèvre (5)

Francouzský novinář, spisovatel, literární kritik a literární historik.

Freddie Mercury (3)

Freddie Mercury byl britský zpěvák, skladatel a zpěvák rockové skupiny Queen. Narodil se jako Farrokh Bulsara 5. září 1946 v Zanzibaru a v dospívání se přestěhoval do Anglie. Mercury založil skupinu Queen v roce 1970 s kytaristou Brianem Mayem a bubeníkem Rogerem Taylorem, krátce poté se k nim připojil baskytarista John Deacon. Mercury, známý svou okázalou pódiovou osobností a silným vokálem, napsal pro Queen řadu hitů, včetně "Bohemian Rhapsody", "Somebody to Love", "Don't Stop Me Now" a "We Are the Champions". Díky svému dynamickému vystupování a jedinečnému hlasovému rozsahu se stal jedním z nejpopulárnějších a nejvlivnějších frontmanů v historii rockové hudby.

Franz Weiser (4)

Rakouský katolický kněz, teolog, jezuita, vysokoškolský pedagog kulturních dějin a etiky. Autor dobrodružné literatury pro mládež, románů, povídek, cestopisů a her. Od roku 1938 žil v USA.

Franz König (3)

Vídeňský arcibiskup a kardinál.

Franz Josef Degenhardt (4)

Německý právník, hudebník a spisovatel.

Franz Hellens (3)

Belgický básník, prozaik a výtvarný kritik. Psal výhradně francouzsky. Vlastním jménem Frédéric van Ermengem. Jedna z hlavních figur belgického magického realismu. Jeho otec, Émile van Ermengem, byl bakteriolog, který objevil příčinu botulismu. Jeho mladším bratrem byl spisovatel François Maret .

Franz Hauleitner (5)

Rakouský turista a horolezec. Autor průvodců po Dolomitech.

František Zuman (5)

Český papírenský historik, patří k mezinárodně uznávaným autoritám v historii papírenského průmyslu. První svou publikaci z oblasti papírenské historie publikoval až v roce 1921 jako zkušený padesátiletý autor. Od té doby vycházely jeho studie o českých papírnách v téměř nepřetržité řadě až do roku 1950.

František Zachystal (5)

Narozen 3.12.1868 v Praze, zemřel 3.10.1937 tamtéž. PhDr., středoškolský profesor, publikace z oboru zeměpisu a dějepisu.

František Xaver Vilhum (5)

Narozen 17. 10. 1906 v Plešovicích u Českého Krumlova, zemřel 13. 3. 1964 ve Višňové u Příbrami. ThDr., RNDr., etnolog,filolog a historik geografie, práce z oborů.

František Vyskočil (4)

František Vyskočil je český neurofyziolog a profesor fyziologie a farmakologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Je znám svým přínosem k poznání nekvantového uvolňování neurotransmitterů na synapsích, ale také svou podporou teorie inteligentního designu. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a později svůj profesionální život dělil převážně mezi dvě instituce - Katedru fyziologie Přírodovědecké fakulty a především Fyziologický ústav Akademie věd České republiky. Také vyučoval na oddělení fyziologie americké University of California, San Francisco. Je laureátem mnoha ocenění, zejména Purkyňovy medaile Akademie věd České republiky, Medaile Josefa Hlávky a Stříbrné pamětní medaile Senátu. Je zakládajícím členem Učené společnosti České republiky. Také je hráčem na housle. Jeho vědecký přínos a objevy jsou podobně jako například u Jiřího Grygara spojeny s vírou v poselství Bible. Patří ke Svědkům Jehovovým. V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Vyskočil na anglické Wikipedii.

František Vosmík (4)

Narozen 25. 11. 1935 v Charvartcích. MUDr., DrSc., profesor dermatovenerologie , významný histopatolog. Působí jako vedoucí doškolovacícho institutu pro dermatologii, přednosta II. dermatovenerologické kliniky 1. LF UK v Praze. Zajímá se o lymfomy, maligní melanom, imunofluorescenci, autoimunní choroby.

František Voldřich (4)

Narozen 24. 10. 1929 v Plánici u Kladna, zemřel 8. 10. 1997. Ing., DrSc., profesor pro obor teorie a konstrukce pozemních staveb.

František Vilček (5)

Slovenský biolog. Autor učebnic z oboru.

František Veselý (4)

František Veselý byl český fotbalista, a československý reprezentant, mistr Evropy z Bělehradu 1976. Vyrostl v Holešovicích na klasickém plácku, kde už jako dvanáctiletý upoutal pozornost na turnaji mládeže v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Tam si ho všiml trenér mládeže Slavie Emil Seifert. A bylo rozhodnuto. Zrodil se tak jeden z nejvěrnějších slávistů historie; v sešívaném dresu totiž strávil 25 let a odehrál 404 ligových utkání. Byl to klasický rychlý pravý útočník. S fotbalem začínal ve Slavii , následovalo dvouleté působení v Dukle , poté návrat do Slavie . V roce 1980 přestoupil do rakouského Rapidu Vídeň , tam se ale dlouho neohřál a už hrál za Sparkasse Zwettl . Kariéru ukončil v klubu First Vienna . Pomohl československé reprezentaci k postupu na MS 1970 v Mexiku. Byl členem zlatého týmu z ME 1976 konaném v Jugoslávii, kde v semifinále proti Nizozemsku připravil v prodloužení gól pro Zdeňka Nehodu a druhý sám vstřelil. K fotbalu ho přivedl otec, který hrál v lize v letech 1945–51 za SK Pardubice, SK Židenice, Čechii Karlín a Slavii. Jeho syn František okusil ligu ve Slavii a Bohemians a dále hrál v Rakousku, až do svých 50let v nižšich soutěžích. Poté se vydal hrát 1.B.Třídu k Turnovu, do Sokola Pěnčín.V lize nastoupil i jeho vnuk Daniel Veselý. František Veselý zemřel náhle a nečekaně 30. října 2009.

František Váhala (5)

Narozen 29.1.1911 v Jičíně, zemřel 29.12.1974 v Praze. PhDr. CSc., filolog, bohemista, egyptolog, publikace z oboru českého jazyka.

František Ulč (3)

Narozen 23. 4. 1933 v Mladé Boleslavi, zeřmel 19. 10. 2010 tamtéž.. Skautský pracovník, ilustrátor.

František Trojánek (4)

Ing., autor příruček z technologie povrchových úprav kovů.

František Teplý (6)

František Teplý byl římskokatolický kněz, archivář v Jindřichově Hradci a regionální historik - amatér. Narodil se v selské rodině v Marčovicích, kde dodnes stojí jeho rodná chalupa. Studoval v Budějovicích na gymnáziu a poté v klatovském semináři. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze. Až do roku 1909 působil jako farář v různých místech jižních Čech, ze zdravotních důvodů tuto činnost ukončil. Přijal místo v jindřichohradeckém archivu, který vedl až do roku 1923. Stáří trávil v Malenicích č.p. 102. Ve svém romantickém nadšení se nechal někdy unést, jak se to krajovým historikům stávalo, např. ve svých Dějinách města Volyně vyslovuje odvážnou hypotézu, že hlavní sídlo Marobudovy říše se nacházelo na Věnci u Lčovic.

František Swidzinski (4)

Narozen 12.12.1913 v Bolestrašicích , zemřel 31.5.1982 v Praze. Nakladatelský redaktor, prozaik, překladatel z polštiny, němčiny a angličtiny.

František Steiner (4)

Narozen 20. 3. 1925 v Praze. Zemřel 14. 12. 2013 v Praze. Sportovní novinář, publikace a překlad z oboru.

František Štajgr (4)

Narozen 14.11.1895 v Bělkovicích u Olomouce, zemřel 31.8.1972. JUDr., DrSc., profesor civilního práva, práce z oboru.

František Šorm (4)

František Šorm byl český a československý chemik, biochemik, vysokoškolský učitel, předseda ČSAV, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Vystudoval Chemicko-technologickou fakultu Vysoké školy technické v Praze a začal pracovat v laboratoři Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze. Po skončení druhé světové války se habilitoval a roku 1946 nabyl titul profesora Ústavu technologie lučebnin organických a výbušných na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. V roce 1950 se stal profesorem organické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde se podílel na vzniku katedry biochemie, která do té doby v Československu jako vědecký obor nebyla rozvíjena. V roce 1950 byl z jeho iniciativy založen Ústřední ústav chemický. Roku 1952 byl jedním ze zakládajících členů Československé akademie věd jako činovník Ústředí vědeckého výzkumu a Chemického ústavu, který řídil do jeho rozdělení v roce 1960 na Ústav teoretických základů chemické techniky a Ústav organické chemie a biochemie. Od roku 1962 nastoupil po zemřelém Zdeňkovi Nejedlém do čela ČSAV. Na této pozici setrval až do roku 1969. Podílel se na zřízení Ústavu přístrojové techniky ČSAV a Tesly Brno. Přičinil se o vznik prvního přístroje pro měření nukleární magnetické rezonance v Československu. Byl nositelem četných vyznamenání. Po volbách roku 1960 byl za KSČ zvolen do Národního shromáždění ČSSR za hlavní město Praha. Mandát nabyl až dodatečně v červenci 1962 jako náhradník poté, co zemřel poslanec Zdeněk Nejedlý, kterého tak nahradil nejen v čele ČSAV, ale i v poslanecké lavici. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. Zastával i stranické funkce. 11. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sje...

František Šlachta (4)

Slovenský autor vlastivědné literatury, též autor fotografií.

František Skácelík (2)

prozaik, dramatik Skácelík František , pseud. F. Skalný, Fr. Marek prozaik, dramatik * 25.11.1873 Přerov ) + 26.12.1944 Praha ) poezie, kritika, literatura, žurnalistika Ministerský rada ministerstva veřejného zdravotnictví. Redigoval Lumír, Samostatnost, Humoristické listy, Raracha. Od počátku 90. let přispíval prózami, veršemi, fejetony a referáty literárními, divadelními i výtvarnými do časopisů Niva, Samostatnost, Radikální listy, Časopis pokrokového studentstva, Pozor, Čas, Volné směry, Národní listy, Národní politika, Lidové noviny, Fronta, Šibeničky, Kolo, Neděle aj.

František Šebor (4)

František Antonín Šebor, v německé podobě Franz Anton Schebor, byl český inženýr, podnikatel, poslanec Panské sněmovny Rakouské říšské rady a spolutvůrce cukrovarnické a chemické výroby vývoje v Polabí. Jeho mladším bratrem byl hudební skladatel a houslový virtuóz Karel Šebor. Narodil se hospodskému Josefu Šeborovi a jeho manželce Kateřině, rozené Douchové, v Brandýse nad Labem. Vyrůstal u svého dědečka, učitele Antonína Douchy, v Zeměchách , který roku 1905 zakládá v Neratovicích chemickou výrobnu pod názvem Továrna na výrobu lučebnin, zvláště čpavku , která je historickým z...

František Saleský (5)

Svatý František Saleský byl katolický teolog, spisovatel, mystik, biskup ženevský a Učitel církve. Jeho spisy o duchovním životě patří ke klasice francouzské mystiky i literatury 17. století a měly velký vliv na katolickou spiritualitu nové doby. Jeho svátek se slaví 24. ledna. Narodil se jako nejstarší z dvanácti dětí v savojské šlechtické rodině, studoval v Annecy a od roku 1578 v Paříži, kde se setkal s učením Jana Kalvína o predestinaci, které ho silně ovlivnilo. Vzal je s takovou vážností, že pochyboval o svém životě a dostal se do hluboké osobní krize. Roku 1587 při modlitbě náhle pochopil, že Bůh je láska a že tedy cokoli se s ním v životě stane, bude to k jeho dobru. V letech 1588–1592 vystudoval práva v italské Padově, ale přes naléhání svého otce se rozhodl stát knězem. Roku 1593 byl vysvěcen a stal se proboštem v Annecy. Na základě vlastního zážitku se snažil přesvědčovat kalvinisty v Savojsku, aby se vrátili ke katolické víře, ale protože účast na jeho kázáních se někde přísně trestala, začal používat tištěné letáky a s mnoha lidmi si dopisoval; během života napsal přes 20 tisíc dopisů. Z pověření svého biskupa odjel roku 1598 do Říma, kde složil biskupské zkoušky a roku 1599 se stal pomocným biskupem v Annecy. 1601 byl v Paříži, kde jeho kázání udělala velký dojem, a roku 1602 po smrti svého předchůdce se stal biskupem ženevským, který však vzhledem k pronásledování katolíků v Ženevě musel sídlit v Annecy. Působil nejen duchovní hloubkou, ale i neobyčejnou laskavostí a optimismem. Roku 1604 se setkal s ovdovělou Františkou Frémiot de Chantal, která s jeho pomocí založila řád Navštívení Panny Marie , rozšířený hlavně ve Francii. Roku 1609 vyšel jeho „Úvod do zbožného života“ a roku 1616 jeho hlavní teologické dílo, „Pojednání o Boží lásce“ , které dodnes patří mezi...

František Rauch (4)

František Rauch byl významný český klavírista a pedagog, který se narodil 5. července 1910 v Plzni a zemřel 23. ledna 1996. Ačkoli není příliš známý díky produkci alb v moderním slova smyslu, jeho kariéra se vyznačovala výjimečným uměním koncertního klavíristy. Studoval na Pražské konzervatoři a později na Mistrovské škole pod vedením Viléma Kurze. Rauch proslul interpretací klasického a romantického repertoáru, zejména děl Beethovena, Schumanna a českých skladatelů. Jeho výkony byly vysoce ceněny a významně přispěl k české hudbě jako interpret i jako pedagog. Po celou dobu své kariéry vyučoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze a ovlivnil celou generaci klavíristů. Ačkoli v této odpovědi nejsou podrobně popsána konkrétní alba, Rauchův odkaz je zachován prostřednictvím různých nahrávek a úcty, které se těší u milovníků klasické hudby.

František Prošek (6)

Narozen 4. 5. 1946 v Praze. Ing., autor publikací o městské hromadné dopravě v Praze.

František Podzimek (4)

Jazykové příručky z angličtiny, italštiny, ruštiny a francouzštiny.

František Pleva (4)

Narozen 21. 1. 1945 v Ledči nad Sázavou, zemřel 20. 10. 2009 v Havlíčkově Brodě. Fotograf, vedoucí informačního centra v Ledči nad Sázavou, fotografie a publikace o Ledči nad Sázavou.