Všichni Autoři a témata

Jan Bauer (2)

Narozen 4. 11. 1943 v Praze, zemřel 1996. MUDr., DrSc., profesor gynekologie a porodnictví z I. gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK v Praze.

Jan Balík (5)

Jan Balík je český římskokatolický kněz, generální vikář pražské arcidiecéze. Vystudoval gymnázium a po absolvování dvouleté základní vojenské služby započal v roce 1986 studium teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Poté, co 14. prosince 1991 přijal v z rukou biskupa Jaroslava Škarvady v pražské katedrále kněžské svěcení, působil jako farní vikář ve farnosti u kostela Panny Marie Královny Míru v Praze na Lhotce, kde předtím také vykonával svou jáhenskou službu. V únoru 1992 se stal farářem v pražských Kunraticích. Arcibiskup Vlk ho pověřil vedením diecézního centra pro mládež a vytvořením centra života mládeže. Proto byl ustanoven do Kunratic, kde vybudoval a vedl centrum života mládeže Nazaret. Kromě toho byl od roku 1993 tiskovým mluvčím Sekce pro mládež České biskupské konference. V letech 2001 až 2005 byl ředitelem této sekce. Roku 2005 ustanoven administrátorem farnosti u kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie v Praze-Strašnicích a poté od 1. září 2008 působil jako její farář až do 1. července 2011, kdy se vrátil na místo ředitele Sekce pro mládež ČBK. V této funkci ho k 1. říjnu 2017 dle plánu vystřídal R. D. Kamil Strak, který 12 let působil v pastoraci mládeže v Ostravsko-opavské diecézi. Je autorem celé řady publikací o mládeží a pro mládež. Je znám i jako popularizátor teologie těla sv. Jana Pavla II. Od 30. dubna 2017 je na základě jmenování kardinálem Dominikem Dukou sídelním kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta na Pražském hradě. Na základě nabídky českých a moravských biskupů papežovi Františkovi, aby se Světový den mládeže v roce 2022 konal v Praze a v České republice, se v listopadu 2017 stal moderátorem přípravy kandidatury. Poté, co papež František zvolil jiné kandidátské město, byl od 1. července 2018 jmenován biskupským vikářem pro diakonii. Na podzim 2018 byl papežem Františkem jmenován konzultorem Dikasteria pro laiky, rodinu a život. Od 1. července 2019 byl ke svým úkolům usta...

Jan Balej (5)

Jan Balej je český režisér loutkových filmů. V roce 1988 absolvoval UMPRUM.

Jamie Littler (5)

Britský ilustrátor dětských knih.

Jamie Cat Callan (3)

Jamie Cat Callanová vyrůstala pod rádcovským vedením své francouzské babičky, která ji zasvěcovala do tajemství, jak Francouzky hledají a udržují lásku. Jamie několikrát procestovala Francii, kde vyzpovídala stovky žen a rovněž hezkou řádku mužů, aby načerpala zkušenosti z první ruky. Ve Spojených státech amerických přispívá do sloupku „Modern Love“ v listu New York Times a píše články pro Best American Erotica, The Missouri Review a další hojně čtené časopisy a noviny. Má šestadvacetiletou dceru. V roce 1994 se rozvedla s prvním manželem a v roce 2005 se ve svých padesáti letech znovu vdala. S druhým manželem žije na Cape Cod.

James Thomas Farrell (2)

James Luceno (6)

Luconovy romány vynikají propracovaným politickým pozadím a rafinovanými intrikami. Díky tomu bývají některé jeho knihy z cyklu Star Wars označovány za politické thrillery. Luceno byl blízkým přítelem zesnulého spisovatele Briana Daleyho, se kterým spolupracoval na knižní sérii Robotech .

James Lee Burke (3)

James Lee Burke se narodil v Houstonu v Texasu v roce 1936 a vyrůstal na pobřeží Mexického zálivu. Studoval v Institutu Jihozápadní Louisiany , v roce 1958 získal diplom bakaláře v oboru anglistiky a v roce 1960 titul magistra humanitních věd na Missouri University. Pracoval jako prospektor pro Sinclair Oil Company, dále jako zeměměřič, reportér, profesor angličtiny, sociální pracovník v pochybné čtvrti Los Angeles, úředník louisianského úřadu práce a instruktor federálního programu zaměstnanosti mladistvých. S manželkou Pearl žije 46 let a mají čtyři děti. Burke dvakrát získal ocenění Edgara za nejlepší detektivní román roku. Vydal 22 románů, z nichž jeden byl nominován na Pulitzerovu cenu a dva zfilmovány. Autorovy povídky jsou vydávány v předních amerických časopisech a sbornících, jako The Atlantic Monthly, Best American Short Stories nebo Southern Review.

James Justinian Morier (2)

James Justinian Morier byl britský diplomat a romantický spisovatel známý především díky svému románu The Adventures of Hajji Baba of Ispahan . Morier se narodil asi roku 1780 v turecké Smyrně jako druhý syn britského obchodníka Isaaca Moriera, který zde působil jako generální konzul Levantské společnosti. Vzdělání získal na Harrow College v Anglii a poté pracoval v Izmiru pro svého otce. Roku 1808 byl jmenován tajemníkem britského vyslance k perskému šachovi, roku 1909 doprovázel perského velvyslance na cestě do Británie a roku 1810 se do Persie opět vrátil jako tajemník prvního britského velvyslance v této zemi. V letech 1814 až 1816 zde pak působil jako britský chargé d’affaires. Poté se na vlastní žádost vrátil do Anglie, začal pobírat důchod a věnoval se literatuře. Do britských diplomatických služeb se ještě vrátil v letech 1824 až 1826, kdy působil v Mexiku jako zvláštní zmocněnec pro uzavření smlouvy mezi oběma zeměmi. Ve svém literárním díle Morier plně využil své zkušenosti z prostředí Orientu, které tak důvěrně znal z dětství a z diplomatických služeb. Po dvou cestopisných knihách, vycházejících z jeho diplomatického působení v Persii vydal roku 1824 pod pseudonymem Peregrine Persic své nejslavnější dílo, dobrodružný román The Adventures of Hajji Baba of Ispahan . Jeho další románová díla již podobný ohlas nezískala. Morier zemřel roku 1849 v Brightonu.

James George Frazer (2)

Sir James George Frazer byl skotský antropolog, etnolog a etnograf ovlivněný pozitivismem. Zabýval se problematikou nejstarších náboženství, rituály, mýty a magií. Magii považoval za předchůdce náboženství a vědy. Zdůrazňoval funkci mýtu při organizaci společenského života. Frazer se narodil v presbyteriánské rodině skotského lékárníka Daniela Frazera v Glasgow. Na zdejší univerzitě studoval klasickou filologii. Jeho profesoři byli: George Gilbert Ramsay , John Veitch a Lord Kelvin . Studium ukončil v roce 1879 na Trinity College v Cambridgi disertační práci, která byla věnována Platónově teorii idejí. Zde byl také zvolen do funkce vědeckého pracovníka . Své první práce věnoval klasické filologii. V průběhu 80. let úspěšně připravil k tisku několik prací antických autorů. Současně se věnoval studiu prací Johna Stuarta Milla, Herberta Spencera a Augusta Comta. Rozhodující roli při změně jeho vědecké orientace sehrál William Robertson Smith. Ten v roce 1886 přiměl mladého vědce ke zpracování hesel „totemismus“ a „tabu“ pro Britskou encyklopedii a probudil tak jeho trvalý zájem o studium národopisu, etnologie a antropologie. V roce 1890 vydal první verzi knihy The Golden Bough: A Study in Magic and Religion , která mu přinesla velkou slávu. Pro institucionalizaci antropologie jako vědy o společnosti má veliký význam Frazerovo působení na liverpoolské univerzitě. Zde v roce 1908 stanul v čele katedry, která poprvé nesla název oddělení sociální antropologie. Brzy se ale funkce vzdal, aby se vrátil ke knihám do ticha vědecké pracovny na Trinity College v Cambridgi. V roce 1921 mu byla udělena čestná docentura pro sociální antropologii na univerzitách v Oxfordu, Cambridgi, Glasgow a Liverpoolu. Byl členem Royal Society a Institut de France. Po zbytek svého života ale již na delší dobu neopustil svoji vědeckou knihovnu. Předávání akade...

James Adler (2)

Jakub Šlouf (4)

Narozen 13. 9. 1982 v Plzni. Autor básní, historik, archivář.

Jakub Mach (4)

Jakub Mach byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu . Působil jako hostinský v Chrastavicích. V roce 1920 na jeho popud vzniklo v obci Družstvo pro rozvod elektrické energie. Podle údajů k roku 1925 byl profesí domkářem a hostinským v Chrastavici. V parlamentních volbách v roce 1920 získal mandát v Národním shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu . Obhájil ho v parlamentních volbách v roce 1925. Zemřel v červnu 1930 na záchvat mrtvice.

Jakub Češka (6)

Narozen 1971. Literární vědec, vysokoškolský pedagog, práce z oboru.

Jaime Reed (3)

je autorkou paranormální série pro Young Adults s názvem Kronika Kambionů. Říká o sobě, že je na psaní závislá. Studovala umění na univerzitě Virginia Commonwalth. Poté, co se nedostala na uměleckou školu a strávila tři roky hledáním sebe sama v New Yorku, se vrátila do rodného města a znovu objevila svou dětskou "lásku": psaní. Jejím mottem je: Nikdy se nedívat zpět.

Jaime Corpas (6)

Jacques Loreilhe (3)

Francouzský biograf.

Jacques Callot (2)

Francouzský malíř a grafik.

Jacques Azam (2)

Ilustrátor.

Jacopo Olivieri (2)

Italský autor knih pro děti a mládež, ilustrátor, karikaturista, kostýmní výtvarník.

Jacobus de Voragine (2)

Jacobus de Voragine – 13. červenec 1298, Janov, byl arcibiskup a kronikář a jeden z největších středověkých spisovatelů. Je autorem souboru legend o církevních světcích s názvem Legenda aurea , kde je srozumitelnou formou popsán život světců od prosince do listopadu . Toto dílo bylo zachováno ve stovkách rukopisů. V knize je zde také nejznámější životopis patrona rytířů sv. Jiřího. Tento kodex byl přeložen do všech tehdejších jazyků, aby byl srozumitelný širším vrstvám obyvatel. Podle kodexu byly malovány obrazy světců a vytvářeny jejich sochy. Jacobus se stal v roce 1244 dominikánským mnichem a studoval zřejmě v Paříži, Kolíně a Bologni. Arcibiskupem v Janově byl od roku 1292 až do své smrti r. 1298. Jako světec byl ctěn ihned po své smrti a v roce 1299 mu byla postavena socha se svatozáří. Jakub byl blahořečen v roce 1816 papežem Piem VII., oficiálně svatořečen dosud patrně nebyl.

Jacob Field (4)

Jackie Ashenden (6)

Jacki Wadeson (5)

Autorka publikací o účesech.

Jack Williamson (3)

Jack Williamson, vlastním jménem John Stewart Williamson byl americký vysokoškolský profesor a spisovatel science fiction, jehož tvorba je spojena s obdobím tzv. Zlatého věku sci-fi. Narodil se roku 1908 v Arizonském teritoriu, ale rané dětství prožil v západním Texasu. Roku 1915 se s rodinou přestěhoval na krytém voze taženém koňmi do Nového Mexika, kde jeho rodiče hledali lepší pastviny a protože se zde chov ukázal jako velmi obtížný, stali se z nich farmáři. Základní vzdělání získal společně se svým bratrem a dvěma sestrami od svých rodičů. Navštěvoval také místní knihovnu a využíval jí ke svému sebevzdělávání. Jednoho dne zde narazil na magazín Amazing Stories a začal psát své vlastní příběhy. Za druhé světové války sloužil jako meteorolog u Armádního leteckého sboru Spojených států amerických. V padesátých letech obdržel na Východní univerzitě Nového Mexika v Portales nejprve titul bakaláře a poté magistra umění a od roku 1960 zde přednášel literaturu. Roku 1964 získal na Coloradské univerzitě v Boulderu doktorát. Do důchodu odešel v roce 1977. Když byl ale na ENMU jmenován čestným profesorem, dlouho na univerzitě vedl večerní kurz tvůrčího psaní a byl také iniciátorem jednoho z prvních univerzitních cyklů přednášek o science-fiction. Roku 1980 daroval větší množství knih a originálních rukopisů do tamější univerzitní knihovny. Tato sbírka se později stala Knihovnou sci-fi Jacka Williamsona . Zemřel ve svém domě v Portales počátkem listopadu 2006. Svou první povídku The Metal Man vydal v prosinci roku 1928 v magazínu Amazing Stories Huga Gernsbacka, který vydal i další jeho rané práce. Na začátku své kariéry napsal také jednu povídku a román Zrození nové republiky společně s česko-americkým sci-fi autorem Milesem J. Breuerem, kterého považoval za svůj vzor. V dalších letech se uká...

Jack Savage (4)

Spoluautor detektivních příběhů.

Jack Matthews (3)

Americký prozaik, esejista a dramatik.

Jack Carr (4)

Americký spisovatel politických thrillerů, bývalý armádní velitel speciálních operací a ostřelovač v amerických ozbrojených silách.

J.-H Rosny (5)

Společný pseudonym J. H. Rosny používali francouzští spisovatelé, bratři Boëxové.

J. W Kingsley (5)

J. W Blackhorse (5)

J. V Bečka (3)

J. Thomas-Bilstein (4)

J. S Dewes (3)

Spisovatelka, filmařka a videoeditorka.

J. M Walsh (5)

Australský autor detektivních románů.

J. Erickson (4)

J. B Kamil (6)

Společný pseudonym Jiřího Hromádky a Bohumila Koláře, který používali především jako autoři kresleného seriálu Modrá pětka. Pseudonym vznikl spojením konců jejich křestních jmen doplněný o jejich počáteční písmena . Kromě něj ještě používají své skautské přezdívky Nemo a Ouš .

J Svoboda (5)

Narozen 12.6.1840 v Praze, zemřel 8.4.1914 v Praze. Novinář, politik, prózy, dramata, politicko-historické práce, překlady.

J Sedláček (2)

Ing., Csc., jaderný fyzik.

J Kopecký (5)

Překladatel francouzských románů z francouzštiny do češtiny. Činný okolo roku 1921.

J Klíma (6)

JUDr., autor románu .

J Jaroš (1)

J Hulák (1)

J Honzík (6)

J Hochmann (6)

J Adamec (6)

Ivo Vodseďálek (3)

Ivo Vodseďálek byl český básník, výtvarník a podnikatel v cestovním ruchu. Po maturitě pracoval v dělnických profesích jako montér a stavební dělník, v letech 1953 až 1988 byl zaměstnaný jako projektant v národním podniku Chemoprojekt. V letech 1950–1953/1955 vedl spolu s Egonem Bondym samizdatovou edici Půlnoc. V ní publikoval krátkou sbírku Trapná poesie, která se stala proklamací autorova vlastního literárního stylu. Hlavními motivy jsou trapnost, stud, bezradnost nad nenaplněnými očekáváními uměleckými i politickými. Od roku 1960 organizoval létání volnými balony, dosáhl kvalifikace pilot-instruktor. V letech 1991–1997 byl majitelem a provozovatelem cestovní a letecké dopravní kanceláře Adyton. Žil střídavě v Praze a ve Vysokém nad Jizerou, rodišti svých předků. Literární díla mu začala oficiálně vycházet až v 90. letech. Jeho první manželka , Dana Prchlíková , přezdívaná Dagmara, publikovala dvě básně v edici Půlnoc a její jméno dalo název Bondyho sbírce Dagmara aneb Nademocionalita . Laureát Ceny Revolver Revue za rok 2006.

Ivo Plaňava (4)

Autor působí jako psycholog a vysokoškolský učitel. Narodil se v roce 1934 v Brně. V roce 1958 absolvoval studium psychologie na univerzitě v Brně. Roku 1968 získal titul PhDr., roku 1990 byl jmenován docentem a o šest let později habilitoval. Od roku 1998 působí na Katedře psychologie Fakulty sociálních studií MU Brno, kde se zabývá především manželským a rodinným poradenstvím, psychoterapií a mezilidskou komunikací.

Ivo Pechar (5)

Ivo Pechar je český spisovatel a redaktor, autor románů pro dospělé i pro děti a mládež, dobrodružných s vědeckofantastických povídek a libret k více než deseti sci-fi komiksům. Vystřídal několik povolání . Byl také československým reprezentantem v lehké atletice a mistrem republiky na 110 metrů překážek z roku 1960. Roku 1966 vystudoval literaturu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Roku 1968 se stal redaktorem časopisu MY, jehož vydávání bylo v květnu roku 1969 Českým úřadem pro tisk a informace zastaveno. V letech 1970–1984 byl redaktorem dětského časopisu Ohníček a v letech 1985–1988 populárně-vědeckého časopisu Věda a technika mládeži. Roku 1989 pracoval v propagaci podniku zahraničního obchodu Strojimport. Po roce 1989 se začal věnovat podnikání. Založil nakladatelství Knižní podnikatelský klub a nakladatelství zdravotnické literatury Galén . Později vedl firmu na výrobu dětského nábytku. Nejprve přispíval do kulturních a sportovních rubrik v různých časopisech a novinách. Pro dětské časopisy napsal desítky dobrodružných povídek. Je autorem libret k více než deseti sci-fi komiksům. Knižně debutoval roku 1980 románem Rivalové z benzínové aleje.

Ivo Martinec (3)

Narozen 14.02.1955 Brno, okr. Brno-město, literární teoretik.

Ivo Kasal (2)

Zástupce firem v oblasti loterií jako advokát, člen redakce irského loterijního časopisu "Coin Op News", poradce české Komory zábavního průmyslu.

Ivo Hertl (3)

Autor kriminálních příběhů. Činný okolo roku 1975.

Ivo Hanel (1)

Nar. 2. 5. 1945 v Ivančicích . Psychiatr a psycholog, překladatel, autor scénářů a scénické hudby. Autor několika psychoterapeutických technik a několika testovacích technik a dotazníků. Spolu s Michaelou Brožovou publikuje práce z oblasti architektury a psychologických aspektů knihovních budov.

Ivo Dvořák (6)

Narozen 9. 1. 1971. Soudní znalec v oboru víno a ostatní alkoholické nápoje, držitel mezinárodních degustačních zkoušek podle evropských norem.

Ivica Ďuricová (5)

Slovenská spisovatelka a copywriterka.

Iveta Horáková (4)

Iveta Horáková píše knihy v oborech marketing a komunikace.

Ivet Tomášková (3)

Ivana Špičková (4)

Ivana Špičková je česká spisovatelka historických románů. V roce 1986 absolvovala Hladnovské gymnázium v Ostravě. V Ostravě-Zábřehu pracovala pět let jako knihovnice v Domě kultury Nové Huti. Po otevření hranic odjela do USA, kde v roce 1993 absolvovala Stone Academy se zaměřením na wordprocessing a vrátila se do Česka do Prahy, kde pracovala na administrativních pozicích ve firmách Rank Xerox Ltd. a Price Waterhouse. V roce 1995 složila přijímací zkoušky na Univerzitu Quinnipiac ve státě Connecticut a vrátila se do Spojených států. Na této univerzitě získala v roce 1999 bakalářský titul v oboru mezinárodní obchod a v roku 2001 MBA se zaměřením na finance. Během studií pracovala nejprve pro Asplundh Co., servisní společnost pro energetické a teplárenské firmy, později jako finanční analytik ve firmě Veritas Credit Corporation v New Havenu. Do Česka se vrátila v roce 2001 a pokračovala v práci ve finančním oboru. Žije a pracuje v Brně.

Ivana Nováková (6)

Ivana Nováková roz. Kotíková je bývalá československá hráčka basketbalu. Je vysoká 178 cm. Je zařazena na čestné listině mistrů sportu. Patřila mezi opory basketbalového reprezentačního družstva Československa, za které v letech 1983 až 1991 hrála celkem 172 utkání a má významný podíl na dosažených sportovních výsledcích. Zúčastnila se kvalifikace na Olympijské hry 1984 a Olympijských her 1988 – 8. místo, Mistrovství světa 1986 Moskva – 4. místo, tří Mistrovství Evropy 1987, 1989, 1989, na nichž získala stříbrnou medaili za druhé místo v roce 1989, čtvrté a páté místo . Na Mistrovství Evropy juniorek v roce 1983 s družstvem Československa získala titul mistryně Evropy. V československé basketbalové lize žen hrála celkem 9 sezón za družstvo VŠ Praha, s nímž získala v ligové soutěži šest titulů mistra Československa a třikrát druhé místo . V letech 1987 až 1989 byla třikrát vybrána jako basketbalistka roku a v sezónách 1986/87 až 1988/89 byla třikrát vybrána do All-Stars – nejlepší pětice hráček československé ligy. Je na 44. místě v dlouhodobé tabulce střelkyň československé ligy žen za období 1963–1993 s počtem 2316 bodů. S klubem VŠ Praha hrála 5 ročníků Poháru mistrů evropských zemí v basketbalu žen , v ročníku 1984 prohra v semifinále proti Levski Spartak Sofia , 1989 a 1990 účast ve finálové skupině a dvakrát účast ve čtvrtfinálové skupině. V Poháru vítězů pohárů družstvo hrálo 3 ročníky , bylo dvakrát vyřazeno v semifinále 1987 a 1988 a hrálo ve čtvrtfinále . a celkový výsledek v soutěži)

Ivana Nohejlová (2)

Spoluautorka publikace o přírodě.