Všichni Autoři a témata

Jules Claretie (5)

Francouzský spisovatel, dramatik, libretista, publicista a historik. Jako novinář publikoval pod různými pseudonymy.

Juhani Aho (6)

Juhani Aho , vlastním jménem Johannes Brofeldt, literárním jménem Siltanen, Jussi nebo jen zkráceně J.S-n, byl novinář a první finský profesionální spisovatel, ve své době jeden z nejznámějších ve Skandinávii. Specializoval se na krátké příběhy takzvané „hobliny“ . Čerpal z finského folklóru, ale jeho tvorba nebyla provinciální a odrážela v sobě moderní literární hnutí té doby, především realismus. Překládal díla Alexandera Kiellanda, Alphonse Daudeta, Selmy Lagerlöfové, Victora Huga, Maurice Maeterlincka a jiných. Juhani Aho se narodil v Lapinlahti Theodorovi Brofeldtovi a Emmě Snellmanové. V roce 1884, kdy byl jeho otec jmenován farářem v Iisalmi, se rodina přestěhovala na faru ve Vieremä. Matkou byl vychováván v přísném duchu pietismu. V letech 1872–1880 studoval v Kuopiu a v roce 1880 nastoupil na Helsinskou univerzitu, kde do roku 1884 studoval klasické jazyky a historii, školu však opustil bez promoce. Nejznámější Ahova díla jsou romány Pastorova dcera a Pastorova žena. První byl ovlivněný norskou realistickou školou, druhý pobytem v Paříži. V době svých studijních let začal pracovat jako novinář a následující desetiletí přispíval do mnoha novin. V roce 1886 dělal spolu se svým bratrem Pekkou Brofeldtem redaktora novin Keski-Suomi, v letech 1887–1889 pracoval pro noviny Savo a v roce 1889 se přidal k zakladatelům Päivälehti. V letech 1889–1890 žil v Paříži. Tehdejší francouzskou morálku soužití muže a ženy a další rozdíly v myšlení tehdejších Finů a Pařížanů popisuje v románě Pastorova žena. V letech 1893–1903 byl členem Uusi Kuvalehti. V roce 1897 se s rodinou přestěhoval do Tuusuly, jež přitahovala mnoho umělců, spisovatelů a prominentů z finského kulturního života, jakými byli například J. H. Erkko, Pekka Halonen, Eero Järnefelt nebo Jean Sibelius. Roku 1911 Ahovi vyšel realisticko-romantický román Juha, který byl později ve Finsku několikrát zfilmovaný, naposledy také režisérem Akim Kauris...

Juhan Smuul (4)

Juhan Smuul, vlastním jménem Johannes Schmuul byl estonský spisovatel a novinář. Pocházel z rolnické rodiny z ostrova Muhu, střední školu nedokončil kvůli nemoci. Za druhé světové války sloužil v Rudé armádě. Po válce byl redaktorem periodik Rahva Hääl, Sirp ja Vasar a Pioneer. V roce 1951 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. Byl členem Ústředního výboru Komunistické strany Estonska, poslancem Nejvyššího sovětu SSSR a od roku 1953 do své smrti zastával funkci předsedy Estonského svazu spisovatelů. Byla mu udělena Stalinova cena , Leninova cena a titul národního spisovatele Estonské SSR . Smuulova raná tvorba náleží k socialistickému realismu, později se zaměřil na čtenářsky atraktivní reportáže z cest po světě. Jeho nejpřekládanějším dílem je Ledová kniha, pojednávající o výpravě do Antarktidy. K dobrodružnému žánru patří i prózy Japonské moře, prosinec a Punťa mořeplavec. Sbírka povídek Dopisy ze Sydegate zobrazuje s humorem život na estonském venkově. Smuul je také autorem divadelní hry Lea, odehrávající se za druhé světové války, a satirického monodramatu Plukovníkova vdova. Napsal scénář k úspěšné filmové komedii Suleva Nõmmika Tady jsme. Byla po něm pojmenována Literární cena Juhana Smuula a v obci Koguva se nachází muzeum věnované jeho tvorbě.

Judson Philips (2)

Americký dramatik, detektivní příběhy.

Judith Wilson (4)

Autorka anglických jazykových cvičebnic.

Judith O'Brien (4)

Judith O`Brien je americká spisovatelka historických romancí. Jako většina spisovatelů již od dětství věděla, čím chce být - spisovatelkou. I když vlastně u Judith tato vysněná profese byla až na třetím místě, hned po přání stát se princeznou z pohádky anebo primabalerínou. Po vysoké škole se Judith přestěhovala do New Yorku, kde začala pracovat pro časopis Seventeen Magazine, postupně se vypracovala až na editorku. A pak získala místo snů u vydavatele Pocket Books. Psala úvodní anotace ke knížkám autorek jako Jude Deveraux, Judith McNaught nebo Julie Garwood a ty se pak objevovaly na zadních stranách knih těchto autorek. A tak Judith četla rukopisy před jejich publikací, psala anotace a při tom snila, že sama by taky chtěla napsat, byť jen jeden, ale zato stejně úžasný příběh. Avšak život jí zkřížil plány - nejdříve se vrátila zpět ke své původní profesi - editaci a psaní článků pro časopisy, pak se vdala, narodil se jí syn a během mateřské, při psaní článků o zdraví, jí v hlavě začal opět hlodat dávný sen - napsat svou vlastní romantickou novelu. A tak se o to pokusila, napsala začátek příběhu, zaslala jej vydavateli, čekala a dočkala se - velmi zdvořilého odmítnutí. Po několika letech se Judith rozhodla opět zkusit své spisovatelské štěstí, zkontaktovala svou bývalou kolegyni z Pocket Books Lindu Marrow, zaslala jí svůj rukopis, aby se s ní poradila, co vylepšit a tak, no a za tři dny se jí Linda ozvala s nabídkou kontraktu na dvě knihy. A tak se z Judith pomalu ale jistě stala spisovatelka, která má k dnešnímu dni na kontě cca 10 knih a na dvou dalších se podílela spolu s jinými autorkami. V současné době Judith žije v Brooklynu, sama se svým synem a dál píše své historické romance, sem tam ozvláštněné cestováním v čase.

Judith H Newman (5)

Judith Ferguson (4)

Americká autorka kuchařek.

Judith A Jance (4)

Narodila se v Jižní Dakotě, dětství strávila v arizonském Bisbee a nyní žije se svým manželem v Seattlu a v arizonském Tucsonu.

Jørgen Brekke (5)

Jørgen Brekke je nórsky spisovateľ. Narodil sa v Hortene, neskôr sa usadil v Trondheime, kde žije s manželkou a tromi deťmi. Prednášal o vzdelávaní, neskôr pracoval ako novinár na voľnej nohe. Za svoj debut V ľudskej koži získal cenu Norlis za najlepší debut roka, ako aj cenu Nová krv za najlepší kriminálny debut. Je autorom detektívnej série s inšpektorom Singsakerom, románov, v ktorých sa súčasnosť prelína s dávnejšou minulosťou.

Jørgen Bitsch (3)

Dánský cestovatel a filmař.

József Darvas (3)

Maďarský spisovatel a politik.

Józef Weyssenhoff (5)

Joseph Weyssenhoff - prozaik , básník , literární kritik , editor . Bratranec malíře Henryho Weyssenhoffa.

Jozef Miloslav Hurban (6)

Jozef Miloslav Hurban byl první předseda Slovenské národní rady, slovenský spisovatel, novinář, politik, evangelický kněz. Narodil se v rodině evangelického faráře a v letech 1830–1840 studoval na evangelické lyceum v Bratislavě, kde se seznámil s Ľudovítem Štúrem, který v něm probudil vlastenecké cítění. V roce 1840 byl vysvěcen na kněze. Chtěl pokračovat v studiu v Německu, ale z finančních důvodů musel pracovat. Působil jako evangelický kaplan v Brezové pod Bradlom a od roku 1843 byl farářem v Hlbokém. Od roku 1866 byl po smrti Karla Kuzmányho nějakou dobu superintendantem slovenské evangelické patentální církve. Oženil se s Annou Jurkovičovou, se kterou měl 4 dcery a 5 synů, mezi nimiž byl i spisovatel Svetozár Hurban-Vajanský. Jozef Miloslav Hurban byl na čele slovenského literárního a veřejného života téměř po půl století . Byl nekompromisním bojovníkem za národní práva Slováků, nesmiřitelným nepřítelem šovinismu maďarské vládnoucí třídy i průkopníkem slovanské vzájemnosti. Hlavně v mladších letech života patřil mezi radikální slovenské odpůrce feudalismu i nadvlády příživnických šlechtických vrstev v Uhersku. Tehdy se dokonce stavěl za „odteologizování slovenského života“. V roce 1847 v novele Od Silvestra do Troch kráľov se takto vyslovil o tehdejším slovenské vzdělaneckém světe: „Náš život slovenský najväčšmi zato kuľhá, že ho doteraz skoro sami teológovia opatrovali, oni nám kníh a ideálov všeslovanských nastavili tak, že ak sú knihy, plány, ideále, šťastie národov, my Slováci by sme veľmi šťastný národ boli“. Díky svému nekompromisnímu jednání byl prohlašován za vlastizrádce, komunistického agitátora, panslavistického vezíra, byl označován jako „divokým Hurban“ či „divoký Slovák“ a podobně. Položil také základy slovenské literární historiografie. Kromě toho byl agilní národovec, spoluzakladatel Tatrína, spo...

Jozef Kvasnica (4)

Jozef Kvasnica byl československý teoretický fyzik, profesor Univerzity Karlovy v Praze, kde působil na Katedře teoretické fyziky Matematicko-fyzikální fakulty. Napsal řadu vysokoškolských učebnic z fyziky. Své mládí prožil Jozef Kvasnica v slovenských Tunežicích. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Trenčíně studoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích odjel do Moskvy, kde absolvoval náročnou aspiranturu u Lva Davidoviče Landaua, pozdějšího držitele Nobelovy ceny za fyziku, i když kandidátskou práci obhajoval až zpět v Československu. Po návratu pracoval nejprve na Fakultě technické a jaderné fyziky ČVUT a od roku 1965 až do své smrti působil na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nejprve nastoupil na Katedru teoretické fyziky a když tato katedra byla v roce 1976 administrativně rozpuštěna, stal se do roku 1986 vedoucím nové Katedry matematické fyziky, která byla v roce 1991 opět přejmenována na Katedru teoretické fyziky. Jozef Kvasnica byl též proděkanem na MFF UK a dlouhá léta byl šéfredaktorem anglického vydání Československého časopisu pro fyziku. Jozef Kvasnica je především autorem a výjimečně spoluautorem mnoha vysokoškolských učebnic zaměřených na různé partie fyziky a několika populárně-naučných knih z fyziky a matematiky Dále publikoval řadu odborných článků z různých oborů fyziky převážně v Czechoslovak Journal of Physics, jejichž je téměř vždy jediným autorem s výjimkou článku s Jiřím Horáčkem, kterému vedl diplomovou i kandidátskou práci. Mezi jeho odborné práce patří např. K jeho nejdůležitějším článkům patří práce věnované teorii difúze, v nichž publikoval objev tzv. obrácené difúze, kdy dochází k transportu částic z místa s menší koncentrací do místa s vyšší koncentrací. Napsal také několik populárně naučných článků a recenzí do časopisů Pokroky matematiky, fyziky a astronomie a Československý časopis pro fyziku....

Jozef Kšiňan (4)

Slovenský autor publikací o fotbale.

Jozef Heriban (6)

Jozef Heriban je slovenský spisovatel, scenárista a filmový režisér, bývalý poslanec Národní rady Slovenské republiky, pozorovatel a poslanec Evropského parlamentu. Věnuje se profesionálně literatuře a filmu. Je bývalým prezidentem Slovenského centra PEN, místopředseda Rady Audiovizuálneho fondu a člen Slovenské filmové a televízní akadémie. 39 let byl ženatý se známou televízní moderátorkou a bývalou ředitelkou Slovenského institutu ve Vídni, Alenou Heribanovou, s kterou má dvě dcery. Spisovatelku a novinářku Tamaru Šimončíkovú Heribanovou a marketingovú a PR managerku Barbaru Jagušák. Vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě kombinaci estetická výchova – slovenština. Poté jedenáct let působil v Slovenské filmové tvorbě v Bratislavě jako dramaturg, scenárista, režisér a vedoucí skupiny hraných filmů. Je autorem rozhlasových her, knih, filmových a televizních scénářů. Mnohé z nich byly oceněny na rozhlasových a filmových mezinárodních festivalech. Později pracoval v oblasti marketingu . V roce 2002 byl zvolen poslancem Národní rady SR za slovenskou politickou stranu Aliancia nového občana. V Národní radě SR působil jako člen Výboru pro evropské záležitosti a Výboru pro lidská práva, národnosti a postavení žen. V letech 2003 a 2004 byl pozorovatelem a několik měsíců poslancem Evropského parlamentu. Knižně debutoval novelou Niekto na mňa stále píska , která získala v roce 1993 v anonymní soutěži Literárního fondu 1. místo. Autorův osobitý smysl pro humor a schopnost vytvářet metaforickou linii vyprávění ozvláštňuje příběh mladého studenta hudby z počátku sedmdesátých let. V následující knize Úspech má srdce žraloka , která zvítězila v čtenářské anketě časopisu Knižní revue "Kniha roku 2007", Jozef Heriban reaguje na nejno...

Józef Hen (3)

Polský prozaik, reportér, scénárista a filmový režisér.

Jozef Haluška (1)

Slovenský autor publikací z oboru mechaniky.

Jozef Augustín (3)

Doc. PharmDr., vědeckovýzkumný pracovník, obor mikrobilogie, potravinářká technologie.Doc. PharmDr. Jozef Augustín, PhD., je docent Slovenskej technickej univerzity v Bratislave. Absolvoval Farmaceutickou fakultu UK v Bratislavě, doktorandské studium na Přírodovědecké fakultě UK v oboru mikrobiologie, titul PharmDr. získal v oboru klinická farmacie. Je autorem tří odborných monografií s aktuální potravinářskou tematikou Povídání o čaji. Čajovníkový list, čaj, jako potravinářská pochutina, léčebný, mystický nápoj a jiné tonizující nápoje světa, Dobrou chuť! Tajemství chutí a vůní a Povídaní o kávě. Kávovníkové zrno, káva a kávoviny jako významné potravinářské pochutiny, je i spoluautorem knihy Kontrola kvality potravin. Je hojně citován v zahraniční i české odborné literatuře. Vyučuje na univerzitách, zasedá v odborných porotách a komisích, publikuje odborné práce. Je zakládajícím členem Kávové asociace ČR a SR a jejím čestným členem.

Joyce Brothers (2)

Americká psycholožka a publicistka.

Jošitoki Óima (4)

Josie Lloyd (5)

Britská spisovatelka, lektorka tvůrčího psaní na školách a v knihovnách, manažerka firmy zaměřené na profesionální redigování textů. Spolupracovnice rozhlasové stanice pro ženy. Některé knihy píše s manželem Emlynem Reesem.

Josiah Bancroft (4)

Americký autor fantasy literatury, dříve básník, vysokoškolský lektor, rockový hudebník a autor komiksů.

Josephine F. L Hart (3)

Josephine Butler (2)

Josephine Elizabeth Butlerová rozená Greyová, byla britská anglikánská aktivistka, feministka, sociální reformátorka a bojovnice proti vykořisťování žen. Soustředila se na pomoc chudým ženám a prostitutkám a boj proti dvojímu metru viktoriánské sexuální morálky. Byla iniciátorkou a hlavní vůdkyní kampaní, které vedly ke zrušení „Contagious Diseases Acts“ a ke zvýšení věku způsobilosti k pohlavnímu styku z 13 na 16 let.

Joseph Kanon (4)

Narozen ve městě Nanticoke. Podle jeho předlohy byl v roce 2005 natočen film s G. Clooneym

Joseph Jacques Césaire Joffre (3)

Francouzský maršál.

Joseph Gabet (3)

Joseph Gabet byl francouzský misionář a cestovatel. Je považován za zakladatele moderní katolické misie v Mongolsku. V roce 1833 byl vysvěcen na kněze. O rok později se připojil k lazaristům a již následujícího roku byl vyslán na misijní cestu do Asie. Ve druhé polovině 30. let 19. století byl vyslán do Mongolska. Mezi lety 1844–1846 se zúčastnil misijní cesty do Tibetu, a to společně s kolegou lazaristou Évariste Régis Hucem a mladým Tibeťanem, který jim dělal překladatele. Stal se známým především díky této své tibetské cestě, jelikož Huc o ní podal podrobnou cestopisnou zprávu .

Joseph Delteil (3)

Narozen 20.4.1894 v Pieusse, zemřel 12.4.1978. Francouzský prozaik.

Joseph Delaney (4)

Joseph Henry Delaney je britský učitel v důchodu, autor sci-fi a fantasy románů. Z jeho pera vzešlo zhruba dvanáct knih. Jeho spisovatelská kariéra započala vydáním erotického sci-fi thrilleru Mercer\'s Whore, jenž napsal pod pseudonymem J.K. Haderack. Pod svým vlastním jménem pak již psal Učně lovce duchů – svůj první román pro děti, z něhož později vyrostla celá série Kroniky Wardstone. Joseph Delaney pracoval jako technik, učitel angličtiny a nakonec založil oddělení Média a film na Blackpool Sixth Form College – specializoval se na upírskou literaturu. Po vydání druhého dílu své slavné série odešel do důchodu a začal psát na plný úvazek. Žije v hrabství Lancashire na severu Anglie. Má tři děti a sedm vnoučat. Většina míst z jeho série o lovci duchů je inspirována strašidelnou krajinou Lancashiru a místními duchařskými historkami.

Josefa Slánská (2)

Josefa Slánská, rozená Hašková byla manželkou Rudolfa Slánského, dlouholetého člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa a generálního tajemníka ÚV KSČ , který byl po zkonstruovaném procesu v roce 1952 popraven. Narodila se v rodině fotografa ve Vršovicích Antonína Haška a jeho manželky Josefy, rozené Hurychové . Byla nejmladší ze čtyř dětí. Na své dětství vzpomínala jako na chudé, kdy otec a dva sourozenci byli bez zaměstnání a ona sama nedokončila pátou třídu gymnázia a nastoupila do zaměstnání. Od mládí byla levicového smýšlení, v roce 1927 se stala členkou Československého Komsomolu, v roce 1929 KSČ. V roce 1929 se též seznámila s Rudolfem Slánským a s dalšími tehdejším předními členy KSČ . V roce 1931 odjela na rok do Sovětského svazu, po návratu pracovala jako administrativní síla, tlumočnice a překladatelka. Dne 20. dubna 1937 byli s Rudolfem Slánským oddáni, syn Rudolf se narodil o dva roky dříve, již v roce 1935. Po Mnichovské dohodě byl Rudolf Slánský povolán do Sovětského svazu, Josefa Slánská odcestovala se synem za ním. Po zatčení Rudolfa Slánského byla vyloučena z KSČ, jejíž členkou byla od roku 1929. Členství jí bylo navráceno po rehabilitaci jejího manžela v roce 1963, v roce 1969 byla znovu vyloučena. V roce 1977 podepsala spolu se synem Rudolfem Chartu 77 a s chartisty aktivně spolupracovala. Svou víru v socialismus si však zachovala. Josefa Slánská měla s manželem tři děti, Rudolfa, Naďu a Martu. Dcera Naďa se narodila během pobytu v Moskvě a jako tříměsíční zde byla v roce 1943 unesena. Případ nebyl nikdy objasněn. Rudolf Slánský mladší byl signatářem Charty 77 a po sametové revoluci československým velvyslancem v Rusku, do roku 2004 českým velvyslancem na Slovensku. Dcera Marta je podnikatelkou – vlastnila realitní kancelář. Josefa Slánská napsala knihu vzpomínek Zpráva o mém muži, ve které popisuje fyzické...

Josefa Gafronová (5)

Autorka prací z oboru administrativy.

Josef Zimovčák (3)

Josef Zimovčák je český manažer a živnostník, cyklista, několikanásobný mistr světa i ČR v jízdě na vysokém kole. Narodil se v Příbrami, matka však pocházela z Veselí nad Moravou a rodina se tam vrátila, když byl zhruba v páté třídě. Vyučil se kuchařem a soustružníkem, později vystudoval hotelovou školu v Piešťanech. Po sametové revoluci podnikal několik let v pohostinství, následně se začal živit jako pojišťovací agent. Dlouhodobě žije ve městě Veselí nad Moravou na Hodonínsku. Má dvě děti. Známý je především jako cyklista na vysokém kole. Na něm jezdí od roku 1972, kdy absolvoval dojezd Závodu míru. Je několikanásobným mistrem světa v jízdě na vysokém kole na 1 míli i na 100 mil. Je rovněž držitelem světového rekordu, když v roce 1996 za 24 hodin ujel na brněnském velodromu 522,25 kilometru. Projel za 28 dnů trasu dlouhou 4 356 km napříč Spojenými státy americkými z Los Angeles do Jacksonvillu, přičemž strávil v sedle vysokého kola celkem 222 hodin a 32 minut. Na vysokém kole v roce 2005 ujel také celou trasu Tour de France ve stejných denních dávkách jako profesionální závodníci, dále pak trasy závodů Giro d'Italia a Vuelta a España . Věnuje se také organizaci charitativní akce „Na kole dětem“ na podporu onkologicky nemocných dětí. V roce 2005 získal za své aktivity Cenu Jihomoravského kraje v kategorii sport. Ve stejném roce obdržel také Cenu města Veselí nad Moravou za mimořádné sportovní výkony a propagaci města. V březnu 2007 byl oceněn cenou Českého klubu fair play za svůj sportovní postoj, když měl předchozího roku na trase Giro d’Italia doprovodný vůz nehodu, při níž zahynul německý motocyklista, a Zimovčák svou výpravu v předposlední etapě ukončil. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník v obvodu č. 79 – Hodonín. Původně zvažoval nabídku od ODS či hnutí STAN, nakonec se rozhodl pro hnutí ANO 2011. Se ziskem 17,77 % hlasů skončil na 3. mís...

Josef Žalman (3)

Josef Žalman byl lesní ředitel lichtenštejnských velkostatků, spisovatel, publicista a zakládající člen Českomoravské myslivecké jednoty. Narodil se 26. července 1884 v Dlouhé Třebové jako syn lichtenštejnského hajného Josefa Žalmana z Dlouhé Třebové čp.1 a Marie Žalmanové rozené Duškové z Čermné čp. 506. Otec i děd Josefa byli výkonní lichtenštejnští hajní v Dlouhé Třebové a Výprachticích, a tak bylo Josefovi předurčeno, že bude též lesníkem. Po ukončení školní docházky odešel studovat na dvouletou revírnickou školu v Písku a po jejím ukončení přešel na dvouletou vyšší školu, kde svá lesnická studia dokončil v r. 1904. Po ukončení škol nastoupil jako lesník v Českotřebovském polesí, kde poznal svoji budoucí manželku Václavu, dceru knížecího hajného Vincence Staňka. V roce 1912 byl povolán na lesní správu do Pozořic, kde byl pověřen prací hajného v Olšanech u Vyškova, kam se po svatbě v roce 1913 s Václavou Staňkovou oba stěhují. Jeho příchodem obec získala jednoho z předních organizátorů kulturního, společenského a politického života. Mimo jiné se jako člen zastupitelstva zasadil o zlepšení podmínek pro lesní dělníky. V průběhu válečných let, kdy byl povolán na bojiště první světové války, se manželům Žalmanovým narodil syn Emil Žalman zvaný po celý život Miloš, známý psychiatr jak v Česku tak ve světě. V roce 1920 se jim narodila dcera Marie později provdaná za MUDr. Miroslava Mrázka, známá tanečnice, choreografka, profesorka a prorektorka brněnského JAMU. Po návratu z války se intenzivně věnoval práci v lesnických organizacích a později, společně se svými spolupracovníky spojoval různé myslivecké spolky a sdružení v jeden celek. V roce 1923 založil Českomoravskou mysliveckou jednotu organizaci fungující dodnes. Josef Žalman byl na první ustavující schůzi zvolen jejím jednatelem. Později založil také časopis "Stráž myslivosti". V Olšanech pobývali Žalmanovi do roku 1923, kdy byl Josef Ža...

Josef Vohryzek (4)

Josef Vohryzek byl český redaktor, literární kritik, prozaik a překladatel . Pocházel z rodiny pražského židovského advokáta. Od roku 1937 studoval na Reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. Rodiče, kteří později zahynuli v nacistickém sběrném táboře, jej roku 1940 poslali do Švédska, čímž jej zachránili před transportem. Roku 1950 se vrátil zpět do Československa a roku 1951, po absolvování ročního Státního kurzu pro přípravu pracujících na vysokou školu, zakončeného maturitou, začal studovat češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium úspěšně ukončil roku 1956, pak byl do roku 1957 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel a následně odborným pracovníkem Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Díky svým příspěvkům do měsíčníku Svazu československých spisovatelů Květen, které zpochybňovaly komunistickou ideologizaci umění, se brzy stal jednou z vůdčích osobností tohoto časopisu. Když byl časopis roku 1959 po ostré ideologické kritice Ladislava Štolla zakázán, byl Vohryzek vyloučen z KSČ a musel opustit svou práci v Ústavu. Živil se jako překladatel a externí překladatel Československého rozhlasu a v letech 1964–1970 byl opět redaktorem nakladatelství Československý spisovatel, ale pouze na poloviční úvazek. V době normalizace pracoval jako dělník a své překlady publikoval pod propůjčenými jmény. Patřil k zakládajícím členům Charty 77 a roku 1987 byl jedním z jejích mluvčích. Naplno se k literární kritice vrátil až po roce 1989 . Jako kritik se zabýval především současnou českou prózou. Publikovat začal roku 1952 v Lidových novinách, později hlavně v časopise Květen a v Literárních novinách. Jako první popsal skutečnost, že nejhodnotnější díla první poloviny padesátých let vznikala mimo oficiální publikovanou literaturu a v zásadním rozporu s ní. Po nuceném odmlčení publik...

Josef Veselý (4)

Narozen 1875 v Jičíně, zemřel 27. 4. 1934 v Praze. Dělnický novinář, prózaik, autor společenskovědních prací a překladů.

Josef Velfl (5)

Josef Velfl je český historik a muzejník, ředitel Hornického muzea v Příbrami. Je autorem mnoha článků i knih z dějin příbramského regionu. Josef Velfl se narodil v Rakovníku, ale už když mu byl rok, přestěhovala se rodina do Příbrami. V roce 1975 absolvoval příbramské gymnázium a poté Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Hned poté nastoupil do příbramského Hornického muzea, jehož ředitelem se v roce 1994 stal. Za jeho působení se areál muzea rozšířil o několik objektů, včetně historických dolů Anna a Vojtěch, řadu památek pomohl zachránit a expozici muzea modernizovat. Pomáhal také při budování muzea obětí komunismu, který podle jména pracovního tábora nese označení Památník Vojna. V letech 1990 až 1992 byl zmocněncem federální vlády pro analýzu událostí let 1967–1970. Založil country skupinu Bonanza. Napsal více než 200 článků do odborného tisku a je též autorem několika monografií. Podílel se i na vzniku několika dokumentárních filmů a výstav. Třikrát získal Medaili mezinárodního sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice, v roce 2007 oceněn Zlatou medailí Českého báňského úřadu, v roce 2008 Medailí Středočeského kraje. Další ocenění obdržel od Armády ČR, ministerstva obrany či spolků účastníků odboje a politických vězňů. Je čestným členem Českého svazu bojovníků za svobodu. 4. dubna 2015 mu Čestné občanství udělila obec Chotilsko.

Josef Vašica (5)

Josef Vašica byl český teolog, filolog, slavista, biblista, literární historik, editor, publicista, překladatel, katolický kněz a vysokoškolský pedagog, který významným způsobem přispěl k poznání staroslověnského písemnictví a české literatury období baroka. Vystudoval gymnázium v Opavě, kde na něj měl veliký vliv tehdejší ředitel Vincenc Prasek. Později absolvoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci. V roce 1906 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1907 studoval na vídeňské univerzitě slavistiku a klasickou filologii. Mezi jeho učiteli byl i známý slavista prof. Vatroslav Jagić. Po studiích nastoupil jako profesor latiny a češtiny na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. V roce 1919 získal docenturu a později se stal profesorem na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci a založil zde stolici staroslověnštiny. V roce 1937 se přestěhoval do Prahy, kde vyučoval na teologické fakultě UK. Jeho zásluhy o vědní obory staroslověnský jazyk a literatura a česká literatura byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění , dopisujícím členem Královské české společnosti nauk se stal 9. 1. 1935, mimořádným v roce 1937. Od října 1940 byl členem Pražského lingvistického kroužku. V roce 1950 byl po reorganizaci českého bohosloveckého vysokého školství poslán do důchodu. V závěru života pobýval rád v Klimkovicích. Josef Vašica se ve své práci zaměřoval na studium staroslověnského jazyka, nejstarší překlady bible do češtiny a literaturu českého baroka. Byl prvním badatelem, který upozornil na významná literární díla baroka, která byla pozapomenuta nebo ostatními badateli opomíjena . Vašica významným způsobem přispěl k poznání barokní literatury – především poezie – a pomohl tak změnit převládající negativní hodnocení kultury ob...

Josef Týfa (4)

Josef Týfa byl český typograf, knižní grafik a tvůrce písem. Studoval na pražské Rotterově soukromé škole užité grafiky. Pracoval jako reklamní výtvarník velkých obchodních společností a průmyslových firem, byl vedoucím propa­gačního výtvarnictví PZO Centrotex, plzeňského Prazdroje či Baťových závodů. Od roku 1951 se zaměřil na tvorbu typografických písem a na knižní typografii. Společně se Stanislavem Dudou a Karlem Míškem navrhl antikvu Kolektiv a grotesk . V roce 1960 uspěl s návr­hem písma Týfova antikva a kurzíva, roku 1968 navrhl antikvu Academia s kurzívou do odborných publikací a Juvenis do knih pro děti . Spolupracoval s českými nakladatel­stvími, mj. Odeon, Academia, Avicenum, Horizont. Podílel se na typografické úpravě knih pro edice Most, Archiv, Ypsilon , Situace či Klubu přátel poezie. Spolupracoval na propagaci reprezentačních výstav, např. Expo 58 v Bruselu, Československého skla v Moskvě a dalších. Byl členem SČUG Hollar a dopisujícím členem německého spolku Bund Deutscher Buchkünstler. Za svou tvorbu získal titul zasloužilý umělec , též řadu mezinárodních ocenění. 1975 Josef Týfa: Písmo, značky, kniha, Strahovská knihovna, filozofický sál, Praha

Josef Teige (5)

Josef Teige byl český právník, historik a dlouholetý pracovník Archivu města Prahy. Zabýval se hlavně českými dějinami ve středověku, dějinami a topografií Prahy i jednotlivých objektů ve městě, genealogií a diplomatikou. Byl také jedním z prvních obránců pražských památek, včetně tehdy bořeného židovského ghetta. Po maturitě na malostranském gymnáziu studoval práva na pražské české univerzitě, kde roku 1889 obhájil doktorát. Dva roky studoval pomocné vědy historické na univerzitě v Mnichově a od roku 1890 studoval v Ústavu pro rakouský dějezpyt ve Vídni. Roku 1893 tam složil státní zkoušky a v Praze získal doktorát filosofie. Dva roky pracoval jako stipendista v Instituto austriaco di studi storici ve vatikánských archivech, kde se zabýval hlavně papežskou korespondencí s českými panovníky. Roku 1896 nastoupil do Archivu města Prahy, kde pracoval až do smrti. Od roku 1907 byl ředitelem Archivu s titulem archivář hlavního města Prahy, od téhož roku dopisující člen 1. třídy České akademie věd a umění. Přispíval do Ottova slovníku, vydával Sborník příspěvků k dějinám Prahy a roku 1902 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk.

Josef Strouhal (3)

Josef Strouhal byl český herec, režisér a divadelní ředitel. Pocházel z rodiny tkalce, byl nejstarším ze třech dětí. Po přestěhování do Brna se učil na německé škole. Brněnský vlastenec, úředník banky Jan Rublecký mu umožnil další studium na slovanském gymnáziu . Láska k veršům jej přivedla k divadlu. Začínal v roce 1874 jako ochotník u Zöllnerovy společnosti v brněnském Besedním domě. Ve škole mu však bylo ochotničení zakázáno a proto se rozhodl pokračovat ve studiu v Praze. Hrál s divadelním spolkem Jana Postla a v listopadu 1881 odešel se společností Františka Ludvíka do Berouna. Ještě v tomtéž roce pokračoval s F. Ludvíkem do Kladna, kde soubor působil v sále „U Plecitých“. Zde zůstal až do roku 1883, pak odešel na vojenskou službu. Po návratu působil v souborech ředitele Košnera, Václava Svobody, Václava Chuděry , Jana Kozlanského a Františka Josefa Čížka . V roce 1885 získal ředitel František Pokorný působiště v Brně a angažoval i Josefa Strouhala. Po roce, když Pokorný odešel, ujal se řízení souboru Pavel Švanda ze Semčic. V souboru působil rovněž Eduard Vojan a po jeho odchodu do ND převzal Strouhal mnoho jeho rolí. V létě 1887 přešel Strouhal k nově založenému souboru Vendelína Budila, po dvou letech se však vrátil ke Švandovi na Smíchov a po jeho smrti zpět k Františku Ludvíkovi. V listopadu 1893 odjel Strouhal se ženou a čtyřletou dcerou za Ludvíkovým souborem do USA, který tam již v tu dobu 8 měsíců působil. Divadlo cestovalo po USA za Čechy–krajany a nakonec se usídlilo v Thalia–Hall v Chicagu. Po představeních byly organizovány kulturní programy a Josef Strouhal zde recitoval české básníky. V divadle hrál např. i František Kovářík . V květnu roku 1898 se celá společnost rozloučila Strouhalovou beneficií s Chicagem a vrátila se domů do Evropy. Již v červnu 1898 společnost vystoupila pohostinsky v Pištěkově aréně v Praze. Úspěšné vystoupení mělo za následek, že Pištěk nabídl ...

Josef Sekal (4)

Narozen 17.10.1936. Fotograf.

Josef Schrötter (5)

Narozen 26. 2. 1949 ve Šternberku. Ing., profesně se zabývá zabezpečovací technikou v železniční dopravě, psychotronik, záhadolog.

Josef Růžička (4)

Práce o slovanské mytologii, román.

Josef Röhrich (2)

Autor publikací o sportu.

Josef Ročák (4)

Upravovatel klasických světových děl pro děti, činný v letech 1935-1948.

Josef Rezler (3)

Narozen 24.10.1855 v Košťálově u Jilemnice, zemřel 13.2.1925 v Semilech. Dělník, spoluzakladatel sociální demokracie, autor vzpomínkové knihy.

Josef Prokop (3)

Narodil se a studoval v Praze . Po krátké pedagogické praxi zakotvil roku 1992 v Českém rozhlase, kde je redaktorem a moderátorem. Kromě toho je také autorem více než dvou stovek rozhlasových pořadů, spoluautorem televizních pořadů a autorem dvou divadelních her. Aktivně koncertuje na varhany, a to nejenom v Čechách, ale ve většině zemí Evropy. Je aktivní i v muzikologické práci, mj. je zakladatelem a předsedou České společnosti Jana Ladislava Dusíka. Vychovává mladé klavíristy v ZUŠ Jana Zacha v Čelákovicích.

Josef Prokeš (1)

Narozen 12. 9. 1980 v Rudolfově. Kněz českobudějovické diecéze, věnuje se pastorizaci mládeže, duchovní rádce skautů.

Josef Prokes (6)

Narozen 1947 v Brně, působí jako vysokoškolský učitel. Je členem Obce spisovatelů a Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním. Jeho povídky a recenze vycházejí zejména v Hostu, Literárních novinách a Tvaru. Režíruje studentské divadlo a jeho autorská čtení jsou divácky oblíbeným programem ve sklepní scéně CED Divadla Husa na provázku, v klubu Leitnerova, v jazzovém klubu Stará Pekárna i jinde.

Josef Polák (1)

Narozen 6.2.1841 v Nebovidech u Kolína, zemřel 12.12.1928 v Kutné Hoře. Učebnice českého jazyka, uspořádal výbor mravoučných povídek pro mládež.

Josef Petrů (5)

Narodil se 13.12. 1965 v Červeném Kostelci. Je novinářem. Po půlročním studijním pobytu v USA se stal v letech 1996 - 2000 moderátorem České televize. Žije v Hradci Králové.

Josef Pecák (2)

Narozen 11.1.1941 v Praze. CSc., docent, kameraman, práce z oboru fotografování, vidění a snímání obrazu, překlad odborné publikace z maďarštiny.

Josef Pavlovský (1)

Narozen roku 1939, zemřel 1994. Ing., projektant, spoluautor průmyslových vzorů saun, publikace z oboru.

Josef Panáček (3)

Narozen 5. 12. 1900 v Jičíněvsi, zemřel 3. 1. 1973 v Doksech. Železniční úředník, redaktor Dopravního nakladatelství v Praze, autor publikace K.H.Mácha v kraji svého Máje.

Josef Otto Novotný (3)

Narozen 1.2.1894 v Hořovicích, zemřel 22.9.1971 v Praze. Novinář, redaktor, autor historické literatury, fejetonů, editor spisů Viktora Dyka, překladatel z angličtiny, francouzštiny, řečtiny.

Josef Novák (3)

Narozen 7. 11. 1902 v Praze, zemřel 2. 7. 1987 tamtéž. Malíř, grafik, karikaturista, ilustrátor, profesor VŠUP. Autor ilustrací k dobrodružným románům.

Josef Navrátil (4)

Narozen 31. 3. 1868 v Holešově, zemřel 26. 11. 1935 v Černotíně. Katolický kněz, básník a spisovatel, náboženský publicista.

Josef Molín (3)

Josef Molín byl český politik, v 90. letech 20. století poslanec Poslanecké sněmovny za ODS. Vystudoval Univerzitu J. E. Purkyně v Brně . Do roku 1990 pracoval jako učitel na základní škole. V letech 1990-2007 vyučoval na Gymnáziu Dr. Karla Polesného ve Znojmě, z toho v prvních sedmi letech jako ředitel tohoto ústavu. Ve volbách v roce 1996 kandidoval do poslanecké sněmovny za ODS , ale nebyl zvolen. Do parlamentu se dostal až dodatečně srpnu 1997 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Michal Frankl. Ve sněmovně setrval do voleb v roce 1998. Byl členem sněmovního výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Dlouhodobě byl aktivní v komunální politice. Po sametové revoluci byl kooptován do Městského národního výboru ve Znojmě jako jeho místopředseda. Po komunálních volbách roku 1990 byl navržen do funkce starosty Znojma, ale ve volbě prohrál s Janem Hartem. Ten mu nabídl post místostarosty, ale Molín to odmítl. V komunálních volbách roku 1994 a komunálních volbách roku 1998 byl zvolen za ODS do zastupitelstva města Znojmo. Byl předsedou ODS ve Znojmě, ale v roce 1999 zbaven členství ve straně kvůli spolupráci s KSČM na komunální úrovni. Přestoupil pak do formace SNK-ED. Mezitím byl opětovně zvolen do znojemského zastupitelstva v komunálních volbách roku 2002 a komunálních volbách roku 2006 . V letech 2003-2006 zastával funkci místostarosty Znojma. V senátních volbách roku 2008 neúspěšně kandidoval za senátní obvod č. 54 - Znojmo. Získal necelá 2 % hlasů a nepostoupil do 2. kola. K roku 2008 se uvádí jako důchodce. Je ženatý, má dvě děti.