19681–19740 z 154624 Autoři
Leonid Vasil'jevič Solov'jev (2)
Ruský spisovatel a scenárista. Autorka próz, příběhů pro děti a divadelních her. Jeho díla jsou spojena s folklórem a způsobem života ve Střední Asii, ve které do svých dvaceti pěti let žil.
Více od autora
Leonid Sergejevič Sobolev (5)
L. Sobolev se narodil 21. července 1898 v Irkutsku v rodině důstojníka a šlechtice. V letech1910 - 1916 studoval na kadetní akademii Alexandra III a v květnu 1916 byl přijat do Námořního kadetního sboru. Zúčastnil se bitvy na Baltu a přemístění Baltské flotily. V roce 1918 - 1931 sloužil v Rudé armádě v námořnictvu jako navigátor na válečných lodích. Později pracoval jako novinář. Účastnil se bojů v druhé světové válce. V letech1957 - 1970 - předseda Svazu spisovatelů RSFSR. Zastřelil se v únoru 1971 kvůli rakovině žaludku a s ní spojenými krutými bolestmi.
Více od autora
Leonid Kogan (5)
Leonid Kogan byl vynikající sovětský houslista, proslulý svou virtuózní technikou a vášnivými výkony. Narodil se 14. listopadu 1924 v ukrajinském Dnipru a stal se jedním z předních houslistů 20. století. Koganova kariéra se vyznačovala hlubokým porozuměním a interpretací široké škály repertoáru, od barokních až po současná díla. V roce 1951 zvítězil v prestižní soutěži královny Alžběty v Bruselu, což přispělo k jeho mezinárodní kariéře.
Více od autora
Leonard Roggeveen (2)
Nizozemský učitel a spisovatel, autor a ilustrátor knih pro děti a mládež, také redaktor dětských časopisů a tvůrce rozhlasových programů.
Více od autora
Leona Jochmannová (4)
Narozena 1968. Klinická psycholožka a psychoterapeutka, vysokoškolská pedagožka, specializuje na oblast dětské psychologie a problematiku attachmentu, zabývá se diagnostikou a léčením následků traumatu u dospělých i dětí, vedením seberozvojových a poradenských skupin a supervizí v zařízeních sociální péče, zdravotnictví a školství.
Více od autora
Leo Brouwer (4)
Leo Brouwer je kubánský skladatel, klasický kytarista a dirigent, který se narodil 1. března 1939 v Havaně. Je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností klasické kytary a současné hudby. Brouwerův přínos kytarovému repertoáru sahá od jeho raných děl, která byla silně ovlivněna kubánskou lidovou hudbou, až po pozdější avantgardní skladby, které zahrnují širokou škálu modernistických technik.
Více od autora
Leo Babauta (4)
Leo Babauta je americký spisovatel, autor bestselleru The Power of Less . Jeho kniha Zen To Done už v názvu odkazuje na metodu GTD Davida Allena. Babauta je autorem titulů The Simple Guide to a Minimalist Life, The Essential Motivation Book a The Zen Habits Handbook for Life. Otevřeně říká, že jej inspiruje prostá filozofie zenového buddhismu, praktikuje zazen a miluje minimalistickou estetiku. Svůj blog nazval Zen Habits, protože termín „zen“ vystihuje jeho filozofii. Blog Zen Habits se soustředí na hledání jednoduchosti v každodenním chaosu. Je o umění koncentrovat se na věci, které jsou důležité, a docílit spokojenosti se svou prací, životem, sám se sebou. Na blogu jsou každý týden publikovány tři články týkající se: jednoduchosti, zdraví a fitness, motivace a inspirace, střídmosti, rodinného života, štěstí, životních cílů, o tom, jak mít hotovo a přitom žít okamžikem. „Věřím, že každá změna ve vašem životě, kterou stojí za to udělat, vyžaduje vybudování dobrých návyků, a to nikoli přes noc,“ říká Babauta. „Tyto návyky je třeba kultivovat denní praxí.“ Zen v názvu jen připomíná potřebu jednoduchosti v životě, potřebu udržení soustředěnosti a klidu na cestě k vytvoření dobrých návyků a dosažení cílů. S více než 185 tisíci návštěvníky patří Zen Habits mezi TOP 100 blogů světa. Má šest dětí . Donedávna žil na ostrově Guam v Tichomoří, odkud se v červnu 2010 přestěhoval do San Franciska, kde strávil léta svého dospívání. Babauta o sobě tvrdí, že je běžec-maratonec a vegetarián. Česky dosud vyšly tři jeho tituly: Síla jednoduchosti , Zen a hotovo , Soustředění a 52 změn . Síla jednoduchosti: 6 klíčových principů efektivity, které změní váš život . Jak dosáhnout primárních cílů, pokud den má omezený p...
Více od autora
Lenka Vlčková (4)
Koordinátorka vzdělávacích programů v oblasti ekologie a udržitelného rozvoje.
Více od autora
Lenka Vdovjaková (5)
Lenka Vdovjaková pochází z Pováží na Slovensku. Vykládání karet se věnuje již od svých dvanácti let. Pořádá kurzy vykládání karet a channelingu a spolupracuje s regionální televizí, pro niž připravuje a moderuje měsíčník "Za hranicí vědomí" věnovaný alternativní tematice.
Více od autora
Lenka Vargová (2)
Narozena 1960. MUDr., Ph.D., v odborné práci se zabývá osteologií a historickou antropologií.
Více od autora
Lenka Pecharová (4)
Mgr., učitelka. Autorka publikace z oboru matematiky, též průvodkyně v pražské ZOO. Germanistka a překladatelka.
Více od autora
Lenka Krejčová (6)
PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. psycholožka, ředitelka DYS-centra® Praha z. ú. a/nebo chování, kterými jsou především dyslexie, dysortografie, dysgrafie a dyskalkulie, ADHD a ADD). • vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze • vyučuje také na Katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, věnuje se publikační a výzkumné činnosti • je členkou výboru České společnosti „Dyslexie“ • v minulosti učila v několika středních školách, v jedné z nich také zastávala funkci výchovné poradkyně a školní psycholožky, pracovala ve středisku výchovné péče • v DYS-centru Praha se věnuje diagnostice dětí, dospívajících i dospělých , dynamické diagnostice, konzultační, poradenské, reedukační práci s klienty
Více od autora
Lenka Krátká (6)
Narozena 17. 4. 1969 v Praze. Mgr. et Mgr., historička, zaměřená na novodobé hospodářské a sociální dějiny a metodologii orální historie.
Více od autora
Lenka Barborová (3)
Středoškolská učitelka ekonomiky, tělesné výchovy a angličtiny, spoluautorka učebnice.
Více od autora
Lemony Snicket (5)
Daniel Handler je americký spisovatel, scenárista a hráč na akordeon. Nejvíce známý pod svým literárním pseudonymem Lemony Snicket. Snicket je autorem několika dětských knih. Jeho asi nejznámějším dílem je série knih pro děti Řada nešťastných příhod , jež byla pod stejným názvem prvně zfilmována roku 2004. Režisérem byl Brad Silberling. V knize Řada nešťastných příhod píše Lemony Snicket krátké komentáře z pohledu autora. Ve filmu autora hraje herec Jude Law, který dokumentuje události filmu u psacího stroje, zevnitř věžičky Netflix později převedl film do seriálové podoby, kde si autora zahrál Patrick Warburton. Lemony Snicket pocházel z rodiny se třemi dětmi. Jeho bratr Jacques a sestra Kit byli také členové organizace D. P. a přátelé rodičů Baudelairových. Jacques a Kit se v Řadě nešťastných příhod objevují jako podpůrné postavy. Lemony také v mládí poznal hraběte Olafa, s nímž chodil do školy. Společně s několika dalšími postavami ze série navštěvoval internátní školu provozovanou D. P. Později prošel výukou v ústředí D. P. v Nedílném pohoří a po ukončení studia nastoupil do zaměstnání v novinách zvaných Denní etiketa jako nekrologář a divadelní kritik. Lemony Snicket se nešťastně zamiloval do herečky Beatrice Baudelairové. Lemony a Beatrice se jednou dokonce i zasnoubili, ale Beatrice z nejasných důvodů zásnuby zrušila a vrátila Lemonymu prsten spolu s dvousetstránkovým vysvětlením, proč se oba nemohli vzít. Beatrice údajně uhořela v požáru, který zničil dům Baudelairových. Snicket se často ve svých vyprávěních v narážkách o Beatrice zmiňuje a věnuje jí každou sérii z Řady nešťastných příhod.
Více od autora
Leena Lehtolainen (4)
Leena Katriina Lehtolainen, přechýleně Leena Katriina Lehtolainenová je současná finská spisovatelka detektivních románů. První kniha, román Ja äkkiä onkin toukokuu , vyšel Leeně Lehtolainenové již v roce 1976, když jí bylo teprve dvanáct let . V sedmnácti letech vydala další knihu, román o kytaristovi školní punkové kapely Kitara on rakkauteni . Po studiích literatury v Helsinkách se zabývala zkoumáním detektivních románů psaných ženami a působila také jako novinářka. Kromě britských klasiček žánru jako je Agatha Christie, P. D. Jamesová nebo Dorothy L. Sayersová se věnovala také dílu průkopnice ženské detektivky ve Finsku Eevy Tenhunenové. Ke psaní vlastních detektivních příběhů se dostala proto, že již v mládí chtěla být policistkou nebo spisovatelkou. Její první detektivní román vyšel roku 1993 pod názvem Ensimmäinen murhani a je to zároveň první kniha ze série o energické inspektorce Marii Kalliové. V současné době žije autorka v Espoo, kde se také odehrává většina jejích příběhů. Leena Lehtolainen vypráví psychologicky propracované detektivní příběhy, v nichž do současných zločinů často zasahují dávné události. Zároveň však líčí civilní život své hrdinky, čímž navazuje na tradici severské detektivky, jejíž nedílnou součástí je zobrazení životního stylu postav. Maria Kalliová se tak kromě pátrání zabývá také tím, jak skloubit policejní kariéru s běžným životem, s partnerskými vztahy, se založením rodiny atp. Kromě série o Kalliové napsala Leena Lehtolainen několik dalších detektivních románů a dvě sbírky detektivních povídek. Autorka získala za svou tvorbu různá ocenění - několikrát například cenu Johtolanka pro nejlepší detektivku roku.. Její knihy byly zdramatizovány a byly přeloženy do více než deseti jazyků. Její do češtiny přeložené tituly jsou vydávány nakladatel...
Více od autora
Led Zeppelin (5)
Led Zeppelin byla průkopnická anglická rocková skupina založená v roce 1968, kterou tvořili kytarista Jimmy Page, zpěvák Robert Plant, baskytarista a klávesista John Paul Jones a bubeník John Bonham. Skupina je všeobecně považována za jednu z nejúspěšnějších, nejinovativnějších a nejvlivnějších rockových kapel v historii. Jejich zvuk měl kořeny v blues a rock'n'rollu, ale čerpali také ze široké škály vlivů, včetně folku a východní hudby, které do své hudby zakomponovali a vytvořili tak jedinečnou směs, která byla zároveň těžká i melodická.
Více od autora
Lea Divišová (3)
Narozena 23.3.1885 v Běruničkách, okres Poděbrady, zemřela 22.6.1951 v Praze. Učitelka, redaktorka, spisy pro mládež, kuchařské knihy.
Více od autora
Le Corbusier (5)
Le Corbusier , vlastním jménem Charles-Édouard Jeanneret byl původem švýcarský architekt, urbanista, teoretik a malíř. Svým radikálním dílem i výtvarným citem výrazně ovlivnil vývoj moderní architektury. Charles-Édouard Jeanneret se narodil 6. října 1887 v La Chaux-de-Fonds ve Švýcarsku, kde v roce 1902 nastoupil do učení rytectví na škole uměleckých řemesel École des Arts Décoratifs. Jeho pozornost k architektuře obrátil jeho učitel a tak již v 17 letech vytvořil v La Chaux-de-Fonds svoji první realizaci – dům pro rytce Louse Falleta. Dům pojal natolik tradičně, že se k němu později ani nechtěl hlásit. Získal však díky němu přízeň místních obyvatel a současně další zakázky. V letech 1907 – 1914 za vydělané peníze cestoval. Poznával Itálii, Řecko, Istanbul, Německo, Paříž. Roku 1911 se také podíval do Prahy. Na svých cestách studoval významné památky a hodně kreslil. Bez architektonického vzdělání, pouze na základě skic z poznávací cesty, byl ve svých dvaceti letech přijat do ateliéru bratrů Perretových, který byl proslulý používáním tehdy progresivního železobetonu. O tři roky později pracoval také u dalšího výrazného moderního architekta – Petra Behrense, kde poznal i Miese van de Rohe. V letech 1912–1917 žil střídavě v Paříži a ve svém rodném městě, kde postavil několik domů pro bohaté podnikatele. V roce 1916 postavil jeden z prvních domů se železobetonovou konstrukcí - vilu továrníka Schwoba s dvojí výškou centrální části. V letech 1914-15 vytvořil pro válkou postižené obyvatele Flander známý projekt Dom-Ino . Navrhl zcela prostou skeletovou konstrukci, kterou by si obyvatelé sami podle libosti dokončili stavbou nenosných zdí a příček. Projekt nakonec nebyl realizován. Konstrukční systém Dom-Ina byl obrazem nového stylu, který se pomalu prosazoval v Americe i v Evropě a byl později nazván funkcionalismus. Roku 1917 odjel do Pa...
Více od autora
Lazar Berman (3)
Lazar Berman byl sovětský klasický klavírista, proslulý svou virtuózní technikou a silnou interpretací romantického klavírního repertoáru. Berman se narodil 26. února 1930 v Leningradě v Sovětském svazu a již od útlého věku projevoval mimořádný talent. Studoval na moskevské konzervatoři pod vedením Alexandra Goldenweisera a později se stal významnou osobností sovětské klasické hudební scény.
Více od autora
Laurie Halse Anderson (2)
Laurie Halse Andersonová je americká spisovatelka známá dětskými a young adult romány. V roce 2010 obdržela od Americké asociace knihoven cenu Margaret A. Edwards Award za příspěvek k literatuře young adult. Poprvé byla uznána za svůj román Mluv, publikovaný v roce 1999. Laurie Beth Halse se narodila 23. října 1961. Ve škole projevila zájem o psaní, konkrétně během druhé třídy. Anderson si jako teenager užívala čtení, zejména sci-fi a fantasy, ale nikdy si nepředstavovala, že se stane spisovatelkou. Během Andersonova studia se ve věku šestnácti let odstěhovala z domu svých rodičů a žila třináct měsíců jako výměnná studentka na prasečí farmě v Dánsku. Po svých zkušenostech v Dánsku se Anderson přestěhovala domů a začala pracovat v obchodě s oděvy za minimální mzdu. To ji motivovalo ke studiu na vysoké škole. Po studiu na Onondaga Community College se v roce 1981 přešla na Georgetown University a v roce 1984 promovala na bakalářském studiu jazyků a lingvistiky. Anderson zahájila svou kariéru jako novinářka na volné noze a v raných letech své kariéry pracovala v The Philadelphia Inquirer. Během této doby, Anderson také začala psát dětské a young adult romány. Během své rané kariéry Anderson napsala několik kusů literatury faktu. Ocenění a vyznamenání: Anderson obdržela v roce 2009 Cenu "ALA Margaret A. Edwards Award", která oceňuje jednoho spisovatele a konkrétní soubor práce „za významný a trvalý přínos mladé literatuře pro dospělé“, a to za tři romány vydané v letech 1999 až 2002: Speak , Fever 1793 a Catalyst . ALA nazvala romány „poutavým a výjimečně dobře napsaným“ a předsedkyně panelu uvedla, že „Laurie Halse Andersonová mistrovsky zobrazuje mladé postavy. V roce 2017 obdržela cenu Anne V. Zarrow za literaturu mladých čtenářů "Tulsa City-County Library". Několik Andersonových dětských obrázkových knih bylo umístěno na doporučených seznamech a některé získaly ceny. Za román Mluv, Anderson získala cenu Golden Kite, cenu Edgara Allana Poea a Los Angeles Times Boo...
Více od autora
Laurent Binet (5)
Laurent Binet je francouzský spisovatel a překladatel. Narodil se v Paříži v rodině historika. Vystudoval literaturu na Pařížské univerzitě. Vyučoval literaturu na pařížském předměstí a také na univerzitě. Delší dobu pobýval v Česku a na Slovensku. Do francouzštiny překládá básně Vítězslava Nezvala. V roce 2010 obdržel prestižní Goncourtovu cenu za svou literární prvotinu, román HHhH, který pojednává o operaci Anthropoid a atentátu na zastupujícího říšského kancléře Reinharda Heydricha. Na motivy knihy vznikl roku 2017 britsko-francouzský film Smrtihlav.
Více od autora
Laurens Van der Post (2)
Sir Laurens Jan van der Post se narodil 13. prosince 1906 v malém městečku Philippolis ve Svobodném státě Oranžsko . Pocházel ze smíšené holandsko-německé rodiny a už z místa narození je zřejmé, že byl Bur . Dětství prožil na farmě rodičů, vzdělání získal jednak četbou otcovy rozsáhlé knihovny, navštěvoval základní a střední školu v Blomenfontein, V roce 1925 nastoupil své první zaměstnání jako reportér v novinách v Durbanu, o rok později s přáteli vydává satirický časopis Bič, zaměřený na rasové problémy – pro radikální názory byl časopis zakázán. V roce 1928 uzavírá v Anglii sňatek s Marjorie Edith Wendt, vrací se do Kapského Města pracuje jako novinář, udržuje styky se skupinou intelektuálů s protirasistickým smýšlením, opět se ale v r.1931 vrací do Anglie, kde navazuje přátelství s členy skupiny Bloomsbury, včetně Virginie Wolfové a její manžel vydává van der Postův první román, zabývající se rasovou problematikou. Koncem roku 1934 kupuje farmu v jižní Anglii a dělí svůj čas mezi práci na farmě a cestami do Londýna, kde pracuje jako korespondent pro jihoafrické noviny. Seznamuje se s anglickou herečkou Ingaret Giffard a tento fakt a předzvěst druhé světové války jej zřejmě přimějí k odeslání své rodiny zpátky do Jižní Afriky. Propadá depresím , začíná pít. V roce 1940 vstupuje do britské armády, působí jako zpravodajský důstojník ve východní Africe , prodělá malárii, je nasazen pro jazykové schopnosti na Jávě v Indonezii. Po japonské okupaci je v zajetí v zajateckém táboře v Bandungu, kde se proslaví organizováním táborového života, táborové univerzity a celkovým vlivem na udržení morálky zajatců různých národností. Své zkušenosti zúročil později ve dvou knihách. Po kapitulaci Japonska zůstává na Jávě a pomáhá při navazování kontaktu mezi nacionalisty a nizozemskou vládou. V roce 1947 se vrací do Jižní Afriky, ...
Více od autora
Lauren Elder (1)
Lauren Elderová je umělkyně a návrhářka, která se stala slavnou poté co přežila jako jediná havárii lehkého letadla v pohoří Sierra Nevada v roce 1976. O tomto incidentu napsala dobrodružnou knihu Já, jediná jsem přežila.
Více od autora
Laura Lippman (6)
Laura Lippman dnes patří k nejrenomovanějším autorkám detektivních příběhů, je držitelkou všech nejprestižnějších cen, které jako autorka tohoto žánru mohla získat. Pracovala dvanáct let jako reportérka pro baltimorský Sun. Za své příběhy s ústřední postavou Tess Monaghanovou získala cenu Edgara, Agathy, Shamuse, Anthonyho a Nero Wolfa. Žije v Baltimoru v Marylandu.
Více od autora
Laura Day (4)
Americká autorka publikací a seminářů o intuici a jejím využití v praktickém životě.
Více od autora
Larry Bond (4)
Larry Bond má 44 let a žije se svou ženou Jeanne a dcerami Katií a Julií ve Virginii poblíž Washingtonu, D.C. Je tvůrcem systému her Harpoon a Command at Sea několika dodatků k nim. V roce 1985 napsal spolu s Tomem Clancym knihu Red Storm Rising a poté vydal romány Red Phoenix, Vortex a Cauldron. Jeho nejnovější román The Enemy Wiíhin vyjde v roce 1996 v nakladatelství Warner Books. Hra Harpoon získala v letech 1981 a 1987 prestižní cenu H. G. Wellse jako nejlepší miniaturní hra roku. Je mezi hrami jediná, která toto ocenění získala dvakrát. Její počítačová verze se objevila roku 1990 a byla oceněna jako nejlepší válečná hra roku.
Více od autora
Lambert Klabusay (5)
Narozen 1929 v Dřevohosticích, zemřel 1994. MUDr., CSc., docent vnitřního lékařství, spis z oboru farmakologie.
Více od autora
Laini Taylor (4)
Laini Taylorová je americká autorka fantasy pro dospívající mládež . Narodila se v Kalifornii, vyrostla jako vojenské dítě v Evropě a Kalifornii, vystudovala angličtinu na UC Berkeley. Nyní žije s manželem a dcerou v Portlandu v Oregonu. Vždycky chtěla být spisovatelkou, ale než dokončila svou první novelu, bylo jí 35. V roce 2004 napsala grafickou novelu ilustrovanou jejím manželem, kterým je Jim Di Bartolo. První novelka jí vyšla v roce 2007. V roce 2011 vydala knhu Dcera kostí a dýmu, kterou Amazon označil za Nejlepší Teen knihu roku 2011. Od té doby vydala řadu dalších knih.
Více od autora
Lafcadio Hearn (3)
Lafcadio Hearn, řecky Πατρίκιος Λευκάδιος Χερν, známý též jako Koizumi Yakumo, japonsky 小泉 八雲 byl řecko-irsko-japonský spisovatel a novinář píšící anglicky a japonsky, proslulý zejména sbírkami japonských legend a pověstí, z nichž nejznámější je sbírka Kwaidan , jež vyšla prvně roku 1904, krátce po autorově smrti. Jeho otec byl Ir ve službách britské armády , matka Řekyně. Oba Lafcadia brzy opustili. Z rodného Řecka byl poslán již ve dvou letech, roku 1852, do otcova rodiště v Irsku, kde se jeho výchovy ujala teta z otcovy strany. V roce 1861 ho teta, která vyznávala katolicismus, v obavě, že Lafcadio ztrácí katolickou víru, poslala na církevní školu ve francouzském Yvetotu. Lafcadio si zde katolicismus ještě více zošklivil, avšak naučil se výborně francouzsky, takže později přeložil z francouzštiny do angličtiny řadu děl, zejm. Guy de Maupassanta, Gérarda de Nervala, Anatola France a Pierra Lotiho . Roku 1863 přešel na katolickou St. Cuthbert's College na univerzitě v Durhamu. Zde si nešťastně zranil oko, na nějž nakonec zcela oslepl, navíc druhé oko bylo silně krátkozraké, takže měl s viděním do konce života velké potíže. Kvůli finančním problémům svých pěstounů studia ovšem nedokončil. V 19 letech byl tedy poslán do Spojených států. Finančně pomoci mu tam měli příbuzní manžela jeho tety, kteří žili v Cincinnati, avšak ti to odmítli a Lefcadio se ocitl zcela bez prostředků. Pracoval ve stájích a skladištích, později v tiskárně socialisty Henry Watkina, který ho vedl k četbě utopických socialistů , byť Hearn sám sebe později označoval spíše za liberála v duchu učení Herberta Spencera. V letech 1872–1875 pracoval jako novnář pro Cincinnati Daily Enquirer, kam psal hlavně zprávy o zločinech. V roce 1874 začal vydávat s přítelem a budoucím malíře...
Více od autora
Ladislav Vycpálek (5)
Ladislav Vycpálek byl český hudební skladatel. Pocházel z rodiny, která se po generace zabývala hudbou. Jeho strýc, Josef Vycpálek, byl významným sběratelem lidových písní a bratranec, Vratislav Vycpálek, se stal rovněž hudebním skladatelem. Od čtyř let hrál na housle a na klavír. Maturoval na gymnáziu na Vinohradech a poté studoval na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity češtinu a němčinu. To mu poskytlo i znalost literatury pro volbu vynikajících textů, které zhudebňoval, ale i pro vlastní literární tvorbu. Jeho texty byly zhudebněny nejen jím samým, ale i takovými skladateli, jako byli Vítězslav Novák nebo Josef Suk starší. Studia na Filozofické fakultě ukončil dizertační prací "Apokryfy o mladosti Mariině a Ježíšově v literatuře české, zvláště staročeské". Stal se odborným pracovníkem Univerzitní knihovny a vedle svého zaměstnání studoval soukromě skladbu u Vítězslava Nováka. V době svého působení v knihovně vybudoval její Hudební oddělení a až do roku 1942 jej vedl. Vedle toho dál provozoval hudbu prakticky. Jako violista účinkoval v několika komorních souborech a samozřejmě pilně komponoval. Jeho prvními veřejně provedenými skladbami byly Dvě písně v roce 1909. Věnoval se i organizační činnosti. Od roku 1924 byl členem České akademie věd a umění. Od roku 1930 byl členem poradního sboru Národního divadla. Byl také vedoucím hudebního odboru Umělecké besedy. Když byla činnost Besedy v padesátých letech komunistickým režimem utlumována, snažil se všemožně o její přežití. Likvidaci Umělecké besedy v roce 1960 se mu však zabránit nepodařilo. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.
Více od autora
Ladislav Votruba (5)
Ladislav Votruba , byl český stavební inženýr-vodohospodář, vyučující na ČVUT, Stavební fakultě, katedře hydrotechniky. Na Stavební fakultě ČVUT působil plných padesát roků. Po vynikajícím absolutoriu Vysoké školy inženýrského stavitelství při ČVUT působil na Ústavu vodních nádrží a využití vodní energie. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 za protektorátu pak na stavbě přečerpávací vodní elektrárny Štěchovice. Po skončení 2. světové války pokračoval na ČVUT v Praze v pedagogické a organizátorské práci i ve výzkumu. Zaměřoval se na řadu oblastí vodohospodářské a hydrologické vědy a inženýrských staveb. Byl ženatý. Na Fakultě inženýrského stavitelství byl v několika funkčních obdobích děkanem, popř. proděkanem Stavební fakulty pro vodní stavby a vodní hospodářství a členem vědeckých rad rektorátu ČVUT. V sedmdesátých letech byl vedoucím Katedry hydrotechniky Stavební fakulty ČVUT v Praze. Po dlouhá léta své pedagogické činnosti přednášel řadu profilových předmětů zaměřených na vodní stavby, soustavy a přehradní komplexy, z nichž mnohé vůbec jako první koncipoval a prosadil jejich zavedení do vědy a školství. Jeho výukou prošlo mnoho vědeckých pracovníků. Podílel se na práci Komise pro vodní hospodářství ČSAV. Hydrologické a vodohospodářské vědě přispěl zejména aplikací pravděpodobnostních metod a teorií spolehlivosti na vodohospodářská řešení, systémovým přístupem k vodohospodářským soustavám, teorií teplotního a ledového režimu na hydrotechnických dílech. V oboru hydrotechnických staveb se nejprve zabýval využitím vodní energie a vodními elektrárnami, ale později věnoval svůj zájem postupně otázkám nádrží a přehrad, ať již šlo o vodohospodářská řešení, betonové či sypané přehrady, moderní technologie a materiály pro výstavbu přehrad, odkaliště, technicko-bezpečnostní dohled na vodních dílech, zimní provoz vodních toků a vodních děl a další. Stal se předsedou Československého pře...
Více od autora
Ladislav Vlasák (6)
Narozen 7. 12. 1963 v Ústí nad Labem. Autor námětů ke kresleným vtipům. Spolupracuje s kreslířem Petrem Maděrou.
Více od autora
Ladislav Vašek (5)
Narozen 24.1.1871 v Opavě, zemřel 11.11.1949 v Ivančicích u Brna. Pedagog, archivář, památkář, správce muzea v Ivančicích. Práce v oboru, autor kroniky Bezručova rodu.
Více od autora
Ladislav Svoboda (4)
Generál Ladislav Svoboda byl český voják, hrdina protinacistického odboje a jedna z obětí komunistického teroru. Ladislav Svoboda vystudoval reálku a šest semestrů na Vysoké škole strojní. Za první světové války dosáhl v rakousko-uherské armádě hodnosti záložního poručíka a po krátké úřednické kariéře vstoupil v roce 1919 do řad Československé armády, kde získal hodnost dělostřeleckého poručíka. V armádě byl dále povyšován . V roce 1937 byl těžce zraněn při nehodě při zkouškách nových zbraní a lékaři mu museli amputovat levou nohu pod kolenem. Po návratu z léčení sloužil na vojenské střelnici Hluboká na Slovensku. Po německé okupaci odešel do výslužby, ale prakticky ihned se zapojil do protinacistického odboje. V dubnu 1944 byl i s manželkou zatčen a oba byli až do konce války vězněni. Major Svoboda byl podroben tvrdým výslechům, během kterých nic nevyzradil. Po osvobození Československa v roce 1945 se Svoboda vrátil k armádě, v letech 1945–1948 byl povýšen na plukovníka a obdržel řadu vyznamenání. Po únorovém převratu byl přeložen do výslužby. V roce 1951 byl plukovník Svoboda zatčen a ve vykonstruovaném procesu obžalován z vyzvědačství a velezrady. Státní soud v Praze jej společně s kpt. Ženíškem odsoudil k smrti. Žádosti jeho rodiny o milost prezident Gottwald nevyhověl. Ostatky Ladislava Svobody byly zpopelněny ve Strašnickém krematoriu, kde byly také uskladněny. Dne 6. října 1953 byla urna přesunuta z krematoria do skladu v pankrácké věznici. Dne 5. května 1965 byla urna pohřbena do společného hrobu na motolském hřbitově. Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Svobodův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení. Dne 28. května 1992 Vojenské kolegium Nejvyššího soudu ČSFR Ladislava Svobodu plně rehabilitovalo. Prezident Václav Havel mu in memoriam udělil hodnost gene...
Více od autora
Ladislav Slovák (6)
Ladislav Slovák byl slovenský dirigent, známý mimo jiné interpretací děl Antonína Dvořáka a Dmitrije Šostakoviče. Narodil se 11. listopadu 1919 na Slovensku a významně ovlivnil dění na scéně klasické hudby, zejména ve východní Evropě. Slovákova kariéra byla úzce spjata se Slovenskou filharmonií, kde v letech 1961-1981 působil jako její šéfdirigent. Jeho působení v orchestru vedlo k četným nahrávkám a mezinárodnímu uznání.
Více od autora
Ladislav Quis (5)
Ladislav Quis byl český spisovatel, básník, právník, novinář, překladatel, literární historik a kritik, představitel skupiny ruchovců. Pocházel z rodiny čáslavského městského lékaře Ignáce Quise a jeho manželky Veroniky, rozené Matiekové. Studoval nejprve akademické gymnázium v Praze a od roku 1863 gymnázium v Táboře . Po maturitě Quis pokračoval studiem práv v Praze a celé studium zakončil roku 1874 doktorátem. V roce 1872 nastoupil jako redaktor do Slovanu , kde psal především literární články a fejetony. Brzy odešel do Národních listů. Jelikož se u Quise projevila oční choroba, byl nucen zanechat novinářské práce. Od roku 1881 byl advokátem v Čáslavi a od roku 1884 v Přelouči, kde se usadil. Ve městě se JUDr. Ladislav Quis těšil velmi dobré pověsti a úctě, zasloužil se mj. o realizaci stavby místního evangelického novorenesančního chrámu s elegantní věží a vedle stojící fary. Místní nadšenci založili ve městě již v roce 1902 muzeum, byli to vesměs významní lidé tehdejší doby – a mezi nimi i literát Ladislav Quis. Mimořádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 30. listopadu 1901 . Již jako nadaný a aktivní žák Václava Křížka založil v táborském gymnáziu literární spolek Slavoj a vydával časopis Lužnice. Své první básně i povídky uveřejňoval v místním časopisu Tábor . Ladislav Quis přispíval do mnoha novin a časopisů, např. Květy, Tábor, Lumír, Svoboda, Paleček, Humoristické listy. Podílel se na almanachu Ruch , Máj Umělecké Besedy a Almanachu českého studentstva. Psal prózu a básně, překládal. Vydal básnické spisy a plnou korespondenci K. H. Borovského . Pro Knihovnu Ottovu opatřil vydání Čelakovského Ohlasů a Erbenovy Kytice ...
Více od autora
Ladislav Niklíček (2)
Ladislav Niklíček byl český historik. Vystudoval historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Následně zůstal na fakultě a pracoval coby odborný asistent na katedře dělnického hnutí. Ve své odborné práci se zabýval nejnovějšími československými dějinami. Po srpnu 1968, během normalizace, musel fakultu opustit a nesměl ani přednášet, ani psát knihy či přispívat do časopisů. Mezi roky 1971 a 1983 však působil coby odborný pracovník na katedře sociálního lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Následně, v letech 1983 až 1993, byl zaměstnán v kabinetu dějin lékařství a zdravotnictví na pražském Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů. Pak pokračoval jako vědecký pracovník v archivu Akademie věd České republiky. Od roku 1990 navíc opětovně přednášel na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, na níž se roku 1991 i habilitoval. Koncem června 1995 však zahynul při železničním neštěstí u Krouny. Věnoval se soudobým československým dějinám a historii vědy, především lékařství. Byl autorem studií i článků v odborných časopisech a v periodiku Dějiny a současnost. Sepsal také medailonky osob z oblasti historie a lékařství do publikace Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století.
Více od autora
Ladislav Lábek (5)
Ladislav Lábek byl český historik a muzeolog. Na přání rodičů se vyučil prodavačem v papírnictví. Rodiče Ladislava Lábka se po celý život zabývali kulturou a po nich zdědil zájem o starožitnosti a památky. Studoval odbornou literaturu a psal články o památkách Prahy. Snažil se získat zaměstnání v plzeňském uměleckoprůmyslovém muzeu. Po neúspěšném pokusu si v roce 1909 otevřel obchod s papírnickými potřebami, uměleckořemeslnými produkty a starožitnostmi, který později provozovaly zejména jeho sestry. V roce 1909 byl založen v Plzni Kroužek přátel starožitností, jehož byl Ladislav Lábek vůdčí osobností. Zájmem Kroužku byla záchrana a propagace památek v Plzni a okolí. V roce 1911 a 1912 vystavil Ladislav Lábek spolu se členy Kroužku bohatou kolekci národopisných a kulturně historických exponátů pod názvem Národopisná výstava Plzeňska. V roce 1915 vzniklo zásluhou Kroužku přátel starožitností Národopisné muzeum Plzeňska, jehož byl Lábek nejen zakladatelem, ale téměř celý život muzeum i řídil. Sídlem muzea se stal Gerlachovský dům v Dřevěné ulici. Ladislav Lábek byl velice významnou kulturní osobností, přátelil se například s historikem a majitelem tiskárny Josefem Schieblem, nebo architektem Hanušem Zápalem. Podařilo se mu neuvěřitelným způsobem rozšířit sbírkový fond Národopisného muzea, položil základy k evidenci sbírek a jejich třídění. Napsal také teoretickou stať o muzejnictví. Stanovil koncepci tohoto významného plzeňského muzea, které sleduje vývoj města i venkova a v roce 1920 začal sestavovat studijní knihovnu, sbírku fotonegativů, dokumenty o plzeňských rodinách a vybudoval místopisný archiv. Odbornou muzejní práci doplňoval vlastní publikační činností z oboru kulturní historie, národopisu a numismatiky. Z terénních výzkumů a archivního bádání uveřejnil část svých studií v Ročenkách Národopisného muzea Plzeňska. Pro veřejnost organizoval odborné přednášky a vlastivědné procházky, také uspořádal mnoho výstav neje...
Více od autora
Ladislav Kužela (4)
Slovenský lékař, kardiochirurg. V roce 1968 uskutečnil první transplantaci srdce ve střední a východní Evropě. Autor prací z oboru.
Více od autora
Ladislav Kupka (3)
Narozen 1899 v Dirné, zemřel 1984. Strojní inženýr, práce o jeřábech.
Více od autora
Ladislav Josef (3)
Ladislav Josef Čelakovský byl český botanik, profesor pražské univerzity a člen České akademie věd. Jím popsané rostlinné druhy mají autorskou zkratku ČELAK. Studoval gymnázium ve Vratislavi, kde jeho otec působil jako profesor slavistiky. Když otec zemřel, postaral se o něho Jan Evangelista Purkyně, který zde byl též profesorem, měl také velký vliv na jeho výchovu. Maturitu složil na Akademickém gymnáziu v Praze. Po maturitě učil na gymnáziu v Chomutově a roku 1860 se stal kustodem botanického oddělení Národního muzea. Roku 1866 se habilitoval na pražské technice , roku 1871 byl jmenován mimořádným a roku 1880 řádným profesorem botaniky na pražské Univerzitě Karlově. Stal se prvním ředitelem Katedry botaniky. Od roku 1869 byl členem Královské české společnosti nauk, od roku 1890 České akademie věd a umění a byl také členem řady učených společností v cizině. Jeho syn Ladislav František Čelakovský byl také botanikem a mykologem. Zabýval se hlavně morfologií rostlin, zejména květenství nahosemenných, systematikou, kde popsal řadu rostlinných druhů a kříženců. Navázal na své předchůdce, zejména na Karla Bořivoje Presla, a vytvořil první vědecký soupis květeny Českých zemí. Široce založenou „Fylogenetickou morfologii“ nedopsal a zůstala v rukopise. Byl u nás první, kdo roku 1877 referoval o Darwinově teorii a roku 1894 o ní vydal knihu nazvanou Rozpravy o Darwinově theorii. V roce 1899 prosadil zřízení botanické zahrady pro českou část pražské univerzity v Praze, Na Slupi, kde existuje dodnes. Přispíval do Riegrova slovníku a do Ottova slovníku naučného a napsal desítky článků do časopisů Vesmír, Živa, Osvěta a dalších. Kromě toho napsal několik učebnic a populárních knih o rostlinách a houbách. Je pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech. Secesní náhrobek ze švédské žuly je vyplněn kromě jeho jména i jménem jeho manželky Luisy. V horní části náhrobku je jeho podobizna, dílo sochaře Bohumila Kafky....
Více od autora
Ladislav Ježek (4)
Narozen 16.9.1947 v Českých Budějovicích, zemřel 28.2.2004. Sportovní novinář, publicista.
Více od autora
Ladislav Janský (2)
Narozen 1. 8. 1931 v Hradci Králové, zemřel 30. 7. 2007. Prof. RNDr. DrSc., zoolog, zakladatel oboru srovnávací a ekologické fyziologie, práce z oboru.
Více od autora
