Všichni Autoři a témata

Helena Dvořáková (4)

Narozena 19.12.1931. Autorka detektivních příběhů vydaných převážně v nakladatelství Naše vojsko a v Západočeském nakladatelství.

Helena Dahlgren (6)

Švédská spisovatelka. Autorka hororů, fantasy knih pro děti a mládež a literatury faktu. Překladatelka z angličtiny do švédštiny. Manažerka švédského knižního blogu.

Helena Chýlová (7)

Narozena 27. 3. 1961 v Plzni. PaedDr., vysokoškolská pedagožka, literární historička, lingvistka. Práce z oboru, učebnice.

Helena Boguszewska (5)

Helena Boguszewska – polska spisovatelka.

Helen Hoang (6)

Americká autorka romantických románů, pracovala v oblasti financí.

Heinrich Frieling (3)

Německý ornitolog, malíř, též autor prací z oboru psychologie barev.

Heike Huwald (2)

Německá novinářka, autorka populárně-naučných publikací pro děti.

Heike Herrmann (6)

Německá bioložka.

Heather Fawcett (5)

Kanadská autorka knih pro mládež.

Hazel Prior (3)

Anglická spisovatelka, harfenistka.

Hawkwind (7)

Hawkwind je průkopnická anglická rocková skupina, známá svou jedinečnou směsí space rocku, progresivního rocku a psychedelického rocku. Skupinu založil v listopadu 1969 zpěvák, skladatel a kytarista Dave Brock. Hawkwind prošla během své kariéry mnoha změnami v sestavě, přičemž Brock byl jediným stálým členem. Skupina si získala značnou pozornost na počátku 70. let 20. století svými živými vystoupeními, která zahrnovala světelnou show a tanečníky, což přispělo k její pověsti inovátora space rocku.

Harry Mulisch (3)

Harry Kurt Victor Mulisch byl nizozemský spisovatel židovského původu. Spolu s W. F. Hermansem a Gerardem Revem byl považován za představitele tzv. velké trojky poválečné nizozemské literatury. Psal romány, divadelní hry, eseje, básně a filozofické úvahy. Po smrti svého otce se v roce 1958 přestěhoval do Amsterdamu, kde působil až do své smrti. Mulischův otec emigroval do Nizozemska po první světové válce z Rakousko-Uherska. Během nacistické okupace pracoval pro německou banku Lippmann-Rosenthal & Co., která těžila majetek z konfiskací na židech. Jeho manželka Alice Schwarzová byla židovka, a transportu s malým Harrym unikla jenom díky jeho kolaboraci s nacisty. Babička a prababička Harryho Mulische z matčiny strany však zahynuly v koncentračním táboře. Mulisch se stal světoznámým skrze film Atentát , natočeným podle stejnojmenné knihy. Film získal řadu ocenění, mimo jiné Zlatý globus a Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Jeho opus magnum Objevení nebe byl v roce 2007 na základě čtenářské ankety zvolen nejlepší nizozemskojazyčnou knihou všech dob. Častým tématem jeho díla je druhá světová válka. V roce 1963 sepsal knihu o případu Adolfa Eichmanna nazvanou Případ 40/61. I další jeho díla, jakými jsou De Aanslag , Het Stenen bruidsbed a Siegfried se tematicky věnují druhé světové válce. Ve většině z nich se Mulisch zabývá otázkou, jak je možné že Němci natolik podlehli Hitlerovu charismatu. Mulisch do svých děl často zakomponovával mýty a legendy, zejména řeckou mytologii a židovský mysticismus .

Harry Hervey (4)

Americký spisovatel a scénárista.

Harriet Tyce (4)

Britská autorka kriminálního románu, bývalá advokátka.

Harley Laroux (6)

Hanya Yanagihara (5)

Americká spisovatelka havajského původu, autorka románů a cestopisů.

Hanuš Karnach (7)

Hanuš (5)

Hans-Peter Bauer-Böckler (3)

Německý novinář, autor knih z oboru stavebnictví a bydlení.

Hans Magnus Enzensberger (5)

Hans Magnus Enzensberger, známý také pod pseudonymem Andreas Thalmayr, je německý básník, spisovatel, překladatel, publicista a dramatik. Velmi oceňovaná je jeho tvorba esejistická. Dnes žije v Mnichově. Používal i pseudonymy Linda Quilt, Elisabeth Ambras a Serenus M. Brezengang. Narodil se v roce 1929 ve švábském městě Kaufbeuren pod pohořím Allgäu. Od roku 1931 žila rodina v Norimberku. Po válce pracoval Enzensberger jako tlumočník u americké, pak anglické okupační armády. Maturitu složil na gymnáziu v Nördlingenu, poté studoval filozofii a filologii na univerzitách v Erlangenu, Freiburku a Hamburku. Rok strávil i na pařížské Sorboně a studium uzavřel roku 1955 doktorskou dizertací o poetice romantika Clemense Brentana v Erlangenu. Pracoval krátce jako rozhlasový, pak nakladatelský redaktor, od roku 1957 žil jako spisovatel na volné noze. Nespokojen se situací v poválečném Německu žil dlouhý čas v zahraničí, v Norsku a Itálii. Podnikl řadu cest, mimo jiné do Sovětského svazu, USA a Mexika, několikrát navštívil i Prahu. V době politického vření v roce 1965 se přestěhoval do Berlína, kde založil časopis Kursbuch, který řídil v letech 1965–1975. Postupně se víc a víc levicově politizoval, v roce 1968 dokonce strávil asi rok na socialistické Kubě, kde chtěl působit jako instruktor revoluční teorie. Fidela Castra ale přirozeně ani nenapadlo nechat si radit nějakými evropskými teoretiky, což u Enzensbergera vedlo k dost rychlému vystřízlivění z jeho nadšení pro kubánský režim. Později tento režim otevřeně kritizoval, zvláště v souvislosti se zatčením jeho přítele, básníka Herberta Padillu, který byl přinucen po svém propuštění provést veřejnou sebekritiku podle starých stalinistických modelů. Později se Enzensberger od levicového smýšlení odklonil a ve svých pozdních esejích provokativně demontuje pojmy a ideály, které sám v 60. letech zastával a staví se za tradiční hodnoty, jako např. normálnost, či dokonce "prostřednost" ...

Hans Kaufmann (1)

Je německý matematik a fyzik , fascinovaný kulturou Maurů.

Hans Albert Förster (3)

Německý horolezec, spisovatel a ilustrátor.

Hannah Templer (2)

Hannah Bernard (6)

Autorka milostné prózy.

Hanna Vollrath (2)

Německá historička, vysokoškolská pedagožka, specializace na dějiny středověku.

Hanna Ożogowska (3)

Polská spisovatelka pro děti a mládež, autorka čítanek a překladatelka z ruštiny.

Hana Žídková (7)

Mgr., pedagožka, autorka pracovních sešitů pro ZŠ.

Hana Volfová (6)

Původním povoláním učitelka mateřské školy, v současné době provozuje soukromou Pohybovou školičku Želva, kde se věnuje pohybovým aktivitám dětí a dospělých, ale převážně třídním kolektivům mateřských škol. Od roku 2004 je cvičitelkou 1. třídy ČASPV předškolních dětí a rodičů s dětmi a od roku 2005 je cvičitelkou jógy 2. třídy ČASPV. Zároveň od roku 2001 lektoruje semináře pro učitele mateřských a základních škol na celém území ČR.

Hana Vavřinová (4)

Narozena roku 1989. Knižní ilustrátorka, výtvarnice a grafička.

Hana Urbancová (4)

Ing., PhD., vysokoškolská pedagožka v oboru strategického managementu a vedení lidí v organizacích, zabývá se problematikou vzdělání a udržení znalostí pracovníků organizací a podniků.

Hana Satrapová (3)

Mgr., autorka učebnice chemie.

Hana Mühlhauserová (7)

Autorka učebnic českého jazyka.

Hana Motyčková (5)

Narozena 15. 4. 1948 v Praze. Ilustrátorka, fotografka, překladatelka z němčiny, autorka knih o přírodě.

Hana Lipovská (5)

Narozena 9. 11. 1990. Ekonomka se zaměřením na problematiku lidského kapitálu, ekonomii růstu a metodologii vědy. Publikace v oboru, též práce o teorii her..

Hana Linhartová (3)

Narozena 12. 4. 1953 v Praze. PhDr., překladatelka beletrie z němčiny a ruštiny.

Hana Kolaříková (5)

Hana Kolaříková se narodila ve Frýdku-Místku. Po absolvování bakalářského studia historie-muzeologie na Slezské univerzitě v Opavě působila patnáct let v Praze v různých odvětvích kultury a cestovního ruchu – od svobodného povolání v oblasti umění a spolupráce s výtvarníky, přes zaměstnání v Archeologickém ústavu AV ČR až po prodej suvenýrů a uměleckých předmětů. Po nástupu na mateřskou dovolenou se začala zabývat psaním, debutovala v roce 2011 historickým románem Tma před úsvitem. V současnosti žije ve Frýdku-Místku, pečuje o dvě děti a věnuje se literární tvorbě.

Hana Höschlová (4)

Česká novinářka a redaktorka.

Hana Honzíková (3)

Narozena 1934. Pracovnice v oboru počítacích strojů, spoluautorka popularizační práce z oboru.

H. G Hawes (5)

Německý spisovatel westernů a dobrodružných románů.

H. D. Carlton (3)

H. D. Carlton je autorka bestsellerů podle žebříčků New York Times, USA Today i na mezinárodní úrovni. Její knihy byly přeloženy do 25 jazyků a celosvětově se jich prodalo přes 12 milionů výtisků. Žije v Oregonu se svým manželem, dvěma psy a kočkou. Ráda sleduje pořady o paranormálních jevech. Její oblíbené postavy patří k těm morálně nejednoznačným a věří, že každý by měl před ponořením se do jejích příběhů zkontrolovat, zda je při smyslech.

Gytha Lodge (3)

Britská spisovatelka, blogerka, zakladatelka divadelní společnosti, autorka beletrie pro dospělé a pro mládež, divadelních her a scénářů k filmům a videohrám.

Győrgy Lukács (6)

György Lukács byl židovsko-maďarský marxistický filosof a literární kritik. Mnozí jej považují za spoluzakladatele západní marxistické tradice. Přispěl k obohacení idejí materialistického názoru a třídního uvědomění marxistické filosofie a teorie. Jeho literární kritika byla ovlivněna realismem a románem jako literárním žánrem. Během Maďarského povstání v roce 1956 byl krátce ministrem kultury vlády Imre Nagyho. Lukácsovo plné jméno v němčině bylo Georg Bernhard Lukács von Szegedin a v maďarštině Szegedi Lukács György Bernát, známý je však pod svým vydavatelským jménem Georg nebo György Lukács. Narodil se v roce 1885 jako Löwinger György Bernát v zámožné budapešťské židovské rodině. Jeho otec Jószef Löwinger byl investiční bankéř, jeho matkou byla Adele Wertheimer . Mladý Lukács studoval na univerzitách v Budapešti a Berlíně, titulu PhDr. dosáhl už v roce 1906. Během studia budapešťské univerzity dovedlo Lukácse členství v různých socialistických kroužcích k anarchosyndikalistovi Ervinu Szabó, který ho seznámil s pracemi George Sorela. Lukácsův názorový postoj byl v té době modernistický a antipozitivistický. V letech 1904-1908 se podílel na práci divadelní skupiny, která uváděla hry Henrika Ibsena, Augusta Strindberga, Gerharta Hauptmanna aj. Před první světovou válkou strávil Lukács hodně času v Německu. Roku 1906 a opět v letech 1909–1910 studoval v Berlíně, kde poznal Georga Simmela a roku 1913 v Heidelbergu, kde se spřátelil s Maxem Weberem, Ernstem Blochem a Stefanem Georgem. Idealismus, který Lukács v té době podporoval byl svázán s kantismem jako dominantní filosofii německých univerzit, ale také s Platónem, Kierkegaardem, Diltheym a Dostojevským. Jeho práce Duše a formy a Teorie románu byly publikovány roku 1910, resp. 1916. V r. 1915 se Lukács vrátil, spolu se svou první ženou, ...

Gustave Courbet (2)

Gustave Courbet, plným jménem Jean Désiré Gustave Courbet , byl francouzský malíř. Je považován za vůdčí postavu francouzského malířského realismu 19. století. Gustave Courbet se narodil v Ornans, jihovýchodně od Besançonu. Jeho rodiče byli dobře situovaní statkáři, po Gustavovi se jim narodily ještě čtyři dcery. Tři z nich Courbet později často portrétoval. V roce 1831 začal navštěvovat náboženskou střední školu v Ornans, kde získal základy malířství. Roku 1837 byl poslán do Královského kolegia v Besançonu. Zde navštěvoval ateliér Charlese Antoine Flajoulota. Koncem roku 1839 odešel do Paříže, kde měl na přání rodičů studovat práva a kde se natrvalo usadil. Místo toho však navštěvoval kurzy malířství u Augusta Hesse a Charlese de Steubena. V Louvru studoval a kopíroval díla španělských, benátských a nizozemských malířů. Roku 1844 se mu, po třech předchozích neúspěšných pokusech, podařilo dosáhnout toho, že mu porota každoročně pořádaného Salónu přijala obraz Courbet a černý pes. Courbet byl silně fixovaný na domov, každoročně Ornans navštěvoval a zřídil si zde ateliér. Protože chtěl poznat originály svých malířských vzorů, odjel roku 1846 do Belgie a Nizozemska. Rok nato se v restauraci Andler, kde se scházela pařížská bohéma, seznámil se spisovatelem Champfleurym, teoretikem umění, s nímž udržoval blízké přátelství až do roku 1863. V témže roce 1847 legitimoval svého nemanželského syna Désiré, kterého měl s modelkou Virginií Binetovou. Jejich vztah se ale krátce nato rozpadl. Přátelil se s básníkem Baudelairem, který po určitou dobu bydlel v jeho ateliéru. V roce 1847 namaloval jeho portrét. Blízce se stýkal rovněž s Proudhonem, jehož socialistickými názory zůstal natrvalo ovlivněn. Prvního velkého úspěchu dosáhl roku 1849, kdy mu porota Salónu udělila zlatou medaili za obraz Odpoledne v Ornans, což ho opravňovalo obesílat v budoucnu Salóny bez schválení kvalifikační komisí. Tři rozměry i význ...

Gustave Aimard (6)

Gustave Aimard byl francouzský spisovatel dobrodružných knih, z nichž převážná část se dá zařadit do žánru westernu. Gustave Aimard, vlastním jménem Olivier Gloux, se narodil roku 1818 v Paříži. Jako dvanáctiletý se nechal najmout jako plavčík na rybářskou loď. Stal se námořníkem a během svých plaveb se nechtěně stal svědkem lokálních válek v Turecku, na Kavkaze a v Jižní Americe. Při pobytu v Jižní Americe dezertoval z lodi a potloukal se po brazilských pampách, v Texasu a v Mexiku. Po nástupu Napoleona III. k moci byl nucen kvůli své aktivní účasti v revoluci z roku 1848 odjet jako účastník geografické expedice do Jižní Ameriky. Po návratu do Francie začal psát pod pseudonymem Aimard dobrodružné knihy, jejichž náměty vytěžil ze svých cest. První román Zálesáci z Arkansasu vydal roku 1858. Během francouzsko-pruské války v roce 1870 působil jako velitel domobrany. Kolem roku 1881 se začala u psychicky vyčerpaného Aimarda projevovat duševní porucha, která se neustále prohlubovala. Nakonec musel být Aimard hospitalizován v ústavu pro choromyslné u Svaté Anny v Paříži, kde také roku 1883 zemřel. Aimard patří k nejplodnějším francouzským romanopiscům 19. století. Jeho dílo čítá 119 titulů, přičemž některé z nich psal po vzoru Alexandra Dumase staršího společně se spolupracovníky ve své továrně na romány. Ve svých knihách, odehrávajících se převážně na mexicko-americkém pohraničí, využil velké množství autobiografických prvků a na mnohých je znát vliv amerického spisovatele Jamese Fenimora Coopera a jeho Příběhů Kožené punčochy. To, že psal pro nejméně náročnou vrstvu čtenářů, se pochopitelně podepsalo na kvalitě některých jeho děl , přesto je úspěch nejlepších Aimardových knih dodnes trvalý. K nejznámějším Aimardovým románům patří: Bohužel, u některých českých titulů se nepodařilo zjistit, o které originální Aimar...

Gustav Skalský (3)

Narozen 13.3.1891 ve Velké Lhotě u Dačic, zemřel 20.9.1956 v Praze. PhDr., docent numismatiky, práce z oboru, ředitel Národního muzea v Praze.

Gustav Šeďa (6)

Narozen 3.9.1933 v Praze. Grafik a ilustrátor.

Gustav Hájek (7)

Narozen 2.6.1896 v Královci, zemřel koncem července 1976 v Brně. Ing., středoškolský profesor strojařství, práce z oboru.

Gustav Černý (1)

Gustaf af Geijerstam (6)

Švédský romanopisec. Mnoho z jeho prací byly přeloženy do němčiny

Günther Lorenz (2)

Greta Thunberg (4)

Švédská klimatická aktivistka.

Green Scum (4)

Narozen 13. 3. 1962. Autor povídek, próz a knihy pro děti a mládež, též řidič sanitky.

Grant Morrison (7)

Skotský autor komiksů.

Graham Parker And The Rumour (6)

Graham Parker and The Rumour je britská rocková skupina, která vznikla na počátku 70. let 20. století. V čele s písničkářem Grahamem Parkerem byli součástí britské pubrockové scény, která byla považována za předchůdce hnutí punk a new wave. Hudba skupiny se vyznačuje Parkerovými kousavými texty a fúzí rocku s jinými žánry, včetně soulu a reggae.

Graham Macbeth (2)

Autor publikací o automobilech.

Graeme Dingle (1)

Graeme Dingle je novozélandský dobrodruh, horolezec, spisovatel a humanista.

Grady Hendrix (6)

Americký publicista, dramaturg a spisovatel.

Gottfried Fankhauser (5)

Švýcarský spisovatel a pedagog, autor biblických příběhů.

Gorskij (3)

Golo Mann (3)

Golo Mann, rodným jménem Angelus Gottfried Thomas Mann byl německý historik a esejista, syn spisovatele Thomase Manna. Narodil se jako bavorský Němec, od roku 1936 měl československé občanství, od roku 1943 americké, od roku 1968 švýcarské. Roku 1976 se stal občanem Německé spolkové republiky. Narodil se v početné a silně intelektuálské rodině se dvěma staršími a třemi mladšími sourozenci. Studoval klasické gymnázium v Mnichově jako průměrný student se zálibou v latině, historii a recitaci, kterou pěstoval až do smrti. Roku 1923 se zapsal do internátní školy Salem blízko Bodamského jezera a odešel z domova. V roce 1925 ho však přepadl záchvat melancholie a osobní krize. Roku 1927 začal studovat v Mnichově práva, o rok později přešel na historii a filosofii do Berlína a léto 1928 strávil v Paříži, aby se naučil francouzsky. Na jaře 1929 se zapsal na univerzitu v Heidelbergu, kde byl mezi jeho učiteli také Karl Jaspers a kde roku 1932 promoval prací o Hegelovi. Chtěl pokračovat ve studiu v Hamburku a v Göttingenu, jenže politický vývoj v Německu začal ohrožovat jeho otce a postupně celou rodinu. Rodiče se usadili v Curychu a Golo odešel do Francie, na École normale supérieure v St Cloud, kde byl od listopadu 1933 po dva roky lektorem němčiny. Roku 1935 přijal pozvání na univerzitu v Remeši, kde byl jmenován profesorem němčiny. Roku 1936 byla rodina zbavena německého občanství a dostala sice československé, praktické naděje z toho však neplynuly. V letech 1937–1940 vedl Golo časopis Maß und Wert. V roce 1939 navštívil svého otce, který přednášel v Princetonu, a po návratu chtěl vstoupit do československé armády ve Francii. Při přechodu hranic však byl zatčen a uvězněn ve francouzském táboře u Aix-en-Provence, odkud se mu podařilo v září 1940 uprchnout. Společně se strýcem Heinrichem Mannem a jeho ženou, s Almou Mahler-Werfelovou a Franzem Werfelem se přes Pyreneje a Španělsko dostali do Lisabonu a odtud do USA. ...