Všichni Autoři a témata

J Gorlic (4)

Polský spisovatel, psal na počáátku 20. století.

Izabela Dukwiczová (2)

Iwona Dubicka (6)

Ivo Žídek (4)

Ivo Žídek byl proslulý český operní tenorista, který se proslavil na české i světové operní scéně. Narodil se 21. května 1926 v Brně v Československu a jeho vášeň pro hudbu se projevila již v raném věku. Žídkova kariéra se rozjela po druhé světové válce a byla spojena zejména s Národním divadlem v Praze, kde byl dlouhá léta předním tenoristou. Jeho repertoár byl rozsáhlý a zahrnoval širokou škálu rolí od klasických oper Mozarta a Verdiho až po české opery skladatelů, jako byli Bedřich Smetana a Leoš Janáček.

Ivo Možný (7)

Ivo Možný byl český sociolog, pedagog, zakladatel a první děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Zasloužil se o vznik sociologie jako akademické disciplíny v polistopadovém Československu a je považován za zakladatele „brněnské sociologické školy“. Věnoval se především sociologii rodiny, sociologii intimity a sociální politice. Narodil se v prostějovské kupecké rodině, proto mu po únoru 1948 bylo zpočátku znemožňováno nastoupit na studia a nalezl zaměstnání v ostravských hutích. V letech 1952–1956 studoval českou a ruskou filologii a učitelství těchto jazyků na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, promován byl v roce 1957. Po studiu pracoval až do roku 1965 jako redaktor a reportér Československého rozhlasu. V roce 1967 získal na stejné fakultě doktorát v oboru sociologie a začal působit jako zástupce vedoucího příslušné katedry. Následkem politických změn mu ovšem v roce 1969 bylo zakázáno na vysokých školách přednášet a působil proto až do listopadu 1989 dále pouze jako výzkumný pracovník. V letech 1970–1982 pracoval navíc jako manželský poradce v brněnské manželské a předmanželské poradně. Postgraduálním studiem na Univerzitě Karlově v Praze v letech 1985–1989 získal roku 1989 hodnost kandidáta věd. Po sametové revoluci začal na katedře sociologie znovu vyučovat, byl jmenován jejím vedoucím a v roce 1992 se stal profesorem. Jako vedoucí katedry působil od roku 1990 do roku 1994, kdy byl jmenován proděkanem celé filozofické fakulty. Když se v roce 1998 několik oborů fakulty osamostatnilo, sociologie byla jedním z nich a Ivo Možný se tak stal jedním ze zakladatelů Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a byl také zvolen jejím prvním děkanem. V této funkci setrval po dvě funkční období až do roku 2004 a jeden rok pak ještě působil jako proděkan. Svých novinářských zkušeností z rozhlasu využíval k častému vystupování v tisku, kde se vyjadřoval k aktuálním tématům. Podílel s...

Ivo Hlobil (5)

Ivo Hlobil je historik umění a emeritní profesor na Katedře dějin umění Univerzity Palackého v Olomouci. Specializuje se na středověké a raně renesanční umění v českých zemích a teorii památkové péče. Je otcem estetika a profesora teorie literatury Tomáše Hlobila. Absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Přerově a v letech 1964-1969 vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a získal zde doktorát filosofie. V letech 1972-1973 byl vědeckým aspirantem na Katedře dějin umění FF UK. V letech 1969-1971 byl odborným pracovníkem Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě a 1971-1974 Okresního SSPPOP v Olomouci. Od roku 1974 do roku 1982 byl odborným asistentem Katedry výtvarné teorie a výchovy na Filozofické fakultě UP Olomouc, 1982-1992 vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Roku 1992 se habilitoval pro obor teorie a dějin umění na FF UP Olomouc a působil zde jako vysokoškolský pedagog a zástupce vedoucího Katedry dějin umění, 1994-1997 člen Vědecké rady UP Olomouc. Od roku 1994 je vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění AV ČR, od roku 1992 předseda Vědecké rady a v letech 1998-2001 zástupce ředitele ÚDU AV ČR, 1993-1997 člen Vědecké rady AV ČR. Roku 2002 byl jmenován profesorem pro obor dějiny výtvarných umění. Byl členem odborné komise pro restaurátorské práce na hradě Karlštejně , členem oborové rady Grantové agentury ČSAV , Vědecké rady MK pro státní památkovou péči , Rady Pražského hradu , Památkové rady primátora hl. města Prahy , Vědecké rady Národní galerie , Vědecké rady NPÚ , Vědecké rady Centra medievistických studií a Odborné komise Rady vlády pro vědu a výzkum ve společenských vědách . Člen redakční rady časopisu Umění / Art, člen českého národního komitétu ICOMOS, CIHA, zakládající člen UHS . Z jeho podnětu by...

Ivana Roháčková (4)

Narozena 1960. Mgr., sportovní publicistika.

Ivana Pleinerová (3)

Ivana Pleinerová je česká archeoložka. V letech 1948–1962 studovala archeologii u profesora Jana Filipa na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium zakončila získáním titulu PhDr. Od roku 1953 začala pracovat pro Archeologický ústav ČSAV, nejprve na expozituře v Mostě a později v Praze. V roce 1963 získala vědeckou hodnost CSc. Specializuje se na starší dobu bronzovou, raný středověk – stěhování národů a starší slovanské období. Hlavní specializace je však na experiment v archeologii. Od roku 1954 zkoumala polykulturní sídliště v Březně u Loun a zdejší pohřebiště únětické kultury. Pod jejím vedením byl po výzkumu u Března postaven archeoskanzen s neolitickým domem, germánskou stavbou, slovanskou hrnčířskou pecí a dvěma obilnicemi. V 90. letech 20. století se podílela na budování archeoparku v Praze 8 – Na Farkách. Roku 1994 se stala předsedkyní občanského sdružení Rekonstrukce archeologických objektů. Jejím manželem byl archeolog středověku Radomír Pleiner.

Ivana Nohejlová (2)

Spoluautorka publikace o přírodě.

Ivana Maráková (6)

Narozena 10.8.1966. Pedagožka, autorka didaktických materiálů, učebnic a pracovních sešitů pro výuku na 1.stupni ZŠ a předškoláků, též jejich ilustrátorka.

Ivana Karásková (4)

Mgr., politoložka, věnuje se čínské zahraniční a domácí politice a čínské energetické bezpečnosti.

Ivana Jarošová (2)

Narozena 8. 6. 1972 v Sokolově, zemřela 2017. MUDr., specializace v oborech anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína, věnovala se chronické intenzivní péči; byla primářkou oddělení následné intenzivní péče v Nemocnici Ostrov.

Ivana Janišová (5)

Narozena 6. 7. 1956 v Praze. Mgr., klinická psycholožka, též autorka knih pro děti a mládež.

Ivana Fexová (5)

Narozena 30. 6. 1962. Autorka knihy pro děti.

Ivan Zwach (2)

Zoolog, herpetolog a batracholog. Podnikatel a publikace v oboru biologie, ekologie a ochrana přírody.

Ivan Vladimirovič Mičurin (4)

Ivan Vladimirovič Mičurin byl ruský šlechtitel a ovocnář, dvojnásobný nositel Leninova řádu. Zpočátku pěstoval ovocné odrůdy vhodné pro oblast středního Ruska. Využil ovocné odrůdy z různých oblastí Asie, rostoucí ve studeném klimatu s krátkou vegetační dobou. Křížením těchto odrůd s evropskými vypěstoval cca 300 nových odrůd ovoce, zejména jabloní, vhodných pro drsné podmínky vnitrozemského klimatu středního Ruska. Posunul tím hranice pěstování ovoce výrazně severněji. Předpokládal možnost změny genotypu působením vnějšího vlivu. Jeho práce a život byly používány sovětskou propagandou a pseudovědcem Lysenkem. Své zkušenosti Mičurin shrnul v knize jménem Výsledky šedesátiletých prací. Posmrtně pak vyšly jeho sebrané spisy a byly přeloženy do mnoha jazyků. Mičurinovy šlechtitelské úspěchy jsou známy i u nás. Náš úspěšný šlechtitel růží z Blatné Jan Böhm tyto Mičurinovy výpěstky ve své školce pěstoval a propagoval je ve svém Průvodci nevymrzající zahradou. Zde jsou u některých odrůd uvedeny také zkušenosti autora s mrazivou zimou na přelomu let 1928–1929 a 1939–1940. Československá akademie zemědělská jmenovala dne 3. března 1935 I. V. Mičurina za „nesmrtelné zásluhy o rozvoj ovocnictví" svým čestným členem.

Ivan Turek (2)

Práce z oboru mechaniky.

Ivan Švarc (4)

Pracovník strojní fakulty, publikace z oboru.

Ivan Štúr (4)

Profesor Ivan Štúr vyštudoval telovýchovu na Pedagogickej fakulte v Olomouci , neskôr psychológiu na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave , kde aj pôsobil. Pre svoje nekompromisné postoje k okupácii Československa v roku 1968, keď vyhlásil, že „vstup vojsk Varšavskej zmluvy na naše územie považuje za zbytočný, unáhlený a väčšinou obyvateľstva nečakaný“, bol prinútený vzdať sa svojho miesta za vysokoškolskou katedrou. Jeho publikácia o diferenciálnej psychológii vyvolala v 70. rokoch ostrú polemiku a prudkú odmietavú reakciu z radov normalizátorov spoločenských vied. Pre túto knihu bol skritizovaný v denníku Pravda z dôvodu, že citoval 118 západných a len 14 východných autorov. Nepriazeň mocných však nikdy nezlomila jeho presvedčenie o potrebe pravdy a spravodlivosti ako nevyhnutnej podmienky slobodného rozvoja človeka. Aj potom sa dlhodobo občiansky angažoval, o čom okrem iného svedčí aj autorská účasť na kultovej ochranárskej publikácii Bratislava/nahlas. Bol milovníkom prírody a prírode blízkych športov – v prvom rade vodáctva. Na Dunaji a jeho ramenách bol doslova legendou, avšak zároveň patril k zanieteným vyznávačom turistiky a bežiek. Po období normalizácie viac ako 30 rokov pôsobil na niekdajšej klinike na Bezručovej ulici v Bratislave ako detský psychológ, čo považoval za najaktívnejšie a profesionálne najšťastnejšie obdobie svojho života. V roku 1990 až 1995 sa stal predsedom Vedeckého kolégia SAV pre psychológiu a pedagogiku a zároveň začal prednášať na FF UK. V roku 1999 bol hlavným odborníkom MZ SR pre klinickú psychológiu. Neskôr prednášal aj na Univerzite Konštantína Filozofa v Nitre. Bol autorom viacerých odborných i populárno-vedeckých kníh, podieľal sa aj na založení Ligy za duševné zdravie. Napísal knihy Problémy rodiny a školskej výchovy, Dieťa a príroda, Základy diferencionálnej psychológie II, Ľudské mláďa, Pediatrická psychológia, Rozhovory o dospievaní, Metamorfózy života, Podoby života. Vyšla mu poetická knih...

Ivan Steiger (4)

Ivan Steiger je český karikaturista, ilustrátor, malíř, spisovatel a režisér, který od roku 1969 žije a působí v Německu. Založil také Muzeum hraček na Pražském Hradě a v Mnichově. Narodil se v Praze, kde vyrůstal v Petrské čtvrti. V knize Mýtus zvaný Stínadla barvitě vzpomíná, jak patřil k tzv. Petrákům, tj. klukům z okolí Petrského náměstí, s nimiž vedl velké klukovské války proti klukům z oblasti Na Františku. Tyto dva světy rozdělené po několik klukovských generací, inspirovaly kdysi spisovatele Jaroslava Foglara k sepsání jeho stínadelských románů o Vontech a klucích z Druhé strany. Od roku 1958 studoval na FAMU dramaturgii a scenáristiku a psal básně a povídky. Od roku 1961 začal pravidelně kreslit pro Literární noviny a jeho kresby se začaly objevovat i v zahraničních časopisech a novinách. Jeho kresba pařezu, z něhož vyrůstá malá květinka, se stala ve světě jedním ze symbolů okupace. Roku 1969 odešel do Mnichova, kreslil pro Süddeutsche Zeitung a od roku 1972 pravidelně pro Frankfurter Allgemeine Zeitung, kde do roku 2011 uveřejnil 9000 kreseb. Jeho drobné a prosté kresby, které vybízejí k přemýšlení, se objevily v mnoha světových novinách, v Evropě i v USA. Steiger je kromě Süddeutsche Zeitung kreslířem Abendzeitung, Twen, a tuctu dalších západoevropských a amerických novin a časopisů. Dlouhodobě spolupracuje s Chicago Tribune Magazine, The Christian Science Monitor, Daily Mirror, Die Welt, Die Weltwoche, Los Angeles Herald Examiner. Jeho kresby se objevují i na prvních stránkách londýnských Times a pařížského Le Figaro. Dnes je Steiger především stálým karikaturistou deníků Frankfurter Allgemeine Zeitung a turínské La Stampa. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří soubor kreslených ilustrací k Bibli. Ilustroval knihy Oty Filipa, Karla Kryla a několik sbírek vtipů a anekdot. Sbírku anekdot o Radiu Jerevan také sám napsal. Jako autor i režisér realizoval 27 krátkých i hraných filmů a v posledních letech maluje také obrazy.[4...

Ivan Procházka (5)

Narozen 13.4.1962 v Třebíči. Zemědělský inženýr, práce z rostlinné výroby.

Ivan Mach (5)

Ing. Ivan Mach CSc. vystudoval VŠ chemicko.technologickou v Praze. Od 70 let se věnuje odborné sportovní publicistice, vede různé kurzy, je popularizátorem zdravé výživy a dietetickým poradcem, autorsky dlouhodobě spolupracuje s časopisy zaměřenými na sport, fitness, zdraví a moderní životní styl. Narozen 8. 4. 1952 v Děčíně. Chemický ing., CSc. Odborné publikace z fyzikální a analytické chemie, věnuje se také odborné sportovní publicistice, výživě a dietologii. V této specializaci též překladá .

Ivan Lichner (4)

Autor publikací o tenise.

Ivan Lamper (6)

Ivan Lamper je český novinář, zakladatel a první šéfredaktor týdeníku Respekt . V 80. letech disident, signatář Charty 77 a spoluzakladatel samizdatových časopisů Revolver Revue a Sport. V roce 1991 mu americký časopis World Press Review udělil cenu Editor of the Year. Hlavní autor oblíbené rubriky Minulý týden vycházející od roku 1992 na poslední straně Respektu s ilustracemi Pavla Reisenauera. V Respektu pracuje dodnes jako editor.

Ivan Kučera (7)

Slovenský autor recenzí a článků věnujících se filmu, horrorových povídek.

Ivan Kocourek (6)

Ivan Kocourek se narodil r. 1964 ve Znojmě, kde žije dodnes. Po studiu gymnázia a střední pedagogické školy pracoval jako vedoucí odděleni přírodovědy místního domu dětí a mládeže. Již od dětství ho ovlivňovala na živočichy bohatá příroda v okolí bydliště; dnes jsou tato místa součástí území Národního parku Podyjí. Choval doma nejrůznější ryby a bezobratlé, později želvy, obojživelníky, drobné savce, následovali jeslěři a hadi – hroznýši, užovky a zmije. V poslední době se chovatelsky věnuje užovkovitým hadům a zabývá se evropskou herpetofaunou. Hodně času stráví launistickým průzkumem regionu a pozorováním zvířat ve volné přírodě doma i v zahraničí. Od roku 1988 byl členem Teraristického klubu „Crocodylus" Brno-město. V roce 1996 založil s přáteli Klub chovatelů terarijnich zvířat Znojmo a práci v něm se plně věnuje. Stal se také členem České společnosti pro teraristiku a herpetologii v Praze.

Ivan Klánský (4)

Ivan Klánský je renomovaný český klavírista, známý svou výjimečnou interpretací klasické hudby. Narodil se 20. května 1948 v Praze, své hudební vzdělání zahájil na Pražské konzervatoři a později studoval na Akademii múzických umění v Praze. Klánský má za sebou vynikající kariéru sólisty a komorního hráče, vystupuje s orchestry a na recitálech po celé Evropě, Asii a Americe.

Ivan Gariš (4)

Narozen 7. 5. 1923 v Jihlavě, zemřel 20. 5. 1996 v Praze. Filmový scénárista, prozaik, básník. V 50. letech 20. stol. působil jako vysoký funkcionář Státní bezpečnosti.

Ivan Foletti (6)

Narozen 17. 11. 1980 v Praze. Historik umění, zabývá se uměním Byzance, Milána, Říma, Konstantinopole a Kavkazu v období pozdní antiky a raného středověku.

Iva Svobodová (6)

Narozena 17. 6. 1975 v Brně. Mgr., Ph.D., lingvistka, romanistka, zaměřená na portugalštinu.

Iva Rindová (7)

Ing., zkušební komisařka Komory daňových poradců, věnuje se mzdové oblasti a zdaňování příjmů ze závislé činnosti.

Iva Holmerová (6)

Iva Holmerová je česká lékařka, která se věnuje sociálnímu lékařství, lékařské etice a gerontologii. Vede Gerontologické centrum v Praze 8 a přednáší na Fakultě humanitních studií UK. Po studiu gymnázia v Brandýse nad Labem vystudovala všeobecné lékařství na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, během studií se vdala a měla první dceru. Dále pracovala jako sekundářka v OÚNZ Praha 9, v letech 1984–1991 v OÚNZ Mělník a pak přednášela sociální lékařství na 1. lékařské fakultě UK. Roku 1991 spoluzaložila Gerontologické centrum v Praze 9, které dosud vede, v roce 1997 se podílela na založení České alzheimerovské společnosti a od roku 2007 je předsedkyní Gerontologické a geriatrické společnosti České lékařské společnosti JEP. Titul PhD. obhájila v oboru sociálního lékařství a habilitovala se v oboru sociální antropologie. Vedla řadu výzkumných projektů v oblasti gerontologie a publikovala několik odborných prací v ČR i v zahraničí.

István Örkény (4)

István Örkény byl maďarský dramatik a prozaik. Jeho hry se vyznačují satirickým pohledem na společenské problémy a groteskním ztvárněním jednotlivých příběhů. Narodil se v rodině lékárníka a po ukončení školy začal studovat na vysoké škole chemii. Poté mění své rozhodnutí a věnuje se farmacii, kterou ukončuje v roce 1934 a vydává se na cesty po západní Evropě. Vrací se domů a dokončuje i studia chemie. Jeho první kniha krátkých příběhů vyšla v roce 1941. V roce 1942 je poslán na východní frontu, coby žid v pomocné pracovní jednotce, je zajat a odveden do lágru nedaleko Moskvy, kde napsal mimo jiné i hru Voroněž. V roce 1946 se vrací konečně domů, do Budapešti. Po revoluci v roce 1956 nesmí až do roku 1960 publikovat. Velmi populárním se stal, mimo jiné, díky svým krátkým povídkám groteskně-absurdní povahy, které vyšly v několika menších svazcích, například Minutové povídky . V roce 2004 po něm bylo pojmenováno jedno z divadel v Budapešti . * Kočičí hra – tragikomedie, hra o dvou stárnoucích sestrách, jedna z nich je pořádkumilovná a druhá má neuspořádaný život, ale přesto je to ona, kdo má nakonec více sil k boji za plnohodnotný život. 'Orkény tuto hru napsal nejprve jako filmovou anekdotu, až později ji zdramatizoval pro divadlo. Byla přeložena do velmi mnoha jazyků a je často hrána v různých evropských i amerických divadlech. * Rodina Tóthů – drama * Třináctý zpěv, 1999, Volvox Globator, ISBN 80-7207-224-2 – výbor povídek

Isser Harel (4)

Iser Har'el , známý jako Malý Iser, byl v letech 1952 až 1963 ředitelem izraelské zpravodajské služby Mosad a v letech 1948 až 1963 ředitelem Šin bet. Narodil se ve Vitebsku, v tehdejším Rusku , v početné a zámožné rodině, vlastnící ve Vitebsku továrnu na ocet. Přesné datum jeho narození není známo, neboť rodný list se zaznamenaným datem se ztratil za první světové války. Během revoluce a pozdější občanské války se Vitebsk stal několikrát dějištěm bojů mezi bílými a rudými. Iser dokonce slyšel projev Lva Trockého pronesený ve Vitebsku. Už v útlém věku projevoval zájem o bezpečnost židovské komunity a organizoval své spolužáky k obraně proti antisemitským útokům. Poté, co moc v Rusku převzal sovětský režim byl Iserově rodině zabaven veškerý majetek. V 1922 rodina emigrovala ze Sovětského svazu do Dvinsku v tehdy nezávislém Lotyšsku. V Dvinsku Iser dokončil základní školu a začal studovat na střední. Při dospívání si stále více uvědomoval svůj původ a vědomí a proto vstoupil do sionistické mládežnické organizace. V 16 letech se začal připravovat na vystěhování do Izraele. Rok pracoval v zemědělství, aby se mohl zapojit do práce v kibucu. Po tzv. Hebronském masakru v roce 1929 se s přáteli rozhodl neodkládat vystěhování, protože bylo životně nutné posílit židovské osídlení v Palestině. Proto si sedmnáctiletý Iser upravil své doklady tak, aby splňoval podmínky pro britské vízum nutné k vycestování do Palestiny . Začátkem roku 1930 se vydal na cestu do Izraele. Projel Evropu ze severu až na jih, kde v Janově nastoupil na loď. Po příjezdu se stal členem nově založeného kibucu nedaleko Tel Avivu. Zde pracoval jako odborník na zavlažování. V roce 1935 kibuc opustil a se svou manželkou Rivkou se usadili v Herzliji . Zde Har'el vstoupil do Hagany. V té začal pracovat na ...

Isak Samokovlija (2)

Bosenský lékař a spisovatel, prozaik.

Isabelle Nazare-Aga (7)

Francouzská psycholožka a psychoterapeutka, která se ve své klinické praxi zabývá především formaci chování, ovládání stresu a komunikaci.

Isabela Liebers (2)

Iša Krejčí (6)

Iša Krejčí, původním jménem František Krejčí , byl český neoklasicistní skladatel a dirigent. Byl synem filosofa Františka Krejčího. Studoval na akademickém gymnáziu, kde maturoval v roce 1923. Pokračoval ve studiu na Universitě Karlově v Praze, obor hudební věda a historie. Současně studoval skladbu na Pražské konzervatoři u K. B. Jiráka, klavír u Albína Šímy a na mistrovské škole u V. Nováka a dirigování u P. Dědečka a V. Talicha. Účastnil se kulturní činnosti Proletkultu a byl členem Levé fronty . Do roku 1924 byl též hudebním kritikem a publicistou a přispíval do odborného i denního tisku. Jako skladatel scénické hudby spolupracoval po mnoho let s režisérem Jiřím Frejkou, a to již v holešovické Legii mladých, později v Divadle mladých, Osvobozeném divadle i v Národním divadle. V letech 1929 až 1932 působil jako korepetitor v opeře Slovenského národního divadla v Bratislavě. V sezóně 1933/1934 byl neplaceným korepetitorem v pražském Národním divadle a v letech 1934 až 1945 byl zvukovým režisérem v Československém rozhlase. V období 1945 až 1958 byl šéfem olomoucké opery a od 1.12.1958 se stal dramaturgem opery pražského Národního divadla, kde setrval až do své smrti v roce 1968. V sezóně 1964/1965 byl současně i externím uměleckým poradcem opery v Českých Budějovicích . Je pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Praze 6 – Střešovicích, společně se svou sestrou, akademickou malířkou Hanou Krejčovou, provd. Fillovou a jejím manželem, malířem Emilem Fillou. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iša Krejčí na anglické Wikipedii.

Irvine Welsh (7)

Irvine Welsh je britský spisovatel píšící skotským pouličním dialektem. Nyní žije v Londýně. Napsal také několik divadelních her a režíroval několik krátkých filmů.

Irmtraud Morgner (3)

Německá prozaička.

Irina Pivovarova (3)

Narodila sa v Moskve v rodine lekára. Jej otec chcel, aby jej dcéra išla v jeho stopách a zvolila lekársku kariéru. Ale od detstva Irinu lákala kreatívna činnosť, a tak po maturite nastúpila v Moskve do Textilného inštitútu na Fakulte úžitkového umenia. Po absolvovaní pracovala niekoľko rokov ako dekoratér. Tam sa zoznámila so svojím budúcim manželom - Viktorim Pivovarovim. Pivovarova rodina mala obrovský prínos pre detskú literatúru - Irina náhle začala písať básne a poviedky pre mladých čitateľov, a jej manžel vytvoril ilustrácie pre jej prácu. Irina vydala prvé príbehy v malých, nie príliš známych časopisoch. Až neskôr dosiahla slávu. Bola to ťažký fajčiar, a to prispelo k rozvoju ochorenia. Zomrela 10.8.1986 na rakovinu pľúc.

Irena Štěpánová (4)

Vystudovala etnografii a sociologii, působí na ústavu etnogarfie FF UK. Posledních deset let obrací svou pozornost stále výrazněji k dějinám etnografie. Podílela se na vzniku publikace o Národopisné výstavě českoslovanské, nazvané Mýtus českého národa. Je spoluautorkou monografie o ženách Náprstkovy rodiny. Zajímají ji osobnosti, které svou prací, úsilím, vztahy, zálibami a sympatiemi ovlivňovaly dějiny české a v širších souvislostech i evropské etnografie. Její studie o Boženě Němcové, Teréze Novákové, příspěvky o ženských spolcích, vzdělávání a kulturních aktivitách jsou vnímány jako kulturně historické práce a zároveň i jako příspěvky z oboru dějin rodu, gender studies.

Irena Gajewska (2)

Irena Balcarová (6)

Autorka učebnic angličtiny.

Ingrid Annel (5)

Německá autorka knih pro děti, redaktorka a učitelka hudby.

Inge Walz (5)

Německá autorka publikací a návodů pro výtvarnou tvorbu dětí a mládeže.

Ineta Daugirdaité-Korsakova (7)

Ines de La Fressange (3)

Francouzská modelka, žurnalistka a autorka knih o módě.

India Knight (5)

India Knight se narodila r. 1965 v Bruselu. Povoláním je novinářka, píše fejetony a romány. Ty byly přeloženy do 28 jazyků. Má pravidelnou rubriku v Sunday Times a také je pravidelným hostem v britských rozhlasech a televizních vysíláních. V současné době žije v Londýně a má tři děti.

Imre Kertész (6)

Imre Kertész, maďarsky Kertész Imre , byl židovsko-maďarský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2002. Hlavním tématem jeho románů je pronásledování Židů během holocaustu. Kvůli svému židovskému původu byl Kertész v roce 1944 deportován přes Auschwitz-Birkenau do koncentračního tábora Buchenwald. Při projevu během udílení Nobelovy ceny formuloval svůj přístup k holocaustu takto: "V mém psaní holocaust nikdy nemůže být zmiňován v čase minulém. Já jsem v holocaustu rozpoznal jistý stav člověka, konečnou stanici velkého dobrodružství, do níž dospěl evropský člověk se svou dva tisíce let budovanou etickou a morální kulturou za zády." V roce 1948 složil maturitní zkoušku a posléze začal pracovat jako novinář v deníku Világosság. V letech 2002–2012 žil převážně v Berlíně, teprve v roce 2012, již postižen Parkinsonovou nemocí, se vrátil do rodné Budapešti, kde také roku 2016 na následky svého onemocnění zemřel.

Imre Hirschler (4)

Sexuolog, publikace též z oblasti manželství a mateřství.

Imogen Edwards-Jones (5)

Imogen Edwards- Jones je britská spisovatelka a novinářka. Nejvíce proslula sérií Babylon, která byla založena na románu Hotel Babylon z roku 2004, ve kterém nahlížíme do zákulisí hotelového prostředí, zdejších zaměstnanců i hostů. V roce 2006 psala pravidelný sloupek pro The Daily Telegraph, ve kterém se věnovala detailům ze svých pokusů o umělé oplodnění, ze kterého se jí nakonec narodila dcera. Píše blog na stránkách www.doyoutravel.com.

Immanuel Velikovsky (2)

Immanuel Velikovsky - , psychiatr, lékař a vědec. Je známý jako autor řady kontroverzních knih o starověké historii. Zasloužil se o založení Hebrejské university v Jeruzalémě. Je autorem knihy Worlds in Collision, která se stala americkým bestsellerem. Kniha byla vydána v roce 1950. Ve svých knihách Velikovsky používá komparativní mytologii a obrací se na starověké literární prameny včetně Starého zákona. Podle Velikovského Země v minulosti zažila srážky s jinými planetami, hlavně s Venuší a Marsem. Immanuel Velikovský se narodil v roce 1895 v prosperující židovské rodině ve Vitebsku - nynějším Běloruskem - v Rusku jako syn Šimona Velikovsky a Beila Grodensky. Už jako dítě se naučil několik jazyků. Studoval na gymnaziu v Moskvě, kde vynikal v ruštině a matematice. Gymnazium absolvoval se zlatou medailí v roce 1913. Velikovský poté odcestoval do Evropy, navštívil i Palestinu. Krátce studoval medicínu v Montpellier ve Francii a absolvoval kurzy premedikace na univerzitě v Edinburghu. Před vypuknutím první světové války se vrátil do Ruska, zapsal se na univerzitu v Moskvě a v roce 1921 obdržel titul doktor medicíny. Po získání lékařského titulu odešel z Ruska do Německa, do Berlína. S finanční podporou svého otce Velikovský vydal a publikoval dva svazky vědeckých prací přeložených do hebrejštiny. Svazky byly nazvány Scripta Universitatis Atque Bibliothecae Hierosolymitanarum . Spolu s Albertem Einsteinem připravil scripta, zabývající se matematikou a fyzikou. Tento projekt byl základním kamenem při budování Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, neboť nová univerzita darovala kopie těchto script knihovnám jiných akademických institucí výměnou za bezplatné darování kopií publikací od těchto institucí. V roce 1923 se Velikovský oženil s houslistkou Elishevou Kramerovou. Velikovský žil v Palestině od roku 1924 do roku 1939. Pracoval zde v oblasti obecné lékařské praxe, ...

Imke Niewöhner (4)

Německá veterinární lékařka a trenérka psů.

Imanuel Geiss (2)

Německý historik zaměřený na moderní dějiny.

Ilona Vlachová (7)

Spoluautorka publikace o Stanislavu Vydrovi.

Ilona Smietana (6)

Ilona Plevová (7)

Narozena 1. 2. 1972 v Havířově. PhDr., PhD., ošetřovatelka a vysokoškolská pedagožka, práce z ekonomiky a managementu ve zdravotnictví a z ošetřovatelské péče.

Ilona Maria Hilliges (5)

Německá autorka velmi podmanivě vypráví příběh vlastního života, ukazuje na omyly pramenící z naivity mládí i z neznalosti jiného kulturního prostředí a afrických zvyklostí. Autorka je poznala na vlastní kůži, seznámila se s rituály, věštěním, zaříkáváním, navštívila dokonce vesnici čarodějnic, zasvěceně píše o ženské obřízce i o mnohoženství.

III (5)