Všichni Autoři a témata

Jan van Helsing (4)

Jan van Helsing, vlastním jménem Jan Udo Holey . Od roku 1985 podnikal cesty po USA, Egyptě, Jižní Americe a Asii, kde navazoval kontakty s lidmi z okruhu tajných služeb, ale i z templářských a zednářských lóží a dalších skupin. Získané poznatky publikoval v roce 1993 v knize o tajných spolcích: Tajná společenství a jejich moc ve 20. století. Kniha byla velmi populární, prodalo se na 100 tisíc výtisků, byla přeložena do osmi jazyků. Ve Švýcarsku a Německu byl její prodej zakázán kvůli údajnému podněcování k antisemitismu. Další autorovy práce se věnují historickým, konspiračním a ezoterickým tématům.

Jan Tomšíček (5)

Jan Tomšíček je český cestovatel a dobrodruh. Publikoval několik knih o svém cestování po Africe, Rusku a asi polovině Evropy. Narodil se 29. listopadu 1951. Již v dětství bylo jeho touhou kolo i přes nelibost rodičů. Když dospěl, kolo mu pomohlo se zotavit z těžkého úrazu. Během několika dalších let procestoval státy v okolí Česka. Vyučil se zámečníkem. Ve třetí třídě dostal od rodičů starší dámské kolo značky Eska tourist, bez přehazovačky. V šesté třídě na podzim s ním během jednoho odpoledne podnikl výlet do Hradce Králové a zpět - asi 80 km. V osmé třídě dostal od rodičů starší kolo Eska s tříkolečkem. Později cestoval na kole Favorit. Jeho první velká cesta vedla do Bulharska. Na této cestě absolvoval dle svých slov 4.000 km téměř závodním tempem za 20 dní. Následně se pokusil se realizovat v závodní cyklistice, ale neuspěl a zůstal věrný cykloturistice. Podnikl cestu do Maďarska, Rumunska a Bulharska na skládacím kole Eska bez přehazovačky, během které za 64 dní urazil 6.840 km a bylo to dle jeho slov snad nejpříjemnější a nejpohodlnější cestování které zažil. V roce 1991 vycestoval s kamarády na plachetnici Polárka, s jízdním kolem v podpalubí. Pro něj tato cesta skončila v jihoafrické republice , kde expedici opustil, pro názorové neshody s kapitánem . V JAR žil asi 2 roky, v nichž tuto zem procestoval, navštívil i Botswanu, Namibii, Lesotho. Udělal si též výlet k Viktoriiným vodopádům. V roce 1993 se vydal na 16.700 kilometrů dlouhou pouť domů skrz celou Afriku na jízdním kole Favorit. Cesta z Kapského Města do Chocně mu zabrala 5 měsíců a 20 dní během kterých na kole našlapal 13.600 km, 800 km jel "stopem" v místech kde to bylo pro kolo nesjízdné nebo kde bylo nebezpečno, 600 km jel vlakem přes Nubijskou poušt a 1700 km loděmi přes Asuánskou přehradu a Středozemní moře. Celkově za tuto půlroční cestu utratil přibližně 1450 USD. Na cestě se zastavil v Rokycan...

Ján Tibenský (6)

Ján Tibenský byl slovenský historik. V roce 1948 dokončil Filozofickou fakultu Slovenské univerzity v Bratislavě. V letech 1951–1986 pracoval v slovenské akadaemii věd . Důležité bylo jeho dle na poli slovenského národního obrození, též dějiny vědy na Slovensku. Psal také o A. Bernolákovi, Adamu Františku Kollárovi a Mateji Belovi

Jan Stumbauer (6)

Narozen 7.3.1953 v Českých Budějovicích. Vysokoškolský pedagog. Publikace z oboru tělesné výchovy a sportu, učitel lyžování, cvičitel windsurfingu.

Jan Štoček (4)

Kapitán odboru obecné kriminality Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy.

Ján Solovič (5)

Jan Sládek (7)

Jan Sládek byl český malíř, ilustrátor, grafik, typograf, scénograf, kostýmní výtvarník a pedagog. Narodil se v rodině Jana Sládka , kancelisty horního úřadu a jeho manželky Františky, rozené Trnkové . Jan Sládek vystudoval v letech 1921–1925 Obchodní akademii v Ostravě, umělecké vzdělání získal v malířském ateliéru Patrika Ungermanna. V Ostravě působil jako malíř a grafik a také jako organizátor kulturního života. Byl též pedagogem na zlínské Škole umění. V jeho volné tvorbě, které se věnoval do konce 50. let, se objevuje sociální tematika a vliv kubismu. Po skončení druhé světové války se přesunul do Prahy a kromě ilustrování knih se věnoval především scénografii. V letech 1945–1979 pracoval jako scénograf Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze . Postupně se stal jedním z předních osobností české scénografie a řadí se k zakladatelům moderního scénografického projevu.

Jan Skruhovský (1)

Jan Skopeček (1)

Narozen 21. 10. 1980 v Hořovicích. Ing. et Ing., ekonom, vysokoškolský pedagog a politik.

Jan Škeřík (2)

Autor technické literatury.

Jan Široký (7)

Jan Široký je farář Českobratrské církve evangelické. Působil na sborech Chotiněves, Libkovice pod Řípem, Moravská Třebová, Ratiboř u Vsetína a Sázava. V roce 2007 odešel do výslužby a bydlí v Chotěboři. Je velmi oblíbený mezi mládeží, neboť organizoval mnohá setkání. Dokonce se po něm pojmenoval pěvecký sbor Johnnyho ovečky. Poslední rok sklízí veliké úspěchy svými přednáškami. S přednáškou "Široká evangelická identita" vystoupil v Moravči, v Krucemburku, na Hradišti či v Plzni.

Jan Seghers (4)

Jan Seghers alias Matthias Altenburg, se narodil v roce 1958. Spisovatel, reportér, kritik a esejista. Žije ve Frankfurtu nad Mohanem. Se svými romány si vydobil přední místo mezi současnými spisovatlei. Vydal: 2004 Ein allzu schönes Mädchen 2005 Die Braut im Schnee 2008 Partitur des Todes 2010 Die Akte Rosenherz

Jan Schinko (7)

Narozen 9.2.1943 v Českých Budějovicích. Českobudějovický publicista a kreslíř, píše o historii vesnic a architektuře v regionu.

Jan Rajlich (3)

Narozen 10.6.1950 ve Vyškově. Ing. arch., grafik-designér.

Jan Pour (6)

Vystudoval Fakultu národohospodářskou na VŠE v Praze. Je docentem katedry informačních technologií Vysoké školy ekonomické v Praze. Současně pracuje jako analytik ve společnosti ITG Praha. Profesně se orientuje na otázky řízení podnikové informatiky, koncepcí a aplikačních architektur informačních systémů podniků a úlohy business intelligence. Je spoluautorem 7 knižních publikací, 26 vysokoškolských skript, 73 článků v časopisech a příspěvků na konferencích. Podílel se na řešení několika desítek projektů pro nejrůznější podniky a organizace v energetice, průmyslu, obchodě i ve státní správě. V současné době je členem Rady České společnosti pro systémovou integraci a redaktorem časopisu Systémová integrace.

Jan Ponert (2)

Narozen 1985. Botanik, práce o pěstování orchidejí.

Jan Picek (4)

Narozen 8.5.1921 v Jablonci nad Nisou. Prozaik, satirik, politický esejista, redaktor, emigrant po 1969.

Jan Pfeiffer (4)

Jan Pfeiffer byl celoživotní skaut, lékař a profesor neurologie, který je považován za jednoho ze zakladatelů české rehabilitační medicíny. Narodil se 17. dubna 1928 v Praze v sanatoriu Dr. Jerie v Londýnské ulici. Byl pokřtěn jménem Jan Gustav Pfeiffer Burian. Dětství prožil v Lomnici nad Lužnicí, obce na Třeboňsku. Otec byl lékařem a Jan ho poté následoval v této profesi. Studoval na gymnáziu v Třeboni. V roce 1947 odešel studovat do Prahy medicínu, kde se specializoval na neurologii. Od roku 1950 do roku 1952 pracoval jako fiškus. V roce 1950 také začal pracovat na Neurologické klinice v Kateřinské ulici a také v Jedličkově ústavu jako konzultant. Po promoci v roce 1952 dostal umístěnku do Dubí u Teplic na plicní oddělení. Měl nastoupit do Chomutova, ale začala epidemie poliomyelitidy, takže zůstal na infekčním oddělení v Teplicích až do konce roku 1953. Později nastoupil na vojnu na dva roky. Sloužil v Praze. Po vojně vyhrál konkurz na Fakultu dětského lékařství, součástí byla část Jedličkova ústavu. Sem nastoupil jako sekundární lékař. V Jedličkově ústavu pracoval plně do roku 1959, kdy atestoval z neurologie a byl přijat na Neurologickou kliniku. "V partaji jsem byl, když jsem přišel sem na kliniku, tedy na neurologickou kliniku, tak z Jedličkova ústavu jsem dostal doporučení, že mě maj určitě dát do strany. To byl rok 60." A tak tedy začátkem 60. let vstoupil do strany a zůstal tam až do pádu komunismu v roce 1989. Díky členství ve straně neměl žádné profesní obtíže. Rehabilitace měla v této době vysokou odbornou úroveň, ale spíše zaměřené neurofyziologicky. Cestoval ,díky získaní stipendií, po celé Evropě. Setkával se spoustou lékařů, kteří byli, nebo neustále jsou, jedničky ve svém oboru. Tyto cesty pro něj znamenaly informace k pojetí moderní rehabilitace a zlepšování ji. V roce 1972 se stal přednostou rehabilitačního oddělení na Neurologické klinice na III. interní klinice Faku...

Jan Petránek (5)

Jan Petránek je český novinář, komentátor, literát a disident. Před pražským jarem 1968 působil v Československém rozhlase. Pro své proreformní vystupování v letech 1968 a 1969 však byl nucen za normalizace manuálně pracovat. Stal se signatářem Charty 77 a přispíval do samizdatových Lidových novin. Novinářské práci se věnuje i po odchodu do důchodu roku 1993.

Jan Pátý (1)

Jan Palouček (3)

MUDr.,majitel firmy Devon vydávající ezotericku literaturu a magické předměty.

Jan Pakosta (5)

Narozen 24.12.1896 v Písku, zemřel 20.8.1983. Úředník, redaktor Národní politiky, beletrista, autor divadelních her.

Jan Osten (6)

Narozen 23.3.1871 v Zdislavicích, zemřel dne 19. 4. 1921 v Praze. Vlastním jménem Jan Ohrenstein. Pracoval jako poštovní úředník, první místo získal až na německorakouských hranicích u Bodamského jezera. Ovlivněn cestováním zde začíná psát první povídky. Poměrně brzy se vrátil do Prahy a už ji neopustil. Počátkem devadesátých let se jeho povídky začaly objevovat v besídce Národních listů. Je také autorem dramatických her, literárních a divadelních recenzí. Překládal z francouzštiny a němčiny . Publikoval v Národní politice, Zlaté Praze, Lumíru.

Ján Niňaj (2)

Slovenský spisovatel.

Jan Neuman (5)

Narozen 18. 11. 1938 v Blížkovicích, zemřel v dubnu 2021. Doc. PhDr., CSc., pedagog na Fakultě tělesné výchovy a sportu Pedagogické fakulty UK, práce z oboru turistiky a sportů v přírodě.

Jan Němec (4)

Narozen 11. 8. 1932 v Plzni, zemřel 21.4.2007. MUDr., DrSc., prof. nukleární medicíny. Zabýval se endokrinologií, tyreologií.

Jan Michálek (6)

Jan Michálek byl československý hráč ledního hokeje.

Jan Mestak (6)

Jan Měšťák je český lékař specializující se v oboru plastická chirurgie, vysokoškolský pedagog, emeritní přednosta Kliniky plastické chirurgie 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice na Bulovce v Praze a její zakladatel. Působí také jako vedoucí Subkatedry plastické chirurgie Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, vedoucí Centra komplexní chirurgické péče o ženy s onemocněním prsu Fakultní nemocnice na Bulovce a jako vedoucí lékař soukromé kliniky Esthé v Praze. Jan Měšťák je absolventem Lékařské fakulty UK v Praze. Získal atestaci ze všeobecné chirurgie a poté pracoval více než 20 let na Klinice plastické chirurgie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde po atestaci z plastické chirurgie také habilitoval. Ve své vědeckovýzkumné činnosti se zaměřil především na problematiku obličejových rozštěpů. Jako autor či spoluautor se podílel na více než 100 odborných pracích. S jeho přispěním vzniklo několik monografií v oboru plastické chirurgie a estetické chirurgie a spolupodílel se na učebních textech pro posluchače lékařských fakult a na několika výzkumných úkolech Ministerstva zdravotnictví České republiky. Řadu let působil ve funkci tajemníka Hlavní problémové komise plastické chirurgie Ministerstva zdravotnictví České republiky pro vědu a výzkum. Kromě členství ve Společnosti plastické chirurgie a Společnosti estetické chirurgie J.E.Purkyně je také členem mezinárodních společností plastické chirurgie IPRAS, ESPRAS, EBOPRAS.

Jan Martinovský (4)

RNDr. Jan Martinovský je český botanik, dendrolog a autor publikací z oboru.

Jan Maršíček (4)

Jan Maršíček byl řídící učitel a kulturně osvětový pracovník na Podblanicku a Pardubicku, autor lidových románů a próz pro děti . Jeho syn Vlastimil Maršíček se dal také na spisovatelskou dráhu: básník, prozaik, překladatel, publicista, autor knih pro děti a mládež.

Jan Marek (6)

Narozen 31. 8. 1931, zemřel 12. 2. 2022 v Praze. PhDr., CSc., indolog a íránista, pracovník Orientálního ústavu, publikace z oboru, překlady z perštiny, urdštiny a angličtiny.

Jan Lukeš (5)

Narozen 12.9.1950 v Praze. PhDr., redaktor, literární kritik a recenzent, literární a filmový fejetonista.

Jan Lukas (3)

Narozen 10. 8. 1915 v Českých Budějovicích, zemřel 28. 8. 2006 v New Yorku . Umělecký fotograf, od r. 1965 žil v USA.

Jan Ladecký (4)

Narozen 13. 5. 1861 v Praze, zemřel 20. 7. 1907 v Praze. Divadelní redaktor a kritik, dramatik, prozaik, překladatel divadelních her do češtiny.

Jan Kumpera (3)

Jan Kumpera je český historik, odborník na raný novověk. Působí na katedře historie Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni , zabývající se komeniologií, komparativními evropskými dějinami s důrazem na raný novověk a kulturněhistorickou problematikou. V letech 1965–1970 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . K jeho učitelům patřili profesoři Josef Polišenský, František Kavka, Zdeněk Stříbrný, Miroslav Hroch ad. V letech 1970–1976 pracoval v Historickém ústavu ČSAV, ten pak musel opustit, neboť odmítl vstoupit do KSČ. V roce 1971 získal titul PhDr. na FFUK , od roku 1976 přednáší na katedře historie Pedagogické fakulty v Plzni . V roce 1977 obdržel hodnost CSc. a 1985 titul docent . V roce 1992 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako docent obecných dějin životopisnou monografií Jan Amos Komenský. Poutník na rozhraní věků. V roce 1998 byl jmenován profesorem obecných dějin na základě profesorského řízení na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . Od 80. let a zejména od roku 1990 přednášel a působil i na mnoha zahraničních univerzitách v Evropě , v USA a Kanadě . Přednáší komparativní evropské dějiny, náboženskou a kulturně historickou problematiku raného novověku, historiografii a didaktickou aplikaci obecných dějin. Také překládá a lektoruje odborně naučnou literaturu. V letech 2001–2005 garantoval a realizoval projekt GAČR č.404-02-1368 Kultu...

Jan Kuděla (6)

Učitel, literatura pro děti a mládež.

Jan Kratochvíl (7)

Jan Kratochvíl byl český režisér, herec, divadelní organizátor, televizní dramaturg a producent, syn spisovatele a scenáristy Miloše V. Kratochvíla a dlouholetý partner herečky a zpěvačky Věry Křesadlové. Po absolutoriu pražské FAMU v roce 1963 nejprve působil jako pomocný režisér a asistent režie na Barrandově. Od roku 1970 byl ve svobodném povolání, na počátku 70. let vystupoval se Ctiborem Turbou v Cirkuse Alfred. Poté pracoval jakožto externí režisér Československé televize, režíroval koncerty hudebních skupin a divadelní představení. Působil také jako umělecký vedoucí Revue Alhambra, pracoval jako režisér na Divadelních poutích na pražském Střeleckém ostrově. Od roku 1991 byl zaměstnancem Československé televize, později České televize, kde pracoval jakožto produkční a dramaturg. Mimo jiné pořady společně s Pavlem Andělem připravoval také na ČT 2 pořad Noc s Andělem.

Jan Kranich (7)

Narozen 12.12.1870 v Dolních Studénkách, zemřel 30.6.1932 v Ostravě. Středoškolský profesor, publikace z oboru přírodních věd, překlady z němčiny a polštiny.

Ján Korecký (7)

Narozen 20.1.1905 v Chrudimi, zemřel 29.3.1963. Ing., dr., profesor nauky o materiálu, publikace z oboru.

Jan Kobes (1)

Ing., autor stati a redaktor sborníku z oblasti biomechaniky a protetiky.

Jan Kašpar (5)

Narozen 9.5.1950 v Praze. Redaktor, spisovatel, překladatel poezie ze španělštiny, reportáže ze Španělska a Nikaragui, básník, autor písňových textů.

Jan Kamrla (7)

Mgr., autor pracovních sešitů pro výuku vlastivědy na základní škole.

Jan Kameník (6)

Ludmila Macešková, rozená Poprová byla básnířka a prozaička píšící pod pseudonymem Jan Kameník. Ludmila Macešková se narodila jako druhé ze dvou přeživších dětí v rodině Antonína a Anny Poprových. Brzy po jejím narození, v roce 1900 se rodina přestěhovala do Pardubic, kde se otec věnoval výrobě dřevěných modelů a součástek strojů . V roce 1918 odmaturovala na pardubickém 1. dívčím reálném gymnáziu. V letech 1918 – 1921 studovala na Akademii výtvarných umění pod vedením Jakuba Obrovského a Maxe Švabinského. Školu nedokončila, protože se na nátlak rodiny vdala v roce 1921 za Josefa Róna , s nímž se znala od roku 1912. Po svatbě se začal chovat despoticky, a tak jí např. zakázal pokračovat ve studiích. V roce 1923 se jim narodil syn Dalibor. V roce 1930 manželství skončilo rozvodem. Vzhledem k tomu, že při rozvodu přišla o veškerý majetek, přestěhovala se do malého nebytového půdního prostoru v Nuslích a živila se příležitostným psaním do různých ženských časopisů, kreslením módních návrhů a střihů, atd. Následující období, které prožila v nuzotě, však paradoxně pokládala za nejkrásnější období svého života. V lednu roku 1932 se jí narodil nemanželský syn Ivan, za jehož otce Jiřího Macešku se záhy poté provdala. V dalších letech se rodina mnohokrát stěhovala a žila v nuzných poměrech. Maceška nechtěl pracovat, zabýval se černou magií. A protože úřady neuznaly její maturitu získanou za Rakouska-Uherska, byla Ludmila Macešková nucena pracovat v Melantrišském závodě jako kreslička střihů v nejnižší platové kategorii dělnic. V roce 1941 její syn Dalibor onemocněl schizofrenií. Nepříliš šťastné manželství skončilo nejprve rozlukou v roce 1945 a pak rozvodem v roce 1950. Ve 40. letech se přestěhovala spolu se syny do bytu v Týnské ulici, kde vznikla většina jejích knih. V roce 1944 byla vydání první její kniha Okna s anděly. Již ...

Jan Kačer (3)

Jan Kačer je český herec a režisér, manžel herečky Niny Divíškové. V roce 1955 absolvoval na SPŠ keramické v Bechyni. V roce 1959 dostudoval obor režie na pražské DAMU, poté odešel do Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Zde se vytvořila skupina generačně spřízněných herců a dramatických umělců, která později založila Činoherní klub v Praze. Zde Kačer působil také jako režisér a herec . Od roku 1976 do 1981 působil souběžně v pražském Divadle E. F. Buriana a mezi léty 1986 až 1990 byl členem Divadla na Vinohradech. Ve filmu debutoval v roce 1959 epizodní rolí Probuzení Jiřího Krejčíka. První hlavní roli ve mu poskytli Ján Kadár a Elmar Klos ve stejnojmenném filmu natočeném podle románu Smrt si říká Engelchen. Režíroval mnoho divadelních her a několik televizních filmů . Byl aktivní i politicky. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum. V té době moderoval rovněž podvečery pro Masarykovo demokratické hnutí v Divadle Kolowrat. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V senátních volbách roku 1996 neúspěšně kandidoval do Senátu ve volebním obvodu Náchod za formaci Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální. V senátních volbách roku 2004 se neúspěšně ucházel o křeslo senátora v obvodu Praha 6 jako nestraník za KDU-ČSL. Je také autorem tří vzpomínkových biograficky laděných knih . V roce 2014 obdržel ocenění Senior Prix od Nadace Život umělce. V roce 2016 obdržel Medaili za zásluhy I. stupně. V roce 2019 načetl audioknihu Fin Mika Waltari ....

Jan Jungmann (5)

Narozen 4.4.1964 v Praze. PhDr., historik, věnuje se zejména historickým fotografiím Prahy.

Jan Jílek (5)

Narozen 24. 11. 1933 v Dlouhomilově u Olomouce, zemřel 6. 10. 2011. Herec, dramatik, spisovatel, autor scénářů k filmům, dětských knih a televizních her.

Jan Jelínek (5)

Autor dívčích románů.

Ján Jaroš (5)

Narozen 18. 3. 1893 v Praze, zemřel 14. 4. 1966 tamtéž. Ředitel dívčí školy v Praze-Vršovicích, autor dobrodružné literatury, překladatel z němčiny. Vydával detektivní romány a westerny pod pseudonymem H. G. Rubbel, další práce také pod jménem Jan Jaroslav Fišer.

Jan Hromada (6)

Narozen 18.6.1909 v Hrušce u Kojetína, zemřel 8.4.1970 v Hradci Králové. MUDr., DrSc., profesor lékařské fakulty, práce z oboru.

Jan Hořejší (6)

Jan Hořejší byl český průkopník skautingu, učitel, spisovatel a překladatel. Byl synem mechanika Aloise Hořejšího a švadleny Marie Strankmüllerové. Po brzké smrti otce na TBC žil s matkou v Klabavě u Rokycan. Nadaný Jan vystudoval nejprve reálné gymnázium v Rokycanech, kde byl jeho profesorem Bořivoj Müller. V letech 1906 až 1912 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlo-Ferdinandově a získal doktorát. Studia v Praze mu umožnila seznámení s dalšími osobnostmi, které měly vliv na jeho další život. Kromě profesorů to byl především spolužák Miloš Seifert. Po dokončení studií učil krátce na gymnáziu v Rokycanech, v letech 1913–1914 v Praze na Dívčím učitelském ústavu a od září 1914 v Učitelském ústavu v Příbrami. Již během studií se seznámil s myšlenkou skautingu, a proto létě 1913 tábořil nedaleko Tymákova u Rokycan. Jeho oddíl si začal říkat Psohlavci a jednotlivé družiny měly vlajky s černou, červenou a zelenou psí hlavou. Oženil se s Marii Hamerskou a měli spolu tři děti, Marii, Jana a Dagmar. Po zbytek života byl činný v praktické i teoretické lidové výchově, kromě pedagogiky se věnoval spisovatelské a překladatelské práci. Vědecky byl činný v biologii, filozofii, v pedagogice, v lidové výchově a v reformě školství. Od roku 1937 řídil časopis Osvětová služba. Základ jeho oddílu tvořil sokolský dorost. Rozepře s vedením tehdejšího Odboru Junáků – Českých skautů, vedly k tomu, že založí vlastní odbory skautů Psohlavců pod humanitárním spolkem Záchrana. Spolu s ním do Psohlavců vstoupily oddíly Bořivoje Müllera a učitele Emila Pelunky. Počátkem dubna 1914 začal vydávat časopis Psohlavec, který vycházel do roku 1922 . Roku 1915 založily spřátelené junácké skupiny „Obec Psohlavců“. Členy nově vzniklé organizace byly oddíly z Prahy , Berouna , Loun, Plzně a Příbrami . Po převratu roku 1918 se k Obci ...

Ján Holub (3)

Narozen 6.12.1937 v Praze. Filolog, odborný asistent na katedře českého a slovenského jazyka práce z oboru.

Jan Hnilica (5)

Jiří Kábrt je českým spisovatelem, žijícím a působícím v Praze. Převážně publikoval pod pseudonymem Jan Hnilica knihy o léčitelství a záhadách z této oblasti i ze sfér starověké architektury. Občanským povoláním je právník, mezi jeho životní vášně však patří mimo léčitelství, poezie i psaní prózy, odhalování záhad a také výtvarné umění, kde se v poslední době angažuje nejenom jako autor ilustrací pro svůj kalendář na rok 2006, vydaný Mladou frontou, ale též coby vytrvalý malíř – maluje na kameny všeho druhu a další kuriózní materiály, jako jsou rezaté plechy a CD disky, vytváří rovněž originální asambláže. První vydání Léčebných obrazců, které publikoval v roce 1991 , bylo vydáno pod jeho vlastním jménem, ale již druhé vydání této publikace uveřejnil v roce 1992 pod výše uvedeným pseudonymem . V roce 1992 vydal v nakladatelství Road Psychoenergetické působení na dálku a ve stejném roce Souřadnice zdraví , v roce 1993 pak publikoval v nakladatelství Eminent . V roce 1999 vydalo nakladatelství Eminent ve spolupráci s Knižním klubem Magický kalendář roku 2000. V roce 2004 publikoval knihu Tajná architektura v nakladatelství Eminent. V roce 2005 vydalo nakladatelství Mladá fronta jeho kalendář na rok 2006 – Moudrý rok Jana Hnilici. V roce 2011 vydal Jan Hnilica knihu "Slova a dotyky" . Mimo tato díla má za sebou dlouhé působení v časopisech Reflex, Regena a Regenerace, kde publikoval Psychotronickou poradnu a další materiály o léčitelství a psychotronice. Od roku 2010 působí v časopise Meduňka. Nakladatelství Mladá Fronta v březnu 2007 vydalo jeho knihu Váhy osudu . V roce 2015 vydalo nakladatelství Fontána jeho zatím poslední knihu Tajemství megalitů . Jako autor zde figuruje Jan Hnilica. Český klub skeptiků Sisyfos mu v roce 2004 udělil ocenění stříbrný Bludný b...

Jan Hlavička (5)

Jan Hlavička byl český překladatel, spisovatel science fiction povídek, autor slova emzák. Vystudoval překladatelství a tlumočnictví francouzštiny a němčiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po vojenské službě byl zaměstnán v zahraničním odboru Úřadu prezídia ČSAV. Od 15 let psal poezii, ale od roku 1979 sci-fi. Tu i překládal . Vydal dva soubory povídek Panelfix̌n a Hurá, hřbitov jede! . Jeho povídky se vyznačovaly realističností, posmutnělým humorem a zakořeněním v tradici české prózy. Ivan Adamovič je označil za „typicky českou science fiction“, Pavel Kosatík ho nazval „nejčeštějším z českých autorů“. výběr

Jan Herzer (4)

Jan Herzer byl český středoškolský profesor, filolog-romanista a propagátor francouzské kultury. V letech 1876–1901 vyučoval na gymnáziu v Praze. Byl autorem učebnic, slovníků a překladů z francouzštiny, v menší míře se ale také věnoval němčině a italštině. Narodil se 13. listopadu 1850 v Josefově jako syn soustružníka. Absolvoval gymnázium v Hradci Králové a roku 1871 ukončil studia klasických a románských jazyků na pražské univerzitě. V letech 1871 a 1878 studoval rovněž v Paříži a roku 1872 v Lipsku. Roku 1879 získal titul doktora filozofie. V roce 1872 nastoupil jako suplent na reálce v Hustopečích u Brna, odkud byl o rok později přeložen do Kroměříže a roku 1876 na první české státní reálné gymnázium v Praze, které sídlilo nejprve ve Spálené, později v Křemencově ulici. Několik let působil souběžně jako lektor francouzštiny na pražské technice. V roce 1885 byl také jmenován přísežným tlumočníkem francouzštiny při c. k. zemském soudu v Praze. Byl výborným pedagogem a propagátorem francouzského jazyka a literatury. Jeden ze životopisů ho charakterizoval slovy „zosobněný typ francouzské duše na české půdě“. Věnoval se studiu novofrancouzské literatury, tvorbou učebnic a slovníků i překlady uměleckých děl. Zabýval se ale také němčinou a italštinou. Za jeho nejvýznamnější prací byl považován francouzsko-český slovník, který sestavil společně s Čeňkem Iblem. Viz též sekci Dílo. 1. srpna 1901 odešel na vlastní žádost do penze kvůli vleklé plicní chorobě. Zemřel 13. dubna 1903 ve svém bytě v Praze-Novém Městě čp. 572-II na tuberkulózu. Pohřben byl na Olšanech. Byl autorem např. těchto knižně vydaných prací: Překlady a úpravy: Ve výročních zprávách středních škol u...

Jan Herain (5)

Jan Herain byl český architekt a historik, byl členem Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy. Zemřel roku 1914 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Jan Heller (4)

Jan Heller byl český religionista, biblista, protestantský teolog, vysokoškolský pedagog a překladatel z hebrejštiny a foiničtiny. Jan Heller se narodil v Plzni v rodině učitelů. Studoval na gymnáziu a po maturitě v roce 1944 studoval dálkově teologii v kursu Synodní rady Českobratrské církve evangelické. Současně s tím pracoval jako tzv. prozatímní diakon, učil například náboženství na školách. Měl být nasazen pro potřeby německého válečného průmyslu, ale nestalo se tak kvůli jeho onemocnění astmatem. Studoval na univerzitách v Praze a Basileji . V letech 1948–1951 byl vikářem Českobratrské církve evangelické v Hořovicích. Zde se seznámil se svou budoucí manželkou, dcerou tehdejšího kurátora. V letech 1950–1992 působil na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě, poté již jako emeritní profesor i na Katolické teologické fakultě UK. Zpočátku byl lektorem hebrejštiny, poté docentem religionistiky a profesorem Starého zákona . V letech 1966–1968 hostoval na Humboldtově univerzitě a Kirchliche Hochschule v Berlíně. Byl členem překladatelské skupiny, jejíž prací vznikl Český ekumenický překlad Bible. Vytvořil tzv. responzívní teorii vzniku náboženství. Zabýval se také problematikou tzv. „etického zlomu“. Roku 1990 se stal prvním předsedou České společnosti pro studium náboženství . Hellerova responzivní hypotéza o vzniku náboženství se zakládá na myšlence, že nejvlastnější otázky, které si člověk klade, jsou otázky po smyslu bytí . Odpověď však stále nemůže nalézt, proto si začíná vytvářet náboženství, které mu tuto odpověď poskytne; lépe řečeno člověk si tuto odpověď sám vytvoří prostřednictvím náboženství. Heller tuto teorii předložil ve své knize Nástin religionistiky: uvedení do vědy o náboženstvích, kterou napsal společně s Milanem Mrázkem. Kniha poprvé vyšla v roce 1988, ve druhém v...

Ján Halaša (5)

Ján Haláša byl fotograf, organizátor turistiky a lékárník. Studoval na lyceu v Banské Bystrici, Šoproni a do 1911 v Bratislavě, 1911–1913 praktikoval v bratislavské lékárně Salvator, farmacii studoval v Budapešti, později na KU v Praze. Titul PhMr. získal v roce 1919 . Od roku 1922 byl spolumajitelem lékárny K Sv. Duchu a po roce 1945 pracovníkem lékáren. Do roku 1972 působil jako fotograf pro Trenčianske muzeum v Trenčíně. V prvním období tvořila jádro jeho tvorby krajina, od roku 1934 i člověk. Tak vytvořil dokumenty ze života lidu zejména v okolí Trenčína, v Turci, na Oravě, v Liptově. V krajinářské tvorbě přešel k osobité syntéze monumentálnosti, citového náboje motivu i výrazu a národnímu obsahu. Průkopník české turistiky a vysokohorského sportu. Turistiku spojoval s fotografií. Postupně sestavil obrázkový zeměpis horských partií Liptova, Oravy a Turca. Je autorem nebo spoluautorem turistických, obrazových a vlastivědných publikací a obrazových a textových příspěvků v časopise Krásy Slovenska. Jeho fotografie jsou ve sbírkách SNG v Bratislavě, oblastní galerie M. A. Bazovského v Brně, Moravské galerii v Brně a jinde. Na jeho počest je v Trenčíně pojmenována ulice na sídlišti Jih. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Halaša na slovenské Wikipedii.

Jan H Vitvar (6)

Narozen 1977. Novinář, kulturní publicista, výtvarný redaktor, též autor katalogů výstav.

Jan Fiala (5)

Narozen 17. 12. 1936 Brno. Novinář, fotograf, spisovatel, redaktor nakladatelství a rozhlasový redaktor a moderátor, autor písňových textů.

Jan Fait (4)

Narozen 15.8.1911 v Čelákovech u Stodu, zemřel 9.3.1963 v Praze. Sochař, redaktor, básně a prózy.